o zaplacení částky 904 671,88 Kč

1. Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. 7 C 358/2023 – 183 ze dne 11. 10. 2024 zamítl žalobu o zaplacení částky 904 671,88 Kč (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 98 058 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a žalobkyni dále uznal povinnou nahradit České republice – Okresnímu soudu v Nymburce náklady řízení, které budou stanoveny v samostatném rozhodnutí, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III.).

2. Žalobkyně se domáhala této částky (poté, co byla žaloba vzata zpět do částky 383 950 Kč za požadovaný ušlý zisk a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno) s tím, že účastníci spolu uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně stala nájemkyní nebytových prostor a částí pozemků určených pro provozování podnikatelské činnosti, nacházejících se v budově č. p. 574 na pozemku st. p. č. 584 v obci [adresa] a katastrálním území [adresa]. Tvrdila, že v noci z 12. na [datum] došlo k propadu stropu na nemovitosti a tím jí bylo znemožněno užívání předmětu nájmu k účelu uvedenému v nájemní smlouvě. Zákaz užívání předmětu nájmu byl uveden ve zprávě společnosti [jméno FO]– [právnická osoba]., kterou vypracoval dne [datum] statik [tituly před jménem] [jméno FO], který konstatoval, že části objektu č. p. 574, které byly zastřešeny plynosilikátovými panely jsou rizikové a hrozí další destrukce. [právnická osoba], vydal dne [datum], a to na základě této zprávy, rozhodnutí o neodkladném odstranění stavby. Pokud žalovaný v souvislosti s touto událostí nahlásil pojišťovně [Anonymizováno] pojistnou událost s žádostí o pojistné plnění z titulu škody způsobené třetí osobě, tato odmítla plnit s tím, že se jedná o škodu způsobenou následkem zásahu státní moci nebo veřejné správy. Žalobkyně tvrdila, že jí vznikala újma z důvodu nemožnosti užívat předmět nájmu, náklady spojené s vyklizením a následným nastěhováním předmětu nájmu a prováděnými stavebními opravami. Uvedla, že proto účastníci řízení v červenci roku 2019 uzavřeli dohodu o spolupráci, na základě které se žalovaný jako pronajímatel zavázal zajistit demontáž, případně zpětnou montáž veškerých povrchů a povrchových úprav pevně spojených se zemí, sádrokartonových a minerálních kazetových podhledů, silnoproudé elektroinstalace, vodoinstalace a vzduchotechniky, výhradně umístěné v sociálním zařízení, sanitárního zařízení pevně spojeného s nemovitostí, a plynového kotle a veškerého [Anonymizováno]. V žalobě bylo dále tvrzeno, že další činnosti, nezbytné k provedení oprav předmětu nájmu a jeho uvedení do původního stavu, hradila ona a tyto uplatňuje po žalovaném. Uvedla, že předmětná událost nebyla následkem nečekané nepředvídatelné katastrofy, ale naopak nepatřičné správy budovy, v níž byl předmět nájmu umístěn, a žalovaný tak plně odpovídá za újmu, která jí vznikla. Žalobkyně se souhlasem žalovaného dala předmět nájmu do podnájmu jiné osoby, společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO]. Protože tato neměla možnost během těchto let předmět podnájmu nikterak užívat, vznikla žalobkyni škoda v podobě ušlého zisku z neuhrazeného podnájmu ve výši 23 050 Kč za kalendářní měsíc, celkem 19 měsíců v částce 437 950 Kč, což žalobkyně poté doplnila jako období měsíců 07/2019 až 12/2020. Dále požadovaná částka 850 671,80 Kč představuje náhradu nákladů, které byla nucena vynaložit na veškeré vystěhování vybavení, jeho uskladnění, a po provedení oprav předmětu nájmu opětovné nastěhování, kdy si navíc od listopadu 2019 do [datum] pronajala skladové prostory od obce [adresa], potřebné pro uskladnění inventáře a vybavení provozovny, za celkovou částku 16 564 Kč. Porušení povinnosti žalovaného, kterým mělo dojít ke vzniku nároku na náhradu škody, byl propad stropu, jehož příčinou byl vydatný déšť s krupobitím. Tvrdila, že by k tomu nedošlo, pokud by docházelo k pravidelné údržbě nemovitostí, tedy i průchozích okapních svodů. Dovozovala, že žalovaný porušil smluvní povinnost udržovat předmět nájmu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby se zdůrazněním, že k propadu části střešní konstrukce došlo v důsledku významného zatížení přívalovým deštěm, tedy v důsledku živelní události. Připomínal, že pokud uplatnil řadu nároků na pojistné plnění u své pojišťovny, některé z nich pojišťovna plnila a jiné nikoliv. Pokud na základě požadavku žalobkyně uplatnil požadavek na pojistné plnění, jejímž předmětem byla škoda žalobkyně, pojišťovna to odmítla s poukazem na škodu, způsobenou v důsledku rozhodnutí orgánu státní moci. Tvrdil, že účastníci uzavřeli dne [datum] dodatek č. 6 k nájemní smlouvě, jehož cílem bylo zejména stanovit rozsah prací, které budou provedeny, jejich harmonogram a subjekty odpovědné za jejich provedení a také subjekty, které ponesou náklady na tyto práce. Protože své povinnosti splnil, není mu jasné, z jakého důvodu žalobkyně tvrdí, že porušil své smluvně převzaté povinnosti. Zdůrazňoval, že důvodem, který vedl účastníky k uzavření tohoto dodatku, byla potřeba potvrdit povinnost žalobkyně v souladu s ust. § 2210 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), strpět provedení oprav a dohodnout nároky žalobkyně na slevu, případně prominutí nájemného za dobu, kdy neměla možnost prostory užívat. Konstatoval, že bylo jen na její vůli, zda bude mít zájem v nájmu pokračovat, a tato jednoznačně zvolila tuto cestu. Žalovaný vznesl námitku promlčení veškerých uplatněných nároků s tím, že byly podány opožděně.

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy vyšel z nesporných tvrzení, provedl důkaz listinami a výslechy svědků tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, uvedenému v odst. 16 odůvodnění napadeného rozsudku.

4. Po právní stránce odkázal na ust. § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od [datum] (dále jen „o.z.“), ust. § 2205 o.z., ust. § 2894 odst. 1 o.z., ust. § 2951 odst. 1 o.z., ust. § 2910 o.z., ust. § 2911 o.z., ust. § 610 o.z. a ust. § 629 odst. 1 o.z., s připomenutím konkrétních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když jejich výši určil podle ust. § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do [datum] (dále jen „SAT“) a ust. § 13 odst. 3 SAT, ve spojení s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a ust. §149 odst. 1 o.s.ř.

5. Prvostupňový soud předně uzavřel, že nebyla splněna základní podmínka pro vyhovění žalobního nároku, a to samotné porušení právní povinnosti žalovaného. V odst. 23 odůvodnění napadeného rozsudku precizně vysvětlil, v čem spočívá princip odpovědnosti za škodu, včetně odkazu na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a v odst. 24 popsal své konečné závěry, nad rámec i včetně odůvodnění promlčení.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v jehož úvodu zopakovala svá žalobní tvrzení a způsob rozhodnutí prvostupňovým soudem. Konstatovala, že kombinace skutkových zjištění, na základě kterých vyslovil své právní posouzení, neodpovídá skutečnému stavu. Vytýkala mu, že ve výčtu ustanovení, které použil při právním hodnocení věci, neuvedl ust. § 2938 odst. 1 o.z. Vyslovila názor, že ve chvíli, kdy zřícení hrozilo, bylo na místě naopak dovodit odpovědnost žalovaného jako vlastníka podle tohoto zákonného ustanovení s tím, že žalovaný porušil svou povinnost vlastníka údržby budovy, což bylo příčinou zhroucení, nikoliv přívalový déšť, jak dovodil prvostupňový soud a v tomto směru se dovolávala komentářové literatury. Ve svém odvolání dále vyslovila domněnku, že nedostatečné udržování budovy ze strany žalovaného, jako vlastníka, spočívá mimo jiné i v tom, že neodstranil vadu materiálového složení střechy nemovitosti, resp. toto materiálové složení ani neznal a nepřizpůsobil tomu údržbu nemovitosti. Připomínala, že použitá konstrukce chemickým působením narušila technický stav budovy a nezajištěním dostatečného odtoku se hromadila voda na střeše, což ve svém důsledku způsobilo zhroucení. Soudu prvního stupně dále vytkla, že nepředvolal jí navržené svědkyně, a to [jméno FO] a [jméno FO], které „mohly poskytnout výpověď k dlouhodobému špatnému stavu střechy na základě pravidelného pozorování možného díky blízkosti jejího obydlí a k dlouhodobé a postupné degradaci konstrukce střechy“. Dovozovala, že je zřejmá příčinná souvislost mezi nedostatečnou údržbou, resp. vadou budovy (materiálovou degradací) a zřícením střechy, neboť přívalový déšť nemohl sám o sobě způsobit její zřícení, když hlavním důvodem byla materiálová degradace. Uvedla, že existuje příčinná souvislost mezi zřícením střechy, resp. hrozbou zřícení a vzniklou újmou, neboť vzhledem ke stavu budovy po této události ji nebylo možné užívat. Odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a dále na rozsudek [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne [datum]. Vyslovila názor, že množství srážkových úhrnů, jehož nejvyšší desetiminutovou hodnotu [Anonymizováno] uvedl jako 8,6 mm, není možné označit za okolnost, se kterou nemohlo být počítáno. Dovozovala, že byť se jedná o silný déšť, tak není možné, aby déšť sám o sobě způsobil zřícení střešní konstrukce. Poukazovala na to, že „této skutečnosti musela předcházet ještě jiná okolnost předcházející dešti, který byl pouze posledním dílkem skládačky a že předcházející okolností muselo být zanedbání odpovědnosti vlastníka budovy za údržbu a stav budovy“. Zdůrazňovala, že ze strany žalovaného není možné se dovolávat dříve účinné úpravy zákonem stanovených povinných technických náležitostí stavby. Odvolatelka ve svém odvolání uváděla, že se prvostupňový soud meritorně nezabýval promlčením požadovaných nároků. Uvedla, že jeho odůvodnění, spočívající v chybném určení počátku běhu promlčecí lhůty podle termínů úhrad jednotlivých faktur, je zcela nedostatečné. Vytýkala mu, že žádným způsobem nezhodnotil okolnosti uvedené v dohodě, která je podle jejího názoru dohodou o vedení mimosoudních jednání a znamená stavení promlčecí doby. Konstatovala, že i pokud by nedošlo ke stavění promlčecí doby po celou dobu až uplatnění předžalobní výzvy, pak nebylo zhodnoceno, zda přerušení trvalo nejméně ke dni ke zpětnému předání pronajatého prostoru, tj. v prosinci 2020. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu projednání.

7. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Předně připomínal, že žalobkyně od počátku řízení opírala své nároky o ust. § 2913 o.z. a v odvolání nově tvrdí, že její nároky vycházejí z ust. § 2938 odst. 1 o.z. s tím, že rozsudek spočívá na nesprávném právním názoru. Konstatoval, že ani tato nová právní argumentace nemůže uspět, stejně jako právní argumentace předchozí. Zdůrazňoval, že nebylo prokázáno jeho porušení povinnosti ve smyslu ust. § 2913 o.z., neboť nebylo prokázáno žádné jeho porušení právní povinnosti vztahující se k nárokům žalobkyně. Připomínal, že nebylo prokázáno, že by tvrzené majetkové újmy žalobkyně byly v příčinné souvislosti s jakýmkoli porušením povinnosti na jeho straně. Akcentoval, že bylo prokázáno, že nad jinou částí nemovitosti, než se nachází provozovna žalobkyně, došlo z důvodu extrémních přívalových srážek k propadu části střešní konstrukce. Zdůrazňoval, že tento pád střešní konstrukce se nijak nedotkl provozovny žalobkyně a v důsledku tohoto pádu nebyla způsobena na jejím majetku žádná škoda., což tato ani netvrdila. Dovozoval, že použití ust. § 293 odst. 1 o.z. je tedy vyloučeno. Poukazoval na to, že důvodem přechodného přerušení provozu provozovny žalobkyně byla skutečnost, že tato byla povinna strpět opravu části stavby v níž se nachází pronajatá provozovna, a to z důvodu, že střešní konstrukce vykazuje takový stupeň opotřebení, že by mohlo dojít ke škodě na jejím majetku. V tomto směru se odvolával na rozhodnutí [právnická osoba] sp. zn. [Anonymizováno], č.j. [Anonymizováno], ze dne [datum], kterým mu bylo nařízeno, jako vlastníku předmětné stavby, „neodkladné odstranění části stavby - plynosilikátových střešních panelů [Anonymizováno], včetně ocelových průvlaků a ocelových sloupů“, a to na základě posudku statika ze dne [datum]. Zdůrazňoval, že tedy jednal tak, aby předešel vzniku škody na majetku žalobkyně, zajistil statika a následně na základě závěrů posudku provedl odstranění části stávající střešní konstrukce objektu a její nahrazení konstrukcí novou, když provedení těchto stavebních úprav byla podle ust. § 2210 odst. 1 o.z. žalobkyně povinna strpět. Stran zřícení části stropní konstrukce nad jinou částí budovy uvedl, že nemá žádnou příčinnou souvislost s újmou, které se žalobkyně domáhá, když k tomu došlo v důsledku extrémních přívalových srážek klasifikovaných ve zprávě [Anonymizováno] jako „katastrofální lijavec“. Připomínal obsah svědecké výpovědi statika [tituly před jménem] [jméno FO], který uvedl, že žalovaný nijak nezanedbal řádnou údržbu nemovitosti a že údržba nemovitosti nemohla ovlivnit stav stropních panelů. K výdajům žalobkyně v důsledku přerušení provozu provozovny poukazoval na to, že tyto jí vznikly nikoli z důvodu porušení povinnosti na jeho straně, ale v důsledku plnění jeho povinností udržovat stavbu v řádném stavu a odstraňovat její vady a předcházet vzniku škod. Stran promlčení odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu ČSR a na to, že nelze argumentovat tzv. přirůstáním škody podle ust. § 627 o.z. neboť podmínkou uplatnění tohoto ustanovení je, že mezi účastníky byla zavedena praxe, podle které má být pohledávka vyrovnána na základě vyúčtování předkládaného koncem určitého období. Zdůrazňoval, že mezi účastníky žádná takováto praxe zavedena nebyla a žalobkyně k této okolnosti neuvedla žádná tvrzení a neoznačila žádné důkazy. Uvedl, že v tomto případě nelze opírat tvrzení o tom, že nárok není promlčen ani o ust. § 647 o.z., neboť účastníci neuzavřeli dohodu ve smyslu tohoto zák. ust., ve které by se zavázali v nějaké dohodnuté lhůtě jednat o konkrétních nárocích žalobkyně. Poukazoval na to, že žalobkyně, ani po uzavření dohody, s ním již o žádných nárocích nejednala, nevznášela je, nedokládala žádné podklady a pouze více než po třech letech od vzniku tvrzených nároků podala tuto žalobu.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalobkyní uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

10. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

11. Se zřetelem k odvolacím námitkám dodává, že soud prvního stupně vystihl ve svém rozsudku projednávanou problematiku věcně správně a způsobem zcela vyčerpávajícím a náležitým vyložil, které skutečnosti při svém rozhodování vzal za prokázané a které nikoliv, o které opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a jaký z nich učinil závěr o skutkovém stavu spolu s přesvědčivým právním hodnocením (ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.). Pokud jde o hodnocení provedených důkazů, tak soud prvního stupně vycházel zcela ze zásady volného hodnocení důkazů, upravené v ust. § 132 o.s.ř. a své závěry zformuloval naprosto jasně, srozumitelně a přesvědčivě. Toto hodnocení tedy nevykazuje znaky libovůle, má vnitřní logiku, vychází ze vzájemných souvislostí a je založeno na rozumných úvahách s vysokou mírou přesvědčivosti.

12. Namítá-li žalobkyně neprovedení navrhovaných důkazů, patří se uvést, že jedním z aspektů práva na spravedlivý proces je, že v soudním řízení je nutno umožnit účastníku řízení tvrdit rozhodné skutečnosti a k jejich prokázání navrhnout provedení relevantních důkazů. Tomuto právu účastníka řízení pak odpovídá povinnost obecného soudu o návrhu rozhodnout a v případě jeho zamítnutí poté v rozhodnutí ve věci samé odůvodnit, proč soud k provedení navržených důkazů nepřistoupil; okrajovou a obecnou zmínku v odůvodnění rozhodnutí neodpovídající závažnosti věci nelze považovat za řádné odůvodnění v intencích zásady spravedlivého procesu [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. [Anonymizováno] ze dne [datum] ([Anonymizováno])]. Neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno]).

13. Žádného z výše uvedených pochybení se soud prvního stupně v této věci nedopustil, naopak se jeho věcí řádně zabýval a náležitě odůvodnil, na základě jakých důkazů a úvah dospěl ke skutkovým zjištěním, které odvolatelka v odvolání podrobuje kritice. Odůvodnění napadeného rozsudku má racionální základnu a je hájitelné. Soud prvního stupně v odst. 16 odůvodnění napadeného rozsudku dostatečně vysvětlil, z jakých důvodů neprovedl odvolatelkou navržené důkazy, přičemž uváděný důvod, jmenovitě nadbytečnost, je, jak z výše vyloženého vyplývá, ústavně aprobovaným důvodem dovolujícím soudu neprovést navržený důkaz.

14. S ohledem na část odvolacích důvodů odvolací soud připomíná, že při právním posouzení soud aplikuje právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z okruhu tvrzených skutkových okolností hodnotí po právní stránce jen ty, které byly prokázány. Žalobkyně byla totiž povinna vylíčit rozhodující skutečnosti, jimiž svůj nárok zdůvodňuje (srov. ust. § 79 odst. 1 o.s.ř.), když rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu uvedeného ustanovení jsou ty skutečnosti, které v případě, že budou prokázány, umožňují žalobě vyhovět. Při právním posouzení věci totiž není soud vázán tím, jak po právní stránce žalující strana svůj nárok kvalifikuje, a dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jinou právní normu, než které se dovolávala žalobkyně, nic mu nebrání věc po právní stránce takto posoudit. Byť žalobkyně v žalobě a v průběhu řízení odvozovala své tvrzené nároky od ust. § 2913 o.z. a v odvolání vytýkala prvostupňovému soudu, že jeho rozsudek spočívá na nesprávném právním názoru, neboť pominul ust. § 2938 odst. 1 o.z., není tato argumentace relevantní.

15. Soud prvního stupně totiž provedeným dokazováním správně zjistil, že na straně žalovaného nedošlo k žádnému pochybení, které by svědčilo o zanedbání údržby okapů či střechy.

16. Odvolací soud se ztotožňuje i s jeho závěrem, že hlavní příčinou propadu střechy byl vliv živelné události, tj. vysoký úhrn srážek. Jak vyplynulo z dalších důkazů, byl dalším faktorem, který ovlivnil propad střešní konstrukce, druh použité konstrukce, tj. plynosilikátové panely. Ty jsou totiž vadné již ze své podstaty, neboť se chemicky ničí mezi sebou plynosilikát na bázi hlinitanu a železný prvek ve výztuži, o čemž podle svědka [tituly před jménem] [jméno FO] neví ani řada odborníků. Nelze proto pochybovat o tom, že pokud tato skutečnost nebyla promítnuta ani legislativou do zákazu těchto panelů, že o existenci tohoto materiálu nemají povědomí, resp. ani mít nemohou, tedy ani vlastníci nemovitostí, které je obsahují. Pokud je takováto skutečnost zjištěna dodatečně, jak se to stalo i u předmětné nemovitosti, jejímž vlastníkem je žalovaný, je jediným řešením jejich výměna. Povinnost provést opravu stropní konstrukce vyplývala z výše specifikovaného rozhodnutí [právnická osoba], na jehož základě přistoupil žalovaný k odstranění části stavby, tj. plynosilikátových střešních panelů [Anonymizováno], včetně ocelových průvlaků a ocelových sloupů, a to nejen v propadlé části střešní konstrukce, ale i v sousedních nebytových prostorách, včetně těch užívaných žalobkyní.

17. Odvolací soud má, ve shodě s prvostupňovým soudem, za to, že se žalovaný uvedeným postupem snažil předejít vzniku dalších škod, a to i na majetku žalobkyně a proto došlo následně mezi účastníky řízení k uzavření dohody podle ust. § 2210 odst. 2 o.z. Je třeba rovněž uvést, že žalobkyní tvrzená škoda nemá původ v propadu střechy, neboť k jejímu zřícení nedošlo nad její provozovnou, ale nad provozovnou žalovaného. Ten byl totiž tím, komu vznikla škoda na jeho věcech v důsledku zřícení stropu zaviněného katastrofálními srážkami. Žalobkyní tvrzená škoda, spočívající v ušlém zisku a v nákladech na vyklizení a opětovném nastěhování věcí do předmětu nájmu, nebyla vyvolána propadem střechy, ale povinností žalovaného provést nutná opatření na základě shora uvedeného rozhodnutí stavebního úřadu a žalobkyně měla povinnost tyto práce strpět, a to ve vlastním zájmu. Pokud tedy soud prvního stupně neaplikoval ust. § 2938 o.z., ale vycházel z ust. § 2913 o.z., byl jeho postup správný.

18. Odvolací soud se tedy ztotožňuje s jeho právním závěrem, že v projednávané věci nebyla splněna podmínka pro vyhovění nároku žalobkyně, tedy porušení právní povinnosti žalovaného, a to ani ve smyslu ust. § 2910 o.z., ani podle ust. § 2913 o.z.

19. Prvostupňový soud se nad rámec odůvodnění vypořádal správně i s otázkou promlčení a odvolací soud i na tyto jeho závěry odkazuje. S ohledem na odvolací důvody jen připomíná, že nelze aplikovat ani ust. § 627 o.z., ani ust. § 647 o.z. Žalobkyně netvrdila, že by mezi účastníky existovala nějaká praxe ve smyslu prvního citovaného zákonného ustanovení a nebylo ani prokázáno, že by účastníci řízení uzavřeli dohodu ve smyslu druhého citovaného zákonného ustanovení.

20. Ve světle výkladu podaného soudem prvního stupně proto odvolací námitky žalobkyně nemohou v žádném směru nikterak obstát.

21. Soud prvního stupně proto nikterak nepochybil, když žalobu zamítl a odvolací soud proto jeho rozsudek jako věcně správný (tj. včetně věcně správných akcesorických výroků II. a III.) podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Pokud prvostupňový soud v odst. 25 odůvodnění napadeného rozsudku odkázal nesprávně na ust. § 13 odst. 3 SAT, místo správného ust. § 13 odst. 4 SAT, jednalo se evidentně o zřejmou písařskou chybu. Odvolací soud dále konstatuje, že v této věci nenastaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle ust. § 150 o.s.ř. a že tedy o náhradě nákladů řízení rozhodl prvostupňový soud správně podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela procesně úspěšnému žalovanému vznikly ve stádiu odvolacího řízení náklady spojené s právním zastoupením advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění, platném do [datum] (stále „SAT“) a ve znění od [datum] (dále jen „AT“). Ty jsou tvořeny dvěma hlavními úkony po 11 940 Kč [ust. § 11 odst. 1, a to 1x podle písm. d) - vypracování vyjádření k odvolání ze dne [datum], a 1x podle písm. g) - účast na jednání dne [datum], když výše je dána ust. § 7 bod 6. SAT i AT ve spojení s ust. § 8 odst. 1 SAT i AT], jednou náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 SAT) a jednou náhradou hotových výdajů ve výši 450 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT). Žalobkyni dále náleží náhrada za promeškaný čas podle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za šest načatých půlhodin po 150 Kč. Další náklady tvoří cestovné ve výši 938 Kč (srov. ust. § 13 odst. 5 AT ve spojení s ust. § 157 zákoníku práce) za cestu [adresa] a zpět (128 km), konanou dne [datum] automobilem [Anonymizováno] [SPZ], při ceně motorové nafty 34,70 Kč za litr [podle ust. § 4 písm. c) vyhl. č. 475/2024 Sb.], při průměrné spotřebě pohonných hmot použitého vozidla zjištěné z technického průkazu 6,1 litrů/100 km a základní náhradě 5,80 Kč [podle ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb.]. Dále byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 Sb. v platném znění] z výše uvedených položek ve výši 5 558,30 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalovaného tedy činí za tuto část řízení (po zaokrouhlení) 32 026 Kč a jejich náhrada mu byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).