o odvolání žalobkyně proti části výroku II., v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 78 822,77 Kč od 26. 3. 2023 do zaplacení, a výroku III. rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 21. května 2024, č. j. 12 C 52/2024-56,

1. Ve shora označené věci soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost ve lhůtě do 3 dnů od jeho právní moci zaplatit žalobkyni částku 78 822,77 Kč (výrok I.), v rozsahu částky 12 272,04 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 958,88 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 91 094,81 Kč od [právnická osoba]. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 81 000 Kč od [právnická osoba]. 2023 do zaplacení a z částky 1 892,53 Kč od [právnická osoba]. 2023 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Podle odůvodnění tohoto rozsudku se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 91 094,81 Kč s příslušenstvím jako neuhrazeného dluhu ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], jíž se její právní předchůdkyně, [právnická osoba]., zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše zápůjčky ve výši 81 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 96 měsíčních splátkách po 1 681 Kč. Sjednáno bylo úročení 16,99 % ročně. Žalovaný se též zavázal hradit další platby podle smlouvy a ceníku (pojištění a poplatky). Žalovaný se dostával opakovaně do prodlení. Banka prohlásila již vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a všech ostatních finančních závazků za okamžitě splatné ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným byla ze strany [právnická osoba]. postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 92 053,69 Kč bez příslušenství. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalobkyně. I kdyby však žalobkyně výše uvedené prokázala, neprokázala ani to, že by poskytovatel úvěru řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, jestliže vycházela pouze ze sdělení žadatele o úvěr. Proto soud I. stupně věc posuzoval podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, tedy podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 82/1998 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení sui generis a je nutné přihlížet (per analogiam) i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Jestliže zákon o spotřebitelském úvěru chrání spotřebitele v případech, kdy poskytovatel úvěru se spotřebitelem sice úvěrovou smlouvu uzavře v písemné formě, ale řádně nezjišťuje úvěruschopnost spotřebitele, tím spíše jej musí chránit i v případech, kdy úvěrová smlouva písemně uzavřena není (což je zjevně ještě závažnější pochybení). I v tomto případě je namístě uložit spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (aplikace ust. § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ per analogiam), nikoliv kupř. v obecné pariční lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Dne [datum] byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 81 000 Kč, žalovaný podle žalobkyně zaplatil v období od [datum] do [datum] celkovou částku 13 010,86 Kč, výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 78 822,77 Kč.

4. Soud I. stupně uzavřel, že ukládá-li soud spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ, nastává povinnost plnit dluh až vyhlášením rozsudku, resp. ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu. Z toho důvodu se žalovaný doposud v prodlení s plněním dluhu neocitl a nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení důvodný není.

5. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle ust. § 142a odst 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), kdy žalobce, který měl (v tomto případě pouze částečný) úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže mu ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum] na adresu pro doručování ([adresa], [adresa]), jestliže z listiny nazvané Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozporem předcházející žalobě i z podacího lístku vyplývá, že předžalobní výzva byla zaslána na adresu [adresa]. Žalobkyně soudu nikterak nevysvětlila, z jakého důvodu byla korespondence zasílána na jinou než doručovací adresu.

6. Proti části zamítavého výroku II., v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 78.822,77 Kč od [datum] do zaplacení, a proti souvisejícímu výroku III. tohoto rozsudku podala odvolání žalobkyně a namítla, že její nárok na úroky z prodlení vyplývá přímo ze zákona, konkrétně z ust. § 1970 o.z. Protože podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen plnit bez zbytečného odkladu, považuje žalobkyně za první den prodlení [datum]. Žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli - žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledvky ze dne [datum], které mu bylo odesláno téhož dne. Nejpozději třetí den po odeslání se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne [datum] žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení podle ust. § 1970 o.z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Poté žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení dluhu ještě předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Žaloba byla podána v listopadu 2023. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinil. Žalovanému přitom nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smluv o spotřebitelských úvěrech, ale daleko dříve, již před podanou žalobou, a to právě na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Žalovaný nadto v řízení před soudem I. stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Přitom břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Žalobkyně v této souvislosti také poukázala na rozhodnutí odvolacího [adresa], pobočka v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v obdobné věci.

7. Žalobkyně shrnula, že má nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (tedy bezdůvodného obohacení) ve výši 78 822,77 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 78 822,77 Kč od [datum] do zaplacení. V této souvislosti poukázala též na rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a [Anonymizováno], pobočka ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v obdobných věcech, jimiž byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení.

8. Ve vztahu k nákladovému výroku III. žalobkyně poukázala na usnesení [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož absence výzvy podle ust. § 142a o.s.ř. nebude zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ust. § 142a o.s.ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat „pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění. Tento právní názor lze aplikovat na posuzovanou věc, kdy přestože byla žalovanému žaloba doručena, dlužnou částku neuhradil ani z části a zůstává zcela pasivní. Nadto již před tím byl marně vyzýván v oznámení o postoupení pohledávky. Žalobkyně však i přesto odeslala předžalobní výzvu v souladu s ust. § 142a o.s.ř. na poslední jí známou korespondenční adresu žalovaného. Trvá na tom, že vynaložila rozumně požadovatelné úsilí a cílenou snahu, aby dlužníka upomenula a naplnila tím smysl povinné předžalobní výzvy, kterým je prevence před zbytečnými spory a ochrana před podáváním šikanózních žalobních návrhů. Výchozím kontaktem podle smlouvy a všeobecných obchodních podmínek byla adresa uvedená klientem.

9. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku II. a III. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 78 822,77 Kč od [datum] do zaplacení a náklady řízení před soudy obou stupnů.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř.

11. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

12. Soud I. stupně věc správně posoudil podle občanského zákoníku č. 82/1998 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní vztah mezi účastníky vznikl za jejich účinnosti.

13. Soud I. stupně dospěl ke správným závěrům právním s výjimkou posouzení vzniku nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z přiznaného bezdůvodného obohacení.

14. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak logicky neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

18. V přezkoumávaném případě je však spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Odvolací soud tak vyšel z toho, že pokud žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu ve výši 78 822,77 Kč vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne [datum], která mu byla řádně odeslána doporučeně téhož dne a doručena nejpozději dne [datum] (§ 573 o.z.), dne 25 3. 2023 marně uplynula lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho dluhu poskytnuta, dostal se dne [datum] s jeho zaplacením do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od [datum] do zaplacení oprávněně.

19. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku II. podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil způsobem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku.

20. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o.s.ř.), ale nově i o nákladech řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.).

21. Odvolací soud nesdílí názor soudu I. stupně, že žalobkyni nelze náklady řízení přiznat jen proto, že předžalobní výzvu poslala na jinou adresu, než je podle názoru soudu I. stupně adresa pro doručování. Jednak předžalobní výzvu žalobkyně zaslala podle jejího tvrzení, které nebylo v řízení nijak zpochybněno, na poslední jí známou adresu žalovaného, a jednak v tomto případě nebylo předžalobní výzvy třeba. Jak totiž vyložil [Anonymizováno] v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], jelikož pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu, nebude absence výzvy podle ust. § 142a o.s.ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ust. § 142a o.s.ř. zaplatit (respektive jinak „zajistit“, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení), není dán sebemenší důvod sankcionovat „pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění.

22. Za řízení před soudem I. stupně proto odvolací soud přiznal žalobkyni podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. 46,9 % jejích nákladů řízení, neboť po změně napadeného rozsudku byla v řízení úspěšná (při zohlednění kapitalizovaného příslušenství pro účely určení poměru úspěchu ve věci) s částkou 92 524,97 Kč (78 822,77 Kč + 13 702,20 Kč), což je 73,45 % z celkové žalobou uplatněné částky 125 962,05 Kč. Rozdíl mezi procesním úspěchem žalobkyně (73,45 %) a jejím procesním neúspěchem (26,55 %) činí 46,9 %. Žalobkyni vznikly v řízení před soudem I. stupně účelně vynaložené náklady za odměnu advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení a příprava, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci a sepis žaloby) po 4 780 Kč podle ust. § 7 bodu 5. za použití ust. § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) z předmětu řízení 91 094,81 Kč, 3 režijní paušálypo 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT, 21% DPH ve výši 3 200,40 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. a za náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 644 Kč, celkem 22 084,40 Kč. 46,9 % z této částky představuje (po zaokrouhlení) částku 10 358 Kč.

23. Soud I. stupně neshledal za účelně vynaložené úkony písemná podání ze dne [datum] a [datum], neboť v nich uvedená tvrzení a důkazní návrhy měly být obsaženy již v žalobě. Nepřiznal náhradu nákladů ani za podání ze dne [datum], neboť obsahovalo toliko nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání.

24. Předmětem odvolacího řízení byl samostatný nárok na příslušenství, a to na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 78 822,77 Kč od [datum] do zaplacení, což představuje kapitalizovanou částku ke dni rozhodování odvolacího soudu ([datum]) částku 20 083,60 Kč. Odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal v něm úspěšné žalobkyni jejich náhradu v celkové výši (po zaokrouhlení) 8 382 Kč sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 1 940 Kč (podání odvolání a účast při jednání odvolacího soudu) podle ust. § 7 bodu 5. AT, 2 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT, 21% DPH ve výši 940,80 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 961 Kč

25. Náklady řízení před soudy obou stupňů je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 3 o.s.ř.) k rukám advokáta, který ji v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).