o zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím

1. Ve shora označené věci se žalobkyně žalobou doručenou soudu I. stupně dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

2. Podle jejích žalobních tvrzení je příspěvkovou organizací zřízenou [Anonymizováno] na základě ust. § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o [Anonymizováno], a ust. § 23 odst. 1 písm. b) a § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Na základě zřizovací listiny je oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních a účelových komunikací a jejich umístění na střeženém parkovišti. Dne [datum] provedla odtah motorového vozidla RZ: [SPZ], jehož provozovatelem ve smyslu ust. § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu, dále jen „ZoSP“) byla žalovaná. Odtah byl proveden na základě ust. § 19d zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „ZoPK“), upravující odstranění vozidla, které po dobu více než 6 měsíců nesmí být podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „ZoPP“) provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky. Vozidlo bylo po odtahu umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Podle ust. ust. § 19d odst. 2 ZoPK náklady na odstranění a odstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel. Judikatorní praxe Ústavního soudu či Nejvyššího správního soudu dovodila, že osobou odpovědnou a z hlediska procesního i pasivně legitimovanou je osoba provozovatele zapsaná jako provozovatel v registru vozidel a pro určení osoby provozovatele je rozhodující evidenční princip, naopak je nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn.[Anonymizováno][Anonymizováno]; usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Žalobkyně v souladu s ust. § 19d ZoPK před provedením odtahu vyzvala provozovatele vozidla k odstranění důvodu, pro něž nesmí být vozidlo provozováno, nebo k odstranění samotného vozidla z komunikace, a po provedení odtahu, že odtah provedla, kde vozidlo je a jak je možné je vyzvednout.

3. V souvislosti s odtahem vozidla vznikl žalobkyni nárok na úhradu ceny za odtah a parkovné podle nařízení hl. m. [adresa] z roku 2013, které je přílohou usnesení rady hl. m. [adresa] ze dne [datum] ve znění nařízení č. [hodnota] ze dne [datum], a to do [datum] za odtah vozidla 1 900 Kč. za služby parkoviště (parkovné)za 1. až 3. den 250 Kč, za 4. a každý další i započatý den až do 180. dne ode dne přitažení vozidla na parkoviště 400 Kč a za každý další i započatý den od 181. dne až do vyzvednutí vozidla 50 Kč, a od [datum] odtah vozidla 3 800 Kč a služby parkoviště (parkovné)za 1. až 180. den 500 Kč a za každý další i započatý den od 181. dne 50 Kč. S ohledem na předpokládanou hodnotu vozidla, které žalobkyně stále střeží, dobu, která od odtahu uplynula, předpokládaný průběh řízení a ekonomiku provozu se žalobkyně rozhodla žalovat jen část dluhu, a to částku 20 000 Kč.

4. Mezi účastnicemi vznikl podle žalobkyně závazkový právní vztah založený způsobením škody za náklady na odstranění a odstavení vozidla za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci. Nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], se vztahuje k ust. § 45 odst. 4 ZoSP, nicméně konstrukce právní úpravy v obou těchto případech je obdobná, zejména co se týče povinnosti provozovatele vozidla k úhradě nákladů s tím spojených. Čas plnění není pro tento závazek ani stanoven právní úpravou, ani není ujednán, proto se uplatní úprava ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu po vyzvání věřitele. Žalované byla výzva žalobkyně ze dne [datum] doručena dne [datum], žalovaná měla plnit nejpozději dne [datum] a v prodlení je nejpozději od [datum].

5. Žalovaná proti žalobě namítla, že v rozhodné době nebyla ani vlastníkem ani provozovatelem vozidla. Dne [datum] vozidlo prodala smlouvou o výkupu ojetého vozu společnosti [právnická osoba]. za kupní cenu 1 Kč. Spolu s vozidlem předala kupující 2 ks klíčů od vozidla i technický průkaz č. [Anonymizováno]. Dne [datum] podepsala formulář plné moci předaný jí za tímto účelem žalobkyní, přičemž podpis žalobkyně byl úředně ověřen. Originál formuláře plné moci zaslala doporučeně [právnická osoba]. Tato společnost dne [datum] vozidlo prodala kupní smlouvou o prodeji ojetého vozu [jméno FO] na náhradní díly za 1 000 Kč. Vlastníkem a provozovatelem vozidla tedy byla žalovaná pouze do [datum], od [datum] do [datum] byla jeho vlastníkem a provozovatelem [právnická osoba] a od [datum] je jeho vlastníkem a provozovatelem [jméno FO]. Ani jeden z následných vlastníků nerealizoval přepis vlastnictví vozidla v registru silničních motorových vozidel, a proto je v něm uvedena i přes minimálně dvojí prodej vozidla stále žalovaná. O prodeji vozidla společnosti [právnická osoba] žalovaná informovala žalobkyni dopisem ze dne [datum], žalobkyně tudíž o změně vlastníka věděla. Jelikož žalovaná vozidlo předala společnosti [právnická osoba] již dne [datum], nemohl v období předcházejícím dni [datum] vozidlo na pozemní komunikaci zaparkovat.

6. Žalovaná rovněž namítla, že nebyly splněny podmínky pro odtažení a odstavení vozidla. Z ust. §19d odst. 1, 2 ZoPK totiž vyplývá, že odtah vozidla je možný až po uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byl provozovatel vozidla vyzván k odstranění důvodů, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo odstranil a odstavil mimo takovou pozemní komunikaci. Žalované však výzva určená do vlastních rukou podle ust. § 19d odst. 1 ve spojení s ust. § 19b odst. 7 ZoPK nebyla doručena, ostatně ani sama žalobkyně v žalobě o odeslání takové výzvy ničeho nezmínila. Z důvodu absence výzvy podle ust. §19d odst. 1 ZoPK odtah a uskladnění vozidla proběhly contra lege, a proto žalobkyně nemůže mít dle zásady ex iniuria ius non oritur nárok na náhradu nákladů vynaložených na své protiprávní jednání.

7. V dalším žalovaná namítla, že na její straně byly dány závažné důvody, které jí znemožnily vozidlo odstranit, a to jednak faktické, ale také právní. Závažné faktické důvody spočívaly jednak v nevědomosti žalované o možnosti vozidlo z pozemní komunikace odstranit v důsledku nedoručení výzvy podle ust. §19d odst. 1 ZoPK, ale také v absenci klíčů od vozidla, které byly předány společnosti [právnická osoba]. Závažný právní důvod je dán absencí právního titulu žalobkyně k nakládání s vozidlem, neboť v důsledku jeho prodeje společnosti [právnická osoba] k němu pozbyla vlastnické právo, tedy i právo je držet a užívat. Pokud by žalovaná vozidlo z vozovky odstranila, ačkoliv z hlediska práva občanského nebyla jeho vlastníkem ani provozovatelem, jednala by protiprávně, neboť by zasáhla do vlastnického práva skutečného vlastníka a provozovatele vozidla pana [jméno FO]. Z uvedených důvodů nemá žalobkyně podle ust. §19d odst. 2 ZoPK na náhradu nákladů na odtah a odstavení vozidla nárok.

8. Nadto žalobkyně podle žalované porušila povinnost předcházet vzniku škod, neboť má podle ust. § 19d ZoPK ex lege možnost prodat vozidlo ve veřejné dražbě a tím dosáhnout minimalizace vzniku další škody tím, že by se v důsledku prodeje vozidla zkrátila doba jeho odstavení, a z výtěžku prodeje by žalobkyně mohla uspokojit své náklady na odtah a odstavení. Ze skutečnosti, že vozidlo dlouhodobě nemá provedenu technickou prohlídku, jakož i z jeho faktického stavu seznatelného běžným pohledem, muselo být žalobkyni zřejmé, že vozidlo je téměř bezcenný vrak, jehož dlouhodobé odstavení a střežení je v rozporu s ekonomickou realitou, neboť náklady na jeho odstavení po dobu překračující již 3 roky dalece přesahují jeho hodnotu. Tím, že žalobkyně odstavené vozidlo neprodala ve veřejné dražbě, nepostupovala s péčí řádného hospodáře, nezakročila způsobem přiměřeným okolnostem k odvracení hrozící újmy a bezdůvodně v rozporu s principem generální prevence vytvořila podmínky pro vznik a nárůst škody na svém majetku.

9. Žalobkyní poukazovaná judikatura podle žalované dopadá na poměry založené zákonem č. 361/2000 Sb. (ZoSP) a zákonem č. 56/2001 Sb. (ZoPP). Žalobou uplatněné nároky se však řídí zákonem č. 13/1997 Sb. (ZoPK), na nějž citovaná judikatura nedopadá, a to již jen z toho důvodu, že jej vůbec nezmiňuje. Navíc se vyšší soudy v označené judikatuře nikterak nezabývaly závažnými důvody, které provozovateli znemožnily vozidlo odstranit, neboť svoji právní argumentaci primárně vystavěly na deliktní odpovědnosti provozovatele vozidla za přestupek, což ovšem není přiléhavé na právě projednávaný případ.

10. Nakonec žalovaná opozornila, že před [adresa] probíhá od [datum] řízení sp.zn. [spisová značka], v němž se žalovaná v postavení žalobkyně domáhá určení, že vlastníkem vozidla je [právnická osoba], resp. pan [jméno FO]. Bude-li žalovaná v označeném soudním řízení úspěšná, docílí toho, že v registru silničních vozidel bude jako vlastník a provozovatel vozidla uvedena osoba od ní odlišná, a to zpětně ode dne prodeje vozidla [právnická osoba], a v tomto řízení nebude pasivně věcně legitimovaná.

11. Soud I. stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl, že Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

12. Podle odůvodnění tohoto rozsudku účastnice učinily nesporným, že žalovaná je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník/provozovatel vozidla Ford Escort, RZ [SPZ].

13. Z provedených důkazů soud I. stupně zjistil následující skutečnosti: Podle protokolu o odtahu vozidla č. [hodnota] ze dne [datum] byl dne [datum] proveden odtah předmětného vozidla z [adresa] s tím, že odstranění vozidla provedl vlastník komunikace na základě ust. § 19d ZoPK. Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení odtahu vozidla a parkovného v celkové výši 112 050 Kč. Na základě změny zřizovací listiny příspěvkové organizace [Anonymizováno] ze dne [datum], pověření [Anonymizováno] pro [tituly před jménem] [jméno FO], nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, usnesení [adresa] a č. [hodnota], nařízení [Anonymizováno] z [datum] je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, je oprávněna jako vlastník komunikace provádět odtahy vozidel v souladu se zákonem o pozemních komunikacích a za provedené odtahy a parkovné účtovat částky podle nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti. Smlouvou o výkupu ojetého vozu ze dne [datum] žalovaná předmětné vozidlo prodala společnosti [právnická osoba] za částku 1 Kč. Podle kontrolního listu převzetí ojetého vozidla ze dne [datum] [právnická osoba], jako kupující, převzala od žalované, jako prodávající, předmětné vozidlo a žalovaná současně předala (mimo jiné) i technický průkaz č. [Anonymizováno], letní pneumatiky, 1 kus klíčků od vozu s tím, že dodá plnou moc. Dne [datum] žalovaná udělila plnou moc společnosti Domanský, s.r.o. k převodu předmětného vozidla. Kupní smlouvou o prodeji ojetého vozu ze dne [datum] [právnická osoba] prodala předmětné vozidlo [jméno FO] za částku 1 000 Kč. Přípisem ze dne [datum] žalovaná žalobkyni sdělila, že zasílá doklady o výkupu ojetého vozu. Podle kontrolního listu předání ojetého vozidla ze dne [datum] [jméno FO] jako kupující převzal od společnosti [právnická osoba] jako prodávající předmětné vozidlo s tím, že prodávající současně předává kupujícímu (mimo jiné) technický průkaz č. [Anonymizováno], letní pneumatiky a 1 kus klíčků od vozu. Smluvní strany dále uvedly, že stav vozu je „na náhradní díly“. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou, aby odstranila vozidlo z komunikace a odstavila je mimo veřejné pozemní komunikace nebo odstranila důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, s tím, že vozidlo je odstavené na veřejně přístupné komunikaci [Anonymizováno], [adresa], přičemž se jedná o vozidlo, které po dobu více než 6 měsíců nesmí být podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou. Současně žalovanou upozornila, že nebude-li vozidlo do 2 měsíců ode dne doručení této výzvy odstraněno z komunikace nebo nebude odstraněn důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, bude odstraněno vlastníkem komunikace a odstaveno na odtahovém parkovišti [Anonymizováno] na náklady jeho provozovatele. Žalovaná si výzvu převzala osobně dne [datum].

14. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil tak, že žalobkyně nesprávně postupovala podle ust. § 19d odst. 1 ZoPK namísto správného postupu podle jeho ust. § 19c odst. 1. Jestliže již dne [datum], v okamžiku prodeje předmětného vozidla společnosti [právnická osoba], resp. dne [datum] v okamžiku prodeje předmětného vozidla na náhradní díly [jméno FO], se jednalo o vrak, stěží si lze představit, že by to v roce 2021, resp. v lednu 2022, kdy bylo vozidlo odtaženo z [adresa], nebylo rozpoznatelné. Ačkoliv se současně jednalo o vozidlo, které po dobu více než 6 měsíců nesmí být podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou, ust. § 19c ZoPK je ustanovením speciálním k jeho ust. § 19d a žalobce si nemůže libovolně vybrat, podle kterého ustanovení bude postupovat, jestliže se jedná o vrak. Odtah vozidla byl tudíž proveden v rozporu se zákonem, v důsledku čehož byly po žalované neoprávněně vymáhány náklady ve výši 112 050 Kč. Je vcelku zřejmé, že právě takovým absurdním situacím má postup dle ust. § 19c ZoPK zabránit.

15. Soud I. stupně žalované přisvědčil i v tom, že od [datum] již není vlastníkem ani provozovatelem předmětného vozidla, a i z tohoto důvodu jí nevzniká povinnost hradit odtah vozidla ani parkovné. Judikatura uváděná žalobkyní nedopadá na zákon o pozemních komunikacích, ale toliko na poměry založené zákonem o silničním provozu a zákonem o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, kde primárně převážil princip deliktní odpovědnosti. I v případě zákona o silničním provozu však Nejvyšší soud dovodil, že primárním subjektem povinným nahradit náklady na odstranění vozidla je osoba zapsaná jako vlastník či provozovatel v registru silničních vozidel, avšak není vyloučeno, aby náklady hradil skutečný vlastník nebo provozovatel, bude-li prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

16. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle ust. § 150 o.s.ř., neboť shledal na straně žalující důvody zvláštního zřetele hodné, aby žalované, která byla jinak ve věci úspěšná, náklady řízení nepřiznal. Tyto důvody spatřuje soud v nedbalosti a liknavosti žalované, která řádně nezajistila, aby se změna vlastnického práva projevila v registru silničních vozidel. Nelze přehlédnout, že při změně vlastníka silničního vozidla jsou dosavadní a nový vlastník povinni společně požádat o zápis změny vlastníka do registru silničních vozidel do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva (§ 8 odst. 1 ZoPP). Žalovaná podle svého tvrzení na výzvu k odklizení vozidla, kterou převzala dne [datum], reagovala až dne [datum] (tedy po odtahu vozidla dne [datum]). I kdyby prokázala své tvrzení, že žalobkyni odeslala přípis, ve kterém sděluje, že zasílá doklady o výkupu ojetého vozu, a příslušné doklady skutečně žalobkyni zaslala, není v možnostech žalobkyně provádět dokazování ohledně převodu vlastnického práva u každého jednotlivého případu, kdy bývalý vlastník/provozovatel vozidla tvrdí, že vozidlo převedl na někoho jiného (jen nesplnil svoji povinnost podle § 8 odst. 1 ZoPP). Toto dokazování, jak bylo provedeno v rámci tohoto soudního řízení (porovnáním mnoha listinných důkazů), ukázalo, že žalovanou předložené listiny se vzájemně doplňují a podporují, a soud tak tvrzení žalované mohl uvěřit (včetně tvrzení, že se jednalo o vrak vozidla). Provádění takto obsáhlého dokazování provozovatelem komunikace však jistě není smyslem zákona o pozemních komunikacích, který se snaží zajistit rychlé a efektivní odstranění vozidel nesplňujících podmínky pro provoz na pozemních komunikacích, při současném zajištění práv vlastníků/provozovatelů těchto vozidel.

17. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že nesprávně postupoval podle ust. § 19d odst. 1 ZoPK, namísto správného postupu podle jeho ust. § 19c odst. 1. Žalobkyně postupovala přesně podle zákonných ustanovení, kdy s ohledem na to, že byl zjištěn důvod, proč vozidlo žalované nesmí být provozováno na pozemních komunikacích, ji vyzvala k jeho odstranění, avšak žalovaná nereagovala. Správně měla vozidlo odstranit a poté se domáhat po osobách, jimž vozidlo podle svého tvrzení prodala, náhrady škody, která jí byla případně způsobena, v rámci regresu. Žalobkyni není zřejmé, z čeho soud vychází, když tvrdí, že ust. § 19c ZoPK je ustanovením speciálním k jeho ust. § 19d. V prvé řadě tato ustanovení ve vztahu speciality nejsou, nevyplývá to ani ze znění, ani ze systematiky zákona. Druhak takový závěr není možný již pro odlišný způsob zákonného postupu podle obou těchto ustanovení – soud přehlíží, že o tom, zda vozidlo je vrakem, nerozhoduje žalobkyně, ale silniční správní úřad. Závěr soudu I. stupně, že vozidlo žalované bylo vrakem, nemá oporu v provedeném dokazování. Nepostačí k němu pouhé ničím nepodložené tvrzení žalované, že vozidlo bylo vrakem. Skutečnost, zda vozidlo bylo někdy před odtahem někomu prodáno na náhradní díly, z vozidla bez dalšího nečiní vrak podle zákona o pozemních komunikacích.

18. Žalobkyně brojila i proti závěru soudu I. stupně, že žalovaná již není vlastníkem ani provozovatelem, ačkoli je zapsána v registru vozidel, ani s tím, že judikatura uváděná žalobkyní nedopadá na zákon o pozemních komunikacích, ale toliko na poměry založené zákonem o silničním provozu. V zájmu konzistence právního řádu a zájmu na stejném výkladu totožných pojmů používaných v různých zákonech není rozumného důvodu, aby žalobkyní citovaná judikatura na danou situaci nedopadala a pojem provozovatel měl v jednom zákoně odlišný význam než ve všech dalších zákonech, kde je používán. Ze systematiky právního řádu lze nadto dovodit, že pokud by v některém zákoně měl mít provozovatel vozidla význam provozovatele zapsaného v registru vozidel, je to právě zákon o pozemních komunikacích, neboť je zřejmé, že pokud by měl být přijat výklad soudem prezentovaný, tedy že např. v rámci postupu podle ust. § 19c a § 19d ZoPK není silniční správní úřad oprávněn vyzývat zapsaného provozovatele vozidla, ale že je snad povinen dohledávat nekonečné řady údajných dalších provozovatelů vozidla nezapsaných, byla by možnost postupu podle těchto ustanovení zcela paralyzována. I z tohoto důvodu je třeba tento názor zcela odmítnout. [právnická osoba] je oprávněn jednat se zapsaným provozovatelem vozidla, a v důsledku toho i žalobkyně je oprávněna požadovat náhradu škody po tom, s kým bylo ve správním řízení jednáno jako s provozovatelem vozidla, to jest s provozovatelem zapsaným v registru vozidel, jímž je žalovaná.

19. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně svoji odvolací argumentaci doplnila uvedením, že žalovaná je v tomto sporu pasivně legitimována na základě evidenčního principu, proto nemůže být zproštěna povinnosti hradit škodu, kterou způsobila. Nesouhlasí s názorem žalované, že pokud by vozidlo z komunikace odstranila, dopustila by se přestupku či trestného činu, protože je zodpovědná za vzniklou škodu, a pokud by jejímu navyšování zabránila odstraněním vozidla, nemohlo by její jednání být posuzováno jako trestný čin či přestupek. Žalovaná ani netvrdila žádné relevantní závažné důvody, které jí bránily vozidlo z komunikace odstranit, takovými důvody by mohly být například důvody zdravotní, nikoli však to, že neměla klíče od vozidla, protože ani absence klíčů neznamená, že nemohla vozidlo nechat naložit na odtah a z komunikace odstranit.

20. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, příp. aby rozsudek zrušil a vrátil ho soudu I. stupně k dalšímu řízení.

21. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání připomněla, že v době odtahu vozidla dne [datum] nebyla jeho vlastníkem ani provozovatelem, neboť je dne [datum] prodala společnosti [právnická osoba] za 1 Kč, přičemž společnost měla zařídit přepis vozidla v evidenci vlastníků vozidel, neboť jí k tomuto žalovaná předala veškeré potřebné dokumenty včetně plné moci k přepisu vozidla. Vzhledem k tomu, že kupující vozidlo nenechal přepsat, byla žalovaná nucena domáhat se určení vlastnického práva k němu soudní cestou s tím, že v současné době probíhá řízení u [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Nejenže společnost [právnická osoba] nezajistila přepis předmětného vozidla, ale dne [datum] je prodala [jméno FO], a to ve stavu „na náhradní díly“. Vzhledem k tomu, že žalovaná vozidlo již dne [datum] prodala společnosti [právnická osoba] a předala jí veškeré dokumenty vážící se k němu vč. technického průkazu a zejména klíčů od vozidla, vznikly na její straně závažné překážky, aby mohla vozidlo odstranit. Ty byly jednak faktické, neboť k vozidlu neměla klíče a musela by vypáčit zámek, nýbrž také právní, neboť násilným odstraněním vozidla by protiprávně zasáhla do vlastnického práva jiného subjektu, za což by jí hrozila sankce v přestupkovém řízení (s ohledem na cenu vozidla).

22. Při jednání odvolacího soudu žalovaná svoji obrannou argumentaci doplnila uvedením, že zákon o pozemních komunikacích vychází z principu, že je nutné zohlednit, aby vlastník nebo provozovatel vozidla byl vůbec schopen vozidlo z veřejné komunikace odstranit. Proto upravuje závažné důvody, které vlastníku nebo provozovateli v tomto odstranění vozidla brání, jako důvody liberační. Dále je třeba zohlednit, že při konfliktu práva veřejného s právem soukromým je třeba upřednostnit právo soukromé s tím, že pokud by žalovaná skutečně nějakým způsobem vozidlo z komunikace odstranila, dopustila by se přestupku nebo trestného činu, protože již nebyla vlastníkem tohoto vozidla a neměla žádný jiný právní titul k jeho odstranění. Pokud by vozidlo nechala odtáhnout, odtahovala by vozidlo, které není v jejím vlastnictví, proto by se s ohledem na jeho hodnotu dopustila přestupku. Pokud by se nějakým způsobem do vozidla dostala a odjela s ním, potom by se dopustila trestného činu, protože by překonala překážku a do vozidla se vloupala. Po nikom nemůže být spravedlivě požadováno, aby spáchal přestupek nebo dokonce trestný čin jenom proto, aby splnil jakousi povinnost. Absurditou tohoto řízení je, že žalovaná prodala vozidlo za částku 1 Kč, měla způsobit škodu ve výši 120 000 Kč a žalobou je po ní požadováno zaplacení částky 20 000 Kč.

23. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

24. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř.

25. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

26. Podle ust. § 19 odst. 2 písm. g) a h) ZoPK dálnice, silnice, místní komunikace, jejich součásti a příslušenství a veřejně přístupné účelové komunikace s vozovkou je zakázáno znečišťovat nebo poškozovat; veřejně přístupné účelové komunikace bez vozovky je zakázáno poškozovat takovým způsobem, že se tím znemožní jejich obecné užívání. Na dálnicích, silnicích a místních komunikacích je dále zakázáno g) odstavovat silniční vozidlo, které je pro závady v technickém stavu zjevně technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích a obnovení způsobilosti by si vyžádalo výměnu, doplnění nebo opravu podstatných částí mechanismu nebo konstrukce silničního vozidla) nebo které není možné identifikovat prostřednictvím identifikačního čísla vozidla umístěného na karoserii nebo rámu vozidla, za čelním sklem nebo na výrobním štítku (dále jen „vrak“); h) odstavovat silniční vozidlo, které po dobu více než 6 měsíců nesmí být podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou.

27. Podle ust. § 19c odst. 1 ZoPK silniční správní úřad uloží provozovateli vraku a) na návrh vlastníka pozemní komunikace povinnost vrak odstavený na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci odstranit a odstavit mimo takovou pozemní komunikaci, b) na návrh vlastníka pozemní komunikace, ze které byl vrak odstraněn postupem podle § 19b odst. 1, povinnost vrak vyzvednout z místa, kde je odstaven, a odstavit jej mimo dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupnou účelovou komunikaci, c) na návrh obce, na jejímž území se nachází veřejně přístupná účelová komunikace, povinnost vrak odstavený na této veřejně přístupné účelové komunikaci odstranit a odstavit mimo dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupnou účelovou komunikaci.

28. Podle ust. § 19c odst. 2 ZoPK po marném uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byla pravomocně uložena povinnost podle odstavce 1, zajistí navrhovatel podle odstavce 1 předání vraku na náklady jeho provozovatele provozovateli zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností podle zákona o výrobcích s ukončenou životností. Ustanovení § 19b odst. 8 se užije obdobně.

29. Podle ust. § 19d odst. 1 ZoPK vlastník pozemní komunikace, v případě veřejně přístupné účelové komunikace i obec, na jejímž území se daná veřejně přístupná účelová komunikace nachází, je oprávněn vyzvat provozovatele silničního vozidla, které je v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) odstaveno na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci, aby odstranil důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo odstranil a odstavil mimo takovou pozemní komunikaci.

30. Podle ust. § 19d odst. 2 ZoPK po marném uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byla výzva podle odstavce 1 doručena provozovateli vozidla, je osoba, která učinila výzvu podle odstavce 1, oprávněna vozidlo z pozemní komunikace odstranit a odstavit jej na vhodném místě; v takovém případě oznámí provozovateli vozidla místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Náklady na odstranění a odstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo odstranit.

31. Soud I. stupně dospěl i ke správným závěrům právním. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na odstavce 23. až 25. napadeného rozsudku, s nimiž se plně ztotožňuje, a s ohledem na odvolací důvody dodává:

32. Odvolací soud souhlasí s argumentací právního zástupce žalované, že žalované bránily v odstranění předmětného vozidla z pozemní komunikace neboli ke splnění povinnosti, k níž byla žalobkyní vyzvána, závažné důvody, zejména důvody právní, neboť již nebyla vlastníkem ani provozovatelem vozidla, a aby výzvě žalobkyně vyhověla, musela by se nutně dopustit přestupku, případně trestného činu, což na ní nelze spravedlivě požadovat. Právnímu zástupci žalované lze přisvědčit i v tom, že vznik nákladů na odtah a parkovné předmětného vozidla ve výši téměř 120 000 Kč, které požadovala zaplatit po žalované, způsobila sama žalobkyně, když je nezlikvidovala postupem podle ust. § 19c ZoPK, neboť neexistuje žádná rozumná pochybnost o tom, že se jednalo o vrak podle definice uvedené v ust. § 19 odst. 2 písm. g) ZoPK již v roce 2018, kdy byl prodán za 1 Kč a posléze za 1 000 Kč na náhradní díly, ale zcela neúčelně je několik let skladuje na parkovišti. Nelze přehlédnout, že žalovaná již 6 let není ani vlastníkem ani provozovatelem vozidla a že udělila společnosti [právnická osoba] plnou moc, aby provedla příslušnou změnu v registru silničních motorových vozidel, což kupující společnost neučinila. Pokud soud I. stupně dovodil určitou liknavost žalované v tom, že si „nepohlídala“, zda byl zápis v registru proveden, zohlednil to v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

33. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II.

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšné žalované jejich plnou náhradu v celkové výši 7 018 Kč sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 1 900 Kč podle ust. § 7 bodu 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), 2 režijních paušálů po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT, cestovného ze sídla advokáta k soudu do [Anonymizováno] a zpět ve výši 500 Kč, náhrady za 4 započaté půlhodiny ztráty času po 150 Kč podle ust. § 14 odst. 3 AT a 21% DPH ve výši 1 218 Kč.

35. Náklady odvolacího řízení je žalobkyně povinna žalované zaplatit v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalovanou v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).