o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17. května 2022, č.j. 15 C 81/2022-34

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vyloučení nemovité věci z exekuce, která je vedena ve věci žalované jako oprávněné proti [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. jako povinné. Movitou věcí navrženou k vyloučení bylo vozidlo [jméno] – [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. Toto bylo sepsáno soudním exekutorem a byla nařízena dražba tohoto vozidla. Žalobkyně tvrdila, že toto vozidlo je v jejím vlastnictví nikoliv ve vlastnictví [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Automobil koupila na základě kupní smlouvy ze dne [datum], kterou uzavřela právě se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., která byla zastoupena panem [jméno] [příjmení]. Předložila kopii písemně kupní smlouvy a kopii plné moci k provedení změny v registru vozidel. Tvrdila dále, že přeregistraci nemohla provést, protože vozidlo nebylo k dispozici. Bylo předmětem vyšetřování z přečinu zpronevěry. Uváděla, že nejprve navrhla soudnímu exekutorovi vyškrtnutí vozidla ze soupisu movitých věcí, její návrh byl však soudním exekutorem zamítnut. Proto podala návrh na vyloučení k soudu.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Rozporovala především pravost kupní smlouvy a plné moci z [datum]. Namítala, že v průběhu trestního řízení se společnost [právnická osoba] chovala jako vlastník vozidla. Policie jednala výlučně s jednatelem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Domnívá se, že cílem jednání žalobkyně bylo zkrácení práv věřitelů a převod vozidla považuje za neplatný právní úkon.

3. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen soud I. stupně) rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 17. května 2022 č.j. 15 C 81/2022-34, kterým zamítl žalobu, podle které je z exekuce nařízené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vedené pod č.j. [číslo jednací], proti povinné [právnická osoba] vyloučena ze soupisu movitých věcí sepsaného dne [datum] položka - silniční motorové vozidlo typ [anonymizováno 5 slov], číslo [registrační značka], [VIN kód] (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 4 356 Kč k rukám právního zástupce žalované, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

4. Z odůvodnění rozsudku se podává, že soud I. stupně z provedeného dokazování zjistil, že žalobkyně předložila kopii kupní smlouvy mezi prodávající [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalobkyní o prodeji předmětného vozidla ze dne [datum]. Kupní cena byla sjednána ve výši 190 000 Kč, kdy si smluvní strany dohodly, že vlastnictví k předmětu koupě přechází na kupujícího zaplacením dohodnuté kupní ceny. Podpisy na kupní smlouvě jsou nečitelné, za prodávajícího je na smlouvě nečitelný podpis a razítko [právnická osoba] Kdo měl za firmu [právnická osoba] kupní smlouvu podepsat, není z kupní smlouvy zřejmé. Z plné moci [jméno] [příjmení] udělené žalobkyni ze dne [datum] soud I. stupně zjistil, že žalobkyně předložila kopii plné moci ze dne [datum], podle které [jméno] [příjmení] zmocnil žalobkyni, aby vykonala veškeré úkony spojené s odhlášením a přihlášením předmětného vozidla na městský úřad, odbor dopravy. Na plné moci je doložka ověření podpisu.

5. Žalobkyně podala nespecifikovaného dne návrh na vyškrtnutí předmětného vozidla ze soupisu movitých věcí sepsaného dne [datum] soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ve věci č.j. [spisová značka]. Jedná se o exekuční věc oprávněné [osobní údaje žalované] proti povinné [právnická osoba], [IČO]. Žalobkyně navrhla vyloučení předmětného vozidla z důvodu, že je předmětné vozidlo v jejím výlučném vlastnictví. Usnesením [exekutorský úřad] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zamítl návrh žalobkyně na vyškrtnutí předmětného vozidla ze soupisu movitých věcí sepsaného dne [datum] Soudní exekutor uvedl, že žalobkyně neprokázala, že by byla výlučnou vlastnicí předmětného vozidla, když v registru vozidel je nadále jako vlastník vozidla uvedena společnost [právnická osoba] Dále soudní exekutor uvedl, že návrh na vyškrtnutí předmětného vozidla nebyl žalobkyní podán včas, neboť vyrozumění o provedení soupisu předmětného vozidla bylo doručeno [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dne [datum], kdy žalobkyně byla statutárním orgánem povinné a o soupisu předmětného vozidla se tak dověděla. Návrh na vyškrtnutí předmětného vozidla nepodala v zákonem stanovené lhůtě podle § 68 odst. 1 exekučního řádu.

6. Dále soud I. stupně z výpisu z obchodního rejstříku firmy [právnická osoba] zjistil, že žalobkyně se stala jednatelkou firmy [právnická osoba] dne [datum], když tato změna byla zapsána dne [datum]. Druhým jednatelem společnosti je [jméno] [příjmení]. Ze spisu Policie ČR [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], resp. z úředního záznamu o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení], jako jednatele firmy [právnická osoba] ze dne [datum] soud I. stupně zjistil, že uvedeného dne [jméno] [příjmení] u Policie ČR sdělil, že firma [právnická osoba], jako vlastník předmětného vozidla, pronajala předmětný vůz [jméno] [příjmení], který předmětné vozidlo nevrátil a nezaplatil za pronájem. Poslední výzvu k vrácení vozidla odeslal [jméno] [příjmení] dne [datum]. Skutečnost, že by předmětné vozidlo mělo mít jiného vlastníka, [jméno] [příjmení] nikdy v trestním řízení neuvedl. Policie ČR projednávala úkony spojené s prověřováním přečinu zpronevěry, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že firmě [právnická osoba] nevrátil předmětné vozidlo. Tím měl způsobit firmě [právnická osoba] škodu ve výši 650 000 Kč. Oznámení o možném spáchání trestného činu bylo podáno [jméno] [příjmení] dne [datum] Policie ČR vyznala společnost [právnická osoba] k vyzvednutí předmětného vozidla dne [datum]. Z e-mailu z [datum] soud I. stupně zjistil, že [jméno] [příjmení] potvrdil, že převezme předmětné vozidlo a zjišťoval, zda byla zajištěna i dokumentace a klíče od vozidla, neboť s nimi společnost [právnická osoba] E-mailem ze dne [datum] Policie ČR sdělila [jméno] [příjmení], že předmětné vozidlo může vyzvednout pouze jednatel či zplnomocněná osoba od firmy [právnická osoba] [jméno] [příjmení] jako jednatel společnosti [právnická osoba] udělil dne [datum] plnou moc advokátu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k zastupování v trestním řízení shora uvedeném. Uvedený advokát pak podal stížnost proti usnesení o odložení věci ve věci přečinu zpronevěry, které se měl dopustit [jméno] [příjmení] tím, že nevrátil [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] předmětné vozidlo.

7. Po právní stránce posoudil soud I. stupně věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník), zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekuční řád) a podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen občanský soudní řád). Dospěl k závěru, že Žalobkyně v řízení postupovala v souladu se zákonem, když se před podáním žaloby obrátila nejprve na soudního exekutora s návrhem na vyškrtnutí věcí ze soupisu. Ten však její návrh zamítl. Žalobkyně se proto obrátila na soud, aby posoudil, zda předmětné vozidlo bude vyloučeno ze soupisu movitých věcí.

8. Soud I. stupně se zabýval tím, zda žalobkyně je vlastnicí předmětného vozidla a dospěl k závěru, že tuto skutečnost žalobkyně neprokázala. Žalobkyně své vlastnické právo prokazovala kupní smlouvou a plnou mocí. Jejich pravost žalovaná zpochybnila. Žalobkyně jejich pravost navrhla prokázat výslechem žalobkyně. Výslech žalobkyně však nemůže pravost listiny prokázat. Jiný důkaz žalobkyně nenavrhla. Naopak z dalších důkazů, zejména z obchodního rejstříku soud I. stupně zjistil, že žalobkyni prodávala předmětné vozidlo firma [právnická osoba], kde v době prodeje jediným jednatelem byl manžel žalobkyně. V den údajného prodeje předmětného vozidla se další jednatelkou ve firmě stala sama žalobkyně. Z trestního spisu pak soud I. stupně zjistil, že s Policií ČR po celou dobu jako vlastník předmětného vozidla jednal výlučně manžel žalobkyně jako jednatel firmy [právnická osoba], přestože vlastnicí měla být 3 roky již žalobkyně. Proto soud I. stupně dospěl k závěru, že případný prodej předmětného vozidla, pokud k němu vůbec došlo, byl pouhým účelovým jednáním žalobkyně a jejího manžela, který měl vést ke zkrácení práv věřitelů firmy [právnická osoba] O tom svědčí i skutečnost, že po několik let se žalobkyně ani nepokusila přepsat předmětné vozidla na sebe, přestože k převodu faktickou přítomnost vozidla nepotřebuje. Z těchto důvodů soud I. stupně žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal žalované (v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně došlo zřejmě k chybě v psaní, když je tam uvedeno„ žalobkyni“), která byla v řízení úspěšná.

9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítala, že soud I. stupně neprovedl důkazy za účelem zjištění, zda je žaloba důvodná. V odůvodnění rozsudku pracuje s důkazně a zákonně nepodloženými presumpcemi, které nemohl mít za prokázané ze spisového materiálu. Není pravdou, že výslech svědkyně nemůže potvrdit pravost vůle k převodu předmětného automobilu. Obsah předložené listiny zachycuje shodu vůle účastníků (převodce a nabyvatele). Právní jednání může mít formu zásadně libovolnou, není-li vyžadována forma písemná. Pro převod vlastnického práva k automobilu není nezbytná písemná forma kupní smlouvy. Skutečnost, že vozidlo nebylo převedeno navzdory zákonné povinnosti tento převod realizovat, by mohla vést k postihu v rámci správního práva trestního, vliv na ujednání týkající se převodu vlastnického práva tato okolnost podle žalobkyně by vliv mít neměla. Není pravdivý závěr soudu I. stupně, že by se v den převodu vlastnického práva k automobilu měla jednatelkou stát žalobkyně, neboť převod byl uskutečněn v jiný datum. Zákonné a podzákonné předpisy zjevně vyžaduji fyzickou přítomnost vozidla alespoň za účelem provedení evidenční kontroly silničního vozidla (nikoliv staršího než 30 dní), jak mimo jiné plyne z ustanovení § 8 odst. 5 ve spojení s odst. 4. písm. a), bod 2. zákona č 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, v platném znění. Případné odstranění nesouladu nebylo reálně dosažitelné, neboť se automobil po delší dobu nacházel na neznámém místě, u neznámého neoprávněného držitele. Registr vozidel není ani veřejným rejstříkem, ale pouhým [anonymizována čtyři slova]. Jako takový je dle názoru žalobkyně nadán nižší důkazní a vypovídající hodnotou. Postup soudu I. stupně shledává žalobkyně za striktně formalistický, neboť vychází ze stavu [anonymizována čtyři slova]. Dále namítala, že procesní předpisy nestanoví, že by měl být proveden důkaz originálem listiny, tento přistup je přiléhavý pouze tam, kdy vzniknou pochybnosti o pravosti, přičemž nejde o odborný závěr, ale laické srovnání„ na první pohled“. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v plném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

10. Žalovaná se písemně k podanému odvolání nevyjádřila. Při jednání před odvolacím soudem uvedla, že podle jejího názoru žalobkyně neunesla důkazní břemeno o převodu vozidla, když předložila pouze kopii kupní smlouvy s nečitelnými podpisy. Kromě toho ze spisu Policie ČR vyplývá, že její tvrzení o uzavření kupní smlouvy jsou účelová, když ještě tři roky poté, co mělo být vozidlo převedeno, vystupovala v trestním řízení jako vlastník vozidla společnost [právnická osoba]

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že odvolatelem uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je soud I. stupně ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. Základní skutková zjištění soudu I. stupně jsou stručně shrnuta shora.

13. Soud I. stupně posoudil správně věc i po stránce právní.

14. Podle ustanovení § 267 o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

15. Podle ustanovení § 68 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ten, jemuž svědčí právo k věci, které nepřipouští exekuci (dále jen„ navrhovatel“) může podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Návrh lze podat do 30 dnů ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o soupisu věci, a to u exekutora, který věc pojal do soupisu. Opožděný návrh exekutor odmítne.

16. Podle odst. 2 citovaného ustanovení o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu rozhodne exekutor do 15 dnů od jeho doručení. Nebyl-li návrh odmítnut pro opožděnost, rozhodne exekutor o návrhu na základě znaleckých posudků, zpráv a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářských nebo exekutorských zápisů a jiných listin, předložených navrhovatelem společně s návrhem.

17. Podle odst. 3 tohoto ustanovení exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, souhlasí-li s tím oprávněný. Exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, pokud během exekuce vyjde najevo, že povinnému nepatří či patřit nemůže.

18. Podle odst. 4 citovaného ustanovení žalobu na vyloučení věci podle § 267 občanského soudního řádu může navrhovatel podat u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu. O tom musí být navrhovatel exekutorem poučen. Od podání návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu do uplynutí lhůty podle věty první a po dobu řízení o žalobě nelze sepsané movité věci prodat.

19. Jednou ze základních zásad civilního exekučního práva je i zásada ochrany třetích osob při výkonu rozhodnutí. Výkonem rozhodnutí je možné postihnout pouze věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty náležející povinnému. Proto zákon osobám, jejichž majetek byl prováděním výkonu rozhodnutí nedůvodně dotčen, dává možnost se bránit formou excindační (vylučovací) žaloby. Pokud by tedy z různých důvodů došlo k postižení majetku třetí osoby, může se tato třetí osoba bránit uplatněním tzv. excindační žaloby, která představuje iniciování tzv. zvláštního incidenčního sporu o vyloučení věci z exekuce (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1977/2009 či 20 Cdo 339/2012). Aktivně legitimovanou k jejímu uplatnění je třetí osoba, jíž bylo výkonem rozhodnutí zasaženo do jejich majetkových práv (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3104/2013). Typickým právem třetích osob nepřipouštějícím výkon rozhodnutí je vlastnické právo. Pasivní legitimace svědčí oprávněnému, v jehož prospěch byl příslušný majetek exekuován. O zvláštním excindačním sporu rozhoduje soud příslušný k řízení podle třetí části občanského soudního řádu, jde tedy o klasickou sporovou agendu.

20. Úspěšnost žaloby o vyloučení věci je založena na tom, že osoba, která se vyloučení věci domáhá, prokáže, že k ní má takové právo, jež výkon rozhodnutí či exekuci nepřipouští (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3104/2013). Žalobkyně tvrdí, že je vlastníkem předmětného automobilu, a to na základě kupní smlouvy, kterou uzavřela se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dne [datum] Odvolací soud má zato, že v řízení před soudem I. stupně byl prokázán opak jejího tvrzení, a to řadou nepřímých, ale na sebe logicky navazujících, důkazů. Z obsahu spisu a zjištění soudu I. stupně vyplývá, že žalobkyně předložila kopii kupní smlouvy ze dne [datum] s nečitelnými podpisy. I kdyby předložila originál kupní smlouvy, nebylo by z ní patrno, kdo ji podepsal. Na kupní smlouvě je u nečitelného podpisu uvedeno razítko [právnická osoba], [anonymizováno], dále je nečitelné. Vůbec tak z ní nevyplývá, že by tuto kupní smlouvu uzavřela společnost [právnická osoba] Je pravdou, že kupní smlouva, jejímž předmětem je automobil, nemusí mít písemnou formu. Žalobkyně tvrdila, že vůlí strana byl prodej automobilu ze [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na žalobkyni. Z provedených důkazů však bylo prokázáno, že takováto vůle minimálně na straně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nebyla. Tato společnost se i po údajném prodeji nadále chovala jako vlastník vozidla. Podala trestní oznámení, její jednatel jednal s policií, což bezesporu vyplývá z policejního spisu, jehož obsahem provedl soud I. stupně důkaz, jednal o převzetí automobilu. V podání vysvětlení na Policii ČR dne [datum] jednatel společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení] výslovně uvedl, že vlastníkem vozidla je společnost [právnická osoba] Dále uvedl, že dne [datum] zaslal panu [příjmení] (který měl mít vozidlo zapůjčeno od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) výzvu na vrácení vozidla a předžalobní výzvu k zaplacení částky 1 069 200 Kč za pronájem vozidla za období od [datum] do [datum] Trestní oznámení na Policii ČR bylo panem [jméno] [příjmení] podáno v roce 2021 a pan [jméno] [příjmení] i zde tvrdil, že vozidlo nebylo vráceno [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], od které bylo zapůjčeno. Všemi těmito důkazy, podepřenými ještě výpisem z registru vozidel, kde je stále jako vlastník zapsána společnost [právnická osoba], bylo prokázáno, že tvrzení žalobkyně o uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem byl uvedený automobil, jsou pouze účelová. Tento závěr je podpořen i tím, že žalobkyně je osobně propojena s jednatelem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], navíc se sama v den, kdy měla být kupní smlouva uzavřena, stala jednatelkou této společnosti, jak bylo zjištěno z úplného výpisu z obchodního rejstříku. Ani její výpověď, ve které by jistě potvrdila uzavření kupní smlouvy, by tak nemohla na tomto závěru nic zvrátit. Není tak pravdou, že soud I. stupně vycházel striktně pouze z registru motorových vozidel a že by se tak jednalo o přepjatý formalismus.

21. Ze všech výše uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně výroku II o nákladech řízení, když ani zde neshledal pochybení.

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšné žalované právo na jejich náhradu. Ta se skládá z nákladů za právní zastoupení, a to za jeden úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu) ve výši 1 500 Kč a jeden režijního paušál ve výši 300 Kč. Dále náklady odvolacího řízení tvoří cestovné právního zástupce žalované k jednání u odvolacího soudu [značka automobilu] [registrační značka] ve výši 1 037 Kč po zaokrouhlení (vzdálenost 148 km, průměrná spotřeba 4,73 l na 100 km, cena pohonných hmot dle předloženého dokladu 48,90 Kč za 1l a sazba základní náhrady 4,70 Kč). K nákladům řízení náleží 21% DPH ve výši 678 Kč Celkem náklady odvolacího řízení činí 3 917 Kč.