o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 30. března 2022, č. j. 13 C 50/2021-77,

1. Ve shora označené věci se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se porušování práva na ochranu osobnosti žalobkyně tak, že kamera umístěná na nemovitosti na adrese [adresa], odstranit všechny kamerové záznamy, na kterých je zachycena žalobkyně a její nemovitost a zaplatit jí nemateriální újmu ve výši 20 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Podle jejích žalobních tvrzení je žalovaný jejím sousedem a provozuje kameru, která je umístěna na jeho nemovitosti a snímá nemovitost žalobkyně, a tedy i její osobu. Žalobkyně se důvodně domnívá, že žalovaný uvedeným jednáním neoprávněně zasahuje do jejích osobnostních práv. Proto dne [datum] podala stížnost k Úřadu pro ochranu osobních údajů. Byla informována, že dozorové kompetence neumožňují Úřadu kontrolovat obydlí, která nejsou užívaná k podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, a tudíž ani řešit většinu občanských neshod a sousedských sporů, neboť kontrolující do takového obydlí nemá přístup a nemůže tedy ověřit, jestli je pořizován záznam, případně co je jeho obsahem. Úřad proto nastínil vhodný postup podáním žaloby na ochranu osobnosti, kdy se domnívá, že je dotčeno právo na ochranu podoby, soukromí a podobizny a záznamu člověka. Žalobkyně se domnívá, že do jejího práva na ochranu osobnosti bylo zasaženo primárně v oblasti práva na soukromí a na podobu, neboť kamera umístěná na nemovitosti žalovaného přímo mířila a tedy i zaznamenávala část její nemovitosti. Sledování nemovitosti žalobkyně za účelem ochrany vlastního majetku žalovaného není přiměřené, neboť oblast, ve které žijí, je klidná a nebyla zde zaznamenaná žádná kriminální aktivita na majetku žalovaného. Žalovaný dále zasáhl do práva žalobkyně na podobu. Žalobkyně mu nedala souhlas, aby mohl zachytit její podobu prostřednictvím kamery. Při neoprávněném zásahu do její osobnosti došlo též na straně žalobkyně ke vzniku nemajetkové újmy.

3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě potvrdil, že má na svém domě umístěnou kameru. Popřel však, že by snímal nemovitost a osobu žalobkyně. Dále uvedl, že v době cca 2 předešlých let vznikaly mezi sousedy velmi nepříznivé spory. Týkaly se např. přístupové cesty, elektrické přípojky vedené k domu žalovaného, hmotné škody na jeho domě a okolních nemovitostech, nezvladatelného chování psů nebezpečných pro okolí. Spory nebyly ani tak se žalovanou, ale s jejím přítelem panem [příjmení], který např. opakovaně blokoval přístupovou cestu k domu žalovaného, vyhrožoval, že by jeho manželku mohl někdo napadnout, naznačoval zapálení jejich domu, že zajistí zesměšnění žalovaného a jeho vyhození ze zaměstnání. Žalovaný několikrát volal policii. Z důvodu ochrany svého majetku si žalovaný pořídil kameru a příležitostně natočil záběry na svém pozemku. Podařilo se mu zaznamenat pouze psa pana [příjmení], jak běhá po zahradě žalovaného, a jeho útok na pana [příjmení], záznam předal policii. Poté byl panem [příjmení] vyzván ke zrušení záznamu (cca před rokem), a proto záznamy již nepořizuje.

4. Žalobkyně v reakci na poučení poskytnuté jí soudem I. stupně při jednání konaném dne [datum], že je povinna uvést a prokázat, že skutečně kamera žalovaného sleduje její nemovitost a její osobu, prokázat, že žalovaný z těchto kamer pořizuje záznamy, a dotvrdit, v jakém období se tak mělo dít, konkretizovat, za co konkrétně požaduje nemajetkovou újmu, kdy jí měla nemajetková újma vzniknout, v čem spatřuje újmu na svých osobnostních právech a jakým konkrétním způsobem dovozuje, že by jí mělo být žalovaným poskytnuto právě 20.000 Kč, podáním ze dne [datum] uvedla, že se o skutečnosti, že žalovaný neoprávněně pořizuje její obrazové záznamy, dozvěděla v 2. polovině roku 2019 při řešení déle trvajících sousedských sporů. V souvislosti s jednáním žalovaného jí vznikly duševní útrapy, byla nucena vyhledat odbornou psychologickou pomoc. Požadovaný nárok tak považuje spíše za symbolický. Na podporu svých tvrzení navrhla k důkazu další videozáznamy a fotografie z předmětné kamery, výslech svědka [jméno] [příjmení] a zprávy psychologa.

5. Podáním ze dne [datum] žalovaný sdělil soudu I. stupně, že kameru z domu odmontoval, což učinila žalobkyně při jednání konaném dne [datum] nesporným.

6. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalobu v celém rozsahu zamítl (výroky I., II. a III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

7. Podle odůvodnění tohoto rozsudku soud I. stupně provedl tyto důkazy: Výpisy z katastru nemovitostí, z nichž bylo zjištěno, že žalobkyně vlastní mj. objekt pro rodinnou rekreaci [anonymizována dvě slova] a žalovaný objekt pro rodinnou rekreaci [anonymizována dvě slova] v obci [obec] a k.ú. [obec] [anonymizováno] [obec]. Předžalobní výzvu, kterou zástupce žalobkyně dne [datum] adresoval žalovanému a žádali jej o totéž, o co žádal soudní cestou. Sdělení Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne [datum], jímž žalobkyni sdělil, že instalace kamery na nemovitosti v soukromém vlastnictví není sama o sobě protiprávní a že není povolán, aby zasahoval v soukromoprávních vztazích. Žalobkyni odkázal na případné řízení před soudem. Sdělení Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne [datum], jímž žalobkyni sdělil, že nebyly shledány důvody pro zahájení jakéhokoliv řízení a věc byla odložena. Zároveň úřad, konstatoval, že ze snímků, které byly předloženy, vyplývá, že kamerový systém žalovaného nesnímá okolní nemovitosti. Fotografie na čísle listu 13 až 22 spisu, na nichž je zachycena i nemovitost ve vlastnictví žalovaného s umístěnou kamerou. Zároveň jen na některých fotografiích je zachycena část nemovitostí ve vlastnictví a žalobkyně. [právnická osoba] ze dne [datum], podle níž byla žalobkyně v péči psychiatrické ambulance od září 2020 do února 2021 pro úzkostné depresivní potíže reaktivního charakteru. Lékař uvedl, že sama žalobkyně mu sdělila, že na její chatě existují nevyjasněné spory ohledně místní komunikace. Žalobkyně mu měla popsat neshody s jedním ze sousedů, který měl nainstalovat fotopasti, a soused měl na žalobkyni často číhat. Rovněž uvedla, že později i jiný soused měl na její dům namířenou kameru. Fotografie pořízené soudem v rámci místního šetření, z nichž je zřejmé, že v době místního šetření měl žalovaný na svém objektu umístěnou kameru a že žalobkyně umístila na hranici parcel provizorní plechový plot, aby zamezila porušování svého soukromí. Fotografie na čísle listu 70 a 71 spisu, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaný odstranil kameru umístěnou na svém rekreačního objektu.

8. Soud I. stupně nedoplnil dokazování svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], partnera žalobkyně, který se měl vyjádřit zejména k duševním útrapám žalobkyně, neboť svědecká výpověď osoby blízké, zvláště v takovéto situaci, by nemohla být ani v nejmenším objektivní a nemohla by na skutkovém stavu věci ničeho změnit.

9. S poukazem na ust. § 82 odst. 1, § 84 a § 86 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) soud I. stupně uzavřel, že žaloba není důvodná.

10. V rozsahu požadavku žalobkyně, aby žalovaný přestal porušovat její právo na ochranu osobnosti tak, že kamera umístěná na jeho nemovitosti nebude zachycovat žalobkyni a její nemovitost, soud I. stupně žalobu zamítl proto, že v okamžiku jeho rozhodnutí již kamera na objektu žalovaného umístěna nebyla. Vzhledem k tomu, že soud musí vycházet ze skutkového stavu, který zde je v okamžiku vyhlášení rozhodnutí, nemohl postupovat jinak. Nicméně považoval za důležité zdůraznit, že i kdyby kamera na objektu žalovaného v okamžiku rozhodnutí soudu umístěna byla, žalobkyně by s největší pravděpodobností ani tak nebyla úspěšná, neboť jednoznačným způsobem neprokázala, že žalovaný touto kamerou snímal její nemovitost a ji samotnou, přestože ji soud při jednání dne [datum] poučil v souladu s ust. § 118a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) o povinnosti důkazní, když konstatoval, že své tvrzení, že žalovaný kamerou snímá její nemovitosti a její osobu neprokázala. Fotografie, které do spisu založila, tuto skutečnost neprokazují. Pokud tvrdila, že na některých fotografiích je její nemovitost zachycena, je to sice pravda, avšak nikterak to neprokazuje její tvrzení, že se jedná o fotografie, které byly pořízeny kamerou umístěnou na nemovitosti žalovaného. V této souvislosti se nabízí otázka, jakým způsobem by bylo pro žalobkyni možné legálně získat záběry z kamery, která je umístěna na nemovitosti žalovaného. Proti tvrzení žalobkyně stojí i sdělení Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne [datum], z něhož vyplynulo, že podklady, které úřad měl k dispozici, nevypovídají o tom, že kamera umístěná na nemovitosti žalovaného monitoruje majetek či osobu žalobkyně. Stěžejním důvodem zamítnutí žaloby však byla skutečnost, že kamera byla z nemovitosti žalovaného již odstraněna.

11. Důvodem zamítnutí žaloby v části, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala odstranění všech kamerových záznamů, na kterých by byla zobrazena ona nebo její nemovitosti, bylo to, že nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že by žalovaný pořizoval kamerové záznamy její nemovitosti ani její osoby a ty by archivoval. Sám žalovaný tuto skutečnost vyloučil. Žalobkyně ji neprokázala ani poté, co byla k jejímu prokázání soudem vyzvána a bylo jí dáno poučení podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř.

12. Soud I. stupně shledal žalobu nedůvodnou i ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Primárním důvodem byl samozřejmě fakt, že pokud nebylo prokázáno jakékoliv závadné jednání žalovaného vůči žalobkyni, nemohla jí být žalovaným způsobena nemajetková újma. Ani ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum], nelze dovodit, že by psychické problémy žalobkyni způsobil žalovaný. Ze situace, kterou žalobkyně popsala ošetřujícímu lékaři, je totiž zjevné, že se cítila nespokojená s jednáním osoby zcela odlišné od žalovaného. K jeho osobě totiž uvedla pouze tolik, že i jiný soused má na její dům namířenou kameru. Jako traumatizující však lékaři popsala jednání od žalovaného odlišné osoby. Pokud tedy žalobkyně jakýmikoliv psychickými problémy trpěla, jejich původcem nemůže být žalovaný.

13. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy plně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

14. Proti všem výrokům tohoto rozsudku podala odvolání žalobkyně a namítla, že své tvrzení, že kamera žalovaného sleduje její nemovitost, prokázala fotografiemi předloženými soudu I. stupně. Soud však v napadeném rozhodnutí uvedl, že nemají prokazovat, že se jedná o záběry pořízené kamerou umístěnou na nemovitosti žalovaného. To však je pro žalobkyni překvapivý závěr, neboť nebyla v průběhu řízení nikdy vyzvána, aby tvrdila a prokázala, že dané záběry jsou skutečně záběry z předmětné kamery, nadto, aby tvrdila a prokázala, že tyto záběry získala legální cestou. Vzhledem k tomu, že ani před ani po provedení místního šetření nebylo rozporováno, že fotografie byly záběry pořízenými z kamer umístěných na nemovitosti žalovaného, považovala žalobkyně tuto skutečnost za nespornou. Stejně tak překvapivá byla„ řečnická otázka“ soudu I. stupně, jakým legálním způsobem mohla žalobkyně získat záběry z kamery umístěné na nemovitosti žalovaného, neboť byla soudem v řízení poprvé vyřčena až při stručném odůvodňování napadeného rozhodnutí. Soud I. stupně nikdy předtím autentičnost záznamů nezpochybnil, ostatně nezpochybnil je ani sám žalovaný, a žalobkyně tak nebyla ani vyzvána k tvrzení či prokázání toho, jakým způsobem záznamy opatřila. Z toho je podle žalobkyně třeba provést další, doposud nepředložený, důkaz, kterým žalobkyně prokazuje, že se u předložených fotografií jedná o záběry z kamery umístěné na nemovitosti žalovaného. Ty byly získány v rámci přestupkového řízení vedeného u [stát. instituce] ve věci útoku psů, o kterém se zmiňoval i žalovaný. Vzhledem k tomu, že se jednalo o psy pana [příjmení], bylo mu umožněno do spisu nahlížet a pořizovat si z něj kopie a výpisy, včetně práva obdržet předmětný videozáznam. Ten byl panu [příjmení] zaslán [jméno] [příjmení], úředníkem [stát. instituce]. Soud I. stupně podle odvolatelky nesprávně vyhodnotil důkaz lékařskou zprávou [právnická osoba] ze dne [datum], neboť se z ní podává, že žalobkyně byla stresována řešením nevyjasněné situace ohledně cestní komunikace s tím, že soused k příjezdové cestě nainstaloval fotopasti a je nyní sledována, neboť soused ví, že je doma, má z toho obavy atd. Je tak zřejmé, že žalobkyně byla v depresivním stavu mj. na základě obavy ze sledování své osoby. To bylo dále prohloubeno jednáním žalovaného a vyžádalo si návštěvu psychiatrické ambulance.

15. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí.

16. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že u pokousání pana [příjmení] psy pana [příjmení] byl, pan [příjmení] má bypass, takže největší nebezpečí bylo ze stresu. Byla to hrozná situace, pan [příjmení] dokonce odmítal uvolnit cestu pro příjezd záchranky, teprve až na několikátou prosbu záchranářů a po nějaké výměně názorů s dalšími sousedy, kteří přišli panu [příjmení] na pomoc, cestu uvolnil. Naštěstí k závažnému zdravotnímu problému nedošlo, jen se pan [příjmení] od té doby nechtěl vracet na pozemek, kde dříve býval často rád. Nicméně psi pana [příjmení] i přesto poté několikrát utekli a nebylo v silách obce situaci řešit. Pro žalovaného jako pro souseda s manželkou a dcerou nebylo po té události představitelné jakékoliv bezpečné užití zahrady, na zahradu sama manželka s dcerou v kočárku už nemohla. I v tomto ohledu by byla kamera úplně zbytečná. Po instalaci žalovaný zařízení párkrát zkoušel, ale žádný kontinuální záznam neprováděl, žádné nahrávky nemá. Nikdy žalobkyni nemonitoroval, ani na tom nemá nejmenší zájem. Dlouhodobě se ze strany pana [příjmení] dělá neustálá šikana a žalovaný se domnívám, že jeho vliv měl a má také zásadní negativní dopad na psychiku žalobkyně. Dříve šlo o normální sousedku, ale vztahy se relativně krátce poté, co se tam usídlil pan [příjmení], velmi vyhrotily. Žalobkyně jeho vlivem zbourala veškeré vztahy se svou rodinou i se svými dospělými dětmi. Probíhal soud mezi jejím synem a panem [příjmení], kdy měl jejího syna okrást a vyhrožovat mu. Žalovaný byl s její rodinou chvíli v kontaktu, oni se snažili situaci nějak řešit, ale nedařilo se, je to rodinná katastrofa. Žalovaný tedy věří, že žalobkyně prochází psychicky náročným obdobím, ale v žádném případě to není jeho vinou. Učinil ústupek a zařízení odmontoval z domu, což považuji za dostatečný vstřícný krok vůči žalobkyni.

17. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř.

18. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

19. Odvolací soud zmítl návrh na doplnění dokazování učiněný odvolatelkou až v odvolacím řízení e-mailem ze dne 10. 10. s přílohami, neboť tento důkaz nemůže nic změnit na mezi účastníky nesporné skutečnosti, že žalovaný kameru ze svého domu odstranil. Hodlala-li žalobkyně tímto důkazem prokázat, že jí předložené fotografie jsou skutečně záběry pořízené kamerou umístěnou na nemovitosti žalovaného a že je získala legální cestou, je třeba uvést, že na těchto skutečnostech napadený rozsudek založen nebyl, soud I. stupně je uvedl zcela nad rámec odůvodnění svého rozhodnutí. K prokazování skutečnosti, že žalovaný videa žalobkyně na její nemovitosti pořizoval a archivoval, nemohl soud I. stupně ani soud odvolací přistoupit, neboť žalobkyně, byť řádně poučena podle ust. § 118a o.s.ř. ani řádně nedotvrdila, v jakém období tak měl žalovaný činit, a skutečnosti netvrzené nemohou být předmětem dokazování.

20. Soud I. stupně zjištěný skutkový stav správně posoudil podle ust. § 81 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, neboť k posuzovanému jednání došlo za jeho účinnosti.

21. Podle ust. § 81 odst. 1 o.z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

22. Podle ust. § 81 odst. 2 o.z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

23. Podle ust. § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

24. Podle ust. § 86 o.z. nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

25. Podle ust. § 90 o.z. zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

26. Jak správně vyložil soud I. stupně, předpokladem odpovědnosti za zásah do osobnostních práv člověka je 1) neoprávněný zásah, 2) objektivní způsobilost tohoto zásahu porušit nebo jen ohrozit osobnost člověka, 3) kauzalita mezi neoprávněným zásahem a porušením nebo ohrožením osobnosti. Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, tj. právním řádem.

27. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že v posuzovaném případě žalovaná nemohla být úspěšná se svým zdržovacím nárokem za situace, kdy jí tvrzený zásah do jejích osobnostních práv netrval ani bezprostředně nehrozil, když žalovaný kameru ze své nemovitosti dobrovolně odstranil. Se svým odstraňovacím nárokem nebyla úspěšná proto, že, ač poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o své nouzi tvrzení a nouzi důkazní, nedotvrdila všechny potřebné skutečnosti, a proto je nemohla ani prokázat. Nebyl shledán ani žádný důvod, proč by měl žalovaný hradit žalobkyni jakoukoliv nemateriální újmu, když v řízení nebylo prokázáno žádné jeho protiprávní jednání. To nevyplývá ani ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum], jak správně odůvodnil v napadeném rozsudku soud I. stupně.

28. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku IV.

29. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy se v něm úspěšný žalovaný jejich náhrady výslovně vzdal.