o odvolání manželky proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 16. září 2021 č.j. 21 C 5/2021-84

1. Manžel se svým návrhem podaným u Okresního soudu v Kladně (dále jen soud I. stupně) domáhal rozvodu manželství s tím, že manželství účastníků uzavřené dne [datum] bylo po dlouhou dobu spokojené, narodily se z něho dvě dnes již dospělé děti. Rozpory mezi manžely nastaly zhruba před deseti lety při dospívání dětí a následně poté, kdy se děti osamostatnily. Syn manželů stále bydlí v jejich rodinném domě. V říjnu roku 2020 spory mezi manžely vyvrcholily tím, že manžel byl nucen opustit společnou domácnost, když mu manželka znemožnila užívání společného domu (nejprve vyházela jeho osobní věci do kontejneru, poté zničila jeho dokumenty a rozebrala postel, a když manžel vstoupil za účelem nalezení svých věcí do domu, nazvala jej„ zlodějem“). Intimně se nestýkají po dobu 10 let. Příčinu rozpadu manželství shledává v citovém odcizení po odstěhování dětí. Předpokládal, že se manželka k jeho návrhu na rozvod manželství připojí, neboť mu již v prosinci 2020 poslala SMS s tím, aby požádal o rozvod.

2. Manželka s návrhem na rozvod manželství nesouhlasila. Uvedla, že rozvod manželství by nebyl v jejím zájmu, byť přiznala, že účastníci mají neshody a společně nežijí od října 2020. Po celou dobu manželství měl podle ní manžel různé známosti. Ona to tolerovala a nyní, když je nemocná a bez odpovídajícího příjmu, ji chce manžel opustit. Rozvodem manželství by jí byla způsobena zvlášť závažná újma po ekonomické stránce, neboť v případě rozvodu manželství by nemohla požadovat výživné pro nerozvedenou manželku, když tento její nárok je řešen v řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], v němž se manželka domáhá po manželovi výživného ve výši 5 000 Kč měsíčně. Zdravotní stav manželky jí neumožňuje si opatřit vyšší příjem než ten, který v současné době má, a tím je starobní důchod ve výši 15 751 Kč měsíčně a dále příjem z činnosti v rámci OSVČ – daňové účetnictví ve výši 10 000 Kč měsíčně čistého. Oproti tomu manžel je poživatelem starobního důchodu ve výši 16 318 Kč a v zaměstnání dosahuje průměrného měsíčního příjmu 27 000 Kč čistého. Zvlášť závažná újma by byla dána i tím, že je těžce nemocná, prognóza celkového zdravotního stavu manželky je nepříznivá, byť manželka v tuto chvíli nepotřebuje s ohledem na svůj stávající zdravotní stav pomoc druhé osoby. Navíc v případě rozvodu manželství by manželce byla zvlášť závažná újma způsobena tím, že jí hrozí ztráta možnosti bydlení a ztížení možnosti pořídit si bydlení jiné, neboť dům, ve kterém žije, je ve společném jmění manželů a s příjmem, který manželka má, není schopna podíl manžela vyplatit. Objektivní mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství účastníků manželka spatřuje v délce trvání manželství – 42 let, ve svém zdravotním stavu, v hrozbě ztráty bydlení pro svou osobu a snížení životní úrovně. Manželka žádala, aby soud uplatnil tzv. tvrdostní klauzuli. Byť sama nemá zájem na obnovení soužití manželů, uplatnění tvrdostní klauzule žádá za situace, kdy manželství je nespokojené více jak 15 let, manželé v podstatě zůstávají ve formálním svazku jen ze zvyku, na druhou stranu tento zvyk jim udržuje a zajišťuje oběma určitou životní úroveň a není tedy důvod, aby manželství po nějaké časové období netrvalo i nadále.

3. Manžel po vyjádření manželky a doplnění tvrzení manželky při prvním jednání setrval na svém stanovisku s odůvodněním, že oba manželé vylučují možnost obnovení vzájemného soužití. Za příčinu rozvratu manžel považuje vzájemné odcizení manželů poté, co se děti osamostatnily a neschopnost spolu nadále v této době komunikovat, dále neshody ohledně výchovy syna a o způsobu společného soužití manželů, nikoli tvrzení manželky o dlouho trvajících stycích manžela s jinými ženami. S ohledem na skutečnost, že manželka popírá jakoukoliv možnost soužití a zamezuje manželovi vstup do domu, kde bylo jejich poslední společné obydlí, aktuální stav manželství neumožňuje jiné řešení než rozvod manželství. Namítal, že má srovnatelný důchod jako manželka, příjem ze zaměstnání měl v poslední době vyšší, protože pracuje v sociálních službách a obdržel příplatky v souvislosti s pandemií covid 19. Manželce jde jen o peníze a protahuje zcela nefunkční manželství.

4. Soud I. stupně po provedení podrobného dokazování rozhodl rozsudkem ze dne 16. 9. 2022 č.j. 21 C 5/2021-84 tak, že manželství manžela [jméno] [příjmení] uzavřené s manželkou [jméno] [příjmení], rozenou [příjmení], dne [datum] před [stát. instituce], se rozvádí (výrok I). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Z odůvodnění rozsudku se podává, že soud I. stupně zjistil zejména z výpovědí účastníků a jejich dětí, že manželství účastníků je dlouhodobě provázeno neshodami, obdobími, kdy spolu manželé i několik měsíců nekomunikují. K vyostření konfliktnosti vzájemného vztahu účastníků došlo nejprve v roce 2012, kdy manželka sdělila manželovi na rodinné oslavě při příležitosti narození vnučky, že s ním nechce být. Od této doby se vztah manželů zhoršoval, k většímu konfliktu mezi nimi pak došlo v období května až června 2020, poté spolu manželé až do října 2020 nekomunikovali. V říjnu 2020 manžel nevyhověl žádosti manželky a též jí telefonicky odmítl na její dotaz sdělit, kde se po svém odjezdu z domu nachází. Manželka mu poté jeho věci dala do pytlů, které odvezla do [obec], aby je manžel nenašel (což by, pokud by je dala ke kontejnerům v obci, najít mohl, a to nechtěla), rozebrala a spálila mu postel a znepřístupnila vstup do jejich domu, neboť si nepřeje, aby manžel nadále do domu chodil. Oba manželé vylučují obnovení soužití, a to i manželka, která odmítá rozvod manželství, když její představa o manželství účastníků je taková, že tito budou žít jako nyní, tzn., že spolu žít nebudou, neboť manželka by už nikdy nechtěla žít s manželem. Také obě děti účastníků shodně vyloučily možnost společného soužití rodičů, neboť ti nejsou z jejich pohledu schopni být spolu.

5. Soud I. stupně se zabýval posouzením, zda rozvod manželství by byl v rozporu se zájmy manželky, zda se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převáženě manželka nepodílela, zda by jí byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma a zda mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství a dospěl k závěru, že uvedené podmínky (jejichž splnění by i přes v řízení prokázaný hluboký a trvalý rozvrat manželství a vyloučení jeho obnovy vedly k zamítnutí návrhu na rozvod manželství), nebyly v případě účastníků, konkrétně na straně manželky, splněny.

6. Předně v řízení nebylo prokázáno tvrzení manželky, že na rozvratu manželství se podílel svým chováním především, resp. výlučně jen manžel, a to tím, že za trvání manželství neustále navazoval vztahy s jinými ženami. Manžel se v rámci své výpovědi přiznal k jednomu poklesku v tomto směru, kterým byla jeho krátkodobá známost s jinou ženou v roce 1985, ještě před narozením syna účastníků. Další známost pak manžel navázal až po zrušení společného domácnosti a ukončení společného bydlení účastníky v říjnu 2020 v situaci, kdy manželka zcela otevřeně po dobu několika let předtím deklarovala, že s manželem, s nímž ukončila intimní soužití před více než 10 lety, žít nechce a v uvedeném měsíci manželovi vyhodila jeho věcí a znepřístupnila mu vstup do jejich společného domu. Ani svědci, a to děti účastníků, ve svých výpovědích nepotvrdili, že by otec navazoval známosti s jinými ženami a že by matka měla toto otci vyčítat. Zejména ze svědecké výpovědi dcery účastníků [jméno] [příjmení] vyplynulo, že manželství účastníků bylo z jejího pohledu spokojené do doby, než se účastníci rozhodli pro stavbu rodinného domu, což bylo ve věku 13 let svědkyně. Stavbu rodinného domu následně za nikoliv jednoduchých podmínek (fyzická práce obou manželů na stavbě při současném zajištění chodu rodiny, domácnosti a plnění pracovních povinností) manželé zrealizovali. Přestože manželka se již tehdy v manželství cítila nespokojená, rozhodla se pro druhé dítě. Oba manželé tak nadále fungovali ve vztahu k zajištění péče o děti, domácnost, dům i finanční zajištění rodiny. Postupně se však jejich vzájemný vztah zhoršoval (manželé se hádali i kvůli maličkostem nebo spolu nemluvili), byla období, kdy docházelo k vyostření konfliktů a následnému prohloubení zhoršení jejich vztahu, a to nikoli v důsledku chování jen jednoho z manželů, nýbrž pro chování obou dvou, kdy konkrétně v roce 2012 a následně v říjnu 2020 svým chováním podstatně k jeho rozvratu přispěla manželka.

7. V řízení nebylo prokázáno, ani to, že by manželce byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, a to dle jejího tvrzení po ekonomické stránce, v hrozbě ztráty možnosti bydlení a ztížení možnosti si pořídit bydlení jiné a i pro závažný zdravotní stav manželky. Oba manželé jsou příjemci důchodu ve zhruba stejné měsíční výši (manželka v částce 15 600 Kč, manžel v částce 16 318 Kč), oba mají příjem i z výdělečné činnosti, manželka v měsíční výši cca 12 000 Kč, manžel v rozpětí 27 000 – 29 000 Kč. Soud I. stupně zohlednil též tu skutečnost, že manžel v průběhu tohoto řízení, konkrétně v červnu 2021, zaplatil manželce na výživném pro manželku částku 70 000 Kč a dále skutečnost, že manželka užívá rodinný dům manželů spolu se synem účastníků, který se finančně spolupodílí částkou 6 000 Kč na úhradě režie tohoto domu. Oproti tomu manžel žije od října 2020, kdy mu manželka znemožnila přístup a užívání domu, v nájemním bytě a jeho náklady na bydlení tak jsou nepochybně vyšší než náklady manželky. Z výše uvedeného nelze dospět k jinému závěru, než že rozvodem manželství by manželce zvlášť závažná újma v ekonomické stránce nevznikla. Ke stejnému závěru soud dospěl i stran manželkou tvrzené hrozby ztráty bydlení, a jejího závažného zdravotního stavu. Pokud jde o bydlení, byl to v průběhu řízení právě manžel, který se snažil řešit majetkové otázky, konkrétně rodinný dům, který mají manželé ve společném jmění několika velmi vstřícnými nabídkami pro manželku, naposledy nabídkou převodu domu do podílového spoluvlastnictví manželů se současně uzavřenou dohodou o užívání domu manželi, kdy manžel požadoval pouze užívání vyčleněné části nebytových prostor domu (garáže a přilehlého malého prostoru, kde má uskladněny profesní potřeby) bez finanční náhrady pro manžela, který by užíval menší prostory domu, kdy by navíc byly podíly manželů omezeny zákazem zcizení a převodu a případně i s možností dědické smlouvy v případě úmrtí např. manžela. Manželka však všechny nabídky manžela včetně shora uvedené odmítla a situaci stran majetku manželů nechtěla řešit. Zdravotní stav obou manželů podle názoru soudu I. stupně odpovídá jejich věku, ani jeden z nich se aktuálně nenachází ve vážném zdravotním stavu, ani jeden nepotřebuje pomoc druhé osoby, v tomto směru jsou oba plně soběstační. Vzhledem k velmi konfliktnímu vztahu manželů vyhroceného až ve vzájemnou averzi, lze těžko předpokládat, že by si manželé byli při zhoršení zdravotní stavu vzájemnou oporou.

8. Pokud jde o objektivní mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství účastníků, soud I. stupně vyhodnotil, že by touto okolností mohla být pouze délka trvání manželství (42 let), nicméně pouze tato v řízení prokázaná skutečnost při nesplnění ostatních podmínek pro zamítnutí návrhu na rozvod manželství ve smyslu ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku nestačí pro rozhodnutí o zamítnutí návrhu manžela na rozvod manželství. Navíc v řízení bylo prokázáno, že manželství již není naplňováno ve svých jednotlivých funkcích mnoho let, účastníci si nejsou vzájemnou oporou v pokročilém věku, osobní kontakt v nich vzbuzuje averzi vůči druhému. S ohledem na shora uvedené soud proto rozhodl o rozvodu manželství účastníků, když příčinu rozvratu manželství soud spatřuje ve vzájemném odcizení manželů v důsledku neshod zejm. stran rozdílných názorů na společné soužití, trávení volného času a neschopnosti spolu o uvedeném za účelem jejich řešení komunikovat, což vedlo k hádkám, obdobím i několika měsíční nekomunikace a postupnému zhoršování jejich vzájemného vztahu. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

9. Proti tomuto rozsudku podala manželka včasné odvolání. V něm namítala, že to, že připustila, že má s manželem neshody a že společně nežijí od října 2020, ještě neznamená, že by manželství muselo být rozvedeno. Manželce hrozí zvlášť závažná újma, a to ztráta bydlení. Již v této chvíli manžel ustoupil z debaty o možném porozvodovém uspořádání a zcela otevřeně hovoří o prodeji domu. Má zato, že návrh manžela na zachování bydlení byl pouhým gestem před soudem. Soud I. stupně zcela přehlédl to, že v případě rozvodu manželství by ani jednomu z manželů nenáležel vdovský důchod, což s ohledem na věk účastníků nelze přehlížet. I přes neshody, které účastníci měli, se manželka starala o domácnost. Trvala na tom, že by jí rozvodem manželství vznikla zvlášť závažná újma. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že návrh na rozvod manželství zamítne.

10. Manžel ve svém vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení rozsudku soudu I. stupně, neboť bylo prokázáno, že manželství účastníků je trvale rozvráceno. Od doby rozhodnutí soudu I. stupně nedošlo k žádnému kontaktu mezi manželi. Manželka neprokázala žádný z důvodů, svědčících pro zachování manželství. Poukazování na vdovský důchod je zcela v rozporu s dobrými mravy. Popíral, že by vodil do společného domu realitní makléře. Do domu vůbec nevstupuje, i když je součástí společného jmění manželů a byl jejich společným bydlištěm. Manželka ho do domu odmítá vpustit. Nemohl ani navštívit syna, neboť ten mu oznámil, že si to matka nepřeje.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř.), přezkoumal napadený přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení ve smyslu ustanovení § 212 písm. a) o.s.ř. a ust. § 212a odst. 2 a 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání manželky není důvodné.

12. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na soudem I. stupně zjištěný skutkový stav, neboť tento soud I. stupně zjistil správně a v potřebném rozsahu pro rozhodnutí ve věci, když provedl velice podrobné dokazování. Na návrh manželky odvolací soud doplnil dokazování dvěma lékařskými zprávami, které měly prokázat zhoršený zdravotní stav manželky od doby rozhodování soudu I. stupně. Podle názoru odvolacího soudu však z nich podstatné zhoršení zdravotního stavu manželky nevyplynulo. Z propouštěcí zprávy [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum] sice vyplývá, že manželka byla hospitalizována, ovšem její hospitalizace trvala pouze jeden den, když potíže do druhého dne odezněly. Provedená vyšetření byla vesměs s normálními výsledky. Druhá zpráva prokazovala, že manželka dochází od prosince 2020 pro psychické obtíže a hypertenzi, která se zhoršuje při zvýšené psychické zátěži, k lékařce [anonymizováno] [příjmení]. Obdobná zpráva byla k dispozici již v řízení před soudem I. stupně.

13. Podle ustanovení § 758 občanského zákoníku manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

14. Podle ustanovení § 755 odst. 1 občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

15. Podle odst. 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu

a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo

b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

16. Soud I. stupně dospěl též ke správným závěrům právním. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že manželství je hluboce a trvale rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. O tom ostatně nebylo sporu ani mezi účastníky a bylo to prokázáno zejména jejich výslechy, výslechy svědků – dětí účastníků, ale i nesporným faktem, že manželé spolu již poměrně dlouhou dobu nežijí, ani jeden z manželů nemá zájem na obnovení soužití a rovněž z komunikace manželů je zřejmé, že jejich vztahy jsou vážně rozvráceny. Proto jsou splněny podmínky pro rozvod manželství podle ustanovení § 755 odst. 1 občanského zákoníku.

17. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že nejsou splněny ani podmínky ustanovení odst. 2 citovaného ustanovení, které by za tohoto stavu svědčily pro zachování manželství. Děti účastníků jsou již zletilé, tím odpadá důvod uvedený pod písmenem a) ustanovení § 755 odst. 2 občanského zákoníku. Podle názoru odvolacího soudu však nejsou splněny ani podmínky uvedené pod písm. b) tohoto ustanovení. Především není splněna základní podmínka, a to, že manžel, kterému by měla být způsobena zvlášť závažná újma, se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel. V řízení před soudem \I. stupně bylo i podle názoru odvolacího soudu prokázáno, že vinu na rozpadu manželství měli oba účastníci. Základní příčinou rozvratu manželství bylo to, že mezi účastníky došlo k citovému odcizení, a to na základě chování jich obou. Jak vypověděli i svědci, hádali se kvůli maličkostem a místo, aby problémy řešily, raději spolu po dlouhá období vůbec nekomunikovali. Odvolací soud má zato, že manželka se zejména svým chováním jak v roce 2012, tak v posledních letech podstatně podílela na rozpadu manželství. Ani jeden z manželů neučinil nic proto, aby došlo ke zlepšení jejich vzájemných vztahů, a to ani manželka, která místo toho, aby se snažila s manželem promluvit či vyhledat odbornou pomoc, řešila neshody tím, že vyházela manželovi věci a znemožnila mu přístup do domu. Není tak splněna základní podmínka pro aplikaci ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku.

18. Soud I. stupně se tak již nadbytečně zabýval otázkou vzniku zvlášť závažné újmy na straně manželky. Jen pro úplnost odvolací soud uvádí, že i v těchto jeho závěrech s ním nelze jinak, než souhlasit. Zdravotní stav obou manželů odpovídá věku, oba jsou schopni se o sebe postarat a úvaha o možnosti vdovského důchodu je přinejmenším nemorální. Odvolací soud rovněž souhlasí se závěrem, že ani v ekonomické oblasti manželce rozvodem manželství nevznikne zvlášť závažná újma. Manželka je příjemcem důchodu v přibližné výši jako manžel, má ještě další příjem z pracovní činnosti. Pokud jde o bydlení, je třeba přihlédnout k tomu, že odmítla všechny velice vstřícné návrhy manžela. Kromě toho je třeba přihlédnout i k tomu, že i manžel se dostal (a to v důsledku chování manželky) do situace, kdy ztratil možnost bydlení ve společném domě a musel tuto situaci řešit hledáním nového bydlení.

19. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku.

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních V projednávané věci ani odvolací soud neshledává žádné okolnosti případu, které by přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovaly.