o určení neexistence právního vztahu, o odvolání žalobkyně a 5., 6. 7. a 8. žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ č.j. 38 C 154/2022 - 785 ze dne 6. března 2024

1. Okresní soud Praha – západ (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. 38 C 154/2022 – 785 ze dne 6. 3. 2024 rozhodl tak, že výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že ke dni [datum] neexistoval právní poměr nebo právo založené dohodou o narovnání podle ust. § 1903 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“), uzavřenou dne [datum] pod čl. III. Narovnání odst. 2 Dohody obsažené v notářském zápise č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] ze dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanými č. 1, č. 2, č. 3. č. 4, č. 5, č. 6, č. 7 a č. 8. Výrokem II. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že ke dni [datum] neexistoval právní poměr nebo právo založené dohodou o narovnání podle ust. § 1903 o.z., uzavřenou dne [datum] pod čl. III. Narovnání odst. 3 Dohody obsažené v notářském zápise č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] ze dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanými č. 2, č. 3, č. 4, č. 6 ve vztahu k žalovanému č. 1. Výrokem III. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že ke dni [datum] neexistoval právní poměr nebo právo založené dohodou o narovnání podle ust. § 1903 o.z., uzavřenou dne [datum] pod čl. III. Narovnání odst. 4 Dohody obsažené v notářském zápise č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] ze dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanými č. 2, č. 3, č. 4, č. 5, č. 6 ve vztahu k žalovanému č. 1. Výrokem IV. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že ke dni [datum] neexistoval právní poměr nebo právo založené dohodou o narovnání podle ust. § 1903 o.z., uzavřenou dne [datum] pod čl. III Narovnání odst. 5 Dohody obsažené v notářském zápise č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] ze dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným č. 1. Výrokem V. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že ke dni [datum] neexistoval právní poměr nebo právo založené dohodou o narovnání podle ust. § 1903 o.z., uzavřenou dne [datum] pod čl. III. Narovnání odst. 6 Dohody obsažené v notářském zápise č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] ze dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanými č. 2, č. 3, č. 4, ve vztahu k žalovaným č. 5, č. 6, č. 7, č. 8. Výrokem VI. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že ke dni [datum] neexistoval právní poměr nebo právo založené dohodou o narovnání podle ust. § 1903 o.z., uzavřenou dne [datum] pod čl. III. Narovnání odst. 7 Dohody obsažené v notářském zápise č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] ze dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanými č. 1, č. 2, č. 3, č. 4, č. 5, č. 6, č. 7 a č. 8. Výrokem VII. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že ke dni [datum] neexistoval právní poměr nebo právo založené dohodou o narovnání podle ust. § 1903 o.z., uzavřenou dne [datum] pod čl. III. Narovnání odst. 8 Dohody obsažené v notářském zápise č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] ze dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanými č. 2, č. 3, č. 4, č. 5, č. 6, č. 7, a č. 8 ve vztahu k žalovanému č. 1. Výrokem VIII. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že ke dni [datum] neexistoval právní poměr nebo právo založené dohodou o narovnání podle ust. § 1903 o.z., uzavřenou dne [datum] pod čl. III. Narovnání odst. 9 Dohody obsažené v notářském zápise č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] ze dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanými č. 2, č. 3, č. 4, č. 5, č. 6 ve vztahu k žalovanému č. 1. Výrokem IX. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že ke dni [datum] neexistoval právní poměr nebo právo založené dohodou o narovnání podle ust. § 1903 o.z., uzavřenou dne [datum] pod čl. IV. Ustanovení společná a závěrečná odst. 1 Dohody obsažené v notářském zápise č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] ze dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanými č. 1, č. 2, č. 3, č. 4, č. 5, č. 6, č. 7 a č. 8. Výrokem X. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že ke dni [datum] neexistoval právní poměr nebo právo založené dohodou o narovnání podle ust. § 1903 o.z., uzavřenou dne [datum] pod čl. IV. Ustanovení společná a závěrečná odst. 3 Dohody obsažené v notářském zápise č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] ze dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanými č. 1, č. 2, č. 3, č. 4, č. 5, č. 6, č. 7 a č. 8. Výrokem XI. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že ke dni [datum] neexistoval právní poměr nebo právo založené dohodou o narovnání podle ust. § 1903 o.z., uzavřenou dne [datum] pod čl. IV. Ustanovení společná a závěrečná odst. 4 Dohody obsažené v notářském zápise č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] ze dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanými č. 1, č. 2, č. 3, č. 4, č. 5, č. 6, č. 7 a č. 8. Výrokem XII. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že notářský zápis č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] sepsaný dne [datum] [Jméno advokáta N], notářem se sídlem v [Anonymizováno], v kanceláři na adrese [adresa] mezi účastníky: [Jméno žalované], narozen [Datum narození žalované], narozena [datum], bytem [adresa], [adresa], [Jméno advokáta D], narozena [Datum narození advokáta D], bytem [adresa], [Jméno advokáta F], narozen [Datum narození advokáta F], narozena [Datum narození žalobkyně], bytem [adresa], paní [Jméno advokáta H], narozena [Datum narození advokáta H], bytem na adrese [adresa], paní [Jméno advokátky C], narozena [Datum narození advokátky C], bytem [adresa], společností [Jméno advokáta J]., IČO: [IČO advokáta J], a společností [Jméno advokáta L]., IČO: [IČO advokáta L], není veřejnou listinou podle ust. § 134 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ve spojení s ust. § 6 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „not.ř.“). Výrokem XIII. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že notář [Jméno advokáta N], se sídlem v [Anonymizováno], v kanceláři na adrese [adresa] byl povinen podle ust. § 53 odst. 1 písm. a) a d) a ust. § 64 not.ř., odmítnout sepsat notářský zápis č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], sepsaný dne [datum]. Výrokem XIV. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že notář [Jméno advokáta N], notář se sídlem v [Anonymizováno], v kanceláři na adrese [adresa] byl povinen podle ust. § 54 odst. 1, 2, 3 not.ř. odstoupit od smlouvy o provedení úkonu v notářské činnosti nebo od smlouvy o poskytnutí právní pomoci (smlouvy). Výrokem XV. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému č. 1 na nákladech řízení částku ve výši 26 862 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného č. 1. Výrokem XVI. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované č. 2 na nákladech řízení částku ve výši 25 047 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované č. 2. Výrokem XVII. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované č. 3 na nákladech řízení částku ve výši 25 047 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované č. 3. Výrokem XVIII. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému č. 4 na nákladech řízení částku ve výši 25 047 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného č. 4. Výrokem IX. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované č. 5 na nákladech řízení částku ve výši 13 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované č. 5. Výrokem XX. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované č. 6 na nákladech řízení částku ve výši 19 040 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované č. 6. Výrokem XXI. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované č. 7 na nákladech řízení částku ve výši 19 040 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované č. 7. Výrokem XXII. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované č. 8 na nákladech řízení částku ve výši 19 040 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované č. 8. Výrokem XXIII. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému č. 9 na nákladech řízení částku ve výši 19 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného č. 9.

2. Žalobkyně se domáhala, po opakovaných doplněních a změnách žaloby, a to i k výzvám prvostupňového soudu, v jejím konečném znění čtrnácti dílčích určovacích nároků ve znění, jak je uvedeno v zamítavých výrocích I. až XIV. napadeného rozsudku. Pokud jde o žalobní nároky, domáhala se určení neexistence vícero právních poměrů a práv, založených dohodou o narovnání ze dne [datum], uzavřenou mezi ní a žalovanými 1. až 8., obsaženou v notářském zápise č. [Anonymizováno] [Anonymizováno], sepsaném 9. žalovaným (dále jen „dohoda o narovnání“). Žalobkyně se dále domáhala určení, že předmětný notářský zápis není veřejnou listinou a že 9. žalovaný nebyl oprávněn takový zápis sepisovat. Tvrdila, že dohoda o narovnání je neplatná a že je nezbytné autoritativně určit neexistenci právních poměrů a práv z této dohody vyplývajících. V žalobě bylo dále tvrzeno, že dne [datum] zemřel její manžel [tituly před jménem] [jméno FO], který byl akcionářem společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], [právnická osoba]., IČO: [IČO] a [právnická osoba]., IČO: [IČO] a že druhým akcionářem těchto společností a předsedou/místopředsedou jejich statutárního orgánů byl 1. žalovaný, který byl blízkým přítele zůstavitele. Po jeho smrti začal 1. žalovaný žalobkyni seznamovat s obchodními aktivitami jejího zemřelého manžela, kdy jí mj. sdělil, že zůstavitel měl vysoké dluhy a že jí pomůže problém vyřešit. Ta následně uzavřela sérii smluv o převodu akcií, na základě které na 1. žalovaného, a v jednom případě na společnost [právnická osoba]., převedla akcie, které v rámci dědického řízení získala po svém manželovi. Kupní cena měla být v několika případech uhrazena formou zápočtu, kdy oproti pohledávce žalobkyně z titulu dohodnuté kupní ceny byla započítána pohledávka kupujícího z titulu údajných půjček zůstavitele. Žalobkyně tvrdila, že zůstavitel listiny, které mají dokládat existenci dluhů zůstavitele, nepodepsal a že jeho podpis na nich je falzum. Žalobkyně proto namítala neexistenci započítávaných pohledávek s tvrzením, že k faktickému půjčení/přenechání peněz jejímu manželovi nikdy nedošlo a že poskytnutí takovéto půjčky by podléhalo režimu ust. § 196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, tj. bylo by podmíněno předchozím souhlasem valné hromady, k čemuž v posuzovaném případě nedošlo, a předmětné smlouvy jsou tak absolutně neplatné. Tvrdila, že neexistujícími pohledávkami proto nemohla být uhrazena část kupní ceny za převáděné akcie a že se dále stala obětí podvodného jednání ze strany 1. žalovaného, k němuž měla celá rodina blízký přátelský vztah a kterému plně důvěřovala, mj. i pokud jde o cenu převáděných akcií. Poukazovala na to, že skutečnost, že převáděné akcie měly cenu násobně vyšší, zjistila až později. Namítala proto neplatnost dohody dědiců, která byla schválena příslušným dědickým usnesením, neplatnost jednotlivých uzavřených smluv o převodu akcií, provedených zápočtů i smluv o postoupení pohledávek, a to pro jejich rozpor se zákonem a dobrými mravy a jejich lichevní povahu s tím, že byla oprávněným akcionářem jednotlivých společností a po provedení fúze dne [datum] se tak stala akcionářkou společnost [právnická osoba]. Žalobkyně dále tvrdila, že byla 1. žalovaným uvedena v omyl, který vyústil v uzavření dohody o narovnání ze dne [datum], obsažené v notářském zápise sp. zn. [Anonymizováno], [Anonymizováno], sepsaném 9. žalovaným jako notářem, že tato dohoda je neplatná a neplatný je i notářský zápis samotný, neboť nesplňuje zákonné náležitosti a nejedná se tak o veřejnou jistinu. Vady spatřovala v tom, že v něm není uvedeno, o jaký notářský zápis se jedná, že je v něm uvedeno, že notář ověřil totožnost účastníků toliko „úředními průkazy“ a nikoli „platnými úředními průkazy“, že je v něm dále uvedeno, že účastníci prohlásili, že jsou plně způsobilí k „právním úkonům“ a nikoli „právním jednáním“, a že není zřejmé, kteří účastníci ho sepsali, když jako účastník 7 je v něm označena 6. žalovaná a 7. žalovaná. Neplatnost dohody o narovnání dovozovala z toho, že ujednání nebylo učiněno v dobré víře, že je v rozporu se zákonem, který obchází, neboť účelem dohody byla snaha o nápravu absolutně neplatných právních úkonů, které byly uzavřeny v důsledku úmyslně lstí vyvolaného omylu a že dohodu uzavřela v omylu, který byl rozhodující, podstatný a omluvitelný a který úmyslně způsobili ostatní účastníci dohody na základě lsti. Naléhavý právní zájem na požadovaných určení tvrdila v tom, že tato jí poskytnou bezprostřední ochranu a zlepšení její právního postavení, přičemž odkazovala na již probíhající řízení u [adresa] a u [Anonymizováno], kde se bude moci domáhat ochrany svých zákonných (dědických a akcionářských práv) a nebude jí hrozit, že žalovaní nezákonně při projednávání těchto žalob uplatní neexistující právo nebo poměr, vyplývající z předmětné dohody o narovnání a znemožní tak možnost meritorního posouzení, jestli bylo zneužito právo (tedy zda byly v dědickém řízení předloženy falzifikáty listin, resp. kopie listin se zfalšovanými podpisy jejího zesnulého manžela). Za konkrétní přínos označila, že bude postaveno najisto, zda bylo zneužito právo a v dědickém řízení byly 1. žalovaným předloženy falzifikáty listin se zfalšovanými podpisy jejího zesnulého manžela, kterými ji zkrátil na jejím zákonném dědickém právu. Dále tvrdila, že rozhodnutí soudu přinese svým výrokem řešení složité právní situace, sporu a společenského konfliktu mezi domnělým 100% akcionářem společnosti [právnická osoba] a ostatními žalovanými, když v minulosti probíhající spory nebyly meritorně rozhodnuty a její vynutitelné právo jako zákonné dědičky i nadále trvá, přičemž není možné, aby se po žalovaných domáhala konkrétního plnění.

3. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby, když ve svých opakovaných vyjádřeních vesměs poukazovali na její nesrozumitelnost a neurčitost a dále na skutečnost, že žalobkyně netvrdí a neprokazuje naléhavý právní zájem na požadovaných určeních. 1. žalovaný vznesl námitku litispendence, později doplněnou spolu s 2. a 3. žalovanou, a to s poukazem na řízení, probíhající před [adresa] a před [Anonymizováno].

4. Soud prvního stupně se předně zabýval touto námitkou a dospěl k závěru, že není důvodná a toto odůvodnil v odst. 20 až 23 odůvodnění napadeného rozsudku. Pokud 1. až 4. žalovaný vznesli námitku místní nepříslušnosti, tak tamtéž (v odst. 24) připomněl, že o ní bylo rozhodnuto usnesením č.j. [spisová značka] ze dne [datum], kterým byla zamítnuta.

5. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami a různými soudními rozhodnutími tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, podrobně popsanému v odst. 26 až 51, kdy v odst. 52 vysvětlil, proč zbývající důkazní návrhy žalobkyně zamítl.

6. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 80 o.s.ř., ust. § 1906 o.z., ust. § 63 odst. 1 a 2 not.ř. a na konkrétní konstantní judikaturu [Anonymizováno]. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), ust. § 7 AT, ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT, ust. § 12 odst. 4 AT a ust. § 13 odst. 4 AT a ust. § 14 AT, tak jak to uvedl u každého ze žalovaných v odst. 75 až 80 odůvodnění napadeného rozsudku. Pokud bylo navrhováno zvýšení odměny podle ust. § 12 odst. 1 AT na trojnásobek sazby, tak dospěl k závěru, že byť byla žaloba v projednávané věci i její následná doplnění v důsledku svého obsahu i rozsáhlosti poměrně obtížně srozumitelná, není možné věc samotnou považovat za natolik mimořádně obtížnou či časově náročnou, aby odůvodňovala navržené zvýšení odměny advokáta.

7. Prvostupňový soud dospěl k závěru, že žalobkyně, i přes opakovaná doplnění žaloby a jím poskytnuté poučení, neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran naléhavého právního zájmu na požadovaných určeních. Připomněl, že se po provedené změně žaloby domáhala celkem čtrnácti dílčích určovacích nároků, přičemž u každého z nich byla povinna tvrdit a prokázat existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Zdůraznil, že klíčovým dokumentem byla dohoda o narovnání ze dne [datum], obsažená v notářském zápise č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] sepsaném 9. žalovaným. Konstatoval, že se žalobkyně sice formálně nedomáhala určení neplatnosti dohody o narovnání, ale poněkud zvláštním způsobem požadovala určit neexistenci právního poměru nebo práva, založeného vybranými ustanoveními dohody o narovnání, a to ke dni uzavření této dohody, tj. ke dni [datum], ale fakticky se dovolávala její neplatnosti. Poukázal na to, že přes jeho opakované výzvy nebyla schopna vysvětlit, jaký konkrétní přínos by pro ni měla deklarace neplatnosti dohody o narovnání, toho, že notářský zápis není veřejnou listinou a toho, že 9. žalovaný byl povinen odmítnout sepsat notářský zápis či odstoupit od smlouvy o provedení úkonu notářské činnosti. Připomněl, že ve svých tvrzeních setrvala na obecných proklamacích o poskytnutí bezprostřední ochrany či zlepšení jejího právního postavení, přičemž odkazovala na již probíhající řízení u [adresa] a u [Anonymizováno], kde se bude moci domáhat ochrany svých zákonných (dědických a akcionářských práv) a nebude jí hrozit, že žalovaní nezákonně při projednávání těchto žalob uplatní neexistující právo nebo poměr, vyplývající z předmětné dohody o narovnání a znemožní tak možnost meritorního posouzení, jestli bylo zneužito právo (tedy zda byly v dědickém řízení předloženy falzifikáty listin, resp. kopie listin se zfalšovanými podpisy zesnulého manžela). Akcentoval, že s ohledem na obsah předmětné dohody o narovnání a dosavadní jednání žalobkyně (zejména iniciování řízení u obou soudů, výše uvedených) je zjevné, že za daných skutkových okolností je téměř vyloučeno, aby měla na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Zdůraznil, že hlavním účelem dohody o narovnání bylo smírné vyřešení tehdy probíhajících soudních sporů, kdy se účastníci dohodli na jejich ukončení s tím, že si každá ze stran ponese své vlastní náklady. Připomněl, že tato část dohody byla splněna (spory byly ukončeny a učiněné procesní úkony jsou nevratné) a z dohody tak do dnešní doby mohou přetrvávat toliko více či méně závazná prohlášení a závazky účastníků ve vztahu k jednotlivým, v minulosti učiněným, právním úkonům či jednáním. Vyslovil svůj názor, že žalobkyni zásadně nic nebrání v tom, aby svá domnělá práva uplatnila žalobou u soudu, což již udělala a že tyto soudy, k případné námitce žalovaných (bude-li vůbec vznesena), předběžně právně posoudí platnost a závaznost přetrvávajících „závazků“, vyplývajících z dohody o narovnání. Zdůraznil, že určovací žaloba není institutem k řešení akademických sporů, ale má sloužit potřebám praktického života za situace, kdy neexistují jiné nástroje k ochraně práv žalobce, popř. pokud se takovým určením vytvoří pevný právní základ, který bude zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. S ohledem na další argumentaci žalobkyně připomněl, že podmínkou platnosti dohody o narovnání totiž není existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky této dohody, když je možné narovnat i práva a povinnosti plynoucí z absolutně neplatných právních úkonů či jednání. K jejímu tvrzení, že jí uzavřené smlouvy jsou z nějakých důvodů neplatné, uvedl, že jí v zásadě nic nebrání v tom, aby prostřednictvím žaloby na plnění vymáhala příslušné nároky, které jí v důsledku toho vznikly. Stran notářského zápisu konstatoval, že jeho obsahem bylo právní jednání účastníků, a to dohoda o narovnání, u které zákon nevyžaduje formu veřejné listiny a případná deklarace toho, že notářský zápis není veřejnou listinou, je s ohledem na práva a povinnosti účastníků vyplývající z dohody o narovnání bez významu. Konstatoval, že notářský zápis byl 9. žalovaným sepsán, a proto by nedávalo smysl, aby bylo ex post určováno, zda byl, nebo nebyl oprávněn takový zápis sepisovat či odstupovat od smlouvy o provedení úkonu. Uvedl, že vytýkaná pochybení notáře a tvrzené vady notářského zápisu navíc nejsou takového charakteru, aby v důsledku toho ztratil charakter veřejné listiny, neboť obsahuje všechny zákonné náležitosti.

8. Proti tomuto rozsudku bylo podáno včas odvolání žalobkyní, 5. žalovanou a 6. až 8. žalovanou.

9. Žalobkyně své odvolání (šedesátistránkové) směřovala do všech výroků a soudu prvního stupně vytýkala, že nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a k jí označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny zákonné předpoklady. Konstatovala, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Ve svém odvolání dále poukazovala na to, že dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny a rozsudku vytýkala, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Prvostupňovému soudu dále opakovaně vytýkala jeho „nepravdivá tvrzení“ a poukazovala na to, že jeho postup před vydáním rozsudku byl zmatečný. Ve svém odvolání zároveň konstatovala, že nesprávné jsou i nákladové výroky, když za situace, kdy soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobu nelze projednat, neměl k jejímu projednání ani nařídit jednání. Poukazovala na celou řadu rozhodnutí [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a velice obšírně připomínala, jakým způsobem a v jakém rozsahu má soud zkoumat důvody absolutní neplatnosti právních jednání a kdo neměl být účastníkem předmětného notářského zápisu. Dovozovala, že její tvrzení stran naléhavého právního zájmu na čtrnácti požadovaných určeních byla náležitá, řádná, správná, když byla prokazatelně osvědčena a odpovídala komentářové literatuře. V odvolání poukazovala na to, že žalovaní byli ve vztahu k prvostupňovému soudu procesně pasivní, čímž potvrdili pravdivost jejích tvrzení. Soudu prvního stupně dále vytýkala, že rezignoval na svou povinnost vést fair proces, že jeho rozsudek je nepřezkoumatelný a že skutkový stav nezjistil správně, včetně závěrů o notářském zápisu. Opakovaně zdůrazňovala, že se žalovaní její skutkové verzi nebránili, čímž potvrdili, že uzavřela dohodu o narovnání na základě psychického donucení a nedovoleným nátlakem ze strany žalovaných 1., 2., 3., 4., 6 a 9., čímž bylo její jednání postiženo nedostatkem svobody vůle. Prvostupňovému soudu opakovaně vytýkala, že neprovedl všechny důkazy, které navrhla a v odůvodnění rozsudku dostatečně nevysvětlil, proč jejich provedení zamítl. Vyslovila nesouhlas s jeho závěrem o tom, že neprokázala naléhavý právní zájem, a to s poukazem na komentářovou literaturu, že tento se neprokazuje, ale pouze osvědčuje a že naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení představuje zvláštní procesní podmínku, jejíž nedostatek má vést k zastavení řízení. Opakovaně dovozovala, že ho u všech čtrnácti požadovaných určeních osvědčila, ale soudem prvního stupně nebyl kvalifikovaně posouzen. Soudu prvního stupně dále vytýkala, že neověřoval skutečnou vůli stran při uzavírání dohody o narovnání a že nijak nezohlednil korektiv dobrých mravů a funkčně obdobných ustanovení. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu zpět k dalšímu řízení.

10. 5. žalovaná ve svém odvolání prvostupňovému soudu vytýkala, že zatížil řízení vadou dokazování v podobě opomenutých důkazů a svévolného hodnocení důkazů, což mělo za následek nesprávně zjištěný skutkový stav, na základě kterého soud dospěl k nesprávným skutkovým a právním závěrům. Právní posouzení věci označila za nesprávné s tím, že rozsudek je nepřezkoumatelný a nelze z něj zjistit, z jakého důvodu prvostupňový soud neověřoval ani absolutní neplatnost dohody o narovnání, ani jednotlivých ujednání ani závazků a závazných prohlášení, ani skutečnou vůli žalobkyně a 5. žalované při uzavírání dohody o narovnání, tedy to, že projevy vůle žalobkyně a 5. žalované nebyly učiněny svobodně v důsledku bezprávné výhrůžky ze strany ostatních žalovaných. Konstatovala, že její odvolání není subjektivně nepřípustné, neboť svému předchozímu právnímu zástupci nikdy nedala pokyn, aby navrhl zamítnutí žaloby, neboť se zcela ztotožnila se žalobními tvrzeními, a s napadeným rozsudkem vyslovila nesouhlas. Rozsudek označila za nesprávný, neboť se nezabýval podstatou dohody o narovnání a rozhodnuto bylo toliko s formalistickým odůvodněním. Připomínala judikaturu [Anonymizováno], podle níž nelze věc posuzovat jen z procesního hlediska. Soudu prvního stupně vytýkala, že při svém rozhodování nevzal v potaz ani tu skutečnost, že žalobkyně a 5. žalovaná byly při jednání před notářem ve slabším právním postavení než 1. žalovaný a notář. Dovozovala, že prvostupňový soud měl překlenout svůj formalismus a měl se zabývat i tím, zda žalobkyně a 5. žalovaná nebyly při jednání u notáře uvedeny v omyl. Ve svém odvolání mu vytýkala neprovedení všech navržených důkazů, zejména účastnický výslech 1. žalovaného. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu zpět k dalšímu řízení.

11. Odvolání 6. až 8. žalované směřovalo toliko do výroků XX. až XXII., jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi každou z nich a žalobkyní. Předně zdůrazňovaly, že jen žaloba sama měla celkem 69 stran textu, doplnění na základě výzvy soudu 18 stran a další doplnění žaloby na základě poučení soudu při jednání dalších 45 stran textu, celkem tedy 132 stran textu. Konstatovaly, že k tomu, aby bylo možno se ve věci kvalifikovaně vyjádřit, bylo třeba se s celým obsahem žaloby a jejích doplnění pečlivě seznámit, tento analyzovat, a to nejen v rozsahu, v jakém se týká konkrétních žalovaných a teprve na základě toho zpracovat vyjádření k věci samé. Připomínaly, že byť jejich procesní obrana stojí na poměrně jednoduché konstrukci absence naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti právních jednání, nic to nemění na tom, že závěr o použitelnosti této (v zásadě nekomplikované) obrany musí být založen na pečlivé znalosti všech podání žalobkyně, tím spíše, že celé řízení je ovládáno zásadou koncentrační. Poukazovaly na to, že dosavadní judikatura vyšších soudů zvýšení náhrady nákladů řízení pro takový případ dosud neřešila, když se potýká spíše s časovou náročností úkonů při řízení trestním. Navrhly změnu jimi napadených výroků rozsudku soudu prvního stupně tak, aby jim byla přiznána plná náhrada jimi vyúčtovaných nákladů řízení, tedy se zvýšením odměny na trojnásobek.

12. K odvolání žalobkyně se vyjádřili 1. až 4. žalovaní tak, že navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Odvolání označili za nedůvodné se zdůrazněním, že postup prvostupňového soudu byl naprosto správný. Připomínali, že za situace, kdy nebylo zřejmé, co žalobkyně svou žalobou sleduje a kdy z žalobních tvrzení nevyplýval ani nutný naléhavý právní zájem na požadovaných určeních, byla žalobkyně naprosto správně vyzvána prvostupňovým soudem, aby tak učinila a poté, co toto neprovedla, bylo postupováno tak, jak to vyplývá z obsahu spisu. Konstatovali, že žalobkyně pouze popisovala údajné křivdy, které na ní byly spáchány s tím, že dohoda z roku 2019, která byla mimochodem uzavřena až po proběhlém dědickém řízení, neobsahuje právní jednání, která v té době existovala. Zdůrazňovali, že žalobkyně opomíjí, že k datu uzavření dohody žádná práva, která by z ní vyplývala, neexistovala, protože vztahy účastníků byly narovnány právě touto dohodou. Připomínali, že po proběhnutí dědického řízení se účastníci dohodli na tom, že spory z dědictví ukončí, a právě proto byla uzavřena a podepsána předmětná dohoda, podle níž se účastníci chovali a své různé žaloby vzali zpět. Akcentovali, že napadat tuto dohodu tedy již není možno, protože byla fakticky konzumována jinými způsoby. Navrhli zvýšení odměny u zastupování před soudem prvního stupně na trojnásobek, a to s připomenutím náročnosti studia podání protistrany a vyhledávání příslušných judikátů. Pro odvolací řízení navrhli, aby byla odměna zvýšena na dvojnásobek. Stran odvolání 5. žalované, která argumentovala tím, že svému předchozímu právnímu zástupci nedala pokyn, aby navrhoval zamítnutí žaloby, uvedli, že tato skutečnost je pro věc samu irelevantní a 5. žalovaná by si tento rozpor měla vyřídit se svým bývalým právním zástupcem sama. Pokud dále tvrdila, že se stala obětí nějakého podvodu, měla postupovat tak, že ve věci měla figurovat jako druhá žalobkyně a nikoliv jako 5. žalovaná.

13. 6. až 8. žalované se k odvolání žalobkyně vyjádřily tak, že navrhly potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, který byl vydán po bezvadném řízení. Vyslovily přesvědčení, že je pečlivě odůvodněn a splňuje všechny zákonné podmínky, pokud jde o věc samu. Odvolání 5. žalované označily za subjektivně nepřípustné, neboť došlo k zamítnutí žaloby a proto by mělo být odmítnuto. Navrhly, aby odměna u nákladů odvolacího řízení byla zvýšena na trojnásobek.

14. 9. žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil tak, že navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného se zdůrazněním, že jeho notářský zápis sp. zn. [Anonymizováno], [Anonymizováno] ze dne [datum] je platnou veřejnou listinou o právním jednání, které učinili účastníci řízení, v něm uvedení. Konstatoval, že ve věci není pasivně věcně legitimován.

15. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) postupoval při posouzení odvolání, podaného 5. žalovanou, podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř., podle kterého odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Dospěl k závěru, že na tuto žalovanou je třeba v tomto případě pohlížet jako na osobu neoprávněnou podat odvolání, neboť žaloba byla vůči ní zamítnuta. Její argumentace, že svému předchozímu právnímu zástupci nedala pokyn, aby navrhoval zamítnutí žaloby, je zcela irelevantní a jí tvrzený rozpor si s ním musí vyřídit sama a jinou cestou Pokud argumentovala tím, že se i ona stala obětí nějakého podvodu, měla postupovat v součinnosti se žalobkyní, jejíž je dcerou, např. tak, že při podání žaloby měla ve věci vystupovat jako další žalobkyně a nikoliv jako žalovaná.

16. Krajský soud v Praze po zjištění, že další odvolání byla podána proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení, o jejichž právech bylo rozhodnuto v rozporu s jejich právními názory) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalobkyní uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f) a g) o.s.ř.] a skutečnosti, uplatněné 6. až 8. žalovanou, pod odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

17. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

18. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením [Anonymizováno] v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:

19. Předně je nutno konstatovat, že v odvolání žalobkyně se opakovaně cituje různá komentářová literatura a různá rozhodnutí [Anonymizováno] a [Anonymizováno], která ale nedopadají na projednávanou věc, zejména s ohledem na posouzení věci prvostupňovým soudem, jak bude dále uvedeno.

20. Pokud žalobkyně prvostupňovému soudu vytýkala jeho „nepravdivá tvrzení“, tak odvolací soud připomíná, že v občanskoprávním řízení lze použít termín „tvrzení“ toliko u účastníků (srov. např. ust. § 118a o.s.ř.), nikoli u soudu, který ve věci rozhoduje. Žádná „nepravdivá tvrzení soudu prvního stupně“ proto v napadeném rozsudku ani nemohla být, v teoretické rovnině se mohlo jednat toliko o nesprávné závěry, ale takové v něm odvolací soud neshledal.

21. Námitka „zmatečnostního postupu soudu prvního stupně před vydáním rozsudku“ rovněž není důvodná, stejně jako poukazování žalobkyně na to, že „prvostupňový soud rezignoval na svou povinnost vést fair proces“. Z obsahu spisu jednoznačně vyplývá, že se soud prvního stupně věcí náležitě zabýval, ve vztahu k procesním stranám byl zcela nestranný a vždy ve správný čas poskytl nutná procesní poučení, ta zejména ve vztahu k žalobkyni. V žádném případě tedy z jeho strany nikdy nedošlo k žádnému porušení procesních ani ústavních práv žalobkyně.

22. Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že se obsahově jedná o žalobu o určení, a proto musel soud jako prvotní zkoumat otázku existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na tomto určení, a to u všech čtrnácti nároků. Podle ust. § 80 o.s.ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Jestliže tedy soud dospěje k závěru, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení není dán, je vyloučeno, aby spor projednával věcně, tedy aby prováděl dokazování k prokázání skutečností, které nejsou (pro uvedený procesní stav) právně významné.

23. Existence naléhavého právního zájmu na žádaném určení podle ust. § 80 o.s.ř. je proto u určovací žaloby nezbytnou podmínkou její přípustnosti. O naléhavý právní zájem může jít zásadně jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce, nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. To znamená, že u žalobce musí jít buď o právní vztah (právo) již existující nebo o takovou procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro své nejisté postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (srov. nález [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum]).

24. Určovací žaloba má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá.

25. Naléhavý právní zájem na určení je tedy dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. rozhodnutí publikované pod R 17/72 Sb. s. r.). Žaloba domáhající se určení podle ust. § 80 o.s.ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Není-li naléhavý právní zájem dán, nemůže být žalobě již z tohoto důvodu vyhověno.

26. Je třeba přisvědčit správnosti závěru soudu prvního stupně, že na straně žalobkyně není dán naléhavý právní zájem na jí požadovaných určeních a zcela se ztotožňuje s jeho závěry, uvedenými v odst. 59 až 68 odůvodnění napadeného rozsudku a pro stručnost na ně odkazuje. Zdůrazňuje, že správné jsou i závěry prvostupňového soudu, uvedené v odst. 69 až 71, jakož i ty, které se týkají notářského zápisu a které jsou v odst. 72 a 73. Odvolací soud pouze doplňuje, že na straně 9. žalovaného nebyla pasivní věcná legitimace u té části žaloby, o níž soud prvního stupně rozhodl napadenými výroky I. až XI., protože nevystupoval ani na jedné smluvní straně. Věcnou legitimací (aktivní či pasivní) se rozumí stav vyplývající z hmotného práva, podle kterého je fyzická či právnická osoba subjektem práv či povinnosti, jež jsou předmětem řízení. Zde je třeba dodat, že se žalobkyně uvedenými výroky domáhala neplatnosti dohody o narovnání. Pasivně legitimován je tedy ten, kdo je nositelem hmotně právní povinnosti, ale tím v žádném případě není 9. žalovaný.

27. S ohledem na odvolací důvody odvolací soud zdůrazňuje, že z výše uvedeného je zřejmé, že pokud soud prvního stupně správně uzavřel, že na straně žalobkyně není dán naléhavý právní zájem na jí požadovaných určeních, byl tím logicky vyloučen věcný přezkum žaloby. Prvostupňovému soudu tedy nepříslušelo provádět žádné dokazování k žalobním tvrzením a odvolací soud v tomto směru odkazuje na usnesení [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a rozsudek sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] (uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21), na které poukazoval i soud prvního stupně v odst. 59 odůvodnění napadeného rozsudku. Jeho závěr, tam uvedený, tedy že soudní praxe je ustálená v názoru, že existence naléhavého právního zájmu je podmínkou přípustnosti žaloby na určení, a jestliže soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, zamítne žalobu, aniž by se současně zabýval meritem věci, je naprosto správný, stejně jako odkazy na tam uvedenou judikaturu. Žalobkyně se tedy mýlí, pokud dovozuje, že nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení představuje zvláštní procesní podmínku, která má vést k zastavení řízení.

28. Za situace, kdy tedy soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že na straně žalobkyně není dán naléhavý právní zájem ani na jednom ze čtrnácti určení, jichž se domáhala, postupoval tedy správně, když nezabýval platností dohody o narovnání a platností notářského zápisu.

29. Napadený rozsudek je přezkoumatelný, neboť v něm soud prvního stupně vystihl projednávanou problematiku věcně správně a způsobem zcela vyčerpávajícím a náležitým vyložil své závěry. Ty zformuloval naprosto jasně, srozumitelně a přesvědčivě, jeho hodnocení nevykazuje znaky libovůle, má vnitřní logiku, vychází ze vzájemných souvislostí a je založeno na rozumných úvahách s vysokou mírou přesvědčivosti.

30. V žádném případě tedy nelze dovozovat, že by byly dány odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 1 písm. b), c), d), e), f) a g) o.s.ř., jak to nesprávně dovozovala žalobkyně ve svém odvolání. Ve světle výkladu podaného soudem prvního stupně proto její odvolací námitky nemohou nikterak obstát.

31. Soud prvního stupně tedy nikterak nepochybil, když žalobu zamítl a odvolací soud proto jeho rozsudek v celém rozsahu jako věcně správný (včetně věcně správných akcesorických výroků o nákladech řízení) podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Konstatuje, že v této věci nenastaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle ust. § 150 o.s.ř. a že tedy o náhradě nákladů řízení rozhodl prvostupňový soud správně podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

32. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 5. žalovanou rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy tato žalovaná byla úspěšná jen částečně, neboť její odvolání bylo odmítnuto. Odvolací soud proto rozhodl způsobem, uvedeným ve výroku IV.

33. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a ostatními žalovanými rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy každému zcela procesně úspěšnému žalovanému vznikly ve stádiu odvolacího řízení náklady spojené s právním zastoupením advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb.

34. Odvolací soud zvažoval otázku zvýšení mimosmluvní odměny podle ust. § 12 odst. 1 AT a dospěl k závěru, že v odvolacím řízení je již dán důvod pro postup podle tohoto zákonného ustanovení. Nelze přehlédnout, že řízení před odvolacím soudem bylo v této věci ovládáno zásadou neúplné apelace, kdy zásadní otázkou odvolacího řízení bylo posouzení naléhavého právního zájmu žalobkyně na jím požadovaných určeních. Pokud by totiž odvolací soud uzavřel, že naléhavý právní zájem je dán, nemohlo by být postupováno jinak než způsobem, předpokládaným v ust. § 219a odst. 2 o.s.ř., tedy zrušením napadeného rozsudku pro provedení dalšími účastníky navrženými důkazy, které by se vztahovaly již k posouzení věci samé. Za popsané situace, kdy žalobkyně podala velice podrobné odvolání na šedesáti stranách, ve kterém odkazovala na celou řadu rozhodnutí [Anonymizováno], [Anonymizováno] a na komentářovou literaturu, bylo třeba ze strany žalovaných ke kvalifikovanému vyjádření nutno pečlivě se seznámit s jeho celým obsahem, tento analyzovat, a to i ve vztahu k podáním žalobkyně, učiněným před soudem prvního stupně a teprve na základě toho zpracovat k němu vyjádření a připravit se na jednání před odvolacím soudem. Odvolací soud dospěl k závěru, že tím jsou dány důvody pro zvýšení mimosmluvní odměny podle ust. § 12 odst. 1 AT, a to na dvojnásobek, tedy jak u vypracování vyjádření k odvolání, která byla učiněna u 1. až 4. žalovaného dne [datum] (byť nebyla pro pochybení elektronické podatelny dodána odvolacímu soudu k nařízenému ústnímu jednání) a u 9. žalovaného dne [datum] a u odvolání 6. až 8. žalovaného proti výrokům o nákladech řízení dne [datum], jakož i u účasti všech právních zástupců těchto účastníků před odvolacím soudem dne [datum]. Z tarifní hodnoty 35 000 Kč, určené podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT, zvýšené podle ust. § 12 odst. 1 AT, činí mimosmluvní odměna 5 000 Kč.

35. U každého z 1. až 4. žalovaných jsou tvořeny náklady vždy dvěma hlavními úkony po 4 000 Kč [ust. § 11 odst. 1 AT, a to 1x podle písm. d) - vypracování vyjádření k odvolání, a 1x podle písm. g) - účast na jednání dne [datum], když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT ve spojení s ust. § 8 odst. 1 AT, ust. § 12 odst. 1 AT a ust. § 12 odst. 4 AT, při zastupování čtyř osob], dvěma náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT). Dále byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 Sb. v platném znění] z výše uvedených položek, ve výši 1 806 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Náklady každého z 1. až 4. žalovaných tedy činí za tuto část řízení 10 406 Kč a jejich náhrada jim byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).

36. U každého z 6. až 8. žalované jsou tvořeny náklady vždy jedním hlavním úkonem po 4 000 Kč [ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT - účast na jednání dne [datum], když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT ve spojení s ust. § 8 odst. 1 AT, ust. § 12 odst. 1 AT a ust. § 12 odst. 4 AT, při zastupování tří osob], jedním hlavním úkonem po 2 000 Kč [ust. § 11 odst. 2 písm. c) AT – sepis odvolání proti výrokům o nákladech řízení] a dvěma náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT). Dále byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 Sb. v platném znění] z výše uvedených položek, ve výši 1 386 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Náklady každého z 1. až 4. žalovaných tedy činí za tuto část řízení 7 986 Kč a jejich náhrada jim byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).

37. Náklady 9. žalovaného jsou tvořeny náklady dvěma hlavními úkony po 5 000 Kč [ust. § 11 odst. 1 AT, a to 1x podle písm. d) - vypracování vyjádření k odvolání, a 1x podle písm. g) - účast na jednání dne [datum], když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT ve spojení s ust. § 8 odst. 1 AT a ust. § 12 odst. 1 AT], dvěma náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT). Dále byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 Sb. v platném znění] z výše uvedených položek, ve výši 2 226 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Náklady 9. žalovaného tedy činí za tuto část řízení 12 826 Kč a jejich náhrada mu byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).