o odvolání manželky proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 16. března 2022 č.j. 15 C 92/2021-60

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen soud I. stupně) rozhodl rozsudkem ze dne 16. 3. 2022 č.j. 15 C 92/2021-60 tak, že manželství [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], a [jméno] [příjmení], uzavřené dne [datum] před [anonymizována tři slova] [obec a číslo], se rozvádí (výrok I). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Z odůvodnění rozsudku se podává, že manžel se návrhem podaným u soudu I. stupně domáhal rozvodu manželství s tím, že manželství účastníků je nefunkční, manželé společnou domácnost nevedou od května 2021, intimně se nestýkají. Příčinu hluboké krize partnerského vtahu spatřoval ve špatném psychickém stavu manželky, který se projevoval permanentními výlevy, ponižováním až urážením manžela včetně vulgarit. Důsledkem chování manželky byla podle něho i její neschopnost dlouhodobě setrvat v zaměstnání, manžel tak byl dlouhodobě jediným výdělečně činným a finanční potíže a neschopnost je společně řešit, resp. řešení půjčkami od rodičů, se rovněž na vztahu podepsaly. Nepopíral, že v průběhu manželství navázal mimomanželský poměr, ale z jeho pohledu šlo o důsledek rozpadu vztahu a chování manželky, nyní jiný vztah již nemá.

2. Manželka s podaným návrhem nesouhlasila. Nedomnívala se, že nelze očekávat obnovení soužití manželů, pokud manžel změní svůj názor a pohled na manželství a rodinu, pak lze očekávat, že se manželé k sobě mohou vrátit. Uváděla, že má stále zájem o obnovení soužití hlavně kvůli dvěma malým dětem a společnému hospodaření. Zhoršení vzájemných vztahů nezavinila, vinu nese jednoznačně manžel, který se choval nezodpovědně a navázal mimomanželský vztah.

3. Dále z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že soud I. stupně z provedeného dokazování zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [anonymizována tři slova] [obec a číslo]. Z manželství se narodil nezl. [jméno], [datum narození], a nezl. [jméno], [datum narození]. Poměry nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství byly upraveny rozhodnutím Okresního soudu v Kolíně ze dne 24. 1. 2022 č.j. 0P 231/2021-52 tak, že byla schválena dohoda rodičů. Poměry k nezletilým dětem byly upraveny soudně i pro dobu před rozvodem manželství rozhodnutím Okresního soudu v Kolíně ze dne 29. 11. 2021 č.j. 0 Nc 29174/2021-32, rovněž byla schválena dohoda rodičů. Manželé společnou domácnost nevedou od května 2021, kdy se manžel odstěhoval. Z výslechu manžela soud I. stupně zjistil, že kategoricky odmítá obnovení manželského soužití, citový vztah k manželce již z jeho stany není. Jeho stanovisko je neměnné i po mnoha měsících odloučení. Potvrzuje, že s manželkou nejsou schopni komunikovat ohledně závažných věcí jako jsou finance, děti, vzájemný vztah a úcta. Příčinu rozpadu vztahu vidí v dlouhodobém chování manželky k němu, bez úcty, respektu, v ponižování a neustávajících rozepřích i v problematickém finančním hospodaření rodiny. Svůj tři měsíce trvající mimomanželský poměr nevidí jako příčinu rozpadu vztahu, ale jako důsledek krize. Nebyl to důvod jeho odchodu, aktuálně jiný vztah nemá. Jeho vztah k dětem je problematický, vídá je, je těžké pro něj s nimi být sám. Do budoucna věří, že bude schopen větší zodpovědnosti k dětem. Výživné hradí řádně. Z výslechu manžely soud I. stupně zjistil, že její chování k manželovi je důsledkem soužití s ním, po jeho odchodu je klidná. Manžel se o rodinu nezajímá a nikdy nezajímal, děti a rodina pro něj nikdy nebyla priorita. Nad financemi v průběhu manželství nikdy neměla kontrolu, manžel s penězi zacházel nerozvážně, proto si musela půjčovat od rodičů. Po jeho odchodu s penězi vychází a je schopna pokrýt potřeby své a dětí. K manželovi stále má citový vztah a věří, že je možné, že když se manžel změní, změní pohled na rodinu, že se mohou k sobě vrátit. Manžel vidí jen své potřeby, jeho pohled na svět není normální, ale když využije služeb odborníka, psychiatra, mohlo by se to změnit. Z předložené rozsáhlé komunikace manželů formou sms soud I. stupně zjistil, že skutečně nelze nalézt v jejich komunikaci náznaky úcty, schopnosti nechat minulost za sebou (ba naopak), soud I. stupně nevidí ani náznak komunikace, ze které by bylo možno dovozovat základ pro další budování vztahu či schopnost společného řešení problémů nebo možnost nalézt kompromis v každodenních všedních otázkách, a to ani v oblasti financí. Z komunikace však soud I. stupně zejména zjistil, že manželka ani náznakem neuvažuje o pokračování v manželství, manžela nepopisuje a neoslovuje jako někoho, s kým chce sdílet život, domácnost, ke kterému má vřelé city a počítá s ním do budoucna.

4. Při právním hodnocení postupoval soud I. stupně podle ustanovení § 755 a 756 občanského zákoníku. Uzavřel, že podmínky pro rozvod manželství podle ustanovení § 755 odst. 1, 2 občanského zákoníku jsou dány. Rozvrat manželství je dán tehdy, pokud v jeho důsledku účastníci spolu nežijí a nesdílejí společný život jako manželé, jak je tomu v tomto případě. Pokud manželé spolu téměř rok nežijí, manžel zcela jednoznačně zastává stanovisko, že ve vztahu setrvávat nebude, a pokud manželka dosud nic aktivně neučinila, pak avizovanou ochotu manželky zachránit manželství, soud I. stupně nepovažuje za míněnou vážně. Tomu odpovídá i zjištěný způsob komunikace mezi manželi. Rozvrat manželství je dovršený a neodčinitelný. Existence kvalifikovaného rozvratu manželství tak byla podle soudu I. stupně v řízení prokázána. Příčina rozvratu manželství podle soudu I. stupně tkví na obou stranách, aniž by kterékoli ze stran bylo možno přiznat převažující vinu. Nezodpovědné chování manžela, který navázal mimomanželský vztah, je jednou z příčin rozpadu manželství. Absence tolerance, porozumění a běžné nekonfliktní komunikace ze strany manželky představovaná i jejím nynějším pohledem na řešení krize vztahu tak, že se změní partner, který přijme bezpodmínečně její pohled na společný život, fungování rodiny apod., v důsledku vedla k naprostému citovému odcizení manželů ve všech oblastech manželského života. To vše je završeno neschopností společně rozhodovat o potřebách rodiny a finanční stránce společného soužití, což vede jen k dalším sporům. Při neschopnosti komunikace se tak spory staly neřešitelnými. Zjištěný rozvrat manželství shledal soud I. stupně hlubokým, trvalým a nenapravitelným, nelze předpokládat, že odezní. V tomto ani v předcházejícím opatrovnickém řízení (vedena dvě řízení bez negativním zjištění v tomto smyslu) nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr, že by rozvod byl v rozporu se zájmy nezletilých dětí dané zvláštními důvody. Pokud jde o majetkovou a finanční situaci rodiny, pak je a byla i v minulosti problematická, a to v důsledku chování obou manželů. Trvání manželství na ni však nemá žádný přímý vliv, manžel nadále hradí největší společný závazek (úvěr na společný dům, kde bydlí manželka s dětmi), rovněž hradí výživné na děti. Věk dětí již přestává matku limitovat ve standardní výdělečné činnosti. V hmotném zabezpečení rodiny tak nedojde rozvodem manželství k žádné zásadní změně (újmě). O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle ustanovení § 23 z.ř.s..

5. Proti tomuto rozhodnutí podala manželka včasné odvolání. V něm namítala, že soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, když neprovedl jí navrhovaný výslech jejích rodičů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří znali situaci v rodině manželů a mohli se vyjádřit k možnostem jejich dalšího společného života, zejména se mohli vyjádřit k tomu, jak důležité pro jejich vnoučata je další společný život jejich rodičů a jaká újma nezletilým dětem vzniká při rozpadu rodiny. Výpověď manžela sice vyznívá jako jednoznačná, ale manželka zná svého manžela a tuto výpověď považuje za jakýsi projev umíněnosti, když manžel dosud není zcela vyzrálou osobou. Ve skutečnosti manžel otázku dalšího společného soužití nemá jasnou a předchozí roky manželství nehodnotí negativně. Do května 2021 spolu manželé vycházeli velmi dobře. Pak jejich vztahy procházely určitou krizí, když manželka zjistila, že manžel navázal počátkem roku 2021 známost s jinou ženou, která otěhotněla. Pro manželku šlo o šokující zjištění, ale vzhledem k dosavadním dobrým vzájemným vztahům se snažila manželovi rozchod rozmluvit. Manžel svou známost ukončil a krize podle ní pominula. Manželka nezavinila přechodné zhoršení vzájemných vztahů a vzniklou krizi, naopak – starala se o děti a domácnost. Vinu na zhoršení vzájemných vztahů nese jednoznačně manžel. Má přesto zájem na obnovení soužití, a to jak kvůli malým dětem, tak proto, že se domnívá, že manželské vztahy nejsou definitivně poškozeny a že je naděje na jejich zlepšení. Manželství má smysl i kvůli společnému hospodaření, kterým budou lépe zajištěny potřeby jak její, tak i dětí. Manžel by měl projevit více odpovědnosti k rodině a méně se zabývat jen sám sebou. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a návrh manžela na rozvod manželství zamítl.

6. Manžel se k podanému odvolání písemně nevyjádřil. Při jednání před odvolacím soudem uvedl, že setrvává na svém stanovisku ohledně setrvání v manželství. V případě, že by byl nucen v manželství setrvat, nemohlo by se jednat o harmonické soužití a děti by tak vyrůstaly v neurovnaném prostředí.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř.), přezkoumal napadený přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení ve smyslu ustanovení § 212 písm. a) o.s.ř. a ust. § 212a odst. 2 a 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání manželky není důvodné.

8. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na soudem I. stupně zjištěný skutkový stav, neboť tento soud I. stupně zjistil správně a v potřebném rozsahu pro rozhodnutí ve věci. Manželkou navrhovaný výslech jejích rodičů považuje rovněž odvolací soud za nadbytečný, když skutkový stav byl dostatečně zjištěn provedenými důkazy. Kromě toho to, že dětem rozpadem manželství a rodiny vzniká vždy újma, je nespornou skutečností a není třeba k této otázce vyslýchat prarodiče dětí.

9. Podle ustanovení § 758 občanského zákoníku manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

10. Podle ustanovení § 755 odst. 1 občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

11. Podle odst. 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu

a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo

b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

12. Soud I. stupně dospěl též ke správným závěrům právním. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že manželství je hluboce a trvale rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Toto bylo prokázáno zejména výslechy obou manželů, ale i nesporným faktem, že manželé spolu již poměrně dlouhou dobu nežijí, manžel nemá zájem na obnovení soužití a rovněž z komunikace manželů je zřejmé, že jejich vztahy jsou vážně rozvráceny. Manželka sice trvá na svém stanovisku, že by vztahy bylo možné obnovit, avšak neučinila nic pro to, aby se pokusila o zlepšení vztahů účastníků, neudělala žádný krok směřující k jeho zachování, nepokusila se s manželem situaci probrat a pokusit se najít společné řešení ani například vyhledat odbornou pomoc, a to ani v mezidobí od rozhodnutí soudu I. stupně. Ve skutečnosti tak ani na straně manželky není možné shledat opravdový zájem na urovnání vztahů mezi manželi a obnovení jejich soužití. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu I. stupně ohledně příčiny rozvratu manželství. Tu i odvolací soud spatřuje na straně obou manželů, kteří nedokázali své zájmy a názory podřídit potřebám rodiny a manželství a nalézt společné řešení problémů, ke kterým v manželství docházelo. To je ostatně patrné i z nynějšího postoje účastníků, když každý setrvává na svém stanovisku a ani manželka sama nepřipouští, že by se mělo změnit nejen chování manžela, ale i její, aby manželství mohlo fungovat. To, že manžel navázal mimomanželskou známost, rovněž odvolací soud považuje za důsledek špatných vztahů mezi manželi a bylo to až následkem postupného rozvratu manželství.

13. Odvolací soud neshledal ani žádný z důvodů uvedených v ustanovení § 755 odst. 2 občanského zákoníku pro zachování manželství. Manželce rozvodem manželství nevznikne zvlášť závažná újma, a to ani v oblasti citové ani v oblasti ekonomické. Po citové stránce došlo k odcizení účastníků již před poměrně dlouhou dobou, manželé spolu již poměrně dlouhou dobu nežijí a manželka sama neučinila žádný krok, kterým by se pokusila tuto situaci změnit. Rovněž po ekonomické stránce nebude manželce způsobena zvlášť závažná újma, když tato je v produktivním věku, situace na trhu práce je poměrně příznivá a v možnosti pracovat jí již nelimituje ani věk nezletilých dětí. Kromě toho ona sama se ve své výpovědi vyjádřila tak, že s ohledem na pobírající výživné je schopna pokrýt potřeby své i svých dětí. Kromě toho byla shledána příčina rozvratu manželství na straně obou účastníků.

14. Rozpad manželství nebude ani v příkrém rozporu se zájmy nezletilých dětí, když manželka uváděla, že ani za trvání manželství se o ně manžel nestaral a v případě zachování manželství by tyto naopak vyrůstaly v neurovnaných poměrech, když rozpory mezi manželi vyplývají i z jejich současné komunikace.

15. Ze všech těchto důvodů odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. věcně správné rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil, když pochybění neshledal ani v nákladovém výroku II.

16. Podle ustanovení § 23 z.ř.s. bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.

17. V projednávané věci ani odvolací soud neshledává žádné okolnosti případu, které by přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovaly.

18. Ze stejných důvodů rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení podle ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních