o zaplacení částky 44 500 Kč

1. Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. 4 C 35/2024 – 21 ze dne 9. 4. 2024, ve znění opravného usnesení č.j. 4 C 35/2024 – 44 ze dne 3. 9. 2024 rozhodl tak, že výrokem I. uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 44 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. mu dále uložil povinnost nahradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem III. byl žalovaný dále uznán povinným zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Benešově soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 780 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že soudní poplatek je třeba zaplatit [Anonymizováno] na účet č. [č. účtu], VS [var. symbol].

2. Žalobce se domáhal zaplacení této částky s tím, že je správcem kompenzačního bonusu podle ust. § 6 zákona č. 159/2020 Sb. V žalobě bylo tvrzeno, že se měl žalovaný bezdůvodně obohatit tím, že mu žalobce vyplatil v souhrnné výši částku 44 500 Kč, jelikož neoprávněně podal za jinou osobu žádost o vyplacení kompenzačních bonusů za období od [datum] do [datum] a za období od [datum] do [datum], přičemž požádal o jejich vyplacení na svůj bankovní účet č. [č. účtu]. Žalobce tvrdil, že se o skutečnosti, že žádosti nebyly podány osobou uvedenou na žádosti ([jméno FO]), nýbrž žalovaným, dozvěděl nejdříve dne [datum], neboť mu ten den byla doručena žádost policie o poskytnutí součinnosti ve věci podezření, že žádosti byly podány jinou osobou. [jméno FO] žalobci potvrdil, že předmětné žádosti sice částečně vyplnil, ale nepodal je, jelikož se dozvěděl, že podmínky pro vyplacení kompenzačního bonusu za dané období nesplňuje. Uvedl, že o skutečnosti, že je za něho podal žalovaný, se dozvěděl později, nejprve od svého známého [jméno FO] a poté od policie. Ta trestní stíhání žalovaného odložila z důvodu nedostatečné výše způsobené škody v dané věci. Žalobce tvrdil, že žalovaný protiprávním jednáním zasáhl do jeho vlastnického práva, když z něho podvodně vylákal předmětné kompenzační bonusy a způsobil mu tak majetkovou újmu v částce 44 500 Kč. Žalovaný vyslovil se žalobou nesouhlas s tím, že [jméno FO] i [jméno FO] s rodinou bydleli v jeho domě a oba jsou dlužníky za nájemné, služby a poškození bytu. Tvrdil, že žádosti za jinou osobu nepodal neoprávněně, neboť je [jméno FO] řádně podepsal a požádal ho, aby je donesl na Finanční úřad v [adresa] s tím, že bonus má být vyplacen na jeho účet, protože [jméno FO] účet z důvodu exekuce nemá (mělo se jednat o částečnou úhradu jeho dluhu na nájemném).

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru, že na bankovní účet žalovaného bylo neoprávněně vyplaceno ve dvou platbách ze dne [datum] a [datum] celkem 44 500 Kč jako tzv. kompenzační bonus, ačkoli žalovaný na tento bonus neměl žádný nárok.

4. Odkázal na ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a ust. § 1958 odst. 2 o.z. a uzavřel, že se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobce, jelikož získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když jejich výši určil podle ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Výrok III. byl odůvodněn odkazem na ust. § 11 odst. 2 písm. a) a § 2 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. c) sazebníku poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Pariční lhůty byly ve všech třech výrocích stanoveny jako obecné, tedy třídenní, a to s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání a namítal, že o kompenzační bonus nežádal on, ale [jméno FO]. Vyslovil svůj názor, že se jedná o pomstu [jméno FO] a [jméno FO], kteří jsou značnými dlužníky za nájemné a s tím spojených služeb za byty v [Anonymizováno], které obývali. Ve svém odvolání poukazoval na to, že [jméno FO] dluží mnoha lidem desítky tisíc korun a že si zajišťoval prostředky v tzv. šedé ekonomice. Uvedl, že žádost o kompenzační příspěvek [Anonymizováno] podepsal [jméno FO] a se žalovaným se dohodl, že prostředky budou poslány na jeho účet, aby tím částečně uhradil dlužné nájemné, elektřinu, vodné a stočné a palivo za byt č. [hodnota] v přízemí domu [Anonymizováno], [adresa]. Popíral, že by žádost podepsal sám a zdůrazňoval, že poskytnuté prostředky přijal v dobré víře, že se jedná o splátku dluhů za pronájem bytu. V další části svého odvolání pak poukazoval na různé skutečnosti, které nijak nesouvisí s projednávanou věcí a závěrem vznesl otázku, zda nedošlo k promlčení termínu k vymáhání kompenzačního nároku. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Poukazoval na to, že žalovaný ani před soudem prvního stupně, ani v odvolání nepředložil žádné důkazy, které by zpochybnily oprávněnost zažalovaného nároku. Zdůrazňoval, že unesl důkazní břemeno, když prokázal, že předmětné částky byly zaslány na účet žalovaného bez právního důvodu a připomínal všechny důkazy provedené prvostupňovým soudem, jakož i v trestním řízení. Poukazoval též na závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, který byl proveden v trestním řízení, a který prokázal, že podpisy [jméno FO] nejsou jeho pravými podpisy. Námitku promlčení označil za nedůvodnou, a to s odkazem na závěry soudu prvního stupně, který uzavřel, že se žalobce o tom, že se žalovaný bezdůvodně obohatil, dozvěděl až dne [datum] a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl tedy podán včas.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalovaným uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

9. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:

10. Podle ust. § § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

11. Podle ust. § 619 odst. 2 o.z. může být uplatněno právo poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

12. Podle ust. § 638 odst. 1 o.z. se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Podle odst. 2 platí, že bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

13. Odvolací soud má s ohledem na tato zákonná ustanovení za to, že námitka promlčení není důvodná. Jak správně zjistil soud prvního stupně, byla na bankovní účet žalovaného vyplacena dne [datum] částka 25 000 Kč a dne [datum] částka 19 500 Kč. O tom, že se žalovaný bezdůvodně obohatil, se žalobce dozvěděl až dne [datum] prostřednictvím [Anonymizováno] a protože byl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán dne [datum], lze uzavřít, že byl podán včas.

14. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že na straně žalovaného došlo neoprávněným vyplacením kompenzačních bonusů ve dvou platbách na jeho účet č. [č. účtu] k bezdůvodnému obohacení. Pokud žalovaný tvrdil skutečnosti ohledně jeho dohod s [jméno FO] a poukazoval na to, že mu tento dlužil různé částky, nejsou takovéto skutečnosti právně významné a nemohou otřást správností rozsudku prvního stupně. Bude na žalovaném, aby se tvrzených dluhů [jméno FO] domáhal řádným a zákonným způsobem.

15. Prvostupňový soud tedy nikterak nepochybil, když žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 44 500 Kč a odvolací soud proto jeho rozsudek jako věcně správný (včetně věcně správného akcesorického výroku o nákladech řízení a výroku na zaplacení soudního poplatku) podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Konstatuje, že v této věci nenastaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle ust. § 150 o.s.ř. a že tedy o náhradě nákladů řízení rozhodl prvostupňový soud správně podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

16. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy náklady zcela procesně úspěšného žalobce tvoří paušální náhrada v řízení nezastoupeného účastníka za dva úkony po 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. [1x podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) - sepis vyjádření k odvolání, 1x podle ust. § 1 odst. 3 písm. c) - účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]], když výše je dána ust. § 2 bod 3 této vyhlášky, ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady žalobce tedy činí za tuto část řízení 600 Kč a jejich náhrada mu byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).