o určení existence služebnosti inženýrské sítě

1. Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. 5 C 96/2024 - 299 ze dne 6. března 2025 rozhodl tak, že výrokem I. zamítl žalobu o určení existence služebnosti inženýrské sítě spočívající v právu vést přes pozemek p. č. 1825/17 v k. ú. [adresa] vodovodní přípojku, včetně vodoměrné šachty, ve prospěch pozemků p. č. 1824/2, 1825/4, 1825/5, 1825/16 a 1825/28 v k. ú. [adresa], tuto přípojku provozovat a udržovat ji s tím, že služebnost má průběh vyplývající z geometrického plánu, který bude přílohou rozsudku a o určení existence služebnosti inženýrské sítě spočívající v právu vést přes pozemek p. č. 1825/17 v k. ú. [adresa] kanalizační přípojku, ve prospěch pozemků p. č. 1824/2, 1825/4, 1825/5, 1825/16 a 1825/28 v k. ú. [adresa], tuto přípojku provozovat a udržovat ji s tím, že služebnost má průběh vyplývající z geometrického plánu, který bude přílohou rozsudku. Výrokem II. pak uložil žalobcům povinnost nahradit společně a nerozdílně žalovaným náklady řízení ve výši 120 493 Kč k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobci se domáhali uvedených určení na podkladě tvrzení, že žalobce a) je výlučným vlastníkem pozemků p. č. 1825/4, 1825/5, 1825/16, vše zapsáno na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], žalobkyně b) je výlučnou vlastnicí pozemku p. č. 1824/2, zapsaného na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], dále jsou podílovými spoluvlastníky pozemku p. č. 1825/28, zapsaného na LV č. [hodnota] (dále také jen „panující pozemky“). Žalovaní pak jsou podílovými spoluvlastníky, a to v rozsahu každý ideální jedné třetiny, pozemku p. č. 1825/17 o výměře 3 637 m2, zapsaného na LV č. [hodnota], pro k. ú. [adresa], obec [adresa] (dále také jen „služebný pozemek“). Panující pozemky i služebný pozemek byly v minulosti součástí [adresa], kdy šlo o areál technických budov. Na služebném pozemku vede vodovodní a kanalizační přípojka k panujícím pozemkům. Vodovodní přípojka vede v jižní části východnězápadním směrem, kanalizační přípojka vede k západní části severojižním směrem. Dále žalobci uvedli, že jsou vlastníky vodovodní a kanalizační přípojky v souladu se zákonem č. 274/2021 Sb. o vodovodech a kanalizacích. Okolnost, že žalovaní a jejich právní předchůdci jako vlastníci služebného pozemku strpěli vedení přípojek, znamená, že žalobci a jejich právní předchůdci drželi právo odpovídající služebnostem vedení inženýrských sítí ve služebním pozemku a uplynutím vydržecí doby žalobci toto právo vydrželi cestou mimořádného vydržení, neboť uplynula dvojnásobně dlouhá doba, a to 20 let. Žalobci si do vydržecí doby započetli i dobu poctivé držby právního předchůdce s tím, že po dobu 20 let od [datum] byli vlastníci služebného pozemku a panujících pozemků odlišní a po celou dobu trvala držba práva odpovídajícího služebnostem. Dále uvedli, že se na služebném pozemku nachází i vodoměrná šachta, proto navrhují určení existence služebnosti, která zahrne právo zřídit, mít a udržovat na služebném pozemku také vodoměrnou šachtu.

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, učinil ze shodných tvrzení účastníků a provedených důkazů následující skutková zjištění:

a. Žalobce a) je výlučným vlastníkem pozemku p. č. 1825/4, jehož součástí je stavba [adresa], pozemku p. č. 1825/5, jehož součástí je stavba č. p. 2249, a pozemku p. č. 1825/16, vše zapsáno na LV č. [hodnota], žalobkyně b) je výlučnou vlastnicí pozemku p. č. 1824/2, jehož součástí je stavba bez č. p./e. č. zapsaného na LV č. [hodnota], a oba žalobci jsou podílovými spoluvlastníci každý v ideální jedné poloviny pozemku p. č. 1825/28, zapsaného na LV č. [hodnota], vše pro k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsané u [právnická osoba].

b. Žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky, a to každý ve výši jedné ideální třetiny, pozemku p. č. 1825/17, o výměře 3 637 m2, zapsaného na LV č. [hodnota], pro k. ú. [adresa], obec [adresa], u [právnická osoba].

c. Panující pozemky i služebný pozemek byly v minulosti součástí závodu [adresa], přičemž se jednalo o areál technických budov.

d. Existence vodovodní přípojky s vodoměrnou šachtou na pozemku p. č. 1825/17 je mezi účastníky nesporná do místa, kde se nachází šachta.

e. Vodovodní přípojka je povolenou a oprávněnou stavbou.

f. Vlastníkem pozemku p. č. 1825/17 byl od roku 1995 [právnická osoba].

g. Právním nástupcem [Anonymizováno] a vlastníkem dotčené vodovodní přípojky, vedoucí přes pozemek p. č. 1828/17, byla společnost [právnická osoba], IČO [IČO], se kterou [právnická osoba] (dále jen „[Anonymizováno]“) uzavřela smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod pod č. [Anonymizováno] dne [datum], následně byla dne [datum] uzavřena písemná smlouva mezi [Anonymizováno] a prvním žalovaným, která byla pro omyl v osobě odběratele uzavřena od počátku neplatně a tato skutečnost byla prvnímu žalovanému sdělena.

h. V době podpisu smlouvy s prvním žalovaným byla vodovodní přípojka uzavřena s absencí dodávky vody do jakékoliv nemovitosti, [Anonymizováno] vypovědělo smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod č. [hodnota] z opatrnosti s tím, že k ukončení smluvního vztahu dojde uplynutím sjednané jednoměsíční výpovědní lhůty, to jest dne [datum].

i. [Anonymizováno] fakturovala společnosti [právnická osoba] za odběr vody od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] částku 100 593 Kč, za odběr vody od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] částce 1 855 Kč.

j. Ve věci vedené u [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] žalobců [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [Jméno žalované C] proti žalovanému [Jméno žalobce A], o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku p. č. 1825/29, žalobce a) navrhl přikázání tohoto pozemku do svého výlučného vlastnictví, neboť je přes pozemek vedena hlavní vodovodní přípojka do stávajícího areálu žalobce a) a b) a k areálu plánovaného objektu [adresa] dle katastrální mapy vodovodní přípojka od vodovodní šachty do areálu je ve vlastnictví žalobkyně b). Dále ve vyjádření uvedl, že ze strany původních žalobců v minulosti docházelo ke snaze zabránit původně žalovanému v zásobování vody přes vodovodní šachtu. Dále ve vyjádření uvedl, že vedení přípojek ke komerčnímu objektu nyní žalovaných mohou vést i v jiných místech, s čímž jejich projekt počítá. Při ústním jednání byl vyslechnut svědek [jméno FO], který mimo jiné uvedl, že je projektant spolupracující s žalobcem a) a vypracoval projekt na realizaci [adresa], projekt zahrnuje mimo jiné vodovodní přípojky, pokud je dotazován na původní vodovodní přípojku, uvedl, že nepoužili sporný pozemek a novou vodovodní přípojku vyprojektovali tak, že se napojili na veřejný vodorovní řad, který vede po protější straně silnice [adresa]. Konkrétní místo musí konzultovat s majitelem vodovodního řadu, následně vypracovaný projekt vodovodu a kanalizace byl schválen. Na otázku, v jakém stavu je původní vodovodní přípojka a kdo je vlastníkem, uvedl, že obvykle je od šachty do areálu vlastníkem vlastník pozemku, na kterém se přípojka nachází. Tato vodovodní přípojka je funkční, ale kamerové zkoušky nedělali, takže konkrétně neví. Pokud je dotazován, kde se původní vodovodní přípojka nachází, uvedl, že vycházeli z historických map, ale nové geodetické zaměření vypracováno nebylo. Pokud uvedl, že vodovodní přípojka je funkční, vycházel z toho, že ji používala [Anonymizováno], neví, do kterého roku, kamerové zkoušky nedělali. Pokud byl dotazován, jestli byly nutné opravy nebo úpravy, uvedl, že by musely být udělány kamerové zkoušky. Žalobce a) při tomto ústním jednání uvedl, že se zavazuje zajistit povolení a projektovou dokumentaci potřebnou pro zřízení nové vodovodní přípojky, která bude po zhotovení v jeho vlastnictví, v případě zřízení nové přípojky bude stávající vodovodní přípojka sloužit pouze žalovaným a paní [jméno FO] (žalobkyně b)) původní vodovodní přípojku převede do vlastnictví žalobců (v tomto řízení žalovaných). Dále paní [jméno FO] – žalobkyně b) převede do vlastnictví areálový rozvod vedení vodovodu od vodovodní šachty na hranu pozemku žalobců (v tomto řízení žalovaných). Žalovaní (v původním řízení žalobci) tak nebudou muset původní vodovodní přípojku ani areálový rozvod do budoucna zachovat. Takto navržená dohoda v průběhu předchozího soudního řízení nebyla realizována, soud ve věci meritorně rozhodl, tak, jak je uvedeno shora. Právní zástupce žalovaných (v původním řízení v postavení žalobců) v původním řízení uvedl, že projekt [adresa] je kompletně připraven s tím, že čeká na výsledek soudního řízení, aby vypracovatel projektu mohl zanést spornou vodovodní přípojku do konečného projektu, který bude předložen ke schválení územního rozhodnutí.

k. Kupními smlouvali uzavřenými žalobcem a) dne [datum] a žalobkyní b) dne [datum] s kupující [právnická osoba]. žalobci jako prodávající převedli do vlastnictví společnosti pozemky p. č. 1832/5, 1832/6, 1825/1, 1825/6, 1825/15, 1825/22, 1825/23, 1828/1, 1828/8, 1830/3, 1832/7, 1832/8, vše k. ú. [adresa]. [právnická osoba] [adresa] odbor výstavby a územního plánování dne [datum], pod č. j. [č. účtu], sp. zn. [č. účtu], vydal společné povolení na umístění a povolení souboru staveb nazvaných „[adresa]“ na pozemcích p. č. 1825/17, 1825/50, 3370/1, 3370/9, 3376/1, k. ú. [adresa]. Proti rozhodnutí podali žalobci a) a žalobkyně b) námitky dne [datum] mimo jiné proto, že vodovodní přípojka a kanalizační přípojka, umístěná na pozemku 1825/17, je v jejich vlastnictví. Namítli, že vedení přípojek musí být volně přístupné pro účely případných oprav a údržby, setrvali na provedení pasportizace obou přípojek. Na základě námitek byl dle stavebního úřadu upraven dodatek k souhrnné technické zprávě, všechny výše zmiňované přípojky budou vytyčeny, na pozemku zachovány a bude k nim zachován přístup podle příslušných zákonů. K dalším námitkám, které žalobci podali ve stavebním řízení dne [datum], stavební úřad uvedl, že jejich obsahem je žádost, aby byly přípojky bezpodmínečně zachovány a nemohou být vedeny pod žádným z objektů nebo v jejich ochranném pásmu. již před tím podali žalobci v zastoupení [jméno FO] námitky k oznámení o zahájení územního řízení, č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum], u [právnická osoba] v [jméno FO], odbor výstavby a územního plánování dne [datum] a [datum], a to ke stavbě [adresa], které se týkaly přístupové komunikace z okružní křižovatky [právnická osoba] dne [datum] přerušil správní řízení. Oznámením ze dne [datum] rozhodl o pokračování územního řízení (č. j. [č. účtu], sp. zn. [č. účtu]).

l. Právního zástupce žalobců v dopisech žalovaným ze dne [datum] a dne [datum] uvedl v zastoupení žalobců, že vodovodní přípojky nejsou obecně považovány za vodní dílo, proto ani vodovodní přípojka na pozemku p. č. 1825/17. Žalobci nesouhlasí s odstraněním vodovodní přípojky, která byla do pozemku žalovaných umístěna oprávněně, nejde o černou ani neoprávněnou stavbu. Je věcí žalovaných, že zakoupili pozemek s vědomím tohoto stavu, odstranění nebo poškození přípojky by vedlo k znemožnění dodávky vody z vodovodního řadu do budovy č. p. 2249, 2299 atd., což by znamenalo rozsáhlé škody. Předmětná přípojka je ve vlastnictví žalobkyně b), jak bylo účastníkům řízení sděleno ve vyjádření provozovatele vodovodního řadu.

m. Žalovaní v jiném soudním řízení v pozici žalobců vyzvali žalobce v pozici žalovaných k zaplacení náhrady škody s odůvodněním, že přes pozemek žalovaných vede vodovodní přípojka zakreslená v plánku v délce trasy asi 70 m a s odkazem na vodní zákon vyzvali k úhradě peněžité náhrady minimálně ve výši 480 000 Kč. Věc byla vedena [adresa], pod sp. zn. [spisová značka], žalobci [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] se v pozici žalovaných k žalobě vyjádřili dne [datum] tak, že nezpochybňují, že v pozemku [jméno FO] p. č. 1825/17 je umístěna vodovodní přípojka, která je ve vlastnictví žalobkyně b), která je stará bezmála 40 let, byla kolaudována rozhodnutím [právnická osoba], kolaudačním rozhodnutí ze dne [datum]. Vodovodní přípojka není podle vodního zákona považována za vodní dílo, nesouhlasí proto s nárokem na náhradu, když v původním řízení žalobci koupili pozemek p. č. 1825/17 ve stavu, v jakém se nacházel ke dni podpisu kupní smlouvy ze dne [datum]. Vodovodní přípojka sloužila k zásobování vodou celého dřívějšího areálu [Anonymizováno], později [Anonymizováno], které v převážně většině vlastní nyní žalobkyně b) a neměli námitek ke zpětvzetí žaloby, požádali o náhradu nákladů řízení. [adresa] usnesením ze dne [datum] řízení o zaplacení náhrady ve smyslu § 59 a) vodního zákona zastavil s tím, že žalobci (nyní žalovaní) jsou povinni zaplatit žalované (nyní žalobkyni b)) náhradu nákladů řízení.

n. Žalovaní se dne [datum] písemně vyjádřili k podanému odvolání do stavebního řízení, vedeného pod č. j. [č. účtu], žalobci [Jméno žalobce A] a [Jméno žalobce B] ze dne [datum], týkající se plánované stavby žalovaných a k jejich námitkám, které se mimo jiné týkají přípojek vodovodu a kanalizace tak, že zmíněné přípojky jsou v rozporu s tvrzením odvolatelů již nefunkční. [adresa] část sousedních pozemků jsou v posledních deseti letech již nově zastavěné restaurací a obchodním centrem včetně nových přípojek vodovodu a kanalizace. Součástí odstranění původních staveb na pozemcích odvolatelů došlo též k odstranění kanalizace, která byla součástí těchto staveb. Rovněž vodovodní přípojka je přerušena a není prokazatelně využívána, objekty č. p. 2249 a 2299 jsou zásobeny vodou z [Anonymizováno], kde mají i měření.

o. Žalobci neprokázali, že oni, či jejich právní předchůdci vykonávali právo odpovídající služebnosti kanalizační přípojky, ta je nadto dlouhodobě nefunkční

4. V rámci právního hodnocení věc soud prvního stupně předně uvedl, že žalobci jsou aktivně věcně legitimováni, žalovaní mají dánu pasivní věcnou legitimaci a současně, že žalobci mají dán na určovací žalobě naléhavý právní zájem, neboť jde o určení práva, podléhajícího zápisu do katastru nemovitostí, které v katastru zapsáno není.

5. Dále soud prvního stupně uzavřel, že vodovodní potrubí nacházející se na pozemku žalovaných v místě od vodovodní šachty k pozemkům žalobců není liniovou stavbou ve smyslu § 509 o.z., a to s ohledem na účelové určení, neboť šlo o vodovodní vedení k přivádění vody vlastníku staveb, nacházejících se nyní na pozemcích ve vlastnictví žalobců. V tomto rozsahu proto vodovodní přípojka není samostatnou stavbou, která by mohla vést k zatížení služebného pozemku věcným břemenem vedení vodovodu. O vodovodní přípojce lze jako o samostatné stavbě hovořit pouze v úseku potrubí od odbočení z vodovodního řadu k vodoměru, případně vnitřnímu uzávěru, který se v tomto případě nachází ve vodoměrné šachtě na pozemku žalovaných. Vodovodní potrubí navazující na vodoměrnou šachtu s vodoměrným zařízením, které je umístěno na pozemku ve vlastnictví žalovaných, není dle názoru soudu prvního stupně vodovodní přípojkou ve smyslu § 3 zákona č. 274/2001 Sb., jde toliko o část vnitřního vodovodu podle § 2 odst. 7 tohoto zákona, navazujícího na konec vodovodní přípojky a vodoměrnou šachtu, které minimálně v minulosti vedlo dál pod povrchem pozemku žalovaných až na pozemky žalobců a k jejich budovám. Pokud sporné vodovodní potrubí za šachtou není věcí v právním slova smyslu dle § 498 odst. 1 o.z. nelze se ohledně této části vodovodu domáhat mimořádného vydržení práva odpovídajícího služebnosti.

6. Následně soud prvního stupně s odkazem na právní úpravu v ustanoveních § 1089 odst. 1, § 1095, § 1096 odst. 1, 2, § 987 a § 3006 o.z. konstatoval, že kdo se domáhá vydržení práva, musí prokázat, že toto právo po určitou zákonem stanovenou dobu držel, tj. fakticky vykonával jeho obsah (corporalis possesio) s úmyslem mít ho pro sebe (animus possidendi), a to bez ohledu na to, zda mu takové právo náleží či nikoliv. Vůle držet právo odpovídající služebnosti (animus) přitom musí být dána najevo vlastníkovi služebného pozemku a vlastník musí držbu trpět. K vydržení, a to i mimořádnému práva odpovídajícího služebnosti se vyžaduje držba takového práva. Proto žalobce, který se domáhá určení existence práva odpovídajícího služebnosti užívacího práva k nemovité věci z titulu mimořádného vydržení musí tvrdit a prokázat, že po stanovenou dobu alespoň 20 let vykonával držbu práva odpovídajícího této služebnosti s konkrétním obsahem, a že vlastníci předmětné nemovité věci byli srozuměni s tím, že užívá nemovitou věc právě z titulu držby užívacího práva. Tato držba musí být nepřetržitá, a nikoliv v nepoctivém úmyslu. pokud sám nesplňuje zákonem, stanovenou vydržecí dobu, může dojít k započtení doby držby právního předchůdce, který však ve své vydržecí době nesmí splnit podmínky vydržení. Takovou držbou však není dle judikatury držba vlastnická. Drží-li věc její vlastník, nelze o vydržecí době uvažovat. Obecně pozemková služebnost představuje právní vztah mezi dvěma vlastníky nemovitých věcí. Podstatou je, že jde o práva a povinnosti, které jsou spjaty s vlastnictvím nemovitosti a přechází s vlastnictvím věci na nabyvatele. Specifikem pozemkové služebnosti je dlouhodobost vztahu a způsob určení jeho subjektů. Pozemkovou služebnost odlišuje od obligačních vztahů nikoliv užívací charakter, ale způsob vzniku a zániku a to, že práva a povinnosti přechází s vlastnictvím věci na nabyvatele. Podmínkami pro vydržení práva odpovídajícího služebnosti (dříve věcnému břemeni) je existence nemovitosti, která podle práva může být věcným břemenem zatížena, právněná držba práva odpovídajícího služebnosti (věcnému břemeni) a uplynutí vydržecí doby. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. K započtení je způsobilá i doba držby před [datum].

7. Ohledně části vodovodní přípojky vedoucí od hlavního vodovodního řadu k vodoměrné šachtě, včetně vodoměrné šachty a kanalizační přípojky, pak soud prvního stupně uzavřel, že žalobci, ač byli soudem podle § 118a o. s. ř. poučeni, neunesli břemeno tvrzení a důkazní břemeno k prokázání, že tvrzené právo odpovídající služebnosti po zákonem stanovenou dobu 20 let oni, případně jejich právní předchůdci nepřetržitě drželi tj. fakticky užívali s konkrétním obsahem a s úmyslem mít ho pro sebe, a to jako držbu práva služebnosti, a že dávali najevo vůli držet právo odpovídající služebnosti vlastníkům služebného pozemku - žalovaným a tito jejich držbu trpěli, a to po celou vydržecí dobu. Poukázal na to, že během soudního řízení i před tím žalobci naopak dávali najevo, že právo držby vyplývá ze samé podstaty jejich vlastnického práva k vodovodní a kanalizační přípojce, a že je jejich volbou, zda budou právo fakticky vykonávat či nikoliv. Žalobci svým jednáním, dle názoru soudu prvního stupně, projevovali vůli držet vlastnické právo, tedy nemohli držet právo odpovídající věcnému břemeni a nemohli ho ani dávat najevo. Samotné uzavření smlouvy o koupi části areálu s jedním zdrojem vody nezakládá právní důvod služebnosti a k vydržení nemohlo dojít pro absenci samotné držby tvrzeného práva. Kromě toho soud prvního stupně uzavřel, že žalobci sami panující nemovitosti drží s účinností od [datum] p.č. 1825/5 a p.č. 1825/16, od [datum] p.č. 1825/28 a p.č. 1824/2 a od [datum] p.č. 1825/4, sami tedy nesplňují dvacetiletou vydržecí dobu, do které si proto započítávají držbu ve stejné kvalitě svých právních předchůdců. Provedeným dokazováním, zejména přípisy společnosti [právnická osoba] bylo prokázáno, že tato společnost uzavřela smlouvu o odběru vody dne [datum] s prvním žalovaným, který nechal vodovod uzavřít a následně [právnická osoba] smlouvu označila za neplatnou dopisem ze dne [datum]. Jak bylo prokázáno sdělením [právnická osoba], po celé toto období považovala za vlastníka vodovodní přípojky prvního žalovaného a je tedy evidentní, že žalovaní, a nikoliv žalobci přípojku drželi minimálně v době od [datum] do [datum]. Současně bylo provedeným dokazováním, a to smlouvou o odběru vody a fakturami [právnická osoba] prokázáno, že v období od [datum] do [datum] předmětnou vodovodní a kanalizační přípojku, vedoucí přes pozemek p. č. 1825/17, užívala společnost [právnická osoba], což byl právní předchůdce žalovaných a nikoliv žalobců. Od této společnosti žalovaní předmětný pozemek později koupili, jak vyplývá z kupní smlouvy a výpisu z katastru nemovitostí. Pokud jde o platné uplatnění zápočtu vydržecí doby právních předchůdců, je možné započítat držbu i před [datum] za podmínky, že s držbou od tohoto data tvoří nepřetržitě jeden celek, což v tomto případě splněno nebylo.

8. Navíc soud prvního stupně uzavřel, že ač byli žalobci poučeni podle § 118a o.s.ř., aby prokázali výkon práva odpovídající tvrzené služebnosti právními předchůdci žalobců, případně od kdy do kdy a na základě jakých právních skutečností právo drželi, v tomto směru v zákonné koncentrační lhůtě žalobci svoji povinnost nesplnili. Navíc i sami žalobci připouští, že od roku 2022 nevykonává právo odběru vody nikdo.

9. Dále soud prvního stupně dovodil, že žalobci netvrdili ani neprokázali, že by oni nebo jejich právní předchůdci vykonávali a drželi právo služebnosti kanalizační přípojky. Nadto konstatoval, že z provedeného dokazování, zejména ze stavební dokumentace, vyplývá, že je původní kanalizační přípojka dlouhodobě nefunkční.

10. Právní předchůdci žalobců také mohli, dle názoru soudu prvního stupně, vykonávat právo odběru vody a užívání kanalizace i z jiného právního důvodu, např. na základě nájemní smlouvy, pachtu a podobně, případně právo odběru vody a kanalizace nevykonávali vůbec.

11. Pokud tedy žalobci i přes poučení netvrdili a neprokázali, že oni a jejich právní předchůdci, případně konkrétně kteří a od kdy do kdy drželi právo mít přes sporný pozemek vedení vodovodní a kanalizační přípojky ve smyslu faktického ovládání a projevu držební vůle práva odpovídajícímu služebnosti či dříve věcnému břemenu, přičemž obě tyto složky držby musí být splněny současně, k vydržení práva služebnosti vedení vodovodní a kanalizační přípojky pro nesplnění podmínek držby tohoto práva po zákonem stanovenou dobu zahrnující jak faktické užívání tak projev vůle navenek, nepřetržitě po zákonem stanovenou dobu, nemohlo dojít. Naopak bylo tvrzeno a prokázáno, že v době, kdy se žalobci chopili vlastnické držby svých pozemků, mohli užívat předmětné přípojky z titulu vlastnického práva a takové užívání není možné kvalifikovat jako držbu práva odpovídajícího služebnosti či věcnému břemeni. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalobci především řádně netvrdili a neprokázali faktický výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni svých právních předchůdců, kteří pravděpodobně odvíjeli zajišťování vody a kanalizace od vzájemných ústních dohod, které však nejsou právní skutečností, s níž by zákon spojoval vznik práva odpovídajícího věcnému břemeni. Ze všech těchto důvodů soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítnul.

12. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že plně úspěšným žalovaným přiznal plnou náhradu nákladů řízení, jež sestávají z odměny zástupce podle § 9 odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5, vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění účinném do [datum] při tarifní hodnotě 50 000 Kč, kdy odměna za 1 úkon právní služby činí částku 3 100 Kč, a podle znění účinného od [datum] při tarifní hodnotě 113 000 Kč, kdy odměna za 1 úkon činí částku 5 620 Kč. Ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky, podle kterého náleží odměna při zastupování ve společných úkonech za každou takto zastupovanou osobu a snižuje se o 20 %. Odměna za 1 úkon právní služby podle vyhlášky účinné do [datum] tak činí částku 7 4440 Kč, podle vyhlášky ve znění účinném od [datum] činí odměna za 1 úkon právní služby částku 13 488 Kč, a to vždy za všechny 3 žalované. Soud žalovaným přiznal odměnu za 4 úkony právní služby v roce 2024, a to za přípravu a převzetí věci, vyjádření dne [datum], vyjádření dne [datum], včetně doplnění z téhož dne a účast při ústním jednání dne [datum], tj. 4 x 7 440 Kč, celkem 29 760 Kč. Dále soud přiznal žalovaným odměnu za 4 úkony právní služby v roce 2025, a to za vyjádření dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum], které trvalo déle než 2 hodiny (2 úkony) a účast při ústním jednání dne [datum], tj. 4 x 13 488 Kč celkem 53 952 Kč. Soud nevyhověl právnímu zástupci žalovaných a nezvýšil odměnu za písemné vyjádření k žalobě ze dne [datum] na trojnásobek podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu, byť jde o vyjádření v délce 30 stran, jedná se o kvalifikované vyjádření, za které náleží odměna v základní výši. Odměnu za dvě porady právního zástupce s prvním žalovaným dne [datum] a dne [datum] soud neuznal, neboť konání porad právní zástupce žalovaných nedoložil. Dále soud prvního stupně žalovaným přiznal náhradu hotových výdajů, a to režijní paušály podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky ve znění účinném do [datum] za 4 úkony právní pomoci po 300 Kč, celkem 1 200 Kč, za 3 osoby částku 3 600 Kč, a podle vyhlášky účinné od [datum] za 4 úkony právní služby po 450 Kč, celkem 1 800 Kč, za 3 osoby částku 5 400 Kč, celkem 9 000 Kč. Dále soud prvního stupně přiznal žalovaným náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky, a to ve znění účinném do [datum] ve výši 100 Kč za každou započatou půl hodinu, a ve znění účinném od [datum] ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu. Ztráta času za cesty tam a zpět ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce žalovaných z [adresa] do [Anonymizováno] a zpět je celkem [hodnota] půlhodin, tzn. v roce 2024 jde o částku 500 Kč za 1 cestu vykonanou dne [datum], v roce 2025 za 2 cesty k ústním jednáním v [Anonymizováno] dne 16. 1. a [datum] jde o částku 1 500 Kč, celkem činí náhrada za ztrátu času 2 000 Kč. Žalovaným náleží náhrada cestovních výdajů, a to za cestu k ústnímu jednání dne [datum], které jejich právní zástupce vykonal osobním automobilem tovární značky [jméno FO], [SPZ], při průměrné spotřebě 5,86 litrů benzinu 95 na 100 km, při ceně 38,20 Kč za 1 litr benzinu, základní sazbě 5,60 Kč na 1 km, celkem [hodnota] km za cestu tam a zpět dle vyhlášky 398/2023 Sb., což je 7,83 Kč na 1 km, celkem jízdné ve výši 1 615 Kč. Dále jim náleží náhrada cestovních výdajů za cesty k ústnímu jednání dne [datum] a dne [datum], celkem [hodnota] km, vykonané stejným osobním vozidlem, podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při ceně benzinu 35,80 Kč za 1 litr, základní sazbě 5,80 Kč za 1 km, celkem 7,89 Kč za 1 km, tj. za 412 km činí jízdné částku 3 254 Kč. Náhrada cestovních výdajů činí celkem částku 4 869 Kč. Z odměny v celkové výši 83 712 Kč, režijních paušálů ve výši 9 000 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 2 000 Kč a z cestovních nákladů ve výši 4 869 Kč soud prvního stupně vypočetl 21 % DPH, jehož je zástupce žalovaných plátcem, a to ve výši 20 912 Kč. Náhradu nákladů řízení tak celkem dělá 120 493 Kč.

13. Proti tomuto rozsudku podali žalobci v celém rozsahu včas odvolání z důvodů podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) až e) a g) o.s.ř., kdy namítli, že závěr soudu prvního stupně, že část vodovodního vedení za vodoměrnou šachtou není vodovodní přípojkou, ale částí vnitřního vodovodu podle § 2 odst. 7 zákona o vodovodech a kanalizacích, na kterou se nevztahuje režim § 509 obč. z., vychází z argumentace v rozsudku [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a rozsudku [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], kterým byl přezkoumán cit. rozsudek [adresa]. Názor obsažený v rozsudku [adresa], že aby šlo o liniovou stavbu ve smyslu § 509 obč. z., „musí jít o stavbu, jejímž účelem je uspokojování oprávněných potřeb širokého okruhu individuálně neurčených osob (právní podstata liniové stavby)“ (bod 10 odůvodnění), je dle žalobců nepodložený. Nic takového neplyne ze znění § 509 o. z. ani z právní podstaty liniové stavby. Právní podstatou liniových staveb je to, že „ze své povahy pravidelně zasahují 3 a více pozemků“ a právě proto není možné, aby byly součástí jednoho pozemku. V opačném případě by bylo buď potřeba vycházet z fikce, že stavební konstrukce liniového charakteru, která neslouží širokému okruhu osob, představuje více dílčích konstrukcí, které jsou součástí pozemků, na kterých se právě nacházejí, anebo že celá liniová stavba je součástí pouze jednoho pozemku (nejasno kterého). Žalobci považují tyto úvahy za nepřiléhavé, protože definice liniové stavby uplatněná Krajským soudem v [adresa] není standardní a neodpovídá publikovaným výkladům § 509 obč. z. [srov. např. Petrov J., Výtisk M., Beran V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck 2019, str. 565 a násl.]. Naproti tomu komentář k § 2 odst. 7 zákona o vodovodech a kanalizacích výslovně uvádí, že „z hlediska pojetí nového ObčZ bude vnitřní vodovod v závislosti na své faktické povaze v konkrétním případě samostatnou věcí jako inženýrská síť (§ 509 ObčZ) a bude zpravidla brán jako příslušenství pozemku (§ 510 ObčZ)“ (Nohejl L., Žaludová L. a kol.: Zákon o vodovodech a kanalizacích. Komentář. Praha: C. H. Beck 2015, str. 27). Navíc, i v případě, kdy by se měl výklad [adresa] prosadit, bylo by třeba uplatnit § 506 odst. 2 obč. z., podle kterého „není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek“. To by znamenalo, že vedení by stejně bylo vlastnictvím žalobců – jako součást jejich pozemku, která se nachází na cizím pozemku. Právo mít tuto součást umístěnu na sousedním pozemku by podléhalo vydržení obdobně jako služebnost inženýrské sítě.

14. Dále žalobci namítli, že soud prvního stupně nebere dostatečně v úvahu rozdíl mezi služebností odběru vody z vodovodu (vodovodní přípojky) na straně jedné a služebností inženýrské sítě, tzn. právem zřídit a provozovat na pozemku vodovodní vedení, na straně druhé. Žalobci od počátku tvrdí, že 4 příslušné přípojky, tzn. stavební konstrukce umístěné v pozemku žalovaných, jsou vlastnictvím žalobců, respektive jejich právních předchůdců a domáhají se určení existence (vydržení) služebnosti odpovídající právu mít přípojky ve služebném pozemku umístěny a provozovat a opravovat je v rozsahu podle § 1267 a násl. o. z. Dle žalobců se držba práva odpovídajícího služebnosti inženýrské sítě projevuje výhradně tím, že vlastník má svou inženýrskou síť („vedení“) uloženu v cizím pozemku se srozuměním vlastníka tohoto pozemku, a to vlastním jménem a nikoli na základě obligačního nebo jiného odvozeného titulu. Již tím vlastník přípojky užívá služebný pozemek pro sebe, jinými slovy drží odpovídající omezené užívací právo ke služebnému pozemku. Není rozhodné, jak aktivně a v čí prospěch je přípojka využívána („zda jí proudí voda“) nebo do jaké míry vlastník přípojku potřebuje. To se vůči vlastníkovi služebného pozemku nijak neprojevuje. Vůči vlastníkovi služebného pozemku se projevuje jen to, že příslušné vedení leží (je umístěno) v jeho pozemku a že vlastník tento stav vědomě trpí. [jméno FO] otázku držby užívacího práva k pozemku není podstatné, zda má vlastník vodovodní přípojky sjednán smluvní vztah s provozovatelem vodovodu ohledně dodávky vody. Vlastník přípojky může mít záměr přípojku aktivně využívat teprve v budoucnu (to je mimochodem daný případ, když předmětná vodovodní přípojka aktuálně není funkční), což nijak nedevalvuje jeho vlastnické právo k přípojce či fakt, že umístěním přípojky dochází k užívání služebného pozemku. Držbu práva k pozemku nevylučuje dokonce ani to, že smlouvu s provozovatelem vodovodu má (z toho či onoho důvodu) vlastník služebného pozemku, protože vodovodní přípojka je stále majetkem vlastníka panujícího pozemku, který ji má uloženou ve služebném (tzn. cizím) pozemku. S odkazem na ustanovení § 3 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích pak žalobci uváděli, že každému vlastníku služebného pozemku, a to nejméně ode dne [datum], kdy nabyl účinnosti uvedený zákon, muselo být zřejmé, že vlastníci sousedních pozemků užívají panující pozemek. Jestliže by si toho některý z vlastníků nebyl vědom, šlo by o právní omyl, který není omluvitelný. Okolnost, že žádný vlastník služebného pozemku nic nepodnikl proti užívání pozemku (nepokusil se dojednat obligační či jiný režim užívání pozemku v souvislosti s umístěním přípojek ani nežádal odstranění přípojek), znamená, že vlastníci služebného pozemku tolerovali jeho užívání a byli s ním srozuměni.

15. Žalobci také odmítli obranu žalovaných poukazem na judikaturu, podle které se v právních poměrech, které se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), vlastník pozemku nemůže domáhat odstranění stavby patřící jiné osobě, která byla zřízena na jeho pozemku oprávněně na základě časově neomezeného práva (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V tomto případě se pro vypořádání vztahů mezi vlastníkem stavby a pozemku neuplatní § 135c obč. zák. a není ani možné zřídit pro vlastníka stavby věcné břemeno podle tohoto ustanovení. Z toho však nelze dovozovat, že vlastník stavby nemůže vydržet věcné břemeno inženýrské sítě, když jednak cit. judikatura Nejvyššího soudu se neuplatní na inženýrské sítě, respektive ne bez dalšího (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), jednak z ničeho neplyne, že by v uvedených případech nebylo možné vydržet věcné břemeno užívání pozemku, jsou-li splněny náležitosti držby a běhu vydržecí doby. Vlastník pozemku se možná nemůže domáhat odstranění oprávněně zřízené stavby, ale to na věci nic nemění. Služebnost inženýrské sítě není totéž jako nemožnost domáhat se odstranění inženýrské sítě. Obsahem služebnosti je kompletní soubor práv podle § 1267 a násl. o. z., pročež je například nezbytné, aby bylo postaveno najisto, že žalobci mají právo renovovat vodovodní přípojku, protože jak tvrdí žalovaní, ze služebného pozemku aktuálně zmizela část vedení přípojky. Nemožnost domáhat se odstranění stavby nevylučuje držbu práva odpovídajícího služebnosti na straně vlastníka stavby. Žaloba na odstranění stavby není jediný způsob, kterým se vlastník pozemku může vymezit proti držbě užívacího práva vlastníkem stavby. V této věci však žalovaní ani jejich právní předchůdci neučinili nic proti držbě práva žalobci a jejich 6 právními předchůdci, toliko ji tolerovali. V každém případě, pokud by (v souladu s názorem prezentovaným žalovanými) nemělo být možné vydržet služebnost užívání pozemku umístěním oprávněné stavby, zatímco vydržet služebnost užívání pozemku umístěním neoprávněné stavby by možné bylo, šlo by o paradoxní a nepřijatelný závěr.

16. Žalobci rovněž soudu prvního stupně vytkli, že jím poskytnuté poučení k doplnění tvrzení důkazů se odchyluje od toto, co soud prvního stupně prezentuje jako obsah poučení v napadeném rozsudku. Poučení směřovalo v podstatném rozsahu k tvrzení a prokázání skutečností, které jsou mimoběžné ve vztahu k předmětu tohoto řízení (právní důvod a dobrá víra držby, které však držitel ve smyslu § 1095 o. z. neprokazuje). Navíc soud prvního stupně opět použil formulaci, která implikuje, že výkon vlastnického práva k přípojkám vylučuje držbu práva odpovídajícího služebnosti, tudíž obsah poučení považujeme za zmatečný. Jako relevantní lze brát pouze první (velmi obecnou) část poučení, aby žalobci doplnili skutková tvrzení a navrhli důkazy k prokázání, že oni a jejich právní předchůdci drželi a fakticky vykonávali právo tvrzené služebnosti. Na poučení žalobci reagovali podáním ze dne [datum] s tvrzeními a důkazními návrhy. Předně argumentovali a doložili důkazy, že po celou mimořádnou vydržecí dobu, kdy byly přípojky uloženy ve služebném pozemku, byl vlastníkem přípojek (kterým je vlastník panujícího pozemku) jiný subjekt než vlastník pozemku služebného, tzn. byly splněny předpoklady pro běh vydržecí doby. Navrhli, aby soud vyžádal údaje o užívání přípojek od [právnická osoba]. To soud zčásti (ohledně vodovodní přípojky) učinil a z těchto důkazů vyplynulo, že vodovodní přípojka byla v užívání právních předchůdců žalobců ve vlastnictví panujících pozemků (smlouva se společností [právnická osoba] ze dne [datum]); následně byl smluvní vztah o odběru vody z vodovodní přípojky po určitou dobu sjednán s žalovanými (smlouva ze dne [datum]). Tato etapa skončila na základě námitek žalobců v roce 2014 označením smlouvy o dodávce vody za neplatnou. Další smlouvu s [právnická osoba] sjednali žalovaní dne [datum], neznámo na základě jakých důvodů (vzhledem k závěrům o neplatnosti smlouvy z roku 2012). V každém případě tento krok časově víceméně spadá vjedno s aktuálním záměrem žalovaných realizovat na služebném pozemku stavbu a jejich tvrzeními o nefunkčnosti, či dokonce neexistenci přípojek, a jeho důsledkem je toto řízení. Ať tak či onak, z popsaných důkazů jasně plyne, že všichni vlastníci panujících pozemků i služebného pozemku věděli o existenci přípojek vedoucích služebným pozemkem a věděli nebo přinejmenším (na základě presumované znalosti zákona) měli vědět, kdo je jejich vlastníkem. Byly provedeny také další důkazy svědčící o aktivním výkonu vlastnických práv žalobců k přípojkám – srov. v tomto směru zejména protokol z jednání ze dne [datum] (námitky žalobců z měsíce dubna 2014 ve stavebním řízení o projektu žalovaných týkající se též vlastnictví přípojek, nebo písemnosti z řízení vedeného [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém byla existující vodovodní přípojka jedním z faktorů, který byl projednáván). Žalobci navrhli i další důkazy k prokázání skutkového stavu (mj. též vyžádáním dokladů ohledně přípojek z archivu stavebního úřadu, spisem stavebního úřadu, který je veden ve věci stavebního projektu žalovaných na služebném pozemku, konkrétně textovou a grafickou částí projektové dokumentace, a výpověďmi svědků), avšak soud prvního stupně tyto důkazy neprovedl, „neboť je považuje za nadbytečné s ohledem na již provedené důkazy, kterými byl rozhodný skutkový stav dostatečně zjištěn, případně se jedná o důkazy irelevantní, neprokazující rozhodné skutečnosti“. Soud prvního stupně tak na jednu stranu uvedl, že skutkový stav byl dostatečně zjištěn (a proto neprovedl další navržené důkazy), a na druhou stranu zamítl žalobu pro nesplnění důkazního břemene. To je zjevný rozpor. Jediným vysvětlením by bylo, pokud by soud prvního stupně považoval všechny neprovedené důkazy za „irelevantní, neprokazující rozhodné skutečnosti“, to však není nikterak zdůvodněno – zvláště s ohledem na to, že navržené důkazy (např. svědecké výpovědi) jsou z hlediska potvrzení trvání držby práva odpovídajícího služebnosti inženýrské sítě a jejího tolerování velmi relevantní.

17. Konečně žalobci soudu prvního stupně vytkli, že považoval břemeno tvrzení z jejich strany za nesplněné proto, že nesprávně trval na prokázání odlišného obsahu držby, než je potřeba – podle soudu prvního stupně bylo potřeba prokázat užívání přípojek, zatímco podle názoru žalobců postačí tvrdit a prokázat užívání služebného pozemku se srozuměním obou stran tím, že v něm jsou uloženy přípojky. Neprokazuje se užívání přípojek, ale užívání služebného pozemku. Tento přístup však dal soud prvního stupně konzistentně najevo teprve v písemném vyhotovení napadeného rozsudku. Poučení, kterého se žalobcům dostalo při jednání dne [datum], bylo zčásti rozporuplné a ve zbytku velmi obecné. Poučení nesplňovalo náležitosti podle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř., pokud jde o to, o čem konkrétně mají být tvrzení z pohledu soudu prvního stupně doplněna. Podle Jirsa J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha I. § 1-250l občanského soudního řádu. Praha: Wolters ČR 2023, str. 789 „poučení musí být vždy návodné a věcné, účastníkovi „ušité na míru“, aby mu bylo zřejmé, jaká konkrétní tvrzení (důkazy k nim) má navrhnout“, což nebylo splněno. Z toho důvodu, měl-li soud prvního stupně za to, že jsme povinnost tvrzení nesplnili, měl své poučení podle § 118a o.s.ř. řádně konkretizovat. Pokud jde o důkazní břemeno, i to žalobci splnili, respektive mohli splnit, pokud by soud provedl všechny navržené důkazy. Považují však za excesivní, jestliže soud prvního stupně vyslovil názor, že právo odběru vody a užívání kanalizace mohlo být vykonáváno i z jiného právního důvodu, např. nájemní smlouvy nebo pachtu, a trval na tom, abychom k těmto okolnostem předložili důkazy. Žalobci nemohou předložit důkaz, že služebný pozemek nebyl užíván na základě určitého titulu. Pokud by něco takového tvrdili žalovaní (jakože netvrdili), tak by bylo na nich, aby tvrzení prokázali. Žalobci dokazovali (a prokázali), že služebný pozemek byl po stanovenou vydržecí dobu užíván vlastníkem přípojek tím, že v něm byly přípojky s vědomím všech zúčastněných umístěny, a od počátku řízení tvrdí, že se tento stav neopírá o žádný obligační či jiný obdobný právní titul (a vznikl tak, že v devadesátých letech minulého století byl služebný pozemek vydán právnímu předchůdci žalovaných v rámci restituce). Jestliže soud prvního stupně požaduje, aby prokázali, na základě jakého právního důvodu žalobci služebný pozemek užívají nebo neužívají, je to nesprávná aplikace procesních pravidel o důkazním břemeni, a navíc je to v přímém rozporu s ustanovením § 1095 o. z., které výslovně stanoví, že právní důvod, na kterém se zakládá držba, není třeba prokázat.

18. Z těchto důvodů žalobci navrhli, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě se v celém rozsahu vyhovuje, nebo aby napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

19. Žalovaní se k odvolání vyjádřil tak, že navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. S odkazem na zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] žalovaní uvedli, že pokud se držba zakládá na právním důvodu, pak tento důvod (třebaže je neplatný, a tudíž držba není řádná a připadá v úvahu pouze mimořádné vydržení) indikuje obsah držby. Tak pokud držitel uzavřel kupní (a nikoliv nájemní) smlouvu, indikuje to jeho vůli (animus) držet vlastnické (a nikoliv nájemní) právo. Tato indikace ovšem může být relevantní, pouze v míře, v jaké není rozporu s tím, jak výkon práva působí navenek. Pokud se držba nezakládá na právním důvodu, bude důkaz držby a jejího obsahu a rozsahu možný výhradně z okolností. Přitom sama skutečnost, že někdo užíval cizí věc, nestačí k důkazu držby práva ([spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]); vyžaduje se důkaz, že držitel vykonával právo tak, jako by mu náleželo. Žádná držba „věcného práva odpovídajícího věcnému břemeni (služebnosti)“ samozřejmě žalobci realizována nebyla a nebyla tak samozřejmě ani dávána najevo. Výkon věcného práva odpovídajícího věcnému břemenu (služebnosti) by museli prokazovat žalobci. Žalovaní přitom navíc zdůrazňovali, že žalobci se vyjadřovali a chovali tak, že stavba vodovodní přípojky je stavbou na původním pozemku [Anonymizováno] a že až následně právní předchůdci žalovaných (a od nich žalovaní) pozemek p.č. 1825/17 koupili. Žalobci se vyjadřovali a chovali tak, že stavba vodovodní přípojky je povolenou (tj. nikoliv tzv. „černou“) a zejména stavbou oprávněnou (tj. nikoliv stavbou neoprávněnou) a že protože se jedná o stavbu oprávněnou mají právo mít vodovodní přípojku, která byla oprávněně vložena do pozemku nyní označeného parc. číslem 1825/17 (který je nyní vlastnictvím žalovaných a který byl původně součástí [Anonymizováno]) a která je oprávněnou stavbou i nadále umístěnou na pozemku žalovaných č.p. 1825/17 a že stavba vodovodní přípojky tak nemůže být odstraněna. Žalovaní uváděli, že je skutečně pravdou, že zřídil-li na pozemku stavbu stavebník, který byl vlastníkem pozemku v době výstavby, a šlo tak o stavbu oprávněnou, nepřichází do úvahy odstranění stavby ani tehdy, jestliže po vybudování stavby dojde k oddělení vlastnického režimu pozemku a stavby, což uvádí (s odkazem na dřívější judikaturu) např. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož právní vztahy mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby zřízené na cizím pozemku (před [datum]) na základě časově neomezeného práva mít na cizím pozemku stavbu, které později zaniklo (zejména v důsledku změny právní úpravy), nelze posuzovat analogicky podle § 135c obč. zák. ani podle § 1084 až 1086 o. z.; to platí i pro stavbu zřízenou v té době na vlastním pozemku, jestliže vlastnické právo vlastníka stavby k pozemku později zaniklo. Zřídil-li na pozemku stavbu stavebník, který byl vlastníkem pozemku v době výstavby, a šlo tak o stavbu oprávněnou, nepřichází do úvahy odstranění stavby ani tehdy, jestliže po vybudování stavby dojde k oddělení vlastnického režimu pozemku a stavby. Vlastník pozemku se proto nemůže domáhat odstranění stavby. Tj. za stavu, kdy nelze postupovat podle § 135c obč. zák. č. 40/1964 Sb., nelze tak ani ve prospěch stavby zřídit věcné břemeno a nelze (jak se uvádí v citaci z rozhodnutí Nejvyššího soudu) ani rozhodnout o odstranění stavby. Pokud přitom žalobci v podaném odvolání proti Rozsudku [adresa] ze dne [datum] tvrdí, že uváděné rozhodnutí se údajně na přípojky nevztahuje (ohledně čehož se odkazují na rozhodnutí NS sp. zn. [spisová značka]), pak jde jen o snahu žalobců mást soud. V žalobci uváděném rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] se totiž uvádí jen to, že ust. § 135c zák. č. 40/1964 Sb. by se nevztahovalo na věci movité. Lze přitom odkázat na odbornou literaturu (např. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, Lavický a kol., koment. k ust. § 509 zák. č. 89/2012 Sb.) uvádějící, že „S ohledem na novelizované znění § 498 odst. 1 věty druhé půjde v naprosté většině případů o věci nemovité, neboť jejich přirozená povaha je nepřenositelná. Žalovaní v této souvislosti odkázali na přípisy žalobců z [datum] a z [datum] v nichž žalobci nijak nedávají najevo, že by drželi a vykonávali právo ze služebnosti, když naopak je dáváno najevo, že nemožnost odstranění přípojky vyplývá z toho, že přípojka byla do předmětného pozemku parc. č. 1825/17 uložena oprávněně a že tak nejde neoprávněnou (ani černou) stavbu, ale o stavbu oprávněnou. Obdobě se žalobci vyjadřovali v dalších podáních a e-mailové komunikaci. Tj. lze ještě poznamenat, že byť nyní žalobci tvrdí že zde nebyl žádný titul pro umístění přípojky v pozemku žalovaných, pak v uváděných přípisech naopak tvrdili, že jde o oprávněnou stavbu a že jako takovou mají právo ji mít v pozemku umístěnou (že z důvodu, že jde o oprávněnou stavbu, nemůže být stavba odstraněna). Podstatné je však zejména to, že žalobci držbu věcného práva ze služebnosti nerealizovali a že tak s ohledem na uváděnou literaturu nemohli služebnost vydržet. Až teprve v žalobě podané v této věci žalobci „oznamují“ (a poprvé tvrdí), že údajně drželi a vydrželi práva ze služebnosti. Žalobci přitom např. ve svém vyjádření ze dne [datum] uváděli, že v případě mimořádného vydržení nejsou povinni prokazovat titul držby (právní důvod, na jehož základě se držba zakládá). V případě mimořádného vydržení sice skutečně není nutné prokazovat titul pro držbu konkrétního práva, což však nic nemění na tom, že je nutno prokazovat, že byla realizována držba věcného práva ze služebnosti (srov. výše uváděnou judikaturu Nejvyššího soudu). Podstatné je přitom již chování žalobců uváděné výše, když je zřejmé, že se ze strany žalobců o držbu a výkon věcného práva ze služebnosti nejednalo, když ostatně i z vyjádření žalobců činěných jimi v tomto soudním řízení vyplývá, že držbu věcného práva ze služebnosti nevykonávali (žalobci tvrdí, že k vydržení služebnosti údajně postačovalo, že měli „s vědomím žalovaných uloženy své přípojky v pozemku žalovaných bez doloženého obligačního či jiného obdobného titulu“). V podání ze dne [datum] žalobci výslovně uvádějí, že „Reálně se jako pravděpodobné jeví, že k rozdělení vlastnictví pozemků v areálu [Anonymizováno] došlo počátkem devadesátých let v důsledku restitučních či privatizačních předpisů nebo obdobných okolností, aniž by se kdokoliv vlastnictvím pozemků a přípojek, stejně tak souvisejícími užívacími právy, zabýval“ – dle uváděného judikátu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] tak nemohlo jít a nešlo o držbu věcného práva ze služebnosti. Žalobci předmětnou vodovodní přípojku vedoucí přes pozemek žalovaných navíc v období od [datum] do [datum] vůbec nedrželi a evidentně by tak ani v této době (ohledně vodovodní přípojky, kterou v této době nedrželi) nemohli žalobci držet ani údajné věcné právo ze služebnosti ve prospěch svých pozemků. Pokud v této době (od [datum] do [datum]) realizoval držbu vodovodní přípojky na svém pozemku žalovaný [Jméno žalované A], tak nemohli v této době zároveň žalobci realizovat ohledně této přípojky údajnou držbu věcného práva ze služebnosti (když v dané době od [datum] do [datum] držel uváděnou vodovodní přípojku jako vlastní žalovaný [Jméno žalované A] a nikoliv žalobci. Dále žalovaní poukázali na skutečnost, že žalobci průběžně měnili tvrzení o tom, pro jaké své nemovitosti údajně vodovodní přípojku potřebují. I pokud by tak žalobci drželi a realizovali právo ze služebnosti (což nedrželi), pak by jej dle vlastních tvrzení žalobců žalobci průběžně drželi pro různé nemovitosti. Žalovaní navíc uvedli, že v lednu roku 2024 zjistili (když byly prováděny v souvislosti s trafostanicí práce spočívající v ověření existence stávajících sítí kopanou sondou), že za vodoměrnou šachtou se původní přípojka na pozemku žalovaných 1825/17 vůbec nenachází (a nemůže tedy samozřejmě logicky budovy na pozemcích 1825/4 a 1825/5 ani jiné budovy vodou zásobovat) a že kanalizační přípojky se na pozemku p.č. 1825/17 zřejmě nenachází vůbec. Dále žalovaní namítli, že podaná žaloba je šikanózní, vedená snahou žalobců škodit žalovaným a mařit jejich projekt [adresa] (kdy žalobci podali žalobu v této věci a následně s odkazem na podanou žalobu podali návrh na přerušení stavebního řízení o projektu žalovaných [adresa]). Žalobci ostatně v minulosti blokovali projekt žalovaných např. i tak, že podali určovací žalobu o určení svého údajného vlastnictví k asfaltové slupce nacházející se na rameně kruhového objezdu u pozemku žalovaných parc. č. 1825/17 (když sice uváděná asfaltová slupka vůbec nemohla být předmětem vlastnictví soukromoprávního subjektu, ale žalobci tak na dlouho dobu projekt žalovaných zablokovali, když stavební řízení bylo z důvodu běžící určovací žaloby přerušeno). To vše se přitom děje za situace, kdy projekt [adresa] byl vyprojektovaný a předložený stavebnímu úřadu tak, že tento obsahuje dutinu (chráničku) pro vedení vodovodní přípojky (když až v lednu 2024 žalovaní zjistili, že vodovodní potrubí za vodoměrnou šachtou na pozemku p.č. 1825/17 dále vůbec nevede). Žalobcům tak jakkoliv nejde o údajnou „potřebu přípojky“, když cílem žalobců je mařit projekt žalovaných a požadovat částky v řádech milionů Kč za „vyřešení přípojky“, kterou samozřejmě pro své nemovitosti jakkoliv nepotřebují. Konečně žalovaní z opatrnosti uvedli, že případné věcné břemeno zaniklo z důvodu, že vedení vody a kanalizace (kterými by pokračovala případná trasa přípojky vody a kanalizace na pozemku žalovaných parc. č. 1825/17) byly odstraněny v rámci odstranění staveb v souladu s rozhodnutím [právnická osoba] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum].

20. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalobci uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. c) až e) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k následujícím závěrům.

21. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

22. Podle § 1257 odst. 1 o.z. může být věc zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci, jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco strpět, nebo něčeho se zdržet.

23. Podle § 1260 odst. 1 o.z. služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena.

24. Podle § 987 o. z. je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe. Vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník (§ 989 odst. 1).

25. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

26. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

27. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) plyne, že ten, kdo se vydržení práva služebnosti domáhá, musí prokázat, že toto právo po určitou zákonem stanovenou dobu jako právo věcné držel, tj. fakticky vykonával jeho obsah (corporalis possessio) s úmyslem mít ho pro sebe (animus possidendi), a to bez ohledu na to, zda mu takové právo náleží či nikoli. Samotné faktické užívání věci cizí proto bez dalšího není možné kvalifikovat jako držbu práva služebnosti, a proto ani nemůže vést k vydržení tohoto práva. Jedná se jen o chování, které by sice mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání) nebo bez právního důvodu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Důkazní břemeno ohledně držby práva pak tíží toho, kdo se vydržení (ať už řádného, či mimořádného) domáhá.

28. Dle ustanovení § 1267 odst. 1 o. z. služebnost inženýrské sítě zakládá právo vlastním nákladem a vhodným i bezpečným způsobem zřídit na služebném pozemku nebo přes něj vést vodovodní, kanalizační, energetické nebo jiné vedení, provozovat je a udržovat. Vlastník pozemku se zdrží všeho, co vede k ohrožení inženýrské sítě, a je-li to s ním předem projednáno, umožní oprávněné osobě vstup na pozemek po nezbytnou dobu a v nutném rozsahu za účelem prohlídky nebo údržby inženýrské sítě.

29. Jak z jazykového (arg. „provozovat“), tak z teleologického výkladu ustanovení § 1267 odst. 1 o. z. vyplývá, že obsahem práva odpovídajícího služebnosti inženýrské sítě je i oprávnění reálně užívat inženýrské sítě vedené služebným pozemkem k zásobování panujícího pozemku příslušnou komoditou, popřípadě k jeho odkanalizování. Inženýrská síť má totiž smysl jako prostředek pro zásobování či odkanalizování nějakého pozemku (zpravidla stavby na něm) a nikoliv jen sama o sobě jako „trubky v zemi“, které pro transport žádné komodity či odvod odpadních vod neslouží.

30. K tomu, aby ze strany žalobců či jejich právních předchůdců v projednávané věci šlo o držbu práva odpovídajícího služebnosti inženýrské sítě spočívajícího v právu vést přes služebný pozemek vodovodní a kanalizační přípojku, je třeba faktický výkon všech oprávnění tvořících obsah takového práva, tedy i faktické zásobování panujících pozemků vodou a jejich odkanalizovaní cestou inženýrských sítí (přípojek) vedených přes služebný pozemek. Současně je třeba, aby se tak ze strany žalobců či jejich právních předchůdců dělo v úmyslu vykonávat právo odpovídající služebnosti inženýrské sítě.

31. Z dokazování vyplynulo, že společnost [Anonymizováno] uzavřela smlouvu o odběru vody dne [datum] s prvním žalovaným, který nechal vodovod uzavřít a následně[Anonymizováno][Anonymizováno] smlouvu označila za neplatnou až dopisem ze dne [datum]. Po celé toto období však považovala za vlastníka vodovodní přípojky prvního žalovaného. Uvedené vylučuje, aby přípojka sloužila k zásobování panujících pozemků vodou minimálně v době od [datum] do [datum], kdy taková skutečnost vylučuje, aby žalobci v tomto období drželi právo odpovídající služebnosti inženýrské sítě ohledně vodovodní přípojky. Současně bylo prokázáno, že v období od [datum] do [datum] předmětnou vodovodní přípojku, vedoucí přes pozemek p. č. 1825/17, užívala společnost [právnická osoba], což byl právní předchůdce žalovaných a nikoliv žalobců. Pokud jde o platné uplatnění zápočtu vydržecí doby právních předchůdců, je možné započítat držbu i před [datum] za podmínky, že s držbou od tohoto data tvoří nepřetržitě jeden celek, což v tomto případě splněno nebylo. Navíc lze souhlasit se soudem prvního stupně v tom, že přes poskytnuté poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 2 o.s.ř. žalobci neprokázali výkon práva odpovídající tvrzené služebnosti právními předchůdci žalobců. Konečně žalobci sami tvrdili a žalovaní nesporovali, že od roku 2022 vodu neodebírá nikdo. Za takové situace je možno přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že žalobci tvrzené právo odpovídající služebnosti inženýrské sítě ohledně vodovodní přípojky nevykonávali po zákonem stanovenou dobu 20 let.

32. Ve vztahu ke kanalizační přípojce pak z dokazování vyplynulo, že ta je dlouhodobě nefunkční, což samo o sobě vylučuje faktický výkon práva odpovídajícího služebnosti inženýrské sítě ohledně této přípojky žalobci.

33. Ve vztahu k oběma přípojkám, vodovodní i kanalizační, pak platí, že žalobci nedávali před podáním žaloby najevo, že by vykonávali právo ze služebnosti, když jednak tvrdili, že nemožnost odstranění přípojky vyplývá z toho, že přípojka byla do předmětného pozemku parc. č. 1825/17 uložena oprávněně a že tak nejde neoprávněnou stavbu, ale o stavbu oprávněnou, jednak dokonce v přípise z [datum] navrhovali žalovaným jednání o „nájmu (případně jiném obdobném právním titulu) k pozemku v souvislosti s provozováním přípojky do budoucna“, což svědčí pro absenci vůle žalobců držet právo ze služebnosti.

34. Lze tak shrnout, že ohledně žádné z přípojek žalobci nevykonávali držbu práva odpovídajícího služebnosti, a to jak pro nedostatek faktického výkonu jeho obsahu po potřebnou dobu (vodovodní přípojka), či vůbec (kanalizační přípojka), tak pro absenci vůle žalobců držet právo ze služebnosti vůbec.

35. Již uvedené závěry vylučují, aby byla naplněna hypotéza ustanovení § 1095 o. z., což činí žalobu nedůvodnou a soud prvního stupně rozhodl věcně správně pokud jí zamítnul.

36. Pokud žalobci namítali, že nebyli soudem prvního stupně správně poučení dle ustanovení § 118 odst. 1, 2 o.s.ř. o potřebě doplnit tvrzení a označit důkazy, odvolací soud předně uvádí, že rozhodnutí o věci samé není založeno výlučně na úvaze o neunesení procesních břemen žalobci. Dále pak okolnost, že soud prvního stupně formuloval poučení šířeji je nerozhodná, když v posledku na věc správně aplikoval právní úpravu mimořádného vydržení služebnosti a posuzoval unesení procesních břemen toliko k okolnostem podle hmotného práva rozhodným. Konečně soudu prvního stupně nelze důvodně vytknout ani to, že žalobce nepoučil dostatečně konkrétně o tom, jaký obsah držby mají tvrdil a prokazovat. Z podání žalobců ze dne [datum], kterým na poskytnuté poučení reagovali, plyne, že ti tvrdili, že přípojky byly využívány, nicméně jejich tvrzení zůstala minimálně ve vztahu k údajnému užívání přípojek právními předchůdci žalobců v natolik obecné rovině, že nelze uvažovat o unesení břemene tvrzení, což má za následek provádět ve vztahu k takovým nedostatečným tvrzením dokazování. Nadto, rozhodnutí není v tomto ohledu založeno (výlučně) na závěru o neunesení procesních břemen, když bylo prokázáno, že kanalizační přípojka je dlouhodobě nefunkční a vodovodní přípojka nesloužila panujícímu pozemku po takovou dobu, že i kdyby bylo prokázáno, že po zbylou dobu tomu bylo naopak, na věci by to ničeho neměnilo.

37. Konečně není důvodná ani námitka žalobců, že soud prvního stupně neprovedl všechny jimi označené důkazy a přesto uzavřel, že žalobci neunesli důkazní břemeno, když dílem chyběla dostatečná tvrzení, která by měla být těmito důkazy prokázána, dílem šlo o důkazy nadbytečné s ohledem na zjištěný skutkový stav vylučující vydržení tvrzených služebností, viz předchozí odstavec.

38. Vzhledem k uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení, ve kterém neshledal pochybení (žalobci ostatně ani žádné nenamítali) a na jehož podrobné odůvodnění pro stručnost odkazuje.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela procesně úspěšným žalovaným vznikly ve stádiu odvolacího řízení náklady v podobě odměny zástupce podle § 9 odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5, vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu v účinném znění (dále jen „AT“) při tarifní hodnotě 113 000 Kč, kdy odměna za 1 úkon právní služby činí 5 620 Kč. S ohledem a to, že jde o společné zastoupení více účastníků, dle § 12 odst. 4 AT činí odměna za 1 úkon právní služby částku 13 488 Kč, a to vždy za všechny 3 žalované. Soud žalovaným přiznal odměnu za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu), celkem 26 976 Kč. Dále soud žalovaným přiznal náhradu hotových výdajů, a to režijní paušály podle § 13 odst. 1 a 4 AT za uvedené 2 úkony právní služby po 450 Kč, celkem 900 Kč, za 3 osoby částku 2 700 Kč. Dále soud přiznal žalovaným náhradu za promeškaný čas cestkou k jednání odvolacího soudu na trase [Anonymizováno] a zpět podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. AT ve výši 150 Kč za každou započatou půl hodinu za celkem [hodnota] půlhodin, celkem 1 200 Kč. Žalovaným náleží náhrada cestovních výdajů, a to za cestu k ústnímu jednání odvolacího soudu dne [datum], které jejich právní zástupce vykonal osobním automobilem tovární značky [jméno FO], [SPZ], při průměrné spotřebě 5,86 litrů benzinu 95 na 100 km, při ceně 35,80 Kč za 1 litr benzinu, základní sazbě 5,80 Kč na 1 km, celkem 300 km za cestu tam a zpět dle vyhlášky 475/2024 Sb., jež činí 2 341,44 Kč. Z odměny a náhrad zástupce žalovaných soud vypočetl 21 % DPH, jehož je zástupce žalovaných plátcem, a to ve výši 6 975,66 Kč. Náhrada nákladů odvolacího řízení tak po zaokrouhlení činí celkem 40 193 Kč. Žalobci mají povinnost zaplatit ji společně a nerozdílně v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).