o nahrazení rozhodnutí finančního arbitra

1. Ve shora označené věci se žalobkyně žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl nahrazen výrok nálezu finančního arbitra ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], tak, že se určuje, že úroková sazba úvěru podle smlouvy o úvěru č. [hodnota], uzavřené mezi žalobkyní a účastnicí je pro období od [datum] do [datum] ve výši 1,59 p.a. Podle jejích žalobních tvrzení byla shora označená smlouva (dále jen „Smlouva“) uzavřena dne [datum] a na základě ní účastnice poskytla žalobkyni finanční prostředky ve výši 2 300 000 Kč, které se zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Byla sjednána úroková sazba ve výši 1,59 % p.a. na dobu 6 let. Předmětem sporu před finančním arbitrem bylo toliko vyřešení otázky, zda účastnice ve smyslu sjednaných podmínek doručila návrh nové úrokové sazby či nikoliv. Podle vyřešení této otázky totiž úvěr mohl být úročen buď původní úrokovou sazbou (1,59 % p.a.) nebo úrokovou sazbou nově navrženou (6,19 % p.a.). Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že původní úroková sazba byla platná do [datum], tedy že účastnice byla povinna návrh nové úrokové sazby doručit žalobkyni nejpozději do [datum], že účastnice doporučený dopis s návrhem nové výše úrokové sazby ze dne [datum] předala k doručení [právnická osoba] dne [datum] a že zásilka byla uložena k vyzvednutí dne [datum], neboť žalobkyně si ji nepřevzala. Doručování zásilky probíhalo na její předchozí adresu ([adresa]), kde se již nezdržovala, přičemž tuto skutečnost včetně sdělení nové adresy ([adresa]) účastnici oznamovala (telefonicky a e-mailem), nicméně toto tvrzení není schopna prokázat. Pro potřeby určení okamžiku doručení nicméně není tato okolnost podstatná. Součástí Smlouvy jsou totiž podle jejího čl. VIII. Všeobecné úvěrové podmínky (dále jen „VÚP“), kde je upraveno mj. doručování zásilek. Podle čl. 12 odst. 5 VÚP v případě písemnosti zasílané doporučeně je tato písemnost považována za doručenou nejpozději 15. pracovní den po jejím odeslání. To však neplatí v případě, pokud se účastnice dozví o doručení písemností před uplynutím této lhůty. Dopis s návrhem nové úrokové sazby nebyl žalobkyni vůbec doručen, a proto se uplatní čl. 12 odst. 5 VÚP. Tedy pokud se účastník nedozvěděl o dřívějším doručení zásilky (což se vzhledem k nedoručení dozvědět nemohl), uplatní se fikce doručení, a to k 15. pracovnímu dni po odeslání. Tímto dnem je [datum]. což je den, který je méně než 3 měsíce před datem ukončení platnosti původní úrokové sazby. Úroková sazba úvěru tak měla pro období od [datum] do [datum] být 1,59 % p.a. Finanční arbitr však dospěl k závěru, že podle jím citované judikatury návrh nové úrokové sazby z dopisu ze dne [datum], který byl podán k doručení dne [datum], byl žalobkyni doručen včas. Finanční arbitr se zabýval otázkou působení právního jednání vůči nepřítomné osobě podle ust. § 570 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“), nikoliv otázkou doručení podle čl. 12 odst. 5 VÚP, a nedostatečně zohlednil, že tuto otázku si smluvní strany smluvně upravily právě v čl. 12 VÚP.

2. Účastnice proti žalobě namítla, že novou úrokovou sazbu ve výši 6,19 % p.a. platnou od [datum] žalobkyni písemně oznámila doporučeným dopisem ze dne [datum] na jí známou adresu [adresa], který byl předán k poštovní přepravě [datum], přičemž zásilka byla doručována [datum], ovšem bezúspěšně, proto byla uložena s poznámkou „adresát nezastižen“. V tento okamžik se dopis dostal do sféry vlivu žalobkyně. Z uvedeného vyplývá, že dopis byl odeslán včas, tj. cca 3,5 měsíce před počátkem platnosti nové úrokové sazby. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neoznámila účastnici, ač tak měla povinnost učinit, změnu trvalé a korespondenční adresy před odesláním dopisu o změně úrokové sazby, ale až po tomto termínu dne [datum], byl dopis zaslán na poslední známou adresu. Tvrzení žalobkyně o oznámení nové adresy již v roce 2019 nebylo v řízení před finančním arbitrem prokázáno a ani nekorespondovalo se shromážděnými podklady, když sama žalobkyně předložila dopisy účastnice z roku 2020 v souvislosti s ochrannou dobou, které byly adresované na shora uvedenou adresu. Konstrukce doručení žalobkyně, které zužuje na pouhé faktické doručení, je účelové, když i ust. § 570 o.z., od kterého se účastnice se žalobkyní ve smluvním ujednání neodchýlily, pracuje v rámci doručování s teorií doby dojití či sférou dispozice, a nejedná se jen o faktické doručení, které v případě nečinnosti adresáta nemůže nikdy fakticky nastat. Účastnice tak souhlasí se závěrem finančního arbitra, že z dikce čl. 12 odst. 5 VÚP nelze dovodit, že by toto ujednání mělo zcela nahradit účinky doručení podle ust. § 570 o.z., když pouze stanoví, kdy nastanou účinky doručení doporučené zásilky za předpokladu, že se žalovaná o doručení zásilky nedozví dříve.

3. Finanční arbitr ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že jelikož žalobkyně v žalobě opakuje tytéž námitky, které vznášela v průběhu řízení před finančním arbitrem a které finanční arbitr vypořádal již ve svém nálezu a rozhodnutí o námitkách, odkazuje na odůvodnění těchto rozhodnutí.

4. V odůvodnění finančním arbitrem poukazovaného nálezu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] (dále jen „Nález“), jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na určení, že smluvní úroková sazba úvěru ze Smlouvy zůstává zachovaná v původní výši, protože jí účastnice neoznámila v souladu se Smlouvou výši nové úrokové sazby, finanční arbitr shrnul svá skutková zjištění, podle nichž uzavřely žalobkyně a účastnice dne [datum] Smlouvu, v níž je uvedena adresa žalobkyně [adresa], PSČ: [adresa]. Dopisem ze dne [datum], který předložila finančnímu arbitrovi žalobkyně a který je adresován na její původní adresu, účastnice potvrdila, že od ní obdržela oznámení o využití ochranné doby. Dopisem ze dne [datum], který finančnímu arbitrovi předložila žalobkyně a který je adresován na její původní adresu, jí účastnice oznámila, že jí poskytuje ochrannou dobu od [datum] do [datum]. Dne [datum] odeslala účastnice na původní adresu dopis ze dne [datum], v němž oznamuje žalobkyni, že nová výše úrokové sazby činí 6,19 % p.a., je platná ode dne [datum] a končí uplynutím posledního kalendářního dne měsíce, v němž uplyne 6 let od počátku její platnosti, a že nová výše měsíčních splátek k úvěrové smlouvě je 11 864,17 Kč (dále jen „Oznámení“). Podle výstupu ze systému sledování zásilek poskytovatele poštovních služeb [právnická osoba]., který shodně předložily žalobkyně a účastnice, byla zásilka č. [Anonymizováno] doručována dne [datum], téhož dne došlo k jejímu uložení z důvodu „adresát nezastižen“ a dne [datum] byla vrácena odesílateli. Dne [datum] žalobkyně účastnici e-mailem oznámila, že neobdržela ke Smlouvě žádnou informaci o změně úrokové sazby. Protože účastnice žalobkyni poskytla ochrannou dobu od [datum] do [datum], prodloužila se v souladu se zákonem o opatřeních v souvislosti sCOVID-19 doba, na kterou byla sjednána pevná úroková sazba, o 1 měsíc, tedy konec platnosti úrokové sazby se ze zákona posunul z [datum] na [datum]. K otázce dojití projevu vůle do sféry adresáta finanční arbitr poukázal na ust. § 570 odst. 1 o.z. a uvedl, že Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (dále jen „Rozhodnutí 2012“), dovodil, že nepřítomná osoba musí mít konkrétní možnost seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením zásilky obsahující projev vůle do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. K těmto závěrům se Nejvyšší soud ČR přihlásil i v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (dále jen „Rozhodnutí NS 2021“). Finanční arbitr proto dovodil, že účinky doručení zásilky nastanou již v okamžiku, kdy se provozovatel poštovních služeb pokusí neúspěšně zásilku doručit adresátovi a zanechá mu oznámení o uložení zásilky na poště. Případné pozdější vyzvednutí zásilky adresátem u provozovatele poštovních služeb nemůže odsunout účinky doručení na den, kdy se adresát skutečně se zásilkou seznámil. V poměrech jím posuzované věci finanční arbitr uzavřel, že žalobkyně tvrzení, že v roce 2019 účastnici oznámila novou adresu pro doručování, a to [adresa], PSČ: [adresa], nedoložila, a tato skutečnost nevyplývá ani ze shromážděných podkladů, když žalobkyně předložila dopisy účastnice z roku 2020 v souvislosti s ochrannou dobou, které byly adresované na původní adresu. Finanční arbitr současně nezjistil, že by žalobkyni bránila nějaká objektivní překážka (např. pobyt v nemocnici), aby se mohla s Oznámením seznámit. Den [datum] je tedy dnem, kdy se měla objektivně možnost seznámit s obsahem zásilky, kdy nastaly účinky doručení Oznámení (srov. Rozhodnutí NS 2021) a je tedy dnem, kdy jí účastnice poskytla informace o nové úrokové sazbě, tedy více než 3 měsíce před koncem období se stanovenou pevnou zápůjční úrokovou sazbou. Pokud jde o čl. 12 odst. 5 VÚP, ve kterém si žalobkyně a účastnice sjednaly fikci doručení doporučené zásilky „nejpozději 15. pracovní den po jejím odeslání“, současně si explicitně sjednaly, že smluvní fikce doručení se neuplatní, pokud se Instituce dozví o doručení písemnosti před tímto nejzazším dnem. Finanční arbitr proto dovozuje, že tato fikce nastane v případě, kdy (1) by k doručení zásilky došlo později než 15. pracovní den po jejím odeslání, (2) by k doručení zásilky došlo, ale nebylo by známo, který den se tak stalo, anebo (3) pokud by k doručení vůbec nedošlo. Žádná z popsaných situací však v případě nenastala, protože k dojití Oznámení do sféry žalobkyně prokazatelně došlo již [datum], proto se smluvní fikce nemůže uplatnit. Z dikce čl. 12 odst. 5 VÚP nelze dovodit, že by toto ujednání mělo zcela nahradit účinky doručení podle ust. § 570 o.z., když pouze stanoví, kdy nastanou účinky doručení doporučené zásilky za předpokladu, že se účastnice o doručení nedozví dříve. Vzhledem k tomu, že účastnice oznámila novou výši úrokové sazby žalobkyni 3 měsíce před koncem platnosti původní úrokové sazby, se úvěr pro období od [datum] do [datum] úročí úrokovou sazbou ve výši 6,19 % p.a.

5. Rozhodnutím o námitkách ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] (dále jen „Rozhodnutí o námitkách“) finanční arbitr námitky žalobkyně zamítl a Nález potvrdil. Uvedl, že ust. § 570 o.z. upravuje tzv. teorii dojití, kterou vyložil např. Ústavní soud v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], tak, že „je dojitím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním jednáním, přitom takovou možností je nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního jednání adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky nabyl adresát hmotněprávního jednání objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Je-li jednostranné hmotněprávní jednání doručováno prostřednictvím držitele poštovní licence adresátovi v místě, kde se zdržuje, má tak objektivní příležitost seznámit se s jeho obsahem a nemůže být právně významné, zda tak (ne)učinil; nerozhodné jsou i subjektivní důvody, které ho k tomu vedly. Okolnost, že si adresát později zásilku vyzvedl (ač mu v tom dříve objektivní okolnosti nebránily), nemůže odsunout účinky doručení na dobu, kdy se s jejím obsahem skutečně seznámil. Hmotněprávní jednání je třeba považovat za perfektní (zásilku za doručenou) okamžikem, kdy se adresát tohoto jednání měl možnost s ním objektivně seznámit, doručení nelze vázat na okamžik, kdy je adresát ‚ochoten‘ tak opravdu učinit (vyzvednout si zásilku, seznámit se s jejím obsahem).“. Ke stejným závěrům dospěl finanční arbitr v Nálezu, když dovodil, že účinky doručení zásilky nastanou již v okamžiku, kdy se provozovatel poštovních služeb pokusí neúspěšně zásilku doručit adresátovi a zanechá mu oznámení o jejím uložení zásilky na poště. Žalobkyně a účastnice se v čl. 12 odst. 5 VÚP smluvně neodchýlily od ust. § 570 odst. 1 o.z., ale od ust. § 573 o.z., protože si sjednaly odlišný okamžik, kdy se odeslaná zásilka považuje za doručenou, nikoliv že právní jednání bude působit vůči nepřítomné osobě v jiný okamžik, než kdy jí projev vůle došel do sféry dispozice, jak stanoví ust. § 570 o.z. Žalobkyně dále mylně argumentuje, že finanční arbitr své právní posouzení v Nálezu postavil na zákonné fikci doručení. Právní fikcí se rozumí uměle vytvořená konstrukce s právními dopady, která označuje stav, který zcela jistě nenastal. Jak finanční arbitr odůvodnil v Nálezu, při určení okamžiku, kdy Oznámení došlo do dispoziční sféry žalobkyně, vycházel ze zjištění, že provozovatel poštovních služeb dne [datum] žalobkyni doručoval Oznámení na adresu [adresa], kterou uvedla ve Smlouvě. Protože se doručení nezdařilo, došlo k uložení zásilky z důvodu „adresát nezastižen“ a provozovatel poštovních služeb žalobkyni oznámil její uložení. Finanční arbitr tak v Nálezu vycházel ze skutečně zjištěného okamžiku (resp. dne), kdy se Oznámení dostalo do sféry žalobkyně, nikoli z fiktivního stavu, a proto se žádná zákonná, potažmo žalobkyní dovozovaná smluvní fikce nemohla uplatnit.

6. Soud I. stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované do 3 dnů od jeho právní moci náklady řízení ve výši 1 710 Kč (výrok II.).

7. Podle odůvodnění tohoto rozsudku bylo mezi účastnicemi sporu pouze o tom, zda byla žalobkyně vyrozuměna včas o změně úrokové sazby účinné po uplynutí dohodnuté 6leté fixační doby. K tomu soud I. stupně z provedeného dokazování učinil následující zjištění.

8. V čl. I. Smlouvy se účastnice dohodly, že před datem ukončení platnosti aktuální úrokové sazby úvěru ve fázi PKÚ (fáze před překlenovacím úvěrem) navrhne účastnice její novou výši na dalších 6 let, nedohodnou-li se strany jinak. Nová úroková sazba se použije ode dne následujícího po dni ukončení platnosti aktuální úrokové sazby. Pokud klient písemně nesdělí účastnici nesouhlas s navrhovanou změnou úrokové sazby nejpozději poslední pracovní den před navrhovaným dnem její účinnosti a přijímá-li klient nadále služby poskytované účastnicí, projeví tím svůj souhlas s navrhovanou změnou úrokové sazby a ta bude účinná ode dne navrženého účastnicí. V případě, že vysloví řádně a včas svůj nesouhlas s navrženou změnou úrokové sazby, má právo písemně vypovědět smlouvu. V případě, že mu účastnice nenavrhne způsobem uvedeným výše novou úrokovou sazbu, použije se i nadále aktuální úroková sazba úvěru, a to na dobu odpovídající poslední době platnosti aktuální úrokové sazby úvěru ve fázi PKÚ. V čl. 12 odst. 2 VÚP účinných od [datum], které byly součástí Smlouvy, bylo sjednáno, že klient je povinen sdělit účastnici bezodkladně a prokazatelně změnu údajů na příslušném formuláři účastnice nebo jinou písemnou formou, přičemž toto oznámení musí být řádně podepsáno a totožnost klienta musí být ověřena zprostředkovatelem nebo zaměstnancem účastnice nebo úředně. Podle čl. 12. odst. 3 VÚP písemnosti doručované prostřednictvím provozovatele poštovních služeb zasílá účastnice na adresu, kterou klient uvedl ve Smlouvě předem sdělil účastnici jako adresu pro doručování (dále jen „Kontaktní adresa“), přičemž pokud klient nesdělí účastnici jinou adresu, považuje se za kontaktní adresu klienta – fyzické osoby adresa jeho trvalého pobytu. Podle čl. 12. odst. 4 VÚP písemnost určená do vlastních rukou klienta (tj. písemnost s dodejkou) je doručena, jakmile ji klient převezme; zmaří-li klient doručení písemnosti, je za den doručení považován den vrácení písemnosti účastnici, a to i tehdy, když se klient o uložení písemnosti nedozvěděl. Klient zmaří doručení písemnosti, jestliže písemnost odmítne převzít nebo si písemnost nevyzvedne v náhradní lhůtě a dále pokud se písemnost vrátí účastnici jako nedoručitelná na kontaktní adresu, protože klient nesplnil povinnosti stanovené v odst. 2 tohoto článku, nebo protože účastnici sdělil nesprávnou kontaktní adresu. Podle čl. 12. odst. 5 VÚP v případě písemnosti zasílané doporučeně je tato písemnost považována za doručenou nejpozději 15. pracovní den po jejím odeslání. To však neplatí v případě, pokud se účastnice dozví o doručení písemnosti před uplynutím této lhůty. Dopisem ze dne [datum] oznamovala účastnice žalobkyni na adresu [adresa], že nová výše úrokové sazby činí 6,19 % p.a., je platná ode dne [datum] a končí uplynutím posledního kalendářního dne měsíce, ve kterém uplyne 6 let od počátku její platnosti, a že nová výše měsíčních splátek ke Smlouvě o úvěru je 11 864,17 Kč. Podle záznamu ze systému sledování zásilek poskytovatele poštovních služeb [právnická osoba]. byla tato zásilka „[Anonymizováno]“ doručována dne [datum], téhož dne došlo k jejímu uložení z důvodu „adresát nezastižen“ a dne [datum] byla zásilka vrácena odesílateli, což vyplývá i z otisku razítka na této písemnosti. Podle tohoto záznamu a obálky se jednalo o doporučenou zásilky standard.

9. Soud I. stupně vyzval žalobkyni ke sdělení, zda způsobem citovaným v čl. 12. odst. 2 VÚP oznámila účastnici změnu adresy. Jelikož takto nepostupovala, soud ji k doložení této skutečnosti nevyzýval.

10. Po právní stránce hodnotil soud I. stupně předmětný vztah jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. o.z. s tím, že na její úpravu dopadá i zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný do [datum]. Dospěl k závěru, že podle vymezení v žalobě bylo zásadní posouzení ujednání účastníků ve Smlouvě a VÚP, které byly její součástí, ohledně postupu při doručování písemností žalobkyni, konkrétně změny úrokové sazby, která měla být oznámena nejpozději 3 měsíce před koncem fixačního období pod následky ponechání stávajících podmínek. Po započtení tzv. ochranné doby podle zákona č. 177/2020 Sb. v důsledku pandemie Covid-19 končilo období úročení dne [datum]. Účastnice odeslala žalobkyni Oznámení dne [datum] na adresu uvedenou ve Smlouvě – [adresa], neboť žalobkyně jí jinou adresu způsobem dohodnutým v čl. 12. odst. 2 VÚP neoznámila. Předmětem sporu byla otázka okamžiku doručení Oznámení, respektive užití právní domněnky doručení (dojití) nepřítomné osobě. Tato domněnka je obecně upravena v ust. § 570 o.z., v případě vtělení právního jednání v písemnosti předané k přepravě s využitím provozovatelů poštovních služeb v ust. § 573 o.z. Podstatou této „teorie dojití“ je domněnka doručení právního jednání v okamžiku, kdy se písemnost jej obsahující dostane do dispoziční sféry jeho adresáta, tedy kdy má možnost se s ním objektivně seznámit. Není přitom nezbytné, aby se adresát s právním jednáním skutečně seznámil. Doručení totiž nelze zásadně vázat až na okamžik, kdy je adresát ochoten si písemnost vyzvednout a seznámit se s jejím obsahem. Pokud je doručovací adresa sjednána ve smlouvě, sféra dispozice se nachází na této adrese bez ohledu na to, zda se tam adresát skutečně zdržuje (viz § 80 odst. 1 o.z.). Jde o právní domněnku připouštějící důkaz opaku. Žalobkyně však účastnici nesdělila jinou adresu doručení, proto nese důsledky doručení na adresu uvedenou ve Smlouvě. V č. 12 VÚP je rozdílný postup při doručení zásilky s dodejkou a doporučené zásilky (odst. 4. a 5.). Oznámení bylo doručováno doporučeně, nikoliv s dodejkou jako doplňkovou službou pro vyznačení převzetí písemnosti adresátem. U obyčejného psaní je způsob totožný s úpravou zákonnou v ust. § 573 o.z. (tedy 3. pracovní den po odeslání). Čl. 12. odst. 5 VÚP sice stanoví lhůtu pro okamžik „dojití“ na 15. den od odeslání zásilky, ovšem s přídavkem „nejpozději“. K tomu připojuje dovětek, že nedozví-li se účastnice o doručení písemnosti dříve, toto neplatí. Z této formulace nelze restriktivně dovozovat doručení po uplynutí 15 dní. Spolu s touto formulací se totiž uplatní i zákonná formulace domněnky v ust. § 570 o.z. o dojití do sféry adresáta, který při stanoveném způsobu doručení byl také doložen, a je patrný ze sledování zásilky a vyznačení na připojené obálce. Podle těchto zjištění k doručení došlo dne [datum], tedy ve lhůtě delší než 3 měsíce před koncem doby fixace. Z tohoto důvodu soud neshledal důvod pro nahrazení rozhodnutí finančního arbitra, který postupoval správně, proto rozhodl o zamítnutí žaloby podle ust. § 250l občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

11. Plně úspěšné účastnici soud I. stupně přiznal náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. sestávající z paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka podle ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony (vyjádření k žalobě a účast u jednání soudu) po 300 Kč a jízdného k jednání ve vzdálenosti 2 x 72 km z [adresa] a zpět vozidlem [Anonymizováno] podle vyhl.č. 475/2024 Sb. ve výši 1 110 Kč, celkem 1 710 Kč.

12. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a soudu I. stupně vytkla, že nesprávně posoudil okolnosti doručování, v důsledku čehož dospěl k závěru, že účastnice měla Oznámení žalobkyni doručit ve lhůtě alespoň 3 měsíce před koncem platnosti stávající úrokové sazby. Přitom podle sjednaných podmínek závazkového vztahu lze Oznámení, které se fakticky doručit nepodařilo, považovat za doručené až dne [datum], tedy méně než 3 měsíce před koncem platnosti stávající úrokové sazby. Žalobkyně proto na základě jí konstantně uváděných argumentů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, a aby účastnici uložil povinnost zaplatit jí náhradu nákladů řízení.

13. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně své odvolání doplnila uvedením, že čl. 12 odst. 5 VÚP je nejednoznačný a soud I. stupně jej nesprávně vyložil ve prospěch účastnice. Přitom Smlouva je smlouvou adhezního typu a nadto smlouvou spotřebitelskou, kterou je nutno vykládat podle ustanovení na ochranu spotřebitele způsobem, který je pro spotřebitele nejvýhodnější, a tento způsob je takový, že se uplatní fikce uvedená v citovaném článku. Navíc pokud je nějaké ujednání sporné a nejednoznačné, je třeba je vykládat k tíži té strany, která toto znění navrhla, a touto stranou je účastnice, která je navíc podnikatelem a profesionálem v oblasti spotřebitelských úvěrů. Z toho vyplývá, že se uplatní fikce, že Oznámení bylo doručeno nejdříve 15. den po jeho odeslání, neboť k jeho doručení žalobkyni vůbec nedošlo. Soud I. stupně také nesprávně své rozhodnutí odůvodnil ustanovením § 570 o.z., které však neupravuje doručování prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, a proto se na předmětný vztah nepoužije. Naopak se požije ust. § 573 o. z., které je dispozitivní, a účastnice se od něho odchýlily vlastní úpravou vtělenou do čl. 12 odst. 5 VÚP. Z uvedeného vyplývá, že oznámení nebylo žalobkyni doručeno v době delší než 3 měsíce, a proto nadále platí původní úroková sazba. Je třeba rovněž poukázat, že účastnice jako banka nedodržuje svá vlastní pravidla, které si sama stanovila, když Oznámení nezaslala včas. Úvěr byl přitom již zcela splacen.

14. Účastnice se k odvolání písemně nevyjádřila, při jednání odvolacího soudu uvedla, že se zcela ztotožňuje s rozhodnutím finančního arbitra, když žalobkyně ve svém odvolání neuvedla žádné nové skutečnosti, ke kterým by bylo třeba se vyjadřovat.

15. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř.

16. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

17. Podle ust. § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

18. Podle ust. § 250i o.s.ř. soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo jiné právní věci správně.

19. Podle ust. § 570 odst. 1 o.z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

20. Podle ust. § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

21. České právo vychází z teorie dojití, podle které účinky právního jednání nastávají k okamžiku, kdy projev vůle nepřítomné osobě došel. O dojití projevu vůle lze hovořit tehdy, pokud se projev vůle dostane do sféry adresáta tak, že je možné počítat za normálního běhu věcí s tím, že se adresát s tímto projevem vůle seznámil. Adresát se tedy s projevem vůle fakticky seznámit nemusí, nýbrž postačí, že se s ním mohl seznámit, tedy měl objektivně příležitost se s ním seznámit. Pokud jde o podmínku dojití do sféry adresáta, nemusí se jednat jen o faktické předání zásilky, postačí, pokud bude např. vhozena do adresátovy schránky poštovním doručovatelem. Judikatura dovodila, že měl-li adresát (nájemce) objektivně možnost na základě oznámení pošty vyzvednout si uloženou zásilku obsahující výpověď z nájmu nebytových prostor, nastaly hmotněprávní účinky výpovědi v okamžiku, kdy nájemce i přes oznámení o uložení zásilky této objektivní možnosti seznámit se s obsahem zásilky nevyužil (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]).

22. Ust. § 573 o.z. zakotvuje vyvratitelnou domněnku dojití projevu vůle v případě využití služeb provozovatele poštovních služeb. Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla, a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití. Zákon stanoví domněnku dojití třetího dne po odeslání v případě doručování poštovními službami na adresu v tuzemsku a patnáctého dne při doručování poštovními službami do zahraničí. Právní úprava tedy řeší pouze situaci, kdy není jasné, kterého dne zásilka adresátovi došla. Ust. § 573 o.z. je podpůrné a uplatní se, není-li prokázán jiný okamžik doručení. Ústavní soud potvrdil, že domněnka se použije jen tehdy, když není možné určit přesný okamžik doručení. Zásilka se považuje za doručenou nejpozději v den, kdy pošta adresáta vyrozuměla o možnosti vyzvednutí.

23. V přezkoumávaném případě dospěl soud I. stupně i ke správným závěrům právním. Je třeba akcentovat, že účastnice zcela důvodně doručovala Oznámení na poslední jí známou adresu žalobkyně, tedy [adresa]. Žalobkyně totiž nejenže neprokázala, že by v době předcházející doručování Oznámení sdělila účastnici způsobem upraveným v čl. 12 odst. 2 VÚP změnu své kontaktní adresy, ale odvolací soud dospívá na základě skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně, a před tím i finančním arbitrem, k závěru, že byl prokázán opak, tedy že tak neučinila (viz korespondence z roku 2020 týkající se poskytnutí ochranné lhůty v souvislosti s pandemií Covid-19, v níž se operuje pouze s původní adresou žalobkyně, přičemž tuto korespondenci předložila finančnímu arbitrovi dokonce sama žalobkyně). V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR vykládající tzv. teorii dojití (§ 570 o.z.) Oznámení došlo žalobkyni v okamžiku, kdy se měla možnost s ním seznámit, tedy kdy došla do její dispoziční sféry, což je okamžik, kdy jí bylo do schránky vloženo oznámení o uložení zásilky Oznámení obsahující. K tomu došlo dne [datum], čili v době delěí než 3 měsíce před koncem platnosti stávající úrokové sazby.

24. Odvolací soud se soudem I. stupně nesouhlasí pouze v jeho posouzení vztahu mezi ust. § 570 a § 573 o.z., když tento odlišný právní názor odvolacího soudu nemá na věcnou správnost napadeného rozsudku žádný vliv. Nelze souhlasit s tím, že se ust. § 570 o.z. neuplatní v případech, kdy je zásilka doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, ale upravuje shora vyloženou teorii dojití projevu vůle vůči nepřítomné osobě, přičemž z ničeho nevyplývá, že by z této úpravy byl vyloučen projev vůle vtělený do písemnosti doručované prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Ust. § 573 o.z. pak stanoví vyvratitelnou domněnku doby dojití, která se však použije pouze tehdy, kdy zásilka adresátu prokazatelně došla, ale dobu dojití nelze určit. Jde o podpůrné ustanovení k ust. § 570 o.z. V posuzovaném případě se žádná fikce doručení (ani zákoná ani účastnicemi sjednaná) nepoužije, protože okamžik toho dojití projevu vůle účastnice (Oznámení) žalobkyně je nepochybně znám.

25. Ani odvolací soud tedy neshledal důvod odchýlit se od věcně správného rozhodnutí soudu I. stupně (a před tím finančního arbitra), proto napadený rozsudek podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

26. Pokud jde o odvolací námitky žalobkyně, jedná se o opakovanou argumentaci, která již byla vyčerpávajícím způsobem vyřešena v řízení před soudním arbitrem a poté soudem I. stupně, proto odvolací soud v podrobnostech odkazuje nejen na odůvodnění napadeného rozsudku, ale i na rozhodnutí finančního arbitra.

27. Podle ust. § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř., za použití § 245 o.s.ř. odvolací soud přiznal procesně úspěšné účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč za 1 úkon (účast u jednání odvolacího soudu) podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.