o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně č.j. 24 C 71/2023 – M1 ze dne 1. března 2024

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. 24 C 71/2023 – M1 ze dne 1. 3. 2024 uznal žalovaného povinným přispívat na výživu žalobkyně částkou 4 000 Kč měsíčně od [datum] do [datum], splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně (výrok I.) s tím, že nedoplatek na výživném pro žalobkyni za období od [datum] do [datum] ve výši 33 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni prostřednictvím měsíčních splátek po 3 300 Kč, splatných vždy spolu s běžným výživným; po ukončení placení běžného výživného vždy do každého 15. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, s účinností od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Žaloba byla zamítnuta v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném, aby přispíval na její výživu částkou 6 000 Kč měsíčně od [datum] do [datum], splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem (výrok III.). Dále bylo rozhodnuto, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok V.) a že se [Anonymizováno] se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok VI.).

2. Žalobkyně se svou žalobou, podanou k soudu prvního stupně dne [datum], domáhala po žalovaném výživného pro neprovdanou matku s tím, že s ním má nezletilou dceru [Anonymizováno], narozenou dne [datum]. Výživné požadovala ve výši 10 000 Kč měsíčně s účinností od června [Anonymizováno], neboť od té doby účastníci nevedou společnou domácnost, a to do dovršení dvou let věku nezletilé, tedy do [datum]. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že nemá dostatek finančních prostředků. Uvedl, že by souhlasil s maximální částkou 1 000 Kč měsíčně.

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně má s žalovaným nezletilé dítě, není provdána a v souvislosti s jejím nástupem na mateřskou dovolenou a později rodičovskou dovolenou, došlo k poklesu jejích příjmů. V době před narozením dcery účastníků se její příjem pohyboval okolo 40 000 Kč čistého měsíčně, od doby, kdy přestali účastníci vést společnou domácnost, představuje její příjem pouze rodičovský příspěvek ve výši 15 000 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení, který činil do [datum] částku 2 005 Kč měsíčně, snížený od [datum] na částku 201 Kč měsíčně a od [datum] zvýšený na částku 818 Kč měsíčně. Čistý průměrný příjem žalovaného ze zaměstnání byl v období od června [Anonymizováno] do září [Anonymizováno] ve výši 49 725 Kč měsíčně a v období od října [Anonymizováno] do ledna [Anonymizováno] ve výši 50 608 Kč měsíčně. Vedle toho má další příjem z podnikatelské činnosti ve výši 1 000 Kč čistého měsíčně a dále z pronájmů nemovitých věcí, kdy zisk vyčíslil na částku cca 20 000 Kč měsíčně. Žalovaný vlastní dva osobní automobily, jeden nákladní automobil a také motocykl zn. [Anonymizováno], dále několik nemovitých věcí, součástí některých z nich jsou stavby rodinných domů (ve kterých pronajímá bytové jednotky) a z dalších pozemků mu plyne příjem z pachtovného ve výši 4 982 Kč ročně a je vlastníkem i stavební parcely. Hodnotu všech svých nemovitých věcí vyčíslil žalovaný na částku do 8 000 000 Kč, je ale zatížen několika úvěry a půjčkami, pravidelně hradí pojistné nejen na nemovité věci a vozidla, ale má také pojištění osob (sebe a svých nezletilých synů). Celkem má čtyři vyživovací povinnosti, a to k nezletilému synovi [Anonymizováno], nezletilému synovi [Anonymizováno], nezletilé dceři [Anonymizováno] a žalobkyni. Na nezletilé syny platí celkem výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně, výživné pro nezletilou [Anonymizováno] je předmětem dosud neskončeného opatrovnického řízení.

4. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 920 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ust. § 922 odst. 2 o.z., ust. § 913 odst. 1 o.z. a ust. § 921 odst. 1 o.z. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

5. Uzavřel, že je v možnostech a schopnostech žalovaného přispívat na výživu žalobkyně částkou 4 000 Kč měsíčně. Připomněl, že pokud by vycházel z příjmů žalovaného, bez zohlednění jeho zisků z pronájmů nemovitých věcí, vyšel by jeho čistý průměrný příjem minimálně na částku 51 166 Kč měsíčně. Poukázal rovněž na to, že příjmy na bydlení uváděl žalovaný do doby koncentrace řízení ve výši 1 500 Kč až 2 000 Kč měsíčně a pokud následně uvedl výdaje vyšší, tak k těmto tvrzením z důvodu koncentrace řízení nepřihlédl. Připomněl, že žalovaný netvrdil, že by došlo ke zvýšení nákladů na bydlení až po koncentraci, tedy že by se jednalo o tzv. novou skutečnost. Uvedl, že toto tvrzení žalovaného považuje naopak za účelové, aby jeho výdaje vypadaly ještě vyšší, než v jaké výši je do té doby sám vyčíslil. Zdůraznil, že pohledávka výživného je pohledávkou přednostní a její plnění má přednost před ostatními závazky, když relevantní pro posouzení majetkových poměrů jsou zejména vyživovací povinnosti žalovaného k nezletilým dětem. Připomněl rovněž, že žalobkyně má právo na výživu od žalovaného jen do doby dvou let věku jejich nezletilé dcery a tato vyživovací povinnost nemá dlouhého trvání. Uvedl, že je třeba přihlédnout k tomu, že si žalovaný může pokusit domluvit s bankovními subjekty odklad či dočasné snížení splátek, aby měl více prostředků pro plnění své vyživovací povinnosti k žalobkyni, která bude trvat pouze do října tohoto roku. Konstatoval, že u půjček od sourozenců žalovaného lze předpokládat, že i zde bude pravděpodobně možnost dohody na pozdější splatnosti. K vysokým nákladům žalovaného, spojených s vlastnictvím jeho nemovitých i movitých věcí, poznamenal, že pokud ho to neúměrně zatěžuje, měl by uvažovat nad hospodárností vlastnictví, když prodejem alespoň některých z nich by mohl získat finanční prostředky navíc. K argumentaci žalovaného, že na své náklady rekonstruoval rodinný dům žalobkyně, uvedl, že tato skutečnost nemá vliv na trvání a výši vyživovací povinnosti k žalobkyni. Uvedl, že při stanovení výše výživného částečně zohlednil i příspěvek žalovaného na nákup uhlí (neboť fakticky tím přispíval na zaopatření nejen žalobkyně, ale rovněž jejich nezletilé dcery) s tím, že pokud by nepřispěl aspoň tímto způsobem, bylo by výživné vyměřeno ve vyšší částce. Výše nedoplatku byla podrobně odůvodněna v odst. 23 odůvodnění napadeného rozsudku a výroky o nákladech řízení v odst. 24 a 25.

6. Proti výrokům I., II. a V. tohoto rozsudku podal žalovaný včas odvolání a prvostupňovému soudu předně vytýkal, že se na jeho úkor dopustil porušení zásady rovnosti stran, a to při opakovaném neodůvodněném zvýhodnění žalobkyně. Vyslovil své přesvědčení, že se dále dopustil diskriminace jeho osoby, coby muže, který se snaží žalobkyni pomáhat podle svých možností. Zdůrazňoval, že proinvestoval přibližně jeden milion Kč do nemovitosti žalobkyně, aby měla s nezletilou důstojné bydlení, a to z hypotéčního úvěru, který byl účelově vázán na jinou nemovitost, čímž se nyní dostal do situace, kdy mu hrozí nemalé sankce od banky, neboť nemá finanční prostředky na to, splnit podmínky hypotéční smlouvy. Poukazoval rovněž na to, že mu přibyl dluh u [Anonymizováno] z titulu nedoplatku na dani ve výši 55 424 Kč, který je přibližně o 9 000 Kč vyšší v důsledku jednání žalobkyně, která mu odmítla umožnit odečíst si slevu na dani na nezletilou dceru za celý rok [Anonymizováno]. Dovozoval, že životní úroveň žalobkyně spolu s nezletilou dcerou je vyšší, než jeho. Odvolatel ve svém odvolání dále uváděl, že rozsudkem [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne [datum] došlo k navýšení výživného na nezletilou dceru účastníků z částky 6 000 Kč na částku 7 000 Kč. Konstatoval, že soud prvního stupně absolutně nepřihlédl k jeho výdajům, nýbrž pouze k jeho příjmům a majetku a poukazoval na to, že je mu v řízeních dáváno k tíži množství hypotéčních úvěrů a náklady vlastní nemovitosti, v důsledku čehož má výrazně nižší výdaje na bydlení. Uvedl, že pokud na začátku řízení uvedl, že jeho náklady na bydlení činí cca 2 000 Kč, ukázal se tento odhad jako velmi mylný a vyslovil nesouhlas se závěrem prvostupňového soudu o koncentraci řízení. Zdůrazňoval, že tuto částku tehdy pouze odhadl a poté, co se začal v zimním období ve svém bydlišti více zdržovat, začal topit a více spotřebovávat vodu a zjistil, že se jeho náklady zvýšily. Protože k tomu prvostupňový soud nepřihlédl, byť přihlédl k listinám, předloženým dne [datum] žalobkyní, dovozoval, že tímto nerovným přístupem bylo řízení zatíženo procesní vadou, kdy došlo k neodůvodněnému zvýhodnění žalobkyně na jeho úkor a tedy i k porušení zásady rovnosti stran. K posuzování otázky jeho materiální pomoci pro žalobkyni a nezletilou dceru zdůrazňoval, že se na nákupech se žalobkyní většinou domlouval, a to po jejím důrazném upozornění. Ona sama od něj odmítla jakoukoliv další materiální pomoc. Ve svém odvolání vyslovil nesouhlas s názorem prvostupňového soudu, že mohl odsouvat půjčky od svých sourozenců. Tvrdil rovněž, že v řízení vyšlo najevo, že žalobkyně má nemalé výdaje na psa a kočku ve výši 3 500 Kč a že nabyl oprávněného dojmu, že výživné je používáno i na tyto výdaje. Soudu prvního stupně dále vytýkal, že se nezaobíral otázkou investice žalobkyně do instalatérských prací v domě v částce přibližně 40 000 Kč, a z čeho tyto výdaje hradí. Zdůrazňoval, že do domu žalobkyně investoval asi jeden milion Kč a instalatérské práce tam provedl, proto mu není tato investice zřejmá. Dále navrhl, aby odvolací soud zohlednil odlišně jeho mimořádnou materiální pomoc za nákup uhlí na minimálně dvě sezóny v hodnotě 50 000 Kč a navrhl tuto částku započítat na veškeré platby pro žalobkyni. Poukazoval na to, že dne [datum] došlo k ukončení nájemní smlouvy na pronájem jeho bytové jednotky v [adresa] a že od dubna [Anonymizováno] již nepobírá příjem z pronájmu ve výši 19 000 Kč. Vzhledem k výpadku tohoto příjmu byl nucen prodat motocykl [Anonymizováno] za 165 000 Kč a nákladní automobil [Anonymizováno], vč. kontejneru za 92 000 Kč, a to na základě kupních smluv z [datum], resp. [datum]. Tvrdil, že získaný obnos 257 000 Kč použil na vykrytí výpadku příjmu a z větší části jako investici do své nemovitosti na [Anonymizováno], kde byl vázán hypoteční bankou k provedení stavebních prací. Ve svém odvolání vyslovil nesouhlas i s výrokem o náhradě nákladů řízení a poukazoval na poměr procesních úspěchů a neúspěchů obou účastníků Navrhl změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo výživné určeno částkou 2 000 Kč měsíčně s tím, že dlužné výživné nevzniklo.

7. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného s tím, že stanovené výživné je přiměřené, a to vzhledem ke zjištěným rozhodným skutečnostem. Obranu žalovaného, že její životní úroveň má být vyšší než jeho, označila za zcela nemístnou, když má příjem toliko z rodičovského příspěvku, příspěvku na bydlení a příspěvku na dítě. S ohledem na odvolací argumenty konstatovala, že prvostupňový soud k závazkům žalovaného přihlédl, jinak by při zjištěném čistém příjmu žalovaného cca 75 000 Kč měsíčně stanovil výživné vyšší. Zdůrazňovala, že si žalovaný patrně neuvědomuje význam a důvody této žaloby s připomenutím, že každý má právo nabývat do svého vlastnictví nemovitosti, ale žalovaný si pořídil asi víc, než fakticky mohl. K argumentům ohledně koncentrace řízení uvedla, že tato nemůže být prolomena tím, že se odhad žalovaného „ukázal jako velmi mylný“. Připomínala, že je na účastníkovi řízení, aby tvrdil a prokazoval rozhodné skutečnosti, ohledně nichž ho tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno, přičemž lze očekávat, že tvrdí-li účastník, jaké má náklady na bydlení, že tak činí informovaně a se znalostí skutečných nákladů, které hradí. Nesouhlasila ani s tvrzením, že by byla prvostupňovým soudem nějak zvýhodněna oproti žalovanému a dále poukazovala na to, že sám žalovaný uvedl, že s ní nežije ve společné domácnosti od [datum]. Z tohoto důvodu mu odmítla podepsat od tohoto data prohlášení ohledně slevy na dani. K nákupu uhlí uvedla, že ho nelze ve věci výživného pro neprovdanou matku vůbec zohledňovat a odmítla tvrzení žalovaného o investici ve výši jednoho milionu Kč do její nemovitosti. Postup soudu prvního stupně, který při náhradě nákladů řízení aplikoval ust. § 150 o.s.ř., označila za správný.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalovaným uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Výrok III., který nebyl odvoláním napaden, nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (ust. § 206 o.s.ř.).

10. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

11. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením [Anonymizováno] v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:

12. Návrh žalovaného na doplnění dokazování kupními smlouvami stran motocyklu [Anonymizováno] a nákladního automobilu [Anonymizováno], vč. kontejneru byl odvolacím soudem zamítnut, neboť by tyto nemohly přinést nic nového. Lze jen konstatovat, že žalovaný prodejem těchto věcí nabyl určité finanční prostředky a že se tedy na stavu jeho majetku de facto nic nezměnilo.

13. S ohledem na argumenty žalovaného je třeba předně připomenout, že podle ust. § 920 odst. 1 o.z. platí, že není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.

14. Ze znění tohoto zákonného ustanovení jednoznačně vyplývá, že jeho cílem je zajistit neprovdané matce (a neprovdané těhotné ženě) alespoň minimální zajištění výživy (a v přiměřeném rozsahu také úhradu některých nákladů spojených s těhotenstvím a porodem). Doba poskytování výživy neprovdané matce je zákonem omezena na dva roky. Důvodem pro přiznání tohoto výživného tedy není neschopnost matky samostatně sebe a dítě živit, nýbrž ta skutečnost, že v souvislosti s těhotenstvím a narozením dítěte většinou dochází k dočasnému nebo trvalému snížení příjmů matky, jak tomu bylo i v projednávané věci a jak to správně zjistil soud prvního stupně. Z uvedeného je tedy zcela zřejmé, že je nutno, aby otec narozeného dítěte toto snížení kompenzoval poskytováním výživného v přiměřeném rozsahu. Protože se jedná o „výživné“ vyplývá již z gramatického výkladu, že za ně není možno pokládat plnění jiná a zohledňovat v něm např. nákup uhlí, jak argumentoval žalovaný. Pro rozsah výživného je stanoveno, že musí být přiměřené, tedy takové, aby hmotné zajištění oprávněné odpovídalo v podstatě stavu, jaký by měla v manželství. Neměla by ale dosáhnout částky, která by, s připočtením dalších dávek, které jsou jí vypláceny v souvislosti s mateřstvím, přesahovala její výdělkové schopnosti před těhotenstvím a slehnutím.

15. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně se při svém rozhodováním výše uvedenými požadavky řídil a v žádném případě se nedopustil jakékoli diskriminace vůči žalovanému, a to ani při aplikaci procesního práva, jak se tento snažil dovozovat stran koncentrace řízení. Lze totiž souhlasit i s právním názorem žalobkyně, tedy že k prolomení koncentrace nemůže dojít tím, že by se „původní odhad žalovaného ukázal jako velmi mylný“.

16. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně při ústním jednání, konaném dne [datum], účastníky řízení velice podrobně poučil o koncentraci řízení podle ust. § 118b o.s.ř. a dále jim uložil, aby mu veškeré důkazy dodali ve lhůtě dvou týdnů, což však ze strany žalovaného učiněno nebylo.

17. Odvolací soud zdůrazňuje, že v občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci řízení povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení); jsou též povinni plnit důkazní povinnost, tedy označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil; soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat a vychází ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů. Zákon tím vymezuje důkazní břemeno (ust. § 120 odst. 2 o.s.ř.) jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení, jenž je určován výsledkem provedeného dokazování. Důkazní břemeno stíhá toho z účastníků, v jehož zájmu je, aby určitá skutečnost, rozhodná podle hmotného práva a účastníkem tvrzená, byla v řízení prokázána v tom smyslu, aby ji soud uznal za pravdivou. Pokud tedy žalovaný do skončení koncentrace netvrdil žádné konkrétní skutečnosti o jeho nákladech na bydlení a nedodal v tomto směru ani žádné důkazní návrhy, k prolomení koncentrace řízení nedošlo a závěry prvostupňového soudu jsou v tomto směru naprosto správné.

18. Ve světle výkladu podaného soudem prvního stupně proto odvolací námitky žalovaného nemohou v žádném směru nikterak obstát.

19. Pokud žalovaný poukazoval na to, že jeho životní úroveň je nižší než životní úroveň žalobkyně a dcery účastníků, má odvolací soud s ohledem na správné závěry soudu prvního stupně a výše uvedený výklad ust. § 920 odst. 1 o.z. za ryze účelové. Nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že stanovená vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni skončí ke dni [datum] a že změny na jeho straně, na které poukazoval ve svém odvolání, nemohou mít žádný vliv na výši výživného, která je podle názoru odvolací soudu spíše nižší.

20. Za účelovou považuje odvolací soud rovněž argumentaci žalovaného, že mu přibyl dluh u [Anonymizováno] v důsledku jednání žalobkyně, která mu odmítla odečíst si slevu na dani za nezletilou [Anonymizováno] za celý rok [Anonymizováno]. Jak již bylo výše uvedeno, soud prvního stupně správně zjistil, že účastníci nevedou společnou domácnost od června [Anonymizováno] a postup žalobkyně byl tedy v uvedeném směru naprosto logický.

21. Navýšení výživného pro nezletilou z částky 6 000 Kč na částku 7 000 Kč rozsudkem, specifikovaným v odst. 6, nemá vliv na výši výživného pro žalobkyni, která na ně má právo toliko do [datum].

22. Otázka, zda žalobkyně souhlasila či nesouhlasila s tvrzenou materiánou pomocí žalovaného je naprosto irelevantní, stejně jako tvrzené výdaje na psa a kočku či investice do instalatérských prací.

23. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný (včetně věcně správných akcesorických výroku o nákladech řízení V. a VI.) podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

24. Výrok II. o povinnosti žalovaného zaplatit dluh na výživném vzniklý jeho zpětným stanovením byl podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změněn s ohledem na stav tohoto dluhu ke dni rozhodnutí odvolacího soudu (tj. 13 200 Kč), při zohlednění skutečnosti, že žalovaný od dubna 2024 do současné doby pravidelně platí jak výživné ve výši 4 000 Kč, tak i splátky po 3 300 Kč. Od částky 33 000 Kč, správně určené soudem prvního stupně, bylo tedy třeba odečíst částku 19 800 Kč, představující zaplacené výživné za dobu šesti měsíců (od dubna 2024 do září 2024). Ve zbývající části (výše a způsob splátek) byl tento výrok jako správný potvrzen podle ust. § 219 o.s.ř.

25. Výrok IV. byl změněn tzv. negativním rozhodnutím tak, že se o povinnosti žalobkyně hradit náklady řízení nerozhoduje. Zde je třeba zdůraznit, že o nákladech řízení obou účastníků se vždy rozhoduje toliko jedním výrokem, když v projednávané věci byl tímto výrok V. soudu prvního stupně, a to i přes skutečnost, že právní zástupce žalobkyně byl ve věci ustanoven usnesením soudu prvního stupně. To, že náklady státu na uvedeného právního zástupce ponese toliko [Anonymizováno], se projevilo ve výroku VI. napadeného rozsudku, který byl odvolacím soudem potvrzen.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy obě strany měly v konečném výsledku úspěch pouze částečný.

27. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 150 o.s.ř.