o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ č.j. 8 C 416/2021 – 248 ze dne 8. února 2024

1. Okresní soud Praha – západ (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. 8 C 416/2021 – 248 ze dne 8. 2. 2024 řízení částečně zastavil v požadavku žalobce, aby byla žalovaná povinna podat žalobci vyúčtování ze správy jeho jmění (výrok I.), žalované uložil povinnost přispívat žalobci na jeho výživu počínaje dnem [datum] částkou 3 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do 20. dne v měsíci předem k rukám žalobce (výrok II.) a do zbytku, v požadavku na platbu 5 500 Kč měsíčně od [datum] do [datum] a 2 500 Kč měsíčně od [datum], žalobu zamítl (výrok III.). Dále rozhodl tak, že nedoplatek na výživném za dobu od [datum] do [datum] nevznikl (výrok IV.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

2. Žalobce se svou žalobou, podanou k soudu prvního stupně dne [datum], domáhal, aby byla žalované uložena povinnost podat mu vyúčtování ze správy jeho jmění a aby byla dále uznána povinnou platit mu výživné ve výši 5 500 Kč měsíčně, počínaje dnem podání žaloby. Tvrdil, že je studentem druhého ročníku [Anonymizováno], žalovaná ho nechává bydlet na adrese jeho pobytu, ale nad rámec toho mu neposkytuje žádné hmotné ani finanční plnění. Otec žalobce mu poskytuje výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně. Uvedl, že žalovaná je zřejmě nezaměstnaná, když předchozí zaměstnání ukončila vlastní výpovědí. Žalovaná tvrdila, že žalobce žije sám v jejím domě a veškeré náklady na provoz domu hradí výhradně ona. Uvedla, že se odstěhovala do [adresa], aby snáze našla nové zaměstnání, když pracuje jako prodavačka – obsluha čerpací stanice a bydlí v podnájmu za 3 000 Kč měsíčně. Nemovitost, kterou žalobce obývá, plánovala prodat, neboť její provoz je pro ni příliš vysoký, ale domluva se žalobcem na jeho odstěhování však nebyla možná. Ten sice studuje, ale jeho prospěch je nevalný a docházka do školy značně nepravidelná a proto lze jen těžko presumovat úspěšné dokončení studia. Tvrdila, že nikdy nepracoval ani brigádně a veškerý potenciál, čas i prostředky vynakládá na hraní počítačových her. Uvedla, že mu jeho otec údajně hradí výživné v částce 10 000 Kč měsíčně, ovšem dříve, když byl žalobce nezletilý, mu ho hradil ve výši 33 000 Kč měsíčně.

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami, výslechem účastníků a výslechem svědka [jméno FO], odkázal na ust. § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od [datum] (dále jen „o.z.“), ust. § 911 o.z., ust. § 911 o.z., ust. § 913 odst. 1, odst. 2 věta první o.z. a ust. § 915 odst. 1 o.z. V rozsahu částečného zpětvzetí bylo rozhodnuto podle ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Uvedl, že se žalobce jako zletilý syn domáhá po žalované stanovení výživného, když v minulosti nebylo nikdy soudy o výši vyživovací povinnosti rozhodováno. Konstatoval, že žalobce je osobou, která pro řádné studium v denním programu dosud není schopna se sama živit a má tedy nárok na výživné od obou rodičů, kteří nemají jinou vyživovací povinnost tak, aby jeho životní úroveň byla shodná s životní úrovní rodičů a byly pokryty jeho životní potřeby. K otci žalobce poukázal na to, že má vysoce nadstandardní pravidelné měsíční příjmy z pronájmu a rovněž majetek značné hodnoty, kdy je jediným společníkem obchodní společnosti s miliardovým obratem. Zdůraznil, že vyživovací povinnost k žalobci plní dobrovolně částečně v penězích a částečně naturálně, přesto může a měl by poskytovat výživné v mnohem větším rozsahu tak, aby se žalobce mohl podílet na jeho životní úrovni. Připomněl, že otec žalobce není účastníkem tohoto řízení a je tak jen na žalobci, aby se vůči němu domáhal vyššího plnění. Stran žalované konstatoval, že má oproti otci žalobce životní úroveň o dost nižší, příjem ze zaměstnání průměrný až podprůměrný. Konstatoval, že sice vlastní dům, ale příjem z něj nedosahuje žádný a ani dosáhnout nemůže, neboť v něm poskytuje žalobci bezplatně bydlení. Připomněl, že nad rámec toho hradila do září [Anonymizováno] i spotřebu elektrické energie v domě, platila za svoz odpadu, do konce roku [Anonymizováno] hradila i spotřebu vody v domě, čímž poskytovala žalobci výživné do září [Anonymizováno] výhradně v naturální podobě, od října [Anonymizováno] pak částečně v naturální podobě a částečně v penězích, a to ve výši 3 000 Kč měsíčně. Zdůraznil, že její příjmy, majetkové poměry a výdaje jí umožňovaly úhradu výživného po celé rozhodné období ve výši cca 5 000 Kč či 5 500 Kč měsíčně, nikoliv však po většinu uplatněného období v penězích za situace, kdy žalobce bezplatně obývá její nemovitost. Za období do září [Anonymizováno] proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, za období od [datum] pak uložil žalované hradit výživné žalobci ve výši 3 000 Kč měsíčně (vzhledem k omezení naturálního plnění o dodávku elektřiny), což žalovaná dobrovolně činí a žádný dluh na výživném proto nevznikl. K námitce žalobce, že jednání žalované je v rozporu s dobrými mravy, uvedl, že vztahy mezi účastníky nejsou dlouhodobě dobré a rozhodně neodpovídají obvyklé představě o vztahu matky a syna, nelze však jednoznačně uzavřít, že je to vina výhradně žalované. Konstatoval, že i kdyby tomu tak bylo, nemůže to znamenat, že by měla žalovaná plnit vyživovací povinnost nad rámec svých možností a schopností. V těchto souvislostech poukázal na neracionálním lpění žalobce na bydlení v domě matky, a na nelogičnost toho, že se žalobce domáhá výživného pouze po matce a nikoli po otci. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 151 o.s.ř., ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a v části zastavení s ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.

4. Proti výrokům III., IV. a V. tohoto rozsudku podal žalobce včas odvolání a předně poukazoval na to, že otec hradil 33 000 Kč měsíčně na základě dohody rodičů žalobce v době, kdy byl tento ve výlučné péči žalované. Připomínal, že v tomto ohledu došlo ke značné změně, když žalovaná o něj již nijak nepečuje, odstěhovala se od něho a bylo jí zcela jedno, co s ním bude. Tvrdil, že na něho zcela zapomněla, zařídila si nový život sama pro sebe, on pro ni přestal existovat a pokud ji i jen zdánlivě omezuje, jedná proti němu. Zdůrazňoval, že finanční plnění ve výši 3 000 Kč měsíčně mu začala hradit až v souvislosti s vedením zdejšího řízení a nyní ho bezprávně nutí k tomu, aby se odstěhoval z domu, ve kterém bydlí od malička, navíc mu v domě nezákonně odpojila elektřinu a vodu. Poukazoval na to, že toto její jednání je prověřováno [Anonymizováno]. Tvrzení žalované, že tak učinila v souvislosti s prodejem domu, označil za účelové s tím, že prodej domu je aktuálně ukončen a ona mu přesto již několik měsíců neumožnila, aby si k domu zřídil elektřinu, kterou by sám hradil. Odpojení vody z důvodu obavy ze zamrznutí označil rovněž za účelové s tím, že žalovaná pomíjí, že v domě bydlí a zamrznutí tedy nehrozí. Dovozoval, že jejím hlavním cílem je vystrnadit ho z bydlení, na nějž má právo. Svého otce označil za osobu, která o něj pečuje a stará se ve všech směrech a závěry prvostupňového soudu, že by mu měl platit výživné nejméně 40 000 Kč, označil za nereálné. Připomínal, že neužívá celý dům, ale jen jeden pokoj s příslušenstvím a žalované nic nebrání v tom, aby pronajímala další pokoje v domě. K její námitce, že nemá finance na provoz domu, poukazoval na to, že v době, kdy žalovaná dům prodala, zarezervovala ihned daleko větší dům, tedy s mnohem vyššími provozními náklady. Nepopíral, že v červnu letošního roku dokončil studium, když se vyučil v oboru kuchař, číšník, ale poukazoval na to, že se mu nepodařilo sehnat zaměstnání, a to s ohledem na krizi v tomto oboru. Jeho otec mu přislíbil zaměstnání u něj, a on proto nastoupil na jednoroční studium v oboru prodavač, aby si rozšířil své schopnosti v tomto směru. Navrhl změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo žalobě vyhověno v celé části a byla mu přiznána náhradu nákladů řízení.

5. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že účastníci spolu stále nekomunikují, žalobce ji o ničem neinformuje a ona má za to, že jeho studium mělo skončit v červnu letošního roku a není jí známo nic o tom, že by žalobce ve studiu pokračoval. Uvedla, že pokud tomu tak skutečně je, tak v tomto směru neunesl důkazní břemeno a není dán důvod pro určení výživného pro zletilé dítě. Pokud jde o bydlení žalobce v jejím domě, trvá stejný stav, jako byl v řízení před prvostupňovým soudem a připomínala, že mu nabízela alternativní způsoby bydlení, což tento odmítal. Žalobu označila za účelovou s tím, že žalobce má nárok na mnohem vyšší výživné od svého otce, jehož se nedomáhal ani soudně, ani mimosoudně. Pokud žalobce poukazoval na trestně právní aspekty chování žalované, tak žádné trestní stíhání její osoby zahájeno nebylo. Zdůrazňovala, že žalobci stále platí výživné ve výši 3 000 Kč. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku s připomenutím, že již není na místě, aby žalobci hradila výživné, neboť se od [datum] nepřipravuje na své budoucí povolání.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalobcem uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), e), g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a provedl důkaz potvrzením žalobce o studiu na [právnická osoba]. ze dne [datum] (ust. § 213 odst. 4 o.s.ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Výroky I. a II., které nebyly odvoláním napadeny, nebyly odvolacím soudem přezkoumávány a nabyly samostatně právní moci (ust. § 206 o.s.ř.). Odvolací soud proto nemohl zohlednit situaci, že se žalobce od [datum] nepřipravuje na své budoucí povolání (srov. dále v odst. 26).

8. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

9. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením [Anonymizováno] v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:

10. Podle ust. § 910 odst. 1 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

11. Podle ust. § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

12. Podle ust. § 913 odst. 1 o.z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 je při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

13. Podle ust. § 914 o.z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

14. Podle ust. § 915 odst. 1 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

15. S ohledem na výše citovaná zákonná ustanovení odvolací soud připomíná, že je prvotní povinností obou rodičů přispívat na výživu svých dětí, a to podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Tato povinnost spočívá v tom, že každý z rodičů musí vyvinout co největší možnou snahu zajistit své potomky.

16. Vyživovací povinnost mají tedy oba rodiče, ale zákon jim neukládá povinnost plnit výživné společně a nerozdílně nebo rovným dílem. Každý z rodičů má povinnost platit výživné na dítě sám za sebe takovým dílem, jaký odpovídá jeho možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům ve vztahu k možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům druhého rodiče.

17. Při určování rozsahu vyživovací povinnosti k dětem (tedy i zletilým) je třeba mít na zřeteli, že zajištění této výživy se týká nejen výživy ve vlastním slova smyslu, ale všech nezbytných potřeb pro život kulturního člověka. Proto je potřebné, aby rodiče poskytovali podle svých schopností a možností tolik prostředků na výživu dětí, aby z nich byly uspokojené osobní potřeby dítěte, jak pokud jde o výživu, tak i o potřeby na prohlubování vzdělání, rozvoj zájmů a zálib, na přípravu na povolání. Zákonná kritéria pro určování rozsahu výživného jsou stejná a jednotná, avšak jednotlivé případy určování rozsahu se od sebe liší v podkladech rozhodujících pro toto určení. Proto ke zkvalitnění rozhodování o výživném má především význam zjišťování skutečného stavu věci a jeho všestranné hodnocení. Samozřejmě však v každé konkrétní věci je třeba přihlížet ke zvláštnostem konkrétního případu ve smyslu kritérií stanovených zákonem. Ojediněle mají děti zvýšené odůvodněné potřeby např. z důvodu svého nepříznivého zdravotní stavu (srov. zhodnocení poznatků z aplikační praxe soudů, projednaného a schváleného občanskoprávním kolegiem [Anonymizováno] dne [datum] pod sp. zn. [Anonymizováno], publikované pod [Anonymizováno], jehož závěry jsou aplikovatelné i za současné právní úpravy).

18. Lze tedy uzavřít, že smyslem výše citovaných zákonných ustanovení je především to, že výživným mají být uspokojeny všechny životní potřeby toho, komu má být toto poskytováno. Výživným je totiž nutno rozumět souhrn prostředků nutných pro opatřování všech životních potřeb pro všestranný rozvoj vyživovaného po stránce fyzické i duševní, tedy nikoli pouze nějaké prostředky sloužící toliko k opatřování výživy ve vlastním slova smyslu.

19. Rozsah vyživovací povinnosti je dán možnostmi, schopnostmi a majetkovými poměry povinného a odůvodněnými potřebami oprávněného, a to odlišně podle jednotlivých druhů vyživovací povinnosti. Zákonný rozsah vyživovací povinnosti rodičů k dětem je dán zásadně kritériem shodné životní úrovně. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů, výživné tedy nemá mít spotřební charakter (srov. ust. § 915 odst. 1 věta první o.z.) s tím, že hledisko shodné životní úrovně předchází hledisku odůvodněnosti potřeb (srov. ust. § 915 odst. 1 věta druhá o.z.), když za odůvodněnou lze považovat také tvorbu úspor (srov. ust. § 917 o.z.).

20. Míra potřeb dítěte je závislá na různých faktorech, zejm. na věku, zdravotním stavu, způsobu přípravy na budoucí povolání, zálibách a zájmech, skutečnosti, zda dítě žije s jedním z rodičů či nikoli.

21. Věk dítěte jako jedno z kritérií při rozhodování soudů o existenci a výši vyživovací povinnosti rodičů je důležitý i proto, že u mladších dětí je samozřejmě zpravidla velmi obtížné dopředu odhadovat, v jakém směru se bude vyvíjet, které předměty či obory mu budou nejvíce vyhovovat, popř. na co bude mít dokonce talent. Proto je také vzdělávací systém koncipován tak, že je nejprve preferován zájem na co nejširším vzdělávání, a teprve ve vyšším věku dochází k postupné specializaci.

22. Jakkoli platí, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, je odlišná situace u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče, a dítěte zletilého, u něhož by mělo obecně platit, že bude vyvíjet přiměřené úsilí k tomu, aby se uživilo samo, pokud se však nevyskytnou okolnosti (další vzdělání, příprava na budoucí povolání), které tomu zcela nebo částečně brání. Nadto u osob zletilých (na rozdíl od mladších dětí) lze již očekávat, že mají alespoň v základních rysech jasno, kam směřují, o co v životě chtějí usilovat a jaké vzdělání je k dosažení tohoto cíle potřebné (srov. bod 24 a 25 nálezu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum]).

23. Při zkoumání potřeb oprávněného dítěte je nutné vzít v úvahu nejen potřeby obvyklé, pravidelně se vyskytující, ale i potřeby vyskytující se jen někdy, např. v době letních prázdnin. Účelem výživného je uhrazování nejen průběžně se vyskytujících (běžných) potřeb dítěte, ale všech potřeb prospěšných pro jeho všestranný vývoj, tedy i potřeb vyskytujících se nepravidelně za delší období (např. potřeby na prázdninový pobyt dítěte), popřípadě potřeb zcela nahodilých, viz rozsudek [Anonymizováno] [spisová značka] ze dne [datum], publikovaný pod [Anonymizováno] a použitelný i za současné právní úpravy).

24. Ke všem těmto odůvodněným potřebám je nutno přihlížet při určování výše výživného. Jak již bylo výše uvedeno, předchází hledisko shodné životní úrovně oprávněného potomka a povinného rodiče hledisku odůvodněnosti potřeb.

25. V tomto případě je nutno konstatovat správné závěry soudu prvního stupně, uvedené v odst. 25 odůvodnění napadeného rozsudku, týkající se jak poskytování výživného žalovanou žalobci v naturální podobě do září 2023, tak i popisu jejích možností a schopností. Odvolací soud na ně, s ohledem na jejich správnost, pro stručnost odkazuje. Odvolací námitku, že prvostupňový soud nevzal nijak v potaz druhou větu ust. § 913 odst. 2 o.z., má odvolací soud za nedůvodnou, neboť se s ní vypořádal, podle jeho názoru, právě ve výše uváděném odst. 25.

26. Pokud bylo v odvolacím řízení doplněno dokazování potvrzením žalobce o studiu na [právnická osoba]., má odvolací soud za prokázané, že žalobce je ve školním roce [Anonymizováno] žákem prvního ročníku v oboru prodavač. Za situace, kdy v loňském školním roce ukončil středoškolské vzdělání v oboru kuchař, číšník, lze uzavřít, že se již nejedná o nutné či logické pokračování ve studiu, které by prohlubovalo dosavadní znalosti žalobce. Odvolací soud má za to, že mu od [datum] nic nebránilo v tom, aby nastoupil do řádného zaměstnání v oboru, který absolvoval při svém dosavadním studiu.

27. Pokud žalobce poukazoval na to, že chování žalované je v rozporu s dobrými, tak i v této otázce se odvolací soud zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, obsaženými v odst. 26 odůvodnění napadeného rozsudku.

28. Odvolací soud z výše uvedených důvodů ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že jím upravené výživné odpovídá všem zákonným kritériím, vyžadovaným v ust. § 910 a násl. o.z.

29. Soud prvního stupně tedy nikterak nepochybil, když žalobu nad rámec vyhovujícího výroku II. zamítl a odvolací soud proto jeho rozsudek ve výroku III. jako věcně správný (včetně věcně správného akcesorického výroku V. o nákladech řízení) podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

30. Vzhledem k tomu, že výživné bylo stanoveno zpětně od [datum], zabýval se prvostupňový soud správně zodpovězením otázky, zda vznikl na výživném žalované dluh za období, vymezené ve výroku IV.

31. S ohledem na to, že výživné je splatné do 20. dne v měsíci předem, odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že rozhodl za celkovou dobu, tedy od [datum] do [datum] tak, že nedoplatek na výživném nevznikl, když odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku stran výroku IV.

32. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř., ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy obě procesní strany měly v konečném výsledku úspěch pouze částečný.