o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně č. j. 19 C 249/2021-82 ze dne 11. ledna 2022

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen soud I. stupně) rozsudkem č. j. 19 C 249/2021-82 ze dne 11.1.2022 rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 22 003,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9, 75 % p.a. z částky 20 889, 70 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 110 368, 91 Kč s úrokem ve výši 18, 9 % p.a. z částky 113 781, 23 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9, 75 % p.a. z částky 92 891, 53 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II). Dále rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně se uvádí, že žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 113 781, 23 Kč s přísl. V žalobních důvodech uvedla, že jako úvěrující uzavřela se žalovanou jako úvěrovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 121 228 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 18, 9 % p.a., a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 464 Kč. V důsledku prodlení žalované s plněním ujednaných splátek dospěly dluhy založené smlouvou o úvěru na základě výzvy žalobkyně dne [datum] jako celek. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni částku 113 781, 23 Kč. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovanou je úrok za období od 31. 2017 do 21. 10 2019 ve výši 12 245, 20 Kč, úrok ve výši 18, 9 % p.a. z částky 113 781, 23 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení za období do [datum] a úrok z prodlení v zákonné výši 9, 75 % p.a. z částky 113 781, 23 Kč od [datum] do zaplacení. Ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení, zástupkyně žalobkyně žalovanou vyzvala dopisem ze dne [datum], avšak bezvýsledně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Dále se z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně podává, že na základě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, že žalovaná jako úvěrovaná uzavřela dne [datum] se žalobkyní jako úvěrující smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované 20 889, 70 Kč a žalovaná se zavázala je žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 18, 9 % p.a., a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 464 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení se splněním tohoto dluhu, a proto ji žalobkyně vyzvala ke splnění dluhů založených smlouvou o úvěru jako celku. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k jejich splnění rovněž dopisem ze dne [datum].

4. Při právním posouzení věci soud I. stupně vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

5. Nejprve se zabýval otázkou, zda před uzavřením smlouvy o úvěru byla ze strany žalobkyně prověřena schopnost žalované úvěr splácet a jakým způsobem k prověření úvěryschopnosti žalované došlo. Zjistil, že žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru sdělila žalobkyni, že dosahuje příjmu ve výši 11 810 Kč a nemá žádné výdaje, jak vyplývá ze záznamu žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně údaj o příjmech žalované prověřila na základě výpisu z účtu vedeného pro žalovanou. Naopak zjištění jejích výdajů nahradila„ interním ekonomickým modelem“, aniž prověřila, zda a jaké skutečné pravidelné výdaje žalovaná má. Přihlédla pouze k tomu, že žalovaná má vůči ní jiný dluh, který plní ve splátkách po 417 Kč měsíčně, a sdělením [anonymizována tři slova] prověřila, že žalovaná další dluhy nemá.

Bez znalosti pravidelných výdajů žalované však nebylo možné zjistit, zda žalovaná má dostatek volných peněžních prostředků ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky. Z toho vyplývá, že žalobkyně – s výjimkou jiných dluhů žalované – vůbec neprověřila údaje, které jí žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru sdělila o svých výdajích. Již z tohoto důvodu nemohla žalobkyně s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalované.

6. Smlouva o úvěru, kterou účastnice řízení uzavřely dne [datum], je tedy neplatná, protože žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyni proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalované, tj. ve výši 20 889, 70 Kč. Splatnost této pohledávky se pak pojí v rozsahu 9 492 Kč s výzvou žalobkyně žalované ze dne [datum], v níž žalobkyně určila žalované lhůtu do [datum], jinak s výzvou žalobkyně žalované ze dne [datum] ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovanou je úrok z prodlení ve výši 9, 75 % p.a. z částky 9 492 Kč od [datum] do [datum], tj. 25, 36 Kč, a z částky 20 889, 70 Kč od [datum] do [datum], tj. 1 088, 12 Kč, celkem tedy 1 113, 48 Kč, a dále z částky 20 889, 70 Kč od [datum] do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Dále z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že žalobkyně skutkově tvrdila, že žalované poskytla na základě uzavřené smlouvy o úvěru dalších 100 338, 30 Kč, avšak opomněla o tomto skutkovém tvrzení navrhnout důkazní prostředek. Z výpisů z úvěrového účtu soud I. stupně odpovídající skutkové zjištění nezískal, neboť jde o listiny vyhotovené žalobkyní, které mají potud jen význam jejího skutkového tvrzení, nikoli důkazního prostředku. Jiný důkazní prostředek žalobkyně o svém skutkovém tvrzení, že žalované poskytla peněžní prostředky, nenavrhla ani přes poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., přestože se k jeho prokázání nabízí například výpis z účtu, na který žalobkyně uvedenou částku poukázala nebo ji na něj připsala, stejně jako ohledně částky ve výši 20 889, Kč. Jestliže výsledky dokazování neposkytují oporu pro závěr, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši dalších 100 338, 30 Kč, nemohla – v rovině skutkového děje ustaveného podle takových výsledků dokazování – vzniknout žalované ani povinnost je žalobkyni jako bezdůvodné obohacení vydat.

8. Soud I. stupně proto žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalované domáhala částky převyšující 20 889, 70 Kč s příslušenstvím, tj. co do 110 368, 91 Kč s úrokem ve výši 18, 9 % p.a. z částky 113 781, 23 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9, 75 % p.a. z částky 92 891, 53 Kč od [datum] do zaplacení. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle ustanovení § podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalované by příslušelo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 66 %. Žalované však v řízení nevznikly žádné náklady, jejichž náhradu by mohla žádat, a proto soud I. stupně rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

9. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné odvolání, a to proti výrokům I, II a III. V něm uváděla, že na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní byl poskytnutu úvěr v celkové výši 121 228,00 Kč. Předmětný úvěr byl žalované poskytnut ve dvou částkách, a to ve výši 20 889,70 Kč a ve výši 100 338,30 Kč. Žalobkyně se odvolává co do výše bezdůvodného obohacení, neboť nesouhlasí s názorem soudu I. stupně, že by dostatečně neprokázala poskytnutí úvěru ve výši 100 338,30 Kč žalované. Soud I. stupně má dle odůvodnění rozhodnutí poskytnutí částky 20 889,70 Kč za nesporné, a to na základě výpisu z účtu žalované ze dne [datum] a poskytnutí úvěru ve výši 100 338,30 Kč v řízení prokázané žalobkyní stejným výpisem má soud za nedostatečné, jelikož se dle odůvodnění soudu jedná„ o listiny vyhotovené žalobkyní“. Žalobkyně má prokazování čerpání úvěru prostřednictvím výpisů za běžnou a soudy uznávanou praxí. Z výpisu z úvěrového účtu číslo [bankovní účet], který je stanoven v článku 2. 3 předmětné smlouvy, za období [datum] – [datum] vyplývá, že dne [datum] došlo k čerpání úvěru (záporná částka). Následně bylo čerpání úvěru ve výši 100 338,30 Kč soudu na základě výzvy prokázáno výpisem z úvěrového účtu číslo [bankovní účet] za období [datum] – [datum]. Uvedená částka byla dle článku 2. 2 smlouvy použita ke splacení dluhů vyplývající z úvěrového účtu číslo [bankovní účet], kdy tato částka byla započtena na jistinu ve výši 100 298,30 Kč a na splátku poplatku ve výši 40 Kč (kladné částky), což ve svém souhrnu tvoří poskytnutý úvěr ve výši 100 338,30 Kč. Uvedenými dvěma výpisy žalobkyně zcela prokázala čerpání úvěru v celkové výši 121 228,00 Kč, na což žalovaná uhradila celkem částku ve výši 39 525,59 Kč. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně (zřejmě omylem uvedeno Okresního soudu v Lounech) ze dne 11. 01. 2022, č. j. 19 C 249/2021-82 tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 81 702, 11 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení z částky 81 702,11 Kč ve výši 4 556,58 Kč od [datum] do [datum], dále s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 81 702,11 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, kdy ve zbývající části se žaloba zamítá a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

10. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Odvolací soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o.s.ř., neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne [datum].

13. Podle ustanovení § 201 o.s.ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

14. Podle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

15. Odvolání je jediným řádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout rozhodnutí vydané soudem prvního stupně. V § 201 je upravena jednak objektivní přípustnost odvolání (tj. proti kterým rozhodnutím soudu prvního stupně je lze podat), jednak jeho subjektivní přípustnost (tedy kdo je k jeho podání oprávněn). Odvolání však mohou podat jen osoby, které jsou nositeli tzv. subjektivní legitimace; těmi se rozumí osoby, jimž nebylo - objektivně nahlíženo - rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno nebo jimž byla tímto rozhodnutím způsobena určitá, byť i nepříliš významná újma na právech, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 922/2011). Při posuzování subjektivní legitimace je třeba vycházet z výroku napadeného rozhodnutí a případnou újmu posuzovat pouze z procesního hlediska. V případě, že takovou újmu neshledá, odvolací soud odvolání odmítne podle § 218 písm. b), i když je podala osoba, která jinak splňuje předpoklady pro podání odvolání.

16. V projednávané věci podala odvolání žalobkyně, která je účastníkem řízení a byla by obecně oprávněna podat odvolání proti napadenému rozhodnutí. Odvolací soud však dospěl k závěru, že zde není dána subjektivní legitimace žalované pro podání odvolání proti výroku I rozsudku soudu I. stupně. Tímto výrokem napadeného rozhodnutí soudu I. stupně bylo rozhodnuto ve prospěch žalobkyně, když jím bylo její žalobě částečně vyhověno. Není tak dána její aktivní legitimace pro podání odvolání proti těmto výrokům napadeného rozhodnutí.

17. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud odvolání žalované podle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř. proti výroku I rozsudku soudu I. stupně odmítl. Jelikož odvolací soud opomněl o odmítnutí odvolání rozhodnout při vyhlašování rozsudku, doplnil toto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 166 o.s.ř. do písemného vyhotovení rozsudku.

18. Předmětem přezkoumání odvolacího soudu tak byl pouze výrok II a nákladový výrok III rozsudku soudu I. stupně. Odvolací námitka žalobkyně směřovala pouze do výše bezdůvodného obohacení a spočívala v tom, že soud I. stupně nesprávně posoudil otázku poskytnutí úvěru a jeho výše. Proto se odvolací soud zabýval při přezkoumání rozsudku soudu I. stupně pouze touto otázkou.

19. Jen pro úplnost odvolací soud uvádí, že se plně ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně o nedostatečném posouzení úvěryschopnosti žalované ze strany žalobkyně a v důsledku toho o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, která byla mezi účastnicemi uzavřena. V podrobnostech pak v této části odkazuje na podrobné a správné odůvodnění rozsudku soudu I. stupně.

20. Při přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, který k němu dospěl na základě správně provedeného dokazování a skutkový stav zjistil pro rozhodnutí dostatečným způsobem.

21. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu požadovala po žalované zaplacení částky 113 781,23 Kč na jistině dluhu, částky 12 245,20 Kč na dlužném smluvním úroku z aktuální jistiny úvěru do [datum], částku 6 345,66 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z úvěru do [datum] (celkem tedy částky 132 372,09 Kč) a úrok z úvěru ve výši 18,9% od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení, a to na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 121 228 Kč. Usnesením ze dne 22.10.2021 č.j. 19 C 249/2021-34 vyzval soud I. stupně žalobkyni k doplnění svých tvrzení a zejména k označení důkazů, a to kromě jiného i k prokázání skutkových tvrzení, včetně skutkového tvrzení o tom, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 121 228 Kč. Žalobkyně k této otázce pouze uvedla, že poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 121 228 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] a jako důkaz označila výpis z úvěrového účtu [číslo] za období [anonymizováno] [rok] [rok]. Při ústním jednání před soudem I. stupně dne [datum] po provedení důkazů žalobkyní předloženými listinami soud I. stupně poučil žalobkyni o nutnosti označit důkazy k prokázání jejího tvrzení, že žalovaná požádala o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 121 228,30 Kč a že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 100 338,30 Kč. Byla poučena, že nesplnění této výzvy může mít za následek pro žalobkyni nepříznivé rozhodnutí ve věci. Žalobkyni byla poskytnuta lhůta pro doplnění v délce 1 měsíce, která jí byla prodloužena do [datum]. Žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] doplnila, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 121 228 Kč prostřednictvím svého unikátního profilu v rámci internetového bankovnictví [anonymizována dvě slova] dne [datum] a ze strany žalobkyně došlo k potvrzení jejího požadavku. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] vyplývá, že částka 100 338,30 Kč byla zaslána na účet [číslo] rozdělena na dvě částky, přičemž zde odkázala žalobkyně na připojenou tabulku. Částka 20 889,70 Kč byla zaslána na účet [číslo]. K poslednímu jednání před soudem I. stupně se žalobkyně nedostavila, soud I. stupně provedl jí předložené listinné důkazy a ve věci rozhodl napadeným rozsudkem.

22. Podle ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Podle odst. 2 citovaného ustanovení soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Podle odst. 3 tohoto ustanovení soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.

23. Podle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

24. Podle odst. 2 citovaného ustanovení má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1.

25. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

26. Výzvou soudu podle výše citovaného ustanovení se zabraňuje vydání rozhodnutí překvapivého pro účastníka, a nad to se vytvářejí podmínky pro to, aby bylo pro potřeby zjišťování skutkového stavu věci jako základu rozhodnutí učiněno - v poměrech neúplné apelace - před soudem prvního stupně vše, co před ním jako soudem nalézacím v rovině skutkové mělo a mohlo být provedeno. Jde tak o důležitý nástroj materiálního vedení řízení (řízení sporu). Soudu musí jít především o to, aby byla sporná látka co nejúplněji a nejsprávněji shromážděna, a byl tak sjednán co nejspolehlivější podklad správného rozhodnutí ve věci. V zájmu toho musí být účastníci vyzváni k doplnění nedostatečných a neúplných skutkových údajů, a tak upozorněni na závislost výsledku řízení na jejich aktivitě. Ve druhém odstavci tohoto ustanovení jde o situaci, kdy se nekryje právní posouzení věci provedené stranou s právním posouzením, o němž uvažuje soud - typicky např. tehdy, jestliže by mohla být zachována důvodnost uplatněného zájmu na zaplacení zažalované částky z titulu povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla žaloba konstruována s důrazem na smluvní základ nároku.

27. Soud I. stupně správně uzavřel, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že žalované poskytla kromě částky 20 889,70 Kč rovněž částku 100 338,30 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu vyplynulo, že částka 20 889,70 Kč byla zaslána na účet č. [bankovní účet], který (jak vyplývá z dopisu žalobkyně žalované), avšak částka 100 338,30 Kč byla zaslána na účet [bankovní účet]. Přitom nebylo ze strany žalobkyně prokázáno, že se jedná rovněž o účet žalované. Podle názoru odvolacího soudu žalobkyně nejen neprokázala zaslání žalované částky žalobkyni, ale podle obsahu odvolání z její strany došlo i k nedostatečnému tvrzení rozhodných skutečností. Až teprve v odvolání žalobkyně uvedla, že částka 100 338,30 Kč měla být zaslána jako splátka jiného úvěru žalované, a to úvěru č. [bankovní účet]. V průběhu řízení před soudem I. stupně toto žalobkyně nikdy netvrdila. Jelikož toto její tvrzení zaznělo až v rámci jejího odvolání a po poučení podle ustanovení § 118b o.s.ř., jedná se z její strany o nepřípustnou novotu, ke které v odvolacím řízení nelze přihlížet. Pokud žalobkyně v rámci svých dvou doplnění k žalobě na základě výzvy soudu I. stupně odkazovala na listinné důkazy (výpisy z účtu, tabulku), pak odvolací soud zdůrazňuje, že účastník řízení musí nejdříve tvrdit rozhodující skutečnosti a teprve následně je prokazovat. Není úkolem soudu po základních skutkových tvrzeních pátrat a zjišťovat je z účastníkem předložených listinných důkazů.

28. Odvolací soud ještě pro úplnost připomíná, že se žalobkyně k poslednímu jednání před soudem I. stupně nedostavila a tudíž jí soudem I. stupně nemohlo být poskytnuto případné další poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Nicméně odvolací soud má zato, že poučení poskytnutá soudem I. stupně byla dostatečná a nebyl důvod k dalšímu poučování.

29. Ze všech výše uvedených důvodů proto odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že žalované poskytla rovněž částku 100 338,30 Kč, a proto ohledně této částky (spolu s kapitalizovanými úroky z úvěru), s běžícím úrokem z úvěru a úrokem z prodlení žalobu zamítl.

30. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. ve výroku II jako věcně správný potvrdil, včetně závislého nákladového výroku III, když ani zde neshledal pochybení.

31. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 ve spojení s ustanovením § 142, odst. 1 o.s.ř. Žalované, která byla v odvolacím řízení úspěšná, by náležela náhrada nákladů odvolacího řízení, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.