o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 10. února 2022, č. j. 16 C 83/2019-146,

1. Ve shora označené věci se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 50 273 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Podle jejích žalobních tvrzení je vlastníkem pozemků parc. [číslo] [anonymizováno 6 slov] [obec]. Žalovaná na uvedených pozemcích provozuje čističku odpadních vod, tedy pozemky žalobkyně užívá, aniž by k tomu měla právní důvod a aniž by poskytovala žalobkyni finanční náhradu. Žalobkyně se jí proto v minulosti musela domáhat soudní cestou. O jejím nároku pravomocně rozhodl Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 21. 12. 2016, č. j. 3 C 89/2016-114, kterým obci [obec] uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 123 000 Kč s příslušenstvím, a to za období od [datum] do [datum]. Poté o jejím nároku rozhodl stejný soud rozsudkem ze dne 7. 1. 2019 v řízení sp. zn. 18 C 8/2018 a obci [obec] uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 81 825 Kč za období od [datum] do [datum]. Žalovaná však předmětné pozemky bez právního důvodu užívá i nadále a za jejich užívání žalobkyni ani za období od [datum] dosud ničeho neuhradila. Dokazování těchto skutečností již bylo předmětem řízení sp. zn. 3 C 89/2016, v němž je žalovaná ani nesporovala. Na faktickém ani právním stavu se od vydání shora uvedených rozsudků nic nezměnilo. Žalobkyně se domáhá finanční náhrady ve výši 46 500 Kč ročně (za rok 2017), resp. 49 000 Kč (za rok 2018). Při stanovení její výše vychází ze znaleckého posudku [číslo] soudního znalce [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] ve znění jeho dodatku [číslo] kterým znalec výši náhrady aktualizoval. Žalobkyně se tak domáhá náhrady za období od [datum] do [datum] ve výši 50 273 Kč (sestávající z částky 1 273 Kč za období od [datum] do [datum], a částky 49 000 Kč za období od [datum] do [datum]). Žalovaná byla vyzvána k úhradě žalované částky výzvou zaslanou dne [datum], na kterou však nereagovala. Úroky z prodlení žalobkyně požaduje od [datum], tedy ode dne následujícího po dni, kdy marně uplynula lhůta k plnění poskytnutá žalované.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že předmětné pozemky užívá, nicméně činí tak proto, aby mohla poskytovat veřejnosti, resp. obyvatelům [územní celek], provozování čističky odpadních vod. Účastnice již několikrát vyjednávaly o odkupu předmětných nemovitostí žalovanou, nicméně s ohledem na přemrštěné cenové požadavky žalobkyně k dohodě nedošlo. Žalovaná podává u soudu I. stupně žalobu na zřízení věcného břemene, resp. služebnosti užívání předmětných pozemků v její prospěch. Čistírna odpadních vod je provozována ve veřejném zájmu a slouží občanům [územní celek], a proto požadovat bezdůvodné obohacení za toto je v rozporu s dobrými mravy.

3. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 50 273 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a na nákladech řízení částku 41 863,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

4. Podle odůvodnění tohoto rozsudku soud I. stupně z provedeného dokazování zjistil, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. [číslo] [anonymizováno 6 slov] [obec], na těchto pozemcích stojí čistička odpadních vod, která je provozována žalovanou. Znalec [titul] [jméno] [příjmení] znaleckým posudkem ze dne [datum] [číslo] stanovil tržní hodnotu předmětných pozemků a výši nájemného. Dodatek [číslo] ze dne [datum] ke znaleckému posudku stanovil roční nájemné pozemků pro rok 2017 částkou 46 500 Kč a dodatek [číslo] ze dne [datum] pro rok 2018 částkou 49 000 Kč. Výzvou ze dne [datum], která byla žalované doručena dne [datum], kde vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k plnění žalované částky do [datum].

5. Soud I. stupně uzavřel, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacuje, když užívá stavby, které jsou postaveny na jejích pozemcích bez jejího souhlasu a bez právního důvodu. Z dodatků [číslo] ke znaleckému posudku [titul] [jméno] [příjmení] vyplynula hodnota tržního nájemného za předmětné pozemky v místě a čase. Proto soud žalobě vyhověl, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že na základě shora uvedeného znaleckého posudku žalobkyni přiznal bezdůvodné obohacení za předchozí období i v řízeních sp. zn. 3 C 89/2016 a 18 C 8/2018, v nichž bylo podáno odvolání, v řízení 18 C 8/2018 dokonce i dovolání a žalobkyně byla ve všech případech úspěšná.

6. K námitce žalované, že užívá čističku odpadních vod, která slouží veřejnému zájmu, a že žaloba je z tohoto důvodu v rozporu s dobrými mravy, soud I. stupně odkázal na již uváděná předchozí rozhodnutí v obdobné věci, pouze za jiná časová období, a především na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, č. j. 28 Cdo 1283/2020-132, který dovolání žalované v řízení sp. zn. 18 C 8/2018 odmítl. Uplatněný nárok žalobkyně tedy není v rozporu s dobrými mravy.

7. Na shora uvedená skutková zjištění soud I. stupně aplikoval příslušná ustanovení občanského zákoníku účinného v době, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo, tedy zákona č. 89/2012 Sb., konkrétně jeho ust. § 2991, a uzavřel, že žalovaná musí žalobkyni vydat, oč se obohatila.

8. Soud I. stupně žalobkyni přiznal i úroky z prodlení v zákonné výši od [datum], tedy ode dne následujícího po dni, kdy marně uplynula lhůta k plnění, kterou žalobkyně žalované poskytla.

9. Podle ust. § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud I. stupně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 41 863,20 Kč Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 514 Kč, odměny advokáta za 8 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření k odporu ze dne [datum], vyjádření k návrhu žalované na přerušení řízení ze dne [datum], vyjádření k odvolání do usnesení o nepřerušení řízení ze dne [datum] a účast u jednání soudu ve dnech [datum] a [datum]) po 3 140 Kč podle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), 8 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 AT, 21% DPH ve výši 5 779,20 Kč a nákladů na zpracování znaleckého posudku – dodatku [číslo] ve výši 6 050 Kč Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o.s.ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

10. Proti oběma výrokům tohoto rozsudku podala odvolání žalovaná a nesouhlasí s tvrzením soudu I. stupně, že předmětné pozemky užívá bez právního důvodu, jelikož jí k nim svědčí služebnost užívacího práva spočívající v právu vlastníka předmětné čistírny odpadních vod, ať už osobně či prostřednictvím svých oprávněných zástupců, zaměstnanců nebo jím pověřených osob, zatížené pozemky užívat, na zatížených pozemcích se zdržovat, provozovat zde čistírnu odpadních vod, spravovat ji a udržovat, vjíždět na zatížené pozemky motorovými a nemotorovými vozidly, po zatížených pozemcích chodit, v nezbytném rozsahu na nich parkovat motorovými vozidly, a to v rozsahu umístění čistírny odpadních vod. Žalovaná u Okresního soudu Praha-západ podala proti žalobkyni žalobu na určení vydržení vlastnického břemene – služebnosti užívacího práva vztahující se k předmětným pozemkům. Odkázala na spis sp. zn. 18 C 47/2022, v němž se nacházejí všechny důkazy prokazující tyto skutečnosti: Pozemky nabyla žalobkyně dne [datum] darovací smlouvou, jejím právním předchůdcem byl v době stavby čističky odpadních vod stát – ČSSR. Na pozemcích se nacházejí stavby čistírny odpadních vod, které jsou ve výlučném vlastnictví žalované, přičemž stavba byla povolena rozhodnutím [anonymizováno 5 slov] [okres] ze dne [datum] a dokončena v roce 1990. Žalovaná pozemky žalobkyně oprávněně užívá od roku 1986, a to nejprve pro účely výstavby čističky odpadních vod a následně pro její provoz včetně rekonstrukcí. Jako její vlastník vydržela věcné břemeno, resp. služebnost užívání pozemků za účelem jejího provozu a správy. Pozemky užívá za uvedeným účelem po dobu více než 30 let, přičemž její držba tohoto užívacího práva, které svým charakterem odpovídá služebnosti, je řádná, poctivá a pravá. Žalovaná postavila čističku odpadních vod na pozemcích oprávněně v souladu s právními předpisy a v souladu s nimi je čistička na základě příslušných povolení provozována, přičemž příslušné užívací právo k cizím pozemkům, které žalované svědčí, bylo zřízeno bezúplatně a na časově neomezenou dobu, respektive žalované svědčí užívací právo k pozemkům, o němž se mohla v době jeho zřízení oprávněně domnívat, že bude bezúplatné a časově neomezené (tj. v zásadě na dobu životnosti stavby). V této souvislosti je třeba zohlednit princip zákazu retroaktivity a ochrany práv nabytých v dobré víře. Každopádně za časově neomezené právo stavebníka k pozemku je možné považovat užívací instituty minulých právních úprav, které nebyly prostřednictvím zákona transformovány na nájem nebo vlastnické právo. K takové přeměně zřízeného užívacího práva žalované co do stavby čističky odpadních vod nedošlo. Z oprávnění věcně právního charakteru je tak odpovídajícím právem věcné břemeno (resp. služebnost), které je časově neomezené, pokud není stranami dohodnuto jinak.

11. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

12. Podle vyjádření žalobkyně k odvolání je odvolání zjevnou snahou nahradit absentující procesní aktivitu žalované v řízení u soudu I. stupně a je tak popřením základní právní úpravy občanského soudního řízení. Je výčtem tvrzení (a jednoho nezpůsobilého důkazního návrhu) týkajících se údajného vydržení„ služebnosti užívacího práva“, které však žalovaná před soudem I. stupně neuplatnila. Její odvolání je tak pouze pokusem opožděně splnit své povinnosti tvrzení a důkazní, a jako takové je v rozporu mj. s ust. § 205a o.s.ř. Z uvedeného důvodu je na místě, aby odvolací soud ke skutečnostem a důkazům uplatněným žalovanou v rozporu s ust. § 205a o.s.ř. nepřihlížel a napadený rozsudek potvrdil. Postup žalované, která nerespektuje své procesní povinnosti a snaží se je splnit až v odvolacím řízení, považuje žalobkyně za šikanózní a takový, jemuž jsou soudy v občanském soudním řízení povinny zabraňovat. A to tím spíše s přihlédnutím k dlouholeté historii sporů o vydání bezdůvodného obohacení mezi týmiž účastníky, jež byly vždy pravomocně rozhodnuty ve prospěch žalobkyně. Tvrzení žalované, že údajně vydržela„ věcné břemeno – služebnost užívání“, jakkoli jsou nedostatečná a opožděná, jsou navíc v rozporu s jejími dřívějšími tvrzeními v jiných řízeních, podle nichž právní titul k užívání pozemků nemá, a proto jej navrhovala zřídit rozsudkem. Konkrétně podala k Okresnímu soudu Praha-západ žalobu na„ zřízení věcného břemene, resp. služebnosti užívacího práva“. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 16 C 199/2020. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná nemůže být v dobré víře ohledně tvrzené držby užívacího práva, když sama v roce 2020 žádala užívací titul zřídit konstitutivním soudním rozhodnutím.

13. Žalobkyně dále odkázala na řadu již pravomocně ukončených řízení u Okresního soudu Praha-západ, v nichž se byla nucena domáhat finanční náhrady za bezdůvodné obohacení. V nich bylo opakovaně soudem pravomocně rozhodnuto o povinnosti žalované vydat finanční náhradu žalobkyni za užívání pozemků žalobkyně bez právního důvodu. I z těchto řízení je zřejmé, že žalovaná užívala a užívá pozemky žalobkyně bez právního důvodu a žalovaná nebyla a nemůže být v dobré víře ohledně tvrzené držby užívacího práva. Je proto absurdní, že po opakovaných řízeních o povinnosti žalované vydat náhradu za bezdůvodné obohacení a po neúspěšné žalobě na zřízení služebnosti konstitutivním soudním rozhodnutím se žalovaná náhle v odvolání proti napadenému rozsudku„ rozpomněla“ na to, že údajně vydržela„ služebnost užívacího práva“, neboť jí„ svědčí dobrá víra“, která je údajně„ nepochybná“. Z nových tvrzení žalované mj. plyne, že se ani nepokouší tvrdit, kdy konkrétně mělo k vydržení jí tvrzené služebnosti dojít. Z toho lze usoudit, že to ani sama neví. Přitom tato otázka je jednou z řady podstatných otázek nutných k posouzení možného splnění podmínek vydržení již s ohledem na potřebu správně aplikovat rozhodnou právní úpravu. Dále je z jejích tvrzení zřejmé, že ani netvrdí žádný právní titul, na němž by se její oprávněná držba tvrzeného užívacího práva mohla zakládat. Zřejmé naopak je, že takovým právním titulem nejsou a nemohou být žádná veřejnoprávní (stavebně právní) rozhodnutí či jiné akty týkající se stavby čističky odpadních vod, na které žalovaná odkazuje. Žalovaná nejenže zcela pomíjí základní zásadu soukromého práva vyjádřenou v ust. § 1 odst. 1 o.z., podle níž je uplatňování soukromého práva nezávislé na uplatňování práva veřejného, ale nezabývá se ani v rovině tvrzení vztahem žalované a subjektů, jimž byly adresovány jí odkazované„ historické“ veřejnoprávní akty. Žalovaná užívací právo nedrží, resp. její tvrzená držba takového práva není řádná ani poctivá, nezakládá se na platném právním důvodu a žalovaná to ani dostatečně netvrdí, a zejména to netvrdila a neprokazovala v řízení před I. prvního stupně.

14. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř.

15. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

16. Při právním posuzování zjištěného skutkového stavu soud I. stupně nepochybil, pokud jej posoudil podle občanského zákoníku č. 82/1998 Sb., neboť posuzovaný vztah mezi účastníky vznikl za jeho účinnosti.

17. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. V přezkoumávaném případě se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že žalovaná užívá předmětné pozemky bez právního důvodu, čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacuje a je povinna žalobkyni bezdůvodné obohacení vydat. Za období od [datum] do [datum] činí toto bezdůvodné obohacení podle dodatků [číslo] ke znaleckému posudku [titul] [jméno] [příjmení] celkem částku 50 273 Kč (sestávající z částky 1 273 Kč za období od [datum] do [datum], a částky 49 000 Kč za období od [datum] do [datum]). Žalobkyně se důvodně domáhá i zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum], tedy ode dne následujícího po dni, kdy marně uplynula lhůta k plnění poskytnutá žalované, do zaplacení. Nutno dodat, že ze stejných důvodů bylo žalobkyni přiznáno bezdůvodné obohacení i za jiná období (srov. např. rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 7. 1. 2019, č. j. 18 C 8/2018-71, potvrzený rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2019, č. j. 23 Co 162/2019-96, dovolání proti němuž bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 8. 2020, č. j. 28 Cdo 1283/2020-132, odmítnuto, či rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 12. 2021, č. j. 13 C 18/2021-62). Ve všech uvedených rozsudcích se soudy obou stupňů i soud dovolací opakovaně a podrobně vypořádaly se všemi v tomto řízení uplatněnými námitkami. Pokud je žalovaná opakuje i v tomto řízení, odvolací soud shledává její postup za kverulantský, sudičský a vůči žalobkyni šikanózní. Je s podivem, že žalovaná obec je ochotna vynakládat nemalé prostředky na velké množství předem prohraných sporů, které výrazně převyšují požadované bezdůvodné obohacení, a ve svém souhrnu i prostředky, které by bylo nutno vynaložit na případnou koupi předmětných pozemků. Takové jednání je nutno hodnotit jako rozporné s dobrými mravy.

20. Ke skutečnostem tvrzeným v odvolání týkajícím se údajného vydržení služebnosti užívacího práva nemohl odvolací soud přihlížet, neboť se jedná o nové skutečnosti a jeden důkazní návrh, které nebyly uplatněny před soudem I. stupně (ust. § 205a o.s.ř.), neboli o tzv. nepřípustné novoty. Nicméně se zcela nad rámec sluší dodat, že i touto argumentací se soud I. stupně velice podrobně zabýval, a to v rozsudku ze dne 10. 12. 2021, č. j. 13 C 18/2021, se závěrem, že žalovaná nevydržela a ani nemohla vydržet právo předmětné pozemky bezplatně užívat, neboť z jejího vlastního tvrzení je zřejmé, že neměla k dispozici žádný, a to ani domnělý právní titul, od kterého by mohla odvozovat své právo užívat pozemky ve vlastnictví žalobkyně.

21. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II.

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 za použití ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšné žalobkyni jejich plnou náhradu ve výši (po zaokrouhlení) 8 325 Kč, sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 3 140 Kč podle ust. § 7 bodu 5. AT, 2 režijní paušály po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT a 21% DPH ve výši 1 444,80 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.

23. Náklady odvolacího řízení je žalovaná povinna uhradit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 3 o.s.ř.).