o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č.j. 13 C 223/2021 – 151 ze dne 10. února 2022

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi svým rozsudkem č.j. 13 C 223/2021 – 151 ze dne 10. 2. 2022 rozhodl tak, že výrokem I. uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni částku ve výši a) 9 244 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, b) 7 970 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, c) 7 970 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, d) 7 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od [datum] do zaplacení a e) 10 448 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. mu dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 886 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení těchto částek s tím, že žalovaný byl vlastníkem motorových vozidel Mazda, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], VW Passat, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizována tři slova], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] a Škoda Rapid, [registrační značka], [příjmení]: /anonymizováno/, ale neměl k nim v rozporu se zákonem uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení). Tvrdila, že se uvedené částky sestávají u vozidla Mazda pro období od [datum] do [datum] ze základu příspěvku 8 944 Kč (denní sazba 86 Kč x počet dní 104) a nákladů na mimosoudní uplatnění pohledávky 300 Kč, u vozidla VW Passat pro období od [datum] do [datum] ze základu příspěvku 7 670 Kč (denní sazba 65 Kč x počet dní 118) a nákladů na mimosoudní uplatnění pohledávky 300 Kč, u vozidla VW Transporter pro období od [datum] do [datum] ze základu příspěvku 7 670 Kč (denní sazba 65 Kč x počet dní 118) a nákladů na mimosoudní uplatnění pohledávky 300 Kč, u vozidla Škoda Rapid pro období od [datum] do [datum] ze základu příspěvku 6 720 Kč (denní sazba 35 Kč x počet dní 192) a nákladů na mimosoudní uplatnění pohledávky 300 Kč a u vozidla Mazda pro období od [datum] do [datum] ze základu příspěvku 10 148 Kč (denní sazba 86 Kč x počet dní 118) a nákladů na mimosoudní uplatnění pohledávky 300 Kč. Přestože byl žalovaný k zaplacení dlužných částek písemně vyzván, byly tyto výzvy marné. [příjmení] sám vyslovil se žalobou nesouhlas s tím, že v rozhodných obdobích předmětná vozidla nevlastnil ani neprovozoval.

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl dokazování listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru, že osobní vozidla VW Passat, [registrační značka] a VW Transporter, [registrační značka] byla v rozhodném období [datum] až [datum] v evidenci motorových vozidel registrována na jméno žalovaného. Vozidla Mazda, [registrační značka] a Škoda Rapid, [registrační značka] vykazovala jiného vlastníka než žalovaného, avšak kupními smlouvami ze dne [datum] a [datum] byla tato vozidla žalovanému prodána. V uvedené době nebylo k předmětným vozidlům sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a k zaplacení žalované částky byl žalovaný urgován, úhrada příspěvku je po datu splatnosti.

4. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 1 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona, ust. § 4 odst. 1 zákona, ust. § 4 odst. 2 písm. a), b) zákona, ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když jejich výši určil podle ust. §§ 7, 11, 13 odst. 4 a 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) a vyhl. č. 589/2020 Sb., vyhl. č. 511/2011 Sb. Lhůty k plnění určil odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

5. Ohledně vozidel VW Passat a VW Transporter uzavřel, že žalovaný byl podle evidence motorových vozidel jejich vlastníkem a provozovatelem v žalovaném období, t.j. v době od [datum] do [datum] a je tak povinen zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobkyně za porušení povinnosti k úhradě pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, jež nebyla sporována. Ohledně vozidel Mazda a Škoda Rapid konstatoval, že u nich žalovaný není za žalované období od [datum] do [datum] (Mazda) a od [datum] do [datum] (Škoda Rapid) zjištěn v evidenci motorových vozidel jako jejich vlastník či provozovatel, ale že jeho vlastnictví k těmto vozidlům žalobkyně prokázala kupními smlouvami ze dne [datum] a [datum]. Konstatoval, že„ se tak neuplatní vyvratitelná právní domněnka ust. § 4 odst. 2 písm. a), b) zákona o tom, že osobou povinnou k zaplacení příspěvku je osoba zapsaná v evidenci motorových vozidel, nýbrž skutečný (faktický) vlastník, který nedostál své povinnosti ohlásit změnu vlastnictví vozidla“. Pokud žalovaný uváděl, že tato vozidla v rozhodném období nevlastnil a neprovozoval, tak prvostupňový soud uzavřel, že neunesl břemeno důkazní. Zdůraznil, že hodnocením důkazů v širších souvislostech, kdy žalovaný je mimo jiné i jednatelem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. na straně kupujícího, vyhodnotil kupní smlouvy ze dne [datum] a [datum] jako nevěrohodné, a to s ohledem na sdělení [právnická osoba] a jeho trestní rozsudek, specifikovaný v odst. 8 odůvodnění napadeného rozsudku. Připomněl, že pojišťovna obě vozidla do data [datum] evidovala na jméno žalovaného jako pojistníka a současně vlastníka, nikoliv na jméno [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Pokud ve vztahu k vozidlu Škoda Rapid dokládal žalovaný pozbytí svého vlastnického práva kupní smlouvou ze dne [datum], tak prvostupňový soud konstatoval, že kupující, podnikající jako [jméno] [příjmení], [IČO], podle živnostenského rejstříku k datu uzavření kupní smlouvy neexistoval, resp. jeho živnostenské oprávnění zaniklo. Připomněl, že údaj o tvrzené osobě vlastníka [jméno] [příjmení] neodpovídá ani záznamům v pojistné smlouvě [právnická osoba] Za nevěrohodnou označil obranu žalovaného, který k vozidlu VW Passat uváděl, že mu bylo vydáno jako neprovozuschopné v roce 2012 Policií ČR, když pominuly důvody k jeho zadržování v rámci trestního řízení, a to pouze na náhradní díly, bez VIN kódu a registrační značky. Konstatoval, že v přímém rozporu s tím, jsou pojistné smlouvy [číslo] [anonymizováno] [právnická osoba] a [číslo] u [právnická osoba], u nichž žalovaný po uvedeném datu (od [datum] do [datum] a od [datum] až dosud) sjednal pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání a namítal, že soud prvního stupně neprovedl důkazy za účelem zjištění, zda byl k postupné kumulaci domnělých dluhů upozorněn a zda rámcové dohody o pojištění motorových vozidel tyto dodatky obsahují, když vycházel toliko z informačního systému veřejné správy, který není nadán shodnou důkazní silou, jak je tomu například u veřejných seznamů. Zdůrazňoval, že se v případě registru vozidel jedná o informační systém veřejné správy, kdy o stavu registraci svědčí zákonná domněnka, která je vyvratitelná. Připomínal, že k vyvrácení jednotlivých důkazů označil soukromé listiny, které dohledal a prvostupňovému soudu je předložil. Poukazoval na to, že při předložení platně uzavřených kupních smluv ke stejným vozidlům však soud prvního stupně tento návrh hodnotil zamítavě, ačkoliv se jedná o platný titul převodu práv k nemovitým věcem, když obdobné domněnky mohou i nadále platit pro evidované„ vlastníky“ a„ provozovatele“ v registru silničních vozidel. Soudu prvního stupně dále vytýkal, že nijak neodůvodnil, v čem shledává relevanci trestní věci sp. zn. 1 T 48/2021 ve vztahu k nyní sporovanému předmětu řízení. Za nelogický označil jeho výklad, který zaměňuje skutečnost soudu známou z úřední činnosti za právně relevantní notorietu věc, která nemá žádné shodné rysy či prvky s předmětem sporovaného rozsudku. Vyslovil své přesvědčení, že došlo k porušení práva na rovnost zbraní v civilním řízení, a to k jeho újmě, když ani skutečnost, že v této oblasti podnikal, mu nemůže jít k tíži. Odvolatel ve svém odvolání uváděl, že je v rozporu s procesními pravidly osobní diskreditace na základě soudu skutečnosti známé z úřední činnosti, která není ani rámcově obdobná projednávané věci. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudku soudu prvního stupně tak, aby byla žaloba zamítnuta.

7. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalovaným uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. d) o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., t.j. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.), provedl důkaz kupními smlouvami ze dne [datum], [datum] a [datum] (ust. § 213 odst. 3o.s.ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání je z větší části důvodné.

9. Pokud jde o automobil VW Passat, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], tak odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci, ve vztahu k tomuto automobilu, proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 ze dne 16. 11. 2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

10. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy v tomto směru správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Skutečnosti, na které bylo poukazováno žalovaným v odvolání, nemohou otřást správností skutkových a právních závěrů prvostupňového soudu.

11. Se zřetelem k dalším odvolacím námitkám odvolací soud k věci dodává, že po zopakovaném dokazování má u zbylých tří automobilů prokázán tento skutkový děj:

12. Automobil Mazda, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], žalovaný prodal dne [datum] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] s tím, že si kontrahenti smlouvy domluvili, že nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel zajistí kupující, a to na svůj náklad, k čemuž mu prodávající udělil plnou moc (prokázáno kupní smlouvou ze dne [datum]).

13. Automobil VW Transporter, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], žalovaný prodal dne [datum] stejné obchodní společnosti, a i v ní bylo domluveno, že nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel zajistí kupující, a to na svůj náklad, k čemuž mu prodávající udělil plnou moc (prokázáno kupní smlouvou ze dne [datum]).

14. Automobil Škoda Rapid, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], žalovaný prodal dne [datum] [jméno] [příjmení], označenému ve smlouvě uvedeným jménem, [IČO], [obec], [ulice a číslo], [PSČ]. Bylo v ní m.j. domluveno, že kupující je povinen provést přepis na příslušném dopravním inspektorátu bez zbytečného odkladu (prokázáno kupní smlouvou ze dne [datum]).

15. Podle ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

16. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle ust. § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

17. Podle ust. § 4 odst. 2 písm. a), b) zákona se má při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

18. Za situace, kdy se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku podle ust. § 4 odst. 1 zákona u automobilu Mazda (výše specifikovaného) za období od [datum] do [datum] ve výši 9 244 a za období od [datum] do [datum] ve výši 10 448 Kč, není její žaloba v této části důvodná, neboť tento automobil žalovaný již dne [datum] prodal třetí osobě. Stejná situace nastala u automobilu VW Transporter (výše specifikovaného), kdy se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení stejného příspěvku za období od [datum] do [datum], neboť i jej žalovaný prodal dne [datum] stejnému subjektu. Ohledně automobilu Škoda Rapid (výše specifikovaného), u něhož se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení stejného příspěvku za období od [datum] do [datum], není žaloba rovněž důvodná, protože jej žalovaný prodal dne [datum] třetí osobě.

19. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně se tedy může v odvolacím řízení změnit i v důsledku odchylného hodnocení důkazů provedených už soudem prvního stupně. Odvolací soud je omezen zásadně v jediném směru. Má-li totiž ke změně skutkového stavu dojít jen v důsledku odchylného hodnocení důkazů, musí – v závislosti na povaze důkazů – rozhodné důkazy sám opakovat, popřípadě řízení doplnit jinými důkazy. Povaha důkazů sama o sobě určuje, zda možnost poznání výsledků dokazování je u obou soudů stejná či nikoliv. Typicky je tento rozdíl v možnostech poznání dán u důkazů výslechem účastníků řízení či svědků. Při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí totiž vedle věcného obsahu výpovědi i další skutečnosti (například způsob reprodukce vylíčených okolností, chování v průběhu výpovědi apod.), které – ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědí – nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání. Má-li tedy odvolací soud jiný názor na věrohodnost výpovědi účastníků nebo svědků než soud prvního stupně, nesmí z toho vyvodit jiný skutkový závěr, než soud prvního stupně (a ani závěr, že tyto výpovědi jsou z hlediska výsledků dokazování irelevantní), jestliže dané důkazy sám neopakoval, popřípadě řízení jinými důkazy sám nedoplnil.

20. Jiná je však situace u důkazu listinou, který se podle ust. § 129 odst. 1 o.s.ř. provede tak, že ji nebo její část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah. Protože obsah listiny se opětovným přečtením při odvolacím jednání nemění, může odvolací soud, aniž důkaz listinou znovu provedl při odvolacím jednání (způsobem upraveným v ust. § 129 odst. 1 o.s.ř., který je ve spojení s ust. § 211 o.s.ř. použitelný rovněž v odvolacím řízení), tento důkaz jinak hodnotit a dojít tak i k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně.

21. Předmětem odvolacího přezkumu nemůže být vlastní„ hodnocení“ důkazů nalézacím soudem, neboť nelze„ hodnotit“ v nalézacím řízení„ zhodnocené“ důkazy, vyjma procesní situace, kdy (nalézacím) soudem učiněné hodnocení důkazů je v rozporu s pravidly logického myšlení či snad přímo v extrémním rozporu s obsahem spisu. V tomto případě však odvolací soud neprovádí hodnocení důkazů ve vlastním slova smyslu, tedy že by bez provedeného dokazování přisuzoval tomu kterému důkaznímu prostředku tu či onu (skutkovou) relevanci, resp. důkaz - oproti nalézacímu soudu - hodnotil jinak, nýbrž toliko posuzuje, zda v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí vyložené hodnocení (jinak pro rozhodnutí zásadně významných) důkazů je či není v rozporu s pravidly logického myšlení, a to ve vazbě na další důkazní prostředky, pakliže informace zachycené v tom kterém důkazním prostředku jsou (třeba i zásadně) rozdílné, přičemž nalézací soud bez dalšího privileguje pouze určitý důkaz či určitou množinu důkazních prostředků, ponechávaje bez (komplexního či řádně odůvodněného) hodnocení jiný důkaz, či zbytkovou množinu důkazních prostředků.

22. U takových důkazních prostředků, kde je vliv skutečností nezachytitelných v protokolu o jednání na hodnocení jejich věrohodnosti vyloučen (např. u listin podle ust. § 129 o.s.ř.), není porušením zásady přímosti občanského soudního řízení, vyvodil-li z nich odvolací soud jiné skutkové závěry než soud prvního stupně, aniž je sám znovu předepsaným procesním způsobem zopakoval. Obsah těchto důkazů má totiž odvolací soud k dispozici ve stejné podobě jako soud prvního stupně a má proto i stejné podmínky pro hodnocení důkazů postupem podle ust. § 132 o.s.ř. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1736/2002 ze dne 23. 1. 2003 či sp. zn. 29 ICdo 113/2017 ze dne 20. 12. 2017).

23. Přestože tedy odvolací soud může hodnotit důkaz listinou jinak a dojít na jeho základě k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně, aniž tento důkaz zopakoval při odvolacím jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3620/2008 ze dne 22. 4. 2010), bylo v tomto případě dokazování zopakováno třemi kupními smlouvami, výše specifikovanými, a to s ohledem na odvolací důvody.

24. Na rozdíl od soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že kupní smlouvy ze dne [datum] a [datum] nelze považovat za nevěrohodné s ohledem na skutečnosti, popisované soudem prvního stupně v odst. 21 odůvodnění napadeného rozsudku. Žalovaný byl sice jednatelem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na straně kupujícího, ale tato skutečnost, ani ve spojení se sdělením [právnická osoba] či rozsudkem soudu prvního stupně č.j. 1 T 48/2021 – 667 ze dne 17. 6. 2021, nemůže způsobit nevěrohodnost uvedených kupních smluv. Na koho totiž uvedená pojišťovna evidovala vozidla je irelevantní, neboť podstatná je skutečnost, kdo byl jejich vlastníkem, příp. provozovatelem. Tím byla totiž od uzavření obou kupních smluv výlučně společnost [právnická osoba], nikoli žalovaný. Uvedený rozsudek v trestní věci, vedené proti žalovanému a uvedené společnosti, nemá žádnou souvislost s předmětem řízení v této projednávané věci a dovozovat z něj menší hodnověrnost žalovaného je proto naprosto nesprávné.

25. Smlouvu o prodeji automobilu Škoda Rapid ze dne [datum] vyhodnotil odvolací soud za platně uzavřenou. Skutečnost, zda kupující [jméno] [příjmení] měl či neměl oprávnění k podnikatelské činnosti, je totiž naprosto irelevantní, stejně jako záznamy v pojistné smlouvě, na níž odkazoval soud prvního stupně.

26. Soud prvního stupně proto nikterak nepochybil, když žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 970 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení jako příspěvek podle ust. § 4 odst. 1 zákona u automobilu VW Passat (výše specifikovaného) za období od [datum] do [datum]. Výše úroku z prodlení byla správně stanovena podle ust. § 1970 o.z. a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

27. Rozsudek soudu prvního stupně byl proto jako věcně správný v této části výroku I. podle ust. § 219 o.s.ř. potvrzen. Ve zbývající části byl výrok I. rozsudku změněn podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak, že žaloba byla v rozsahu dalších (výše uvedených) nároků zamítnuta.

28. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 21 o.s.ř., kdy úspěch žalobkyně byl 18,69% (7 970 Kč) a úspěch žalovaného 81,31% (34 682 Kč, t.j. 9 244 + 7 970 + 7 020 + 10 448 Kč). Žalovanému tedy po právu náleží náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně a za odvolací řízení v rozsahu 62,62% Odvolací soud konstatuje, že v této věci nenastaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle ust. § 150 o.s.ř.

29. Za řízení před soudem prvního stupně vznikly žalovanému náklady na právní zastoupení advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Ty jsou tvořeny dvěma hlavními úkony po 2 820 Kč (ust. § 11 odst. 1, a to 1x podle písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, 1x podle písm. g) - účast na jednání dne [datum], když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT ve spojení s ust. § 8 odst. 1 AT) a dvakrát náhrada hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 AT). Dále pak byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty (ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. 235/2004 v platném znění) z výše uvedených položek ve výši 1 310,40 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalovaného tedy činí za tuto část řízení 7550,40 Kč.

30. V odvolacím řízení vznikly žalovanému náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 133 Kč a za právní zastoupení advokátem podle AT. Ty jsou tvořeny dvěma hlavními úkony po 2 820 Kč (ust. § 11 odst. 1 x podle písm. d) - písemné podání odvolání, 1x podle písm. g) - účast na jednání dne [datum], když výše je dána opět ust. § 7 bod 5. AT ve spojení s ust. § 8 odst. 1 AT) a dvakrát náhrada hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 AT). Dále pak byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty (ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 v platném znění) z výše uvedených položek, vyjma soudního poplatku, ve výši 1 310,40 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalovaného tedy činí za tuto část řízení 9 683,40 Kč.

31. Celkem tedy žalovanému vznikly náklady ve výši 17 233,80 Kč, t.j. 7 550,40 + 9 683,40 a 62,62% proto představuje částka 10 792 Kč (po zaokrouhlení). Náhrada nákladů v této výši mu byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).