o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Benešově č.j. 4 C 18/2023 – 212 ze dne 11. ledna 2024

1. Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. 4 C 18/2023 – 212 ze dne 11. 1. 2024 rozhodl tak, že výrokem I. uznal žalované povinnými strpět vstup žalobkyně na pozemek parc. č. 1562/3 v katastrálním území [adresa], zapsaného na LV č. [hodnota] u [adresa] za účelem prohlídky vodovodního potrubí a čerpadla a provádění jejich údržby, strpět vstup žalobkyně na pozemek parc. č. 1562/3 v katastrálním území [adresa], zapsaného na LV č. [hodnota] u [adresa] za účelem opravy a modernizace obslužného zařízení vodovodního potrubí, strpět žalobkyni odběr vody ze studny na pozemku parc. č. 1562/3 v katastrálním území [adresa], zapsaného na LV č. [hodnota] u [adresa] v rozsahu potřeby panujícího pozemku. Výrokem II. zamítl vzájemnou žalobu, aby určil, že pozemek parc. č. 1562/3, zapsaný na LV č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa], vedený [adresa], není zatížen věcným břemenem braním vody a věcným břemenem práva na umístnění jeho provozu vodovodního rozvodu a přívodu elektrického proudu pro čerpadlo pro panující pozemek parc. č. 1560, zapsaný na LV č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa] a vedený [adresa]. Výrokem III. zamítl vzájemnou žalobu, aby určil, že služebnost inženýrských sítí – umístění a provozu vodovodního rozvodu a přívodu elektrického proudu pro čerpadlo služebného pozemku parc. č. 1562/3, zapsaného na LV č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa], vedeného u [adresa], zřízená ve prospěch panujícího pozemku parc. č. 1560, zapsaného na LV č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa], vedeného u [adresa], je promlčena. Výrokem IV. uložil žalovaným a vedlejším účastníkům na straně žalované povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 47 325 Kč k rukám jejího právního zástupce.

2. Žalobkyně se domáhala umožnění výkonu výše uvedených práv ze služebnosti s tím, že na pozemku žalovaných je umístěna studna, která má obsluhovat na základě smluvně zřízených věcných břemen několik přilehlých pozemků, a to včetně jejího pozemku. Poukazovala na to, že má ve studni jako vlastník panujícího pozemku instalováno zařízení – čerpadlo a vodovodní potrubí, které by mělo přivádět vodu na panující pozemek, ale žalovaní, jakožto vlastníci služebného pozemku, jí neumožňují provést nutnou údržbu a opravu tohoto zařízení. Tvrdila, že jí neumožnili na služebný pozemek žádný vstup a že se s nimi není možné dohodnout. Konstatovala, že v důsledkem toho je panující pozemek zcela bez přívodu vody, když z neznámých příčin voda na panující pozemek neproudí. V žalobě poukazovala na to, že žalovaní si podmiňují další projednání o vstupu zcela konkrétní specifikací, co má být účelem kontroly, údržby a opravy zařízení, což z logiky věci nelze předem splnit. K námitkám žalovaných uvedla, že neexistentní právo z věcného břemena, kdy žalovaní tvrdili, že právo odpovídající věcnému břemeni neexistuje, nemůže být promlčeno, kdy tito zároveň tvrdili, že právo je promlčeno.

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru, že žalovaní byli ke dni [datum] vlastníky ve společném jmění manželů mj. předmětného pozemku parc. č. 1562/3 v k. ú. a obci [adresa] a žalobkyně je mj. vlastníkem pozemku parc. č. 1560 v k. ú. a obci [adresa]. Smlouvou o koupi nemovité věci ze dne [datum] jejíž součástí je smlouva o zřízení věcného břemene služebnosti inženýrské sítě a práva na vodu, byla zřízena věcná břemena – služebnost práva vody a služebnost inženýrské sítě umístění a provozu vodovodního vedení a přívodu elektrického vedení pro čerpadlo, umístěné ve studni na služebném pozemku parc. č. 1562/3 v k. ú. a obci [adresa], služebnosti byly zřízeny ve prospěch panujícího pozemku parc. č. 1560 v k. ú. a obci [adresa] a byly v katastru nemovitostí zapsány pro předmětné pozemky, tedy pro služebný i panující pozemek. Právní předchůdci žalovaných zřídili kupní smlouvou ze dne [datum], včetně smlouvy o zřízení věcných břemen a smlouvou o koupi nemovité věci ze dne [datum], předmětná věcná břemena i ve prospěch pozemků parc. č. 1565 a parc. č. 1563. [právnická osoba] [adresa], jako věcně i místně příslušný vodoprávní úřad, oznámil dne [datum] zahájení řízení k odstranění vodního díla – vrtané studny, umístěné na pozemku parc. č. 1562/3 v k. ú. [adresa], které později zastavil, a to usnesením, poznamenaným do spisu dne [datum]. Právní zástupci žalobkyně a žalovaných spolu před podáním žaloby komunikovali ohledně možného mimosoudního vyřešení předmětného sporu, a to datovými zprávami, korespondencí a prostřednictvím osobního setkání.

4. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 1257 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ust. § 1258 o.z., ust. § 1259 o.z., ust. § 1267 odst. 1 o.z., ust. § 1272 odst. 1 o.z., ust. § 632 o.z., ust. § 618 o.z. a ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), ust. § 9 odst. 3 písm. c) AT, ust. § 7 bod 5. AT, ust. § 12 odst. 3 AT, ust. § 11 odst. 2 a 3 AT, ust. § 14 odst. 1 a 3 AT, a to s připomenutím komentářové literatury.

5. Žalobu na ochranu práv ze služebností označil za důvodnou s tím, že žalobkyně je osobou oprávněnou z předmětných služebností, když prokázala, že jí svědčí jednak služebnost práva na vodu, a jednak služebnost inženýrské sítě, neboť je vlastníkem panujícího pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. Konstatoval, že obě tyto služebnosti (věcná břemena) byly zřízeny na základě smlouvy o koupi nemovité věci, jejíž součástí byla rovněž smlouva o zřízení věcného břemene služebnosti inženýrské sítě a práva na vodu, ze dne [datum], a tyto byly následně zapsány do katastru nemovitostí (veřejného seznamu). Poukázal na to, že žalobkyně prokázala, že je do jejích věcných práv zasahováno, resp. jí není v rozporu s ust. § 1267 odst. 1 věta druhá o.z. umožněn přístup na služebný pozemek parc. č. 1562/3 v k. ú. [adresa], který je ve vlastnictví žalovaných, aby mohla provést prohlídku a případnou údržbu inženýrské sítě – vodovodního vedení a přívodu elektrického vedení pro čerpadlo, umístěné ve studni na služebném pozemku. Zdůraznil, že tato skutečnost přímo souvisí s tím, že kvůli tomu je panující pozemek žalobkyně zcela bez přívodu vody ze studny, nacházející se na služebném pozemku. Připomněl, že žalobkyně měla zájem a snahu předem se žalovanými projednat vstup na jejich pozemek (služebný pozemek), avšak žalovaní si takové umožnění vstupu podmiňovali irelevantními podmínkami.

6. K vzájemném návrhu žalovaných na určení neexistence předmětných služebností (věcných břemen), kterými je zatížen služebný pozemek žalovaných ve prospěch panujícího pozemku žalobkyně, konstatoval, že je dán naléhavý právní zájem, ale uplatněné důvody neshledal důvodnými. Poukázal na to, že předmětné služebnosti byly zřízeny na základě platné a určité smlouvy, když obsah a rozsah příslušné služebnosti nemusí být vždy zcela přesně určen, jestliže je lze určit výkladem. Připomněl, že totožné služebnosti byly navíc zřízeny i pro jiné okolní panující pozemky a u žádného nevzniká pochybnost o jejich obsahu a jejich rozsahu. Uzavřel, že služebnosti byly tedy platně zřízeny původními vlastníky nemovitosti – služebného pozemku ve prospěch tehdejších vlastníků nemovitosti – panujícího pozemku, který je nyní ve vlastnictví žalobkyně, a proto nadále trvají. Uvedl, že je tedy naprosto nadbytečné jakékoli zkoumání dobré víry žalobkyně ve vztahu k těmto služebnostem. Vyslovil nesouhlas s argumentací žalovaných, kteří dovozovali prioritu zápisů služebností v katastru nemovitostí a v tomto směru uzavřel, že práva vyplývající z těchto služebností jsou pro všechny panující pozemky stejná, kdy jsou všichni oprávnění ze služebností ve svých právech limitováni právy ostatních oprávněných. Tvrzení žalovaných o studni, nacházející se na služebném pozemku, jako „černé“ (nepovolené) stavbě, označil za nepravdivé a konstatoval, že ani to by nemělo na práva žalobkyně žádný vliv. Zdůraznil, že případná vlastní studna na panujícím pozemku, anebo nemožnost výkonu práva ze služebnosti z důvodu nedostatečné vydatnosti studny, umístěné na služebném pozemku, nemohou být důvody pro určení neexistence služebnosti (věcného břemene). Ke zbylým tvrzeným důvodům uvedl, že se týkaly nesplnění povinností žalobkyně, vyplývajících z veřejnoprávních předpisů, ale že se jimi nezabýval, neboť ve vztahu k určení (ne)existence služebností (věcných břemen) a ochraně práv z nich, nemají tyto důvody relevanci. Zdůraznil, že se v projednávané věci jedná o spor, který vyplývá ze soukromého práva. Konstatoval, že je zřejmé, že pro legální čerpání vody je nezbytné splnit příslušné povinnosti, vyplývající z veřejnoprávních předpisů, nicméně pokud v této souvislosti je potřebná součinnost žalovaných, jakožto vlastníků služebného pozemku, pak jsou k této součinnosti povinni. Uvedl, že tomu tak je z důvodu existence závazku ze služebností (věcných břemen) smluvně zřízených, přičemž v případě, že součinnost poskytnuta není, lze se případně domáhat dalších nároků. Stran možnosti vznést námitku promlčení ze služebnosti (věcného břemene) a následného žalování na určení, že právo ze služebnosti je promlčené, odkázal na rozsudek [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]. Dospěl k závěru, právo ze služebnosti inženýrské sítě není promlčené, neboť služebnosti (věcná břemena) patří mezi věcná práva k cizím věcem a právo z této služebnosti bylo zapsáno do katastru nemovitostí (veřejného seznamu). Odkázal na ust. § 632 o.z. s tím, že se promlčí tehdy, pokud není vykonáváno po dobu deseti let, nikoli tří let, jak to dovozovali žalovaní, kteří tvrdili, že nebylo vykonáváno ode dne [datum] a že se muselo promlčet nejpozději dne [datum]. Vzájemný návrh na určení, že předmětná služebnost inženýrských sítí je promlčena, proto zamítl.

7. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včas odvolání a předně namítali, že výrok I. rozsudku je neurčitý pro neoznačení panujícího pozemku, který je uveden bez číselného označení a neodpovídá katastrálnímu stavu a dovozovali, že není vykonatelný. Dále poukazovali na porušení povinnosti tvrzení a důkazní na straně žaloby ve světle procesní odpovědnosti za výsledek dokazování [např. že panující pozemek parc. č. 1560 je zcela bez přívodu vody, když z neznámých příčin neproudí bez důkazů, nebo výkon práv z uloženého věcného břemene služebnosti inženýrské sítě vodovodního potrubí a obslužného zařízení, když uložení (zřízení) není prokázáno žádným důkazem] a na chybějící rozhodnutí soudu prvního stupně o označených důkazech, uplatněných k návrhu žalovaných a vedlejšího účastníka s odůvodněním a vyložením, z jakých důvodů navržené důkazy nebyly provedeny. V odvolání dále poukazovali na „porušení zásady rozhodování podle ust. § 153 o.s.ř., kdy se soud nevypořádal s ust. 1266 o.z. a ust. § 1258 o.s.ř. v důsledku hmotněprávní úpravy žalobou požadovaného nároku na výkon práv ze služebnosti braní vody, resp. pravidla, že výkon práv panujícího pozemku novějšího (1560) nesmí být na újmu právům starších panujících pozemků (1565, 1563, 1564)“. Prvostupňovému soudu vytýkali, že nehodnotil výpis LV služebného pozemku z hlediska jimi namítaného pořadí služebností, a neposoudil práva každého z panujících pozemků jednotlivě a ve vzájemných souvislostech a práva silnějších a slabších panujících pozemků podle ust. § 1266 o.z., a to každého z nich jednotlivě a všech práv panujících pozemků ve vzájemné souvislosti, a to samostatně ve vztahu k služebnosti práva vody a k služebnost inženýrské sítě vodovodního potrubí a elektrického vedení, ačkoliv se jedná o práva rozdílná a nevysvětlil vzájemné souvislosti (rozdíly), zejména k posouzení ochrany práv starších (silnějších). Dále mu vytýkali, že nevyložil, na základě jakého ustanovení zákona nejde o porušení ochrany starších práv služebností s tím, že závěr o stejných právech je jeho domněnkou, kterou nemůže přivodit žalující straně výhodnější postavení, když jde o zásah do rovnosti stran občanského soudního řízení. Odvolatelé ve svém odvolání uváděli, že „žaloba neobsahuje rozhodný popis skutkových okolností k oběma služebnostem“ a že „skutkově nebylo v žalobě tvrzeno ani popsáno umístění vodovodního rozvodu ve služebném pozemku 1562/3 v trase od zdroje vody (studny) až na panující pozemek“. Prvostupňovému soudu rovněž vytýkali, že nevysvětlil a neodůvodnil, jaké smluvní ujednání ve spojení s jakým konkrétním ustanovením zákona umožňuje žalobkyni vstup na služebný pozemek za účelem prohlídky vodovodního potrubí, čerpadla a provádění údržby, opravy nebo i modernizace (smluvně nesjednané), z pohledu ochrany oprávněných zájmů služebného pozemku. Poukazovali rovněž na to, že ve vztahu k vzájemnému nároku žalující strany chybí odůvodnění soudu o dopadu neexistujících práv inženýrských sítí (neprovedeným důkazem výpisu z LV [adresa]), neprokázaných žalující stranou k posouzení otázky, zda tato okolnost není příčinou, proč voda žalobkyni neteče, jak je v žalobě tvrzeno. Ve svém odvolání dále uváděli, že vyhovujícím výrokem č. I. byla žalobkyni přiznána práva ve větším rozsahu, než má smluvně vymezeno a nad rámec kogentní úpravy zákona. Vytýkali mu též, že nevysvětlil ani neodůvodnil právo lepšího a silnějšího práva pozemku parc. č. 1565 z roku 2012 (vzniklého dva roky před nárokem žalující strany), a dále pak i pozemků parc. č. 1564, 1563 s poměřením práva nejslabšího pozemku parc. č. 1560 (bez jeho označení číselného nebo jazykového), ačkoliv právo, které žalobkyni přiznal, jí nesvědčí. Připomínali, že k zapsání věcných břemen u služebného pozemku v roce 2012 došlo tak, že věcné břemeno ve prospěch žalobkyně bylo zapsáno až jako poslední, a je zde tedy evidentně kolize čtyř služebností. V odvolání bylo opakovaně uváděno, že „odůvodnění soudu prvního stupně, že práva panujících pozemků jsou stejná, je nepřípustnou domněnkou“, že prvostupňový soud vůbec nevyhodnotil žalovanými navržené důkazy kupními smlouvami, že k otázce braní vody soud nevysvětlil, zda pouhé zřízení věcného břemene bez prokázání titulu k odběru vody opravňuje žalobkyni k odběru vod, když tento je vázán na povolení vodoprávního orgánu a že k otázce vodovodního potrubí nebylo ničím prokázáno uložení vodovodního potrubí ani jeho obslužného zařízení. Zdůrazňovali, že v době, kdy byla předmětná služebnost zapsána do katastru nemovitostí, byly jiné potřeby panujícího pozemku, než jsou v současné době, a než byly v časovém intervalu mezi těmito časovými úseky. Tvrdili, že žalobkyně chce přestavět svůj dům stojící na parc. č. 1560 na apartmánové bydlení se šestnácti byty a dovozovali, že případná služebnost by měla být v rozsahu menším než větším. Poukazovali na specifikum věcného břemene braní vody, které je třeba odlišovat od jiných podobných věcných břemen. Část odvolací argumentace se překrývala a bylo rovněž odkazováno na judikaturu [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Jenom nad rámec odvolací soud připomíná, že jeho usnesením č.j. [spisová značka] ze dne [datum] bylo potvrzeno usnesení prvostupňového soudu č.j. [spisová značka] ze dne [datum] kterým mj. rozhodl tak, že zastavil odvolací řízení o odvolání vedlejších účastníků na straně žalované pro nezaplacení soudního poplatku podle ust. § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavuje. Bez ohledu na toto rozhodnutí nebyli vedlejší účastníci vyloučeni z odvolacího řízení, neboť jim i nadále přísluší vedlejší účastenství na straně žalovaných při projednání odvolání žalovaných.

9. Vedlejší účastníci se zcela ztotožnili s odvolací argumentací žalovaných a dále zdůrazňovali, že výrokem I. napadeného rozsudku bylo zasaženo do jejich práv, neboť z něj vyplývá možnost čerpání vody žalobkyní bez jakéhokoliv omezení. Konstatovali, že pokud budou v budoucnu převyšovat potřeby žalobkyně nad jejich potřebami, je to právě ta skutečnost, kterou je zasahováno do jejich práv. Připomínali, že vydatnost zdroje je nedostatečná a ve shodě se žalovanými navrhli, aby byl napadený rozsudek odvolacím soudem zrušen a věc vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení.

10. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Pokud jde o žalovanými tvrzenou nevykonatelnost soudního rozhodnutí ve výroku I., tak s touto argumentací vyslovila nesouhlas. Konstatovala, že povinnost byla řádně identifikována, služebný pozemek byl rovněž řádně identifikován a žádná neurčitost či nevykonatelnost tedy dána není. K námitce ohledně kolize služebností k jednomu oprávněnému připomínala, že zákon takovouto situaci zná a řeší ji, a že to tedy nelze označovat za nějaké nosné téma. Námitku ohledně pozemku parc. č. 1859, která je ve vlastnictví města Sázavy, označila za zcela irelevantní pro potvrzení jí požadovaného práva. Připomínala, že i kdyby byla trubka vodovodního potrubí přerušena na jakémkoli pozemku, tedy i na pozemku ve vlastnictví třetí osoby, nemělo by to žádný vliv na jí požadovaný nárok, tedy na právo z věcného břemene. Konstatovala, že je rovněž naprosto irelevantní, jakým způsobem jsou jiné nároky řešeny ve veřejnoprávních řízeních, neboť to nemá žádný vliv na soukromoprávní vztah účastníků. K namítanému promlčení poukazovala na to, že žalovaní nyní tvrdí jiné časy, než tvrdili původně, a odkazovala na správné závěry napadeného rozsudku, s připomenutím data zřízení věcného břemene a data podání této žaloby. Upozorňovala, že nárok žalovaných, který byl zamítnut výrokem II., je v rozporu s jejich nárokem, zamítnutým ve výroku III. s tím, že se nejspíš mělo jednat o návrh in eventum.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalovanými uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

13. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením [Anonymizováno] v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:

14. V první řadě je třeba zdůraznit, že se v projednávané věci jedná o soukromoprávní vztah, který vyplývá ze zápisů v katastru nemovitostí, učiněných na základě smlouvy o koupi nemovité věci, jejíž součástí je smlouva o zřízení věcného břemene služebnosti inženýrské sítě a práva na vodu. Tyto skutečnosti naprosto správně popsal soud prvního stupně v odst. 6 a 7 odůvodnění napadeného rozsudku.

15. Námitku o neurčitosti a nevykonatelnost soudního rozhodnutí, obsaženého ve výroku I. napadeného rozsudku, má odvolací soud za irelevantní. Nelze totiž přehlédnout, že uvedeným výrokem se neurčovala žádná povinnost, která by se měla zapsat do katastru nemovitostí, neboť byla stanovena pouze povinnost žalovaných, která vyplývala z již zapsaného věcného břemene. Panující pozemek by bylo nutno specifikovat toliko tehdy, pokud by byla žaloba koncipována např. jako žaloba o zřízení věcného břemene či služebnosti. Povinnost, stanovená prvostupňovým soudem, byla řádně identifikována, stejně jako byl řádně identifikován služebný pozemek, proto není možno označit výrok I. za neurčitý a nevykonatelný.

16. Ze žalobních tvrzení, procesní obrany žalovaných i dokazování, provedeného soudem prvního stupně, jednoznačně vyplývá, že žalovaní bránili vstupu žalobkyně na služebný pozemek za účelem prohlídky vodovodního potrubí a čerpadla a provádění jejich údržby, opravy a modernizace obslužného zařízení vodovodního potrubí a odběru vody ze studny na tomto pozemku. K žádnému „porušení povinnosti tvrzení a důkazní na straně žaloby ve světle procesní odpovědnosti za výsledek dokazování“ tedy nedošlo.

17. Neobstojí ani žalovanými vytýkaná vada řízení, že soud prvního stupně neprovedl všechny navržené důkazy. [Anonymizováno] ve své rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že účastník řízení, na němž je povinnost tvrdit právně významné skutečnosti a navrhovat k jejich verifikaci důkazní prostředky, nemá – v procesním slova smyslu – právo na provedení jím navrženého důkazu před soudem. Soud ve smyslu ust. § 120 odst. 1 věty druhé o.s.ř. rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, a pokud takovému návrhu nevyhoví, v odůvodnění rozhodnutí vyloží (srov. ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.), z jakých důvodů (ve vztahu k hmotně-právním předpisům, které aplikoval, a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě dospěl) navržené důkazy neprovedl (srov. shodně např. závěry v rozsudku [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], usnesení [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], a rozsudku [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], a dále též nálezy [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], a sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum]). Této své povinnosti soud prvního stupně v posuzované věci dostál, neboť náležitě vysvětlil důvody, proč nebylo v poměrech projednávané věci nutno důkaznímu návrhu – i z pohledu úplnosti zjištěného skutkového stavu – vyhovět.

18. Odvolací soud zároveň konstatuje, že neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno (srov. nález [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno]).

19. Soud prvního stupně pochybil částečně toliko v tom, že neuvedl důvod, proč nepřistoupil k doplnění dokazování důkazními prostředky, navrženými žalovanými (srov. ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.). Zde zbývá dodat, že neučinil-li tak, může odvolací soud z takové vady vyvozovat důsledky jen tehdy, měla-li tato vada za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tak by tomu mohlo být jen v případě, že navržený důkaz směřoval k objasnění skutečností, které jsou významné z hlediska právního posouzení věci a které již zároveň nebyly dostatečně spolehlivě prokázány jinak (srov. např. usnesení [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Ze skutkového stavu, který byl prvostupňovým soudem zjištěn v dostatečném rozsahu, je však zcela zřejmé, že by další dokazování do věci nevneslo nic nového a neprovedení dalších důkazů by na průběh řízení už nemělo žádný vliv.

20. Odvolací soud připomíná, že zápis věcného břemene braní vody v oprávnění pro parcelu parc. č. 1565, jejímiž vlastníky jsou v současné době žalovaní (stejně jako služebného pozemku), byl proveden s právními účinky vkladu ke dni [datum], pro parcelu parc. č. 1563, jejímiž vlastníky jsou vedlejší účastníci, byl proveden s právními účinky vkladu ke dni [datum] v 10:21:04 a pro parcelu parc. č. 1560, jejímž vlastníkem je žalobkyně byl proveden s právními účinky vkladu ke dni [datum] v 10:23:38.

21. Dovozovat tedy jakási přednostní práva zápisu věcných břemen, jak se o to snažili žalovaní, je naprosto absurdní a judikatura, na níž odkazovali žalovaní a vedlejší účastníci, na projednávanou věc vůbec nedopadá. U parcely parc. č. 1565 jsou totiž oprávnění i povinní z věcného břemene žalovaní a právní účinky věcného břemene braní vody ve prospěch vedlejších účastníků byly před právními účinky věcného břemene braní vody ve prospěch žalobkyně zapsány ke stejnému datu (tj. [datum]), jen o přibližně dvě a půl minuty dříve. S ohledem na tyto skutečnosti tedy není možno vycházet z toho, že pro pozemky parc. č. 1563, parc. č. 1564 a parc. č. 1565 svědčí jakési „stáří služebnosti“ před pozemkem parc. č. 1560. Podle ust. § 1301 o.z. sice spojením vlastnictví panující a služebné věci v jedné osobě služebnost nezaniká, ale pokud jde o pozemky parc. č. 1564 a parc. č. 1565, tak nelze přehlédnout, že jejich vlastníci jsou přímo žalovaní a braní vody využívají z titulu svého vlastnického práva.

22. Ohledně míry služebností braní vody panujících pozemků parc. č. 1563, 1564, 1565, 1560, kterou se podle odvolatelů soud prvního stupně nezabýval, je třeba připomenout ust. § 1258 o.z. Podle něho služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší. V projednávané věci bylo nutno vycházet ze žalobního petitu, který byl formulován v převážné míře tak, že se žalobkyně domáhala vstupu na služebný pozemek za účelem prohlídky vodovodního potrubí a čerpadla a provádění jejich údržby, opravy a modernizace obslužného zařízení vodovodního potrubí a rovněž i odběru vody ze studny na tomto pozemku. Otázka vydatnosti zdroje a potřeb každého jednotlivého panujícího pozemků, při smluvně nesjednané jakosti vody, předmětem tohoto řízení nebyla a proto nebylo nutno posuzovat obsah nebo rozsah existující služebnosti. Odkaz žalovaných na rozsudek [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] tedy nebyl na místě, protože řešil skutkově i právně jinou věc, kdy se tamní žalobci domáhali, aby byla tamnímu žalovanému uložena povinnost zdržet se zásahů do výkonu jejich práva odpovídajícího věcnému břemeni průjezdu domem. V projednávané věci potřebuje mít žalobkyně pochopitelně povědomí o funkčnosti svého čerpadla ve studni, které se služebnost týká a s ohledem na to, že jde o odběr vody, musí vědět, zda je či není funkční potrubí, kterým je voda přiváděna na panující pozemek. Nebyla tedy dána potřeba, aby „soud prvního stupně vysvětlil, na základě čeho by mohla být prokázána subsidiárně míra místní zvyklosti, a z jakých důvodů nenastoupila pro hodnocení výkonu práva vyvratitelná právní domněnka ohledně rozsahu a obsahu služebnosti, předpokládající obsah a rozsah služebnosti spíše menší než větší“, jak na to ve svém odvolání poukazovali žalovaní. To samé platí i o další části odvolání, ve které žalovaní soudu prvního stupně vytýkali, že „se nezabýval smluvně nesjednaným právem na pitnou vodu“ a „neposouzením obsahu práva na vodu panujícího pozemku, kdy nebylo prokázáno žádným titulem žalující strany zaručení práva pitné vody“.

23. Pokud žalovaní v odvolání poukazovali na to, že v době zapsání předmětné služebnosti do katastru nemovitostí byly jiné potřeby panujícího pozemku, než jsou v současné době a že chce žalobkyně přestavět svůj dům, stojící na parc. č. 1560, na apartmánové bydlení, jsou tyto skutečnosti rovněž irelevantní. Jestliže totiž první tvrzená situace nastala nebo v budoucnu skutečně nastane druhá předpokládaná situace, žalovaným nic nebrání v tom, aby postupovali např. podle ust. § 1299 odst. 2 o.z. (při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu). Jak již bylo shora uvedeno, řešil se v tomto řízení ale úplně jiný skutkový děj, a to s ohledem na tvrzení žalobce v žalobě a žalovaných ve vzájemném návrhu. Jestliže žalovaní ve svém odvolání dále poukazovali na specifikum věcného břemene braní vody, které je třeba odlišovat od jiných podobných věcných břemen, je třeba jim dát částečně za pravdu, neboť v teoretické rovině může nastat situace, kdy dojde k tzv. zmenšení pramene ve studni. V takovém případě by ale bylo nutno postupovat buď na základě shody oprávněných nebo podle ust. § 1299 odst. 2 o.z.

24. Pokud žalovaní ve svém odvolání poukazovali na to, že pozemek parc. č. 1859, který je umístěn mezi panujícím a služebným pozemkem, je ve vlastnictví města [adresa] a vodovodní potrubí má podle tvrzení žalobkyně procházet přes tento pozemek, má odvolací soud tuto námitku – ve vztahu k požadovanému nároku žalobkyně – též za irelevantní. Připomíná, že i kdyby došlo k přerušení trubky vodovodního potrubí na pozemku ve vlastnictví třetí osoby, nemělo by to žádný vliv na právo žalobkyně z věcného břemene, které je předmětem tohoto řízení.

25. V těchto souvislostech je rovněž naprosto irelevantní i to, jakým způsobem jsou jiné nároky účastníků řešeny ve veřejnoprávních řízeních, neboť to nemá žádný vliv na jejich soukromoprávní vztah, projednávaný v tomto řízení.

26. Soud prvního stupně proto nikterak nepochybil, když žalobě vyhověl a vzájemnou žalobu zamítl a odvolací soud proto jeho rozsudek jako věcně správný (včetně věcně správného akcesorického výroku o nákladech řízení) podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Konstatuje, že v této věci nenastaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle ust. § 150 o.s.ř. a že tedy o náhradě nákladů řízení rozhodl prvostupňový soud správně podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

27. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela procesně úspěšné žalobkyni vznikly ve stádiu odvolacího řízení náklady spojené s právním zastoupením advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Ty jsou tvořeny jedním hlavním úkonem po 5 300 Kč [ust. § 11 odst. 1 písm. g) - účast na jednání dne [datum], když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT ve spojení s ust. § 9 odst. 3 písm. c) AT, při spojení tří nároků podle ust. § odst. 3 AT] a jednou náhradou hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT). Dále byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 Sb. v platném znění] z výše uvedených položek ve výši 1 176 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalobkyně tedy činí za tuto část řízení 6 776 Kč a jejich náhrada jí byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).