o zaplacení částky 280 000 Kč s příslušenstvím

1. Ve shora označené věci soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 180 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 180 000 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (I.); zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do zaplacení (II.); a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 78 429,53 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (III.).

2. Podle odůvodnění tohoto rozsudku je předmětem řízení nárok žalobce na zaplacení 280 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout na straně žalovaného poté, co žalobce odstoupil od kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Žalobce odůvodnil žalobu zejména tím, že na základě uvedené smlouvy od žalovaného koupil nákladní vozidlo tov. zn. [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ], VIN [VIN kód], s datem první registrace dne [datum] za kupní cenu 280 000 Kč, kterou žalovanému uhradil při převzetí vozidla. Při převzetí vozidla, které žalovaný zakoupil v [Anonymizováno], dne [datum] byl stav tachometru podle palubního počítače 221 180 km, přičemž při prodeji žalovaný žalobci předložil protokol o měření emisí vozidla se vznětovým motorem s řízeným systémem [Anonymizováno] a protokol o technické prohlídce ze dne [datum], tj. k datu první registrace vozidla v [Anonymizováno], ve kterých byl stav tachometru 218 192 km. Žalobce zamýšlel vozidlo využívat k cestování s tím, že o svém záměru vyrozuměl i žalovaného. Z tohoto důvodu následující měsíce po koupi vozidla žalobce vozidlo k jízdě nepoužíval a svépomocí jej přestavoval na obytnou dodávku. Po první delší ujeté vzdálenosti asi 200 km se na přístrojové desce objevila kontrolka motoru a vozidlo se při zařazení šestého převodového stupně dostávalo do nouzového režimu. Jelikož tento stav přetrvával i po několika dílčích opravách, byla provedena hloubková diagnostika servisním automechanikem, při které bylo zjištěno, že skutečný stav ujetých kilometrů vozidla je 624 078 km, tj. o 400 000 km vyšší, než vykazuje palubní počítač. Signalizaci poruchy vozidla přitom způsoboval stav turbodmychadla, které bylo vlivem vysokého nájezdu kilometrů natolik opotřebované, že je ve stavu zcela nefunkčním a je nutné jej vyměnit za nové. Žalobce se rovněž vyjádřil k okolnostem předcházejícím koupi předmětného vozidla, především poukázal na skutečnost, že žalovaný s vozidlem od jeho koupě v prosinci 2022 do dubna 2023, kdy prodal vozidlo žalobci, najel pouhých 3 000 km, a je pouze málo pravděpodobné, že o vadě spočívající ve stočném tachometru nevěděl. Tuto skutečnost podporuje rovněž to, že vozidlo začal žalovaný nabízet k prodeji prostřednictvím inzerce již v lednu 2023, tedy že žalovaný se po zjištění všech závad vozidla zamýšlel vozidla rychle zbavit. Žalobce měl nejprve snahu se s žalovaným rozumně domluvit, a proto mu dne [datum] prostřednictvím emailu [jméno FO], zaslal dopis s vytčením vad vozidla a vznesl nárok na přiměřenou slevu z kupní ceny. Tuto variantu však žalovaný odmítl, proto žalobce následně od smlouvy odstoupil dopisem ze dne [datum]. Žalobce rovněž podal k [Anonymizováno] [podezřelý výraz] oznámení pro podezření ze spáchání [podezřelý výraz] činu podvodu, v rámci kterého bylo mj. zjištěno, že vozidlo bylo poprvé registrováno v roce 2012 v [Anonymizováno] a bylo prodáno do [Anonymizováno], kde bylo poprvé registrováno dne [datum] a jeho vlastníkem byl [Anonymizováno], který však následně vozidlo prodal společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], jejímž jednatelem byl v té době žalovaný, a jeho otec [jméno FO], který za žalovaného řešil prodej vozidla žalobci, byl jejím prokuristou. Při evidenční kontrole v [Anonymizováno] dne [datum] přitom stav ujetých kilometrů vozidla činil 280 123 km a podle sdělení [Anonymizováno] tento s vozidlem ujel dalších asi 60 000 km.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, popřel, že by mu bylo cokoliv známo o žalobcem tvrzených následně zjištěných vadách vozidla v době jeho prodeje, neboť vozidlo prodával ve stavu, jaký mu byl znám a jaký byl popsán v kupní smlouvě ze dne [datum]. Žalovaný potvrdil, že s prodejem vozidla mu pomáhal jeho otec [jméno FO].

4. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami a svědeckou výpovědí [jméno FO], vzal za prokázané, že mezi žalobcem jakožto kupujícím a žalovaným jakožto prodávajícím byla uzavřena dne [datum] kupní smlouva v písemné formě, na základě, které žalovaný prodal žalobci vozidlo tov. zn. [Anonymizováno], model [Anonymizováno], řada [Anonymizováno], typ karosérie dodávka, objem hnacího motoru 2,1 l, výkon pohonné jednotky 120 kW (161 hp), typ paliva diesel, VIN [VIN kód], reg. zn. [SPZ]. Dohodnutou kupní cenu ve výši 280 000 Kč zaplatil žalobce žalovanému při uzavření kupní smlouvy a převzetí vozidla. Současně s kupní smlouvou byl žalobci předán protokol o technické prohlídce č. [Anonymizováno] a o měření emisí vozidla č. [Anonymizováno] ze dne [datum], ve kterých byl zachycen stav počtu ujetých kilometrů 218 193 km. Žalovaný sám inzeroval předmětné vozidlo s deklarovaným stavem počtu ujetých kilometrů 218 197 km, ve skutečnosti však stav počtu ujetých kilometrů činil 624 078 km. Žalovaný koupil vozidlo dne [datum] za 180 000 Kč od společnosti [právnická osoba], ve které je jediným jednatelem a společníkem a která se mj. zabývá silniční motorovou dopravou; jeho otec [jméno FO] je ve jmenované společnosti prokuristou. Jmenovaná společnost zakoupilo vozidlo v [Anonymizováno] dne [datum] za 18 000 zlotých od dodavatele [Anonymizováno] s reg. zn. [SPZ].

5. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti.

6. Poté odkázal na § 2079 odst. 1 o.z., § 2085 odst. 1 o.z., § 2095 o.z., § 2099 odst. 1 o.z., § 2100 odst. 1 o.z., [Anonymizováno], § 2112 odst. 1 o.z., § 513 o.z., § 1968 o.z. a § 1970 o.z. a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).

7. Ze všeho nejdříve se soud prvního stupně zabýval platností uzavřené kupní smlouvy z hlediska vědomosti žalovaného o skutečném stavu počtu ujetých kilometrů předmětného vozidla (srov. s rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]). Žalobce v řízení tvrdil, že žalovaný si musel být vědom již při prodeji vozidla žalobci, že počet ujetých kilometrů uvedený na palubním počítači neodpovídá jeho skutečnému stavu, což podporoval svými tvrzeními jednak ohledně předmětu podnikání žalovaného a jeho otce v oblasti obchodování s vozidly, jednak okolnostmi nákupu vozidla v [Anonymizováno] a jeho prodeje žalobci, jakož i krátkou časovou posloupností, ve které se měly tyto okolnosti odehrávat a která nasvědčovala záměru žalovaného se vozidla co nejrychleji zbavit z důvodu zjištění jeho skutečného stavu. Provedeným dokazováním se však tato tvrzení žalobce nepodařila prokázat, a to ani v rámci policejního prošetřování podezření ze spáchání [podezřelý výraz] činu podvodu vedeného z podnětu [podezřelý výraz] oznámení žalobce, a soud proto nedospěl k závěru, že by se žalovaný dopustil nepoctivého jednání vůči žalobci ve smyslu § 6 odst. 1 o.z. spočívajícího v nesdělení všech skutkových a právních okolností týkajících se předmětného vozidla, o nichž žalovaný věděl nebo vědět musel, a to již před uzavřením kupní smlouvy ve smyslu § 1728 odst. 2 o.z., což by ve svém důsledku vedlo k neplatnosti právního jednání (uzavřené kupní smlouvy), a to k neplatnosti absolutní podle § 588 o.z. pro rozpor právního jednání se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, a současně k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úrok žalobce. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný, který prostřednictvím společnosti [právnická osoba] zakoupil předmětné vozidlo v [Anonymizováno] v listopadu 2022, zkontroloval při jeho koupi, potažmo po jeho koupi stav vozidla včetně jeho kontroly prostřednictvím databáze [Anonymizováno], což bylo potvrzeno svědkem [jméno FO], který jako prokurista jmenované společnosti (vedle toho i jako otec žalovaného) byl nákupu vozidla v [Anonymizováno] přítomen. Svědek [jméno FO] přitom popsal obvyklý průběh kontroly vozidel při jejich dovozu ze zahraničí se záměrem jejich dalšího prodeje, tedy kontroly v servisu a případných oprav servisem zjištěných vad, stejně tak kontroly v databázi [Anonymizováno], tj. v online databázi se záznamy o ojetých vozech. Navzdory tomu, že z výpisu této databáze (s generovanými údaji k datu [datum]) bylo provedeným dokazováním zjištěno, že ke stočení tachometru u předmětného vozidla v období od prosince 2021 do prosince 2022 došlo nejméně o cca 60 000 km, sám žalobce ve svém vyjádření uvedl, že v době koupě vozidla nebyl v databázi [Anonymizováno] uveden žádný údaj, který by nasvědčovat zásahu do stavu tachometru, tento byl naproti tomu do uvedené databáze zaznamenán až na základě policejního prošetřování z podnětu [podezřelý výraz] oznámení žalobce. Uvedené proto naopak podporuje verzi, že žalovaný povědomí o zásahu do počtu stavu ujetých kilometrů vozidla neměl.

8. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla kupní smlouva uzavřena platně, avšak vozidlo, které bylo předmětem koupě, nebylo v souladu s kupní smlouvou. Pouze na okraj soud prvního stupně k argumentaci žalovaného dodal, že za předpokladu, že by byla kupní smlouva shledána neplatnou, a žalovaný by tak byl žalobci povinen vrátit, oč se obohatil, již „[o]proti předešlé právní úpravě žalobce nemusí při uplatnění práva na vrácení plnění z neplatné smlouvy v žalobě vyjadřovat vzájemnou podmíněnost plnění a soud v řízení prověří, zda je žalobou uplatněné právo na vrácení plnění provázáno s restituční povinností žalobce (a zjištěnou vzájemnost vyjádří ve výroku rozhodnutí), pouze k námitce, v níž bude žalovaný tvrdit, že jeho povinnost k plnění má být podmíněna tím, že i jemu bude vráceno plnění, které poskytl žalobci, příp. tím, že mu má být poskytnuta peněžitá náhrada, není-li vrácení plnění dobře možné (§ 2999 o.z.)“, (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

9. V kupní smlouvě nebylo, pokud šlo o stav předmětného vozidla, uvedeno ničeho konkrétního, nýbrž to, že šlo o věc použitou s provozním opotřebením, které odpovídá její stáří a počet ujetých kilometrů, a proto soud prvního stupně vyšel z inzerce žalovaného a protokolů o technické prohlídce a o měření emisí vozidla, které byly společně s kupní smlouvou žalobci ze strany žalovaného předány a ve kterých byl počet ujetých kilometrů uveden. Pokud tak bylo žalobcem při následné diagnostické kontrole a kontrole stavu kilometrů (při poslední regeneraci filtru částic) zjištěno, že počet ujetých kilometrů činil přes 624 078 km, jednalo se o zcela zásadní rozdíl mezi deklarovaným stavem v kupní smlouvě, potažmo v inzerci předmětného vozidla a následně zjištěným skutečným stavem ujetých kilometrů, jenž je nutno považovat za skrytou vadu vozidla, kterou mělo vozidlo již při přechodu nebezpečí škody na žalovaného jakožto kupujícího (tj. k datu převzetí věci podle § 2121 odst. 1 o.z.) a za kterou odpovídá žalovaný jakožto prodávající (srov. s rozsudkem ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). V daném případě se tak jednalo o porušení kupní smlouvy podstatné, neboť žalovanému muselo být zřejmé, že kdyby žalobce toto porušení kupní smlouvy předvídal, kupní smlouvu by za těchto okolností neuzavřel. Žalobce proto byl oprávněn řešit nastalou situaci v rámci uplatňování práv z vadného plnění podle [Anonymizováno] a současně s oznámením zjištěné vady nebo bez zbytečného odkladu po jejím oznámení žalovanému rovněž oznámit, které právo z práv uvedených v [Anonymizováno] si volí. Žalobce dopisem ze dne [datum] zaslaným žalovanému prostřednictvím e-mailu oznámil, že žádá slevu z kupní ceny za současného uvedení § 2016 odst. 1 písm. c) o.z., a to s ohledem na zjištění, že v důsledku vady motoru, konkrétně turbodmychadla bylo zjištěno, že skutečný počet ujetých kilometrů vozidla je o cca 400 000 km vyšší, než bylo žalovaným deklarováno.

10. S ohledem na znění [Anonymizováno] nemohl žalobce svou volbu bez souhlasu žalovaného změnit, proto pokud žalobce téměř o jeden měsíc a půl později dopisem ze dne [datum] žalovanému, kterému byl doručen dne [datum], oznámil, že od kupní smlouvy odstupuje a žádá vrácení jím zaplacené kupní ceny, nejednalo se o odstoupení od smlouvy po právu. V řízení přitom nebylo prokázáno, že by žalovaný souhlasil se změnou volby práva žalobce z vadného plnění, o čemž svědčí rovněž skutečnost, že žalovaný vrácení kupní ceny v plné výši (potažmo snížené o počet ujetých kilometrů žalobcem) podmiňoval navrácením vozidla ve stavu, v jakém bylo žalobci prodáno, a s vyřešením věci žalobce odkázal na soudní řízení. S ohledem na vyslovený právní názor se soud prvního stupně již proto dále nezabýval naplněním předpokladů nemožnosti odstoupení od smlouvy ve smyslu § 2110 o.z.

11. Soud prvního stupně při stanovení přiměřené slevy z kupní ceny přihlédl ke skutečnosti, že vada spočívající v rozdílu deklarovaného stavu počtu ujetých kilometrů a jeho skutečného stavu o 400 000 km vyšší je vadou neopravitelnou, která celkovou životnost vozidla snižuje, neboť při jeho koupi bylo předpokládáno, že při (deklarovaném) nájezdu 218 197 km bude vozidlo schopno ujet alespoň dalších 400 000 km. Ve skutečnost však vozidlo již při jeho koupi žalobcem bylo téměř na hranici své životnosti a při skutečném nájezdu přes 624 000 km lze jen stěží předpokládat, že by vozidlo bylo schopno ujet dalších alespoň 200 000 km, aniž by musely být činěny další investice do jeho oprav či výměny jeho některých dílů (například turbodmychadla). Uvedená vada však zcela neznemožňuje užívání vozidla pro účely jízdu, a nečiní ho tedy zcela nepoužitelným. Soud prvního stupně současně zohlednil, že se v daném případě jednalo o prodej vozidla (při deklarovaném nájezdu 218 197 km) za cenu obvyklou, přičemž při svém závěru soud prvního stupně vyšel podpůrně z inzerátů zveřejněných na webových stránkách [Anonymizováno] (byť se jednalo o inzeráty časově následující prodeji předmětného vozidla o téměř jeden celý rok). Ve dvou ze tří případů bylo totiž vozidlo stejné tovární značky, stejného typu, se stejným výkonem a rokem výroby, avšak s vyšším počtem ujetých kilometrů než 218 197 km, nabízeno za částku vyšší než 280 000 Kč, tj. dohodnutou kupní cenu mezi žalobcem a žalovaným.

12. Přiměřená sleva z kupní ceny přitom musí odpovídat takové výši, která v konkrétních poměrech dané věci bude odpovídající míře narušení ekvivalence plnění a bude způsobilá toto narušení narovnat (prostřednictvím snížení ceny), a nelze tak vycházet pouze z rozdílu hodnoty věci bez vady a hodnoty dodané věci vadné či z částky odpovídající výši nákladů na opravu vadné věci bez dalšího (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Soud proto přiměřenou slevu z kupní ceny stanovil částkou 180 000 Kč, kdy vyšel z předpokladu, že bylo-li vozidlo, jehož počet ujetých kilometrů měl činit 218 197 km, prodáno za 280 000 Kč, úměrně by se jeho cena snížila o cca 182 000 Kč poté, co by dosáhlo počtu ujetých kilometrů 624 000 km, a cena vozidla by se tak úměrně snížila na cca 100 000 Kč. Této částce koneckonců odpovídá také cena 18 000 zlotých (při kurzu 5,399 Kč k datu [datum], tj. k datu jeho prodeje z [Anonymizováno]), za kterou společnost [právnická osoba] vozidlo zakoupil a které bylo při minimálním nájezdu a minimu jeho oprav o čtyři měsíce později žalovaným prodáno žalobci.

13. Soud prvního stupně tak žalobě vyhověl, co do požadované částky ve výši 180 000 Kč včetně příslušenství představovaného úrokem z prodlení, neboť žalovaný se jejím neuhrazením ve lhůtě stanovené v předžalobní upomínce dostal s její úhradou do prodlení, a žalobci tak vzniklo právo na jejich úhradu. Výše úroku z prodlení požadovaná žalobcem přitom odpovídá zákonné výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 zákona o.s.ř., a žalobci byla navzdory jeho částečnému neúspěchu přiznána plná náhrada nákladů řízení ve výši 78 429,53 Kč, neboť rozhodnutí soudu o výši plnění záviselo na jeho úvaze.

15. Proti výroku I. a III. tohoto rozsudku podal odvolání žalovaný a namítl nesprávnost napadaného rozsudku v posouzení přiměřenosti slevy z kupní ceny v konkrétní výši 180 000 Kč. Žalovaný má za to, že se přihlédnutím ke stáří a reálnému stavu vozu, který je předmětem kupní smlouvy, se nejedná o slevu z kupní ceny v odpovídající výši, když se jedná o slevu z kupní ceny ve zcela nepřiměřené výši, a to i ve vztahu k původně sjednané kupní ceně předmětného vozidla 280 000 Kč. K tomuto žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Dále žalovaný namítl, že žalobce uplatnil svůj nárok z titulu odstoupení od smlouvy a že po předestření názoru soudu prvního stupně, že věc bude posuzován optikou slevy z kupní ceny, žalobce neupravil svá žalobní tvrzení nebo svůj žalobní návrh. Naopak žalobce nadále trval na důvodnosti svého nároku, tedy na odstoupení od kupní smlouvy a v důsledku toho na vrácení kupní ceny v celkové výši 280 000 Kč žalovaným. I přes to soud prvního stupně přiznal žalobci náhradu nákladů řízení, jako kdyby byl ve věci stoprocentně úspěšný, ačkoli mělo být rozhodnuto podle míry úspěchu ve věci. Na základě shora uvedeného navrhl odvolacímu soudu, aby změnil napadený rozsudek tak, že žaloba na zaplacení částky 180 000 Kč s příslušenstvím bude zamítnuta a žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

16. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že s podaným odvolání nesouhlasí a napadený rozsudek a jeho závěry považuje za správné po právní i skutkové stránce. Má za to, že soud prvního stupně provedl obsáhlé dokazování, na jehož základě jednoznačně zjistil, že vozidlo vykazovalo zásadní vadu spočívající v tom, že skutečný stav najetých kilometrů činil přibližně 624 000 km, zatímco při prodeji byl deklarovaný stav přibližně 218 000 Kč, tedy rozdíl cca 400 000 km. Tato skutečnost má zcela zásadní vliv na hodnotu i užitné vlastnosti vozidla, což se projevilo mimo i nefunkčností turbodmychadla a dalšími vadami, kdy je vozidlo bez nákladných investic v podstatě nepojízdné, pročež nesplňuje svoji základní funkci. Žalovaný nepředkládá v odvolání žádnou konkrétní alternativu ani skutkové argumenty, které by závěry soudu prvního stupně zpochybňovaly, a omezuje se pouze na obecnou polemiku. K námitce žalovaného, že byla soudem prvního stupně porušena dispoziční zásada, žalobce uvedl, že řádně vytkl vady vozidla, nejprve se domáhal slevy z kupní ceny a teprve následně od smlouvy odstoupil poté, co žalovaný odmítl poskytnout přiměřené plnění. Soud prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že v daném případě jsou splněny podmínky pro přiznání práva na slevu z kupní ceny, nikoliv pro odstoupení od smlouvy. Soud prvního stupně není vázán právní kvalifikací uplatněného nároku, ale jeho skutkovým základem. Dle žalobce je nedůvodná rovněž námitka žalovaného směřující proti výroku o náhradě nákladů řízení.

17. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o.s.ř.), a že žalovaným uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [§ 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212, věta prvá o.s.ř. a § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o.s.ř.) a provedl důkaz dopisem ze dne [datum] a předžalobní upomínkou, odstoupením od smlouvy ze dne [datum] včetně podacího lístku (§ 213 odst. 2 o.s.ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

18. Výrok II. napadeného rozsudku, který nebyl odvoláním napaden, nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 o.s.ř.).

19. [Anonymizováno]

20. Podle § 553 odst. 1 o.z. platí, že o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

21. Podle § 2004 odst. 1 o.z. platí, že odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

22. Podle § 2991 odst. 2 o.z. platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl.

23. Podle § 2993 o.z. pak jako obecný důsledek stanoví, že plní-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

24. Z dopisu ze dne [datum] bylo odvolacím soudem zjištěno, že žalobce žalovanému prostřednictvím e-mailu zaslal dopis, ve kterém mu oznámil, že se žalovaný dopustil podstatného porušení kupní smlouvy uzavřené dne [datum] a současně že žalobce uvedl v omyl o rozhodující okolnosti předmětu koupě, pokud mu prodal vozidlo, jehož stav ujetých kilometrů neodpovídal skutečnému stavu ujetých kilometrů, a to s rozdílem 400 000 km. Rovněž žalovaného upozornil na to, že při kontrole vozidla v autorizovaném servise bylo rovněž zjištěno, že vozidlo bylo několikrát havarované (pravé zadní dveře, pravý „B“ sloupek a pravý přední nárazník), což jsou vady, které nebylo možné na první pohled zjistit. Žalobce uvedl, že výše zmiňovaným jednáním se žalovaný dopustil podstatného porušení kupní smlouvy, neboť mu prodal vadný předmět koupě, přičemž o této vadě musel vědět. Žalobce uvedl, že se proto bude domáhat přiměřené slevy z kupní ceny, na což má v postavení kupujícího při vadném plnění dle zákona nárok, a to konkrétně dle [Anonymizováno] V této pozici by mohl žalobce také jako poctivý kupující namítat relativní neplatnost kupní smlouvy, neboť byl uveden v omyl. Dále žalobce uvedl, že pokud by žalovaný stočil počet kilometrů sám, nebo prostřednictvím někoho dalšího s úmyslem prodat auto za vyšší cenu, dopustil by se i [podezřelý výraz] činu podvodu, a pak by se mohl nároku domáhat prostřednictvím [Anonymizováno]. Závěrem uvedl, že je v zájmu žalovaného přistoupit na rozumnou domluvu ohledně slevy z kupní ceny, přičemž bude očekávat odpověď a postoj žalovaného k této věci. V případě, že se žalovaný nebude ochoten na slevě z kupní ceny domluvit, bude žalobce nucen podat žalobu k příslušnému soudu a svého nároku se bude domáhat soudní cestou, zároveň vznese podnět k prošetření případu na [Anonymizováno].

25. Z předžalobní upomínky, odstoupení od smlouvy ze dne [datum] včetně podacího lístku a výpisu ze sledování zásilek bylo odvolacím soudem zjištěno, že žalovanému bylo prostřednictvím zástupce žalobce oznámeno, že žalobce odstupuje od kupní smlouvy ze dne [datum] z důvodu jejího podstatného porušení, které mělo spočívat v tom, že předmět koupě neměl vlastnosti uvedené v kupní smlouvě, neboť provozní opotřebení vozidla neodpovídalo počtu najetých kilometrů, tj. počtu kilometrů 400 000 vyšší, v důsledku čehož se projevila další podstatná vada spočívající v nefunkčním turbodmychadlu. V této souvislosti byl proto žalovaný vyzván k zaplacení 280 000 Kč odpovídající žalobcem zaplacené kupní ceně, v opačném případě byl upozorněn na možnost vymáhání nároku soudní cestou. Předžalobní upomínka včetně odstoupení do smlouvy byla žalovanému zaslána poštou a doručena dne [datum].

26. Odvolací soud se s právním závěrem soudu prvního stupně, podle něhož kupující svým dopisem adresovaným prodávajícímu dne [datum] provedl volbu práva na přiměřenou slevu z kupní ceny ve smyslu [Anonymizováno] a tudíž mu proto již následně nepříslušelo právo od smlouvy odstoupit dle [Anonymizováno], neztotožňuje.

27. Volba práva z vadného plnění podle [Anonymizováno] představuje jednostranné hmotněprávní jednání kupujícího, které má závažné a v zásadě nevratné právní účinky, neboť jeho důsledkem je vyloučení ostatních zákonem přiznaných práv z vadného plnění bez souhlasu prodávajícího. Z tohoto důvodu musí být taková volba určitá, jednoznačná, konečná a nesmí vyvolávat rozumné pochybnosti o rozsahu a směru vůle kupujícího.

28. Z obsahu dopisu ze dne [datum] vyplývá, že kupující v něm vytýká konkrétní vady prodané věci, právně kvalifikuje jednání prodávajícího jako podstatné porušení smlouvy a uvádí, že se „bude domáhat přiměřené slevy z kupní ceny“ podle [Anonymizováno] Současně však v témže textu výslovně uvádí, že „by mohl také namítat relativní neplatnost kupní smlouvy“, a celý dopis je sdělení mající zjevně vyjednávací a eskalační charakter, a nikoli jako jednoznačný výkon konkrétního hmotného práva.

29. Odvolací soud přikládá význam zejména skutečnosti, že kupující použil formulaci „budu se domáhat přiměřené slevy“, tedy vyjádření v budoucím čase, které jazykově nevyjadřuje již uskutečněný výkon práva, nýbrž oznámení záměru určité právo v budoucnu uplatnit. Takový slovní obrat nelze bez dalšího ztotožnit s aktuálním výkonem práva, neboť není zřejmé, kdy a jakým způsobem má být sleva realizována, dopis neobsahuje jakékoli vyčíslení požadované slevy, ani nevyzývá k její úhradě v určité lhůtě.

30. Odvolací soud připomíná, že samotné oznámení úmyslu uplatnit právo nelze ztotožnit s jeho výkonem, zejména má‑li takový projev povahu předžalobního či vyjednávacího sdělení. Za podstatné považuje odvolací soud však to, že kupující v předmětném dopise současně připouští uplatnění relativní neplatnosti smlouvy, tedy právního následku, který je koncepčně neslučitelný s volbou práva na slevu, jež naopak předpokládá zachování smlouvy.

31. Projev vůle, který otevírá více vzájemně rozporných právních režimů, nelze považovat za určitý a konečný ve smyslu § 553 o. z. a judikatury Nejvyššího soudu ČR týkající se určitosti právních jednání. Volba práva podle [Anonymizováno] má přitom stabilizační účinek právě proto, že vylučuje další alternativy; takový účinek však z posuzovaného dopisu zjevně neplyne.

32. Celkový kontext dopisu proto svědčí o tom, že jeho účelem bylo vyvinout tlak na prodávajícího a tím otevřít prostor pro smírné řešení, případně připravit půdu pro další právní kroky. To ostatně potvrzují i odkazy na možnou trestněprávní rovinu věci a judikaturu trestních soudů. Takto pojatý předžalobní dopis nelze objektivně vykládat jako právní jednání, jímž by kupující nevratně a bez pochybností zvolil jedno z práv z vadného plnění.

33. Odvolací soud proto uzavírá, že předžalobní dopis kupujícího ze dne [datum] nepředstavoval jednoznačné a konečné právní jednání, jímž by byla provedena volba práva na přiměřenou slevu z kupní ceny podle [Anonymizováno], nýbrž pouze vymezení jeho jednací pozice v rámci sporu.

34. Za tohoto stavu nelze dovodit, že by kupující ztratil právo od smlouvy odstoupit podle [Anonymizováno], a právní posouzení věci soudem prvního stupně je v tomto ohledu nesprávné.

35. Nicméně skutkové a právní závěry soudu prvního stupně, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena kupní smlouva, avšak vozidlo, které bylo předmětem koupě, nebylo v souladu s kupní smlouvou, jsou již správné, odvolací soud je sdílí, a v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] v podrobnostech odkazuje na body 32, 33 a 34 odůvodnění napadeného rozsudku.

36. Žalobce byl oprávněn řešit nastalou situaci v rámci uplatňování práv z vadného plnění podle [Anonymizováno] a současně s oznámením zjištěné vady nebo bez zbytečného odkladu po jejím oznámení žalovanému byl rovněž oprávněn oznámit, které právo z práv uvedených v [Anonymizováno] si volí. Žalobce předžalobní upomínkou, odstoupením od smlouvy ze dne [datum] a výzvou k navrácení kupní ceny oznámil žalovanému, že odstupuje od kupní smlouvy, uzavřené dne [datum], když zjistil, že v důsledku vady motoru, konkrétně turbodmychadla bylo zjištěno, že skutečný počet ujetých kilometrů vozidla je o cca 400 000 km vyšší, než bylo žalovaným deklarováno, a vyzval žalovaného k uhrazení částky ve výši 280 000 Kč.

37. Odstoupení od smlouvy je jednostranné adresované právní jednání, k jehož účinnosti není třeba souhlasu druhé smluvní strany ani jakékoliv její vyjádření.

38. Žalobce vyhověl požadavku určitosti odstoupení od smlouvy, když v něm vymezil závazek (kupní smlouvu), jenž má být zrušen, a učinil jednoznačný projev vůle k zániku závazku odstoupením od smlouvy, přičemž zánik závazku nastává okamžikem účinnosti odstoupení od smlouvy.

39. Odvolací soud nad rámec konstatuje, že není důvod pro omezení práva odstoupit od smlouvy, když případná nemožnost vrátit věc v původním stavu nevylučuje práva kupujícího na odstoupení od smlouvy (srov. Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024). V tomto směru poukazuje odvolací soud i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dle kterého nemá úprava podle § 2110 písm. b) a d) o.z. vést k bezbřehé ochraně kupujícího, ale má jej také s přihlédnutím k zájmům prodávajícího chránit v těch případech, kdy kupující nakládá danými způsoby s předmětem koupě v situaci, kdy vady věci neznal ani znát nemusel.

40. V důsledku zpětného zrušení závazkových povinností dochází k odpadnutí právního důvodu plnění, a tím ke vzniku povinnosti vydat bezdůvodné obohacení.

41. Soud prvního stupně proto nikterak nepochybil, když žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 180 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 180 000 Kč od [datum] do zaplacení, přičemž jeho výše byla správně stanovena podle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb, když výrok II. napadeného rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do zaplacení, nebyl odvoláním napaden, nabyl samostatně právní moci, a proto nemohl být odvolacím soudem přezkoumáván, přičemž soud zásadně nesmí přisoudit více, než je žalobou požadováno.

42. Se zřetelem k odvolací námitce nepřiměřenosti slevy z kupní ceny odvolací soud dodává, že tato je již s ohledem na shora uvedené nedůvodná. Přesto odvolací soud uvádí, že tato námitka ani nenaplňuje odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., protože nejde o nesprávné právní posouzení soudu prvního stupně, nýbrž o nesouhlas s úvahou soudu prvního stupně. Pokud pak žalovaný v odvolání uvádí pouze, že částka 180 000 Kč je moc, aniž by nabídl alternativní výpočet, či uvedl konkrétní hodnotu vozu při nájezdu 624 000 km, nemůže toto jako odvolací důvod obstát.

43. K další odvolací námitce žalovaného odvolací soud uvádí, že ve sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou platí, že soud je vázán žalobou. Nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje. Skutkovým základem vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem je pak vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení. Právní důvod požadovaného plnění vyplývá ze souhrnu vylíčených skutkových okolností a žalobce není povinen uvádět ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu, jímž svůj nárok odůvodňuje. Právní kvalifikace nároku žalobce není pro soud závazná, neboť právní posouzení věci podle předpisu hmotného práva náleží soudu. Jestliže nárok na peněžité plnění vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobcem navrhováno, popřípadě dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotně právní ustanovení, než jakého se žalobce dovolává, je povinností soudu tento nárok posoudit, a to bez ohledu na to, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (k tomu srovnej rozsudek Nejvyšší soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě však odvolací soud z vylíčených skutkových okolností neseznal, že by žalobcem uplatněný nárok měl být podřazen pod jiné hmotně právní ustanovení, tudíž žalobce nemusel měnit žalobu, aby případně soud prvního stupně mohl přiznat slevu z kupní ceny místo požadovaného odstoupení od kupní smlouvy.

44. A v neposlední řadě k odvolací námitce žalovaného, že při rozhodnutí o nákladech řízení mělo být rozhodnuto podle míry úspěchu ve věci a žalobce měl nést jistou míru neúspěchu, odvolací soud uvádí, že pokud jde o výrok týkající nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.), aplikace ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., dle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu, obstojí.

45. Primárně se při rozhodování o náhradě nákladů řízení v civilním soudním řízení sporném uplatňuje zásada úspěchu ve věci. Výjimku z této obecné zásady úspěchu, resp. částečného úspěchu ve věci, podle níž se jinak řídí rozhodování o náhradě nákladů řízení, představuje ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Použití uvedené výjimky připadá v úvahu ve třech případech, a to tehdy, jestliže s ohledem na předmět sporu lze neúspěch účastníka posoudit jako nepatrný nebo závisí-li rozhodnutí soudu o výši plnění (nikoli o samotném základu nároku) na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Úvaha soudu představuje projev soudcovského uvážení, v němž se musí promítnout principiální a plně profesionální přístup soudce ke konkrétnímu případu. Závisí-li však na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu rozhodnutí o základu nároku, není důvod postupovat podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., ale na místě je vždy aplikace ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a rozhodnutí vněm citovaná, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod č. [hodnota] ve Sbírce soudního rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod č. [hodnota] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2015). Avšak rozhodne-li se soud postupovat podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., jeví se podle soudní praxe jako spravedlivé, aby základem pro určení výše odměny advokáta nebyla částka požadovaná žalobou (resp. částka, která je předmětem řízení), nýbrž až částka přisouzená (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 1970, pod č. 28 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod číslem 121/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní)

46. V daném případě proto bylo namístě při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky postupovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když rozhodnutí o výši plnění (nikoli samotný základ nároku) závisel na úvaze soudu, přičemž byla správně soudem prvního stupně určena částka jako základ pro určení výše odměny advokáta, tj. částka přisouzená, nikoli požadovaná žalobou (resp. částka, která je předmětem řízení).

47. S ohledem na shora uvedené závěry odvolacího soudu (řádné odstoupení žalobce od kupní smlouvy) však není důvod zasahovat do výroku o nákladech řízení ve prospěch žalobce, když lze poukázat na rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka], který dospěl k závěru, že k odvolání účastníka řízení podanému proti výroku o nákladech řízení nelze zhoršit rozhodnutí o nákladech řízení v jeho neprospěch, neboť takové rozhodnutí odvolacího soudu jde mimo meze odvolání, tj. mimo rozsah odvolatelem vymezeného předmětu řízení. Opomíjet nelze ani rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. [spisová značka], o který se opírá nález sp.zn. [Anonymizováno], který dovodil, že v občanském soudním řízení až na výjimky platí zákaz změny k horšímu, který jsou odvolací soudy povinny respektovat, jelikož opačný závěr by byl v rozporu s dispoziční zásadou a taktéž smyslem a účelem opravných prostředků.

48. Jinými slovy při potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé není dána potřeba měnit výrok o nákladech řízení (ve prospěch či neprospěch žádného z účastníků), neboť z pohledu závislosti rozhodnutí o nákladech řízení na rozhodnutí o věci samé se nic nezměnilo.

49. Vzhledem k učiněným závěrům odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, i když z jiných důvodů, potvrdil.

50. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný nebyl s odvoláním ve věci samé úspěšný. Žalobci náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu, a to v celkové výši 20 608 Kč.

51. Tyto náklady sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená v § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve výši 16 600 Kč za 2 úkony právní služby a dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč za 2 režijní paušály. Tj. celkem ve výši 17 500 Kč. Dále mu náleží náhrada za ztrátu času stráveného na cestě k soudu a zpět ve dne [datum] ve výši 8 hodin za cestu k soudu a zpět (§ 14 odst. 1 písm. a) AT), tj. za každou započatou půlhodinu 150 Kč, celkem 1 200 Kč. Další náklady tvoří cestovné (§ 13 odst. 4 AT ve spojení s § 157 zákoníku práce), konané za cestu [adresa] a zpět (234 km) automobilem [Anonymizováno], [Anonymizováno], RZ [SPZ] při průměrné spotřebě pohonných hmot použitého vozidla zjištěné z technického průkazu 6,50 litrů/100 km. Cena benzínu činila 34,70 Kč za litr [podle § 4 písm. c) vyhl. č. 440/2016 Sb.] a základní náhrada byla 5,90 Kč [podle § 1 písm. b) vyhl. č. 440/2016 Sb.]. Cestovné činilo po zaokrouhlení částku 1 908 Kč. Náklady na zastoupení advokátem činí celkem po zaokrouhlení částku 20 608 Kč. Advokát není plátcem DPH.

52. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů odvolacího řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).