o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ č.j. 36 C 153/2021-48 ze dne 5. listopadu 2021

1. Okresní soud Praha - západ (dále jen soud I. stupně) rozsudkem ze dne 5.11.2021 č.j. 36 C 153/2021-48 zamítl žalobu v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 150 000 Kč (výrok I). Dále rozhodl, že se žalované právo na náhradu nákladů nepřiznává (výrok II). Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení uvedené částky z titulu náhrady škody podle ustanovení § 77a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), způsobené předběžným opatřením soudu I. stupně ze dne [datum] spočívajícím, mimo jiné, v povinnosti žalobce opustit společné obydlí, jež s žalovanou, svojí bývalou manželkou, sdílel.

2. Dále z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud I. stupně na základě provedeného dokazování zjistil, že usnesením Okresního soudu Praha – západ ze dne 30.12.2020, č.j. 0 Nc 1811/2020-43 bylo nařízeno předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí spočívající mimo jiné v povinnosti žalobce opustit společné obydlí na adrese [adresa]. K odvolání žalobce bylo toto usnesení odvolacím soudem změněno tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření zamítá, a to usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021, č. j. 32 Co 35/2021-70. Žalobce uzavřel s panem [jméno] [příjmení] nájemní smlouvu podle § 2201 a násl. občanského zákoníku, jejímž předmětem byla bytová jednotka v obci [obec] [anonymizováno] [obec] o dispozici 2+KK a o výměře 43,20 m2 a lodžií o výměře 12,30 m2. Nájem byl uzavřen na dobu určitou od [datum] do [datum]. Možnosti dřívějšího ukončení nebyla ve smlouvě sjednána. Měsíční nájemné bylo sjednáno (kromě měsíce ledna) na 15 000 Kč měsíčně. Žalobce uhradil nájemné za leden ve výši 10 160 Kč, a dále za únor až říjen včetně, vždy ve výši 15 000 Kč a dále též jistotu ve výši 18 400 Kč. Zaplatil též provizi realitní kanceláři [právnická osoba] ve výši 18 150 Kč. Dne [datum] zaslal žalobce žalované předžalobní výzvu, ve které požadoval zaplacení částky 150 000 Kč. Požadoval úhradu nájemného za období od března do prosince 2021. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha – západ č.j. 13 C 152/2020-123 ze dne 29.1.2021, který nabyl právní moci dne [datum]. Dále soud I. stupně zjistil, že po incidentu, jenž vedl k návrhu na vydání předběžného opatření, se žalovaná dostavila na vyšetření k praktickému lékaři. Žalobce je nemocný – má srdeční a plicní problémy.

3. Po právní stránce posoudil soud I. stupně věc podle ustanovení § 77a o.s.ř., § 736 a 2287 občanského zákoníku a § 413 zákona o zvláštních řízeních soudních. Uzavřel, že Z provedených důkazů je zřejmé, že žalobci byla předběžným opatřením způsobena škoda, když byl v jeho důsledku nucen obstarat si dočasné bydlení jinde. Skutečností nicméně zůstává, že předběžné opatření trvalo pouze měsíc. Dočasnost předběžného opatření vyplývá již z jeho samé povahy. Z právní úpravy je přitom zřejmé, že nemůže trvat déle než 6 měsíců, přičemž však, pokud není prodlouženo, trvá pouze měsíc. Co se týče reálných možností sehnání levnějšího bydlení, tak soud má za to, že nájemné bylo pro dnešní poměry v rámci běžných standardů. Nepochybně však bylo možné sehnat dočasné bydlení i na kratší dobu. I pokud by nebylo možné zařídit si krátkodobý nájem přes některou z internetových platforem sdíleného bydlení (Airbnb apod.), je jistě v možnostech každé osoby domluvit si individuální podmínky nájmu dle svých potřeb. Jak již uvedeno výše, žalobce je navíc vystudovaný právník a tudíž by měl být schopen se pohybovat v oblasti vyjednávání smluvních podmínek. Obstarat si ubytování na krátkou dobu je sice nepochybně složitější, než si obstarat ubytování dlouhodobé, rozhodně to však není nemožné. Žalobce, doktor práv, si byl těchto skutečností nepochybně vědom a muselo mu být zřejmé, že nájem na dobu jednoho roku je časově neúměrně delší, než bude pro účely předběžného opatření třeba. Navíc, je pravdou, že celá situace se odehrávala v době pandemie, kdy nebylo využito mnoho bytů, které jsou jinak pronajímány turistům, zpravidla vždy na pár dnů. Logicky alespoň část pronajímatelů jistě vyhledávala alternativní řešení a nabídka bytů pro potřeby žalobce zde tedy nepochybně musela být.

4. Soud I. stupně odkázal rovněž na ustanovení § 2287 o. z., které žalobci umožňovalo pro změnu poměrů nájem vypovědět. I přesto, že toto ustanovení nebylo smlouvou vyloučeno, jej žalobce nevyužil. Tím spíše se tedy nemůže dovolávat náhrady škody za období od března dále. Příčinnou souvislost mezi předběžným opatřením a způsobenou škodou, lze shledat pouze ve vztahu k měsíci lednu, kdy předběžné opatření trvalo a k měsíci únoru, ve kterém by se žalobce musel stěhovat zpět, a kdy lze přirozeně očekávat, že trvá nějaký čas, než se člověk vystěhuje a znovu nastěhuje do původního bydliště; a zařídí věci potřebné. Příčinnou souvislost nelze naopak spatřovat ve vztahu k ostatním měsícům, kdy již nebyl žádný důvod, pro který by se žalobce nemohl vrátit; resp. záleželo to jen na něm, nikoli na účinku předběžného opatření. Vzhledem k tomu, že žaloba směřovala pouze na měsíce, u kterých již nebyly dány podmínky pro náhradu škody, nezbylo soudu, než žalobu zamítnout.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle ustanovení § 150 a § 151 odst. 1,2 o. s. ř., když nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení ani přesto, že byla ve věci plně úspěšná a že právní služba její zástupkyně byla v plném rozsahu účelná. Uvedl, že odpovědnost za škodu způsobenou předběžným opatřením je velice přísná objektivní odpovědnost, přičemž je nepochybné, že žalobci škoda v důsledku předběžného opatření vznikla. Úspěch žalobce závisel čistě na úvaze soudu, v jakém rozsahu lze spatřovat příčinnou souvislost. Skutečnost, že žalobce zažaloval pouze období, které soud I. stupně neshledával v příčinné souvislosti s předběžným opatřením, nic nemění na tom, že mu určitá škoda vznikla a domáhal se jí tak, z obecného hlediska, na platném základě, ovšem bez záruky, jak soud vyhodnotí příčinné spojení. V tomto tedy spatřuje soud I. stupně důvody hodné zvláštního zřetele, pro které výjimečně žalované náhradu nákladů nepřizná.

6. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce i žalovaná.

7. Žalobce ve svém odvolání namítal, že se po vydání usnesení Okresního soudu Praha – západ ocitl, vzhledem k opatřením přijatých na základě Usnesení vlády ČR ze dne 23. 12. 2020, ve zcela zoufalé situaci, když veškeré hotely a penziony byly uzavřené. Nutnost okamžitého řešení dané situace byla dána zejména jeho zdravotním stavem v důsledku prodělaných závažných operací. Soud prvního stupně nepřihlédl k okolnostem, za kterých žalobce nájemní smlouvu uzavíral. Žalobce se vzhledem k mimořádné situaci musel přizpůsobit smluvním podmínkám pronajímatele, nikoli klást si, pro pronajímatele zjevně nevýhodné a nepřijatelné, podmínky. Soud prvního stupně vůbec nevzal v potaz, že v době vydání usnesení Okresním soudem Praha – západ byla vládou ČR přijata dosud nejpřísnější krizová opatření a platil zákaz ubytovacích služeb a že žalobce byl v důsledku vydaného Usnesení Okresního soudu Praha – západ pod časovým i psychickým tlakem. Žalovaná se nařízení předběžného opatření domáhala s jediným cílem, aby v řízení o vypořádání SJM mohla tvrdit, že rodinný dům užívá výlučně ona sama, a proto ho požaduje přikázat do svého vlastnictví. Ve snaze dosáhnout svého zájmu proto křivě obvinila žalobce a účelově předložila zcela nevěrohodné důkazy. Žalobce nemohl předvídat, zda ze strany žalované, bude či nebude podán návrh na prodloužení nařízeného předběžného opatření, případně, zda nebude podán nový návrh. Žalobci vznikla naléhavá potřeba okamžitého zajištění náhradní bydlení, pro vyjednávání jakýchkoli podmínek proti požadavkům pronajímatele nebyly, s ohledem na krizový stav a zejména naléhavost řešení, dány podmínky. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

8. Žalovaná se ve svém vyjádření k odvolání žalobce důrazně ohradila proti tomu, že by se útok žalobce ze dne [datum] vymyslela. Z usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu I. stupně o nařízení předběžného opatření, vyplývá pouze to, že žalovaná nepředložila dostatečné důkazy k tomu, aby předběžné opatření mohlo být nařízeno, nikoliv že k jednání žalobce nedošlo. Kromě toho po zrušení předběžného opatření odvolacím soudem se mohl žalobce, z důvodu aby předešel vzniku škody, vrátit do rodinného domu, kde má zapsáno trvalé bydliště. Návrh na vypořádání SJM byl podán až [datum], takže návrh na vydání předběžného opatření s ním nemohl souviset. Návrh na prodloužení předběžného opatření by mohla podat pouze v případě, když by žalobce jednal v rozporu s nařízeným opatřením. Dále namítala, že žalobce zveličuje své zdravotní problémy. Je nesporné, že v minulosti prodělal operaci srdce, ale bylo to již v roce 2017 a od té doby došlo k radikálnímu zlepšení jeho zdravotního stavu.

9. Odvolání žalované směřovalo proti nákladovému výroku II rozsudku soudu I. stupně. Ve svém odvolání žalovaná namítala, že má za to, že úspěch žalobce závisel nikoliv na úvaze soudu o příčinné souvislosti, ale na tom, jak svůj žalobní návrh v žalobě vymezí (a to časově i skutkově). Domnívá se, že otázka náhrady nákladů řízení byla soudem prvního stupně nesprávně právně posouzena. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku II změnil a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ustanovení § 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ustanovení § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ustanovení § 201 o.s.ř.), a že odvolatelem uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212, věta prvá o.s.ř. a ustanovení § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení a dospěl k závěru, že odvolání žalobce ani žalované není důvodné.

11. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je soud I. stupně ve svém rozhodnutí správně a podrobně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. Základní skutková zjištění soudu I. stupně jsou stručně shrnuta shora.

12. Podle ustanovení § 77a odst. 1 o. s. ř. zaniklo-li nebo bylo-li zrušeno nařízené předběžné opatření z jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, je navrhovatel povinen nahradit škodu a jinou újmu každému, komu předběžným opatřením vznikla. Této odpovědnosti se navrhovatel nemůže zprostit, ledaže by ke škodě nebo k jiné újmě došlo i jinak.

13. Podle odst. 2 téhož ustanovení je třeba žalobu na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy předběžné opatření zaniklo nebo kdy bylo pravomocně zrušeno, jinak právo zanikne. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

14. Podle ustanovení § 736 občanského zákoníku je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

15. Podle ustanovení § 2287 občanského zákoníku může nájemce vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval.

16. Podle ustanovení § 405 odst. 1 z.ř.s. vyhoví-li soud návrhu, uloží odpůrci předběžným opatřením zejména, aby

a) opustil společné obydlí, jakož i jeho bezprostřední okolí, nezdržoval se ve společném obydlí nebo do něj nevstupoval,

b) nevstupoval do bezprostředního okolí společného obydlí nebo navrhovatele a nezdržoval se tam,

c) se zdržel setkávání s navrhovatelem, nebo

d) se zdržel nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele jakýmkoliv způsobem.

Podle ustanovení § 408 odst. 1 z.ř.s. předběžné opatření podle § 405 trvá 1 měsíc od jeho vykonatelnosti.

17. Podle ustanovení § 413 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“) zanikne předběžné opatření podle § 405 nejpozději uplynutím 6 měsíců od jeho vykonatelnosti.

18. Povinnost nahradit škodu nebo jinou újmu nejenom osobě, které byla předběžným opatřením stanovena povinnost, nýbrž každé osobě, které nařízením předběžného opatření škoda nebo jiná újma vznikla, stíhá navrhovatele, pokud k zániku předběžného opatření nedošlo z důvodu, že navrhovatel byl úspěšný v řízení o věci samé nebo k jeho zrušení došlo z důvodu, že právo navrhovatele bylo uspokojeno a tato povinnost byla pravomocně stanovena soudem. Odpovědnost navrhovatele za škodu je objektivní odpovědností, tj. navrhovatel se jí nemůže zprostit, ledaže by k jejímu vzniku došlo i jinak. Za škodu odpovídá navrhovatel i tehdy, pokud bylo předběžné opatření změněno nebo zrušeno odvolacím soudem; odpovědnost státu za škodu způsobenou předběžným opatřením podle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je vyloučena. To platí i tehdy, jestliže odvolací soud změnil předběžné opatření tak, že návrh na jeho nařízení odmítl (srovnej R 32/09), příp. kdy odvolací soud zamítl návrh na vydání předběžného opatření, jelikož toto nemělo být před soudem prvního stupně vůbec vydáno (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2416/2012).

19. Za škodu nebo jinou újmu způsobenou předběžným opatřením, které bylo zrušeno z jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, odpovídá navrhovatel předběžného opatření, i když předběžné opatření bylo změněno nebo zrušeno odvolacím soudem; odpovědnost státu za škodu způsobenou předběžným opatřením podle zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů je vyloučena. Při posuzování otázky vzniku nároku na úhradu škody nebo jiné újmy z předběžného opatření je ovšem třeba zkoumat nejen to, zda bylo předběžné opatření zrušeno ve smyslu § 77a o. s. ř., ale také to, zda v souvislosti s vydáním předběžného opatření skutečně vznikla škoda nebo jiná újma a zda by k takové škodě nebo jiné újmě nedošlo i jinak.

20. V předmětné věci bylo soudem I. stupně usnesením ze dne 30.12.2020 č.j. 0 Nc 1811/2020-43 vydáno předběžné opatření, kterým bylo žalobci uloženo zdržet se setkávání s navrhovatelkou, nežádoucího obtěžování navrhovatelky a opustit společné obydlí na adrese [adresa], jakož i jeho bezprostřední okolí, nezdržovat se ve společném obydlí nebo do něj nevstupovat, neodnášet ze společného obydlí žádné movité věci tvořící společné jmění manželů a nevstupovat do bezprostředního okolí společného obydlí a nezdržovat se tam. Usnesení soudu I. stupně bylo změněno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28.1.2021, č.j. 32 Co 35/2021-70 tak, že se návrh na předběžné opatření zamítá. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že odvolací soud dospěl k závěru, že soužití účastníků není ideální, nicméně k žádným výraznějším incidentům nedocházelo. K napadení došlo až [datum]. I když nelze akceptovat jakýkoliv fyzický útok na druhou osobu, přesto napadení navrhovatelky v tomto případě nelze považovat za tělesné násilí, které odůvodňuje nařízení předběžného opatření.

21. Jak správně zdůraznil v odůvodnění svého rozhodnutí soud I. stupně, předběžné opatření bylo vydáno soudem I. stupně dne [datum] a mělo trvat jeden měsíc. Žalobce však uzavřel nájemní smlouvu na dobu nepoměrně delší. Přitom i z odůvodnění předběžného opatření, resp. jeho poučení vyplývá, že doba trvání předběžného opatření je 1 měsíc. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že v projednávané věci by přicházela v úvahu náhrada škody za zaplacené nájemné maximálně za měsíc leden a únor 2021. Zajištění náhradního ubytování na tuto dobu by bylo možné shledat v souvislosti s vydaným předběžným opatřením. Náhradu škody za toto období však žalobce nepožadoval. Pokud žalobce uzavřel nájemní smlouvu na dobu delší a za tuto delší dobu hradil nájemné, nejednalo se o škodu, která by mu vznikla v souvislosti s vydáním předběžného opatření.

22. Pokud žalobce uváděl, že si nebyl jist, zda žalovaná nepodá návrh na prodloužení předběžného opatření, pak by jistě bylo možné tuto situaci řešit s pronajímatelem, až a pokud by nastala. Rovněž soud I. stupně správně upozornil na možnost výpovědi nájmu.

23. Pokud žalobce namítal, že v době pandemie COVID -19 byla zavřena ubytovací zařízení, i zde odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že v té době byla v [obec] řada volných bytů, ve kterých se jinak krátkodobě ubytovávají zahraniční turisté. Zde by bylo možno uzavřít nájemní smlouvu i na krátkou dobu. Pokud žalobce namítal, že [okres] není turisticky vyhledávanou oblastí, pak je třeba zdůraznit možnost ubytování v jiných částech [obec], kde by měl žalovaná možná ještě lepší dostupnost k zdravotnickému zařízení IKEM než z [obec].

24. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

25. Správným shledal odvolací soud i rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení a aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. na daný případ, i když poněkud z jiných důvodů.

26. Podle ustanovení § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

27. Aplikace tohoto ustanovení nastupuje tehdy, je-li v řízení zjištěna a prokázána existence důvodů hodných zvláštního zřetele, pro které nelze přiznat zčásti nebo zcela náhradu nákladů řízení tomu, komu náleží dle § 142, 143, 146, 147 a 148. Tyto okolnosti je nutno v rámci sporného soudního řízení vnímat komplexně ve vztahu k celému řízení, zvážit poměry obou procesních stran. Toto ustanovení neslouží ke zmírňování či odstranění majetkových rozdílů mezi stranami (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2862/07), má sloužit k dosažení spravedlnosti, pokud jde o vedení soudního řízení a jeho výsledek (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 237/05, případně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2438/2013).

28. Odvolací soud spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v tomto řízení úspěšné žalované v tom, že tato žaloba byla podána v souvislosti s předběžným opatřením. Návrh na vydání předběžného opatření podala žalovaná, i když (jak bylo zjištěno z rozhodnutí odvolacího soudu) nebyly splněny podmínky pro jeho vydání. Soužití účastníků bylo sice problematické, docházelo ke střetům a hádkám, ale problémy nebyly takového charakteru, že by byly důvodem až k nařízení žalobci opustit společné obydlí. V těchto okolnostech spatřuje odvolací soud důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně žalované.

29. Proto odvolací soud potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř. rozhodnutí soudu I. stupně i ve výroku II.

30. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Zde již odvolací soud důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení neshledal, neboť tyto již nevznikly v bezprostřední souvislosti s předmětným předběžným opatřením, ale z důvodu nesouhlasu žalobce s rozhodnutím soudu I. stupně. Žalobci již byl znám názor soudu na danou věc. Proto odvolací soud přiznal v odvolacím řízení úspěšné žalované náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady představují náklady za právní zastoupení, a to za 3 úkony právní služby po 7 100 Kč a 3x režijní paušál po 300 Kč Celkem tak náklady odvolacího řízení činí 22 200 Kč.