o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře č.j. 8 C 302/2023 – 77 ze dne 12. března 2024

1. Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. 8 C 302/2023 – 77 ze dne 12. 3. 2024 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 11 471 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 471 Kč od [Anonymizováno] do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 11 374 Kč (výrok II).

2. Žalobce se domáhal zaplacení zažalované částky s tím, že představuje bezdůvodné obohacení, které získala žalovaná za právní zastoupení člověka, který zemřel řadu měsíců předtím, než bylo ve věci rozhodnuto v soudním řízení. Tvrdil, že žalovaná a její právní zástupce toto úmrtí soudu neoznámili, čímž uvedli soud a žalobce v omyl, že dotyčný stále žije a dosáhli soudního rozhodnutí s náklady řízení, kterého by v případě oznámení úmrtí nedosáhli. Dovozoval, že žalovaná tak těžila ze svého nepoctivého činu. Tvrdil, že žalovaná byla, jakožto opatrovník [jméno FO] v řízení o zaplacení částky 210 500 Kč s příslušenstvím, právně zastoupena advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0]. Toto řízení proběhlo před soudem prvního stupně, před soudem odvolacím a dovolacím. Usnesením Nejvyššího soudu ČR č. j. [spisová značka] ze dne [Anonymizováno] bylo žalobci uloženo uhradit na účet žalované náklady dovolacího řízení ve výši 11 471,80 Kč, což učinil, ale následně zjistil, že [jméno FO] zemřel dne [Anonymizováno], tedy již před rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR. Vyzval proto [tituly před jménem] [jméno FO] k vrácení peněz, který je obratem vrátil, přičemž stejného dne vystavil žalované fakturu na částku 11 471 Kč. Ta si ihned přihlásila tuto částku do dědického řízení po [jméno FO], ale pohledávka jí v něm nebyla přiznána. Dědici se stali [jméno FO] a [jméno FO] a žalovaná „tlačila“ na [jméno FO], aby jí pohledávku uhradil a ten jí z obavy před soudním řízením tuto částku zaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávky, uzavřenou dne 29. 7. 2023, postoupil [jméno FO] svou pohledávku ve výši 11 471 Kč na žalobce a postoupení žalované řádně oznámil dopisem ze dne 7. 9. 2023. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že sjednala právní zastoupení v dovolacím řízení za života [jméno FO] a vyjádření k dovolání žalobce bylo podáno rovněž za jeho života. Dovozovala, že právní služba byla poskytnuta odůvodněně a za života a že je irelevantní, zda byly náklady za právní službu přiznány v dovolacím řízení řádně vůči osobě žijící nebo ne. Zdůrazňovala, že po úmrtí [jméno FO] vstoupil [jméno FO] do jeho práv a že nikomu nezatajila úmrtí svého opatrovance, neboť jednoduše zapomněla, že u Nejvyššího soudu ČR ještě probíhá dovolací řízení.

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 14 až 22 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, rozhodl podle ust. § 1701 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), s připomenutím ust. § 104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), ust. § 7 bod 5. AT, ust. § 8 odst. 1 AT a ust. § 13 odst. 4 AT, ve spojení s ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. a ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

4. Konstatoval, že vyjádření žalovaného [jméno FO] (zastoupeného obcí [adresa]) ze dne [Anonymizováno] ve věci sp. zn. [spisová značka] k odvolání žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci sp. zn. [spisová značka] je datováno ke dni [Anonymizováno] a prvostupňovému soudu došlo dne [Anonymizováno]. Za toto vyjádření bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR č.j. [spisová značka] ze dne [Anonymizováno] žalobci uloženo uhrazení nákladů dovolacího řízení ve výši 11 470,80 Kč. [jméno FO] zemřel dne [Anonymizováno] a právní úkon, vyúčtovaný žalované [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] za který jí byly přiznány náklady dovolacího řízení ve výši 11 470,80 Kč, tak byl učiněn za života [jméno FO], tedy dne [Anonymizováno]. Plnou mocí ze dne [Anonymizováno] zplnomocnila žalovaná [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] aby ji zastupoval ve všech právních věcech, a to i pro řízení dovolací s tím, že mu náleží odměna podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a v tomto smyslu spolu komunikovali i prostřednictvím e-mailu. Konstatoval, že mezi žalovanou a [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0]. [jméno FO] dostal přímý písemný pokyn k vyhotovení vyjádření ze dne [Anonymizováno]. Zdůraznil, že pro věc není podstatné, zda smlouva o poskytnutí právní pomoci byla uzavřena v písemné či ústní formě. Konstatoval, že plná moc ze dne [Anonymizováno] přímo stanovuje, že se odměna řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., tedy za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty ve výši 210 500 Kč plus DPH příslušela advokátovi ve věci sp. zn. [spisová značka] odměna ve výši 11 471 Kč. Zopakoval, že [tituly před jménem] [jméno FO] nejprve na základě smlouvy o poskytnutí právní pomoci vyhotovil vyjádření ze dne [Anonymizováno] a následně, v souladu s plnou mocí ze dne [Anonymizováno], vyfakturoval fakturou č. [hodnota] žalované za tento právní úkon částku ve výši 11 471 Kč, vypočtenou na základě advokátního tarifu a ta mu jí dne [Anonymizováno] zaslala na jeho bankovní účet. Protože nebyly její náklady za právní zastoupení uhrazeny protistranou ve věci sp. zn. [spisová značka], domáhala se tedy oprávněně, jako opatrovník, náhrady nákladů řízení po opatrovanci [jméno FO], resp. po jeho právních nástupcích. Uzavřel, že pokud dědic opatrovance [jméno FO] žalované uhradil částku ve výši 11 471 Kč, jednalo se toliko o uhrazení dluhu za jeho právního předchůdce, nikoliv tedy o bezdůvodné obohacení na straně žalované. K výtce žalobce, že žalovaná a její právní zástupce úmrtí opatrovance neoznámili a uvedli tak soud a žalobce v omyl, poukázal na to, že nárok žalované nezaložilo usnesení Nejvyššího soudu ČR, ale smlouva o poskytnutí právní pomoci, resp. učiněný právní úkon, tj. vyjádření ze dne [Anonymizováno], provedený za života opatrovance. Konstatoval, že domnělé zatajení úmrtí opatrovance tak nemělo na vznik nároku na úhradu tohoto právního úkonu žádný vliv.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání a soudu prvního stupně vytýkal, že nepřihlédl k usnesení představenstva [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno], podle kterého se do faktury nemá uvádět „zbytečná specifikace“, nikoli „detaily“, jak to dovozoval právní zástupce žalované. Zdůrazňoval, že pohledávka nebyla žalované uznána v dědickém řízení po zemřelém [jméno FO], do kterého ji žalovaná přihlásila. Dovozoval, že pokud by vše bylo tak, jak prezentuje soud prvního stupně, k jejímu uznání by v dědickém řízení došlo. Prvostupňovému soudu dále vytýkal, že nepřihlédl ani k té skutečnosti, že mu právní zástupce žalované po jeho výzvě peníze obratem vrátil dne 13. 9. 2021 a teprve poté vystavil žalované fakturu na částku 11 471 Kč. Odvolatel ve svém odvolání opakovaně popsal skutkový stav tak, jak jej předestřel prvostupňovému soudu a poukazoval na to, že se právní zástupce žalované a žalovaná dohodli, že právní služby budou uhrazeny žalobcem, protože předpokládali v dovolacím řízení úspěch. Připomínal, že tito úmrtí [jméno FO] neoznámili dovolacímu soudu, čímž si pojistili úspěch ve věci a naplnění jejich dohody. Dovozoval, že tuto dohodu potvrzuje skutečnost, že právní zástupce žalované požadoval po žalobci úhradu právního zastoupení žalovaného v dovolacím řízení poté, co obdržel usnesení Nejvyššího soudu ČR a nepožadoval úhradu [Anonymizováno] po žalované, což by jako plátce DPH musel učinit, když by skutečně existovala dohoda, že náklady zaplatí žalovaná. K úhradě částky žalovanou [Anonymizováno] právnímu zástupci žalované uvedl, že to je dohodou pouze mezi nimi, bez vědomí a souhlasu dědiců a bez jakéhokoliv jiného právního titulu (např. dědického rozhodnutí). Konstatoval, že pokud se pouze právní zástupce žalované a žalovaná dohodli o zaplacení právního zastoupení žalované řadu měsíců po úmrtí [jméno FO], pak jde o jejich vztah a žalovaná nemůže chtít peníze po (pouze jednom) dědici, a to za situace, když ji platbu předem neodsouhlasil. Uzavřel, že pokud ji od něj získala, pak se bezdůvodně obohatila. Navrhl změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno.

6. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného s tím, že se plně ztotožnila s jeho argumentací. Konstatovala, že se žalobce snaží vtělit do konstrukce bezdůvodného obohacení nárok, který jím ale nikdy nebyl. Zdůrazňovala, že právní služby byly poskytnuty v souladu se smlouvou o právním zastoupení, která byla uzavřena s opatrovníkem [jméno FO] za jeho života, když tato smlouva je platná a účinná a zavazuje i jeho dědice. Poukazovala na to, že datum vystavení faktury za právní služby je irelevantní, ale že je důležité, že služby byly poskytnuty a že jejich cena odpovídá advokátnímu tarifu. Popírala, že by zatajila úmrtí [jméno FO] svému advokátovi, když se jednalo o opomenutí, které nemá vliv na platnost a účinnost smlouvy o právním zastoupení. Akcentovala, že náklady na právní zastoupení byly vynaloženy v zájmu [jméno FO] a jeho dědiců a že právní služby pomohly [jméno FO] uspět v dovolacím řízení a jeho dědicům tak ostatně zajistit jeho majetek.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalobcem uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. b) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [Anonymizováno], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

9. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:

10. Předně je třeba zdůraznit, že pokud Nejvyšší soud ČR svým usnesením č.j. [spisová značka] ze dne [Anonymizováno], kterým odmítl dovolání žalobce (výrok I.) proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne [Anonymizováno] a neodůvodnil výrok II., jímž uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému [jméno FO] na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 11 470,80 Kč, je zcela zřejmé, jak k této částce dospěl. Náklady dovolacího řízení totiž tvoří za jeden hlavní úkon právní pomoci částka ve výši 9 180 Kč, a to za vypracování vyjádření k dovolání ze dne 6. 1. 2019 [ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, ve spojení s ust. § 8 odst. 1 AT a ust. § 7 bod 6.], jedna náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT) a 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 Sb. v platném znění] ve výši 1 990,80 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.).

11. Skutečnost, proč právní zástupce žalované vrátil na účet právního zástupce žalobce částku 11 470,80 Kč je pro účely tohoto řízení zcela irelevantní.

12. Je třeba přisvědčit správnosti závěru soudu prvního stupně, že žalovaná udělila [tituly před jménem] [jméno FO] dne [Anonymizováno] plnou moc k poskytnutí právní pomoci a že se jeho odměna řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb. Je nutno zdůraznil, že v řízení, vedeném prvostupňovým soudem pod sp. zn. [spisová značka], vystupovala žalovaná v procesním postavení opatrovníka [jméno FO] a úkony, které [tituly před jménem] [jméno FO] prováděl, byly proto v zájmu tohoto opatrovance.

13. Úkon právní pomoci, tedy vyjádření k odvolání, který [tituly před jménem] [jméno FO] vyúčtoval žalované ve výši 11 471 Kč, byl učiněn již dne [Anonymizováno] tedy za života [jméno FO], který zemřel až dne [Anonymizováno].

14. Stran faktury č. [hodnota], jíž [tituly před jménem] [jméno FO] vyúčtoval žalované dne [Anonymizováno] výše uvedenou částku, odvolací soud konstatuje, že údaje v ní jsou sice kusé – účtováno bylo za „právní služby“, ale pokud mu žalovaná vyfakturovanou částku proplatila, nelze toto jakkoliv přezkoumávat. Z postupu žalované lze jen logicky dovodit, že jí bylo známo, za jaké konkrétní právní služby je fakturováno a proto došlo k jejímu proplacení. Odkaz žalobce na závěry jím citovaného usnesení představenstva [Anonymizováno] je tedy v tomto směru zcela irelevantní.

15. Protože náklady žalované za právní zastoupení [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] (když [tituly před jménem] [jméno FO] vrátil jemu zaplacenou částku právnímu zástupci žalobce), zcela důvodně se jejich náhrady domáhala po právních nástupcích [jméno FO]. Pokud tedy [jméno FO], jakožto dědic opatrovance, resp. jeden z jeho dědiců, zaplatil žalované částku ve výši 11 471 Kč, jednalo se skutečně toliko o uhrazení dluhu za jeho právního předchůdce, nikoliv tedy o bezdůvodné obohacení na straně žalované, jak to správně dovodil soud prvního stupně, odkazujíc na ust. § 1701 odst. 1 o.z. Skutečnost, že tato částka nebyla přiznána žalované v dědickém řízení je tedy zcela irelevantní a odvolacímu soudu v této věci nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí v dědickém řízení.

16. Ohledně tzv. zatajení úmrtí opatrovance žalovanou a [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] uvedenými v odst. 29 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odkazuje.

17. Ve světle výkladu podaného soudem prvního stupně proto odvolací námitky žalobce nemohou v žádném směru nikterak obstát.

18. Soud prvního stupně nikterak nepochybil, když žalobu zamítl a odvolací soud proto jeho rozsudek jako věcně správný (včetně věcně správného akcesorického výroku o nákladech řízení) podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Konstatuje, že v této věci nenastaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle ust. § 150 o.s.ř. a že tedy o náhradě nákladů řízení rozhodl prvostupňový soud správně podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela procesně úspěšné žalované vznikly ve stádiu odvolacího řízení náklady spojené s právním zastoupením advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Ty jsou tvořeny dvěma hlavními úkony po 1 580 Kč [ust. § 11 odst. 1, a to 1x podle písm. d) - vypracování vyjádření k odvolání, a 1x podle písm. g) - účast na jednání dne [Anonymizováno], když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT, ve spojení s ust. § 8 odst. 1 AT] a dvěma náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT). Žalované dále náleží náhrada za promeškaný čas podle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za šest načatých půlhodin po 100 Kč. Další náklady tvoří cestovné ve výši 1 367,64 Kč (srov. ust. § 13 odst. 5 AT ve spojení s ust. § 157 zákoníku práce) za cestu [adresa] a zpět (158 km), konanou dne [Anonymizováno] automobilem [Anonymizováno] [SPZ] při ceně benzínu 38,20 Kč za litr [podle ust. § 4 písm. a) vyhl. č. 398/2023 Sb.], při průměrné spotřebě pohonných hmot použitého vozidla zjištěné z technického průkazu 8 litrů/100 km a základní náhradě 5,60 Kč [podle ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb.]. Dále byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 Sb. v platném znění] z výše uvedených položek ve výši 1 256,10 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalované tedy činí za tuto část řízení (po zaokrouhlení) 6 930 Kč a jejich náhrada jí byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).