o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 1. února 2022 č.j. 36 C 127/2021-147

1. Okresní soud Praha - západ (dále jen soud I. stupně) rozhodl rozsudkem ze dne 1. února 2022 č.j. 36 C 127/2021-147 zamítl žalobu (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 183 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II). Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 7 000 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25% ročně za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že na účet žalované u [anonymizováno] došla částka 7 000 000 Kč, která náležela [právnická osoba], a.s., [IČO], aniž by žalovaná prokázala právní titul k držení této částky. Tím vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení. Smlouva uzavřená mezi žalovanou a [právnická osoba] je neplatná, protože žalovaná nemůže vykonávat bankovní služby. Dispoziční oprávnění k účtu neměla [anonymizována dvě slova], nýbrž [anonymizováno] [příjmení]; veškeré operace proto nelze přičítat ve prospěch [právnická osoba], nýbrž třetích osob. Částka proto náleží do majetkové podstaty [právnická osoba]

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že žalobce neunesl ke svým tvrzením důkazní břemeno a že k žádnému bezdůvodnému obohacení nedošlo. Žalovaná pouze umožnila [právnická osoba], [anonymizováno], aby užívala její účet, na nějž došly po skončení předchozího konkursu její prostředky. [právnická osoba] tedy mohla se svými prostředky volně nakládat.

3. Z odůvodnění rozsudku se dále podává, že soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil, že Městský soud v Praze zrušil předchozí konkurs [právnická osoba] pravomocně ke dni [datum], a to z důvodu, že [právnická osoba] nebyla v úpadku, neboť v její konkursní podstatě zůstal natolik vysoký přebytek, že to zakládá předpoklad uspokojení všech věřitelů s pohledávkami za podstatou. Nové insolvenční řízení [právnická osoba] bylo zahájeno až [datum], nový úpadek [právnická osoba] zjistil Městský soud v Praze [datum], přičemž prohlásil na její majetek konkurs a jmenoval předběžným insolvenčním správcem [role v řízení] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Týž soud vydal již [datum] usnesení o nařízení předběžného opatření, jímž uložil insolvenčnímu dlužníku [právnická osoba] určité povinnosti, a jmenoval předběžným insolvenčním správcem žalobce.

4. [právnická osoba], za níž jednal [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jako složitel a žalovaná jako schovatel uzavřely [datum] smlouvu o zřízení a vedení depozitního účtu pro [právnická osoba], tj. účtu č. [bankovní účet] na jméno žalované, která se zavázala přenechat tento účet prostředkům [právnická osoba] v době od [datum] do [datum] a k běžnému platebnímu styku, jenž bude řízen toliko nakládáním ze strany [právnická osoba]. K účtu umožnila žalovaná zřídit dispoziční oprávnění [jméno] [příjmení], [datum narození], a to zmocněním k využívání produktů internetového bankovnictví. Strany smlouvy si ujednaly možnost výpovědi smlouvy s měsíční výpovědní dobou. Žalovaná vypověděla uvedenou smlouvu dopisem, jenž byl doručen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jednajícímu za [právnická osoba], dne [datum]. Žalovaná deklarovala ve výpovědi, že po uplynutí výpovědní doby účet zruší nejpozději do [datum] [právnická osoba], za niž jednal [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vystavila [datum] žalované kvitanci, že jsou vzájemné vztahy k částce 7 000 000 Kč, která došla na účet žalované [anonymizováno] [bankovní účet], zcela vypořádány, a že žalovaná ani [jméno] [příjmení] (jednatelka žalované) ničeho [právnická osoba] nedluží

5. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] požádal jako statutární ředitel [právnická osoba] tehdejší správkyni konkurzní podstaty [právnická osoba] [jméno] [příjmení], aby odeslala částku 7 000 000 Kč na účet [bankovní účet], aby prostředky zbylé po konkursu ochránil před různými věřiteli, kteří se snažili společnost majetkově zlikvidovat, a to dopisem z [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], insolvenční správkyně [právnická osoba], vydala [datum] příkaz k úhradě [anonymizováno], aby převedla částku 7 000 000 Kč na účet [anonymizováno] [bankovní účet], a to s poznámkou, že se jedná o součást konkurzní podstaty, o převod po ukončení konkurzu. Jednalo se o přebytek majetkové podstaty.

6. Žalobce jako insolvenční správce [právnická osoba], požádal žalovanou dopisem ze dne [datum] o vydání částky 7 000 000 Kč do konkurzní podstaty [právnická osoba] s tím, že tyto peníze měla žalovaná na účtu [anonymizováno] [bankovní účet] bez právního důvodu. Žalovaná sdělila žalobci, že důvodem zřízení depozitního účtu [anonymizováno] [bankovní účet] ve prospěch [právnická osoba] byla žádost [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který nemohl v konkurzu přímo zřídit účet, a dále skutečnost, že peněžní prostředky [právnická osoba] bude na účet zasílat přímo tehdejší správkyně konkurzní podstaty. Při zřízení účtu byl přítomen statutární ředitel [právnická osoba] [jméno] [příjmení], který měl jediný právo s prostředky disponovat, což lze zjistit výpisem z účtu. Žalovaná s prostředky na účtu nenakládala, ani tam své prostředky neměla. Ani žalované, ani její jednatelce nebylo vyplaceno žádné plnění.

7. Soud I. stupně tak ohledně skutkového stavu uzavřel, že bylo zjištěno, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], správkyně konkursní podstaty [právnická osoba] odeslala v květnu 2016 částku 7 000 000 Kč, a to po skončení konkursu, na účet žalované [anonymizováno] [bankovní účet], která souhlasila s tím, že [právnická osoba] bude její účet užívat pro vlastní potřeby. [právnická osoba] užívala účet pro své potřeby do konce roku 2016, kdy byl zrušen, přičemž se s žalovanou vypořádala tak, že jí podepsala kvitanci se závěrem, že jí žalovaná ničeho nedluží. Smlouva o zřízení a vedení depozitního účtu ze dne [datum], která byla mezi žalovanou a [právnická osoba], a.s. uzavřena, byla uzavřena v době, kdy nebyla [právnická osoba] v nakládání s majetkem nijak omezena; nový úpadek byl zjištěn až [datum].

8. Po právní stránce posoudil soud I. stupně věc podle insolvenčního zákona a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen občanský zákoník).

9. Uzavřel, že žalobce založil důvodnost žaloby na tvrzení, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba] neplatnou smlouvu, jejíž vada spočívala ve skutečnosti, že žalovaná nemůže poskytovat bankovní služby. Z provedeného dokazování se však podává, že smyslem smlouvy bylo umožnit [právnická osoba] užívat účet pro své vlastní platby; tomu odpovídá i výpis z účtu. Žalovaná neposkytla [právnická osoba], as. žádnou bankovní službu, jen umožnil jinému užívat svůj účet, a to zakázáno není. Smlouva o zřízení a vedení depozitního účtu nebyla postižena žádným zákonným zákazem, vznikla jako projev smluvní autonomie, a to v době kdy [právnická osoba] nebyla postižena zákazem nakládání s majetkem, neboť předchozí konkurs skončil [datum]. Ostatně z právních jednání tehdejší správkyně [anonymizováno] [příjmení] se podává, že ani ona neměla pochyb o svobodě [právnická osoba] nakládat s přebytky konkursní podstaty tak, že je přepošle na bankovní účet. [právnická osoba] mohla po skončení konkursu s majetkem volně nakládat.

10. Pokud jde o námitku, že smyslem odeslání peněz na účet žalovaného, bylo vyhnout se věřitelům po skončení konkursu, dospěl soud I. stupně k závěru, že tato námitka byla vyvrácena jednak odůvodněním usnesení konkursního soudu o zrušení konkursu, z něhož se podává, že je v konkursní podstatě přebytek pro uspokojení věřitelů, dále tím, že na nakládání s konkursní podstatou se podílela tehdejší správkyně [anonymizováno] [příjmení], a dále tím, že současný žalobce nemůže žalované vytýkat případné chyby [právnická osoba] nebo jiných osob, které přímo odpovídaly za nakládání s jejím majetkem. Žalovaná poskytla pouze svůj účet k tomu, aby si na něm mohla [právnická osoba] samostatně hospodařit (smlouva z [datum] počítala s výlučným nakládáním ze strany [anonymizována dvě slova]), v čemž nelze shledávat ani protiprávnost ani získání majetkového prospěchu, jenž by měl představovat bezdůvodné obohacení. Žalovaná neodpovídá ani za to, jak [právnická osoba] uspokojovala své věřitele.

11. Soud I. stupně dále uzavřel, že žalované nesvědčí ani povinnost k vydání bezdůvodného obohacení, protože žádné nezískala. S prostředky na účtu hospodařil výlučně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], statutární ředitel [právnická osoba], jak se podává ze smlouvy z [datum], která mu v tom dávala jistotu (žalovaná do nakládání na účtu nemohla zasahovat), a dále se to podává z potvrzení banky o tom, že dispoziční oprávnění k účtu měl právě [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Kvitance vystavená ze strany [právnická osoba] daný závěr jen potvrzuje. Další skutečnosti, jež vylučuje jakoukoli odpovědnost žalované z titulu bezdůvodného obohacení, je fakt, že na účtu nezbyla žádná částka, účet byl ke konci r. 2016 zrušen a z žádného důkazu se nepodává, že by žalovaná získala částku 7 000 000 Kč.

12. Dále se soud I. stupně zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná z opatrnosti. Dospěl soud I. stupně k závěru, že je námitka důvodná, neboť částka 7 000 000 Kč došla na účet žalované v květnu 2016. Námitka žalobce, že je námitka promlčení neurčitá, jelikož žalovaný netvrdí, kdy měla promlčecí doba začít, je nedůvodná, neboť podstatou námitky promlčení je obrana, že bylo uplatnění práva opožděné a nic více se tvrdit nemusí. Ani žalované ani jiným třetím osobám, které měly s částkou 7 000 000 Kč co dočinění, nelze přitěžovat tím, že se [právnická osoba] dostala do druhého úpadku, ale až několik let poté, co k nakládání s touto částkou došlo. Soud I. stupně přihlédl k námitce podle § 610 odst. 1 občanského zákoníku, neboť jako osobu, která se měla a mohla dozvědět o rozhodných okolnostech (§ 619 odst. 2 a § 621občanského zákoníku), je třeba dovodit nikoli až žalobce, jak se o tom snažil přesvědčit soud, nýbrž samotnou [právnická osoba], do jejíž majetkové podstaty má nárok na vydání bezdůvodného obohacení náležet. Již tedy od doby, co částka na účet došla, začala běžet [právnická osoba] promlčecí doba, v délce tří let podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku, jež skončila v květnu 2019. Byl-li insolvenčním soudem jmenován předběžný insolvenční správce dne [datum], lze z objektivního hlediska ve prospěch právní jistoty třetích osob uzavřít, že měl a mohl zjistit rozhodné skutečnosti pro podání žaloby včas. Insolvenční zákon žádné pravidlo o stavění promlčecí doby z důvodu, aby se mohl správce seznámit a rozmyslet, jak a proti komu podá žalobu, nestanoví.

13. Soud I. stupně proto ze všech výše uvedených důvodů žalobu zamítl.

14. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle ustanovení § 151 odst. 1,2 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalované přiznal plné právo na jejich náhradu.

15. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm namítal, že obrana žalované v řízení spočívá v tvrzení, že žalovanou částku sice přijala do úschovy na základě smlouvy o úschově, ale že žádný závazek vůči [právnická osoba] již nemá, neboť s penězi umožnila disponovat [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a o zániku jejího závazku svědčí předložená kvitance. Žalobce namítal, že smlouva o úschově ze dne [datum] i kvitance ze dne [datum] jsou soukromými listinami a ve smyslu ust. § 565 odst. 1 občanského zákoníku musí žalovaná prokázat nejen jejich pravost, ale i správnost, tedy že uschované finanční prostředky byly [právnická osoba] skutečně vydány. Žalovaná tvrdí, že peněžní prostředky byly vydány [právnická osoba] tak, že k bankovnímu účtu [anonymizováno] [bankovní účet], na kterém byly uloženy, zřídila dispoziční oprávnění [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [číslo]. Dispoziční oprávnění však nebylo zřízeno [právnická osoba], a.s., ale [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako fyzické osobě. Jednání [anonymizováno] [příjmení] přitom nelze bez dalšího přičítat [právnická osoba], a.s., zejména když nebylo prokázáno, že v dané věci za uvedenou společnost řádně jednal dle ust. § 161 občanského zákoníku. Pokud nebylo při právním jednání [anonymizováno] [příjmení] řádně vyjádřeno, že jedná jménem [právnická osoba], nelze společnosti takové jednání přičítat, navíc s přihlédnutím k tomu, že v dané době byl [anonymizováno] [příjmení] statutárním orgánem ještě minimálně dvou dalších obchodních společností ([anonymizováno] [rok], [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]). Soud I. stupně se vůbec nezabýval tím, kdo ve skutečnosti bankovní příkazy k peněžním operacím zadával, a to přesto, že osob s dispozičním oprávněním k účtu bylo více. Žalovaná ve prospěch svého účtu přijala předmětnou částku. Je pak zcela na žalované, aby prokázala, že uvedenou částku [právnická osoba], vydala. Skutečnost, že ke svému bankovnímu účtu zřídila dispoziční oprávnění nějaké fyzické osobě však výše uvedené v žádném případě neprokazuje. Soud I. stupně se vůbec nezabýval otázkou, kam a z jakého právního důvodu byly peněžní prostředky z předmětného bankovního účtu [anonymizováno] [bankovní účet] převáděny.

16. K otázce promlčení žalobce namítal, že námitka promlčení byla žalovanou vznesena až v rámci ústního jednání konaného dne [datum], a to poté, co soud I. stupně zcela nekorektně a v rozporu se zásadou rovnosti stran na úvodu jednání opakovaně zdůraznil, že převedení peněžních prostředků ve prospěch účtu žalované proběhlo v roce 2016 a žaloba byla podána až v roce 2021 a tím nepokrytě naznačoval žalované, že je možné o promlčení uvažovat. Vznesená námitka navíc byla neurčitá, neobsahovala tvrzení o tom, kdy začala promlčecí lhůta běžet a kdy skončila. Soud I. stupně pak zejména nesprávně posoudil otázku počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty. Insolvenční správce vystupuje v insolvenčním řízení jako zvláštní procesní subjekt. Je správcem cizího majetku, konkrétně majetku dlužníka, ohledně kterého na něj přešlo dispoziční oprávnění. Žalobce byl do funkce předběžného insolvenčního správce ustanoven až usnesením insolvenčního soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a nejdříve od tohoto dne mohla jeho subjektivní promlčecí lhůta začít běžet. Žalobce, jako oprávněná osoba, se o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty mohl dozvědět nejdříve po svém ustavení do funkce předběžného insolvenčního správce. Subjektivní promlčecí lhůta žalobce mohla tedy skončit nejdříve dne [datum]. Z výše uvedených důvodů je žalobce přesvědčen, že jeho právo promlčené není.

17. Dále žalobce namítal porušení jeho procesních práv. Sdělení banky o dispozičním oprávnění a pětistránková informace o transakcích byly předloženy až při jednání konaném dne [datum]. Vzhledem k rozsahu a počtu jednotlivých transakcí požádal zástupce žalobce při jednání o lhůtu patnácti dnů, aby se mohl s těmito dokumenty řádně seznámit a aby mohl analyzovat jednotlivé transakce a případně doplnit svá tvrzení a důkazní návrhy. Tato lhůta však ze strany soudu I. stupně zcela nepochopitelně poskytnuta nebyla. Soud prvního stupně porušil procesní práva žalobce, když mu neposkytnul žádnou lhůtu pro doplnění tvrzení a důkazních návrhů v návaznosti na nově předložené rozsáhlé důkazní prostředky (přehled bankovních transakcí zachycující více než padesát transakcí). Navrhoval, aby soud k důkazu od banky vyžádal údaje o osobách, které jednotlivé bankovní příkazy v rámci nakládání s účtem žalované zadávaly a o majitelích a disponentech bankovních účtů, na které byly z účtu žalované peníze převáděny.

18. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud po doplnění, resp. zopakování dokazování změnil napadený rozsudek tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 000 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. za období od [datum] do zaplacení a dále zavázal žalovanou k úhradě nákladů řízení, případně aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

19. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání jednak uváděl, že postup soudu I. stupně, když tento seznámil účastníky se svým právním názorem, nelze v žádném případě považovat za nekorektní. Ze strany soudu I. stupně nedošlo ani k porušení práv žalobce, když mu nebyla poskytnuta dodatečná lhůta k seznámení se s předloženými listinami, neboť se soudu I. stupně jevila jako nadbytečná. Nedošlo tak k vadám řízení před soudem I. stupně. Dále uváděla, že vznesení námitky promlčení není v rámci řízení nijak časově omezeno, podstatné je, že byla v řízení před soudem I. stupně vznesena. Tato námitka nemusí být nijak zdůvodněna. Rovněž počátek běhu promlčecí doby byl soudem I. stupně posouzen správně, když promlčecí doba počala běžet již samotné [právnická osoba] Vznesený nárok tak byl promlčen, což je postačujícím důvodem pro zamítnutí žaloby. Ve věci samé žalovaná uváděla, že k uzavření smlouvy mezi [právnická osoba] a žalovanou došlo až po pravomocném skončení prvního konkurzu, tedy v době, kdy [právnická osoba] mohla samostatně jednat a disponovat svým majetkem. Žalovaná od zřízení účtu až do jeho zrušení neprováděla žádné bankovní operace a na tento účet nebyly připsány žádné prostředky v její prospěch. Žalované ani její jednatelce nebylo za zřízení účtu vyplaceno žádné plnění. Žalovaná pouze [právnická osoba] umožnila, aby užívala její účet, na nějž došly finanční prostředky po skončení prvního konkurzního řízení. Ta mohla se svými prostředky volně nakládat. První konkurzní řízení bylo ukončeno [datum] a nové insolvenční řízení bylo zahájeno až [datum]. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

20. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že odvolatelem uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

21. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se žalobou podanou u soudu I. stupně dne [datum] domáhal zaplacení částky 7 000 000 Kč s přísl. žalovanou z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Uvedl, že žalobu podává jako insolvenční správce [právnická osoba], [anonymizováno], když úpadek této společnosti byl zjištěn dne [datum] a on byl ustanoven insolvenčním správcem. Uvedl, že ve věci [právnická osoba] bylo již dříve vedeno jiné konkurzní řízení, když usnesením ze dne [datum] byl na její majetek prohlášen konkurz. Ke zrušení konkurzu došlo [datum] a tehdy insolvenční správkyní byla [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Po zrušení konkurzu zbyly u správkyně peněžní prostředky v řádu milionů korun, které byly majetkem dlužníka. Žalovaná z těchto prostředků přijala částku 7 000 000 Kč, a to [datum]. Tato platba byla určena pro [právnická osoba] Tuto skutečnost zjistil žalobce v únoru 2021. Žalovaná potvrdila přijetí této částky a uvedla, že se [právnická osoba], a.s. uzavřela smlouvu o zřízení a vedení depozitního účtu a platby se zde realizovaly dle pokynů statutárního orgánu [právnická osoba]. Tuto smlouvu žalobce považuje za neplatnou, když žalovaná nedisponovala bankovní licencí pro zřízení takového účtu. Navíc [anonymizováno] [příjmení] nemohl jednat za [právnická osoba], když probíhalo insolvenční řízení. Kromě toho žalobce zjistil, že jednatelka žalované byla zaměstnankyní [anonymizováno] [příjmení].

22. Dále odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že před soudem I. stupně se ve věci konalo jedno jednání, a to dne [datum]. Z protokolu o jednání bylo zjištěno, že soud I. stupně se pokusil nejprve o smír mezi účastníky. Následně se snažil fixovat časové okolnosti, a to zejména, kdy došly peníze na účet žalované a kdy byl ukončen první konkurz a zahájeno insolvenční řízení nové, vzhledem k otázce posouzení, zda mohla [právnická osoba], a.s. s finančními prostředky volně nakládat. Žalovaná poté uvedla, že z procesní opatrnosti vznáší námitku promlčení. Po přednesení žaloby a vyjádření žalované k žalobě soud I. stupně provedl dokazování listinnými důkazy, po jejich provedení obě strany prohlásily, že další důkazní návrhy nemají. Soud I. stupně následně poučil účastníky podle ustanovení § 119a a § 118b o.s.ř. Zástupce žalobce poté požádal o poskytnutí lhůty 15 dnů, aby se mohl blíže seznámit a vyjádřit k provedeným důkazům, zejména k potvrzení o dispozičním oprávnění a k výpisu z účtu. Tento návrh byl soudem I. stupně pro nadbytečnost zamítnut.

23. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je soud I. stupně ve svém rozhodnutí správně a podrobně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. Základní skutková zjištění soudu I. stupně jsou stručně shrnuta shora.

24. Správně soud I. stupně posoudil věc rovněž po stránce právní. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou promlčení nároku s ohledem na vznesenou námitku promlčení, neboť v případě promlčení nároku tento nelze přiznat.

25. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle ustanovení § 609 občanského zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

28. Podle ustanovení § 610 občanského zákoníku k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

29. Podle ustanovení § 611 občanského zákoníku se promlčují všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem.

30. Podle ustanovení § 619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

31. Podle odst. 2 citovaného ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

32. Podle ustanovení § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky.

33. Podle odst. 2 citovaného ustanovení majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

34. Podle ustanovení § 638 odst. 1 občanského zákoníku právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

35. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

36. Řízení, v němž je uplatněn nárok před orgánem veřejné moci nebo před rozhodcem, musí být zahájeno před uplynutím promlčecí lhůty. Jde o lhůtu hmotněprávní, a proto žaloba soudu musí dojít nejpozději v její poslední den. Ustanovení § 619 ve spojení s § 629 upravuje počátek a délku základní tříleté promlčecí lhůty, která je lhůtou subjektivní. Tato subjektivní lhůta je v zákonem uvedených případech doplněna o další objektivní promlčecí lhůtu. Je-li tomu tak, žaloba musí být podána před uplynutím obou promlčecích lhůt. Počátek objektivní a subjektivní promlčecí doby je stanoven odlišně a obě doby jsou na sobě nezávislé; skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí bez ohledu na běh druhé promlčecí doby. Ustanovení § 619 odst. 1 občanského zákoníku sděluje, že promlčecí lhůta začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být objektivně u soudu uplatněno poprvé. Ustanovení § 619 odst. 2 toto pravidlo upřesňuje s tím, že právo může být uplatněno poprvé, jakmile se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, nejpozději však ode dne, kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Zároveň se v § 619 odst. 1 předpokládá, že subjektivní promlčecí lhůta nemůže běžet dříve, než je dluh dospělý, a může tedy být uplatněn před soudem. Výjimky z této zásady stanoví zákon v případě promlčení práva na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení; z § 620 a § 621 totiž plyne, že počátek promlčecí lhůty těchto práv je vázán na vědomost o nich a o odpovědné osobě, nikoli na to, že se právo na náhradu stalo splatným na základě výzvy věřitele ke splnění.

37. S přihlédnutím k výše uvedenému se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně o tom, že počátek promlčecí doby je nutno vztáhnout ke dni, kdy na účet žalované došla částka 7 000 000 Kč. K tomu došlo dne [datum], o čemž mezi stranami nebylo sporu. Promlčecí doba tak začala běžet následujícím dnem, tedy dnem [datum]. Vzhledem k tomu, že se jednalo o finanční prostředky [právnická osoba], byla tato firma v té době oprávněnou osobu k tomu, aby požadovala po žalované vydání těchto finančních prostředků. První konkurzní řízení bylo skončeno [datum] a nové insolvenční řízení bylo zahájeno až [datum], insolvenčním správcem v něm byl jmenován žalobce, a to nejprve jako předběžný insolvenční správce dne [datum]. Tímto dnem také vstoupil do práv [právnická osoba], a.s., tedy do práv osoby oprávněné. Nezačala mu tak běžet nová promlčecí doba, jak ve svém odvolání namítal, ale pokračoval dál běh promlčecí doby, která započala [datum]. Tato doba tak skončila [datum] a právo na vydání částky 7 000 000 Kč nebylo vůči žalované uplatněno ani samotnou [právnická osoba], [anonymizováno] ani insolvenčním správcem, který vstoupil do jejích práv ještě v době, kdy promlčecí doba běžela.

38. S ohledem na výše uvedené a na námitku promlčení vznesenou žalovanou, nelze požadovaný nárok přiznat, i kdyby byl oprávněný. Odvolací soud se tak již dále věcně nezabýval důvodností nároku, neboť by to bylo nadbytečné.

39. Pokud jde o odvolací námitky žalobce ohledně případných vad řízení, kterými mě řízení zatížit soud I. stupně, pak ani tyto námitky neshledal odvolací soud důvodnými. Jak je uvedeno výši, z protokolu o jednání, k němuž nebyly vzneseny ze strany účastníků žádné námitky, vyplynulo, že soud I. stupně se nejprve snažil objasnit časový průběh věci, což je s ohledem na průběh opakovaného insolvenčního řízení a objasnění otázky možnosti dlužníka, tedy firmy [právnická osoba] disponovat svým majetkem, zcela pochopitelné. Nedošlo tak z jeho strany k porušení rovnosti stran či jiných práv účastníků. Ani neposkytnutím dodatečné lhůty žalobci pro podrobnější seznámení se s obsahem listin, jimiž soud I. stupně provedl důkazy a případné navržení dalších důkazů, neznamenalo porušení jeho práv, když její poskytnutí bylo zamítnuto pro nadbytečnost za situace, kdy soud I. stupně shledal důvodnou vznesenou námitku promlčení.

40. Důvodnou neshledal odvolací soud ani námitku žalobce, že žalovaná vznesla námitku promlčení až při ústním jednání a nikterak ji nezdůvodnila. Námitka promlčení může být vznesena po celou dobu řízení, a to i v rámci řízení odvolacího a nijak zdůvodněna být ze strany toho, kdo ji vznáší, nemusí. Otázka toho zda je nárok promlčen, včetně počátku a konce běhu promlčecí doby, je na posouzení soudu. Ten tak zhodnotí skutečnosti rozhodné pro posouzení otázky promlčení a v případě, že by mu chyběla nějaká tvrzení, by účastníky řízení vyzval k jejich doplnění či prokázání. Taktomu ale v projednávaném případě nebylo. Základním údajem bylo to, kdy částka 7 000 000 Kč došla na účet žalované a tento údaj nesporovala ani jedna ze stran. Od toho dne se oprávněná osoba (tedy původně [právnická osoba] a následně pak insolvenční správce) mohla o bezdůvodném obohacení dovědět.

41. Vzhledem k výše uvedenému proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, včetně výroku II, když pochybení neshledal ani v tomto nákladovém výroku.

42. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení byla plně úspěšná žalovaná a náleží jí tak právo na náhradu nákladů řízení. Náklady odvolacího řízení spočívají v nákladech za právní zastoupení a sestávají ze tří úkonů právní služby po 36 300 Kč (vyjádření k odvolání, porada s klientem přesahující jednu hodinu, účast u jednání odvolacího soudu) a tří režijních paušálů po 300 Kč Celkem náklady odvolacího řízení činí 109 800 Kč.