o zaplacení 739 967,60 Kč s příslušenstvím,

1. Soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 590 485,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 590 485,60 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), řízení o zaplacení částky 21 058 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 058 Kč od [datum] do zaplacení zastavil (výrok II.), žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 128 424 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 128 424 Kč od [datum] do zaplacení zamítnul (výrok III.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení 154 136,48 Kč (výrok IV.) a konečně rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 1 049 Kč žalobkyni (výrok V.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 739 967,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu, kterou spolu sjednali podmínky odběru elektrické energie. Přestože nedošlo žádným způsobem k ukončení této platné smlouvy, přestal žalovaný elektrickou energii žalobkyni dne [datum] dodávat, přičemž dodávku neobnovil ani na základě výzev. Vzhledem k tomu, že na dodávce elektrické energie byla závislá výroba žalobkyně i užívání služebního bytu, byla žalobkyně nucena dodávku elektrické energie získat náhradním způsobem, a to pomocí elektrocentrály. Se zajištěním elektrocentrály, jejím servisem a dodávkami pohonných hmot pro její provoz vznikly žalobkyni náklady, které jsou škodou vzniklou v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného. Tato škoda by žalobkyni nemusela vzniknout, pokud by nedošlo k porušení smluvních povinností žalovaného.

3. Soud prvního stupně učinil závěr o skutkovém stavu věci takový, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena nepojmenovaná smlouva o zajištění provozu dodávek elektrické energie s rozvody žalovaného, přičemž k jejímu ukončení došlo až odstoupením žalobkyně dopisem ze dne [datum], žalovanému odeslaným dne [datum]. Dne [datum] došlo k vyhoření trafostanice celé rozvodny, kdy tato byla opětovně zprovozněna, takže výpadek trval 6 hodin. Následně předložil předseda představenstva žalovaného jednateli žalobkyně návrh na ukončení uvedené smlouvy a současně návrh na uzavření nové smlouvy o pronájmu části odběrného místa za účelem odběru elektrické energie, na kterýžto návrh žalovaného žalobkyně nepřistoupila a během dvou týdnů vyzvala písemně žalovaného k opětovnému připojení. K obnovení připojení ani přes další výzvy nicméně nedošlo. Žalobkyně z důvodu zajištění provozu svého závodu a služebního bytu si dodávku elektrické energie zajistila náhradním způsobem, přičemž v prvním měsíci (březen 2019) se jednalo o pronájem elektrocentrály, poté si žalobkyně elektrocentrálu zakoupila a listinnými důkazy bylo prokázáno, jaké konkrétní částky vynaložila za pronájem, pořízení, servis a provoz tohoto zařízení až do vybudování vlastní elektrické přípojky. Mezi účastníky pak bylo nesporné, že šlo o elektrocentrálu s adekvátním výkonem, a že spotřeba elektrické energie vyrobené elektrocentrálou v období od 1. 3. do [datum] byla celkem 10 257 kWh, přičemž cena elektrické energie v té době činila 1,78 Kč/1 kWh, takže cena elektrické energie, kterou by žalobkyně za spotřebovanou energii zaplatila, by činila 18 257,46 Kč.

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc s ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 občanského zákoníku účinného od [datum] posoudil dle dosavadních právních předpisů, a to s ohledem na dobou uzavření smlouvy o podmínkách odběru elektrické energie mezi účastníky.

5. S ohledem na postavení účastníků jako podnikatelů a souvislost s jejich podnikatelskou činností aplikoval především zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník účinný do [datum] (dále jen „obch. zák.“).

6. Předně s odkazem na ustanovení § 398, § 391 odst. 1 a § 397 obch. zák. dovodil, že námitka promlčení vznesená žalovanou není důvodná, neboť dle uvedených zákonných ustanovení činí promlčecí doba čtyři roky a s ohledem na období, ve kterém žalobkyni vznikla škoda, tedy od [datum] do [datum], je zřejmé, že právo se mohlo promlčet nejdříve v roce 2023, a pokud tedy žalobkyně své právo uplatnila žalobou podanou u soudu dne [datum], je evidentní, že k promlčení dojít nemohlo.

7. S odkazem na ustanovení § 373, 378, 379 a 380 obch. zák. pak soud prvního stupně uvedl, že nárok žalobkyně je plně důvodný, když bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne [datum] platně uzavřena nepojmenovaná smlouva o zajištění provozu dodávek a elektrické energie z rozvodny žalovaného, přičemž k jejímu ukončení došlo až odstoupením žalobkyně dopisem ze dne [datum] žalovanému odeslaným dne [datum]. Dne [datum] pak došlo k vyhoření trafostanice, nicméně žalovaný ji opětovně zprovoznil, takže výpadek trval pouze 6 hodin. Následně žalovaný porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy, když žalobkyni nepřipojil přes její výzvy ke stávající rozvodně. Soud prvního stupně současně dovodil, že z žádného provedeného důkazu nevyplynulo, že by žalovaná od uvedené smlouvy jednostranně odstoupila, když obsah listiny z [datum] lze považovat za návrh na ukončení uvedené smlouvy dohodou, nicméně k tomu nakonec nedošlo. Žalobkyni tak nezbylo v rámci zajištění provozu svého závodu a služebního bytu než si dodávku elektrické energie zajistit náhradním způsobem, kdy v měsíci březnu 2019 se jednalo o pronájem elektrocentrály, a poté si žalobkyně elektrocentrálu zakoupila. Vznikly jí tak prokázané náklady na pronájem, pořízení, servis a provoz tohoto zařízení, a to až do okamžiku vybudování vlastní přípojky. Délku tohoto období soud prvního stupně posoudil jako přiměřenou bez výrazného prodlení s ohledem na jednotlivé navazující úkony žalobkyně a dalších subjektů v rámci stavebního řízení a řízení s tím souvisejících. Mezi účastníky pak bylo nesporné, že pořízená elektrocentrála byla adekvátní s ohledem na potřebu elektrické energie pro provoz žalované. V souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] soud prvního stupně považoval za škodu pouze rozdíl mezi cenou, kterou žalobkyně vynaložila na zajištění náhradních dodávek elektřiny pro svůj provoz a cenou, kterou by v předmětném období vynaložila nebýt porušení smluvní povinnosti žalovaného umožnit dodávky elektrické energie z jeho rozvodny. Mezi účastníky nakonec nebylo sporu o tom, že cena za dodanou elektrickou energii dle smlouvy ze dne [datum] v období od 1. 3. do [datum] by činila 21 058 Kč. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že za situace, kdy žalobkyně je plátcem DPH a má tak nárok na jeho odpočet, není možné, aby součástí jí vyčíslené škody byla i DPH, o kterou si v daňovém přiznání žalobkyně snižuje svoji daňovou povinnost, neboť v takovém případě by žalobkyně tuto částku získala dvakrát. Soud prvního stupně proto žalobu zamítnul co do výše 128 424 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku prvního stupně, kdy se jedná o součet DPH jednak z přímých nákladů na naftu a nájem pronajaté elektrocentrály (76 134 Kč), tak zároveň i z ceny zakoupené elektrocentrály (52 290 Kč). Dále pak soud prvního stupně uvedl, že oproti námitce žalované je třeba za škodu považovat celou pořizovací cenu elektrocentrály, neboť žalobkyně byla nucena v souvislosti se vzniklou škodou tuto si opatřit, a to nejprve formou pronájmu a následně i z důvodu snížení nákladů na opakovaný pronájem zakoupením nového zařízení. Dle soudu prvního stupně tak je uhrazená kupní cena v plné výši bezpochyby součástí škody, za kterou žalovaná žalobkyni odpovídá. Argumentaci, že žalobkyně má možnost elektrocentrálu při jejím dalším nevyužívání prodat či odečíst, pouze její odpisovou hodnotu neshledal soud prvního stupně důvodnou, neboť škodou se dle uvedených ustanovení obchodního zákoníku rozumí skutečná škoda a náklady, které musela žalobkyně vynaložit v důsledku porušení povinnosti žalovaným. Dle soudu prvního stupně tak má žalobkyně právo na náhradu škody i v rozsahu 249 000 Kč představovanou kupní cenou elektrocentrály bez DPH.

8. Soud prvního stupně proto výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celkem 590 458,60 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení.

9. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni přiznal žalované právo na náhradu 60 % nákladů řízení ve výši celkem 154 136,48 Kč. Celkovou výši nákladů řízení určil částkou 256 894,14 Kč, kdy tato sestává ze zaplaceného soudního poplatku 36 999 Kč, z odměny zástupce žalobkyně za 15 úkonů právní služby po 11 260 Kč dle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), dále z náhrady hotových výdajů za 13 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, a dále z jízdného za čtyři cesty k jednání soudu prvního stupně na trase [adresa] a zpět k ústním jednáním ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] ve výši 3 815,28 Kč v délce 4 × 120 km osobním automobilem při průměrné spotřebě 7,3 l/100 km, ceně pohonných hmot 44,50 Kč/l a v základní sazbě náhrady 4,70 Kč, dále z jízdného za jednu cestu na trase [adresa] a zpět k ústnímu jednání dne [datum] ve výši 1 006,63 Kč v rozsahu 120 km při průměrné spotřebě 7,3 l/100 km, ceně pohonných hmot 38,20 Kč/l, v základní sazbě náhrady 5,60 Kč/km a z jízdného za jednu cestu na trase [adresa] a zpět k ústnímu jednání dne [datum] ve výši 1 009,61 Kč v rozsahu 120 km při průměrné spotřebě 7,3 l/100 km, ceně pohonných hmot 35,80 Kč/l, a v základní sazbě náhrady 5,80 Kč/km, a dále z náhrady za ztrátu času dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za 22 půlhodin po 100 Kč, celkem ve výši 2 200 Kč, a to včetně 21 % DPH z odměny a náhrad zástupce žalobkyně.

10. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání, a to pouze do výroku I., a to co do částky 207 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 207 500 Kč od [datum] do zaplacení, a dále do výroku IV. Žalovaný uvedl, že nesouhlasí s tím, že by celá kupní cena elektrocentrály ve výši 249 000 Kč bez DPH vynaložená žalobkyní byla škodou, za kterou odpovídá žalovaný. Poukázal na to, že žalobkyně uplatňuje skutečnou škodu, která dle judikatury a právní vědy představuje újmu, která nastala v majetkové sféře poškozeného, tedy spočívá ve zmenšení jeho majetku a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Skutečnou škodou se pak rozumí taková újma, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodní událostí; představuje vlastně majetkové hodnoty potřebné k uvedení v předešlý stav, popřípadě k vyvážení důsledků plynoucích z toho, že nedošlo k uvedení v předešlý stav. V tomto konkrétním případě si žalobkyně pořídila jako náhradní zdroj elektrické energie novou elektrocentrálu za 249 000 Kč bez DPH. Pokud by tato částka měla splňovat parametry skutečné škody stanovené právní teorií a praxí, muselo by v důsledku této elektrocentrály dojít u žalobkyně ke zmenšení jejího majetkového stavu. Je sice pravdou, že žalobkyně musela částku 249 000 Kč na koupi elektrocentrály vynaložit, nicméně tato elektrocentrála po ukončení jejího užívání coby náhradního zdroje energie nebyla zužitkována, neboť se jedná o předmět s dlouhodobou životností, a tedy tato měla v majetkové sféře žalobkyně nadále významnou kladnou hodnotu vyjádřitelnou v penězích odpovídající ceně této mírně opotřebené věci. Majetek žalobkyně coby poškozené se tedy jako škoda nemohl snížit o obvyklou cenu elektrocentrály, kterou měla v okamžiku skončení jejího užívání pro účely náhradních dodávek elektrické energie přerušené žalovaným. Žalovaný také poukázal na to, že elektrocentrála je pro žalobkyni využitelná i nadále. Názor soudu prvního stupně je nesprávný, neboť žalovaný by v takovém případě na náhradě škody uhradil žalobkyni vyšší částku, než o kterou se její majetek v důsledku škodní události snížil, když elektrocentrála nebyla pro účely zajištění náhradních dodávek elektrické energie zcela spotřebována, zůstala v majetku žalobkyně nadále plně využitelná i jako významná směnitelná hodnota odpovídající obvyklé ceně takto nepodstatně opotřebené věci na trhu v daném místě a čase. Pokud žalobkyně uplatnila vůči žalovanému v rámci náhrady škody způsobené přerušením dodávek elektrické energie celkovou pořizovací cenu nové elektrocentrály, nemůže se jednat o škodu v právním smyslu, za kterou žalovaný odpovídá a žalobkyně předložením dokladu o pořízení této elektrocentrály neprokázala tuto část škody. Žalovaný nicméně vyjádřil souhlas s částkou 41 500 Kč, která odpovídá součtu odpisů za dobu 10 měsíců užívání elektrocentrály coby náhradního zdroje elektrické energie. Žaloba tak dle žalovaného není důvodná co do částky 207 500 Kč představované rozdílem mezi pořizovací cenou elektrocentrály 249 000 Kč a částkou 41 500 Kč, kterou žalovaný uznává. S ohledem na uvedené žalovaný navrhnul, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobkyni 382 985,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a nadále žalobu co do částky 335 924 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítne.

11. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že pořízení elektrocentrály představuje vynucený náklad na plnění prevenční povinnosti, kdy tuto pořizovala výhradně v důsledku protiprávního jednání žalovaného. Nejednalo se o investiční rozhodnutí žalobkyně, ale o náklad vynucený za účelem zajištění základního provozu a odvrácení hrozících škod. Vynaložení nákladů, které by jinak poškozený nemusel vynaložit, je pak typickou formou skutečné škody. Bez tohoto porušení by žalobkyně tyto prostředky měla k dispozici a nemusela by je vynaložit. Cílem náhrady škody je reparace, tedy uvedení majetkových poměrů poškozeného do stavu před škodní událostí, což zde znamená nahradit mu prostředky, které byl nucen vynaložit. Argumentace žalovaného ohledně zůstatkové hodnoty elektrocentrály a možnosti jejího dalšího využití či prodeje pak směřuje k nepřípustnému přenášení následků spojených s řešením situace vyvolané škůdcem na poškozenou žalobkyni. Ve vztahu k účetním odpisům pak žalobkyně uvedla, že z hlediska náhrady škody nehrají žádnou roli, neboť vyjadřují postupné opotřebení majetku pro účely vedení účetnictví a účely daňové, nikoli skutečnou škodu vzniklou jednorázovým vynuceným nákladem v důsledku protiprávního jednání. Žalobkyně proto navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku I. jako věcně správný potvrzen a ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení ponechal na úvaze odvolacího soudu, zda náklady řízení měly být kráceny vyloučením některých písemných podání žalobkyně s argumentací, že nebyla vyžádána soudem. Vyjádřila přitom přesvědčení, že je věcí žalobkyně, která podání považuje za potřebná k hájení svých práv v řízení.

12. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

13. Odvolací soud předně shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně zhodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal a pro stručnost na rozhodnutí soudu prvního stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož, vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takové rozhodnutí odvolacím soudem ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvého stupně.

14. Soud prvního stupně věc správně právně posoudil podle obchodního zákoníku, neboť posuzovaná smlouva byla uzavřena dne [datum] a vztah mezi účastníky byl závazkovým vztahem mezi podnikateli týkající se jejich podnikatelské činnosti (viz § 261 odst. 1 obch. zák.).

15. Soud prvního stupně pak správně jako nedůvodnou odmítl námitku promlčení vznesenou žalovaným, neboť od [datum], kdy začala žalobkyni v důsledku nepřipojení k zařízení žalovaného škoda vzniklá, do dne podání žaloby [datum] neuplynula čtyřletá promlčecí doba vyplývající z ustanovení § 397 obch. zák.

16. I ostatní právní závěry soudu prvního stupně jsou správné, když ten přiléhavě aplikoval právní úpravu odpovědnosti za škodu v ustanoveních § 373 a násl. obch. zák. V podrobnostech lze odkázat na jeho argumentaci a shrnout, že odpovědnost žalovaného za škodu je dána, když se dopustil protiprávního jednání v podobě porušení povinnosti vyplývající mu z platné smlouvy o dodávkách elektrické energie a v příčinné souvislosti s tímto jednáním vznikla žalobkyni škoda v podobě nákladů na zajištění alternativní dodávky elektrické energie pomocí elektrocentrály. S ohledem na rozsah podaného odvolání a odvolací argumentaci se pak odvolací soud zaměřil na přezkum otázky, zda za škodu, které žalovaný odpovídá, lze považovat pořizovací cenu elektrocentrály bez DPH v celém rozsahu.

17. Dle ustanovení § 379 věty první obch. zák., nestanoví-li tento zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk.

18. Podle ustanovení § 380 obch. zák., za škodu se považuje též újma, která poškozené straně vznikla tím, že musela vynaložit náklady v důsledku porušení povinnosti druhé strany.

19. Z uvedených ustanovení vyplývá, že majetková újma poškozené strany může spočívat v tom, že se její majetek zmenšil, pak hovoříme o skutečné škodě, popřípadě, že se nerozmnožil, ač za obvyklého běhu věcí to bylo možno předpokládat, pak jde o ušlý zisk.

20. Ustanovení § 380 obch. zák. dále činí nepochybným, že součástí skutečné škody jsou rovněž náklady vynaložené v důsledku škodní události, tedy takové náklady, které by poškozený nemusel zaplatit, kdyby ke škodné události nedošlo.

21. V projednávané věci byla žalobkyně nucena si v důsledku protiprávního jednání žalovaného zajistit alternativní dodávku elektrické energie pomocí elektrocentrály, a to nejprve cestou jejího pronájmu a následně cestou jejího zakoupení, neboť takový postup byl méně nákladný než její dlouhodobější pronájem. Náklady na pořízení elektrocentrály tak představují škodu ve smyslu ustanovení § 380 obch. zák., neboť nebýt porušení smluvní povinnosti žalovanou, žalobkyně by je nemusela vynakládat. Uvedené platí pro celou pořizovací cenu elektrocentrály bez DPH, neboť její zakoupení bylo vynuceno právě protiprávním jednáním žalovaného. Protiprávní jednání žalovaného tak vlastně determinovalo způsob, jakým byla žalobkyně nucena nakládat se svým majetkem, kdy, nebýt protiprávního jednání žalovaného, žalobkyně mohla s prostředky vynaloženými na pořízení elektrocentrály naložit jiným libovolným způsobem. Za takové situace by zohlednění zůstatkové ceny elektrocentrály při určení výše škody bylo nejen v rozporu s výslovným zněním ustanovení § 380 obch. zák., ale současně i hrubě nespravedlivým, když by došlo k přenesení následků spojených s řešením situace vyvolané žalovaným na poškozenou žalobkyni, na což žalobkyně správně poukázala ve svém vyjádření k odvolání.

22. S ohledem na uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu potvrdil jako věcně správný dle ustanovení § 219 o.s.ř., a to včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení, ve kterém neshledal pochybení, kdy se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně o tom, že 2 úkony zástupce žalobkyně, a to návrh na doplnění dokazování ze dne [datum] a doplnění stanoviska ze dne [datum] nelze považovat za účelně vynaložené, kdy odvolací soud se ztotožňuje s odůvodněním soudu prvního stupně a na toto pro stručnost odkazuje.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Předmětem odvolacího řízení byla toliko částka 207 500 Kč, čemuž odpovídá sazba odměny zástupce žalobkyně 9 140 Kč/úkon, a to dle ustanovení § 7, § 8 odst. 1 AT. Tato odměna náleží za 2 úkony právní služby v podobě vyjádření k odvolání a účasti u jednání odvolacího soudu dne [datum]. Dále jsou náklady odvolacího řízení představovány náhradou hotových výdajů za uvedené 2 úkony právní služby po 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 AT a konečně náhrady za DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši po zaokrouhlení 4 028 Kč. Náklady odvolacího řízení tak celkem činí 23 208 Kč.

24. Lhůtu k plnění určil odvolací soud dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní a místo plnění v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.