o zaplacení částky 46 017,67 Kč s příslušenstvím

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č. j. 11 C 327/2024 – 71 ze dne 16. 1. 2025 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 217,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 396,98 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 694,13 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 551,65 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 474,91 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 32 800 Kč, žalobu zamítl (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.).

2. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a podle zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen „energetický zákon“), přičemž dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou jsou smlouvami spotřebitelskými ve smyslu ust. § 1810 o.z.

3. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako dodavatel energií a žalovaná jako zákaznice spolu uzavřely dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalované plyn pro potřeby domácnosti a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni cenu za sdružené služby dodávky plynu dle ceníku žalobkyně (dále jen „Smlouva o dodávkách plynu“). Smlouva o dodávkách plynu byla uzavřena na dobu určitou 36 měsíců od data účinnosti Smlouvy o dodávkách plynu. Soud prvního stupně Smlouvu o dodávkách plynu posoudil jako kupní smlouvu ve smyslu ust. § 72 odst. 2 energetického zákona. Žalovaná neuhradila řádně žalobkyní vyúčtovanou spotřebu za odebraný plyn v období od [datum] do [datum] v celkové výši 6 396,98 Kč, přičemž žalobkyně z důvodu opakovaných porušení platebních povinností na straně žalované od smlouvy odstoupila. Po odstoupení žalobkyně provedla konečné vyúčtování dodávek plynu za období od [datum] do [datum] v celkové výši 694,13 Kč. Soud prvního stupně shledal důvodnou tu část žaloby, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení vyfakturované ceny za odebraný plyn, včetně jednorázové smluvní pokuty ve výši 100 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se zaplacením faktury. Dne [datum] spolu účastnice uzavřely smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu pro potřeby domácnosti a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni cenu za sdružené služby dodávky elektřiny dle ceníku žalobkyně (dále jen „Smlouva o dodávkách elektřiny“ a společně se Smlouvou o dodávkách plynu dále jen „smlouvy“). Smlouva o dodávkách elektřiny byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců od data účinnosti Smlouvy o dodávkách elektřiny. Soud prvního stupně Smlouvu o dodávkách elektřiny posoudil jako kupní smlouvu ve smyslu ust. § 50 odst. 2 energetického zákona. Žalovaná neuhradila řádně žalobkyní vyúčtovanou spotřebu za odebranou elektřinu v období od [datum] do [datum] v celkové výši 3 551,65 Kč, přičemž žalobkyně z důvodu opakovaných porušení platebních povinností na straně žalované od smlouvy odstoupila. Po odstoupení žalobkyně provedla konečné vyúčtování dodávek elektřiny za období od [datum] do [datum] celkem ve výši 2 858,38 Kč, k níž žalobkyně vystavila opravný daňový doklad s vyúčtovaným přeplatkem ve výši 183,47 Kč a v důsledku této opravy v řízení žalobkyně požadovala na žalované částku 2 474,91 Kč. Soud prvního stupně shledal důvodnou tu část žaloby, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení vyfakturované ceny za odebranou elektřinu, včetně jednorázové smluvní pokuty ve výši 100 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se zaplacením faktury. Prvostupňový soud neshledal žalobu důvodnou v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty za předčasná ukončení smluv ve výši 800 Kč za každý kalendářní měsíc ode dne ukončení dodávky do konce sjednané doby trvání smluv. V případě Smlouvy o dodávkách plynu se jedná o období od [datum] do [datum], tedy smluvní pokutu za 24 měsíců celkem ve výši 19 200 Kč. V případě Smlouvy o dodávkách elektřiny se jedná o období od [datum] do [datum], tedy smluvní pokutu za 17 měsíců celkem ve výši 13 600 Kč. Soud prvního stupně zamítnutí této části žaloby odůvodnil tím, že k ujednání o smluvní pokutě nelze přihlížet, neboť se jedná o ujednání, které ve smyslu ust. § 1813 o.z. zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované coby spotřebitele, když dochází ke kumulaci více smluvních pokut za porušení téže povinnosti, přičemž jsou tímto způsobem utvrzovány pouze závazky žalované, nikoliv také žalobkyně, ujednání je ve smlouvě formulováno složitě. Podle soudu prvního stupně nemůže smluvní pokuta představovat ani paušalizovanou náhradu škody vzniklou neodebráním energií, neboť se žalovaná smlouvami nezavázala k žádnému množství měsíčního odběru, navíc se energie v případě jejich neodebrání uvolní pro jiného zákazníka, což je podnikatelské riziko žalobkyně, které nelze přenášet na žalovanou. Podle ust. § 1815 o.z. se tak k ujednání o smluvní pokutě v částce 800 Kč za každý měsíc do dne sjednaného ukončení smlouvy nepřihlíží. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), tak, že převážný procesní úspěch ve věci (71 %) měla žalovaná, které by náleželo právo na přiznání části nákladů řízení v poměru 42 %, nicméně jí žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

4. Proti výroku II. a III. rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, neboť má za to, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, jaké úvahy vedly soud prvního stupně k závěru o nepřiměřenosti ujednání o smluvní pokutě. Žalobkyně poukazuje na odstavec nadepsaný „Smluvní sankce“, které se nachází na první straně smluv, a na které bezprostředně navazuje část „Prohlášení zákazníka“, ve které žalovaná výslovně prohlásila, že uzavřením smluv na dobu určitou získá výhodu v podobě zafixované ceny elektřiny a plynu, oproti které na druhé straně stojí její povinnost k úhradě smluvní pokuty v případě zaviněného ukončení smlouvy. Poukázala také na to, že byla žalovaná poučena o činnostech, které žalobkyně musí konat v souvislosti se smlouvou uzavřenou na dobu určitou na rozdíl od smluv uzavřených na dobu neurčitou, a o tom, že žalobkyni vznikají v případě předčasného ukončení smlouvy škody, k jejichž náhradě slouží právě ujednaná smluvní pokuta. Žalobkyně má za to, že soud prvního stupně při svém právním hodnocení postupoval jednostranně, když nezohlednil reciproční výhody sjednané ve prospěch žalované a sankce zatěžující žalobkyni. I žalobkyni totiž dle smluv zatěžuje obdobná smluvní pokuta za jednání vedoucí k předčasnému ukončení smlouvy s tím rozdílem, že smluvní pokuta utvrzující povinnosti žalované zahrnuje též náhradu škody vzniklou žalobkyni a smluvní pokuta utvrzující povinnosti žalobkyni nevylučuje právo žalované domáhat se dále náhrady škody převyšující smluvní pokutu. Rovněž je třeba přihlížet k zákonným povinnostem žalobkyně jako držitele licence na obchod s elektřinou podle energetického zákona a tam stanoveným sankcím pro případ porušení takových povinností. Dále žalobkyně připomněla, že vázanost smluvní pokuty nestanovila svévolně, neboť ujednání odpovídá zákonné definici neoprávněného odběru elektřiny a plynu, který je podle ust. § 51 odst. 1 písm. b), odst. 2 energetického zákona a ust. § 74 odst. 1 písm. b), odst. 6 energetického zákona zakázán. Pokud přestala žalovaná plnit své platební povinnosti, musela žalobkyně ukončit dodávku energií pro obecnou prevenční povinnost podle ust. § 2900 o.z. Zákazníkovi porušujícímu platební povinnosti nelze z logiky věci i z důvodu fungování energetického trhu dodávat energie. Namítala, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že smluvní ujednání mezi účastníky zakládá nerovnováhu (s čímž žalobkyně nesouhlasí), ale nezabýval se tím, zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti a zda se jedná o nerovnováhu významnou, jak vyžaduje ust. § 1813 o.z. Poukázala na výši smluvní pokuty, která činí 800 Kč měsíčně, v porovnání s výší utvrzované povinnosti, kterou představuje měsíční záloha za dodávky energií ujednaná mezi stranami, tedy 1 900 Kč v případě elektřiny a 1 500 Kč v případě plynu, přičemž cena skutečného měsíčního odběru byla ještě vyšší. Žalobkyně má za to, že smluvní pokuta tedy nenaplňuje kritérium nepřiměřenosti a významné nerovnováhy práv nebo povinností stran ke škodě žalované jako spotřebitelky. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], kterým nebyla jako nepřiměřená posouzena smluvní pokuta za prodlení ve výši 0,5 % denně, tedy 182,5 % ročně. Navíc je dle žalobkyně na místě zvažovat také funkci smluvní pokuty, která sloužila zároveň jako paušalizovaná náhrada škody, obdobně jako v případě moderace nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty podle ust. § 2051 o.z. Odkázala také na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], které obsahuje zásady pro posouzení přiměřenosti, kterými se dle jejího názoru soud prvního stupně neřídil. Poukázala i na aktuálně projednávané legislativní změny energetického zákona, konkrétně nově navržené ust. § 11cc odst. 2, podle něhož v případě ujednání o smluvní pokutě utvrzující povinnost spotřebitele po určitou dobu odebírat elektřinu nebo plyn má na tuto pokutu dodavatel právo do výše 40 % součinu ceny elektřiny nebo plynu bez přímých daní a průměrné denní spotřeby. Smluvní pokuty žalobkyně by dle takto navržené právní úpravy obstály. Doplnila, že v kontextu projednávané novelizace nemůže být smluvní pokuta vyhodnocena jako zneužívající ujednání. Upozornila také na to, že není možné na projednávanou věc aplikovat závěry dosavadních soudních rozhodnutí, neboť se jedná o zcela jinou situaci, než která byla předmětem jejich dřívějších posouzení, když došlo ke změně ujednání o smluvní pokutě ve smlouvách žalobkyně. Žalobkyně má za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně ve svém důsledku chrání nepoctivé jednání žalované a upírá žalobkyni právo se proti takovému jednání přiměřeně chránit. Ujednání o smluvní pokutě je transparentní a přiměřené. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvolání napadeném rozsahu změnil a žalobě vyhověl v plném rozsahu.

5. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), přezkoumal podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, v napadeném rozsahu, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

7. Odvolací soud věc rozhodl podle ust. § 214 odst. 3 o.s.ř. bez nařízeného jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

8. Výrok I., který nebyl odvoláním napaden, nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (ust. § 206 o.s.ř.).

9. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

10. Pokud jde o právní posouzení věci soudem prvního stupně, správně postupoval, když projednávanou věc posoudil podle energetického zákona a podle občanského zákoníku. S jeho právními závěry se nicméně odvolací soud neztotožnil.

11. Podle ust. § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze.

12. Podle ust. § 72 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Zahájením dodávky plynu podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo na obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. Je-li tato smlouva sjednána se spotřebitelem, musí mít písemnou formu a musí obsahovat ujednání o přípustnosti či nepřípustnosti změny ceny, případně jiných smluvních podmínek, a způsobu oznámení těchto změn, jsou-li přípustné.

13. Podle ust. § 248 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností strany v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

16. Podle ust. § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

18. Podle § 2050 o.z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

19. Podle ust. § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

20. Podle ust. § 2079 odst. 1 o.z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

21. Po zhodnocení všech zjištěných skutečností se odvolací soud neztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně ohledně nepřiměřenosti ujednání o smluvní pokutě za zavinění předčasného ukončení smluv. Soudu prvního stupně lze sice přisvědčit, že spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely spotřebitelské smlouvy a žalovaná jakožto slabší strana požívá v takovém smluvním vztahu zvýšené ochrany, pouze z tohoto důvodu však nelze učinit závěr o nepřiměřenosti smluvní pokuty, potažmo o neplatnosti smluvního ujednání.

22. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že bylo ujednání o smluvní pokutě ve smlouvách formulováno složitě. Obě předmětné smlouvy jsou o rozsahu dvou listů A4, kdy první strana obsahuje šest odstavců textu, každý s vlastním zvýrazněným nadpisem, a na druhé straně jsou ve formuláři vyplněné údaje o žalované, o zálohách, o odběrném místě a podpisy smluvních stran. Ujednání o smluvních pokutách se nachází na první straně smlouvy v odstavci tučně nadepsaném „SMLUVNÍ SANKCE“. Celý text je napsaný písmem o stejné velikosti, kromě nadpisů neobsahuje žádná zvýraznění, kurzívy nebo jinak barevná písmena. Textace je srozumitelná, dostatečně přehledná a jednoznačně z ní vyplývají konkrétní důsledky porušení konkrétních povinností obou smluvních stran. V tomto ohledu musí soud přisvědčit argumentaci žalobkyně týkající se formy a obsahu těchto ujednání.

23. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal ani nepoměr mezi povinnostmi a příslušnými utvrzovacími sankcemi na straně žalobkyně a žalované. Ujednání utvrzuje nejen závazky žalované jakožto spotřebitele, ale také závazky žalobkyně jako dodavatele. Přestože smluvní pokuta vychází z jiného mechanismu výpočtu, na rozdíl od smluvní pokuty pro žalovanou nezahrnuje také případnou náhradu škodu, kterou tak může žalovaná požadovat nad její rámec. Takto konstruované ujednání nelze považovat za ustanovení způsobující významnou nerovnováhu ve smyslu ust. § 1813 o.z. Naopak, možnost uplatnění sankce vůči oběma smluvním stranám svědčí spíše o vyváženosti jejich práv a povinností. Předmětné ujednání o smluvní pokutě má paušalizovanou povahu a jeho účelem je poskytnout žalobkyni jako dodavateli určitou jistotu v případech, kdy zákazník nenaplní ekonomické očekávání plynoucí ze smlouvy na dobu určitou. Ujednání lze chápat tak, že žalobkyně jako dodavatel nese riziko výkyvů cen energií na trhu výměnou za to, že zákazník zůstane po sjednanou dobu jeho odběratelem. Jestliže pak dojde k předčasnému ukončení smlouvy zaviněním zákazníka, je spravedlivé, aby měla žalobkyně nárok na určitou kompenzaci. Takový smysl ostatně odpovídá i připravované novele energetického zákona, která výslovně počítá s možností sjednání obdobné sankce při porušení smlouvy na dobu určitou. Ačkoliv novela dosud nenabyla účinnosti, nelze ji přehlížet, neboť její podoba přirozeně reflektuje vývoj v oblasti energetiky a reaguje na nutnost vyvažování ochrany spotřebitele s legitimními zájmy dodavatelů energií. Žalovaná navíc obdržela za převzatý závazek adekvátní protiplnění. Uzavřením smlouvy na dobu určitou totiž získala výhodu v podobě fixované ceny za energie po celé sjednané období, což je z pohledu spotřebitele jistě benefit. Tento typ smluvního ujednání tedy přináší oběma stranám určitou jistotu – dodavateli stabilitu odběru a spotřebiteli garanci neměnné ceny, což lze považovat za přiměřené protiplnění za závazek setrvat ve smluvním vztahu po sjednanou dobu.

24. Pokud jde o další sjednanou smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou přesahující 10 dní, odvolací soud ji na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažuje za duplicitní sankci ve vztahu ke smluvní pokutě při předčasném ukončení dodávek energií. Zcela zjevně se jedná o sankci za odlišné porušení smluvní povinnosti, tedy za prodlení s úhradou plateb za dodávky energií. Opakované porušování platebních povinností je sice jedním z důvodů zaviněného ukončení dodávek, pokuta nicméně slouží jako sankce právě za toto způsobené předčasné ukončení, nikoliv za porušení platební povinnosti jako takové. Každá z pokut sleduje jiný účel, zatímco jedna z nich motivuje zákazníka k plnění svých závazků řádně a včas, druhá do určité míry kompenzuje dodavatele při předčasném zániku závazku. Kumulaci smluvních pokut za totéž porušení tedy odvolací soud nespatřuje.

25. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že smluvní pokuta slouží primárně jako sankce za porušení smluvní povinnosti, a to, že plní také funkci paušalizované náhrady škody neznamená, že má jít o náhradu nějaké konkrétní žalobkyní prokazované škody. Žalovaná se zavázala k odběru elektřiny a plynu po sjednanou dobu za předem stanovených cenových podmínek stanovených s ohledem na předpoklad určitého odběru ze strany žalované. I když smlouva žalované výslovně nestanovila povinnost odebrat minimální množství energie, výběrem konkrétního produktu a akceptací obchodních podmínek žalovaná přistoupila na režim, který přirozeně s určitým odběrem počítal. Nelze tedy uzavřít, že na straně žalobkyně nevznikla újma jen proto, že energii bylo následně možné poskytnout jinému zákazníkovi. Pokud zákazník přestane energii odebírat, jistě tím dojde k určitému narušení režimu dodavatele, což se může projevit ve formě dodatečných nákladů či ztráty očekávaného zisku. Ani závěr, že žalobkyně jako podnikatel nese riziko svého podnikání, neobstojí. Spotřebitel sice požívá zvýšené ochrany, ta však nemůže zcela eliminovat následky jeho vlastního zavinění.

26. Pokud je jde o možnost moderace výše smluvní pokuty, tato nastupuje pouze na návrh dlužníka, který nebyl v posuzovaném případě učiněn. Nelze tedy aplikovat závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], na které v odvolání poukazuje žalobkyně.

27. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud dospěl k závěru, že předmětná ujednání nezakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, jak předpokládá ust. § 1813 o.z. a rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokuty ve výši 19 200 Kč a 13 600 Kč, tedy celkem 32 800 Kč.

28. Vzhledem ke změně rozsudku soudu prvního stupně bylo třeba podle ust. § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. znovu rozhodnout i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Podle výsledku řízení je nyní žalobkyně se svými nároky zcela úspěšná a má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady žalobkyně za řízení před soudem prvního stupně představuje částka 1 841 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle ust. § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni provedených úkonů (dále jen „Advokátní tarif“), z tarifní hodnoty ve výši 46 017,67 Kč. Náklady za zastoupení advokátem se skládají z

- odměny za úkony právní služby celkem ve výši 4 480 Kč skládající se z odměny za tři úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 1 Advokátního tarifu ve znění účinném do [datum] v sazbě 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) Advokátního tarifu na základě plné moci ze dne [datum], předžalobní výzvu ze dne [datum] podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) Advokátního tarifu, návrh na vydání elektronického platební rozkazu ze dne [datum] podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) Advokátního tarifu a odměny za jeden úkon právní služby podle ust. § 14b odst. 3 ve spojení s ust. § 7 Advokátního tarifu v aktuálním znění v sazbě 2 980 Kč za účast na ústním jednání dne [datum] podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) Advokátního tarifu,

- náhrady hotových výdajů celkem ve výši 750 Kč skládající se ze tří paušálních částek ve výši 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) Advokátního tarifu ve znění účinném do [datum] a jedné paušální částky ve výši 450 Kč podle ust. § 14b odst. 6 písm. b) Advokátního tarifu v aktuálním znění, a

- náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle ust. § 14a Advokátního tarifu z částky 5 230 Kč, tj. 1 098,30 Kč.

Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně 8 169,30 Kč.

29. V odvolacím řízení byla žalobkyně rovněž zcela úspěšná a náleží jí proto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 151 odst. 1 o.s.ř., ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vůči neúspěšné žalované. Náklady odvolacího řízení představuje soudní poplatek za odvolání ve výši 1 640 Kč, odměna advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 2 980 Kč podle ust. § 7 Advokátního tarifu v aktuálně účinném znění, a to za sepis odvolání podle ust. § 11 odst. 1 písm. k) Advokátního tarifu a náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 Advokátního tarifu v aktuálním znění a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 720,30 Kč podle § 14a Advokátního tarifu. Celkem tedy činí náhrada nákladů odvolacího řízení 5 790,30 Kč.