o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Ve shora označené věci se původní žalobce, [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [ulice] [anonymizováno], žalobou podanou dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, že darovací smlouva ze dne [datum], kterou [jméno] a [jméno] [příjmení] převedli vlastnické právo k budově [adresa], rodinný dům na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], budově bez [anonymizováno], garáž na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a pozemků parc. č. st. [anonymizováno] a [anonymizováno] a parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ předmětné nemovitosti“), na [jméno] [příjmení], je vůči žalobci právně neúčinná.

2. Podle jeho žalobních tvrzení uzavřel jako postupník dne [datum] se společností [právnická osoba] (dále též jen„ [anonymizováno]“) jako postupitelem smlouvu o postoupení pohledávek. Na základě ní se stal věřitelem pohledávky ve výši 1 150 000 Kč za [jméno] [příjmení] z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, jež [jméno] [příjmení] získal výběry finančních prostředků z účtu [anonymizována dvě slova] oznámila [jméno] [příjmení] postoupení pohledávek dopisem ze dne [datum]. Žalobce pohledávku za [jméno] [příjmení] uplatnil žalobou vedenou u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka]. [jméno] [příjmení] neoprávněně vybral z účtu [anonymizováno], jejímž byl jednatelem, dne [datum] částku 900 000 Kč, dne [datum] částku 50 000 Kč, dne [datum] částku 30 000 Kč, dne [datum] částku 100 000 Kč, dne [datum] částku 30 000 Kč a dne [datum] částku 40 000 Kč. Skutečnosti, že [anonymizováno] a následně žalobci žalovanou částku dluží, si byl [jméno] [příjmení] vědom, neboť ve věci neoprávněných výběrů bylo prováděno šetření Policií ČR, v jehož rámci byl [jméno] [příjmení] předvolán k podání vysvětlení. Nejpozději v době rozhodnutí soudu o žalobě vedené pod sp. zn. 3 C 378/2011 bude mít žalobce vymahatelnou pohledávku za dlužníkem. Dlužník učinil odporovatelný právní úkon vůči žalované, když spolu s manželkou [jméno] [příjmení] darovací smlouvou ze dne [datum], jíž převedl vlastnické právo k předmětným nemovitostem na žalovanou, svoji dceru. Tento právní úkon je objektivně způsobuje zmenšení majetku dlužníka. V důsledku toho je zmařena či alespoň omezena možnost, aby se věřitel z majetku dlužníka uspokojil (jde o zkracující právní úkon), neboť k uspokojení žalobcovy pohledávky nelze použít jiný majetek dlužníka. Policie ČR prošetřuje podezření z rozsáhlé majetkové trestné činnosti [jméno] [příjmení], kde škoda přesahuje 13 miliónů Kč. [jméno] [příjmení] je jediným společníkem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], společníkem [právnická osoba] a [právnická osoba], [IČO] (v onkursu). Nemá jiný majetek, z něhož by bylo možné pohledávku žalobce uspokojit, a výtěžek z prodeje jeho obchodních podílů v uvedených společnostech nebude k uspokojení pohledávky a jejího příslušenství postačovat. Úmysl dlužníka zkrátit věřitele se předpokládá, neboť jde o odporovatelný právní úkon ve prospěch osoby blízké. Odporovatelný právní úkon byl učiněn v posledních třech letech (vklad do katastru nemovitostí podle darovací smlouvy byl povolen [datum]).

3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], soud připustil, aby na místo původního žalobce vstoupil do řízení [příjmení] [příjmení].

4. Žalovaná proti žalobě namítla, že žalobce za jejím otcem nemá žádnou pohledávku, nemohla tedy být komukoli postoupena. Naopak [anonymizováno] dluží [jméno] [příjmení] z titulu bezdůvodného obohacení pohledávku ve výši 2 350 000 Kč. Žalobce tak není aktivně legitimován k podání odpůrčí žaloby. Jeho tvrzení, že [jméno] [příjmení] věděl v době uzavření darovací smlouvy, že na něj [příjmení] [příjmení] podal trestní oznámení, že darovací smlouva byla uzavřena v úmyslu zkrátit věřitele a že [jméno] [příjmení] nemá majetek, z něhož by bylo možné uspokojit pohledávku žalobce, nejsou pravdivá. [příjmení] [jméno] [příjmení] za [anonymizováno] ve výši 2 350 000 Kč vznikla tak, že [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení], coby její společníci, jí poskytli nad rámec splaceného základního kapitálu finanční prostředky podle okamžitých hospodářských potřeb. Každý z nich jí takto poskytl 3 500 000 Kč. Mezi [anonymizováno] a společníky, dokonce ani mezi společníky navzájem, nebylo ujednáno, jaký je právní důvod těchto plateb. Fakticky se jednalo o plnění bez právního důvodu, neboť žádná z„ půjček“ poskytnutých společníky nebyla poskytnuta v souladu s ust. § 196a obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Tyto peněžité prostředky byly účetní společnosti v účetnictví chybně označovány jako„ Příplatek k zákl. kapitálu“. [anonymizováno] se přijetím plnění od [jméno] [příjmení] ve výši 3 500 000 Kč bezdůvodně obohatila a vznikla jí povinnost mu toto bezdůvodné obohacení vydat. Pokud tedy přijal od [anonymizováno] plnění ve výši 1 150 000 Kč, jednalo se o částečnou úhradu jeho pohledávky za společností. [anonymizováno] mu stále dluží 2 350 000 Kč.

5. Při 5. jednání soudu I. stupně konaném dne [datum] bylo žalované dáno poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), aby doplnila tvrzení ohledně majetkové situace [jméno] [příjmení] ke dni [datum], tedy zda dlužník k tomuto datu navzdory odporovanému právnímu úkonu vlastnil takový majetek, který by sám o sobě postačoval, aby se z něj věřitel uspokojil, a k tomuto označila důkazy, a dále aby doplnila svá skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání, zda vyvinula náležitou pečlivost k poznání úmyslu dlužníka odporovaným právním úkonem zkrátit věřitele. Na tuto výzvu reagovala podáním ze dne [datum], v němž uvedla, že k otázce aktiv svého otce k [datum] označuje pojistku u [anonymizována tři slova], NV - smlouvu investičního životního pojištění [číslo] s hodnotou k [datum] ve výši 67 749 Kč, pojistku u téže pojišťovny - smlouvu investičního životního pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] s hodnotou k [datum] ve výši 466 545 Kč, pojistku u [anonymizována dvě slova] ([anonymizováno]) [číslo] s hodnotou k [datum] ve výši 165 338 Kč, z níž bylo dlužníku dne [datum] vyplaceno 177 100 Kč, pojistku u téže pojišťovny [číslo] s hodnotou k [datum] ve výši 217 684 Kč, z níž bylo dlužníku dne [datum] vyplaceno 227 422 Kč, penzijní připojištění u [právnická osoba] [číslo] s hodnotou k [datum] ve výši 239 279,78 Kč, účet cenných papírů u [příjmení] [příjmení] [číslo] v hodnotě ke dni [datum] ve výši 404 880 Kč, 50% obchodní podíl ve [anonymizováno], pravomocně přiznanou pohledávku za [právnická osoba] ve výši 520 000 Kč s příslušenstvím podle směnečného platebního rozkazu [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], kterou otec žalované přihlásil do insolvenčního řízení uvedené společnosti a v rámci rozvrhového usnesení mu bylo vyplaceno 172 065,77 Kč, a půjčku [jméno] [jméno] ve výši 300.000 Kč, poskytnutou v roce 2008 a vrácenou v letech 2012 až 2013. Žalovaná dále uvedla, že dne [datum] [anonymizováno] zastoupená jednatelem [jméno] [příjmení] dvěma kupními smlouvami vyvedla ze svého vlastnictví na [právnická osoba] budovu [adresa] v části [územní celek] na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a pozemky parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] za kupní cenu 15 000 000 Kč; a budovu [adresa] v části [územní celek] na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a pozemky parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] za kupní cenu 5 000 000 Kč, ačkoliv podle znaleckého posudku vypracovaného za účelem získání úvěru je jejich hodnota 9 000 000 Kč. Vzhledem k ust. § 193 odst. 2 ve spojení s § 128 obch. zák. se k uzavření smlouvy, na jejímž základě má společnost nabýt nebo zcizit majetek, přesahuje-li hodnota nabývaného nebo zcizovaného majetku v průběhu jednoho účetního období třetinu vlastního kapitálu vyplývajícího z poslední řádné účetní závěrky, vyžaduje souhlas valné hromady. Ta však souhlas neudělila, kupní smlouvy jsou proto absolutně neplatné. Proto otec žalované podal dne [datum] k [název soudu] žalobu o určení vlastnického práva k nemovitostem v k. ú. [obec] u [obec] (sp. zn. [spisová značka]) a dne [datum rozhodnutí] k [název soudu] žalobu o určení vlastnického práva k nemovitostem v k. ú. [obec] (sp. zn. [spisová značka]). Popsaným jednáním vznikla [anonymizováno] újma, jež se promítá do majetkové sféry otce žalované. Žalovaná měla o aktuální finanční situaci svého otce přehled a zajímala se o ni. Věděla, že byl jednatelem a polečníkem společnosti [právnická osoba], jež od roku 1998 až do roku 2011 zajišťovala v letní sezóně zájezdy pro tisíce turistů z ČR do Bulharska, Itálie, Rakouska a Řecka. To, že byl společníky odvolán z funkce jednatele této společnosti, jí sdělil na podzim 2010 i ouvislosti s tím, že do této společnosti vkládal značné vlastní finanční prostředky, o čemž svoji rodinu informoval. Žalované tedy bylo známo, že otec disponuje finančními částkami, které mohl postrádat a vložit do podnikání, aniž by to negativně ovlivnilo fungování rodiny, a že je společníkem ve [anonymizováno], která vlastnila značný majetek v podobě nemovitostí. Žalovaná měla v úmyslu darovaný dům obývat se svým přítelem, dnes již manželem, [jméno] [příjmení]. Její rodiče navíc souhlasili, aby v domě měla společnost [právnická osoba], v níž byla jednatelkou a její manžel společníkem a následně též jednatelem, od data svého vzniku ([datum]) sídlo, za což bude firma rodičům žalované platit měsíčně částku 16 000 Kč, která byla hrazena do [datum]. Žalovaná se dále s rodiči dohodla, vědoma si významné hodnoty daru, že jim podle svých možností v budoucnu alespoň částečně refunduje hodnotu toho, co od nich obdržela. Stalo se tak v letech 2013 a 2014.

6. Soud I. stupně napadeným rozsudkem určil, že darovací smlouva ze dne [datum], kterou [jméno] a [jméno] [příjmení] převedli vlastnické právo k předmětným nemovitostem na žalovanou, je vůči žalobci právně neúčinná (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 46 745 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).

7. Podle odůvodnění tohoto rozsudku z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem náleželo původně [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří je měli ve společném jmění manželů. Darovací smlouvou ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum] je nabyla žalovaná. Z výpisu z obchodního rejstříku [anonymizováno] bylo zjištěno, že v rozhodném období byli jejími společníky [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] [jméno] ze dne [datum] psal [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], že včera byl předvolán na policii,„ mimo obvinění z I. [anonymizována dvě slova] byl obviněn i z [anonymizováno], že si převedl asi 980 tis. Kč“. Ze spisu Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [obec a číslo], bylo zjištěno, že ve věci oznámení společnosti [právnická osoba] o podezření ze spáchání trestného činu (podaného dne [datum]) podával [jméno] [příjmení] vysvětlení prvně dne [datum]; z obsahu spisu nebylo zjištěno, kdy byl v této věci prvně předvolán či vyrozuměn. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedla [anonymizováno] jako postupitel na [jméno] [příjmení] [příjmení] jako postupníka pohledávku za [jméno] [příjmení] ve výši 1 400 000 Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, které pan [příjmení] získal neoprávněným výběrem prostředků z účtu postupitele. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] s dodejkou bylo zjištěno, že postoupení shora uvedené pohledávky bylo [jméno] [příjmení] oznámeno dne [datum], kdy je převzal.

8. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] a vykonatelnosti dne [datum], bylo [jméno] [příjmení] uloženo zaplatit panu [jméno] částku 1 150 000 Kč se 7,75% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a náklady řízení. Z odůvodnění rozhodnutí se mj. podává, že z účtu [anonymizováno] byly na účet [jméno] [příjmení] převedeny finanční prostředky celkem ve výši 1 150 000 Kč. Soud nepřisvědčil [jméno] [příjmení], že se jednalo o úhradu pohledávek, které měl za [anonymizováno] z titulu příplatku nad rámec splaceného základního kapitálu. Podle společenské smlouvy postupitele bylo rozhodování o zvýšení základního jmění společnosti svěřeno výhradně do působnosti valné hromady a ta nikdy o navýšení základního jmění o žalovaným tvrzenou částku 3 500 000 Kč jakožto„ příplatku k základnímu kapitálu“ nerozhodla. Stejně tak nebyla nikdy uzavřena mezi [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] smlouva o půjčce či úvěru ve smyslu ust. § 196a odst. 1 obch. zák., což ani [jméno] [příjmení] netvrdil. Soud uzavřel, že pokud by [jméno] [příjmení] skutečně poskytl ve prospěch [anonymizováno] finanční prostředky bez důvodu, ani tak by nebyl oprávněn si je bez dalšího z majetku postupitele vyplatit. [příjmení] finančních prostředků byly uskutečněny v průběhu cca 6 měsíců a v součtu převyšují částku zapsaného základního jmění společnosti. Jejich vyplacení proto představuje rozhodnutí o dispozici s tak vysokou částkou, že se vymyká běžnému obchodnímu vedení společnosti, svěřenému podle společenské smlouvy jednatelům, tj. o vyplacení měli rozhodovat všichni společníci, k čemuž opět nedošlo.

9. Žalovaná při svém výslechu uvedla, že před uzavřením darovací smlouvy se s rodiči bavila, že by se z nemovitosti odstěhovali někam, kde by bylo klidněji, a žalovaná by tam zůstala s přítelem. S rodiči se dohodli, že pokud by získali úvěr, časem by jim to zaplatili. Pak se ale domluvili, že nemovitost bude darem k jejím 25. narozeninám s tím, že později rodičům pomůže financovat nové bydlení, a že dokud si je rodiče nenajdou, budou tam bydlet spolu. Takto bydleli do roku 2015 nebo 2016, asi rok předtím se ale otec odstěhoval. O finanční situaci otce v červnu 2011 uvedla, že je nikdy o ničem neinformoval, pouze věděli, že má 2 fungující firmy, které mají velký majetek. Otec s nimi nic neprobíral a ona neměla důvod se ho dotazovat. O tom, že vypovídal na policii, je neinformoval. Ví, že nějaké exekuce na majetek otce proběhly, nějaké probíhají poslední dobou, ale otec s nimi takové věci moc neprobíral. V období let 2013 a 2014 žalovaná získala úvěry od [anonymizována tři slova] ve výši 3 000 000 Kč a 800 000 Kč, část použila na podnikání a část zaslala otci. Jakou částku celkem zaslala otci, si ani orientačně nevzpomíná. Otec peníze nepotřeboval, ale když žalovaná dostala nemovitost, tak se podle dohody snažila rodičům nějaké prostředky vrátit. Rodiče jí nemovitost dali a ona jim posléze darovala peníze. Otec byl v té době odvolán ze společnosti a potřeboval prostředky k rozběhnutí firmy. Tehdy nevěděla, že do firmy vkládal nějaké své prostředky. V průběhu let bylo již několik soudních sporů, takže nějaké věci postupně otec uvedl, ale neinformoval ji, že vybíral finanční prostředky ze společnosti. O pohledávce otce vůči společnosti [právnická osoba], která byla přiznána směnečným platebním rozkazem, dříve nic nevěděla.

10. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že s manželkou a žalovanou bydleli v domku. Nejprve byl kolem klid, ale později tam JZD udělalo sklad, postavila se dálnice a hovořilo se i o letišti, takže se bavili, že by si našli něco klidnějšího a toto darovali žalované. Prvně o tom s ní hovořili těsně před jejími 25. narozeninami, které má 5.. V polovině roku 2011 byla finanční situace svědka velmi dobrá. Byl společníkem společností [právnická osoba] a [právnická osoba] V té době žádné závazky ani exekuce neměl, peněz bylo dost. Měl rovněž nějaká spoření, důchodové, životní atp. Jeho majetková situace se zhoršila, když v roce 2011 pan [příjmení] převedl [anonymizováno] na jinou společnost a svědek tak zůstal bez příjmů. Předvolání k výslechu na policii se týkalo firmy [právnická osoba], kde původně byli 3 jednatelé, avšak svědka na konci roku 2010 odvolali a podali na něho trestní oznámení, že společnost vytuneloval, zřejmě to bylo až po krachu společnosti, asi v červenci nebo srpnu 2011. [příjmení] s rodinou své odvolání ze společnosti nerozváděl, možná řekl, že na něho podali trestní oznámení. Určitě to řekl manželce, když byl předvolán na policii, ale jestli to řekl i dceři, neví. Do poloviny roku 2012 se o svojí finanční situaci se žalovanou nebavil, protože pořád peníze byly. O to, jak podnikal, se žalovaná nezajímala.

11. Žalobce vypověděl, že s panem [příjmení] začali podnikat po revoluci, pan [příjmení] měl na starosti cestovní kancelář, žalobce obchod. V roce 2010 však začal pan [příjmení] chodit do [anonymizováno] kontrolovat účty. Na konci listopadu 2010 svolali v cestovní kanceláři ([právnická osoba]), kde byl ještě další společník, pan [příjmení], valnou hromadu a chtěli od pana [příjmení] ekonomické výsledky za rok 2009. Ten tomu ale nevyhověl, namísto toho jim předložil nějaké směnky, že chce vklad do společnosti. Valná hromada ho proto odvolala a na jeho místo nastoupil pan [příjmení] Pan [anonymizováno] si vzápětí otevřel novou cestovní kancelář [právnická osoba], vzal tam všechny lidi a jim nechal prázdnou firmu a ještě směnky za 1 500 000 Kč [právnická osoba] fungovala do začátku června 2011 a poté zkrachovala. Později zjistili, že poté, co se do [anonymizováno] načerpal v prosinci 2010 úvěr, si pan [příjmení] část peněz poslal na svůj účet. [příjmení] hrozila, že jim úvěr zesplatní. Ani v roce 2010 se [anonymizováno] nedařilo dobře, proto měli úvěry od banky. Nedomnívá se, že by se do roku 2010 oběma firmám dařilo dobře.

12. Podle výpisu přehledu vlastnictví a jiných věcných práv z katastru nemovitostí byli ke dni [datum] [jméno] a [jméno] [příjmení] vlastníky pouze nemovitostí na [list vlastnictví] v k. ú. [obec]. Podle výpisu z portfolia účtu cenných papírů [jméno] [příjmení] se zde ke dni [datum] nacházely cenné papíry v hodnotě 404 880 Kč. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] se podává, že byla založena [datum] a jejím jediným společníkem byl [jméno] [příjmení]. Podle potvrzení o pojištění vystaveného [právnická osoba] dne [datum] [právnická osoba] uzavřela pojistnou smlouvu s limitem pojistného plnění 4 584 000 Kč. Podle zprávy [anonymizována čtyři slova], pobočky pro ČR, ze dne [datum] s ní měl [jméno] [příjmení] uzavřeny 3 smlouvy o investičním životním pojištění. Jedna byla ukončena k [datum] a bylo z ní vyplaceno odbytné ve výši 72 710 Kč. Další dvě byly ukončeny k [datum] a jejich hodnota činila k [datum] 67 749 Kč a 466 645 Kč. Podle zprávy [anonymizována tři slova], pobočky pro ČR, ze dne [datum] byl [jméno] [příjmení] pojistníkem dvou pojistných smluv, jejichž hodnota k [datum] byla 165 338 Kč, resp. 217 684 Kč. Podle zprávy [právnická osoba] měla ke dni [datum] smlouva o penzijním připojištění [jméno] [příjmení] hodnotu 239 279,78 Kč. Z prohlášení [jméno] [příjmení] z [datum] bylo zjištěno, že mu měl [jméno] [příjmení] v roce 2008 půjčit částku 300 000 Kč, kterou mu vrátil ve splátkách v letech 2012 a 2013. Z výpisu z účtu [jméno] [příjmení] vedeného u [anonymizována dvě slova] v období let 2011 až 2014 bylo zjištěno, že [datum], resp. [datum], na něj byla připsána platba od [anonymizována tři slova] ve výši 199 257,40 Kč, resp. 257 316,10 Kč. Dne [datum] byla připsána platba od [anonymizována dvě slova] ve výši 227 422 Kč, dne [datum] od [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] ve výši 453 994 Kč a dne [datum] od [anonymizována dvě slova] ve výši 177 100 Kč. Z výpisu z účtu [jméno] [příjmení] vedeného u [právnická osoba] byly zjištěny příchozí platby, mj. od žalované, v období února 2013 v celkové výši 1 mil. Kč, v březnu 2013 ve výši 100 000 Kč, v dubnu 2013 ve výši 100 000 Kč, v červnu 2013 ve výši 170 000 Kč a [datum] ve výši 4 150 000 Kč a dále několik klientských vkladů ve výši od cca 5 000 Kč do 63 000 Kč. Dne [datum] byla na tento účet připsána částka 3 900 780 Kč od [jméno] [anonymizováno], označená jako vratka kauce. Výpisy z těchto účtů byly soudu předloženy z převážné části začerněné, viditelné byly pouze příchozí platby. Ze směnečného platebního rozkazu [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že [právnická osoba] bylo mj. uloženo zaplatit [jméno] [příjmení] směnečný peníz ve výši 520 000 Kč s příslušenstvím. Z přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení ze dne [datum] ve věci dlužníka [právnická osoba] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] přihlásil pohledávku ve výši 540 515,06 Kč, která mu byla přiznána výše uvedeným směnečným platebním rozkazem. Ze žaloby podané insolvenční správcem dlužníka [právnická osoba] u [název soudu] dne [datum] bylo zjištěno, že se insolvenční správce domáhal určení neexistence pohledávky ve výši 563 118,36 Kč přihlášené [jméno] [příjmení] z uvedeného směnečného platebního rozkazu.

13. Ze dvou kupních smluv ze dne [datum] bylo zjištěno, [anonymizováno] prodala [právnická osoba] s.r.o. nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Praha-západ, v k. ú. [obec] u [obec] za 15 milionů Kč, a na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], v k. ú. a obci [obec] za 5 milionů Kč. Žalobou ze dne [datum] adresovanou [název soudu] se [jméno] [příjmení] se domáhal určení, že [anonymizováno] je vlastníkem v žalobě blíže specifikovaných nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], v k. ú. a obci [obec].

14. Z exekučních příkazů soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že k vymožení pohledávky z rozsudku [název soudu] ze [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v celkové výši 2 508 950,30 Kč (včetně nákladů exekuce a oprávněného) byly postiženy pohledávky [jméno] [příjmení] ze smlouvy o penzijním připojištění uzavřené s [právnická osoba], z bankovního účtu u [anonymizována dvě slova], org. složka, z účtu u [právnická osoba] a z účtů u [právnická osoba] a rovněž jeho obchodní podíly v [právnická osoba] a [anonymizováno]. Ze znaleckého posudku [číslo] 2019 Ing. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že obvyklá cena 50% obchodního podílu [jméno] [příjmení] ve VOLMAR ke dni [datum], činila„ - 315 000 Kč“, což je nulová hodnota.

15. Důkazy společenskou smlouvou o založení [anonymizováno], notářskými zápisy vyhotovenými [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum rozhodnutí], [spisová značka], [spisová značka], a dne [datum rozhodnutí], [spisová značka], [spisová značka], analytickou rozvahou [anonymizováno] za rok 2007, její rozvahou za roky 2004, 2005, 2010 – 2014, výkazy zisku a ztráty za roky 2009 – 2014 a přehledem pohybu na jejích účtech za období roku 2010 byly nadbytečné, neboť směřovaly k prokázání existence pohledávky předchůdce žalobce za žalovanou, o čemž však již bylo pravomocně rozhodnuto v řízení před [název soudu], sp. zn. [spisová značka], a soud je výrokem tohoto rozhodnutí vázán. Nadbytečné byly rovněž rozvahy a výkazy zisku a ztráty [právnická osoba] a [právnická osoba] za období 2012 2015, tj. po uzavření darovací smlouvy, neboť nelze z možnosti uspokojení věřitele později nabytého majetku dlužníka úspěšně dovozovat, že by odporovaným právním úkonem dlužník nemohl sledovat zkrácení uspokojení pohledávky svého věřitele. Návrh na provedení důkazu výslechem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bývalého advokáta [jméno] [příjmení], s nímž měl pan [příjmení] konzultovat darovací smlouvu, soud pro nadbytečnost zamítl.

16. Z provedeného dokazování vzal soud I. stupně za prokázaný tento skutkový stav: [jméno] [příjmení] jako společník [právnická osoba] převedl v období od prosince 2010 do června 2011 bez právního důvodu z jejího účtu na svůj účet prostředky v celkové výši 1 150 000 Kč. V této věci bylo vedeno Policí ČR trestní šetření, o kterém pan [příjmení] věděl přinejmenším od [datum] (viz e-mail z [datum]). Darovací smlouvou ze dne [datum] pan [příjmení] spolu s manželkou [jméno] [příjmení] převedli na žalovanou, svoji dceru, vlastnické právo k předmětným nemovitostem, které bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni [datum]. K tomu datu neměl [jméno] [příjmení] jiný nemovitý majetek. Ohledně jeho jiného majetku byly zjištěny pouze zůstatky na pojistných smlouvách týkajících se životního a penzijního pojištění a účtu cenných papírů. Pravomocným rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo [jméno] [příjmení] uloženo zaplatit původnímu žalobci, panu [příjmení] částku 1 150 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. K uspokojení této pohledávky byla nařízena exekuce, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] Soudní exekutor nezjistil žádný hodnotnější majetek povinného.

17. Z ust. § 3028 odst. 1, 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) podle soudu I. stupně vyplývá, že na posuzovanou věc je na místě aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).

18. S poukazem na ust. § 42a, § 116 a § 524 odst. 1 obč. zák., § 159a odst. 1 o.s.ř. a rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud I. stupně vyložil, že předpokladem odporovatelnosti právního úkonu je 1) věřitelova pohledávka, 2) vymahatelnost pohledávky, 3) zkrácení věřitele, a 4) úmysl autora právního úkonu věřitele zkrátit. K uplatnění práva odporovat právním úkonům dlužníka, které zkracují věřitele, postačuje, aby dlužník sledoval svým jednáním zkrácení jakékoliv pohledávky svého věřitele. Pro uplatnění odporu je z tohoto hlediska významné jen to, že věřitel skutečně má vůči dlužníku pohledávku a že dlužník učinil právní úkon v úmyslu zkrátit její uspokojení (viz rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Žalující věřitel musí tvrdit a prokázat, že dlužníkův odporovaný právní úkon zkracuje uspokojení jeho vymahatelné pohledávky. Rozhodující také je, že odporovaný úkon objektivně zkracuje věřitele dlužníka a že je s tím dlužník alespoň srozuměn; případný motiv, pohnutka dlužníka pro takový úkon či to, že tímto úkonem plní nějaký jiný svůj (dříve vzniklý) závazek, přitom nejsou rozhodné. Dlužníkovy právní úkony zkracují pohledávku věřitele zejména tehdy, jestliže vedou ke zmenšení majetku dlužníka a jestliže v důsledku nich nastalé zmenšení majetku má současně za následek, že věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka, ačkoliv - nebýt těchto úkonů - by se z majetku dlužníka alespoň zčásti uspokojil (rozsudek [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka]). Z toho, jak § 42a odst. 2 obč. zák. vymezuje podmínky odporovatelnosti právním úkonům dlužníka, nevyplývá, že by předpokladem odporovatelnosti muselo být zkrácení uspokojení již vymahatelné nebo splatné pohledávky věřitele. Protože je možné odporovat právním úkonům dlužníka, které zkracují věřitele, postačuje, aby dlužník sledoval svým jednáním zkrácení jakékoliv pohledávky svého věřitele; není rozhodné, zda šlo o pohledávku splatnou či nesplatnou, popřípadě budoucí, nebo zda pohledávka byla vymahatelná. Pro uplatnění odporu je významné jen to, že věřitel skutečně má vůči dlužníku pohledávku a že dlužník učinil právní úkon v úmyslu zkrátit její uspokojení, tj. že svým právním úkonem úmyslně nastolil takový stav, který věřiteli znemožňuje nebo ztěžuje uspokojení jeho pohledávky z dlužníkova majetku. Požadavek, aby žalující věřitel měl vymahatelnou pohledávku, je otázkou věcné legitimace; k tomu, aby žalující věřitel byl věcně legitimován, postačuje, aby jeho pohledávka za dlužníkem byla vymahatelnou alespoň v době rozhodnutí soudu o jím podané odpůrčí žalobě (rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]).

19. V případě právního úkonu mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo právního úkonu učiněného dlužníkem ve prospěch osoby jemu blízké nepostačuje samo o sobě k úspěšné obraně proti odpůrčí žalobě jen to, že v řízení nebude prokázáno, že by žalovaná dlužníkovi blízká osoba o jeho úmyslu zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele věděla nebo musela vědět, nebo zjistilo-li by se, že o tomto úmyslu dlužníka nevěděla ani nemusela vědět. Žalovaná dlužníkovi blízká osoba se odpůrčí žalobě ubrání, jen jestliže prokáže, že úmysl dlužníka zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele nemohla poznat i při náležité pečlivosti. Úspěšná obrana žalované dlužníkovi blízké osoby tedy spočívá nejen v jejím tvrzení, že o úmyslu dlužníka zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele nevěděla a ani nemohla vědět, ale také v tvrzení a prokázání toho, že o tomto úmyslu nevěděla a ani nemohla vědět, přestože vyvinula„ pečlivost“ k poznání tohoto úmyslu dlužníka a šlo o„ náležitou pečlivost“. Vynaložení náležité pečlivosti přepokládá, že osoba dlužníkovi blízká vykonala s ohledem na okolnosti případu a s přihlédnutím k obsahu právního úkonu dlužníka takovou aktivitu, aby úmysl dlužníka zkrátit věřitele poznala. Zákon po dlužníkovi blízké osobě požaduje, aby se při právních úkonech s dlužníkem nebo při právních úkonech, které dlužník učinil v její prospěch, tímto způsobem přesvědčila, že právní úkon nezkracuje věřitele dlužníka, a vede ji k tomu, aby nečinila právní úkony na újmu práv věřitelů dlužníka; v případě, že se tak nezachová, musí být srozuměna, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky také z majetku, který na základě takového právního úkonu od dlužníka nabyla (srov. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka]).

20. V posuzované věci je podle soudu I. stupně žalovaná podle ust. § 42a odst. 3 obč. zák. pasivně legitimována, neboť je subjektem, v jehož prospěch byl zkracovací právní úkon učiněn (obdarovaná). Z data darování ([datum]) a data podání žaloby ([datum]) je zřejmé, že žaloba byla podána v zákonné tříleté lhůtě. Rozsudkem [název soudu] a smlouvou o postoupení pohledávky přitom bylo prokázáno, že k datu rozhodování soudu má žalobce za [jméno] [příjmení] splatnou a vymahatelnou pohledávku ve výši 1 150 000 Kč. Darování předmětných nemovitostí uvedeným dlužníkem žalobce žalované je nepochybně právním úkonem, který žalobci znemožnil či přinejmenším ztížil možnost uspokojení jeho pohledávky za dárcem, když v rozhodné době nejenže dlužník neměl žádný další nemovitý majetek, ale krátce na to vybral prostředky i ze svého zbývajícího majetku (pojistných smluv a portfolia cenných papírů), který stejně nebyl v dostačující výši. Vzhledem ke vztahu mezi dárcem a obdarovanou (otec a dcera) musel být žalované takový úmysl znám. Žalovaná neprokázala, že by vyvinula náležitou pečlivost, aby se přesvědčila, že darování není na újmu práv věřitelů dlužníka, tedy předchůdce žalobce.

21. Pokud jde o požadavek zákona na žalovanou ohledně vynaložení náležité pečlivosti, soud I. stupně připomněl, že žalovaná uvedla, že otec je nikdy o ničem neinformoval, nic s nimi nic neprobíral a ona neměla důvod se jej na nic dotazovat. Takový pasivní postoj však nelze považovat za náležitou pečlivost, která vyžaduje aktivní přístup, a je nezbytné, aby blízké osoby prokázaly, že ani při provedení konkrétních iniciativ úmysl dlužníka zkrátit věřitele nezjistily. Důkazní povinnost žalované jako osoby blízké je v ust. § 42a odst. 2 in fine obč. zák. koncipována tak, že by musela k tomu, aby měla ve sporu úspěch, prokázat, že úmysl svého otce zkrátit předchůdce žalobce i při náležité pečlivosti nemohla poznat. Z této formulace zákona je zřejmé, že důkazní povinnost a z toho plynoucí důkazní břemeno jsou pro osoby blízké velmi obtížné a v praxi by mohly být splněny v případech zcela mimořádných (např. při dlouhodobé nepřítomnosti nebo při velké vzdálenosti dlužníka a osoby blízké apod.). Rozhodně nestačí pouhé tvrzení, že otec je nikdy o ničem neinformoval a že se o to nezajímala, a to i tehdy, kdyby pravdivost tohoto tvrzení prokázala. Tvrzení, že v době darování neexistovaly důvody pro převod nemovitostí s úmyslem zkrátit věřitele, neboť otec žalované disponoval dostačujícím množstvím finančních prostředků a dalších aktiv k úhradě případného dluhu [anonymizováno], žalovaná neprokázala. Žalovaná byla poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnila tvrzení ohledně jeho majetkové situace ke dni [datum], tedy zda k tomuto datu navzdory odporovanému právnímu úkonu vlastnil takový majetek, který by sám o sobě postačoval, aby se z něj věřitel uspokojil, a k tomu označila důkazy, a aby doplnila svá skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání toho, zda vyvinula náležitou pečlivost k poznání úmyslu dlužníka odporovaným právním úkonem zkrátit věřitele. Celá řada důkazů a účetních závěrek [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] předložených žalovanou se však týkala období po uzavření sporné darovací smlouvy a nemohla tak být relevantní. Nabyl-li dlužník majetek, z něhož by se věřitel mohl uspokojit, až později, je to nerozhodné, neboť takové zjištění nevypovídá nic o tom, za jakých okolností a z jakého důvodu byl dlužníkem odporovatelný úkon učiněn; z možnosti uspokojení věřitele z majetku dlužníka později nabytého proto není možné úspěšně dovozovat, že by odporovaným právním úkonem dlužník nesledoval (nemohl sledovat) v době, kdy ho učinil, zkrácení uspokojení pohledávky svého věřitele (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že [jméno] [příjmení] v době uskutečnění zkracujícího úkonu ([datum]) žádné jiné nemovitosti již nevlastnil. Sice bylo prokázáno, že byl pojistníkem několika pojistných smluv, které však krátce po uzavření darovací smlouvy ukončil a částky z nich inkasoval, stejně tak odprodal cenné papíry. Z částek, které obdržel na bankovní účet, soud nezjistil nic relevantního, jednak proto, že se týkaly období po uzavření darovací smlouvy, jednak byly z převážné části začerněné a nebylo z nich možno zjistit např. celkový obrat na účtu v roce 2011. K částce 520 000 Kč přiznané [jméno] [příjmení] směnečným platebním rozkazem nebylo možno přihlížet, když ji nelze považovat za likvidní majetek.

22. Soud I. stupně nepřisvědčil ani námitce žalované o absenci aktivní věcné legitimace žalobce, kterou odůvodňovala tím, že původní žalobce pan [příjmení] nebyl věřitelem pohledávky za [jméno] [příjmení] v době uzavření darovací smlouvy, když na něj pohledávka přešla až smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Zákonná úprava postoupení pohledávky však výslovně upravuje přechod veškerých práv s pohledávkou spojených, tedy včetně práva na uplatnění námitky neúčinnosti právních úkonů dlužníka ve vztahu k postupované pohledávce, jejíž uspokojení tyto úkony zkracují. Námitka žalované, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná, neboť nebyla v souladu se stanovami společnosti schválena valnou hromadou, není podstatná. Předně podle ustálené judikatury nemůže být ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem významná otázka platnosti postoupení pohledávky, pokud postupitel dlužníkovi postoupení pohledávky oznámil, neboť dlužník nemá zpravidla možnost posoudit, zda ve skutečnosti k postoupení došlo, a zda je smlouva o postoupení pohledávky platná (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Oznámil-li postupitel dlužníku, že postoupil pohledávku postupníkovi, nemá dlužník vůči postupníkovi ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Oznámení postupitele dlužníkovi, že došlo k postoupení (notifikace), je skutečností, na kterou právo váže vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi; jde tedy o právní skutečnost, a protože jde současně o skutečnost volní, je to jednostranný právní úkon. Poté již dlužník musí plnit postupníkovi, nikoliv původnímu věřiteli. Smlouvou o postoupení pohledávky nový věřitel nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu. Není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, dochází ke změně osoby věřitele již uzavřením smlouvy. Samotným postoupením pohledávky nedochází k jiné změně závazku než v osobě věřitele, a v případě, že smlouva byla neplatná, dochází k tomu, že k věřiteli přistupuje další osoba oprávněná přijmout plnění s účinky i pro původního věřitele (viz rozsudky [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Judikatura dále dovodila, že otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Proto také nemusí postupitel dlužníkovi prokazovat, že k cessi došlo (viz rozsudky [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Aktivní věcná legitimace tedy přešla smlouvou o postoupení pohledávek na [jméno] [příjmení].

23. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. soud I. stupně přiznal úspěšnému žalobci náklady řízení ve výši 46 745 Kč. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, odměny advokáta podle ust. § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty 10 000 Kč za 18 úkonů právní služby po 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dnů [datum], [datum], [datum] a [datum], návrhy ze dnů [datum], [datum] a [datum] a účast u jednání soudu ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]), 2 úkony právní služby po 750 Kč (odvolání proti usnesení o pokračování řízení ze dne [datum] a dovolání proti usnesení odvolacího soudu o pokračování řízení ze dne [datum]), 20 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT a 21% DPH z částky 34 500 Kč ve výši 7 245 Kč Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta žalobce podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. v delší pariční lhůtě než je lhůta stanovená v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na jejich výši.

24. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná a namítla, že její otec v době tvrzeného vzniku dluhu jej považoval za neexistentní. Proto nepovažoval úkon, jímž daroval nemovitosti žalované, za jednání zkracující věřitele. Soud I. stupně nesprávně zhodnotil naplnění podmínky pro odporovatelnost právního úkonu, když dospěl k závěru, že dlužník jednal s úmyslem zkrátit věřitele, aniž by se vypořádal s námitkou žalované, že měl další majetek, z něhož mohla být pohledávka věřitele uspokojena. Tento majetek byl prokázán listinnými důkazy, k nimž však soud I. stupně nepřihlédl. Kromě pojistek a cenných papírů specifikovaných v podání ze dne [datum], pravomocně přiznané pohledávky za [právnická osoba] ve výši 520 000 Kč s příslušenstvím a půjčky [jméno] [jméno] ve výši 300 000 Kč poskytnuté v roce 2008 [jméno] [příjmení] vlastnil 50% obchodní podíl ve [anonymizováno], jehož hodnotu žalovaná stanovila v souladu s ust. § 148 odst. 2 písm. d) ve spojení s ust. § 150 odst. 1 a § 61 odst. 2 obch. zák., jež upravují výpočet výše vypořádacího podílu společníka při zániku jeho účasti ve společnosti. Podle něho by vypořádací podíl dlužníka činil k [datum] částku 11 101 500 Kč a k [datum] částku 5 106 000 Kč. Hodnota vypořádacího podílu byla prokázána rozvahami [anonymizováno] za roky 2010 a 2011. Žalovaná navrhla, aby přesná hodnota obchodního podílu byla stanovena posudkem soudem ustanoveného znalce, soud I. stupně však tomuto jejímu důkaznímu návrhu nevyhověl. Nadto žalobce, jenž byl jednatelem a společníkem [anonymizováno], z ní dne [datum] dvěma kupními smlouvami vyvedl nemovitosti na kupujícího [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), jednak v části obce Jesenice za kupní cenu 15 000 000 Kč, a jednak v části [územní celek] za kupní cenu 5 000 000 Kč. Dlužník podal dne [datum] k [název soudu] žalobu o určení vlastnického práva k nemovitostem v k.ú. [obec] (sp. zn. [spisová značka]) a dne [datum rozhodnutí] k [název soudu] žalobu o určení vlastnického práva k nemovitostem v k.ú. [obec] (sp. zn. [spisová značka]). Řízení před [název soudu] bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení u [název soudu]. V něm odvolací [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], po zrušení předchozího rozhodnutí dovolacím soudem (rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]) určil vlastnictví k nemovitostem v k.ú. [obec] ve prospěch [anonymizováno]. Zjištění [název soudu] ohledně majetku [anonymizováno] obsažené v rozsudku č. j. [číslo jednací] potvrzují, že se jednalo o zdravou společnost schopnou generovat zisk a obchodní podíl dlužníka v ní tedy představoval významnou majetkovou hodnotu. Soud I. stupně však k takto označenému majetku nepřihlížel. Naopak hodnotu obchodního podílu bagatelizoval s odkazem na znalecký posudek [číslo] 2019 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], z něhož dovodil, že obvyklá cena 50% obchodního podílu [jméno] [příjmení] ve [anonymizováno] ke dni [datum], činila - 315 000 Kč, což představuje nulovou hodnotu. Nepřihlédl však k dovětku znalce, podle něhož pokud by došlo k navrácení nemovitostí do majetku společnosti, bude mít tato skutečnost nepochybně vliv na hodnotu obchodního podílu. Rovněž nepřihlédl k námitce žalované, že posudek byl předložen žalobcem a byl vypracován v rámci exekučního řízení, kdy hodnota podílu byla stanovena na základě údajů ke dni [datum], tj. 7 let po datu, kdy měl být učiněn odporovaný úkon. Vzhledem k navrácení majetku do společnosti s účinky ex tunc je zřejmé, že [anonymizováno] měla v době odporovaného úkonu majetek, který mohl sloužit k uspokojení pohledávky věřitele.

25. Žalovaná s poukazem na rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] shrnula, že k datu účinku vkladu vlastnického práva k darované nemovitosti, tedy k [datum], její otec vlastnil majetek v rozpětí od 7 487 475 Kč (vycházeno z ceny vypořádacího podílu dlužníka ve [anonymizováno] ve výši 5 106 000 Kč) do 13 482 975 Kč (vycházeno z ceny vypořádacího podílu ve výši 11 101 500 Kč). Hodnota jeho majetku poté, co jí daroval předmětné nemovitosti, tak mnohonásobně převyšovala pohledávku žalobce, jejíž uspokojení mělo být odporovaným úkonem zmařeno. Je přitom nerozhodné, že exekuční řízení, jež žalobce proti žalovanému zahájil v roce 2019, nemělo žádný výsledek, neboť k zahájení došlo více než 8 let poté, co došlo k darování nemovitostí. Žalovaná k důkazu ohledně hodnoty obchodního podílu svého otce ve [anonymizováno] navrhla mj. účetní závěrky společnosti za rok 2010 a 2011. Soud I. stupně je nehodnotil. Dospěl rovněž k nesprávnému zjištění, že z obsahu připojeného spisu Policie ČR ve věci oznámení společnosti [právnická osoba] nebylo zjištěno, kdy byl v této věci [jméno] [příjmení] prvně předvolán či vyrozuměn. Z obsahu spisu naopak vyplývá, že vysvětlení podával prvně [datum], tedy téměř 5 měsíců poté, co došlo k odporovanému úkonu. Je tedy zřejmé, že nedošlo k uplatnění pohledávky věřitele vůči dlužníkovi a že dlužník v době odporovaného úkonu neměl o vymáhání pohledávky povědomí.

26. Nakonec se odvolatelka dovolává dobrých mravů s odůvodněním, že podstatou tohoto sporu je nyní pravomocně přiznaný dluh jejího otce původně vůči [anonymizováno]. Dlužník je však současně v důsledku jednání druhého společníka a jednatele této společnosti, žalobce, tj. vyvedením nemovitého majetku ze společnosti, poškozen. Určení neúčinnosti odporovaného úkonu je tak v rozporu s dobrými mravy a nemělo by požívat právní ochrany. Rozporným s dobrými mravy žalovaná spatřuje též způsob uplatnění pohledávky, kdy žalobce, po odvolání žalovaného z funkce jednatele [příjmení], zneužil svého oprávnění samostatně za společnost jednat a generoval pohledávku vůči dlužníkovi z titulu neoprávněně vrácené půjčky. Žalobce jako jednatel společnosti si však svoji pohledávku, kterou měl vůči společnosti ze stejného právního titulu, podle informací žalované vyplatil. Navíc nejdříve došlo k postoupení pohledávky z [anonymizováno] na [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], jenž ji v roce 2019 postoupil dále na žalobce. Z uvedeného je zřejmé, že úmyslem osob na straně žalobce bylo, aby společnost neuplatňovala pohledávku vůči dlužníkovi coby jejímu společníkovi přímo a aby pohledávka nebyla postoupena na osobou spřízněnou s [anonymizováno], tedy nynějšího žalobce. Teprve poté, kdy se dlužník snažil s [příjmení] [příjmení] [příjmení] dohodnout na mimosoudním vyřešení sporu, se nynější žalobce dohodl s panem [příjmení] na postoupení pohledávky za dlužníkem ve snaze předejít uzavření dohody o mimosoudním vyřešení sporu. Konečným výsledkem počínání žalobce má být zbavení dlužníka jeho obchodního podílu ve [anonymizováno], jež vlastní majetek v mnohamilionové hodnotě, a faktické ovládnutí této společnosti žalobcem, aniž by byl povinen jakkoli vypořádávat obchodní podíl dlužníka v uvedené společnosti.

27. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá, a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

28. Žalobce se k odvolání žalované písemně nevyjádřil, u prvního jednání odvolacího soudu prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že projednávaná věc je učebnicovým případem odporovatelného právního úkonu. Dva podnikatelé kdysi založili společnost s ručením omezeným a spolupráce mezi nimi přestala fungovat. Dlužník, pan [příjmení], bez jakéhokoliv důvodu začal vybírat ze společnosti peníze a žalobce jako druhý společník se tomu začal bránit. V této době také pan [příjmení] převedl jedinou nemovitost, kterou vlastnil, na svoji dceru, nicméně v něm ještě několik let bydlel. To svědčí rovněž o tom, že šlo o vyvádění majetku z důvodu krácení věřitele. Byla podána žaloba, aby peníze, které si pan [příjmení] neoprávněně z majetku společnosti vybral, byly vráceny zpět do společnosti, zdejší soud o ní rozhodl poměrně rychle, avšak [název soudu] jeho rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítl. Až po úspěšném dovolacím řízení [název soudu] rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil, nicméně to znamenalo zdržení několika let, během nichž se dlužník zbavil veškerého svého majetku. Nyní žádný majetek nemá, bydlí v drážním domku, exekuce proti němu vedená je neúspěšná. V době, kdy došlo k převodu rodinného domu, měl žalobce omezené možnosti, jak se zkracujícím úkonům pana [příjmení] bránit, o nějakých pojistkách vědět nemohl, odpůrčí žaloba tak byla a je jediným prostředkem, jak se může domoci alespoň částečného uspokojení své pohledávky. Pojistky navíc nejsou likvidními prostředky, z nichž by se mohl věřitel uspokojit, a když se pohledávka, která byla předmětem řízení u zdejšího soudu, stala vykonatelnou, dlužník už žádný majetek neměl. Žalovaná neprokázala, že by vyvinula jakékoliv úsilí, aby zjistila, že darovací smlouva byla zkracujícím právním úkonem, sama ve své účastnické výpovědi uvedla, že se o podnikání svého otce nezajímala. Nebylo prokázáno ani to, že dlužník uzavřením darovací smlouvy sledoval jiný cíl než zkrátit věřitele. Darování tak bylo prvním zkracujícím úkonem, kterým se začal pan [příjmení] zbavovat svého majetku, a potom se zbavil i majetku ostatního. K argumentaci žalované, že v rozhodném období měla [anonymizováno] veliký majetek, je třeba naopak poukázat na to, že v té době měla obrovské dluhy, a proto nelze brát v úvahu, že měla vysoký základní kapitál. Musela si brát úvěry a nakonec zkrachovala, a to i za přispění pana [příjmení]. Pokud jde o určovací žaloby na nemovitosti ve [obec] a v [obec] u [obec], žalobce majetek ze společnosti nevyváděl, ale prodával. Jednalo se totiž o majetek nadbytečný a žalobce se snažil získat nějaké peníze, aby se společnost nedostala do úpadku. [název soudu] sice určil, že kupní smlouva, kterým byla prodána horská chata ve [obec], je neplatná, ale zároveň uložil povinnost vrátit kupní cenu. Toto rozhodnutí tedy na majetek společnosti nemá žádný vliv a neznamená, že by se jím majetek pana [příjmení] zvýšil. Cenu obchodního podílu ve [anonymizováno] žalovaná odhadla v rozmezí 5 000 [číslo] – 11 000 000 Kč na základě účetních závěrek, což není relevantní důkazní prostředek. Nadto výplata vypořádacího obchodního podílu by připadala v úvahu, pokud by vznikl panu [příjmení] nárok jeho vyplacení. K tomu by mohlo dojít jenom v případě, že by došlo k ukončení jeho účasti ve společnosti, k čemuž však nedošlo. Tento nárok panu [příjmení] tedy nikdy nevznikl.

29. [název soudu] jako soud odvolací svým prvním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu I. stupně potvrdil (výrok I.) a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 2 178 Kč (výrok II.).

30. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že koncentrace řízení ve vztahu k žalované, tedy lhůta, ve které ještě mohla doplňovat další tvrzení a činit další důkazní návrhy (§ 118b o.s.ř.), uplynula dnem [datum]. Při jednání soudu I. stupně konaném dne [datum] jí byla koncentrační lhůta v důsledku poučení soudem poskytnutým podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. otevřena pro doplnění tvrzení ohledně majetkové situace [jméno] [příjmení] ke dni [datum] a o tom, zda žalovaná vyvinula náležitou pečlivost k poznání úmyslu dlužníka odporovaným právním úkonem zkrátit věřitele, a v případě doplnění těchto tvrzení i pro označení důkazů tato tvrzení prokazujících. Nově otevřená koncentrační lhůta pro uvedený okruh tvrzení a důkazů žalované skončila dnem [datum]. Soud I. stupně ji sice usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], prodloužil do [datum rozhodnutí], ovšem pouze„ za účelem vyžádání důkazů od pojišťoven a peněžních ústavů“. Proto soud I. stupně nemohl přihlížet k tvrzení žalované, že postoupení pohledávky na původního žalobce neprojednala valná hromada [anonymizováno], neboť bylo uplatněno až v podání ze dne [datum] a poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. pro doplnění tohoto tvrzení koncentrační lhůtu neotevřelo, a že žalovaná měla o aktuální finanční situaci otce přehled a zajímala se o ni, věděla, že do společnosti vložil značné finanční prostředky, o čemž rodinu informoval, neboť bylo uplatněno až podáním ze dne [datum], tedy po datu [datum]. Soud I. stupně nemohl přihlédnout ani k návrhům na provedení důkazů dotazem na [příjmení] [příjmení], jaká byla hodnota investice otce žalované k datu [datum], znaleckým posudkem k určení hodnoty obchodního podílu dlužníka ve [anonymizováno] ke dni [datum], kupní smlouvou na nemovitosti v k.ú. [obec] u [obec] ze dne [datum], žalobou o určení vlastnického práva vedenou [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], kupní smlouvou na nemovitosti v k.ú. [obec] ze dne [datum], žalobou o určení vlastnického práva vedenou Okresním soudem [obec] pod sp. zn. [spisová značka], směnečným platebním rozkazem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a výslechem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť byly navrženy až v podání ze dne [datum], tedy po koncentraci nastalé dne [datum], a nejednalo se o důkazy vyžádané od pojišťoven a peněžních ústavů, pro které byla koncentrační lhůty prodloužena do [datum]. Ze stejných důvodů nemohl soud I. stupně přihlédnout ani k návrhu na doplnění dokazování výslechem bývalého advokáta [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], neboť tento důkazní návrh byl učiněn až při jednání soudu I. stupně konaném dne [datum].

31. Odvolací soud shledal, že ve zbývajícím rozsahu provedl soud I. stupně v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, byť prováděl i důkazy, k nimž přihlížet neměl, což však nemá vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

32. Soud I. stupně podle odvolacího soudu věc správně právně posuzoval podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., neboť k odporovatelnému právnímu úkonu došlo za jeho účinnosti, konkrétně podle jeho ust. § 42a odst. 1, 2, 3 a 4.

33. Odvolací soud vyložil, že podstata odporovatelnosti právního úkonu spočívá v tom, že, na rozdíl od neplatnosti právního úkonu, která působí proti všem, odporovaný právní úkon, který je jinak platným právním úkonem, ztrácí na základě pravomocného rozhodnutí soudu účinnost pouze vůči věřiteli. Platnost odporovatelného právního úkonu dlužníka vůči třetím osobám zůstává zachována. Věřitel se může domáhat u soudu určení, že dlužníkovy právní úkony, pokud vedou ke zkrácení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči věřiteli právně neúčinné. K úspěšnému odporu věřitele stačí, že byl dlužníkovým právním úkonem, objektivně posuzováno, zkrácen v uspokojení své vymahatelné pohledávky. Rozhodnutí soudu neúčinnost právního úkonu prohlašuje (deklaruje) s působností ex tunc. Odporovatelnými právními úkony učiněnými in fraudem creditoris mohou být nejen zcizovací právní úkony (prodej, darování, dohoda o vypořádání společného jmění manželů, zřízení věcného břemene třetí osobě aj.), nýbrž i každý právní úkon dlužníka, kterým objektivně dochází ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelovy vymahatelné pohledávky (např. prominutí dluhu, odmítnutí dědictví, zaplacení dosud nesplatného dluhu). Aktivně legitimován k podání odpůrčí žaloby je věřitel, který má vůči dlužníkovi v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě vymahatelnou pohledávku. Odporovat lze právnímu úkonu dlužníka, nejen byla-li pohledávka věřitele již vymahatelná v době, kdy byl zkracovací právní úkon učiněn, nýbrž i dříve než se věřitelova pohledávka za dlužníkem stala vymahatelnou. Není přitom rozhodné, jde-li o pohledávku splatnou či nikoliv, popř., jak dovozuje soudní praxe, o budoucí pohledávku. Pro uplatnění odporovatelnosti je právně relevantní, že věřitel je skutečně věřitelem dlužníka, a dále to, že dlužník učinil zkracovací úkon. Odpůrčí žaloba však může být úspěšná jen tehdy, byla-li pohledávka věřitele vymahatelnou alespoň v době rozhodnutí soudu. Je na věřiteli, aby prokázal, že pohledávka je vymahatelná a právní úkon dlužníka zkracuje její uspokojení. Pasivně legitimován je u odpůrčí žaloby subjekt, v jehož prospěch byl zkracovací právní úkon učiněn (např. obdarovaný) anebo kterému z odporovaného právního úkonu dlužníka vznikl prospěch. Dlužník sám pasivně legitimován u odpůrčí žaloby není. Podmínka pro úspěšné uplatnění odpůrčího práva (zkrácení věřitele) prostřednictvím odpůrčí žaloby není splněna, jestliže lze k uspokojení věřitelovy vymahatelné pohledávky prokazatelně použít jiný majetek dlužníka (takovým jiným majetkem dlužníka však nejsou podle soudní praxe hypotetické peněžní prostředky na bankovním účtě dlužníka). Jinými slovy, ke zkrácení věřitelovy pohledávky nedochází, jestliže dlužník má navzdory odporovanému úkonu a případným dluhům majetek, který postačuje, aby se z něj věřitel uspokojil.

34. Odporovat lze právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám. Úmysl dlužníka a vědomost druhé strany právního úkonu o úmyslu dlužníka zkrátit kteréhokoliv věřitele musí být věřitelem tvrzeny a prokázány. Uplatnění odpůrčí žaloby v tříleté lhůtě od učinění odporovaného právního úkonu je nutnou hmotněprávní podmínkou úspěšnosti této žaloby. Jde o lhůtu prekluzivní, k níž soud přihlíží i bez námitky dlužníka. U právních úkonů, podle nichž práva vznikají vkladem do katastru nemovitostí, tříletá lhůta pro uplatnění práva odporovat právním úkonům dlužníka počíná běžet dnem následujícím po dni, ke kterému vznikly účinky vkladu práva do katastru nemovitostí. Odporovat lze rovněž právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou anebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto blízkých osob s výjimkou případu, kdy druhá strana dlužníkův úmysl zkrátit věřitele nemohla poznat, a to ani při vynaložení náležité pečlivosti. Vynaložení náležité pečlivosti znamená, že druhá strana vynaložila aktivně veškeré úsilí, které lze na ní za daných poměrů požadovat, aby se o úmyslu dlužníka dozvěděla (musí se např. přesvědčit, zda právní úkon nezkracuje věřitele, popř. nesmí činit právní úkony a přijímat podle nich plnění na újmu práv věřitele dlužníka). To platí i tehdy, kdy dlužník uzavřením odporované smlouvy plní svou morální či právní povinnost (ze zákona či ze smlouvy). Soudní praxe k tomu dodává, že osoba dlužníkovi blízká musí vynaložit s ohledem na okolnosti případu a s přihlédnutím k obsahu právního úkonu dlužníka takovou aktivitu, aby úmysl dlužníka zkrátit věřitele, který tu v době odporovaného právního úkonu musel, objektivně vzato, být, z jejich výsledků poznala neboli aby se o tomto úmyslu dozvěděla. Jestliže se jí to ani při vynaložení náležité pečlivosti nepodařilo, pak se může s úspěchem odpůrčí žalobě ubránit. V těchto případech občanský zákoník, s ohledem na to, že jde o právní úkon mezi dlužníkem a osobou mu blízkou, úmysl dlužníka zkrátit věřitele i vědomost blízké osoby o existenci tohoto úmyslu dlužníka předpokládá (prezumuje). Blízká osoba musí naopak prokazovat, že úmysl dlužníka krátit věřitele nemohla v době učinění odporovaného právního úkonu i při vyvinutí náležité pečlivosti rozpoznat. Pokud by se blízké osobě důkaz v tomto směru nepodařil, popř. by v tomto směru existovala pochybnost, byla by odpůrčí žaloba věřitele vůči ní úspěšná.

35. V přezkoumávaném případě se odvolací soud plně ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že žalobce je v tomto sporu aktivně legitimován, neboť má vůči dlužníkovi v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě vymahatelnou pohledávku ve výši 1 150 000 Kč, a žalovaná je pasivně legitimována, neboť je subjektem, v jehož prospěch byl zkracovací právní úkon učiněn. Byla zachována rovněž tříletá lhůta k podání odpůrčí žaloby, neboť vlastnické právo k darovaným nemovitostem bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni [datum] a žaloba byla podána dne [datum]. Darování předmětných nemovitostí bylo zkracujícím právním úkonem, který žalobci znemožnil či přinejmenším ztížil možnost uspokojení jeho pohledávky za dlužníkem, když ten v rozhodné době neměl žádný další nemovitý majetek a jeho další majetek (prostředky na účtu, cenné papíry) byly ve vztahu k výši pohledávky zanedbatelné hodnoty. Žalovanou poukazované prostředky na pojistných smlouvách dlužníka nemohly být žalobci známy, nadto se nejednalo o prostředky likvidní, z nichž by mohla být pohledávka žalobce uspokojena. Žalovaná, ač poučena o své nouzi tvrzení a nouzi důkazní podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neprokázala, že by vyvinula náležitou pečlivost, aby se přesvědčila, že darování není na újmu práv věřitelů dlužníka. Naopak ve své účastnické výpovědi výslovně uvedla, že se o podnikání svého otce blíže nezajímala, protože k tomu neměla žádný důvod.

36. [název soudu] jako soud dovolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle jeho odůvodnění žalovaná v dovolání žalovaná namítala, že:

1) Nebyl prokázán úmysl dlužníka zkrátit věřitele, neboť je nepravdivé tvrzení o tom, že dlužník věděl před uzavřením darovací smlouvy o probíhajícím prověřování trestního oznámení souvisejícího s odčerpáním finančních prostředků z účtu [anonymizováno].

2) Není správný názor odvolacího soudu, že jedinou podmínkou pro úspěšnost odpůrčí žaloby je prokázání úmyslu dlužníka zkrátit svého věřitele, neboť je v rozporu např. s obsahem rozsudků [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož existence vymahatelné pohledávky i úmysl dlužníka zkrátit svého věřitele musí být prokázány současně.

3) Závěr odvolacího soudu (a stejně tak i soudu I. stupně), že dlužník neměl v rozhodné době jiný majetek, z něhož mohla být pohledávka právního předchůdce žalobce uspokojena, je chybný. Dlužník byl„ společníkem několika obchodních korporací, které, mj. vlastnily i nemovité věci v hodnotě vysoce převyšující tvrzený dluh dlužníka vůči věřiteli a měl i další movitý majetek nezanedbatelné hodnoty“. Součástí majetku [anonymizováno] jsou (ex nunc) na základě rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], i nemovitosti v k.ú. [obec], jejichž hodnota podle dovolatelky činí nejméně 5 000 000 Kč, a s nejvyšší pravděpodobností společnost obdobně získá další nemovitý majetek v k.ú. [obec] u [obec], jehož hodnota činí přes 15 000 000 Kč. Závěry znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nelze v řízení použít, neboť se vztahují k „ ocenění [právnická osoba]“ k datu [datum] a nikoliv ke dni právních účinků darovací smlouvy. Dovolatelka zdůraznila, že oproti závěrům odvolacího soudu„ řádně doložila, že k rozhodnému dni dlužník jistě vlastnil likvidní majetek v hodnotě významně převyšující hodnotu pohledávky jeho věřitele“. Darovací smlouva tak nevedla k „ objektivně relevantnímu zmenšení majetku dlužníka“.

4) Odvolací soud také nesprávně posoudil nedostatek náležité pečlivosti žalované ve vztahu k poznání údajného úmyslu dlužníka zkrátit darovací smlouvou věřitele. V řízení bylo„ prokázáno, že jistě vyvinula dostatečnou pečlivost k poznání toho, že na straně dlužníka panuje zjevná absence úmyslu zkrátit (právního předchůdce) žalobce“. Vyvinula náležitou pečlivost, aby„ i přesto objektivně vzato nemohla poznat, že by zde byl údajný úmysl dlužníka zkrátit svým právním jednáním žalobce“. Podle dovolatelky bylo naopak prokázáno, že„ měla o aktuální finanční situaci svého otce (dlužníka) přehled a aktivně se o ni zajímala“. Odvolací soud měl podle ní pochybit, jelikož vzhledem ke všem okolnostem věci vyřešil předmětné otázky hmotného práva způsobem odchylným od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když přehlédl, že dlužník byl poprvé předvolán (policejním orgánem – pozn. NS) k výslechu v dané věci až [datum], tedy téměř 5 měsíců poté, co došlo k odporovanému úkonu. Dovolatelka připouští, že na její straně se mohlo jednat toliko o nevědomost nezaviněnou, která však není dostatečnou podmínkou pro naplnění skutkové podstaty odporovatelnosti právního úkonu ve smyslu § 42a obč. zák.

5) Odvolací soud neprovedl žalovanou navržené důkazy. Dovolatelka během řízení před soudem I. stupně navrhla provedení důkazů k prokázání svého tvrzení ohledně hodnoty dalšího majetku dlužníka, z něhož bylo lze uspokojit tvrzenou pohledávku žalobce, resp. jeho právního předchůdce, konkrétně se dožadovala provedení dokazování o hodnotě obchodního podílu dlužníka (představovaného jeho obchodním podílem ve [anonymizováno]). K prokázání tohoto tvrzení navrhla provést důkaz účetní závěrkou této společnosti (rozvahou výkazem zisků a ztrát) za roky 2010 a 2011 a vypracováním znaleckého posudku k ocenění obchodního podílu dlužníka ve [anonymizováno] Odvolací soud se s neprovedením uvedených důkazů nevypořádal, když pouze konstatoval, že uvedené důkazy neměly být vzhledem k uplynutí nově otevřené koncentrační lhůty pro uvedený okruh tvrzení a důkazů provedeny, a že soud I. stupně neměl přihlédnout ani k návrhům žalované na provedení důkazu dotazem na [právnická osoba], jaká byla hodnota„ investice otce žalované“ k [datum], znaleckým posudkem k určení hodnoty obchodního podílu dlužníka ve [anonymizováno] k [datum], kupní smlouvou na nemovitosti v k.ú. [obec] u [obec] ze dne [datum], žalobou o určení vlastnického práva vedenou [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], kupní smlouvou na nemovitosti v k.ú. [obec] ze dne [datum], žalobou o určení vlastnického práva vedenou Okresním soudem [obec] pod sp. zn. [spisová značka], směnečným platebním rozkazem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a výslechem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť tyto důkazní návrhy byly učiněny až v podání ze dne [datum], tedy po koncentraci nastalé dne [datum], a nejednalo se o důkazy vyžádané od pojišťoven a peněžních ústavů, (jen) pro které byla koncentrační lhůta prodloužena do [datum].

37. Dovolací soud vyslovil, že námitky žalované koncentrované do otázek ad 1), 3) a 4), ač formálně spojované s výhradou o nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti představují kritiku skutkových závěrů odvolacího soudu (soudu I. stupně). U otázky ad 1) dovolatelka tvrdí, že se dlužník o prověřování jeho jednání policejním orgánem dozvěděl až po uzavření darovací smlouvy, ač soudy obou stupňů učinily jednoznačný skutkový závěr, že o něm byl informován nejpozději dne [datum]. Soudy naopak ve skutkové rovině vycházely z toho, že dlužník v době předcházející uzavření darovací smlouvy se žalovanou neoprávněně odčerpal peněžní prostředky ve výši 1 150 000 Kč, čímž se bez právního důvodů úmyslně bezdůvodně obohatil na úkor [anonymizováno], darovací smlouvu uzavřel, a to v bezprostřední časové souvislosti poté, co byl informován o prověřování věci policejními orgány a následně se začal též zbavovat i svého dalšího majetku, kteréžto skutečnosti nepochybně vedly soudy nižších stupňů k logickému závěru, že při uzavírání darovací smlouvy dlužník jednal přinejmenším v nepřímém úmyslu zkrátit věřitele (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Otázka ad 3) je rovněž v celém svém rozsahu vybudována na vlastních skutkových závěrech žalované, diametrálně odlišných od těch, z nichž vychází přezkoumávané rozhodnutí. Odvolací soud, vycházeje z opožděnosti důkazních návrhů žalované, k jí označeným důkazům (byť je zčásti provedl soud I. stupně) vůbec nepřihlížel, nemohl je proto z logiky věci promítnout ani do navazujícího závěru o skutkovém stavu. Hodnotí-li proto žalovaná v rámci podaného dovolání důkazy, které odvolací soud vědomě pominul, vychází zřetelně z jiného skutkového zjištění, než na jakém bylo vybudováno napadené rozhodnutí. Uvedené platí i pro otázku ad 4), neboť i ve vztahu k ní jde ze strany žalované o prostou (a v dovolacím řízení nepřípustnou) polemikou se skutkovými závěry, na nichž je napadené rozhodnutí odvolacího soudu vybudováno. Žalovaná i zde podsouvá soudům nižších stupňů, že bylo„ prokázáno, že jistě vyvinula dostatečnou pečlivost k poznání toho, že na straně dlužníka panuje zjevná absence úmyslu zkrátit (právního předchůdce) žalobce (…) a objektivně vzato nemohla poznat, že by zde byl údajný úmysl dlužníka zkrátit svým právním jednáním žalobce“. Dovolatelka v té souvislosti uvádí, že„ měla o aktuální finanční situaci svého otce (dlužníka) přehled a aktivně se o ni zajímala“ a opět znovu zpochybňuje okamžik, kdy se dlužník o prověřování jeho činnosti policejními orgány dozvěděl. Soudy obou stupňů však učinily skutkový závěr právě opačný, když odvolací soud výslovně uvedl, že zákonem presumovaná vědomost žalované se zkracujícím úmyslem jejího otce nebyla provedenými důkazy zpochybněna.

38. Pro otázky 1), 3) a 4) tak souhrnně platí, že mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání je zákonem předjímán toliko pro přezkum otázek právních a [název soudu] je v zásadě vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Polemika se skutkovými zjištěními, jejich správností či úplností nevystihuje jediný způsobilý dovolací důvod v podobě nesprávného právního posouzení věci a současně ani pojmově nezakládá žádnou kvalifikovanou otázku hmotného či procesního práva způsobilou odůvodnit přípustnost dovolání. Proto ani pouhý odlišný názor žalované na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani právní posouzení odvolacího soudu (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Dovolatelka tak ve skutečnosti v rozporu se zákonem konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění než odvolací soud, a její námitky ad 1), 3) a 4) proto přípustnost dovolání pojmově založit nemohou.

39. Ve vztahu k otázce ad 2) je žalovanou odvolacímu soudu vytýkáno, že se při závěru o zkracující povaze darovací smlouvy omezil toliko na zkoumání zavinění dlužníka (zda ten jednal úmyslně či z nedbalosti) a přitom měl zcela pominout kritérium objektivního zkrácení pohledávky věřitele. Ve skutečnosti se odvolací soud podle odůvodnění jeho rozhodnutí zabýval všemi podmínkami zákonem současně stanovenými pro úspěch odporové žaloby, když v tomu odpovídajícím rozsahu výslovně převzal skutkové a na ně navazující závěry soudu I. stupně. Uvedená námitka žalované se tak fakticky míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem a již proto není s to vést k založení přípustnosti dovolání.

40. V projednávané věci však záviselo rozhodnutí odvolacího soud i na vyřešení právní otázky, za jakých podmínek nastává ve smyslu ust. § 118b odst. 1 o.s.ř. koncentrace řízení, a jaký vliv má na zavedenou koncentraci skutečnost, že některý z účastníků byl dodatečně poučen podle § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. [název soudu] dospěl k závěru, že dovolání je ve vztahu k otázce ad 5) nejen přípustné, ale též důvodné. Odvolací soud se sice s ohledem na pravidla o koncentraci řízení správně zabýval použitelností zčásti provedených a zčásti i jen navržených důkazů, s jeho výsledným posouzením dané otázky (o tom, že jejich provedení bránily účinky koncentrace řízení) však [název soudu] souhlasit nemůže. [název soudu] již v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod [číslo] 2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěry, podle nichž poté, co nastaly účinky koncentrace řízení podle ust. § 118b o.s.ř., účastníci (nejde-li o výjimky stanovené zákonem) nemohou uvádět jen takové rozhodné skutečnosti o věci samé, ohledně nichž mají podle hmotného práva povinnost tvrzení, a označovat jen takové důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost; účinky koncentrace řízení nebrání účastníkům popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo se vyjadřovat k důkazům označeným druhou stranou sporu. K projevu, jímž účastník vyjadřuje svůj žalobní požadavek nebo stanovisko k němu, jímž uplatňuje své procesní námitky, jímž shrnuje své návrhy učiněné za řízení, jímž se vyjadřuje k dokazování a ke skutkové a právní stránce věci nebo jímž sděluje svůj názor, jak má být věc soudem rozhodnuta, soud vždy přihlédne, i když je účastník učinil až poté, co nastaly účinky koncentrace řízení podle ust. § 118b o.s.ř. Účinky koncentrace řízení nenastanou, jestliže o ní a o jejích účincích nebyli účastníci poučeni jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době koncentrace řízení nastat.

41. [název soudu] se proto dále zabýval tím, zda dané řízení bylo vskutku kvalifikovaně zkoncentrováno. Z obsahu spisu se přitom podává, že soud I. stupně o dopadech koncentrace účastníky řádně poučil v předvolání k prvnímu jednání (prostřednictvím standardizovaných tiskopisů – tehdy vz. 028 a 029 o.s.ř.). Při prvním jednání dne [datum] bylo dáno účastníkům obecné poučení o koncentraci řízení podle ust. § 118b o.s.ř. a žalobce byl současně poučen podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., že má„ ke svým tvrzením předložit aktualizovaný výpis z katastru nemovitostí ohledně předmětných nemovitostí“. V závěru tohoto jednání byla žalobci ještě stanovena dodatečná lhůta k doplnění skutkových tvrzení a návrhů důkazů„ ve věci žalované“, a to do [datum]. Tento postup ovšem procesně správný nebyl, když z protokolu o jednání již není zřejmé, ke kterému jedinečnému okamžiku měla oběma účastníkům uplynout koncentrační lhůta.

42. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, [název soudu] vysvětlil, že rozhodne-li soud o koncentraci řízení, zavazuje jeho usnesení všechny účastníky řízení; účinky usnesení tedy působí nejen vůči účastníku, který je nečinný nebo který přes výzvy soudu nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo neoznačil potřebné důkazy, ale také proti účastníku, na jehož návrh soud koncentraci řízení nařídil. Z principu rovného postavení účastníků občanského soudního řízení (§ 18 odst. 1 o.s.ř.) vyplývá též to, že všichni účastníci řízení musí mít stejnou možnost uvádět rozhodující skutečnosti a navrhovat důkazy k jejich prokázání a že omezení v této možnosti, dané koncentrací řízení, musí dopadat na všechny účastníky stejnou měrou a ve stejném rozsahu. Přestože se závěry zmiňovaného rozhodnutí vztahovaly k dříve účinné procesní úpravě, kdy soud v zásadě nařizoval koncentraci řízení usnesením, a to jen na návrh některého z účastníků řízení (šlo tehdy o tzv. fakultativní koncentraci), zatímco v rozhodné době a i nyní účinná právní úprava vycházejí z předpokladu, že ke koncentrací řízení dochází při splnění všech zákonných podmínek ze zákona (tzv. obligatorní koncentrace), s ohledem na obdobný způsob stanovení konce lhůty k uplatnění tvrzení a důkazů i s přihlédnutím k charakteru a významu daného procesního institutu jsou závěry posledně zmiňovaného rozsudku [název soudu], že koncentrace musí na všechny účastníky řízení dopadat symetricky, i nadále použitelné. Odtud plyne, že jestliže v projednávané věci byli účastníci při prvním jednání poučeni o koncentraci řízení a (současně) lhůta k uplatnění, resp. doplnění (některých) tvrzení a důkazů byla poskytnuta toliko žalobci a nikoliv již žalované, nebyly z důvodu pochybení na straně procesního soudu splněny zákonné předpoklady, s nimiž by se mohl pojit závěr o procesně korektním nastolení koncentrace řízení. Z uvedeného plyne, že tvrzení a důkazy předložené žalovanou, které měl, zčásti i oproti soudu I. stupně, odvolací soud za opožděné, takovým procesním deficitem ve skutečnosti netrpěly. Rozsudek odvolacího soudu je tak z výše vyložených důvodů v posouzení dopadů koncentrace řízení nesprávný. Na odvolacím soudu nyní bude, aby se opětovně zabýval argumentací žalované uplatněnou v odvolání k posouzení toho, jaká byla majetková situace dlužníka v rozhodné době, a aby, též s přihlédnutím ke stanovisku žalobce, zvážil použitelnost důkazů provedených již soudem I. stupně, jakož i opětovně prověřil výtky žalované směřované k tomu, že mělo být k jejím návrhům učiněným do vyhlášení rozsudku soudu I. stupně (§ 119a a § 205a o.s.ř.) provedeno další navržené dokazování.

43. V dalším řízení při jednání odvolacího soudu konaném dne [datum] odvolací soud v souladu se závazným právním názorem [název soudu] konstatoval, že řízení před soudem I. stupně nebylo (až do vyhlášení napadeného rozsudku) nikdy řádně zkoncentrováno, a proto se odvolací soud bude zabývat i těmi důkazy, o nichž ve svém předchozím rozhodnutí uvedl, že k nim soud I. stupně nemohl přihlížet.

44. Odvolací soud uzavřel, že i důkazy kupní smlouvou na nemovitosti v k.ú. [obec] u [obec] ze dne [datum], žalobou o určení vlastnického práva vedenou [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], kupní smlouvou na nemovitosti v k.ú. [obec] ze dne [datum], žalobou o určení vlastnického práva vedenou [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], směnečným platebním rozkazem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a výslechem [jméno] [příjmení], jakož i důkazem označeným jako„ dotaz na [příjmení] [příjmení], jaká byla hodnota investice otce žalované k datu [datum]“, provedený formou výpisu z portfolia cenných papírů majitele [jméno] [příjmení], soud I. stupně provedl v souladu s procesními předpisy, správně je hodnotil a zjistil z nich správné skutečnosti, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje.

45. Odvolací soud rovněž souhlasí s důvody, pro něž soud I. stupně zamítl návrh na provedení dokazování, i pokud jde o důkazy rozvahami a výkazy zisku a ztrát (účetní uzávěrkami) za roky 2010 a 2011 a výslechem bývalého advokáta [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], které jsou podrobně vysvětleny v odst. 31. napadeného rozsudku.

46. V souladu s ust. § 213 odst. 4 o.s.ř. odvolací soud doplnil dokazování sdělením podstatného obsahu listin: rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a učinil z nich vlastní skutková zjištění:

47. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [název soudu] rozhodl v právní věci žalobce [jméno] [příjmení] proti žalovaným 1) [anonymizováno] a 2) [právnická osoba], [IČO], za účasti [jméno] [příjmení] jako vedlejšího účastníka na straně 2. žalované, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], o dovolání žalobce proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že se shora označený rozsudek [název soudu] ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podle odůvodnění tohoto rozsudku [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl žalobu o určení, že 1. žalovaná je vlastníkem zde specifikovaných nemovitostí v k.ú. [obec]. Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu I. stupně, když jeho předchozí rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž bylo žalobě vyhověno, [název soudu] zrušil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu [název soudu] odmítl pro vady usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Soud I. stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Žalobce je jednatelem 1. žalované a zároveň jejím společníkem s 50% obchodním podílem. 2) 1. žalovaná jednající prostřednictvím svého druhého jednatele [jméno] [příjmení] prodala dvěma kupními smlouvami ze dne [datum] [právnická osoba] s.r.o. (nynější 2. žalované) předmětné nemovitosti za kupní cenu 5 000 000 Kč, jakož i své další nemovitosti v [katastrální uzemí] za kupní cenu 15 000 000 Kč 3) Obě kupní smlouvy byly součástí komplexu vzájemně provázaných dohod uzavřených mezi žalovanými, jimiž„ v polovině roku 2011“ veškerá práva a závazky„ fakticky přešly“ z 1. žalované na 2. žalovanou, což obě žalované oznámily svým věřitelům. 2. žalovaná nabyla vlastnická práva k nemovitostem v [obec] a ve [obec], práva k ochranným známkám, vstoupila do leasingových smluv ohledně automobilů do té doby užívaných 1. žalovanou, začala používat nejméně 15 telefonních čísel obsahujících kontakty na 1. žalovanou, navázala pracovněprávní vztahy s nejméně polovinou zaměstnanců 1. žalované, obchodní zástupci 1. žalované začali vykonávat činnost pro 2. žalovanou. 4) 1. žalovaná ke konci roku 2011 vlastnila zásoby v hodnotě 4 869 000 Kč, evidovala dlouhodobý majetek v hodnotě 147 000 Kč,„ evidovala dlouhodobé i krátkodobé pohledávky i krátkodobý finanční majetek v penězích i na účtech bank“. 5) Mezi žalovanými nedošlo k uzavření písemné smlouvy označené jako smlouva o prodeji podniku či smlouva o prodeji části podniku. Na takto ustaveném základě soud I. stupně uzavřel, že vzhledem k hodnotě aktiv, které 1. žalované zůstaly po prodeji nemovitostí smlouvami ze dne [datum], nedošlo mezi žalovanými k prodeji podniku jako věci hromadné ve smyslu ust. § 5 odst. 2 obch. zák. Následně soud I. stupně podrobně vysvětlil, proč převodem nemovitostí nedošlo k prodeji části podniku ve smyslu ust. § 67a a § 487 obch. zák. Jelikož k uzavření písemné smlouvy o převodu podniku či části podniku 1. žalované nedošlo a žalobci se„ nepodařilo prokázat“ ani„ faktický převod“ jejího podniku či části podniku, k platnosti převodu nemovitostí na 2. žalovanou nebylo zapotřebí souhlasu valné hromady 1. žalované, jak stanoví ust. § 67a obch. zák. K odvolání žalobce [název soudu] rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které [název soudu] shledal nejen přípustným a důvodným. Dovolací soud odvolacímu soudu vytkl, že se dostatečně nezabýval tvrzením dovolatele, podle něhož kupní smlouva o prodeji nemovitostí byla pouze jednou z dílčích smluv, jimiž došlo, v jejich souhrnu, k převodu podniku 1. žalované na 2. žalovanou, což měly obě žalované od počátku v úmyslu. Za řádné vypořádání se s námitkou faktického převodu podniku 1. žalované nelze považovat pouhé konstatování odvolacího soudu o„ shodném tvrzení“ obou žalovaných, podle něhož neměly v úmyslu převést podnik 1. žalované ani jeho část, neboť uskutečnily pouze prodej„ zbytných aktiv“ v rámci nutné restrukturalizace majetku a závazků 1. žalované. Toto tvrzení, k němuž nebylo vedeno žádné dokazování, je v přímém rozporu s dalšími skutkovými zjištěními soudu I. stupně, podle nichž došlo k prodeji nejen nemovitostí ve [obec], ale i nemovitostí v [obec], jakož i k převodu ochranných známek, telefonních čísel, části skladových zásob, pohledávek a závazků, know-how a obchodních kontaktů z 1. žalované na 2. žalovanou a k uzavření pracovněprávních vztahů s jejími zaměstnanci. Doposud zjištěný skutkový stav tak nasvědčuje tomu, že účelem komplexu smluv bylo převést fakticky celý podnik 1. žalované.

48. V dalším řízení [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], změnil tak, že se určuje, že 1. žalovaná je vlastnicí pozemku parc. č. st. [anonymizováno], na kterém je umístěna budova [adresa], a pozemků parc. [číslo] vše v obci a k.ú. [obec] (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí krajský soud znovu hodnotil, zda mezi žalovanými nedošlo k prodeji podniku. Neuvěřil jejich jednatelům, že jejich úmyslem nebylo převést z 1. žalované na 2. žalovanou fakticky celý podnik. Deklarovaný původní záměr žalovaných zbavit 1. žalovanou dluhů to nevylučuje. 1. žalovaná nebyla před převodem majetku v průběhu roku 2011 předlužená, naopak vykazovala zisk a její aktiva byla vyšší cca o 6 000 000 Kč než převzaté závazky. Ani tvrzené konflikty mezi společníky 1. žalované a snaha jejího jednatele zachránit 1. žalovanou před neoprávněnými výběry z účtu druhým společníkem neodůvodňují uskutečnění takových transakcí, ke kterým je třeba souhlasu obou společníků (převod podniku). Krajský soud, veden závazným právním názorem [název soudu], že pro platný převod podniku není třeba, aby došlo k převodu všech složek podnikání, dovodil z jinak správně zjištěného skutkového stavu okresním soudem, že v průběhu roku 2011 došlo mezi 1. žalovanou jako prodávající a 2. žalovanou jako kupující k taktickému převodu podniku rozdělenému do více písemných i ústních dohod tak, že v důsledku těchto jednání ukončila fakticky 1. žalovaná svoji činnost a 2. žalovaná v této činnosti pokračovala. Pro platný převod podniku však bylo třeba souhlasu valné hromady 1. žalované (obou společníků) podle § 67a obch. zák. Vzhledem k jeho absenci je i kupní smlouva o převodu nemovitostí ve [obec] uzavřená dne [datum] neplatná.

49. Odvolací soud zamítl návrh žalované na doplnění dokazování znaleckým posudkem soudem ustanoveného znalce k ocenění obchodního podílu [jméno] [příjmení] ve [právnická osoba] ke dni [datum], neboť takový důkaz nemá pro rozhodnutí v této věci žádný význam, když nárok na žalovanou tvrzený vypořádací podíl by dlužníku vznikl jen v případě ukončení jeho účasti ve společnosti, k čemuž ovšem nedošlo. Nárok na výplatu vypořádacího podílu ve [právnická osoba] tedy [jméno] [příjmení] nikdy nevznikl, není proto co oceňovat. Odvolací soud zamítl rovněž návrh na doplnění dokazování výslechem [jméno] [příjmení] k tvrzené půjčce z roku 2008 ve výši 300 000 Kč, kterou měl [jméno] [příjmení] vrátit ve splátkách v letech 2012 a 2013. Jednak soud I. stupně provedl důkaz prohlášením [jméno] [příjmení] ze dne [datum], z něhož učinil potřebná skutková zjištění, a jednak absentuje jakákoliv věcná a zejména časová souvislost s odporovaným úkonem, k němuž došlo až [datum].

50. Odvolací soud uzavírá, že ani důkazy, ke kterým v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu přihlédl, ani při odvolacím jednání doplněné důkazy, z nichž bylo zjištěno pouze to, že v roce 2020 se rozhodnutím soudu o žalobách na určení vlastnictví vrátily do vlastnictví [anonymizováno] nemovitosti v katastrálním území Strážné a [obec] u [obec] prodané společnosti [právnická osoba] kupními smlouvami ze dne [datum], což ovšem na majetkové poměry [anonymizováno], a tím méně [jméno] [příjmení], nemá žádný vliv, neboť [právnická osoba] tím vznikla povinnost vratit jí zaplacenou kupní cenu, nepřinesly žádnou změnu ve skutkových a právních závěrech, které odvolací soud vyslovil ve svém předchozím rozhodnutí, na které pro stručnost odkazuje.

51. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II.

52. O nákladech odvolacího a dovolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 a § 243g odst. 1 o.s.ř. podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšnému žalobci jejich náhradu v celkové výši 8 712 Kč, sestávající z odměny advokáta za 4 úkony právní služby po 1 500 Kč podle ust. § 7 bod 4. AT (účast u 2 jednání odvolacího soudu, převzetí zastoupení pro dovolací řízení a sepis vyjádření k dovolání) 4 režijních paušálů po 300 Kč a 21% DPH ve výši 1 512 Kč.

53. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit žalobci v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).