o nařízení soudního prodeje zástavy

1. Soud prvního stupně shora citovaným usnesením rozhodl, že se nařizuje soudní prodej zástavy, a to: pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ostatní plocha (dráha) a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zahrada, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-západ, na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], k uspokojení pohledávky zástavního věřitele za zástavním dlužníkem ze smlouvy o úvěru č. PU [RČ], ke dni [datum] tvořené z úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka], smluvní pokuty v kapitalizované výši [částka], smluvního úroku ve výši 2, 5% měsíčně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka], to vše zajištěné zástavním právem zástavního věřitele k zástavě na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem č. ZSPU 49550942.02.02 ze dne [datum].

2. V řízení podle ust. § 353a a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních tak soud po nařízení jednání na základě předložených listin v dané věci uzavřel, že zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku a zástavní právo k zástavě ve vlastnictví zástavního dlužníka a jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověl. Vycházel přitom z toho, že těmito listinami (výpisem z katastru nemovitostí, smlouvou o úvěru ze dne [datum], smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem ze dne [datum], výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum], oznámením o započetí výkonu zástavního práva, notářským zápisem se svolením vykonatelnosti ze dne [datum], detailním výpočtem kapitalizované smluvní pokuty) zástavní věřitel doložil, že zástavní dlužník je vlastníkem nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] – západ, na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], a to pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ostatní plocha a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zahrada. Zástavní věřitel jako věřitel a zástavní dlužník jako zástavce uzavřeli dne [datum] smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem č. ZSPU 49550942.02.02, jejímž předmětem je zajištění nemovitých věcí (mimo jiné i předmětných pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) ve vlastnictví zástavního dlužníka ve prospěch zástavního věřitele k zajištění níže specifikovaných dluhů zástavního dlužníka vůči zástavnímu věřiteli. V čl. III smlouvy jsou specifikovány zajišťované dluhy, a to tak, že zástavní právo zajišťuje všechny dluhy dlužníka, vyplývající ze Smlouvy o úvěru č. PU [RČ], uzavřené dne [datum] mezi zástavním věřitelem a dlužníkem, a to existující k datu uzavření smlouvy i dluhy, které na základě této smlouvy o úvěru vzniknou i v budoucnu. Jedná se zejména, nikoli výhradně, o jistinu úvěru, úrok, smluvní pokutu a veškeré další závazky dlužníka, ať již existující, nebo vzniklé v budoucnu. Zástavní právo k zástavě vzniká vkladem do katastru nemovitostí. Smlouva o úvěru číslo PU [RČ] byla uzavřena mezi zástavním věřitelem a dlužníkem -společností [právnická osoba] Zástavní věřitel se zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši [částka] a dlužník se zavázal vrátit úvěr zpět nejpozději do [datum] a zaplatit sjednané úroky. Výše úroku byla sjednána na částku ve výši [částka] měsíčně, za každý i započatý měsíc poskytnutí úvěru, nejméně však na částku ve výši [částka]. Dlužník se zavázal zaplatit každou měsíční splátku úroku vždy do posledního dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem, kdy byl úvěr poskytnut. V případě prodlení dlužníka se splacením úvěru nebo úroku se zavázal dlužník zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky úvěru a úroku za každý den prodlení. V případě zesplatnění pohledávky je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní úrok ve výši 2,5 % měsíčně z nesplacené části jistiny úvěru, výše uvedenou smluvní pokutu i zákonný úrok z prodlení. Výpis z katastru nemovitostí dokládá, že předmětné nemovitosti zatěžuje smluvní zástavní právo pro existující pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím ve prospěch zástavního věřitele na základě smlouvy o zřízení zástavního práva č. ZSPU 495 [adresa].02.02 ze dne [datum] s právními účinky zápisu ke dni [datum]. Na pohledávku ze smlouvy o úvěru č. PU [RČ] bylo hrazeno na jistinu pohledávky, z původně vymáhané pohledávky v exekučním řízení tak zbyla dlužná pohledávka v podobě příslušenství. Zástavní věřitel následně uvedl výčet příslušenství dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru č. PU [RČ] ke dni [datum], a to zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka], smluvního úroku ve výši 2, 5 % měsíčně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka] a dále detailní výpočet smluvní pokuty, kterou ke dni [datum] kapitalizoval na částku celkem ve výši [částka]. Námitky zástavního dlužníka pak soud nepovažoval pro nařízení soudního prodeje zástavy za významné s tím, že zástavní smlouva je co do určení zajišťované pohledávky určitá (zajišťuje pohledávky, jichž se zástavní věřitel domáhá). Neplatnost ujednání o smluvním úroku z úvěru a smluvní pokutě z úvěrové smlouvy jednoznačně a nepochybně nevyplývá a skutečnost, že výše těchto nároků není do budoucna časově omezena, neplatnost ujednání nezpůsobuje. Skutečnost, že v katastru nemovitostí je zapsáno zástavní právo k zajištění pohledávky jako existující, zde také není podstatná, neboť soud při svém rozhodování vychází ze znění zástavní smlouvy, dle které jsou zástavním právem zajištěny všechny dluhy dlužníka, vyplývající ze Smlouvy o úvěru č. PU [RČ] ze dne [datum], a to existující k datu uzavření smlouvy i dluhy, které v budoucnu teprve vzniknou. Pokud jde o nemravnost výše smluvní pokuty (smluvené ve výši 0,1 % denně), pak soudní praxe je ustálena v názoru, že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat pouze z její výše, ale je věcí volného uvážení soudu a závisí na konkrétních okolnostech případu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V tomto řízení nelze dojít k závěru o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, když ze samotné smlouvy o úvěru toto jednoznačně a nepochybně nevyplývá. Zástavní věřitel ve svém návrhu uvedl srozumitelný mechanismus výpočtu smluvní pokuty, i smluveného úroku z úvěru (tyto mechanismy jsou uvedeny i v samotné smlouvě o úvěru). Pokud jde o námitku zástavního dlužníka týkající se úroku z prodlení, pak nárok na úrok z prodlení vyplývá přímo ze zákona (ust. § 1970 o.z.), tudíž není třeba si právo na tento úrok mezi stranami výslovně sjednávat, přičemž v zástavní smlouvě je smluveno, že zajišťuje všechny dluhy dlužníka, vyplývající se smlouvy o úvěru č. PU [RČ], tedy i budoucí. Nadto v předmětné smlouvě o úvěru je právo věřitele požadovat po dlužníkovi úrok z prodlení v zákonné výši výslovně zmíněn. Probíhající exekuční řízení, kde se zástavní věřitel domáhá uspokojení stejné pohledávky na základě jiného exekučního titulu (notářský zápis se svolením vykonatelnosti), pak nařízení soudního prodeje zástavy (jiné nemovité věci) k uspokojení této pohledávky, nebrání. Soud prvního stupně poukázal na to, že se v této fázi řízení neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků, omezuje se pouze na doložení tří zákonných podmínek ve smyslu § 358 odst. 1 z. ř. s., k jejich vyvrácení pak zástavní dlužník relevantní argumentaci neuplatnil.

3. Proti tomuto usnesení podal zástavní dlužník včasné odvolání, V prvé řadě namítal, že zástavní věřitel podal dne [datum] proti zástavnímu dlužníku žalobu na zaplacení částky ve výši předmětné zajištěné pohledávky. U Okresního soudu v Kladně tak pod sp. zn. [spisová značka] probíhá spor o tuto pohledávku, teprve se řeší její existence a výše, a přesto soud prvního stupně již nařídil prodej zastavených pozemků k uspokojení této pohledávky. Přitom měl soud správně řízení o prodej zástavy přerušit ve smyslu ust. § 109 odst. 2 o. s. ř, a to až do pravomocného rozhodnutí o existenci a výši této pohledávky. Zajištěná pohledávka tak není prozatím dostatečně doložena, resp. osvědčena. Soud prvního stupně navíc měl předně zkoumat, zda ve věci neexistuje překážka litispendence, jelikož se jedná o stejné strany a uplatnění stejné pohledávky. Zástavní dlužník dále namítal neplatnost smlouvy o úvěru č. [RČ], a to přinejmenším v ujednání smluvní pokuty a smluvního úroku. Smluvní úrok ve výši 2,5 % měsíčně z jistiny je sjednán pro případ prodlení v čl. IV. odst. 3 písm. a) smlouvy o úvěru a současně je v písm. c) téhož ustanovení ujednán zákonný úrok z prodlení. Takové ujednání si vzájemně odporuje a je v rozporu s ust. § 1970 o. z., neboť není přípustné požadovat smluvní úrok z prodlení vedle zákonného úroku z prodlení. Navíc vedle toho byla sjednána neplatně i smluvní pokuta v nepřiměřené výši 0,1 % denně za každý den prodlení. Dlužník je tak postihován za prodlení třemi způsoby současně, a to smluvním úrokem, zákonným úrokem a smluvní pokutou. Takové ujednání je neplatné pro nepřiměřenost a nesoulad těchto institutů. Smluvní pokuta je navíc formulována neurčitě a v zástavní smlouvě ani není uvedeno, že se jedná o smluvní pokutu za prodlení. I proto se jedná o neurčité a neplatné ujednání, které neodpovídá požadavkům § 1311 o. z. Dále zástavní dlužník namítal, že v čl. VII odst. 1 úvěrové smlouvy se uvádí, že věřitel je oprávněn se uspokojit, nebudou-li zajišťované pohledávky uhrazeny řádně a včas, a to ani v dodatečné lhůtě stanovené věřitelem. Věřitel nedoložil, že stanovil dodatečnou lhůtu k úhradě zajištěného dluhu. Zástavní smlouva obsahuje ujednání o budoucích dluzích, které jsou samostatnými dluhy, nikoli příslušenstvím jistiny pohledávky, avšak tyto budoucí dluhy nejsou časově ani do jejich výše v souladu s § 1311 o. z. omezeny, což činí zajištění těchto budoucích dluhů, a tedy i celou zástavní smlouvu neplatnou. V tomto směru se zástavní dlužník dovolává rozsudku Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [incidenční spisová značka], dále rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. [incidenční spisová značka], v němž krajský soud dovodil, že zástavní smlouva je neplatná, protože v ní nebylo nijak dohodnuto ohraničení budoucích pohledávek, a to ani zastropováním jejich výše ani dobou, po kterou mohou vznikat, neboť tak nejsou řádně identifikovány dluhy, které zástavní smlouva zajištuje. Zástavní dlužník dále s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Brně z [datum], sp. zn. [spisová značka] a rozhodnutí NS z [datum], sp. zn. [spisová značka] uváděl, že v ust. § 1311 o. z. jsou stanoveny obligatorní náležitosti pro přesné vymezení zajišťovaného dluhu bez ohledu na způsob zřízení zástavního práva a pokud zajištění vzniká na základě zástavní smlouvy, tak § 1312 doplňuje další podmínky pro obsah této smlouvy. S ohledem na to je nutné taktéž přinejmenším stanovit, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje. Vymezení zajišťovaných dluhů v předmětné zástavní smlouvě rovněž postrádá určení doby, ve které mají zajišťované dluhy vzniknout. V předmětné zástavní smlouvě je pouze uvedeno, že zástavní právo zajišťuje všechny dluhy dlužníka existující k datu uzavření smlouvy o úvěru a dluhy, které na základě smlouvy o úvěru vzniknou v budoucnu, přičemž dluhy vyplývajícími ze zajištěné smlouvy jsou zejména, avšak nikoli výhradně, jistina úvěru ve výši [částka], úrok (úrok ve výši 250 tis. měsíčně), smluvní pokuta (smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné části úvěru a úroku) a veškeré další závazky dlužníka, ať již existující či vzniklé v budoucnu, včetně pohledávek věřitele z případného odstoupení od zajištěné smlouvy…). Zástavní dlužník dále namítal, že v katastru nemovitostí je zapsáno zástavní právo k zajištění existující pohledávky, avšak pohledávka v době zápisu ještě neexistovala a dále toliko pro „příslušenství“ jistiny a nikoli pro smluvní pokutu, pro kterou navrhovatel požaduje nařízení soudního prodeje zástavy, a protože smluvní pokuta je samostatnou pohledávkou, a nikoliv příslušenstvím pohledávky, nedošlo platně k jejímu zajištění. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Zástavní věřitel navrhoval potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného. K námitkách zástavního dlužníka uvedl, že samotné řízení o pohledávce z úvěru, probíhající u Okresního soudu v Kladně, není překážkou rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy a nemůže jít ani o litispendenci, neboť předměty řízení jsou rozdílné (žaloba na plnění x žaloba na nařízení prodeje zástavy). Nárokovaný 2,5 % úrok není smluvním úrokem z prodlení (jak tvrdí zástavní dlužník), nýbrž běžným smluvním úrokem sjednaným jako odměna zástavního věřitele za poskytnutí úvěru. Vedle toho pak má zástavní věřitel podle smlouvy o úvěru nárok na zákonný úrok z prodlení. Předmětná žaloba se neopírá o notářský zápis, nýbrž o samotné ujednání ve smlouvě o úvěru, kde je v čl. III. a IV. sjednán smluvní úrok zcela určitě. Ostatně Krajský soud v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka] neuvedl, že by nároky na úrok z prodlení a smluvní pokutu byly nedůvodné, exekuci částečně zastavil pouze z důvodu nevykonatelnosti notářského zápisu. Sjednaná pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky je podle zástavního věřitele zcela v souladu s dobrými mravy a zejména s pozitivním právem (viz § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a judikatura, např. NS sp. zn. [spisová značka], ÚS sp. zn. III. ÚS 1169/13). Zákon nezakazuje smluvní ujednání smluvní pokuty vedle úroku z prodlení, který je dán zákonem. Výše smluvních pokut byla sjednána přiměřeně ve vztahu k obsahu smluv a případným rizikům. Námitkou nepřiměřenosti smluvní pokuty se ostatně již zabýval Krajský soud v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka] a tuto pokutu – s ohledem na výši jistiny, podnikatelský charakter závazku – nepovažoval za nepřiměřenou. Kromě toho dále uvedl, že nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že jde o oddělitelné ustanovení v rámci smlouvy, které by samo o sobě nezpůsobovalo neplatnost ve vztahu ke zbytku. Tento soud pak ani neshledal s ohledem na povahu úvěru a okolnosti jeho sjednání dotčený úvěr tzv. přezajištěným a tudíž smlouvu o úvěru jako celek rozpornou s dobrými mravy. Tato námitka tak již byla posouzena Krajským soudem v Praze a byla shledána nedůvodnou. Podle názoru zástavního věřitele je mechanismus výpočtu smluvní pokuty formulován dostatečně. K další námitce zástavní věřitel uváděl, že zástavní dlužník byl po splatnosti pohledávky vyzván k úhradě pohledávky ze smlouvy o úvěru, a to výzvou z [datum], která mu byla doručena dne [datum]. Dále byl zástavní dlužník vyzván k úhradě smluvní pokuty 0,1 % denně ze smluvního úroku v kapitalizované výši 12 mil. Kč, počítaného sazbou 2,5 % měsíčně z částky 10 mil. Kč od [datum] do [datum], od [datum] do zaplacení, z čehož plyne, že zástavní věřitel vyzval zástavního dlužníka k plnění pohledávky a stanovil mu dodatečnou lhůtu k plnění. S odkazem na rozhodnutí NS sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] je zástavní věřitel přesvědčen, že zástavní smlouva je určitá a platná. Určení příslušenství věci pak nepředstavuje podstatnou náležitost zástavní smlouvy. Vzniklo-li zástavní právo k věci, vztahuje se také na její příslušenství (např. NS [spisová značka]). Zápis do katastru nemovitostí sice neobsahuje údaj o smluvní pokutě, tento údaj je však součástí smluvních vztahů mezi účastníky, na které je v katastru nemovitostí odkazováno (smlouva o úvěru a zástavní smlouva), tj. podmínka § 1312 o. z. byla naplněna (viz též ÚS II. ÚS 502/23). Pokud zástavní dlužník odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Brně z [datum], sp. zn. [incidenční spisová značka] ohledně identifikace pohledávek, pak přehlíží, že toto rozhodnutí bylo následně změněno rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka], v němž vrchní soud vysvětlil, že „určitou dobu“, ve které mají dlužníku vznikat vůči zástavnímu věřiteli dluhy určitého druhu, lze vymezit dobou trvání konkrétní smlouvy, z níž tyto zajištěné pohledávky vznikají (§ 1311 odst. 2 o. z.). Přitom zde šlo o dluh včetně v budoucnu přirostlého příslušenství a případných dalších v budoucnu vzniklých nároků ze smlouvy o zápůjčce, typicky smluvní pokuty. Proto není žádný důvod, proč by zástavní smlouva měla být uzavřena v rozporu s ustanovením § 1311 o. z. Zástavní smlouva přímo odkazuje na smlouvu o úvěru č. PU [RČ] ze dne [datum] a jasně a srozumitelně definuje všechny nároky, které jsou zástavním právem zajištěny (čl. III. odst. 2 zástavní smlouvy), proto nelze dojít k závěru, že by mohlo jít o zaměnitelné pohledávky.

5. Odvolací soud podle ust. § 212, § 212a a násl. o.s.ř. v rámci nařízeného jednání přezkoumal napadené usnesení včetně postupu soudu prvního stupně, který předcházel jeho vydání, a odvolání zástavního dlužníka důvodným neshledal.

6. Podle § 358 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Tzn. jedná se o tyto skutečnosti, za jejichž splnění soud nařídí prodej zástavy: 1. skutečnost, že zástavnímu věřiteli vznikla tvrzená pohledávka (lze ji doložit např. smlouvou, ze které právo na plnění vyplývá), 2.skutečnost, že tato pohledávka je zajištěna zástavním právem k zástavě, jejíhož prodeje se zástavní věřitel žalobou domáhá, 3. vlastnické právo zástavního dlužníka k zástavě. Všechny tyto tři skutečnosti musí být splněny. Další skutkové okolnosti pak soud při rozhodování o nařízení prodeje zástavy nezkoumá. Není proto ani rozhodné, zda dříve vzniklá pohledávka zástavního věřitele existuje i v okamžiku rozhodování o nařízení prodeje zástavy, příp. zda existuje ve výši, v jaké původně vznikla. Těmito dalšími otázkami se soud v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy nezabývá a své uplatnění mohou mít jen ve fázi druhé, nařídí-li soud na návrh zástavního věřitele výkon rozhodnutí prodejem zástavy. Zástavní dlužník může v první fázi řízení důvodně zpochybňovat jen to, zda tyto tři skutečnosti byly zástavním věřitelem opravdu doloženy. Právní úprava zakotvená v cit. ust. § 358 odst. 1 totiž sleduje rychlost řízení a ochranu zájmu věřitele, což se projevuje právě v omezení přezkumu návrhu věřitele anebo v možnosti rozhodnout věc bez nařízení jednání.

7. Soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda byly doloženy rozhodné skutečnosti, vždy přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, avšak jen tehdy, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo (Srov. rozh. Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [spisová značka]). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [spisová značka] to, že důvod neplatnosti smlouvy vyšel z jejího obsahu nebo jinak za řízení najevo, znamená, že „je z obsahu spisu zřejmý, evidentní, nevzbuzující pochybnosti, že jej nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků a že nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzení účastníků týkajícím se platnosti smlouvy, neboť povaha řízení o soudním prodeji zástavy, určená kruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 200z o. s. ř., neumožňuje soudu provést dokazování k takovým tvrzením.“ V tomto řízení Nejvyšší soud dospěl k závěru, že z provedených důkazů (lékařských posudků) vyplývá, že zdravotní stav dlužníka může způsobovat, že není (nebyl) způsobilý řádně činit ve věci procesní úkony, a proto napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání. Obdobně Nejvyšší soud posoudil neplatnost smlouvy o půjčce, která svým obsahem v její části, v níž byl stanoven vyšší úrok z prodlení než stanoví nařízení vlády č. 142/1994 Sb., odporovala zákonu, a proto byla v této části podle ust. § 39 a 41 o. z. (1964) podle názoru NS neplatná, a to proto, že kogentní povaha ustanovení § 517 odst. 2 o. z. vylučuje, aby výše úroku byla v občanskoprávních vztazích dohodnuta jinak, než stanoví právní předpis, který toto ustanovení provádí (srov.: rozh. NS z [datum], sp. zn. [spisová značka]) anebo jako absolutně neplatný právní úkon Nejvyšší soud posoudil zástavní smlouvu, u níž byl důvod neplatnosti – zřejmý bez dalšího – již z obsahu této smlouvy (srov.: rozh. NS z [datum], sp. zn. [spisová značka]). Tato poslední dvě rozhodnutí NS akceptoval ve své judikatuře též Ústavní soud (např. usnesení ÚS z [datum], sp. zn. II. ÚS 552/17) a doplnil, že „soud přihlíží – což je vlastně výjimka - i při rozhodování o nařízení prodeje zástavy též k eventuální neplatnosti zástavní smlouvy, tato neplatnost však musí být zjevná.“

8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [spisová značka] zástavní dlužník podal dovolání proto, že podle odvolacího soudu stačilo ke splnění podmínek pro nařízení prodeje zástavy mimo jiné osvědčení, že zajištěná pohledávka byla zástavním věřitelem – v souladu se smluvním ujednáním – zesplatněna, ačkoliv podle názoru dovolatele nebylo najisto prokázána, že by se pohledávka opravdu stala splatnou, neboť o tom, zda pohledávka je či není splatná, nebylo dosud rozhodnuto v řízení o žalobě zástavního dlužníka, jímž se brání úkonu žalobce spočívajícím v zesplatnění úvěru; proto bylo namístě řízení přerušit podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., což soudy neučinily, ačkoliv takový návrh zástavní dlužník za řízení před soudem prvního stupně učinil. Nejvyšší soud dovolání zástavního dlužníka odmítl a v odůvodnění výslovně uvedl, že „ze zákonného požadavku, aby zajištěnou pohledávku doložil zástavní věřitel, vyplývá (logicky vzato), že v řízení o soudním prodeji zástavy může být doloženo jen to, že zástavnímu věřiteli vznikla (splatná) pohledávka a že je zajištěna zástavou, jejíž prodej navrhuje, jakož i závěr, že zástavní dlužník může v tomto řízení důvodně zpochybňovat jen to, zda byly tyto skutečnosti zástavním věřitelem opravdu doloženy. K doložení zajištěné pohledávky zástavním věřitelem postačuje, jestliže budou soudu předloženy takové listiny, které rozhodné skutečnosti – vznik zajištěné (splatné) pohledávky osvědčují, tedy jeví-li se z nich tyto skutečnosti alespoň jako pravděpodobné.

9. Ústavní soud ve svém rozhodnutí z [datum], sp. zn. II. ÚS 502/23 řešil případ, kdy zápis do katastru výslovně neobsahoval informaci o použitelnosti zástavy také na smluvní pokutu. Ústavní soud k tomu uvedl, že tento údaj byl samozřejmě součástí smluvních vztahů (smlouva o zápůjčce a zástavní smlouva) mezi účastníky, tj. podmínka § 1313 o. z. byla naplněna. Ústavní soud tak odmítl tvrzení zástavního dlužníka, že pro něj není závazné znění příslušných smluv, ale pouze zápis v katastru nemovitostí.

10. Nejvyšší soud v rozhodnutí z [datum], sp. zn. [spisová značka] uvedl, že smlouva o zřízení zástavního práva pro pohledávky určitého druhu, které budou vznikat zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi v budoucnu a které z povahy věci nelze v zástavní smlouvě (vůbec) individuálně a jednoznačně identifikovat, musí – jak vyplývá z § 155 odst. 4 OZ 1964 – obsahovat též ujednání o době, ve které mohou takto určené pohledávky vzniknout, a o výši, do které se tyto pohledávky zajišťují. Vymezení doby jako „určité“ nepřekáží, není-li její konec stanoven uplynutím určitého časového období (např. měsíců), popř. uvedením konkrétního dne, k němuž běh této doby skončí, nýbrž tak, že trvání této doby je vázáno na konkrétním datem neurčitelnou objektivně zjistitelnou skutečnost, z níž je možné bez pochyb zjistit, kdy příslušné období skončí. V době sjednání příslušné dohody nemusí mít účastníci jistotu, kdy takto sjednaná doba uplyne, je však jisté, že daná skutečnost nastane. Jinak řečeno, požadavek vymezení „určité doby“, ve které mají v budoucnu vznikat zajišťované pohledávky, lze typově naplnit např. tím, že se tak bude dít po dobu trvání rámcové dohody upravující vzájemné obchodní vztahy účastníků.

11. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [spisová značka] je třeba požadavek identifikace zajištěné pohledávky ve smyslu § 151b odst. 4 [IBAN] mít za splněný, je-li v zástavní smlouvě charakterizována zejména vymezením předmětu plnění, osoby věřitele a osobního dlužníka, příp. právního důvodu, a to natolik nepochybně, aby bylo zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem zajištění, a aby ji nebylo možno zaměnit s pohledávkou jinou. Dále podle rozhodnutí Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [spisová značka] nemá-li zástavní věřitel vůči dlužníku v době uzavření zástavní smlouvy jinou pohledávku s předmětem plnění stejného druhu jako u zabezpečované pohledávky (tedy jiné pohledávky, zaměnitelné se zabezpečovanou pohledávkou), je zabezpečovaná pohledávka ve smlouvě o zřízení zástavního práva dostatečně určitě určena i tehdy, vymezuje-li ji jen údaj o osobě dlužníka a předmětu plnění, neboť za těchto okolností je z uvedených údajů zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem zabezpečení, aniž by ji bylo možné zaměnit s jinou pohledávkou zástavního věřitele vůči dlužníku.

12. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [spisová značka] určení příslušenství zastavované věci nepředstavuje podstatnou náležitost smlouvy o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvy). Vzniklo-li zástavní právo k věci, vztahuje se vždy také na její příslušenství; to platí i tehdy, kdyby ve smlouvě o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvě) provedené označení příslušenství zastavované věci bylo neurčité nebo nesrozumitelné.

13. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci z [datum], čj [spisová značka] byl k odvolání žalobce změněn rozsudek Krajského soudu v Brně z [datum], čj. [incidenční spisová značka]. V odůvodnění vrchní soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] uvedl, že určitou dobu, ve které mají dlužníku vznikat vůči zástavnímu věřiteli dluhy určitého druhu, lze vymezit dobou trvání konkrétní smlouvy, z níž tyto zajištěné pohledávky vznikají (§ 1311 odst. 2 o. z.). Tak tomu v projednávané věci bylo, když zástavní smlouva odkazovala na současně uzavíranou smlouvu o zápůjčce. Šlo zde o zcela typickou situaci, kdy byl současně s poskytnutím zápůjčky zajišťován dluh vydlužitele zástavním právem, a to dluh včetně v budoucnu přirostlého příslušenství a případných dalších v budoucnu vzniklých nároků ze smlouvy o zápůjčce, typicky smluvní pokuty. Odvolací soud z tohoto důvodu neviděl jediný důvod, proč by zástavní smlouva, tak jak byla uzavřena, měla být neplatná.

14. Rozhodnutím ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] rozhodoval Krajský soud v Praze jako odvolací o návrhu povinných (včetně zástavního dlužníka) proti zástavnímu věřiteli o návrhu na zastavení exekuce, a to tak, že exekuci částečně zastavil a co do zbytku odvolání povinných odmítl. Exekuce byla nařízena soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO]. Exekučním titulem byl notářský zápis s prohlášením o vykonatelnosti pohledávek ze smlouvy o úvěru č. PU [RČ], uzavřené dme [datum]. Povinné osoby navrhovaly zastavit exekuci v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku, protože byly podle nich neplatně sjednané sankce v případě prodlení s úhradou dluhu, když příslušenství dluhu a smluvní pokuta byly sjednány v nepřiměřené výši a v rozporu s dobrými mravy. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že při stanovení plnění procentem z nějaké peněžní částky (typicky u úroků nebo sankčních plnění) musí být zřejmý mechanismus výpočtu, tj. musí být určitelné, z jaké konkrétní částky se k určitému okamžiku počítá a kdy je splatnost takto stanovené částky. Pokud šlo o vykonatelnost smluvního úroku 2,5 % měsíčně z části jistiny za každý započatý měsíc prodlení se splatností k poslednímu dni daného kalendářního měsíce, dospěl krajský soud k závěru, že musí jít o dlužnou částku vztahující se k jistině, není však patrné v kontextu vazby povinnosti k placení úroku stanoveného procentním vymezením z nějaké částky za každý započatý měsíc prodlení, z jaké částky má být k jakému okamžiku úrok vyměřován, zejména pokud by byl dluh částečně splacen, tedy v průběhu měsíce by se základ pro výpočet změnil nebo dokonce by byl zcela doplacen v průběhu měsíce. V kontextu toho je mechanismus výpočtu tohoto nároku nesrozumitelným a trpí tak absencí materiální vykonatelnosti. Avšak to, že smluvní úrok 2,5 % měsíčně není v exekučním titulu vymezen určitě a není tak materiálně vykonatelný, současně neznamená, že na něj zástavní věřitel nemá hmotněprávní nárok (jen jej nemůže bez přezkumu a rozhodnutí z nalézacího řízení vymáhat). Ostatní nároky pokryté dotčeným titulem byly podle krajského soudu vymezeny dostatečně určitě a srozumitelně. Pokud šlo o námitku neplatnosti úvěrové smlouvy pro nepřiměřené smluvní podmínky, zejména pro nepřiměřeně vysoký smluvní úrok a dále sankční pokutu sjednanou pro případ placení s prodlením, dospěl krajský soud k závěru, že s ohledem na povahu úvěru a okolnosti jeho sjednání dotčený úvěr není tzv. přezajištěným a tudíž smlouva o úvěru jako celek není rozporu s dobrými mravy. Úvěr byl poskytnut zástavním věřitelem jako nebankovním subjektem s předpokladem krátkého splacení (do tří měsíců). Jak úrokovou sazbu (která je vyšší než průměrná sazba v bankovní sféře), tak smluvní pokutu, plnící funkci uhrazovací prevenční ale i sankční (postihující dlužníka za neplnění povinnosti), nelze považovat za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy.

15. Odvolací soud v dané věci shodně se soudem prvního stupně shledal osvědčenými předpoklady pro nařízení prodeje nemovité zástavy ve vlastnictví zástavního dlužníka: pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ostatní plocha (dráha) a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zahrada, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-západ, na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa] ve vztahu ke splatné pohledávce tvořenou příslušenstvím pohledávky a smluvní pokutou (konkrétně úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka], smluvní pokutou v kapitalizované výši [částka] a smluvním úrokem ve výši 2,5% měsíčně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka]), vzniklou na základě smlouvy o úvěru číslo PU [RČ] ze dne [datum], která byla na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem číslo ZSPU 495 [adresa].02.02 zajištěna zástavním právem ke shora označeným nemovitým věcem, jež jsou ve vlastnictví zástavního dlužníka, a to na základě předložených listin – výpisu z katastru nemovitostí k. ú. [adresa], LV 290, smlouvy o úvěru číslo PU [RČ] ze dne [datum], smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem ze dne [datum], výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum], oznámení o započetí výkonu zástavního práva, notářského zápisu se svolením vykonatelnosti ze dne [datum], výpočtu kapitalizované smluvní pokuty. Vyplývá z nich, že dne [datum] byla mezi zástavním věřitelem a úvěrovým dlužníkem [právnická osoba] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se zástavní věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši [částka] a dlužník se zavázal vrátit úvěr zpět nejpozději do [datum] a zaplatit sjednané úroky. Výše úroku byla sjednána na částku ve výši [částka] měsíčně, za každý i započatý měsíc poskytnutí úvěru, nejméně však na částku ve výši [částka]. Dlužník se zavázal zaplatit každou měsíční splátku úroku vždy do posledního dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem, kdy byl úvěr poskytnut. V případě prodlení dlužníka se splacením úvěru nebo úroku se zavázal dlužník zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky úvěru a úroku za každý den prodlení. V případě zesplatnění pohledávky je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní úrok ve výši 2,5 % měsíčně z nesplacené části jistiny úvěru, výše uvedenou smluvní pokutu i zákonný úrok z prodlení. Shora označené nemovitosti zatěžuje smluvní zástavní právo pro existující pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím ve prospěch zástavního věřitele na základě smlouvy o zřízení zástavního práva č. ZSPU 495 [adresa].02.02 ze dne [datum] s právními účinky zápisu ke dni [datum]. Na pohledávku ze smlouvy o úvěru č. PU [RČ] bylo hrazeno na jistinu pohledávky. Zástavní věřitel uvedl výčet příslušenství dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru č. PU [RČ] ke dni [datum], a to zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka], smluvního úroku ve výši 2, 5 % měsíčně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka] a dále detailní výpočet smluvní pokuty, kterou ke dni [datum] kapitalizoval na částku celkem ve výši [částka].

16. Námitky zástavního dlužníka odvolací soud neshledal opodstatněnými. Pokud jde o namítané nedostatečné doložení pohledávky zástavním věřitelem vzhledem k současně podané žalobě na zaplacení, tak v této žalobě se jedná o jiný právní důvod a pro nařízení prodeje zástavy postačuje, že se pohledávka jeví jako pravděpodobná (viz například NS sp. zn. [spisová značka]). Vzhledem k tomu, že předměty řízení jsou rozdílné, námitka litispendence není namístě. Úrok 2,5 % je smluvním úrokem, sjednaným jako odměna za poskytnutí úvěru. To odpovídá čl. IV. odst. 3 úvěrové smlouvy, v němž se uvádí, že „v případě prodlení dlužníka se splacením úvěru anebo kterékoli splátky úroku se dluh stává bez dalšího splatným k 5. kalendářnímu dni prodlení. Dlužník je v případě zesplatnění nadále povinen hradit věřiteli následující: a) smluvní úrok ve výši 2,5 % měsíčně z nesplacené části jistiny úvěru za každý i započatý měsíc prodlení, přičemž smluvní úrok je splatný k poslednímu kalendářnímu dni příslušného měsíce; b) smluvní pokutu podle čl. IV.1, přičemž smluvní pokuta je splatná každý kalendářní den následující po dni prodlení; c) zákonný úrok z prodlení z dlužné listiny úvěru a smluvního úroku od data zesplatnění úvěru do zaplacení.“ Dále pak zákon nezakazuje dohodnout vedle smluvní pokuty též zákonný úrok z prodlení. Pokud jde o výši smluvní pokuty 0,1 % denně, nejeví se taková pokuta nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy (a tedy smlouva jako celek neplatnou) - viz příslušná judikatura, dále též § 122 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kde se uvádí, že smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně; zde jde navíc o vztah mezi podnikateli. Pokud jde o rozsudek sp. zn. [incidenční spisová značka], na který zástavní dlužník poukazoval ve své námitce ohledně neplatnosti zástavní smlouvy pro neurčitost vymezení zajištěné pohledávky, tak Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] tento rozsudek změnil (uznal zástavní smlouvu za platnou) a uvedl, že ve věci sp. zn. [spisová značka] NS vysvětlil, že určitou dobu, ve které mají dlužníku vznikat vůči zástavnímu věřiteli dluhy určitého dluhu lze vymezit dobou trvání konkrétní smlouvy, z níž tyto zajištěné pohledávky vznikají. Zástavní smlouva zde odkazovala na současné uzavíranou smlouvu o zápůjčce. Rozhodně proto v nyní posuzovaném případě nelze uvést, že by se jednalo o zjevně neplatnou zástavní smlouvu, resp. neplatnost smlouvy zřejmě nevyplývá již z jejího obsahu. Odvolací soud s poukazem na shora uvedené judikáty (sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]) trvá na tom, že předmětná pohledávka byla dostatečně doložena pro I. fázi nařízení prodeje zástavy. Ve smlouvě je uvedeno, že zajišťuje „všechny dluhy dlužníka vyplývající ze smlouvy o úvěru, existující k datu uzavření smlouvy o úvaru a dluhy, které na základě smlouvy o úvěru vzniknou v budoucnu“ (čl. III odst. 1 zástavní smlouvy). Údaj o použitelnosti zástavy také na smluvní pokutu nemusí být obsažen v zápisu do katastru nemovitostí, pokud je uveden - jak tomu je v daném případě - v příslušné smlouvě (viz rozh. ÚS II. ÚS 502/23). Pokud pak zástavní dlužník tvrdil, že zástavní věřitel nesplnil čl. VII odst. 1 zástavní smlouvy o stanovení dodatečné lhůty k uhrazení dluhů, tak zástavní věřitel dopisem z [datum] doložil, že zástavní dlužník byl jako ručitel vyzván k úhradě dluhu.

17. Ze shora uvedeného vyplývá, že veškeré zákonné podmínky pro nařízení soudního prodeje zástavy zástavní věřitel splnil, a proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).