o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 16. 9. 2021 č. j. 20 C 80/2021-38, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 10. 2021 č. j. 20 C 80/2021-43

1. Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) shora uvedeným rozsudkem, ve spojení s opravným usnesením, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vyloučení pozemků v [katastrální uzemí] - parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba: [příjmení] [jméno], č. ev. [anonymizováno] a parc. [číslo] z exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], pod sp. zn. [spisová značka] (výrok I.), a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. a opravné usnesení).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě na vyloučení nemovitých věcí z exekuce vedené k vymožení pohledávky žalované (oprávněné) vůči bývalé manželce žalobce (povinné), kterou žalobce odůvodnil tím, že exekučním příkazem byla nařízena exekuce předmětných nemovitých věcí (jako nevypořádaného SJM) k vymožení pohledávky žalované vůči jeho bývalé manželce, a jelikož poté nemovité věci na základě vypořádání SJM připadly do jeho výlučného vlastnictví, žalobce jako třetí osoba (rozvedený manžel povinné) uplatňuje právo vylučující jejich postižení v exekuci podle ust. § 267 občanského soudního řádu (o.s.ř.). Při svém rozhodování soud vycházel ze zjištění, že pověřený soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], v rámci exekuce vedené k vymožení pohledávky žalované jako oprávněné proti povinné [jméno] [příjmení] [příjmení] (rozvedené manželce žalobce), rozhodl exekučním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] o nařízení exekuce prodejem předmětných nemovitých věcí, zapsaných na [list vlastnictví] pro kat. území [příjmení] [jméno] jako SJM povinné a žalobce. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 12. 2017, č. j. 15 C 377/2015-117 (ve znění opravného usnesení) bylo vypořádáno zaniklé společné jmění žalobce a jeho bývalé manželky (povinné) tak, že dotčené nemovitosti byly přikázány do vlastnictví žalobce, a dluh, který je předmětem exekučního řízení (který soud posoudil jako součást společného jmění manželů), byl přikázán k úhradě povinné. Soud prvního stupně dále zjistil, že v exekučním řízení se žalobce (v postavení manžela povinné) domáhal částečného zastavení exekuce vedené prodejem předmětných nemovitostí (mimo jiné s tím, že na základě vypořádání SJM se stal výlučným vlastníkem nemovitostí a předmětem exekučního vymáhání je dluh povinné), přičemž jeho návrh byl jako nedůvodný zamítnut (usnesením exekučního soudu ze dne 21. 12. 2018 č. j. [číslo jednací], ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2019 č. j. 20 Co 134/2019 - 80 a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 1. 2020 č. j. 20 Cdo 4043/2019-121 bylo odmítnuto dovolání žalobce). Z insolvenčního rejstříku pak soud zjistil, že ve věci žalobce je u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] vedeno insolvenční řízení zahájené vyhláškou zveřejněnou dne [datum], v němž bylo usnesením zveřejněným dne [datum] schváleno oddlužení žalobce plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty, do které byly zahrnuty i předmětné nemovité věci.

3. Na podkladě výše uvedených zjištění soud prvního stupně posoudil žalobu jako nedůvodnou. Především dospěl k závěru, že s ohledem na ust. § 229 odst. 3 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenčního zákona) a § 398 odst. 1 věty první insolvenčního zákona, žalobce není věcně legitimován k podání vylučovací žaloby ve vztahu k dotčeným nemovitostem z důvodu, že vymáhání majetku ve prospěch majetkové podstaty přísluší insolvenčnímu správci. Současně dovodil, že žalobce se nemůže účinně domáhat vyloučení nemovitých věcí při aplikaci ust. § 267 občanského soudního řádu ve znění zák. č. 139/2015 Sb., neboť exekuce vedené proti povinné (jeho bývalé manželce) se účastní v postavení manžela povinné a vylučovací žaloba podle § 267 odst. 2 občanského soudního řádu představovala způsobilou obranu manžela povinného proti postižení věcí v exekuci jen do [datum]. Nadále má manžel povinného možnost obrany proti nepřípustnému postižení majetku v exekuci výhradně návrhem na částečné zastavení exekuce podle ust. § 262b odst. 1 občanského soudního řádu, kteréžto možnosti také žalobce využil. Pro úplnost soud dodal, že žaloba by nemohla být důvodná i pokud by byly předpoklady pro její věcné posouzení, neboť by nebyl důvod odklánět se od závěrů, k nimž dospěly soudy v řízení o návrhu žalobce na částečné zastavení exekuce.

4. Proti uvedenému rozsudku podal včasné odvolání žalobce, který se zamítnutím žaloby nesouhlasil a soudu prvního stupně vytýkal nesprávné právní posouzení věci. K tvrzenému nedostatku jeho aktivní legitimace z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení a oddlužení uváděl, že aplikace ust. § 246 ins. zákona v dané věci nepřichází do úvahy. Poukazoval na to, že insolvenčnímu dlužníku není zcela zapovězeno nakládat s majetkem po zahájení insolvenčního řízení, pouze s ním nesmí nakládat způsobem, který by vedl k podstatným změnám majetkové podstaty a tím ke snížení uspokojení věřitelů. Pokud vyhověním žalobě nedojde k podstatné změně majetkové podstaty a ke snížení uspokojení věřitelů, nepředstavuje podání žaloby ve vztahu k uplatňovaným nárokům neúčinné jednání (§ 246 odst. 2 ins. zák.) a žalobce je aktivně věcně legitimován. Tento předpoklad je v dané věci splněn, neboť vyloučením nemovitostí z exekuce by nedošlo ke změně majetkové podstaty, v níž by nemovitosti zůstaly, a nedošlo by ke snížení uspokojení věřitelů. Žalobce nesouhlasil ani s názorem soudu prvního stupně, že není oprávněn domáhat se vyloučení nemovitostí žalobou podle ust. § 267 občanského soudního řádu ve znění zákona č. 139/2015 Sb. Uznával, že vylučovací žalobou se již nemůže bránit manžel povinného, ale poukazoval na to, že v dané věci vystupuje jako bývalý manžel povinné. Dovolával se výkladu k ust. § 267 občanského soudního řádu, v komentovaném znění Občanského soudního řádu Nakl. C. H. Beck r. 2017, v němž se uvádí, že excindační žalobou se může domoci vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí i bývalý manžel povinného, jestliže výkon rozhodnutí postihuje majetek, který sice dříve náležel do společného jmění povinného a jeho manžela, ale manžel jej nabyl dohodou o vypořádání společného jmění manželů. Přípustnost podání excindační žaloby bývalým manželem povinného dovozoval i z odůvodnění nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 984/19, podle kterého má bývalá manželka účastníka smíru (zavázaného platební povinností) možnost obrany proti důsledkům na její vlastnický status, jednak excindační žalobou podle § 267 o.s.ř. a jednak návrhem na zastavení exekuce ve vztahu ke své osobě. Jelikož žalobce vystupuje jako bývalý manžel povinné, nikoli jako její současný manžel, byl oprávněn podat vylučovací žalobu podle ust. § 267 o.s.ř. Žalobce trval na vyloučení nemovitostí z exekuce s tím, že k nim má jako třetí osoba (bývalý manžel povinné) právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí, a pokud by došlo k prodeji nemovitostí v rámci exekuce vedené proti jeho bývalé manželce, byl by – s ohledem na výsledek vypořádání SJM – povinen k úhradě závazků bezmála ve dvojnásobné výši než bývalá manželka, bez možnosti situaci jakkoliv ovlivnit. Vyloučení nemovitostí může legitimně očekávat, a to zejména kvůli nepoměru mezi závazky přikázané v rámci vypořádání k úhradě jemu a bývalé manželce. Žalobce navrhoval změnu rozsudku ve smyslu vyhovění žaloby, případně jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení.

5. Žalovaná se závěry soudu prvního stupně souhlasila. Ve vyjádření k odvolání zdůraznila, že soud prvního stupně správně posoudil otázku nedostatku aktivní legitimace žalobce k podání excindační žaloby při aplikaci ust. § 229 odst. 3 písm. c) a § 398 odst. 1 věty prvé insolvenčního zákona. Odmítala argumentaci žalobce ohledně jeho legitimace k podání vylučovací žaloby, jakožto bývalého manžela povinné zejména s tím, že v době postižení nemovitostí v exekuci, společné jmění manželů dosud nebylo vypořádáno a k vypořádání došlo až po postižení nemovitých věcí exekučním příkazem. Ze stejných důvodů podal již žalobce (jako manžel povinné) návrh na částečné zastavení exekuce a za situace, kdy v rámci exekučního řízení bylo prokázáno, že nemovitosti byly exekučním příkazem postiženy po právu, je podání vylučovací žaloby z jeho strany obstrukčním jednáním. Pokud jde o věcnou stránku, poukazovala na skutečnosti, které byly posuzovány v rámci exekučního řízení, a to, že vymáhaná pohledávka je dluhem vzniklým za trvání manželství, který patřil do SJM, a nemovitosti byly v exekuci postiženy jako majetek patřící do SJM v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, podle které lze takto postupovat i ve vztahu k majetku patřícímu do zaniklého SJM, které v době zahájení řízení o výkon rozhodnutí nebylo vypořádáno. V dané věci byly všechny předpoklady pro postižení nemovitostí v exekuci splněny, neboť manželství povinné a žalobce trvalo od r. [rok] do r. [rok], exekuce byla zahájena v r. [rok] a až v r. [rok] došlo k vypořádání SJM. Žalovaná navrhovala potvrzení napadeného rozsudku, který považovala za věcně správný.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu /o.s.ř.) – po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.) – přezkoumal podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. napadený rozsudek, včetně postupu soudu prvního stupně předcházejícího jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel z výše uvedených skutkových zjištění soudu prvního stupně, jimiž bylo prokázáno, že v exekuci vedené k vymožení pohledávky žalované (oprávněné v exekuci) vůči bývalé manželce žalobce (povinné), vzniklé za trvání manželství, byly postiženy předmětné nemovité věci patřící do dosud nevypořádaného SJM žalobce a povinné, a to exekučním příkazem ze dne 22. 3. 2016, č. j. [číslo jednací]. Společné jmění manželů bylo vypořádáno až v průběhu exekuce, rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 12. 2017, č. j. 15 C 377/2015-117, kterým byly předmětné nemovité věci přikázány do výlučného vlastnictví žalobce, a vymáhaná pohledávka byla přikázána k úhradě povinné.

8. Z uvedeného vyplývá, že žalobce se exekuce vedené proti povinné od počátku účastní v procesním postavení manžela povinné, a je nerozhodné, že v uvedené době jeho manželství s povinnou již bylo rozvedeno, neboť jde o procesní postavení v exekuci, pro něž je podstatné, že byl postižen majetek patřící do dosud nevypořádaného SJM (§ 36 odst. 2 ex. ř.). Pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí, resp. exekuce vedené tímto způsobem, je rozhodující stav v době zahájení řízení (§ 335a odst. 1 o.s.ř., § 69 ex. ř.), který je relevantní po celou dobu vedení exekuce, to znamená, že vypořádáním SJM (v průběhu exekučního řízení), na jehož podkladě získal žalobce do výlučného vlastnictví předmětné nemovitosti, se nic nemění.

9. Podle § 267 občanského soudního řádu ve znění zák. č. 139/2015 Sb. účinného od 1. 7. 2015 (dále jen o.s.ř.) právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. Podle § 262b odst. 1 o.s.ř. je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí.

10. Do novely občanského soudního řádu a exekučního řádu zákonem č. 139/2015 Sb. (který nabyl účinnosti [datum]) měl i manžel povinného možnost obrany proti postižení majetku v exekuci jedině podáním návrhu (žaloby) na vyloučení tohoto majetku z výkonu rozhodnutí nebo z exekuce podle § 267 o. s. ř. ve znění do [datum]. Uspěl-li s tímto návrhem v nalézacím řízení, exekuční soud přistoupil - ohledně majetku, který byl z výkonu rozhodnutí (z exekuce) pravomocně vyloučen - k částečnému zastavení soudního výkonu rozhodnutí (exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. f) o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2015. Podle čl. II bodu 3 zákona [číslo] Sb., po účinnosti uvedeného zákona, bylo možno rozhodnout podle dosavadních právních předpisů již jen o návrzích na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí podle § 267 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., pokud byly podány přede dnem nabytí účinnosti zákona. Smyslem této přechodné úpravy bylo zajistit, aby věcným rozhodnutím bylo možno ukončit probíhající řízení o návrhu na vyloučení věci z výkonu (z exekuce) podanému podle dosavadní právní úpravy a manžel povinné nemusel na základě stejných skutečností podávat návrh na částečné zastavení exekuce podle § 262b odst. 1 o. s. ř.

11. Lze tedy shrnout, že k podání vylučovací (excindační) žaloby podle § 267 o.s.ř. ve znění zákona č. 139/2015 Sb. je s účinností od [datum] aktivně legitimována jen třetí osoba odlišná od povinného a manžela povinného, jejíž věc (majetkové právo nebo jiná majetková hodnota) byla postižena výkonem rozhodnutí (exekucí), ačkoliv k ní má hmotněprávní vztah, který výkon rozhodnutí nepřipouští. Třetí osobou z hlediska ust. § 267 o.s.ř. je i rozvedený manžel povinného, jehož majetek byl výkonem rozhodnutí (exekucí) neoprávněně postižen, avšak jen pokud není účastníkem vykonávacího (exekučního) řízení v procesním postavení manžela povinného a nemůže se bránit návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) dle § 262b odst. 1 o.s.ř.

12. Z výše uvedeného (bodů 9 -11) vyplývá, že nemůže obstát argumentace, potažmo postup žalobce, který se domáhal, jak zastavení exekuce při aplikaci ust. § 262b odst. 1 o.s.ř. (v procesním postavení manžela povinné), tak i vyloučení majetku z exekuce podle ust. § 267 o.s.ř. (jako bývalý manžel, tj.„ třetí osoba“). Jak již bylo shora uvedeno, jestliže se manžel, potažmo bývalý manžel povinného účastní exekuce v procesním postavení manžela povinného, jediným přípustným způsobem jeho obrany proti postižení jeho majetku ve větším rozsahu než připouští zákon, je návrh na zastavení exekuce ve vztahu k nepřípustně postiženému majetku podle ust. § 262b odst. 1 o.s.ř. Pouze pokud je majetek bývalého manžela postižen bez jeho účasti v exekučním řízení (kdy se nemůže bránit návrhem na zastavení exekuce, neboť není jejím účastníkem), může (musí) se jako„ třetí osoba“ bránit podáním vylučovací žaloby podle § 267 o.s.ř. Jelikož se žalobce exekučního řízení účastní v procesním postavení manžela povinné, není subjektivně legitimován k podání vylučovací žaloby podle § 267 o.s.ř. v platném znění a svojí„ obranu“ může účinně uplatnit jen návrhem na zastavení exekuce dle § 262b odst. 1 o.s.ř., což také již učinil návrhem, který byl meritorně posouzen a pravomocně zamítnut.

13. Dlužno konstatovat, že pokud by zákon připouštěl možnost věcného posuzování obrany manžela povinného proti nepřípustnému postižení majetku v exekuci jak excindační žalobou podle ust. § 267 o.s.ř., tak i návrhem na částečné zastavení exekuce podle ust. § 262b odst. 1 o.s.ř., pravomocné rozhodnutí ve věci dříve rozhodnuté by nutně tvořilo překážku věci rozsouzené a novému věcnému projednání by bránil nedostatek podmínky řízení bez ohledu na to, že jde o řízení jiného charakteru (exekuční a nalézací). Tento názor koresponduje s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5160/2017, v němž byla řešena situace, vzniklá v souvislosti se změnou dosavadní právní úpravy zákonem č. 139/2015 Sb., kdy manžel povinného podal návrh na částečně zastavení exekuce podle nové právní úpravy (ust. § 262b odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném od 1. 7. 2015), ačkoli jeho žaloba na vyloučení věci z exekuce podaná za účinnosti předchozí úpravy (§ 267 odst. 1,2 o.s.ř. ve znění účinném do 30. 6. 2015) byla již pravomocně zamítnuta. Nejvyšší soud zaujal právní názor, že předchozí pravomocné zamítavé rozhodnutí o vylučovací žalobě podle dříve platné právní úpravy, tvoří překážku věci rozsouzené ve vztahu k rozhodování o návrhu na zastavení exekuce podaném ze stejných důvodů podle nové právní úpravy. V posuzované věci jde o obdobnou situaci potud, že byl pravomocně zamítnut návrh žalobce podle § 262b odst.1 o.s.ř., v němž uplatnil (mimo jiné) stejné skutečnosti, jichž se nyní znovu dovolává podanou vylučovací žalobou. Rozdíl oproti situaci řešené Nejvyšším soudem ČR je však v tom, že žalobou podle stávající zákonné úpravy (ust. § 267 o.s.ř.) žalobce svoji obranu nemůže uplatnit, takže zde nepřichází do úvahy posuzování splnění procesních podmínek pro řízení o uvedené žalobě, včetně překážky věci rozsouzené.

14. Jelikož tedy žalobce není osobou subjektivně legitimovanou k podání vylučovací žaloby podle ust. § 267 o.s.ř. v platném znění, jeho žaloba již z tohoto důvodu nemohla obstát. Za situace, kdy žalobce není oprávněn k podání žaloby podle ust. § 267 o.s.ř., nebyl důvod zabývat se tím, zda podle insolvenčního zákona je k jejímu podání legitimován žalobce či insolvenční správce. Je pravdou, že majetek zahrnutý do rozhodnutí o schválení oddlužení formou zpeněžení majetku je v dispozici insolvenčního správce, který má zajistit jeho zpeněžení a poměrné rozdělení výtěžku mezi zajištěné a nezajištěné věřitele. Předmětná žaloba, která je nepřípustná podle občanského soudního nepředstavuje žádné dispozice žalobce s majetkem patřícím do majetkové podstaty, které by byly v rozporu s dispozičním oprávněním insolvenčního správce (§ 228 ins. zák.). Z ust. § 109 odst. 1 písm. c) ins. zák. vyplývá, že exekuci, která postihuje majetek dlužníka, jakož i jiný majetek náležící do majetkové podstaty, nelze provést, což se tedy týká i exekuce, z níž žalobce požaduje vyloučit předmětné nemovitosti, k jejichž zpeněžení v exekuci nemůže dojít do skončení insolvenčního řízení. Žaloba na vyloučení nemovitých věcí z exekuce se tak s ohledem na probíhající insolvenční řízení, jeví jako zcela bezpředmětná i z hlediska účelu, který by bylo možno jejím podáním sledovat.

15. Z uvedených důvodů odvolací soud shledal napadený rozsudek soudu prvního stupně věcně správným a podle ust. § 219 o.s.ř. ho potvrdil, včetně rozhodnutí o nákladech řízení (ve znění opravného usnesení), který je v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, když úspěšná žalovaná se náhrady nákladů odvolacího řízení vzdala.