Rozhodnutí 20 CO 328/2021-109

1. Okresní soud Praha-východ (soud prvního stupně) shora uvedeným usnesením, ve znění opravného usnesení, nařídil prodej zástavy – pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro katastrální území a [územní celek], k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve výši [částka] spolu se smluvním úrokem ve výši [částka] a smluvním úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.) a zástavní dlužnici uložil zaplatit zástavní věřitelce na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce (výrok III. a opravné usnesení). Soud prvního stupně takto rozhodl na podkladě zjištění z listin předložených zástavní věřitelkou (zejm. smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], všeobecných obchodních podmínek, zástavní smlouvy č. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], výzvy k zaplacení, oznámení o zesplatnění ze dne [datum] a výpisu z katastru nemovitostí), jimiž považoval za osvědčené všechny předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy dle § 358 zákona o zvláštních řízeních soudních (z.ř.s.). Obranu zástavní dlužnice spočívající zejména v jejím tvrzení o tom, že nedošlo k zesplatnění pohledávky, posoudil jako nedůvodnou s tím, že považoval za prokázané, že oznámení o zesplatnění bylo zástavní dlužnici doručeno na adresu jejího sídla v souladu s úvěrovou smlouvou.

2. Proti usnesení o nařízení prodeje zástavy podala včasné odvolání zástavní dlužnice, která soudu prvního stupně vytýkala, že nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně namítala, že zástavní věřitelka neprokázala zesplatnění pohledávky a pohledávka, pro kterou je požadováno nařízení prodeje zástavy, neodpovídá splatnému dluhu. K tvrzenému zesplatnění uváděla, že oznámení o ze dne [datum], předložené zástavní věřitelkou, jí nebylo doručeno, neboť ho převzala osoba označená jako„ [příjmení]“, která nebyla a není jejím zaměstnancem, ani nebyla pověřena přejímáním zásilek, a doručení je tedy právně neúčinné. Listinu předloženou zástavní věřitelkou, označenou jako„ druhopis dodejky k reklamaci [číslo]“, považovala za neprůkaznou a popírala správnost uvedeného listinného důkazu, který dodatečně vystavila České pošta ve prospěch zástavní věřitelky. V řízení tak nebylo prokázáno, že došlo k zesplatnění pohledávky, které je nezbytným předpokladem pro vyhovění návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy. Vzhledem k tomu, že nedošlo k zesplatnění pohledávky ze smlouvy o úvěru, je výše splatné pohledávky nižší než uvedená v návrhu na soudní prodej zástavy, neboť může zahrnovat pouze nezaplacené splátky podle úvěrové smlouvy. Zástavní dlužnice navrhovala změnu napadeného usnesení tak, že návrh na soudní prodeje zástava bude zamítnut.

3. Zástavní věřitelka s odvoláním nesouhlasila. Tvrzení zástavní dlužnice o tom, že oznámení o zesplatnění jí nebylo doručeno, považovala za neprůkazné a účelové. Současně poukazovala na charakter řízení o soudním prodeji zástavy, v němž se dokazování neprovádí a vychází se jen z osvědčení rozhodných skutečností. K výzvě odvolacího soudu specifikovala požadované smluvní úroky ve výši [částka] tak, že jde o vyčíslené smluvní úroky za poskytnutí úvěru za období od [datum] do [datum] v sazbě [anonymizováno] ročně, stanovené podle bodu 6.2 Obchodních podmínek ve spojení s měsíční referenční sazbou 1M Euribor, za období od [datum] do [datum] z jistiny [částka] a za období od [datum] do [datum] z jistiny [částka]. Dále upřesnila, že úroky z prodlení v sazbě 15 % ročně od [datum] do zaplacení požaduje z jistiny ve výši [částka]. Zástavní věřitelka navrhovala potvrzení napadeného usnesení.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu /dále o.s.ř.) - v rámci nařízeného odvolacího jednání - přezkoumal podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. napadené usnesení, jakož i postup soudu prvního stupně, který jeho vydání předcházel, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti zástavní dlužnice, resp. jejího zmocněného zástupce, který se k jednání omluvil ze zdravotních důvodů a souhlasil s jednáním ve své nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř., § 211 o.s.ř.).

5. Odvolací soud při svém rozhodování - stejně jako soud prvního stupně - vycházel z listin předložených zástavní dlužníkem, z nichž učinil skutková zjištění relevantní pro posouzení dané věci. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] zjistil, že byla uzavřena mezi věřitelkou (zástavní věřitelkou) [právnická osoba] a [právnická osoba] (zástavní dlužnicí) jako dlužníkem (klientem) a [právnická osoba] jako spoludlužníkem. Předmětem smlouvy bylo čerpání úvěru až do výše [částka] (do [datum]), který se dlužník zavázal splácet měsíčními splátkami ve výši [částka], splatnými vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude zaplacena dne [datum] a poslední splátka ve výši nesplacené části úvěru bude splatná dne [datum] (den konečné splatnosti). Součástí smlouvy jsou podle ujednání ve smlouvě všeobecné obchodní podmínky, obchodní podmínky, ceník a přílohy. Podle čl. III smlouvy, ve znění dodatku [číslo] ke smlouvě o úvěru ze dne [datum], úroková sazba za poskytnutí úvěru byla sjednána jako proměnná s tím, že její výše bude stanovována jako výše referenční měsíční úrokové sazby (1M EURIBOR) se zvýšením o marži 3% ročně; podle obchodních podmínek (bodu 6.2) se v případě záporné referenční sazby kalkuluje s referenční úrokovou sazbou 0 %. Podle čl. IX bodu 2 úrok z prodlení byl sjednán ve výši základní sazby se zvýšením o 11% ročně; podle ceníku úvěrových produktů poskytovaných v eurech pro korporátní a komerční klienty činila základní sazba 4,00%. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástavní věřitelka - s odkazem na obchodní podmínky čl. 11 a čl. 12 - prohlásila úvěr, potažmo veškeré dosud nesplacené dluhy vzniklé ze smlouvy o úvěru nebo v souvislosti s ní, za okamžitě splatné s tím, že celkovou dlužnou částku vyčíslila ke dni [datum] ve výši [částka]. Z oznámení pošty o výsledku reklamace [číslo] bylo zjištěno, že reklamace zásilky zaslané [anonymizována tři slova], na adresu [adresa], že zásilka byla dodána dne [datum], příjemci pí. [příjmení], oprávněná osoba v podatelně. Stejně byla poštou vyhodnocena reklamace zásilky zaslané téhož dne adresátu [anonymizováno] [právnická osoba], na adresu [adresa]. Ze smlouvy o zastavení nemovitosti č. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] uzavřené mezi zástavní věřitelkou [právnická osoba] a zástavní dlužnicí [anonymizována tři slova], jako zástavcem, bylo zjištěno, že bylo zřízeno zástavní právo k nemovitým věcem - pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro katastrální území a [územní celek], k zajištění veškerých dluhů vzniklých ze smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne [datum] nebo v souvislosti s ní, mimo jiné na splacení jistiny úvěru, včetně jejího příslušenství (bod a/), jakož i budoucích dluhů specifikovaných v bodě b/ vzniklých do [datum] do celkové výše [částka], včetně jejich příslušenství. Podle výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro kat. území a [územní celek] je zástavní dlužnice výlučnou vlastnicí předmětných nemovitých věcí, na kterých - podle zápisu v katastru - vázne zástavní právo smluvní ve prospěch [právnická osoba] k zajištění dluhů ze smlouvy [číslo] ze dne [datum], vznikajících do [datum] do celkové výše [částka]; zástavní právo je zapsáno pod pol. V [číslo] s pořadím k [datum].

6. Hmotněprávní úprava zástavního práva je zakotvena v ust. § 1309 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 1309 odst. 1 o.z. při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. Podle § 1359 odst. 1 věta první o.z. jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona.

7. Podle § 358 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále z.ř.s.) soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Procesními předpoklady pro nařízení prodeje zástavy je tedy doložení (osvědčení) zajištěné pohledávky, zástavního práva k zástavě a osoby zástavního dlužníka (§ 358 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních).

8. Zástavní věřitelka v dané věci osvědčila zajištěnou úvěrovou pohledávku a požadované příslušenství, tedy tzv. kapitalizované úroky za poskytnutí úvěru, které k výzvě odvolacího soudu specifikovala, a smluvní úroky z prodlení. Uvedené nároky byly osvědčeny (doloženy) úvěrovou smlouvou, ve spojení s dodatkem smlouvy, obchodními podmínkami, ceníkem a oznámením o zesplatnění. Smluvní úroky v kapitalizované výši, které byly po výzvě odvolacího soudu specifikovány (úrokovou sazbou, dobou, za kterou byly vyčísleny a jistinou, z níž byly stanoveny), odpovídají předloženým listinám (úvěrové smlouvě, ve znění dodatku a obchodním podmínkám) stejně jako smluvní úroky z prodlení (úvěrové smlouvě a ceníku). Zajištění zástavním právem bylo osvědčeno zástavní smlouvou uzavřenou mezi zástavní věřitelkou a zástavní dlužnicí jako zástavcem, na jejímž podkladě byl proveden zápis zástavního práva v katastru nemovitostí a osoba zástavní dlužnice byla osvědčena výpisem z katastru nemovitostí, podle kterého je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitých věcí.

9. Námitky zástavní dlužnice, jimiž zpochybňovala zesplatnění úvěru a v této souvislosti i výši pohledávky, pro kterou byl soudní prodej zástavy nařízen, byly v této fázi soudního prodeje zástavy bezpředmětné.

10. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR se v řízení o soudním prodeji zástavy, jakožto první fázi soudního prodeje zástavy, z hlediska skutkového stavu soud zabývá jen tím, zda zástavní věřitel osvědčil (doložil) pohledávku, resp. její příslušenství, zajištěné zástavním právem k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodné skutečnosti nemusí být v první fázi řízení prokázány (postaveny najisto), ale pro nařízení soudního prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen osvědčení rozhodných skutečností, které může být zpochybněno (vyvráceno) až v druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) prodejem zástavy, zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) nebo vylučovací (excindační) žaloby podle ust. § 267 o.s.ř.

11. Názor, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků, Nejvyšší soud konstantně zastává, například v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] k tomu uvádí:„ Řízení o soudním prodeji zástavy je charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování. Protože v řízení o soudním prodeji se (pojmově) neprovádí dokazování, nepřichází v něm v úvahu použití ustanovení § 357 z. ř. s. (jeho zařazení do zákona je zjevnou legislativní chybou), a v odvolacím řízení ani ustanovení § 28 odst. 1 z. ř. s.“.

12. Pro posouzení dané věci bylo tedy podstatné, že zástavní věřitelka předloženými listinami osvědčila zákonné předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy (body 5, 8) a pokud zástavní dlužnice nařízení soudního prodeje zástavy zpochybňovala tím, že zástavou zajištěná pohledávka není splatná a navrhovala k tomu provedení dokazování, v této první fázi soudního prodeje zástavy šlo o námitku nepřípadnou a irelevantní. Svoji obranu proti nařízení soudního prodeje zástavy musí (může) uplatnit až v další fázi řízení, tedy v rámci výkonu rozhodnutí, resp. exekuce prodejem zástavy (bude-li k návrhu zástavní věřitelky zahájena), návrhem na zastavení, v němž může uplatnit i další skutečnosti vztahující se k výši pohledávky, požadovaného příslušenství, potažmo i jiné důvody, které by mohly vést k zastavení nebo částečnému zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), které nelze účinně uplatnit v této první fázi soudního prodeje zástavy (viz bod 10).

13. Z uvedených důvodů odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – vycházel z toho, že listinami předloženými zástavní věřitelkou byly doloženy (osvědčeny) všechny zákonné předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy a rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci samé proto podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil s upřesněním, že požadavek na úrok z prodlení se vztahuje k jistině.

14. Odvolací soud za použití ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. pouze změnil nákladový výrok napadeného usnesení (ve znění opravného usnesení) tak, že o nákladech řízení se nerozhoduje. O nákladech řízení před soudem prvního stupně a nákladech odvolacího řízení nebylo rozhodováno v souladu s judikaturou Ústavního soudu ČR a stávající judikaturou Nejvyššího soudu ČR (srov. např. nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 114/06 sp. zn. III. ÚS 69/16, sp. zn. I. ÚS 2246/17 a rozh. Nejvyššího soudu ČR např. zn. 21 Cdo 3126/2018, sp. zn. 21 Cdo 2046/2018, sp. zn. 21 Cdo 213/2019, sp. zn. 21 Cdo 2957/2019, sp. zn. 21 Cdo 1114/2020), která je založena na tom, že řízení o soudním prodeji zástavy není řízením samostatným a teprve po skončení vykonávacího řízení lze rozhodnout podle pravidel úspěchu či neúspěchu ve věci o celkových nákladech řízení, včetně nákladů řízení o nařízení soudního prodeje zástavy. Je-li výkon rozhodnutí, na základě vykonatelného usnesení o soudním prodeji zástavy, nařízen a proveden, přizná soud úspěšnému oprávněnému jak náklady vykonávacího řízení, tak i náklady předchozího řízení o soudním prodeji zástavy. Při zastavení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy se pak uplatní režim zakotvený v § 271 o.s.ř., neboť všechny náklady lze zařadit mezi náklady, které vznikly prováděním výkonu rozhodnutí, a soud bude zkoumat, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo, tedy bude posuzovat, zda se oprávněný nedopustil před nařízením výkonu rozhodnutí nebo při jeho provádění procesního zavinění. Pro úplnost dlužno dodat, že odvolací soud dříve při rozhodování o nákladech řízení v řízení o soudním prodeji zástavy postupoval v souladu s předchozími právními názory Nejvyššího soudu ČR vyjádřenými v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, jakož i jeho dalších rozhodnutích např. sp. zn. 21 Cdo 4521/2015 a sp. zn. 21 Cdo 5141/2015 (podle kterých soud v usnesení, kterým nařídí soudní prodej zástavy rozhodoval též o povinnosti zástavního dlužníka k náhradě nákladů řízení s tím, že nestanovil lhůtu k jejich zaplacení a určil, že přiznané náhrady nákladů se lze domoci jen z výtěžku prodeje zástavy). Od tohoto rozhodování v otázce nákladů řízení odvolací soud upustil při respektování ustálených právních názorů Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu ČR (viz shora).