Rozhodnutí 20 CO 283/2021-321

1. Soud prvního stupně shora citovaným usnesením ve výroku I. rozhodl, že se povoluje soudní prodej zástavy pro pohledávku [právnická osoba], se sídlem [adresa], PSČ: [číslo], IČO: [číslo], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B. [anonymizována tři slova], vyplývající ze Smlouvy o poskytování úvěrů, příslibů a bankovních záruk [číslo] ve znění dodatků [číslo] až [číslo] v celkové výši 94 327 558,42 Kč, a to pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba – bez čp/če, jiná st., pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba – [obec], [adresa], prům. obj., pozemku parc.č. st. [číslo], jehož součástí je stavba – bez čp/če, prům. obj., pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], ve vlastnictví [právnická osoba] a.s., se sídlem [adresa], [IČO], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo]. Podle výroku II. je zástavní dlužník povinen uhradit zástavnímu věřiteli náklady řízení ve výši 5 000 Kč, přičemž tyto náklady budou uspokojeny z výtěžku prodeje zástavy.

2. V řízení podle ust. § 353a a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních tak soud po nařízení jednání na základě předložených listin v dané věci uzavřel, že zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku a zástavní právo k zástavě ve vlastnictví zástavního dlužníka a jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověl. Vycházel z toho, že smlouvou o poskytování úvěrů, příslibů a bankovních záruk [číslo] ze dne 1. 9. 2014 včetně dodatků smlouvy 1-6 a usnesením Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne 4. 5. 2016 včetně seznamu přihlášených pohledávek bylo doloženo, že má vůči obligačnímu dlužníkovi [právnická osoba] a.s. pohledávku v celkové výši 94 327 558,42 Kč Zástavní smlouvou a výpisem z katastru nemovitostí bylo pak doloženo, že k zajištění této pohledávky bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem a zástavní dlužník je vlastníkem zástavy - a to pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba – bez čp/če, jiná st., pozemku parc.č. St. [číslo], jehož součástí je stavba – [obec], [adresa], prům. obj., pozemku parc.č. St. [číslo], jehož součástí je stavba – bez čp/če, prům. obj., pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí]. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu poukázal na to, že soud v této fázi řízení neprovádí dokazování, ale omezuje se pouze na doložení tří zákonných podmínek ve smyslu § 358 odst. 1 z.ř.s. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému zástavnímu věřiteli přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek.

3. Proti tomuto usnesení podal zástavní dlužník včasné odvolání. Namítal, že trpí zejména vadou, že bylo vydáno v rámci soudního jednání, o jehož odročení zástavní dlužník řádně, včas a důvodně žádal a soud mu upřel jeho základní právo jednání se zúčastnit. Napadené usnesení dále spočívá na nesprávném hodnocení důkazů, když zástavní věřitel zejména řádně nedoložil existenci své údajné pohledávky, kdy ani nepředložil příslušné listiny v originálech nebo úředně ověřených kopiích. Usnesení je nepřezkoumatelné, neboť se soud prvního stupně vůbec nevypořádal s námitkou ohledně neexistence předmětné pohledávky, jakož i nepravosti některých listin. Při jednání před odvolacím soudem zástavní dlužník doplnil svoje odvolání o námitku, že soud prvního stupně ve věci jednal a rozhodl přesto, že zástavní dlužník podal návrh, aby do řízení jako vedlejší účastník vstoupila [právnická osoba] a.s. a o tomto návrhu nebylo rozhodnuto. Navrhoval, aby z uvedených důvodů bylo usnesení soudu prvního stupně zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

4. Zástavní věřitel uváděl, že v daném řízení předloženými listinami osvědčil všechny rozhodné skutečnosti a navrhoval potvrzení napadeného usnesení.

5. Odvolací soud podle ust. § 212, § 212a a násl. o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení včetně postupu soudu prvního stupně, který předcházel jeho vydání a shledal důvody pro jeho částečnou změnu, nikoli však z důvodů namítaných zástavním dlužníkem. Věc přitom projednal a rozhodl v nepřítomnosti zástavního věřitele, který svoji neúčast u jednání omluvil a nežádal o jeho odročení (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

6. Řízení o soudním prodeji zástavy je od 1. 1. 2014 upraveno v ust. § 353a až § 358 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. V ust. § 354 a § 355 se uvádí, že řízení lze zahájit jen na návrh zástavního věřitele, kterým se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li jiné právní předpisy soudní prodej zástavy. Účastníky jsou zástavní věřitel a zástavní dlužník. Podle ust. § 356 tohoto zákona, ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře. Podle ust. § 357 zákona, v řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se nepoužijí. Podle ust. § 358 zákona, soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci (odst. 1). Pravomocné rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je závazné pro každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní právo k této zástavě (odst. 2). Podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy (odst. 3).

7. Podle § 358 odst. 1 zák. č. 293/2013 Sb. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Všechny tři tyto skutečnosti musí být splněny. Další skutkové okolnosti pak soud při rozhodování o nařízení prodeje zástavy nezkoumá. Není proto ani rozhodné, zda dříve vzniklá pohledávka zástavního věřitele existuje i v okamžiku rozhodování o nařízení prodeje zástavy, příp. zda existuje ve výši, v jaké původně vznikla. Těmito dalšími otázkami se soud v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy nezabývá a své uplatnění mohou mít jen ve fázi druhé, nařídí-li soud na návrh zástavního věřitele výkon rozhodnutí prodejem zástavy. Pro rozhodnutí o nařízení soudního prodeje zástavy přitom nemusí být rozhodné skutečnosti (zajištěná pohledávka, zástavní právo k zástavě, a kdo je zástavním dlužníkem) prokázány (postaveny najisto), ale postačuje, budou-li takové skutečnosti listinami nebo jinými důkazy osvědčeny. Cílem první fáze soudního prodeje zástavy totiž není zjišťování skutečného stavu věci, nýbrž toliko zjištění, zda rozhodné skutečnosti jsou osvědčeny. (srov. např. rozh. Nejvyššího soudu z 18. 3. 2015, sp. zn. 1333/2014). Postačuje tedy, aby zástavní věřitel předložil takové listiny, které jsou způsobilé rozhodné skutečnosti osvědčit, tj. jeví-li se z předložených listin nebo z jiných důkazů rozhodné skutečnosti alespoň jako pravděpodobné, resp. vedou-li takové listiny a důkazy k jejich posouzení jako pravděpodobných. Zástavní dlužník může v tomto řízení důvodně zpochybňovat proto pouze to, zda tyto skutečnosti byly zástavním věřitelem opravdu doloženy. Řízení o soudním prodeji zástavy je tedy charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 z.ř.s., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 384/2016). To, že v řízení o soudním prodeji zástavy soud zkoumá jen skutečnosti uvedené v ustanovení § 358 odst. 1 zák. č. 293/2013 Sb. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti, nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy, a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. např. rozh. Nejvyššího soudu z 21. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4305/2010). Tato ustálená judikatura Nejvyššího soudu byla aprobována i Ústavním soudem (viz např. usnesení Ústavního soudu z 26. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2858/15).

8. Soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda byly doloženy rozhodné skutečnosti, vždy přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, avšak jen tehdy, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 25. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3973/2009). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu z 15. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3837/2015 to, že důvod neplatnosti smlouvy vyšel z jejího obsahu nebo jinak za řízení najevo, znamená, že je z obsahu spisu zřejmý, evidentní, nevzbuzující pochybnosti, že jej nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků a že nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se platnosti smlouvy, neboť povaha řízení o soudním prodeji zástavy, určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 200z o.s.ř. (nyní § 358 z.ř.s.), neumožňuje soudu provést dokazování k takovým tvrzením. Podle usnesení Ústavního soudu z 18. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 552/17 přihlíží soud – jako k výjimce – i při rozhodování o nařízení prodeje zástavy též k eventuální neplatnosti např. zástavní smlouvy, tato neplatnost však musí být„ zjevná“.

9. Odvolací soud v dané věci shodně se soudem prvního stupně shledal osvědčenými předpoklady pro nařízení prodeje nemovité zástavy ve vlastnictví zástavního dlužníka: pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba — bez čp/če, jiná st, pozemku parc. č. st [číslo], jehož součástí je stavba — [obec], [adresa], prům. obj., pozemku parc.č. st [číslo], jehož součástí je stavba — bez čp/če, prům. obj., pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] ve vztahu k pohledávce z titulu nesplacených jistin z revolvingového a kontokorentního úvěru a bankovních záruk v celkové výši 88 570 324,35 Kč a úroků z prodlení v celkové výši 5 757 234,07 Kč (tj. celkem ve výši 94 327 558,42 Kč), a to na základě předložených listin — výpisu z katastru nemovitostí k. ú. [obec], [list vlastnictví], smlouvy o poskytování úvěrů, příslibů a bankovních záruk [číslo] ze dne 1. 9. 2014 ve znění dodatků [číslo] až 6, usnesení Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne 4. 5. 2016, seznamu přihlášených zajištěných pohledávek, uznaných insolvenčním správcem na přezkumném jednání dne 4. 8. 2016, smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem [číslo] ze dne 2. 2. 2015, a rovněž dodatečně předložené specifikace pohledávky včetně úroků z prodlení spolu s tabulkami dokládajícími jejich vyúčtování (tato specifikace koresponduje s údaji uvedenými v seznamu zajištěných pohledávek, které byly uznány v insolvenční věci dlužníka [právnická osoba]). Vyplývá z nich, že zástavní věřitel ([právnická osoba]) dne 1. 9. 2014 uzavřel se [právnická osoba] a. (dříve [právnická osoba]), sídlem [adresa], [IČO]„ Smlouvu o poskytování úvěrů, příslibů a bankovních záruk [číslo] ve znění dodatku č. 1 až č. 6 a na základě této smlouvy poskytl [právnická osoba] peněžní prostředky formou revolvingového a kontokorentního úvěru a formou bankovních záruk do výše úvěrového limitu 125 000 000 Kč. Dle ust. článku VI. bod 2) smlouvy se klient — [právnická osoba] — zavázal hradit úrok z prodlení ve výši 20 % p. a. Dne 2. 2. 2015 uzavřel zástavní věřitel se zástavním dlužníkem k zajištění úvěrové smlouvy smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem [číslo] jíž byl dluh úvěrového dlužníka vůči zástavnímu věřiteli zajištěn zástavním právem ke shora označeným nemovitým věcem ve vlastnictví zástavního dlužníka. Toto zástavní právo smluvní bylo na základě uvedené listiny zapsáno do katastru nemovitostí s právními účinky zápisu ke dni 5. 2. 2015 ([číslo jednací]). Usnesením Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne 4. 5. 2016 byl zjištěn úpadek firmy [právnická osoba] Zástavní věřitel přihlásil svoji pohledávku v celkové výši 94 334 058,42 Kč, přičemž zajištěné pohledávky byly ve výši 94 327 558,42 Kč. Na přezkumném jednání dne 4. 8. 2016 byly zajištěné pohledávky v plné výši 94 327 558,42 Kč uznány. Pohledávka v celkové výši 94 327 558,42 Kč se skládá z těchto jednotlivých pohledávek: 1) pohledávka z revolvingového úvěru celkem 35 786 956,46 Kč (jistina 33 426 310,76 Kč, úroky z prodlení ve výši 20 % p. a. z dlužné částky za období od 29. 12. 2015 do 3. 5. 2016 v celkové výši 2 360 645,70 Kč), kdy přesný výpočet úroku je dokládán tabulkou k výpočtu (příloha č. 1), 2) pohledávka z kontokorentního úvěru celkem 21 576 943,46 (jistina 20 145 010,51 Kč, úroky z prodlení ve výši 20 % p. a. z dlužné částky za období od 29. 12. 2015 do 3. 5. 2016 v celkové výši 1 431 932,95 Kč), kdy přesný výpočet úroku je dokládán tabulkou k výpočtu (příloha č. 2), 3) pohledávka z bankovní záruky č. [anonymizováno] celkem 4 813 263,77 Kč (jistina 4 579 215 Kč, úroky z prodlení výši 20 % p. a. z dlužné částky ve výši 4 579 215 Kč za období od 2. 2. 2016 do 3. 5. 2016 v celkové výši 234 048,77 Kč), 4) pohledávka z bankovní záruky č. [anonymizováno] celkem 47 679,05 Kč (jedná se o úroky z prodlení ve výši 20 % p. a. z částky ve výši 1 340 973,40 Kč za období od 2. 2. 2016 do 5. 4. 2016), 5) pohledávka z bankovní záruky č. [anonymizováno] celkem 11 810 910,20 Kč (jistina 11 154 060 Kč, úroky z prodlení výši 20 % p. a. z částky ve výši 11 154 060 Kč za období od 19. 1. 2016 do 3. 5. 2016 v celkové výši 656 850,20 Kč), 6) pohledávka z bankovní záruky č. [anonymizováno] celkem 11 705 566,30 Kč (jistina 11 154 060 Kč, úroky z prodlení výši 20 % p. a. z částky ve výši 11 154 060 za období od 2. 2. 2016 do 3. 5. 2016 v celkové výši 551 506,30 Kč), 7) pohledávka z bankovní záruky č. [anonymizováno] celkem 8 011,87 Kč (jedná se o úroky z prodlení ve výši 20 % p. a. z částky ve výši 1 802 640,09 Kč za období od 21. 12. 2015 do 28. 12. 2015), 8) pohledávka z bankovní záruky č. [anonymizováno] celkem 2 081 728,09 Kč (jistina 1 914 076,90 Kč, úroky z prodlení výši 20 % p. a. z dlužné částky za období od 19. 1. 2016 do 3. 5. 2016 v celkové výši 167 651,19 Kč), kdy přesný výpočet úroku je dokládán tabulkou k výpočtu (příloha č. 3), 9) pohledávka z bankovní zámky č. [anonymizováno] celkem 1 673,11 Kč (jedná se o úroky z prodlení ve výši 20 % p. a. z částky ve výši 1 003 865,40 Kč za období od 19. 1. 2016 do 21. 1. 2016), 10) pohledávka z bankovní zámky č. [anonymizováno] celkem 690 480,01 Kč (jistina 666 772,54 Kč, úroky z prodlení výši 20% p. a. z částky ve výši 666 772,54 Kč za období od 1. 3. 2016 do 3. 5. 2016 v celkové výši 23 707,47 Kč), 11) pohledávka z bankovní zámky č. [anonymizováno] celkem 5 804 346,10 Kč (jistina 5 530 818,64 Kč, úroky z prodlení výši 20 % p. a. z dlužné částky za období od 5. 2. 2016 do 3. 5. 2016 v celkové výši 273 527,46 Kč), kdy přesný výpočet úroku je dokládán tabulkou k výpočtu (příloha č. 4).

10. Námitky zástavního dlužníka nejsou opodstatněné. Soud prvního stupně ve věci rozhodl po nařízeném jednání, při kterém sdělil obsah listin, předložených zástavním věřitelem a osvědčujícím shora uvedené skutečnosti (nejednalo se tedy o případ, kdy byly skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první z.ř.s. doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře a ve věci nebylo třeba nařizovat jednání). Žádné pochybení odvolací soud neshledal ani v tom, že ve věci dne 9. 12. 2020 jednal v nepřítomnosti zástavního dlužníka. K jednání konaném před soudem prvního stupně dne 9. 12. 2020 byl zástavní dlužník řádně předvolán (předvolání k tomuto jednání mu bylo doručeno do datové schránky dne 10. 11. 2020), den před konáním jednání 8. 12. 2020 byla do datové schránky soudu doručena žádost zástavního dlužníka o odročení jednání odůvodněná vyhlášeným nouzovým stavem a zdravotní indispozicí osoby oprávněné za něj jednat, která nebyla ničím doložena. Současně zástavní dlužník navrhl vstup [právnická osoba] a.s. jako vedlejšího účastníka do řízení. Soud zástavního dlužníka dne 8. 12. 2020 vyzval, aby svoji žádost o odročení jednání doložil lékařským potvrzením s tím, že jinak jednání nebude odročeno (zástavní dlužník na tuto výzvu, která mu byla téhož dne doručena do datové schránky, nereagoval). Soud tedy jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., když zástavní dlužník ničím svoji žádost o odročení jednání nedoložil, tedy nedoložil jím tvrzený důležitý důvod k odročení jednání spočívající ve zdravotní indispozici osoby oprávněné za něj jednat. Insolvenční správce [právnická osoba] a.s. pak poté, co jej soud informoval o tom, že zástavní dlužník navrhuje jeho vstup do řízení jako vedlejšího účastníka, se svým vstupem nesouhlasil. Navíc, standardní judikatura se shodla na závěru, že vedlejší účastenství může přicházet v úvahu jen v řízení sporném a řízení v projednávané věci lze považovat za řízení tzv. nesporné, neboť povaha řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z.ř.s., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z.ř.s., jednak ani neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2020, sp. zn. 21 Cdo 504/2020). Z uvedeného vyplývá, že byť zástavní věřitel a zástavní dlužník mají (obecně) protichůdné zájmy, povaha řízení o soudní prodej zástavy neumožňuje, aby se (v procesním slova smyslu) tato kontradikce projevila, vedlejší účastenství je tak zde z povahy věci vyloučeno.

11. Pokud jde o náklady řízení, o těch se nerozhoduje s odkazem na judikaturu Ústavního soudu ČR, která se ustálila na názoru, který vyjádřil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 114/06 a který znovu deklaroval ve svých pozdějších nálezech sp. zn. III. ÚS 69/16, sp. zn. I. ÚS 2246/17 a dalších, a to, že v souladu s požadavkem spravedlnosti je, aby o nákladech řízení bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodováno až v tzv. druhé fázi soudního prodeje zástavy – ve vykonávacím řízení, tedy poté, co bude najisto postaveno, zda bylo v první fázi řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu. Ústavní soud zastává názor, že je třeba vycházet z toho, že řízení o soudním prodeji zástavy je řízením zvláštním a nelze náklady řízení poměřovat podle úspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že zástavní dlužník zde nemá v podstatě žádnou možnost obrany, nelze v této fázi řízení, přestože je žalobě vyhověno a soudní prodej zástavy nařízen, uvažovat o tom, že žalobce byl v řízení plně úspěšný a neúspěšný žalovaný má povinnost k náhradě nákladů řízení. Řízení o soudním prodeji zástavy není řízením zcela samostatným a teprve po skončení vykonávacího řízení lze rozhodnout podle pravidel úspěchu či neúspěchu ve věci o celkových nákladech řízení, včetně nákladů řízení o soudním prodeji zástavy. Je-li výkon rozhodnutí, na základě vykonatelného usnesení o soudním prodeji zástavy, nařízen a proveden, přizná soud úspěšnému oprávněnému jak náklady vykonávacího řízení, tak i náklady předchozího řízení o soudním prodeji zástavy. Vzhledem k tomu, že náklady vzniklé v řízení o soudním prodeji zástavy tvoří příslušenství pohledávky, na něž se vztahuje i zástavní právo, sdílí tyto náklady osud pohledávky. Při zastavení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy, k němuž může dojít, uplatní-li stěžovatelé námitku, že zástavní právo zaniklo (§ 268 odst. 3 o.s.ř.), se naopak k jejich ochraně uplatní režim zakotvený v § 271 o.s.ř., neboť tyto náklady lze zařadit mezi náklady, které vznikly prováděním výkonu rozhodnutí. Zde potom bude soud zkoumat, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo, tedy bude posuzovat, zda se oprávněný nedopustil před nařízením výkonu rozhodnutí nebo při jeho provádění procesního zavinění. Rovněž Nejvyšší soud ČR v současné době postupuje zcela v souladu s uvedenými právními názory Ústavního soudu (viz jeho rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3126/2018, sp. zn. 21 Cdo 2046/2018, sp. zn. 21 Cdo 213/2019, sp. zn. 21 Cdo 2957/2019, sp. zn. 21 Cdo 1114/2020).

12. Odvolací soud tak usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku I. pouze dílčím způsobem, kdy použil termín uvedený v zákoně, že se nařizuje soudní prodej zástavy, a to pro vyčíslené pohledávky zvlášť na jistinách a zvlášť na příslušenství, a ve výroku II. tak, že se o nákladech řízení nerozhoduje (§ 220 odst. 1 o.s.ř.); jinak jej jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).