Rozhodnutí 20 CO 228/2022-63

1. Okresní soud v Berouně (soud I. stupně) usnesením ze dne 10. 5. 2018 9.6.2022 č. j. 12 C 122/2022-36 rozhodl, že k uspokojení pohledávek žalobce - první pohledávky skládající se z jistiny ve výši 500.000 Kč, smluvního úroku ve výši 209.260 Kč, úroku ve výši 12% ročně z částky 709.260 Kč od [datum] do zaplacení, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05% denně z částky 709.260 Kč od [datum] do zaplacení a druhé pohledávky skládající se z jistiny ve výši 500.000 Kč, smluvního úroku ve výši 209.260 Kč, úroku ve výši 12% ročně z částky 709.260 Kč od [datum] do zaplacení, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05% denně z částky 709.260 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i k uspokojení nákladů tohoto řízení a nákladů, které prodejem zástavy vzniknou, se vůči žalovanému jako zástavnímu dlužníkovi nařizuje prodej zástavy – nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného, a to pozemku parc. [číslo] (orná půda) zapsaného na listu vlastnictví číslo [rok] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] pro k.ú. [obec], [územní celek].

2. Soud I. stupně zjistil ze smlouvy o zhodnocení ze dne [datum], že dne [datum] zástavní věřitelka se společností [právnická osoba] (dále také„ dlužník“), uzavřela smlouvu o zhodnocení, ve které dlužník garantoval zhodnocení finančních prostředků ve výši 500 000 Kč úrokovou sazbou 6% po dobu 6 let (tedy do [datum]). Dle čl. II. odst. 3 předmětné smlouvy se dlužník zavázal po uplynutí shora uvedené doby zaplatit žalobkyni částku 709 260 Kč (tj. jistina 500 000 Kč + úrok 209 260 Kč). V čl. III. odst. 1 Obchodních podmínek P10 smluvní strany sjednaly dvojnásobné zvýšení úrokové sazby pro případ, že dlužník nevrátí zástavnímu věřiteli jistinu s úrokem do [datum]. Dále smluvní strany v čl. III. odst. 1 Obchodních podmínek P10 sjednaly úrok z prodlení ve výši 0,05% z dlužné částky za každý den prodlení, tedy od [datum]. Z potvrzení o přijetí částky ze dne [datum] soud I. stupně zjistil, že zástavní věřitel poskytl dlužníkovi částku 500 000 Kč bankovním převodem, což dlužník zástavnímu věřiteli dne [datum] potvrdil. K zajištění pohledávky bylo zřízeno zástavní právo na základě zástavní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem, zapsáno pod V [číslo] v katastru nemovitostí na LV č. [rok] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] pro k.ú. [obec], [územní celek]. Podle čl. II. bod 3 zástavní smlouvy smluvní strany souhlasí, že touto zástavní smlouvou se zajišťuje pohledávka zástavního věřitele uvedená v čl. I. této smlouvy v celé její výši, tj. ve výši odpovídající součtu jistiny pohledávky ve výši 500 000 Kč a jejího příslušenství. Dle čl. III. zástavní smlouvy k zajištění pohledávky uvedené v čl. I. uzavírají zástavní věřitel a zástavní dlužník tuto zástavní smlouvu. Zástavní dlužník touto zástavní smlouvou zřizuje na nemovitostech uvedených v čl. II. této smlouvy k zajištění pohledávky zástavního věřitele za zástavním dlužníkem uvedené v čl. I. a jejího příslušenství zástavní právo a zástavní věřitel toto zástavní právo přijímá.

3. Ze smlouvy o zhodnocení uzavřené mezi společností [právnická osoba] a zástavní věřitelkou ze dne [datum] včetně Obchodních podmínek a Programu zhodnocení [anonymizováno] soud I. stupně zjistil, že dne [datum] uzavřela žalobkyně se společností [právnická osoba] smlouvu o zhodnocení ze dne [datum], na jejímž základě dlužník garantoval zhodnocení finančních prostředků ve výši 500 000 Kč úrokovou sazbou 6% po dobu 6 let (tedy do [datum]). Dle čl. II. odst. 3 předmětné smlouvy se dlužník zavázal po uplynutí shora uvedené doby zaplatit žalobkyni částku 709 260 Kč (tj. jistina 500 000 Kč + úrok 209 260 Kč). V čl. III. odst. 1 Obchodních podmínek P11 smluvní strany sjednaly dvojnásobné zvýšení úrokové sazby pro případ, že dlužník nevrátí zástavnímu věřiteli jistinu s úrokem do [datum]. Dále smluvní strany v čl. III. odst. 1 Obchodních podmínek P11 sjednaly úrok z prodlení ve výši 0,05% z dlužné částky za každý den prodlení, tedy od [datum]. Z potvrzení o přijetí částky ze dne [datum] soud I. stupně zjistil, že zástavní věřitel poskytl dlužníkovi částku 500 000 Kč bankovním převodem, což dlužník zástavnímu věřiteli dne [datum] potvrdil. Ze zástavní smlouvy z [datum] ve spojení s listinami: Prohlášení advokáta o pravosti podpisy na listině nesepsané advokátem ze dne [datum] a výstup vzniklý převedením písemnosti v listinné podobě do elektronické podoby ze dne [datum] soud I. stupně zjistil, že k zajištění pohledávky zástavního věřitele (jistina 500 000 Kč s příslušenstvím) bylo zřízeno zástavní právo na základě zástavní smlouvy uzavřené dne [datum], zapsáno pod V [číslo] v katastru nemovitostí na LV č. [rok] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] pro k.ú. [obec], [územní celek]. Podle čl. II. bod 3 zástavní smlouvy smluvní strany souhlasí, že touto zástavní smlouvou se zajišťuje pohledávka zástavního věřitele uvedená v čl. I. této smlouvy v celé její výši, tj. ve výši odpovídající součtu jistiny pohledávky ve výši 500 000 Kč a jejího příslušenství. Dle čl. III. zástavní smlouvy k zajištění pohledávky uvedené v čl. I. uzavírají zástavní věřitel a zástavní dlužník tuto zástavní smlouvu. Zástavní dlužník touto zástavní smlouvou zřizuje na nemovitostech uvedených v čl. II. této smlouvy k zajištění pohledávky zástavního věřitele za zástavním dlužníkem uvedené v čl. I. zástavní právo a zástavní věřitel toto zástavní právo přijímá.

4. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že zástavní věřitel uzavřel se zástavním dlužníkem smlouvy dne [datum] a [datum] o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem, které jsou předmětem tohoto řízení, a to pro částky 2x 500 000 Kč, smluvní úrok ve výši 209 260 Kč (v případě smlouvy o zhodnocení ze dne [datum] i ze dne [datum]), úrok ve výši 12% ročně z částky 709 260 Kč od [datum] (resp. od [datum] v případě smlouvy o zhodnocení ze dne [datum]) do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05% denně z částky 709 260 Kč od [datum] do zaplacení (resp. od [datum] v případě smlouvy o zhodnocení ze dne [datum]), když tyto pohledávky vyplývají z předložených smluv o zhodnocení a obchodních podmínek (čl. II. odst. 3 smlouvy, čl. III. odst. 1 obchodních podmínek a čl. III. odst. 1 obchodních podmínek). Zástavní právo k zástavě vyplývá z předložených zástavních smluv (zejm. čl. I. až III. zástavních smluv). Zástavní věřitelka rovněž doložila, kdo je zástavním dlužníkem, což rovněž vyplývá z uzavřených zástavních smluv a z výpisu z katastru nemovitostí.

5. Pokud jde o námitku, že zástavní smlouva nezajišťovala úroky, pak soud I. stupně uvedl, že v obou smlouvách je uvedeno, že zástavní právo se vztahuje i na příslušenství pohledávky.

6. Proti tomuto usnesení podal zástavní dlužník včasné odvolání, namítal, že je osobou odlišnou od dlužníka, tedy není vyhotovitelem ani adresátem uvedených listin. Těmi mohou být nanejvýš zástavní věřitelka či [právnická osoba]. Žalovaná nedisponuje informacemi o dluzích [právnická osoba] ani stavu jejich splácení. Za podstatné proto žalovaná považuje, že [právnická osoba] se nachází v úpadku, který je předmětem řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS 10877/2021. Žalobkyně přitom tvrzené pohledávky uplatňuje též v insolvenčním řízení RIP, a to pod číslem P18. Žalovaná proto navrhla, aby bylo řízení o soudním prodeji zástavy s odkazem na ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušeno, a to doby, než proběhne v rámci předmětného insolvenčního řízení přezkumné jednání (které bylo nařízeno na [datum] a následně odročeno na [datum]). Teprve po tomto datu se totiž podle názoru žalované ukáže, zda je pohledávka v insolvenčním řízení zjištěna, tedy zda jde o pohledávku, kterou RIP nerozporuje, anebo zda jde naopak o pohledávku spornou, která neexistuje ani podle tvrzení obligačního dlužníka. Soud prvního stupně pochopitelně nebyl povinen řízení o prodeji zástavy z důvodu vhodnosti přerušit. Pokud však nechtěl vyčkat výsledku přezkumného jednání či alespoň vznést dotaz na insolvenčního správce [právnická osoba], měl trvat na tom, aby žalobkyně existenci zajištěných pohledávek prokázala jiným hodnověrným způsobem. Z dokumentů předložených žalobkyní pouze vyplývá, že pohledávky v minulosti vznikly. Z ničeho však není patrné, že by měly i nadále trvat. I kdyby tomu tak bylo, nemohlo by napadené usnesení obstát. Podle žalobkyní předložených zástavních smluv totiž nebyly zajištěny pohledávky v celém jejich rozsahu, jak je popsala v petitu žaloby, nýbrž pouze co do jistiny a části příslušenství. V obou zástavních smlouvách je konkrétně uvedeno, že zajištěnou pohledávkou je toliko„ částka ve výši 500.000 Kč“ převedená na účet RIP s tím, že je částka„ ode dne připsání finančních prostředků na účet dlužníka úročena úrokem 6 % p. a.“ (článek I odst. 2 smlouvy). V článku II. odst. 3 zástavní smlouvy je uvedeno, že se zajišťuje„ pohledávka zástavního věřitele uvedená v článku I této smlouvy“. Ani jedna zástavní smlouva nestanoví, kdy by měla být zajištěná pohledávka splatná, tedy je vyloučeno, aby zajištěnou pohledávku tvořil též úrok z prodlení (navíc smluvní ve výši 0,05 % denně, jak tvrdí žalobkyně), a ještě k tomu počítaný též z narostlého smluvního úroku každé pohledávky ve výši 209.260 Kč, jak je tvrzeno žalobkyní. Žalovaná se k zajištění žádných takových pohledávek v zástavních smlouvách nezavázala. Rovněž článek III. zástavních smluv stanoví, že se„ zástavní smlouvou zřizuje na nemovitostech (…) k zajištění pohledávky zástavního věřitele uvedené v čl. I (…) zástavní právo“, tedy opět šlo nejvýš o zajištění částky 500.000 Kč s úrokem ve výši 6 % ročně ode dne připsání příslušné částky na účet RIP. Navrhl proto, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

7. Zástavní věřitelka před odvolacím soudem uvedla, obligační dlužník a zástavní dlužník jsou společnosti, které tvoří koncern, obě smlouvy podepsal pan [příjmení], jako zástupce obou společností. Zástavní věřitelka může svoji pohledávku uspokojit pouze z prodeje zástavy, neboť obligační dlužník je předlužen a je v insolvenčním řízení. Odkázal na seznam pohledávek a na protokol o přezkumném jednání, kdy pohledávka zástavní věřitelky nebyla popřena. Poukázala na to, že pohledávka byla zajištěna zástavou, a to v rozsahu jistiny a jejího příslušenství, což vyplývá i z výpisu z katastru nemovitostí. Navrhla potvrzení usnesení soudu I. stupně.

8. Odvolací soud podle ust. § 212, § 212a a násl. o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení včetně postupu soudu prvního stupně, který předcházel jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Podle ust. § 357 zákona č. 292/2013 Sb., v řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se nepoužijí. Podle ust. § 358 zákona, soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci (odst. 1). Pravomocné rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je závazné pro každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní právo k této zástavě (odst. 2). Podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy (odst. 3).

10. Účastníkem řízení o soudním prodeji zástavy je jako zástavní dlužník (§ 200y odst. 2 o. s. ř.) ten, kdo je vlastníkem zástavy. Se zástavním dlužníkem, kterého zástavní věřitel označil v žalobě o soudní prodej zástavy jako účastníka řízení, soud jedná, jen dokud nevyjde za řízení najevo, že vlastnictví k prodeji navržené zástavy svědčí někomu jinému. Zjistí-li soud, že vlastníkem zástavy je ve skutečnosti někdo jiný, než kdo byl v žalobě označen jako zástavní dlužník, není to důvodem k zamítnutí žaloby nebo, došlo-li ke změně ve vlastnictví zástavy teprve po zahájení řízení, k procesnímu nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř.; soud začne bez dalšího (bez vydání zvláštního rozhodnutí) jednat jako s účastníkem řízení s tou (jinou) osobou, o níž bylo prokázáno nebo jinak doloženo, že je vlastníkem zástavy (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 623/2007).

11. V projednávané věci vyšlo najevo po podání odvolání původním zástavním dlužníkem, že pozemek č. parc. [číslo] zapsaný na LV [rok] u [stát. instituce], [stát. instituce], pro k. ú. [obec], [územní celek], přešel vlastnicky na [právnická osoba], rozhodnutím o vkladu ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že vlastníkem pozemku, který je zatížen zástavními právy, které jsou předmětem tohoto řízení, je [právnická osoba], vstoupila do řízení na místo původního zástavního dlužníka, aniž by soud musel vydávat rozhodnutí o nástupnictví.

12. Zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy. Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem včas splněna nebo byla-li splněna po své splatnosti jen částečně anebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky (zbytku pohledávky nebo příslušenství) z výtěžku zpeněžení zástavy. Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele soudním prodejem zástavy. Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, která začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem zástavy podle ust. § 251 a násl. o.s.ř.; je-li prodávanou zástavou nemovitá věc, užijí se na výkon rozhodnutí prodejem této zástavy ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (§ 338a odst. 1 o.s.ř.). V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou, jak vyplývá ze shora citovaného ust. § 358 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti současně nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze shora uvedené skutečnosti a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v první fázi řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. například § 268 odst. 3 o.s.ř.) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 odst.1 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.12.2004 sp.zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, dále například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2017, sp.zn. 21 Cdo 277/2017). Soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda byly doloženy rozhodné skutečnosti, vždy přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, avšak jen tehdy, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo (srov. rozh. Nejvyššího soudu z 25.5.2011, sp. zn. 21 Cdo 3973/2009). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu z 15.4.2016, sp. zn. 21 Cdo 3837/2015 to, že důvod neplatnosti smlouvy vyšel z jejího obsahu nebo jinak za řízení najevo, znamená, že je z obsahu spisu zřejmý, evidentní, nevzbuzující pochybnosti, že jej nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků a že nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se platnosti smlouvy, neboť povaha řízení o soudním prodeji zástavy, určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 200z o.s.ř., neumožňuje soudu provést dokazování k takovým tvrzením. Podle usnesení Ústavního soudu z [datum], sp.zn. II. ÚS 552/17 přihlíží soud – jako k výjimce – i při rozhodování o nařízení prodeje zástavy též k eventuální neplatnosti např. zástavní smlouvy, tato neplatnost však musí být„ zjevná“.

13. Z obsahu spisu bylo odvolacím soudem zjištěno, že zástavní věřitelka doložila pohledávky smlouvami o zhodnocení ze dne [datum] a [datum], doklady o vyplacení částek 2x 500 000 Kč. Kdo je vlastníkem zástavy, bylo doloženo výpisem z katastru nemovitostí LV [rok] pro k.ú. [obec], tedy listinou vydanou státním orgánem – [stát. instituce], [stát. instituce]. Vznik zástavního práva a co je předmětem zajištění a kdo je zástavním dlužníkem bylo doloženo zástavními smlouvami ze dne [datum] a [datum], a výpisem z katastru nemovitostí. V podrobnostech odkazuje odvolací soud na podrobné zdůvodnění soudem I. stupně, když na skutkových zjištěních se v odvolacím řízení nic nezměnilo.

14. Pokud jde o insolvenční řízení, které je vedeno proti obligačnímu dlužníku, je třeba uvést, že se věřitelka a zástavní věřitelka může současně domáhat splnění dluhu, a to jak v insolvenčním řízení proti obligačnímu dlužníku, tak prodejem zástavy proti zástavnímu dlužníku. Nařízení prodeje zástavy by bránila pouze ta skutečnost, pokud by byl pozemek sepsán do insolvenční podstaty. Nic takového zástavní dlužník netvrdí, ani taková skutečnost nebyla v řízení prokázána.

15. Z protokolu o jednání před insolvenčním soudem ze dne [datum] a ze seznamu přihlášených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka zástavní věřitelky nebyla v insolvenčním řízení popřena.

16. Podle § 1309 OZ při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy.

17. Podle § 1313 OZ zástavní právo zajišťuje dluh a jeho příslušenství; je-li to zvlášť ujednáno, pak i smluvní pokutu.

18. Z citovaných ustanovení občanského zákoníku (zákon 89/2012 Sb.) vyplývá, že zástavní právo zajišťuje ze zákona pohledávku a její příslušenství, kterým jsou i úroky a úroky z prodlení (§ 513 OZ). Chtějí-li si účastníci zástavní smlouvy sjednat zástavní právo v jiném rozsahu, musí být v zástavní smlouvě výslovně uvedeno, do jaké výše se zástavní právo sjednává, popř. že se sjednává pouze pro jistinu pohledávky, nebo pro konkrétně určené úroky, například do určitého data nebo výše.

19. Ze zástavních smluv uzavřených mezi zástavní věřitelkou a právním předchůdcem současného zástavního dlužníka bylo odvolacím soudem zjištěno, že byla v obou zástavních smlouvách zajištěna pohledávka 500 000 Kč, která je úročena ode dne připsání finančních prostředků na účet dlužníka úrokem 6% p.a., a v bodě II. odst. 3. pak strany smlouvy souhlasí s tím, že zástavní smlouvou se zajišťuje pohledávka zástavního věřitele v celé výši, tj. jistina 500 000 Kč a její příslušenství. Ani z jedné zástavní smlouvy nebylo zjištěno, že by se účastníci smlouvy dohodli na omezení zástavního práva, tedy, že by si ujednali maximální výši, do které může být ze zástavy plněno, nebo že by si výslovně ujednaly, že nebudou zajištěny zástavou úroky nebo úroky z prodlení, popř. že budou ze zástavy uspokojeny pouze úroky ve výši 6%, jak tvrdí zástavní dlužník. Závěr soudu I. stupně, že se zástavní právo vztahuje i na úroky i úroky z prodlení, je správný.

20. Namítá-li zástavní dlužník, že zástavní věřitelka doložila pouze vznik pohledávky, nikoliv to, zda pohledávka dosud existuje, pak je třeba uvést, že v první fázi řízení o nařízení prodeje zástavy zástavní věřitel osvědčuje, že pohledávka, pro kterou má být prodej zástavy nařízen, vznikla. Teprve ve druhé fázi řízení, v exekuci, může zástavní dlužník navrhnout zastavení (částečné zastavení) exekuce s tím, že pohledávka zanikla (částečně zanikla), a soud se bude v rámci řízení o zastavení exekuce výší pohledávky zabývat, a dospěje-li k závěru, že je pohledávka skutečně nižší, pak exekuci v tomto rozsahu zastaví.

21. Odvolací soud dospěl ke stejnému závěru jako soud I. stupně, tedy, že bylo osvědčeno, kdo je zástavním dlužníkem, zástavní právo k zástavě i zajištěná pohledávka. Z těchto důvodů usnesení soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.