o odvolání manželky proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. září 2021, č. j. 16 C 349/2020-41,

1. Výrokem I. v záhlaví označeného rozsudku rozhodl Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) tak, že se manželství [jméno] [příjmení], rozené [příjmení] a [jméno] [příjmení], uzavřené dne [datum] před Úřadem [anonymizováno] části [obec a číslo] rozvádí. Výrokem II. dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Z obsahu spisu vyplývá, že řízení o rozvod manželství účastníků bylo zahájeno návrhem manžela podaným k soudu prvního stupně dne [datum], jímž se manžel domáhal vydání rozsudku, kterým soud rozvede manželství manžela a manželky uzavřené dne [datum] před Úřadem [anonymizováno] části [obec a číslo]. Podaný návrh odůvodnil tím, že se u manžela jedná o manželství prvé, u manželky o manželství druhé a z manželství účastníků se dne [datum] narodil syn [jméno] [příjmení]. Uvedl dále, že do roku 2018 se manželům dařilo řešit problémy, jež se v manželství vyskytovaly, manžel částečně do té doby pracoval v zahraničí a snažil se rodinu zabezpečit po finanční stránce. Od roku 2018, po jeho návratu ze zahraničí, začalo mezi manžely docházet k častým sporům a hádkám, jejichž převážným důvodem byly neshody o podílu každého z manželů na finančním zajištění rodiny, neboť manželka zastávala názor, že manžel dosahuje vyšších příjmů a měl by proto veškeré náklady hradit on. V důsledku sporů došlo mezi manžely k citovému odcizení, dlouhodobě neprobíhá jejich intimní soužití, jejich vztahy jsou vážně narušeny a manžel již dále nemá zájem v manželství setrvat, neboť to považuje za hluboce a dlouhodobě rozvrácené. Manželka se k návrhu na rozvod manželství vyjádřila při jednání soudu prvního stupně tak, že s ním nesouhlasí, neboť by v důsledku rozvodu manželství došlo ke snížení její životní úrovně.

3. Na základě provedených důkazů považoval soud prvního stupně za prokázané, že účastnici uzavřeli manželství dne [datum] před Úřadem [anonymizováno] části [obec a číslo]. Zjistil dále, že z manželství účastníků se dne [datum] narodil syn [jméno] [příjmení] a poměry nezletilého pro dobu po rozvodu manželství rodičů byly upraveny rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 5. 3. 2021, č. j. 26 Nc 292/2020-116, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. 101 Co 138/2021-165, tak, že soud schválil dohodu rodičů, podle níž se nezletilý na dobu po rozvodu manželství rodičů svěřuje do péče matky a otci bylo uloženo s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů přispívat na výživu syna částkou 9 000 Kč měsíčně, z níž částka 7 000 Kč měsíčně je splatná do 15. dne v měsíci k rukám matky a částka 2 000 Kč měsíčně je splatná do každého 15. dne v měsíci na označený bankovní účet. Uvedený rozsudek nabyl ve výroku o výchově právní moci dne [datum] a ve výroku o výživě dne [datum]. Výslechem manželů považoval soud prvního stupně za prokázané, že od roku 2018 začalo mezi manžely docházet k častým neshodám a sporům, jejichž důvodem byl jejich rozdílný názor na podílení se každého z nich na finančním zajištění společné domácnosti a odlišnost jejich zájmů v a v důsledku těchto neshod došlo k postupnému odcizení účastníků, ti v polovině roku 2020 přestali společně intimně žít a [datum] došlo k ukončení jejich společného soužití, neboť se manželka společně se synem z domácnosti účastníků odstěhovala. Výslechem manželky považoval soud prvního stupně za prokázané, že stěžejním důvodem manželských neshod byl jejich rozdílný názor na podíl každého z nich na finančním zajištění chodu společné domácnosti. Výslechem manželky soud prvního stupně dále zjistil, že ta se na konci roku 2019 a dále začátkem roku 2020 podrobila [anonymizováno] karcinomu, podstupuje hormonální léčbu a ze [anonymizováno] důvodů není schopna pracovat. V průběhu manželství pobírala manželka částečný invalidní důchod, aktuálně již pobírá plný invalidní důchod a manžel jí na její výživu přispívá částkou 5 000 Kč měsíčně. Výslechem manželky soud prvního stupně dále zjistil, že má zájem zachovat manželství pro syna, nikoliv již pro sebe. Zjistil dále, že v roce 2020 pobírala manželka invalidní důchod ve výši 13 499 Kč měsíčně, od měsíce ledna 2021 jej pobírá ve výši 14 270 Kč měsíčně. Vlastní tři byty a rodinný dům (polovinu dvojdomku), má v úmyslu rodinný dům v budoucnu zrekonstruovat a bydlet v něm. Aktuálně bydlí ve vlastním bytě o velikosti 2+kk, dále vlastní byt v [obec] [anonymizováno], který pronajímá za částku 9 000 Kč měsíčně a poslední byt o velikosti 2+1 vlastní v [obec]. Tento byt do listopadu 2020 pronajímala za 10 000 Kč měsíčně, aktuálně její nabízí k prodeji.

4. Po skutkové stránce soud prvního stupně shrnul, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, neboť manželé od poloviny roku 2020 spolu intimně nežijí, od ledna 2021 již nebydlí ve společné domácnosti, nevyvíjí snahu obnovit soužití a nelze proto očekávat, že k takové obnově dojde.

5. Zjištěný skutkový stav věci podřadil soud prvního stupně pod ustanovení § 755 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že zákonné předpoklady pro rozvod manželství účastníků jsou splněny, neboť jejich manželství je rozvráceno hluboce, trvale a nenapravitelně a nelze očekávat jeho obnovení a poměry nezletilého syna, jenž se z manželství účastníků narodil, byly pro dobu po rozvodu manželství upraveny pravomocným rozsudkem soudu. K procesní obraně manželky s odkazem na ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) o. z. uzavřel, že zákonné předpoklady podle uvedeného zákonného ustanovení, jež by bránily rozvodu manželství, nejsou splněny, neboť nelze mít za to, že rozvodem manželství bude manželce způsobena zvlášť závažná újma a že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. Poznamenal, že přestože manželka prodělala vážné [anonymizováno], není odkázána na fyzickou pomoc jiné osoby, nenachází se v situaci, kdyby se u ní akutně projevila závažná choroba s nepříznivou [anonymizováno], nenachází se ani v obdobně závažné situaci, má pravidelný finanční příjem z invalidního důchodu, zajištěno bydlení ve vlastním bytě, není osobou nemajetnou, neboť vlastní 3 byty a rodinný dům a ze svých příjmů, včetně výnosů z jejího nemovitého majetku je schopna své potřeby uspokojovat. S uvedenými závěry návrhu manžela na rozvod manželství vyhověl, příčiny rozvratu manželství shledal v neshodách a sporech manželů o podílení se každého z nich na finančním zajištění chodu společné domácnosti a o nákladech řízení rozhodl výrokem II. za použití § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala manželka včasné odvolání, kterým podle jeho obsahu uplatnila odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci) a navrhla napadený rozsudek změnit tak, že se návrh manžela na rozvod manželství zamítá. V důvodech podaného odvolání poukázala na to, že soud prvního stupně dospěl na základě provedeného dokazování k chybnému právnímu závěru, že nejsou naplněny důvody podle § 755 odst. 2 písm. b) o. s. ř. pro zamítnutí návrhu manžela na rozvod manželství. Nesprávně dovodil, že manželce nebude rozvodem manželství způsobena zvlášť závažná újma a nejsou dány mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. Dle argumentace odvolatelky soud prvního stupně ve svých úvahách dostatečně nezohlednil, že manželka je v invalidním důchodu z důvodu zhoršeného [anonymizováno] stavu, má nízké finanční příjmy, a to, že je vlastníkem nemovitostí, z ní nedělá výdělečně činnou osobu, zejména za stavu, kdy jednu z nemovitostí manželka užívá a druhá je v neobyvatelném stavu. Zvláště nepříznivé následky pro manželku v důsledku rozvodu manželství by spočívaly v tom, že by jí vůči manželovi dále nenáležel nárok na výživné na nerozvedenou manželku, které jí je hrazeno ve výši 5 000 Kč měsíčně.

7. Manžel se k odvolání manželky písemně nevyjádřil, v průběhu jednání před odvolacím soudem navrhl rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdit. Uvedl, že soud prvního stupně vyvodil ze zjištěného skutkového stavu věci správné právní závěry a správně neshledal naplněné důvody pro zamítnutí návrhu na rozvod manželství za použití § 755 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť manželka je dobře finančně situována, vlastní nemovitosti a nad rámec jejího vlastnictví zjištěného soudem prvního stupně dále vlastnila pozemek, který v mezidobí prodala za částku asi 3 000 000 Kč.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal včas podaným odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně za použití § 1 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a neshledal podané odvolání důvodné.

9. Za podmínek § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil odvolací soud dokazování výslechem manžela jako účastníka řízení. Tímto výslechem bylo prokázáno, že se ve vztahu účastníků od rozhodnutí soudu prvního stupně nic nezměnilo, soužití neobnovili a jsou v kontaktu pouze u příležitosti realizace styku manžela s nezletilým synem, když si syna ke styku přebírá či ho manželce odevzdává. Manželé byli jedenkrát společně se synem v základní škole, kam má nezletilý nastoupit do první třídy základní školy. Manželka manžela nekontaktovala s tím, že by účastníci mohli manželské soužití obnovit a ani manžel jí v tomto směru nekontaktoval. Manžel dále vypověděl, že si manželka již změnila trvalé bydliště, prodala dva automobily náležející do jejich společného jmění manželů a z doslechu ví, že dále prodala stavební pozemek v [obec] o výměře asi 716 m² za 3 000 000 Kč. Vypověděl dále, že manželka nadále rekonstruuje její rodinný dům a odhaduje, že doposud nákladem ve výši asi 1 až 2 000 000 Kč.

10. Odvolací soud vyšel při svém rozhodování ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež mají oporu v provedeném dokazování a jsou výsledkem hodnocení důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. a dále z výsledků dokazování provedeného v odvolacím řízení. Příjmové a majetkové poměry manželky byly soudem prvního stupně provedenými důkazy v dostatečném rozsahu objasněny a tato skutková zjištění jsou dostačující pro posouzení procesní obrany manželky uplatněné ve smyslu ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a z tohoto důvodu odvolací soud neshledal potřebné blíže se po skutkové stránce zabývat tím, zda manželka po rozhodnutí soudu prvního stupně prodala stavební pozemek v [obec] a za jakou finanční částku. Odvolací soud dále posuzoval, zda soud prvního stupně učinil ze zjištěného skutkového stavu věci správné právní závěry.

11. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

12. Podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z., přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

13. Podle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

14. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

15. Podle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

16. V řízení provedenými důkazy bylo bezpečně prokázáno, že vážnější neshody v manželství účastníků, mající vliv na jejich vztah a trvání soužití započaly v roce 2018 a od uvedené doby měly zjevně gradující tendenci, neboť v důsledku manželských neshod se manželka společně se synem v měsíci lednu 2021 ze společné rodinné domácnosti odstěhovala, od uvedené doby spolu manželé nežijí, společně nevychovávají nezletilého syna a ani jeden z nich nevyvíjí jakoukoliv aktivitu směřující k obnově manželského soužití. Manžel takovou obnovu soužití již striktně vylučuje a z vyjádření manželky je zřejmé, že její úvahy o možném zachování manželství se odvíjí pouze od zájmu nezletilého syna, nikoliv od úmyslu žít ve funkčním rodinném či manželském společenství. Za stavu, kdy od rozhodnutí soudu prvního stupně napadeným rozsudkem se situace v manželství účastníků nezměnila, manželé jsou v kontaktu jen v souvislosti s realizací styku manžela s nezletilým synem, žádnou podporu si vzájemně neposkytují a ani jeden z nich nebyl za účelem obnovy manželského soužití aktivní, dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, nelze očekávat jeho obnovení a zákonné předpoklady rozvodu manželství účastníků jsou podle § 755 odst. 1 a § 752 odst. 3 o. z. splněny, neboť i poměry nezletilého syna, jenž se z manželství účastníků narodil, pro dobu po rozvodu manželství rodičů byly upraveny pravomocným rozsudkem soudu.

17. Ve shodě s prvoinstančním soudem odvolací soud dále uzavírá, že neshledává naplněné zákonné důvody podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z., pro něž by nemohlo být manželství účastníků rozvedeno. Přestože nelze uzavřít, že by podíl manželky na rozvratu manželství účastníků byl převažující, nelze přisvědčit její argumentaci ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, že by jí rozvodem manželství byla způsobena zvlášť závažná újma a že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. Přestože manželka prodělala v roce 2019 a 2020 vážné onemocnění, je její [anonymizováno] stav stabilizovaný, aktuálně se u ní neprojevuje závažná choroba s nepříznivou diagnózou a manželka není odkázána na pomoc jiné osoby. V tomto smyslu proto rozvod manželství účastníků nemůže mít do poměrů manželky dopady, jež by byly zvlášť závažnou újmou. K takové zvlášť závažné újmě v poměrech žalované nedojde ani v důsledku změny jejích příjmových poměrů. Jak soud prvního stupně správně zjistil, manželka má pravidelný finanční příjem z vypláceného invalidního důchodu ve výši 14 270 Kč měsíčně a její majetkové poměry jí umožňují dosahovat dalšího finančního příjmu, neboť je vlastníkem rodinného domu, který rekonstruuje a tří bytů, byť jeden z nich prozatím užívá pro své potřeby a potřeby syna. Uvedená majetková situace ji nepochybně umožňuje dosahovat dalšího příjmu z pronájmu bytů, které neužívá a za jejichž pronájem jí v nedávné minulosti bylo hrazeno nájemné ve výši 9 000 Kč měsíčně a 10 000 Kč měsíčně. Nebude-li po rozvodu manželství účastníků manželem manželce placeno na její výživu 5 000 Kč měsíčně, tak jak je tomu doposud, nebude mít s ohledem na zjištěné poměry manželky toto snížení příjmů do jejích poměrů dopady, jež by mohly být považovány za zvlášť závažnou újmu. Nutno doplnit, že ani další z předpokladů aplikace ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) o. z., tj. existence mimořádných okolností svědčících ve prospěch zachování manželství účastníků, není naplněn, neboť manželkou nebyly tvrzeny a provedeným dokazováním zjištěny mimořádné okolnosti, jež by ve prospěch zachování manželství účastníků svědčily.

18. Lze proto uzavřít, že soud prvního stupně nepochybil, pokud shledal zákonné předpoklady navrženého rozvodu manželství účastníků za splněné a podanému návrhu manžela vyhověl. Nepochybil ani v závěru, že příčinou rozvratu manželství účastníků byly dlouhodobé spory o podílení se každého z nich na finančním zajištění potřeb společné domácnosti.

19. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně za použití § 1 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, když věcně správným shledal i nákladový výrok II. rozsudku.

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z nich, neboť neshledal okolnosti případu, jež by přiznání takové náhrady některému z účastníků odůvodňovaly.