o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami, č. j. 16 C 76/2021-106 ze dne 27. října 2021,

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem č. j. 16 C 76/2021-106 ze dne 27. 10. 2021 zamítl žalobu na snížení výživného od [datum] na částku [částka] měsíčně stanoveného usnesením Okresního soudu v Příbrami z 23. 10. 2019 č. j. 16 C 159/2019-24 (výrok I.). Současně soud rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované k rukám její právní zástupkyně náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal snížení výživného na zletilou dceru stanovenou usnesením Okresního soudu v Příbrami č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], a to na částku [částka] měsíčně od [datum]. Žalobu odůvodnil tím, že výživné bylo stanoveno usnesením o schválení smíru, které nabylo právní moci [datum], přičemž tehdy bylo vycházeno z příjmu žalobce ve výši [částka] měsíčně. Žalobce byl následně [anonymizováno] a po ukončení pracovní neschopnosti ukončil i pracovní poměr a od [datum] a je v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Současně s ukončením pracovního poměru přestal i samostatně podnikat jako OSVČ. Byl mu po dobu pěti měsíců přiznán příspěvek od úřadu práce před nástupem do zaměstnání ve výši [částka] měsíčně. Došlo tak k podstatném snížení jeho příjmu a domáhá se snížení výživného od podání žaloby. Poukázal i na to, že v červnu 2021 žalovaná ukončila středoškolské vzdělání a pro případ, že se nadále bude připravovat na své budoucí povolání, navrhuje výživné snížit na částku [částka] měsíčně.

3. Žalovaná se snížením výživného nesouhlasila s tím, že žalobce žádným způsobem nedokládal změnu své pracovní schopnosti, jakož i způsob ukončení pracovního poměru a nemožnost dále podnikat jako OSVČ. Pokud jde o své poměry, namítla, že [datum] složila maturitní zkoušku a [datum] byla přijata ke studiu na vyšší odborné škole sociálně právní v [obec] ve formě denního studia. Tím došlo i ke zvýšení jejích potřeb, a to pokud jde o náklady bydlení, stravné, hrazení učebnic, léků a podobně. Vzhledem k těmto potřebám v celém rozsahu výživné pobírané jak od otce, tak od matky spotřebovává. Poukázala i na to, že žalobce stanovené výživné neplatí a od června 2021 platí nižší výživné.

4. Soud prvního stupně v dané věci vyslechl účastníky a provedl listinné důkazy předložené účastníky a na základě těchto důkazů se zabýval jejich osobními a majetkovými poměry. Soud vycházel ze zjištění, že o výživném pro žalovanou jako zletilou dceru žalobce bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Příbrami č. j. 16 C 159/2019-24 ze dne 23. 10. 2019, kdy účastníci uzavřeli smír, na jehož základě se žalobce zavázal přispívat od [datum] na výživu žalované částkou [částka] měsíčně. V té době byla žalovaná studentkou třetího ročníku střední školy v [obec] a s rodiči nežila. Žalobce v té době dosahoval čistého měsíčního příjmu [částka], když kromě pracovního poměru podnikal. Soud zjistil, že je vlastníkem bytu a osobního automobil z roku 2017. Pokud jde o měsíční příjem žalobce, bylo zjištěno, že z pracovního poměru v zaměstnání tento dosahoval příjmu [částka] měsíčně a z podnikání pak [částka] měsíčně. K současným poměrům žalobce soud zjistil, že žalobce byl v době od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti a ke dni [datum] (po ukončení pracovní neschopnosti) rozvázal pracovní poměr u zaměstnavatele [právnická osoba], a to dohodou bez uvedení důvodu. Od [datum] je evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání s vyplácenou podporou ve výši [částka] měsíčně po dobu pěti měsíců. Při stanovení této podpory vyšel úřad práce z průměrného výdělku žalobce u zaměstnavatele ve výši [částka] čistého měsíčně. Kromě příjmu z pracovního poměru měl žalobce příjem ještě z podnikání jako OSVČ s předmětem podnikání výroba, obchod a služby, přičemž provozování této živnosti přerušil na dobu od [datum] do [datum] s tím, že pro [anonymizováno] problémy není schopen tuto podnikatelskou činnost vykonávat. Své výdělkové poměry doložil daňovým přiznáním za rok 2020, kdy základ daně činil [částka], a vyměřená daň činila [částka]. Dne [datum] byl žalobci vystaveno potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti MUDr. [příjmení], který však na výzvu soudu sdělil, že nepředpokládá, že by současný zdravotní stav žalobce vyžadoval dlouhodobou pracovní neschopnost či že by mělo dojít ke snížení jeho pracovní schopnosti nebo invaliditě. Soud zjistil i obvyklé výdaje žalobce v souvislosti se zajištěním základních životních potřeb. Pokud jde o současné poměry žalované, soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že od [datum] byla žalovaná přijata do 1. ročníku denního studia ve vzdělávacím programu sociální pedagogika na [ulice] odbornou školu sociálně právní v [obec]. Školné činí [částka], přičemž žalovaná bydlí u své tety, které hradí za ubytování [částka] měsíčně na energie a služby spojené s bydlením. Matka jí platí dohodnuté výživné ve výši [částka] měsíčně, paušál na telefon a pojištění. Žalovaná se vyjádřila i ke svým běžným potřebám jak v souvislosti se studiem, tak se zajištěním obvyklých výdajů. Z vyjádření účastníků soud dále zjistil, že od června 2021 žalobce neplatí stanovené výživné, ale v červnu zaplatil pouze [částka] a od července platí [částka] měsíčně. Na základě těchto zjištění pak soud prvního stupně věc posoudil v souladu s ustanovením § 910 a následujících o. z. Dospěl k závěru, že žalovaná prokázala, že pokračuje ve studiu na vyšší odborné škole, a to studiem navazujícím na středoškolské vzdělání. Byla přijata na denní studium a není tak schopna se samostatně živit. Vyživovací povinnost rodičů vůči ní nadále trvá. Matka toto výživné plní na základě mimo soudní dohody uzavřené s žalovanou a žalobce pak na základě rozhodnutí soudu z [datum]. Výživné bylo stanoveno [částka] měsíčně, ovšem toto výživné od června 2021 žalobce neplatí. V současné době se domáhá snížení výživného na částku [částka] měsíčně. Toto snížení odůvodňuje ztrátou zaměstnání v důsledku nepříznivého [anonymizováno] stavu a přerušení podnikatelské činnosti, ovšem soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, pokud jde o pracovní poměr, že se žalobce vzdal bez vážného důvodu zaměstnání, jímž dosahoval příjmu [částka] čistého měsíčně a do tíživé finanční situace se tak dostal vlastní vinou. Soud vycházel z toho, že z dokladu o pracovní neschopnosti bylo zjištěno, že tato trvala od poloviny dubna do konce května a nelze tedy říci, že by šlo o dlouhodobou pracovní neschopnost, která by jakkoliv snížila pracovní schopnost žalobce a omezovalo ho ve výkonu stávajícího povolání. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že se jednalo o [anonymizováno] infekčního charakteru a po zaléčení a ukončení pracovní neschopnosti dohodou ukončil pracovní poměr u svého zaměstnavatele a nechal se evidovat u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Současně podle vlastního vyjádření si začal shánět zaměstnání ve stejném oboru, v němž dosud práci vykonával. Soud proto považuje za nelogické, že by tuto práci ze [anonymizováno] důvodů žalobce již vykonávat nemohl. Dospěl tak k závěru, že žalobce se vzdal bez vážného důvodu zaměstnání v pracovním poměru. V době rozhodování soudu prvního stupně byl pak žalobce opět v pracovní neschopnosti, přičemž z [anonymizováno] zprávy MUDr. [příjmení] z [datum] soud zjistil, že jeho [anonymizováno] nebude dlouhodobé a nepovede ke snížení jeho pracovní schopnosti nebo přiznání invalidity. Na žalobce proto soud pohlížel jako na osobu práce schopnou, přičemž zdůraznil, že k rozvázání pracovního poměru došlo dohodou bez uvedení důvodů a ukončení pracovního poměru je tak nutno přičítat pouze k tíži žalobce. Soud pak nezjistil na straně žalovaného žádné okolnosti, které by vedly k závěru, že se chová v rozporu s dobrými mravy a nárok na výživné tak ze zákona nemá. Na základě tohoto posouzení a zhodnocení provedených důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že nejsou dány zákonné důvody pro snížení výživného. Žalobu žalobce proto zamítl. Pokud jde o náklady řízení, rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení za její právní zastoupení, přičemž náklady řízení vypočetl částkou [částka] a tyto se sestávají ze čtyř úkonů právní služby po [částka], kdy tarifní hodnotou je částka [částka] jako pětinásobek ročního plnění stanoveného výživného. Žalované pak přiznal nárok na odměnu za 4 úkony právní služby a 4 režijní paušály za úkony spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé a účast právní zástupkyně žalobkyně na dvou jednání soudu ve dnech [datum] a [datum].

5. Proti tomuto rozsudku si včas podal odvolání žalobce, který namítal, že soud nevzal v úvahu žádným způsobem radikální snížení jeho příjmových poměrů, když původní vyživovací povinnost stanovená žalobci činila [částka] a byla vypočtena z příjmového základu ve výši [částka]. Žalobcův příjem se od [datum] radikálně snížil, a to na nižší částku [částka] měsíčně, a to vzhledem k onemocnění žalobce, které bylo při jednání před soudem prvního stupně plně prokázáno. Byl tak nucen ukončit pracovní poměr a zároveň omezit činnost v rámci OSVČ. Soudu prvního stupně vytýká, že nepostupoval v souladu s ustanovením § 913 odst. 1 o. z., protože reálně neposoudil schopnosti a možnosti žalobce a placení výživného. Soud se snažil aplikovat ustanovení § 913 odst. 2 o. z., podle kterého je třeba zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti. V tom smyslu postupoval účelově ve prospěch žalované a bez jakéhokoliv dalšího zkoumání rozhodl, že se žalobce bez dalšího důvodu výhodnějšího zaměstnání vzdal. Tento závěr nezkoumal ani jej neprověřoval, když bližší okolnosti uzavření dohody o ukončení pracovního poměru nezkoumal. Současně žalobce namítl podjatost rozhodující soudkyně v řízení před soudem prvního stupně a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil, případně jej změnil tak, že výživné se snižuje na částku [částka] měsíčně.

6. Žalovaná ve svém vyjádření k podanému odvolání uvedla, že se ztotožňuje se skutkovým i právním hodnocením soudu prvního stupně podrobně rozvedené v písemném odůvodnění rozsudku. Má za prokázané, že žalobce ve věci neunesl břemeno důkazní a břemeno tvrzení, kterými by návrh na snížení výživného odůvodnil. Poukázal na to, že pracovní poměr u zaměstnavatele tak činnost v rámci OSVČ žalobce ukončil svévolně a pracovní poměr rozvázal dohodou bez uvedení důvodů. Tvrzenou skutečnost, že k rozvázání pracovního poměru došlo ze zdravotních důvodů, žalobce nějak v řízení neprokázal. Skutečnost, že po ukončení pracovního poměru hledal práci se stejnou pracovní náplní, dokládá účelovost jeho jednání. Z [anonymizováno] zpráv přitom nevyplývá, že by si jeho zdravotní stav vyžadoval dlouhodobou pracovní neschopnost, případně by mělo dojít ke snížení jeho pracovní schopnosti nebo k invaliditě. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (o. s. ř.) a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda řízení, které předcházelo vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, bylo provedeno řádně a v souladu s příslušnými procesními ustanoveními. V tomto směru odvolací soud žádná pochybení neshledal a řízení před soudem prvního stupně netrpí žádnou vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a k níž je jinak odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkou žalobce ohledně podjatosti soudkyně rozhodující ve věci před soudem prvního stupně. Soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] se k námitce podjatosti vyjádřila a za podjatou v řízení se nepovažuje. Potvrdila, že k účastníkům řízení, jejich zástupcům ani v projednávané věci nemá žádný vztah. Navíc odvolací soud vycházel z toho, že námitka podjatosti se týká vedení řízení a rozhodování v jiné věci a jiných účastníků řízení. Navíc je potřeba poukázat na ustanovení § 14 odst. 4 odstavec, podle kterého důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že námitka podjatosti žalobce učiněná v řízení před odvolacím soudem je zjevně nedůvodná a k této námitce již dále nepřihlížel. Samostatně pak ani o této námitce podjatosti procesně nerozhodoval.

9. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a dokazování doplnil o výslech žalobce [jméno] [příjmení] a další lékařské zprávy vyžádané odvolacím soudem a předložené žalobcem. Z výslechu žalobce zjistil, že kromě pracovního poměru podniká na základě živnostenského oprávnění od roku 2008, a to v montáži anténní techniky a telekomunikačních zařízení, kdy se jedná o výškové práce. S ohledem na své zdravotní omezení a užívané medikamenty nemohl tuto činnost vykonávat, a proto od [datum] živnost přerušil. Z tohoto podnikání měl v předchozí době měsíční příjem [částka] měsíčně, což vyplývá z toho, že jeho celkový měsíční příjem činil [částka] a v zaměstnání dosahoval průměrného výdělku [částka]. Podnikání přerušil na dobu od [datum] do [datum] a poté, kdy mu končila podpora v nezaměstnanosti, kterou pobíral do listopadu 2021, žádné jiné trvalé zaměstnání nesehnal. Od prosince 2021 obnovil podnikatelskou činnost. Za měsíc leden a únor 2022 dosáhl hrubého příjmu [částka], což představuje cca [částka] měsíčně. Obvyklé výdaje v souvislosti s podnikáním vyčíslil částkou [částka] měsíčně (odvody na zdravotní a sociální pojištění) a částkou [částka] měsíčně (doprava za podnikání). Ke svému [anonymizováno] stavu uvedl, že v pracovní neschopnosti v období od [datum] do [datum] byl se zánětem hrtanu, tedy onemocnění z oboru ORL. Po ukončení pracovní neschopnosti dne [datum] ukončil od [datum] pracovní poměr na základě dohody mezi ním a zaměstnavatelem. Uvedl, že ze strany zaměstnavatele byl dlouhodobý tlak na ukončení pracovního poměru, řešilo se to a na základě toho uzavřel dohodu o ukončení pracovního poměru. Pracoval jako správce budov, přičemž náplní práce bylo starat se o pět objektů zaměstnavatele, řešil opravy. Pod sebou měl pět lidí, kterým ukládal úkoly, bylo to psychicky náročné. Má vyšší odborné vzdělání, kdy se vyučil na [anonymizováno] odborném učilišti jako mechanik se zaměřením na číslově řízené stroje. Tuto práci vykonával a postupně se vypracoval až na správce budov. I po ukončení pracovní neschopnosti hledal zaměstnání, ve kterém by mohl uplatnit svoji odbornost, ovšem žádné takové zaměstnání nesehnal. Při ukončení pracovního poměru mu zaměstnavatel jinou práci nenabídl. V současné době dochází do [anonymizováno] ambulance, neboť má psychické problémy. V předchozí době byl pro psychické problémy v pracovní neschopnosti od září 2021 do listopadu 2021. Pokud jde o podnikání, uvedl, že v době, kdy byl v pracovním poměru se tomuto podnikání věnoval asi 2 dny v měsíci. V současné době opět podniká jako OSVČ, stará se o vzduchotechniku. V lednu podnikal celý měsíc a v únoru pracoval 3 týdny a 1 víkend. Dělá poněkud jinou práci, než dělal v době, kdy byl v pracovním poměru, tehdy prováděl i výškové práce, kde je jiná taxa odměny, a proto dosahoval vyššího příjmu. Potvrdil, že je členem výboru SVJ, ale odměnu žádnou nepobírá.

10. Odvolací soud uzavřel, že závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce se vzdal bez vážného důvodu zaměstnání v pracovním poměru, v němž dosahoval příjmu [částka] čistého měsíčně je věcně správný a odvolací soud bude z tohoto závěru vycházet. Žalobce poučil o tom, že pokud chce prokazovat, že ze zdravotních důvodů není schopen vykonávat podnikání, které provozoval v době, kdy dosahoval z tohoto podnikání příjmu [částka] měsíčně, je povinen nabídnout k tomuto tvrzení další důkazy, případně svá tvrzení doplnit a prokázat důkazními návrhy. Žalobce navrhl z uvedeného důvodu dokazování doplnit [anonymizováno] zprávou ohledně tvrzení, že již není schopen vykonávat výškové práce a z tohoto důvodu se mu snížil příjem. Souhlasil s vyžádáním lékařské zprávy od ošetřujícího lékaře a dal souhlas k jejímu vyžádání.

11. Na základě návrhu žalobce bylo dokazování doplněno [anonymizováno] zprávou ošetřující lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] z [datum], z níž odvolací soud zjistil, že v evidenci [anonymizováno], je žalobce od [datum], když před tím byl v evidenci psychiatrické ambulance u MUDr. [příjmení]. Byla mu diagnostikována [anonymizována dvě slova] porucha a byla nasazena kombinovaná léčba. V souvislosti s tímto [anonymizováno] stavem hodnotí ošetřující lékařka na jedné straně omezení pracovní činnosti žalobce, protože [anonymizováno] je aktuálně nezaměstnán a má problémy se spánkem, občas se objevuje úzkost a tenze a nálada je kolísavá, když má obavy z budoucnosti. Na straně druhé je pacient v evidenci pouze krátce a je potřeba počkat na účinek nasazené léčby. Žalobce pak předložil lékařské zprávy, jednak výpis z lékařské dokumentace od praktické lékařky o [anonymizováno] vyšetření dne [datum], která však obsahuje pouze nečitelný podpis a není zřejmé, kdo tuto zprávu vystavil. Ze zprávy vyplývá, že přichází na psychiatrické vyšetření poprvé s tím, že v nedávné době trpěl záněty hrtanu, měl teploty, hleny a byl i dehydratován. Poukazoval na psychické vypětí v zaměstnání a diagnostikován byl závěr porucha adaptace na aktuální změny na pracovišti s prožitky stresovými a poruchami spánku. Druhá předložená [anonymizováno] zpráva je z [datum] vystavená ošetřující lékařkou MUDr. [jméno] [příjmení], kdy se žalobce dostavil do ambulance k plánovanému [anonymizováno] vyšetření, poté co v předchozí době se léčil u MUDr. [příjmení]. Byl učiněn závěr, že v poslední době po předepsané léčbě se cítí lépe, spánek dobrý po medikaci, přes den dělá základní sebe obslužné úkony, cítí však určitou úzkost, jak to bude dál. Ze zprávy je zřejmé, že žalobce si od prosince 2021 našel novou práci a pracuje jako živnostník. Příčinou jeho psychických problémů by mohlo být, že se mu nepodařilo dohodnout po 25 letech v zaměstnání se zaměstnavatelem a ukončil pracovní poměr. Pracovní neschopnost vystavena nebyla, kontrola za 3 měsíce.

12. Ze shora uvedených skutkových zjištění pak odvolací soud vycházel při svém rozhodování, když všechny důkazy provedené jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v řízení odvolacím hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně věc posoudil, pokud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by k ukončení pracovního poměru u předchozího zaměstnavatele [datum] došlo z důvodů na straně zaměstnavatele, případně ze zdravotních důvodů, na základě kterých by žalobce nebyl schopen dosavadní práci vykonávat. Žalobce neprokázal změnu své pracovní schopnosti a za situace, kdy ukončil předchozí pracovní poměr u zaměstnavatele dohodou, nelze učinit jiný závěr, než že žalobce se vzdal bez vážného důvodu zaměstnání, v němž dosahoval příjmu [částka] čistého měsíčně. Z tohoto závěru soudu prvního stupně také odvolací soud vychází. K tomu je možno poznamenat, že žalobce byl soudem prvního stupně poučen o důkazní povinnosti, přičemž žádné relevantní důkazy k vyvrácení tohoto závěru, že se vzdal bez vážného důvodu svého příjmu, nepředložil. Předloženými [anonymizováno] zprávami žalobce neprokázal, že by nebyl schopen dosahovat výdělku v dosavadní výši a pokud jde o lékařské zprávy předložené v průběhu odvolacího řízení, lze z nich zjistit pouze subjektivní potíže žalobce, které však neprokazují jakékoliv omezení v jeho podnikatelské činnosti. Kromě toho je potřeba poukázat na to, že žaloba v dané věci byla nepochybně podána předčasně ([datum]), tedy krátce poté, kdy žalobce ukončil předchozí zaměstnání, přičemž v té době již nebyl v pracovní neschopnosti. Z žaloby nevyplývá prokazování dlouhodobé změny poměrů a tuto dlouhodobou změnu poměrů (ze zdravotních důvodů) žalobce neprokázal ani v průběhu dosavadního řízení. Odvolací soud vychází ze zjištění, že z pracovního poměru, v němž dosahoval příjmu [částka] měsíčně se žalobce vzdal bez vážného důvodu, když pracovní poměr ukončil dohodou a změnu v pracovní schopnosti nijak neprokázal. Je tak nutno vycházet z možnosti žalobce i nadále dosahovat příjmu ve výši [částka] měsíčně. Kromě toho dosahoval v minulosti žalobce příjmu z podnikání ve výši [částka] měsíčně, přičemž z jeho výslechu odvolací soud zjistil, že i v měsících lednu a únoru 2022 je žalobce schopen tohoto příjmu z podnikání dosahovat. Sám uvedl, že v těchto měsících dosáhl hrubého měsíčního příjmu [částka], přičemž při odečtení obvyklých nákladů ve výši [částka] měsíčně je schopen od počátku roku 2022 dosahovat příjmu z podnikání cca [částka] měsíčně. S přihlédnutím k částce [částka] z pracovního poměru je nutno dospět k závěru, že nedošlo ke snížení příjmů na straně žalobce od doby posledního rozhodování soudu o výživném, kdy soud vycházel z celkového příjmu [částka] měsíčně. Je zřejmé, že příjem žalobce z výdělečné činnosti je stejný jako v době, kdy pracoval a s přihlédnutím k tomu, že předchozí pracovní poměr ukončil dohodou bez uvedení důvodů a je potřeba dospět k závěru v souladu se zákonným ustanovením, že se vzdal bez vážného důvodu příjmu ve výši [částka] měsíčně. Současně při svém rozhodování vycházel odvolací soud z toho, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalované nadále trvá, a to až do ukončení jejího studia, přičemž její oprávněné potřeby se s ohledem na věk žalované a změnu studia ještě zvýšily, přičemž nelze ani přehlédnout, že vyživovací povinnost matky žalované nadále trvá.

13. Podle § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

14. Podle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

15. Podle § 913 odst. o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné poměry oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

16. Podle § 913 odst. 2 o. z., při rozhodování o výživném je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti.

17. Podle § 923 odst. 1 o. z., změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí soudu o výživném.

18. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a zjištěný skutkový stav dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým zamítl návrh žalobce na snížení výživného, je věcně správné. Žalobci se nepodařilo prokázat, že by byly splněny zákonné podmínky pro snížení výživného, když soud je povinen při úvaze o schopnostech, možnostech a majetkových poměrech povinného vycházet z toho, že bez ukončení pracovního poměru [datum], který ukončil bez vážného důvodu, by byl schopen dosahovat nadále příjmu přesahujícího [částka] měsíčně. V jeho poměrech tak nedošlo k takové změně, která by odůvodňovala snížení výživného. Stanovené výživné usnesením Okresního soudu v Příbrami č. j. 16 C 159/2019-24 ze dne 23. 10. 2019 ve výši [částka] pak odpovídá i oprávněným potřebám žalované. Toto rozhodnutí je však nutno považovat za odpovídající zjištěným skutečnostem v době rozhodování odvolacího soudu, tedy pro„ tentokrát“. Není vyloučeno, že v budoucnu se mohou poměry žalobce změnit a tento bude schopen prokázat snížení výdělkových poměrů v návaznosti na svůj zdravotní stav, který není neměnný. Odvolací soud proto ve výroku I. rozsudek dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. Pochybení soudu prvního stupně však bylo zjištěno při rozhodování v závislém výroku II. o nákladech řízení. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soud při svém rozhodování stanovení odměny právního zastoupení žalované vycházel z tarifní hodnoty [částka], což představuje pětinásobek ročního plnění z výživného ve výši [částka] měsíčně. Předmětem řízení v dané věci však nebylo výživné ve výši [částka], ale pouze ve výši [částka] měsíčně, tedy rozdíl mezi původním výživným a návrhem na snížení výživného na [částka]. Tarifní hodnotu je tak nutno vypočítat z této částky výživného [částka] měsíčně a s ohledem na ustanovení § 8 odst. 2 advokátního tarifu představuje tarifní hodnota pětinásobek ročního plnění výživného z této částky, tedy částku [částka]. Této tarifní hodnotě odpovídá odměna za 1 úkon právní služby podle § 7 bod 6 advokátního tarifu částku [částka]. Právní zástupkyně žalované učinila v řízení před soudem prvního stupně 4 úkony právní služby, a to přípravu a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě a účast právní zástupkyně žalované na dvou jednáních před soudem prvního stupně. Za této situace má právní zástupkyně žalované nárok na odměnu ve výši [částka] (4 × [částka]) a dále má nárok i na paušální náhradu hotových výdajů za tyto 4 úkony právní služby podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, což představuje částku [částka] (4 × [částka]). Celkem tak náklady právního zastoupení žalované v řízení před soudem prvního stupně činí částku [částka] a tato částka měla být na nákladech řízení žalované správně přiznána. Bylo tak na místě změnit výrok II. rozsudku soudu prvního stupně ohledně výše přiznaných nákladů řízení.

20. Ze všech shora daných důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech řízení podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že výše nákladů řízení se stanoví částkou [částka]. Ve zbývající části tohoto výroku (ohledně splatnosti nákladů řízení a platebního místa) byl výrok II. rozsudku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

21. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, postupoval odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení byla plně úspěšná žalovaná, které tak vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení žalované činí odměna právní zástupkyně žalované za 3 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u dvou jednání odvolacího soudu ve dnech [datum] a [datum]). Odměna za 1 úkon právní služby činí shodně jako v řízení před soudem prvního stupně částku [částka] a za 3 úkony právní služby tak má právní zástupkyně žalované nárok na odměnu ve výši [částka] (3 × [částka]). Právní zástupkyně žalované má nárok i na paušální náhradu hotových výdajů za tyto 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, což představuje částku [částka] (3 × [částka]). Dále právní zástupkyně žalované uplatnila nárok na cestovné [značka automobilu], RZ 7AF 5213 k jednání odvolacího soudu ve dnech [datum] a [datum]. Jedná se o cestu z [obec] do [obec] a zpět, kdy při každém z uvedených dnů bylo ujeto 120 km. Nárok na cestovné byl vypočten s ohledem na vyhlášku č. 511/2021 Sb., přičemž právní zástupkyně žalované do spisu založila osvědčení o registraci vozidla (velký technický průkaz od vozidla), přičemž soud vycházel ze zjištění, že průměrná spotřeba uvedeného vozidla činí 4,17 l na 100 km, vyhlášková cena motorové nafty činí [částka], základní náhrada za 1 km jízdy vozidla dle uvedené vyhlášky činí [částka]. Jízdné osobním automobilem tak bylo vypočteno částkou [částka] jak dne [datum], tak [datum], což představuje jízdné ve výši [částka] a právní zástupkyně žalované uplatila i náhradu za ztrátu času v obou případech 4 × půlhodinu, což představuje ztrátu času [částka] (2 × [částka]). Celkem tak náklady řízení žalované v řízení před odvolacím soudem byly vypočteny částkou [částka] ([částka] + [částka] + [částka] + [částka]). Celkem se tak jedná o náklady řízení v uvedené výši [částka] Odvolací soud proto uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení tuto částku [částka] k rukám právní zástupkyně žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.) Odvolací soud přitom nezjistil žádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř., pro které by nemusel náhradu nákladů řízení úspěšné žalované zcela nebo zčásti přiznat.