Rozhodnutí 19 CO 202/2022-20

1. Okresní soud Praha-východ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným usnesením zastavil řízení ve věci samé s poukazem na § 104 odst. 1 o. s. ř., neboť o totožné věci již bylo zahájeno řízení dne 6. 10. 2021 pod sp. zn. 9 C 126/2021, které dosud není skončeno. Zahájení řízení tak brání podle § 83 odst. 1 o. s. ř., aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, v němž vyslovil nesouhlas s postupem soudu prvního stupně. Soudu vytýkal, že nejde o řízení v téže věci, protože žalobní návrh ze dne [datum] je založen na jiných skutkových tvrzeních a obsahuje i jiný žalobní petit, byť se jedná o totožné účastníky řízení. Při porovnání obou žalob je patrné, že žalobcovy osobní poměry se změnily, a proto pozdějším návrhem podává zcela jiná skutková tvrzení vztahující se k aktuální životní situaci. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1287/2007, 29 Cdo 19/2011, 29 Cdo 2254/2011 pak navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se řízení nezastavuje.

3. Žalované se k podanému odvolání nevyjádřily.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení v souladu s ustanovením § 212, § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“).

5. Odvolání žalobce není důvodné.

6. Podle § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

7. Citované ustanovení tak zakazuje, aby o stejné věci současně probíhala dvě nebo více soudních řízení; nastane-li taková situace, překážka zahájeného řízení (litispendence) brání tomu, aby se pokračovalo v řízení, které bylo zahájeno později.

8. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, tedy ze stejného skutku (k tomu shodně, například závěry v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 365/2009).

9. V poměrech projednávané věci se takto obecně pojatá překážka věci zahájené prosazuje jednoznačně tak, že účastníci tohoto i dříve zahájeného řízení jsou totožní. Obě řízení mají i stejný předmět, neboť jejich skutkový základ je vymezen shodně. Z rozsudku Okresního soudu Praha-východ č. j. 9 C 126/2021-95, které dosud nenabylo právní moci, neboť je napadeno odvoláním, které se vede u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Co 96/2022 vyplývá, že žalobce vůči týmž žalovaným se domáhá uložení povinnosti platit mu společně a nerozdílně na jeho výživu 10 000 Kč měsíčně počínaje říjnem 2021. Žalobu odůvodnil tím, že již není schopen se sám živit, dosáhl důchodového věku, když žádost o přiznání starobního důchodu mu byla rozhodnutím [obec] správy sociálního zabezpečení zamítnuta. Rovněž mu byla zamítnuta žádost o poskytnutí dávky hmotné nouze, žalobce není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. V nyní projednávané a posuzované věci se žalobce návrhem z [datum] domáhá proti týmž účastníkům (dcerám) výživné ve výši 11 000 Kč měsíčně s odůvodněním, že není schopen se sám živit, nemá žádné příjmy ani žádný majetek, nepobírá žádné požitky z titulu důchodového nebo jiného pojištění ani dávky státní sociální podpory, hmotné nouze či jiné příjmy. Z uvedeného tedy vyplývá, že oproti dříve zahájenému řízení se žalobce domáhá stejného nároku – přiznání výživného proti stejným účastníkům (dcerám) a ze stejných základních skutkových tvrzení, tedy na základě toho, že sám je bez jakéhokoliv příjmu, nemá majetek, nepobírá žádné dávky ani jiné příjmy a není tedy schopen sám se živit. To, že oproti dříve zahájenému řízení se žalobce nyní domáhá po obou žalovaných zaplacení měsíčního výživného ve výši 11 000 Kč, když v původním řízení požadoval pouze 10 000 Kč měsíčně, nečiní z později projednávané věci jiný předmět ani jiný nárok. Žalované plnění vyplývá nadále ze stejných základních skutkových tvrzení a směřuje proti týmž účastníkům. Tyto závěry jsou souladné i s rozhodnutími dovolacího soudu, na které žalobce poukazoval.

10. Za této situace soud prvního stupně nijak nepochybil, pokud dospěl k tomu závěru, že je zde dána překážka dříve zahájeného řízení při identickém skutkovém základu věci a je zde tedy dána překážka litispendence ve smyslu § 83 odst. 1 o. s. ř., když řízení dříve zahájené a nadále vedené pod sp. zn. 9 C 126/2021 dosud není pravomocně skončeno.

11. Odvolací soud proto dospěl k tomu závěru, že soud prvního stupně nijak nepochybil, pokud řízení o výživném vůči týmž účastníkům vycházející ze stejných skutkových tvrzení a mající stejný skutkový základ podle § 103, § 104 odst. l a § 83 odst. 1 o. s. ř. zastavil.

12. Protože se odvolateli nezdařilo zpochybnit věcnou správnost napadeného rozhodnutí, pak odvolacímu soudu nezbylo než podle § 219 o. s. ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdit.

13. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., když podle obsahu spisu žalovaným žádné náklady před odvolacím soudem nevznikly.