Rozhodnutí 19 CO 197/2022-43

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen„ soud prvého stupně“) shora označeným usnesením zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, který povinná odůvodňovala tím, že dluh, pro který byla exekuce nařízena, není schopna uhradit v žádné výši, neboť je matkou samoživitelkou, pečující o děti ve věku 6 a 3 roky a 8 měsíců, nemá žádný příjem a nevlastní žádný movitý majetek, cenné papíry, akcie, obligace a nemá příjem ze sociálních dávek. Soud neshledal návrh na zastavení exekuce důvodným, přihlédl k tomu, že oprávněná k návrhu na zastavení exekuce vyslovila nesouhlas, neboť návrh povinné na zastavení exekuce pro nemajetnost je předčasný, a to i proto, že v budoucnu není vyloučeno nabytí majetku, například darem nebo děděním. Soud z obsahu exekučního spisu zjistil, že řízení bylo zahájeno dne [datum] k návrhu právní předchůdkyně oprávněné, když exekučním titulem je vykonatelný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2020, č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2020, č. j. 49 Cm 130/2019-58. V exekučním řízení je vymáhána pohledávka ve výši [částka] s 6% úrokem od [datum] do zaplacení a směnečná odměna ve výši [částka] a náklady nalézacího řízení a náklady exekuce. Soud z obsahu nalézacího spisu zjistil, že exekuční titul byl řádně doručen právní zástupkyni povinné dne [datum], povinná proti němu podala včasné odvolání. Odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku pak bylo usnesením ze dne [datum] zastaveno a rozsudek nabyl právní moci dnem [datum] a dnem [datum] se stal vykonatelným. Soud dále přihlédl k stanovisku soudního exekutora k návrhu povinné na zastavení exekuce, v němž exekutor vyjádřil nesouhlas se zastavením. Uvedl, že proti povinné je vedena pouze jediná exekuce, povinná je v produktivním věku a je pravděpodobné, že v budoucnu bude zaměstnána a bude schopna své závazky plnit. Nad rámec toho pak exekutor uvedl, že jeho úřad kontaktoval partner povinné, který uvedl, že chce splácet [částka] měsíčně na pohledávku, která je vymáhána proti povinné.

2. Návrh povinné na zastavení exekuce soud posoudil podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a dospěl k závěru, že návrh na zastavení důvodný není. Povinná je sice v současné době omezena ve svých výdělkových možnostech v souvislosti s rodičovskou dovolenou, nelze však uzavřít, že u ní jde o nemajetnost trvalého rázu. Existenci postižitelného majetku zjišťuje soudní exekutor v průběhu provádění exekuce, tedy v celém období jejího trvání. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu, například usnesení sp. zn. [spisová značka], usnesení sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. 20 Cdo 3442/2011, pak soud zdůraznil, že § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dopadá na situaci, kdy po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný jeho majetek nebo je jeho hodnota ke krytí nákladů nepostačující, takže jeho realizace by vedla jen ke zvýšení nákladů, jež by nemohly být z výtěžku kryty. Z obsahu spisu soudního exekutora je patrné, že exekutor dosud nepoužil všechny způsoby provedení exekuce, a to zejména soupisem a prodejem movitých věcí povinné. Při rozhodování o důvodnosti návrhu je třeba vycházet z určité potencionality příjmu a majetkových poměrů povinné do budoucna, aby bylo možno posoudit bezvýslednost vedení příslušné exekuce. Proto, i když v současné době nejsou žádné srážky z příjmu povinné prováděny, do budoucna je možné ve srážkách pokračovat, pokud povinná nastoupí do zaměstnání. Pokud povinná poukazuje na to, že vymáhaná pohledávka se bude stále navyšovat o náklady, pak k tomu soud uvedl, že délka trvání exekuce by neměla mít významný vliv na její náklady, neboť pravidla pro odměňování exekutorů jsou upravena ve vyhlášce [číslo] Sb., kdy výše odměny je závislá jen na výši vymoženého plnění. Skutečnost, že pohledávka stále narůstá o úroky, není důsledkem prováděné exekuce, výše úroků a úroků z prodlení je závislá jen na tom, zda dojde k zániku pohledávky splněním či vymožením a nikoliv na tom, zda bude exekuce zastavena. S ohledem na uvedené soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce.

3. Proti usnesení podala v otevřené lhůtě povinná odvolání, kdy s rozhodnutím soudu nesouhlasila. Poukazovala na to, že se změnila její osobní i ekonomická situace, nebydlí ve společné domácnosti s žádným dospělým, nevlastní žádné nemovitosti, akcie, cenné papíry. Je samoživitelkou tří nezletilých dětí a je příjemcem pouze sociální dávky – rodičovského příspěvku. Po dovršení věku nejmladší dcery tak, aby tato mohla navštěvovat školkové zařízení, však nepředpokládá, že se třemi malými dětmi bude zaměstnavateli preferována, takže bude i nadále adeptem pro přiznání pouze sociálních dávek, ať už příspěvku na bydlení či jinou sociální podporu. Trvala proto na svém návrhu na zastavení exekuce pro nemajetnost a navrhla odvolacímu soudu, aby změnil napadené rozhodnutí tak, že se exekuce zastavuje.

4. Oprávněná se k podanému odvolání nevyjádřila.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“).

6. Odvolání povinné není důvodné.

7. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se soudem prvého stupně v tom právním názoru, že zatím návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost povinné důvodný není. Ačkoliv stávající skutková zjištění učiněná soudním exekutorem v rámci provádění exekuce pro vymožení pohledávky ve výši [částka] oprávněnou, která po uzavření smlouvy o postoupení pohledávek nastoupila na místo původní oprávněné [právnická osoba] a.s. (viz usnesení soudního exekutora ze dne 9. 2. 2021, č. j. [číslo jednací]), svědčí pro stávající neschopnost povinné dostát svým povinnostem, pak nelze než její návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost vyhodnotit shodně se soudem prvého stupně jako návrh předčasný, a tedy za zatím nedůvodný. Exekuce se vede poměrně krátkou dobu od července 2020, exekutor na pohledávku ničeho nevymohl, neboť to neumožňují stávající majetkové a sociální poměry povinné, která je na rodičovské dovolené a pečuje o 3 děti útlého věku. Její příjem, jak dokládala, je pouze rodičovský příspěvek, jiný majetek nebyl zatím ani soudním exekutorem dohledán. Předpokladem pro zastavení exekuce pro nemajetnost ve smyslu § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je taková situace, kdy je zjištěna nemajetnost povinného subjektu jako objektivní stav, který ani v budoucnu nelze očekávat, že by se mohl změnit, tedy že by později povinný mohl dluh ze svého později získaného majetku zcela či alespoň podstatným způsobem uhradit. Povinná v současné době je bez takového majetku, který by jí umožňoval alespoň částečně na dluh oprávněné cokoliv hradit. Tento stav je především vyvolán její sociální situací, kdy jako samoživitelka osobně pečuje o děti útlého věku a nemá pravidelný příjem mimo dávek rodičovského příspěvku. Vzhledem k tomu, že se však nepochybně jedná o dobu přechodnou (po dobu trvání čerpání rodičovské dovolené), pak nelze vyloučit, respektive lze očekávat, že po uplynutí přiměřené doby, se situace povinné může změnit, a to v okamžiku, kdy její děti dospějí do věku, kdy je bude moci všechny přenechat v předškolním či školním zařízení, což jí otevře možnost najít si odpovídající vhodné zaměstnání, či vykonávat podnikatelskou činnost a získat tak pravidelný příjem z takové činnosti. Pak to znamená, že zcela správně soud prvého stupně zdůraznil, že stávající zjištěná nemajetnost povinné je pouze přechodného rázu a je velice pravděpodobné i s ohledem na produktivní věku povinné (nyní ve věku 37 let), že v budoucnu bude schopna své závazky plnit alespoň dílčím způsobem, pokud získá ať vlastní činností nebo v rámci pracovního poměru pravidelný příjem.

8. Za této situace se odvolatelce nemohl zdařit zpochybnit věcnou správnost napadeného usnesení, zvláště když nadále i v odvolání svoji nemajetnost odůvodňuje pouze stávající péči o své nezletilé děti a jediným příjmem – rodičovským příspěvkem. Pokud se k tomu nepřidávají žádné další objektivní skutečnosti trvalého rázu, které však odvolatelka netvrdí, pak se jí nemohlo zdařit zpochybnit věcnou správnost napadeného rozhodnutí soudu prvého stupně, který vychází z toho, že současná majetková situace povinné, která je sice neutěšená a neumožňuje postihnout žádný její majetek, neboť ho v současné době nemá, je skutečně rázu přechodného a lze očekávat, že v budoucnu pomine. Za této situace je návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost návrhem nedůvodným a zcela správně soud prvého stupně tento návrh zamítl.

9. Odvolací soud proto napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.