o zaplacení 226 000 Kč s příslušenstvím

1. Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvého stupně“) shora označeným rozsudkem vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 226 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucí od 2. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Do části zákonného úroku z prodlení jdoucího od 23. 1. do 1. 2. 2021 žalobu zamítl. Dále zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 79 518,20 Kč. Soud vyšel z žalobních tvrzení, podle nichž účastníci uzavřeli dne 11. 1. 2021 zprostředkovatelskou smlouvu, jejímž předmětem bylo zprostředkování uzavření smlouvy o úvěru mezi žalovaným a úvěrující společností v minimální výši 3 650 000 Kč. Za toto zprostředkování pak podle smlouvy náležela žalobkyni odměna ve výši 226 000 Kč Smlouva o úvěru byla dne 22. 1. 2021 uzavřena a tím vznikl žalobkyni nárok na sjednanou odměnu ze smlouvy o zprostředkování. Žalovaný se od počátku bránil tím, že dokument, který měl být smlouvou zprostředkovatelskou, uzavřel nevědomky, nesvobodně a rozhodně bez srozumění s tím, že se zavazuje žalobkyni uhradit odměnu. Dokument podepsal bez znalosti obsahu. Takové jednání ze strany žalobkyně pokládal za jednání v rozporu s dobrými mravy. Tím smlouvu pokládal za neplatnou. Soud ve věci provedl dokazování, a to jednak listinnými důkazy (smlouva zprostředkovatelská z 11. 1. 2021, smlouva o úvěru z 22. 1. 2021, žádost žalovaného o čerpání úvěru, návrh na uzavření podnikatelského úvěru prostřednictvím formuláře, e-mailová komunikace mezi žalovaným a [jméno] [příjmení]), dále ve věci vyslechl žalovaného a svědka [jméno] [příjmení]. Po provedeném dokazování měl za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření zprostředkovatelské smlouvy, jejímž předmětem bylo zprostředkování úvěru pro žalovaného u konkrétního poskytovatele úvěru. Zprostředkovatelská smlouva byla uzavřena nejprve ústní formou a následně stvrzena podpisem písemné smlouvy. Soud měl za prokázané výpovědí svědka [příjmení] a komunikací účastníků, že žalobkyně vyvíjela zprostředkovatelskou činnost pro žalovaného nejméně od října 2020. Účelu zprostředkovatelské smlouvy pak bylo dosaženo, když 22. 1. 2021 byla uzavřena úvěrová smlouva. Žalovaný nezpochybňoval, že k uzavření smlouvy došlo a že jednání byla vedena se svědkem [příjmení]. Soud neuvěřil obraně žalovaného, že mu zprostředkovatelská smlouva byla tzv. podstrčena až při podpisu ostatních dokumentů a že neměl možnost si smlouvu přečíst. Naopak z výpovědi svědka [příjmení] vyplynulo, že žalovaný měl před podpisem smlouvy dostatek času se s jejím textem seznámit, neboť účastníci jednali na poště a smlouvu bez námitek podepsal. Tvrzení žalovaného, že smlouvu nečetl a k jejímu podpisu byl donucen, protože potřeboval uzavřít smlouvu o úvěru, soud neuvěřil. Z komunikace žalovaného a svědka [příjmení] vyplývá, že žalovaný se s úvěrovou dokumentací seznamoval předem, dokonce byl zrušen původní termín podpisu smluv, protože žalovaný chtěl ještě některé záležitosti projednat s právníkem. Bylo by proto s podivem, že by zprostředkovatelskou smlouvu, ač jí neměl předem k dispozici, žalovaný podepsal, aniž by se seznámil s jejím obsahem. Navíc zprostředkovatelská smlouva má rozsah dvou stran, neobsahuje žádná složitá ujednání a práva a povinnosti jsou jasně vymezena. Navíc soud zohlednil tu skutečnost, že žalovaný zprostředkovatelskou smlouvu i smlouvu o úvěru uzavíral jako podnikatel, kdy lze od něho očekávat vyšší míru zkušeností s uzavíráním smluv a vyšší míru obezřetnosti při jednotlivých právních jednáních. Soud proto uzavřel, že zprostředkovatelská smlouva byla účastníky uzavřena platně a v návaznosti na dosažení účelu smlouvy, tj. uzavření smlouvy o úvěru, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení sjednané odměny. Skutkový stav pak posoudil podle ustanovení § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2447 zákona č. 89/2012 Sb. Tím, že žalovaný nezaplatil podle smlouvy zprostředkovatelskou odměnu, vznikl žalobkyni také nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970, a to od 2. 2. 2021, tedy po uplynutí 10 dní po lhůtě k plnění od uzavření úvěrové smlouvy. Do té doby se žalovaný do prodlení s plněním závazku nedostal. Soud proto částečně žalobu zamítl v zákonném úroku z prodlení, jinak žalobě vyhověl. Pro převažující úspěch ve věci rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů ve výši 79 518,20 Kč. Tyto náklady se sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 040 Kč a dále z nákladů za zastoupení advokátem. Ten vykonal za žalobkyni v řízení celkem 7 úkonů právní pomoci, z toho 5 úkonů ve výši 9 220 Kč a 2 úkony v poloviční sazbě. Vedle toho vznikl žalobkyni nárok na paušální náhradu nákladů za těchto 7 úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 4, a to včetně daně z přidané hodnoty.

2. Proti rozsudku soudu prvého stupně podal včasné odvolání žalovaný. S rozhodnutím soudu nesouhlasil, rozhodnutí pokládá za nesprávné, neboť vychází z nesprávného skutkového zjištění a rovněž z nesprávného právního posouzení věci. Je přesvědčen, že žalobkyně neunesla v řízení důkazní břemeno. Soud uvěřil pouze tvrzení žalobkyně a opomenul argumenty žalovaného a nevypořádal se spolehlivě s jeho obranou. Namítal, že svědek [příjmení] neseznámil žalovaného předem s obsahem zprostředkovatelské smlouvy, poskytl mu její znění až na poště před podpisem, kdy žalovaný neměl reálnou možnost se s jejím obsahem seznámit. Ocitl se tak pod tlakem a byl tak nucen zprostředkovatelskou smlouvu podepsat. Tím, že žalovaný smlouvu podepsal bez znalosti obsahu a byl uveden v omyl, je jednání žalobkyně v rozporu s dobrými mravy, což způsobuje neplatnost smlouvy. Dovolával se ustanovení § 547 a § 580 občanského zákoníku. V řízení nebylo spolehlivě prokázáno, že by žalobkyně dodržela veškeré postupy, které by byly v souladu s dobrými mravy při uzavření zprostředkovatelské smlouvy. Navrhl proto zrušení napadeného rozhodnutí, případně změnu rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta. Navíc namítal, že soud své rozhodnutí neodůvodnil náležitě a jeho rozsudek je i nepřezkoumatelný.

3. Na podané odvolání reagovala žalobkyně vyjádřením. Ztotožnila se s rozhodnutím soudu prvého stupně. Poukazovala na to, že žalovaný v řízení potvrdil, že předmětnou zprostředkovatelskou smlouvu podepsal. Z důkazů vyplynulo, že žalovaný byl obezřetný a dokonce věci (míněna smlouva o úvěru) konzultoval se svým právním zástupcem. Naopak žalovaný neprokázal, že by mu smlouva byla podstrčena, když z výpovědi svědka [příjmení] vyplynulo, že byl s žalovaným na poště více jak hodinu, což je dostatečně dlouhá doba na kontrolu smluvní dokumentace. Během této doby se tedy žalovaný seznámil i se zprostředkovatelskou smlouvou. V hlavičce této smlouvy je pak zřetelně označena žalobkyně a lze těžko usuzovat, že by z toho žalovaný nevěděl, že jedná se zprostředkovatelem. V této souvislosti poukazovala na ustanovení § 4 občanského zákoníku, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Lze jen těžko předpokládat, že žalovaný nebyl schopen rozpoznat, že jedná se zprostředkovatelem, když ze všech dokumentů je zřejmé, že tyto jsou označeny hlavičkou žalobkyně. Rovněž lze těžko předpokládat, že by nebyl schopen porozumět obsahu zprostředkovatelské smlouvy. Poukazovala na obsah výpovědi svědka [příjmení], zcela se ztotožnila i s odůvodněním rozhodnutí. Je přesvědčena, že soud vyhodnotil provedené důkazy správně, když žalovaný svá tvrzení neprokázal. Jeho procesní obranu, kterou se snaží odvrátit výsledek soudního řízení, žalobkyně chápe jako možné zneužití práva podle § 8 o. z., které nepožívá právní ochrany. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí ve výrocích I. a III. v souladu s ustanovením § 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a po doplnění dokazování v souladu s ustanovením § 213 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. dospěl k tomu závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Odvolací soud převzal skutková zjištění soud prvého stupně, tak jak vyplývají z předložených listin, zejména z obsahu smlouvy o úvěru, smlouvy zprostředkovatelské, smlouvy zástavní, formuláři – návrhu na uzavření podnikatelského úvěru a s přihlédnutím i k výpovědi žalovaného před soudem prvého stupně uzavřel, že správně soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva zprostředkovatelská, jejímž předmětem bylo zprostředkování zájemci (žalovanému) uzavření smlouvy o úvěru s úvěrujícím, jejímž předmětem budou finanční prostředky v minimální výši 3 650 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaným ze dne 22. 1. 2021, pak vyplývá, že smlouva o úvěru ve výši 3 650 000 Kč žalovanému touto úvěrující společností byla poskytnuta. S ohledem na výpověď žalovaného, který před soudem prvého stupně potvrdil, že mu bylo známo, že [jméno] [příjmení] je zaměstnancem [právnická osoba] a který potvrdil, že s ním komunikoval telefonicky i e-mailem, když připustil, že na e-mailech od F. [příjmení] byla uvedena hlavička [příjmení] [jméno] a s ohledem na námitku žalovaného, že sice smlouvu o zprostředkování si nepřečetl, neměl k tomu na poště dostatek prostoru, avšak smlouvu podepsal, neboť s úvěrem poskytnutým úvěrující společností počítal, pak i odvolací soud dospěl k tomu závěru, že smlouva mezi oběma účastníky byla uzavřena platným způsobem.

6. Podle § 545 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

7. Podle § 555 odst. 1 se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

8. Smlouva o zprostředkování z 11. 1. 2021 je formulována zcela jednoznačně, má vymezen předmět smlouvy a jednoznačně stanovenou odměnu ve výši 226 000 Kč, tedy po obsahové stránce vyhovuje požadavku § 2445 o. z. o zprostředkování. Aby se jednalo o platné právní jednání účastníků, musela smlouva splňovat náležitosti jednání – tedy náležitosti subjektu (způsobilost), náležitosti vůle (vážnost a svoboda, prostá omylu), náležitost projevu vůle, náležitost formy a předmětu právního jednání (možnost a dovolenost). Žalovaný se dovolával především nedostatku svobody vůle (ocitl se pod tlakem, byl nucen smlouvu podepsat, protože již počítal s úvěrem) a i omylu, protože mu smlouva byla tzv. podstrčena, aniž znal obsah.

9. Podle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

10. Pro závěr o neplatnosti smlouvy pro uvedení v omyl druhou stranou spočívající v tom, že žalovaný se neseznámil s obsahem smlouvy (byla mu podstrčena) a nevěděl, že jde o zprostředkování za úplatu, by bylo třeba, aby byl naplněn předpoklad omluvitelného omylu, který by způsobil neplatnost právního jednání žalovaného. V tomto případě však o omluvitelném omylu nelze uvažovat, neboť si jej žalovaný způsobil sám svým jednáním, tedy tím, že měl podepsat smlouvu, aniž se seznámil s jejím obsahem. Pokud takto postupoval (ač lze se soudem prvního stupně souhlasit s tím, že tomuto tvrzenému jednání žalovaného předchozí jeho obezřetnost před podpisem smlouvy zástavní a o úvěru neodpovídá), tedy smlouvu před podpisem si nepřečetl, pak nepostupoval s obvyklou mírou péče a opatrnosti, kterou na něm lze s ohledem na okolnosti případu požadovat. Pokud svojí neopatrností způsobil omyl v jednání, pak je třeba, aby nesl důsledky tohoto omylu a není zde prostor pro závěr o neplatnosti jednání pro omyl. Ačkoliv nová právní úprava od 1. 1. 2014 omluvitelnost omylu výslovně neupravuje, pak se podle komentářové literatury (k tomu např. komentář k § 583 – Občanský zákoník I, Velké komentáře, nakladatelství C. H. Beck, str. 2107 a 2108) prosadí v této otázce stejný přístup jako u právní úpravy předchozí, tedy zákona č. 40/1964 Sb. Navíc nelze pominout, že požadavek na omluvitelnost omylu by mohl být dovozován z domněnky, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnosti užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat (§ 4 odst. 1).

11. Tvrdí-li žalovaný, že byl donucen podepsat smlouvu, protože již spoléhal a počítal s penězi z úvěru, pak ani toto tvrzení nemůže vést k závěru o neplatnosti právního jednání, neboť tyto okolnosti nelze vyhodnotit jako bezprávnou výhrůžku podle § 587 o. z.

12. Podle § 580 odst. 1 neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Ačkoliv žalovaný netvrdil, v čem je smlouva o zprostředkování rozporná s dobrými mravy, když zásadně platí, že za činnost, která je předmětem zprostředkování náleží odměna, pak ani odvolací soud neshledal a to ani v okolnostech, které předcházely uzavření smlouvy o zprostředkování a ani v okolnostech před podpisem nic, co by mohlo vést pro závěr o rozpornosti s dobrými mravy. V řízení nebylo zjištěno, že by byl žalovaný utvrzován, že činnost žalobce bude bezplatná, navíc z obsahu vzájemné komunikace s [anonymizováno]. [příjmení] věděl, že jde o zástupce jiné společnosti než je úvěrující TGI. Potvrdil, že byl rovněž informován i paní [příjmení], že tato společnost (žalobce) pro [anonymizováno] vykonává administrativní činnost v souvislosti s úvěrem. Předem si však platební podmínky žalobkyně vůči němu nezjišťoval, bez dalšího předpokládal, že provize, která má být součástí částky 100 000 Kč pro TGI bude rozdělena mezi úvěrující společnost a společnost, za níž jednal pan [příjmení]. V souladu se zásadou principu pacta sunt servanda, pak skutečnost, že žalovanému bylo známo, že pro úvěrující společnost vykonává činnost označenou jako administrativa i jiná společnost, za níž jednal pan [příjmení], a že zprostředkovatelskou smlouvu žalovaný podepsal v tom znění, jak mu byla předložena a že mu nic nebránilo seznámit se s jejím obsahem, pak je třeba tyto skutečnosti vyhodnotit ve prospěch žalobkyně, tedy tak, že smlouva o zprostředkování mezi účastníky byla platným způsobem uzavřena. Navíc okolnosti, které byly zjištěny jak z výslechu žalovaného, tak i z výslechu svědka [příjmení] před soudem prvého stupně a zejména z té skutečnosti, že žalovaný věděl, že svědek [příjmení] není zaměstnancem úvěrující společnosti, ale [právnická osoba], pak umožňuje přijmout ten výklad smlouvy ve smyslu § 574 o. z., tedy že na toto právní jednání je třeba nahlížet spíše jako na platné než jako neplatné.

14. Ačkoliv se odvolací soud ztotožňuje se soudem prvého stupně v tom skutkovém závěru, že žalovaný měl informace o tom, že pokud jedná s [jméno] [příjmení], jedná jeho prostřednictvím s jinou společností než je úvěrující společnost (viz informace od p. [příjmení] a označení emailové komunikace logem žalobce), a z toho vyvozeného právního závěru, tedy že činnost žalobce byla v souvislosti s jednáním o úvěru činností zprostředkovatelskou činností, o níž byla platně uzavřena smlouva, pak má odvolací soud za to, že se soud prvého stupně nedostatečně vypořádal s tím, zda na základě platně uzavřené smlouvy o zprostředkování vznikl žalobkyni vůbec nárok na zaplacení sjednané provize, tedy zda splnila to, k čemu se ve smlouvě zavázala.

15. Podle § 2445 odst. 1 o. z., smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.

16. Podle § 2447 o. z., provize je splatná dnem uzavření zprostředkovatelské smlouvy; byla-li tato smlouva uzavřená s odkládací podmínkou, je provize splatná až splněním podmínky. Bylo-li ujednáno, že zprostředkovatel pro zájemce obstará příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvu s určitým obsahem, je provize splatná již obstaráním příležitosti.

17. Podle § 2450 o. z., zprostředkovatel nemá právo na provizi a na úhradu nákladů, byl-li v rozporu se smlouvou činný také pro druhou stranou zprostředkovávané smlouvy.

18. Odvolací soud své dokazování zaměřil především na objasnění skutkových okolností, svědčící pro naplnění smlouvy o zprostředkování, tedy zda zprostředkovatel (žalobkyně) naplnila předmět zprostředkovatelské smlouvy, tedy zda zprostředkovala a vyvinula činnost směřující k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalovaným a úvěrující společností.

19. V tomto směru před odvolacím soudem žalovaný jako účastník uvedl, že podle pokynů pracovnice [příjmení] od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. veškeré podklady poskytoval [právnická osoba]. Jednalo se především o fotokopie občanských průkazů, výpisy z jeho účtu, v ostatním však komunikoval přímost s paní [příjmení]. Svědek [příjmení] před odvolacím soudem objasnil, že kontakt na žalovaného [právnická osoba] získala od tzv. tipařky paní [příjmení], proto se s žalovaným spojil a po vyhodnocení situace na trhu nabídl mu spolupráci přímo se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Obstarával pak vyplnění žádosti o úvěr, údaje o nemovitosti, která by mohla při poskytnutí úvěru sloužit jako zástava, vyžádal od žalovaného souhlas s ofocením občanských průkazů a tyto podklady pak posílal paní [příjmení], pracovnici [anonymizováno]. Rovněž po žalovaném vyžadoval daňová přiznání, faktury za poslední 3 měsíce a přímo pro úvěrující společnost pak obstarával další podklady, jako je výpis živnostenského rejstříku a údaje o klientovi, včetně dotazu na insolvenční rejstřík. Prohlídku nemovitosti nabídnuté jako zástava a odhad nemovitosti si již dělala úvěrová společnost sama. I on svojí činnost před uzavřením smlouvy o úvěru vyhodnotil jako administrativní činnost před poskytnutím úvěru. Vzhledem k tomu, že verze žalovaného o prvotních kontaktech mezi ním a úvěrující společností a verzí svědka [jméno] [příjmení] byla rozporná, když žalovaný tvrdil, že si přímo sám vybral úvěrující [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., s níž však napřímo nejednal, ale ozvala se mu [právnická osoba], která tak jak pochopil, zajišťovala veškeré papírování pro úvěrovou společnost, doplnil odvolací soud dokazování o označený důkaz žalovaným - výslech svědkyně [příjmení], pracovnice [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. a e-mailovou komunikací mezi touto společností a žalovaným.

20. Slyšená svědkyně [příjmení] ze [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] vypověděla, že její náplní je dojednávat úvěry s klienty, potvrdila, že úvěrující [právnická osoba] spolupracuje s několika společnostmi, které vykonávají pro ní obchodního zástupce. Tohoto obchodního zástupce vykonává i žalobkyně. Náplní obchodního zástupce je dodávat klienty úvěrující společnosti s žádostí o úvěry. Přes tohoto obchodního zástupce pak úvěrující společnost jedná s klientem. Připustila možnost, že klient může oslovit i úvěrující společnost přímo, musel by na jednání jet do [obec]. Platí, že společnost vykonávající pro ně obchodního zástupce může oslovit více úvěrujících společnosti, mezi nimiž si pak klient vybere. Žalobkyně prostřednictvím p. [příjmení] pro ně zajišťovala souhlas s ofocením občanských průkazů žalovaného a jeho manželky, zajišťovala kartu klienta, výpis z bankovních účtů, informace o tom, jakou nemovitostí bude klient ručit a vyčíslení zůstatku úvěru od původní banky, protože se zde jednalo o refinancování, respektive výplatu zbytku úvěru jiné bance. [jméno] úvěrující společnost pak zajišťovala pouze ocenění nemovitosti za použití vlastního odhadce. Potvrdila, že také přímo komunikovala i s žalovaným, vysvětlovala mu zejména podmínky úvěrové smlouvy, možnost předčasného splácení, úrokové sazby a podobně. Rozhodně popřela, že by se žalovaný přímo na [právnická osoba] se žádostí o úvěr obrátil. První kontakt o tom, že je zde zájemce o poskytnutí úvěru, vzešel od žalobkyně, tedy od pana [příjmení]. K e-mailu z 5. 11. 2020 žalovaném pak vysvětlila, že žádala o zaslání daňového přiznání za rok 2019 a výpis z běžného účtu proto, že chtěla tyto doklady zaslat přímo od zájemce – žalovaného. V e-mailu ze 4. 12. 2020 pak poukazovala na nesrovnalosti, které při obhlídce nemovitosti, která měla sloužit jako zástava, zjistil znalec. Dne 26. 1. 2021 pak e-mailem sdělila žalovanému, že zasílá smluvní dokumentaci panu [příjmení], tím byla míněna smlouva o úvěru, text zástavní smlouvy a patrně i návrh na vklad zástavního práva. Následně pak ještě 3. 2. 2021 požadovala po žalovaném nové ověření kopie občanských průkazů a dodatek původní úvěrové smlouvě. Objasnila, že vyhodnocení podkladů pro případné poskytnutí úvěrů činí úvěrová společnost sama, obhlídku označené nemovitosti, která má sloužit jako zástava činí znalec, kterého společnost osloví. Pokud by označená nemovitost nebyla vhodnou zástavou, úvěr poskytnut nebude. Je sice pravda, že zajištěná nemovitost sloužící jako zástava a její hodnota je pro úvěrovou společnost klíčová pro posouzení toho, zda úvěr skutečně bude poskytnout. Podmínkou pro poskytnutí úvěru však je vedle vhodné zástavy i vyhodnocení ekonomické stránky věci, tedy zda zájemce má dostatek finančních prostředků na sjednanou splátku, tedy zda je vůbec schopen úvěr splácet. Potvrdila, že v sazebníku společnosti a ve smlouvě byl zahrnut poplatek za sjednání úvěru 100 000 Kč. Ten představuje náklady vzniklé společnosti v souvislosti s poskytnutím úvěru. Jedná se o náklady na odhad nemovitosti, další náklady spojené s úvěrem a provize pro obchodního zástupce. [ulice] zástupce vyplňuje se zájemcem podklady, a to žádost o poskytnutí úvěru, kartu klienta, kde se již uvádějí osobní údaje a návrh na uzavření smlouvy, kde musí být uvedena výše úvěru požadovaného, doba, na kterou chce klient úvěr poskytnout, jeho vlastní příjmy, počet vyživovaných osob a podobně. V žádosti o poskytnutí úvěru pak uvádí klient pouze to, o jak vysoký úvěr se mu jedná, jaké finanční prostředky má, jakou nemovitostí by eventuálně dal do zástavy. Jedná se o neoficiální žádost, kterou nepodepisuje. Vztah mezi žalobcem a úvěrující společností TGI Money objasnila tak, že se ze strany žalobkyně jedná o zástupce úvěrující společnosti, klient ví, že jedná se společností, která je pouze obchodním zástupcem úvěrující společnosti. Je přesvědčena, že jakmile vstoupila v kontakt se žalovaným, tak mu sdělila, že úvěr bude poskytnut právě společností TGI Money. Je také přesvědčena, že žalovaný věděl, že jedná s žalobcem ve prospěch [právnická osoba]. Žalovaný se tedy ke společnosti TGI Money dostal právě přes pana [příjmení].

21. Skutečnost, že [jméno] [příjmení] e-mailem kontaktoval od konce října 2020 žalovaného, vyplývá z předložené e-mailové komunikace, kde je v každém e-mailu výrazně uvedeno jméno jednajícího, jméno společnosti, tedy žalobkyně a korespondenční adresa žalobkyně (tyto listiny byl k důkazu opakovány).

22. Jak již zjistil soud prvého stupně z obsahu smlouvy o úvěru a dále ze smlouvy zástavní, což ani žalovaný nepopíral, tyto dokumenty byly podepsány 22. 1. 2021 žalovaným a jeho manželkou, k ověření podpisu došlo dne 1. 2. 2021 na poště v [anonymizováno] I. Zástavou pro poskytnutí úvěru ve výši 3 650 000 Kč, pak byly nemovitosti na LV [číslo] to pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům a dále pozemek parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec]. Z návrhu na uzavření podnikatelského úvěru podepsaného žalovaným dne 21. 1. 2021, vyplývá, že v záhlaví je označen údaj [příjmení] 005 [jméno] [příjmení], žadatelem o podnikatelský úvěr byl žalovaný, současně se jednalo o refinancování závazků vůči [právnická osoba] ve výši 2 201 563 Kč. Úvěr by měl být jištěn nemovitostí na [list vlastnictví] ve vlastnictví [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení].

23. Podstatnou součástí smlouvy o zprostředkování je vymezení povinnosti zprostředkovatele zprostředkovat pro zájemce uzavření určité smlouvy a povinnosti zájemce zaplatit zprostředkovali úplatu (provizi). Zprostředkováním se rozumí faktická činnost zprostředkovatele, jejímž cílem je zajistit, aby měl zájemce reálnou možnost, tedy příležitost uzavřít určitou smlouvu. Zprostředkování tak zahrnuje vyhledání osob, které by mohly mít zájem uzavřít se zájemcem zprostředkovávanou smlouvu, zjišťování jejich konkrétního úmyslu takovou smlouvu uzavřít a následné předání informací o těchto osobách zájemci. Zprostředkovatel tak musí zájemci a třetí osobě umožnit vyjednávat o uzavření smlouvy, zásadně však není povinen se takového kontraktačního jednání zúčastnit. Úkolem zprostředkovatele je tedy pouze vyhledání vhodné osoby. Konkrétní způsob, jakým lze zprostředkovatelskou činnost vykonávat mohou být rozličné a mohou předpokládat různou míru aktivity zprostředkovatele.

24. Promítnuto do dané posuzované věci bylo činností zprostředkovatele – žalobce vyhledat vhodnou úvěrující společnost, která by mohla žalovanému poskytnout úvěr, zprostředkovat informace potřebné pro vyhodnocení majetkových poměrů žalovaného a také zprostředkovat informace o vhodné nemovitosti žalovaného, která by mohla sloužit jako zástava k zajištění poskytnutého úvěru. Po doplnění dokazování odvolací soud uzavřel, že všechny tyto činnosti pak žalobkyně prostřednictvím jednající osoby [jméno] [příjmení] zajistila, když předala kontakt na žalovaného úvěrující společnosti a obstarala podle jejich požadavků potřebné podklady (informace o majetkových poměrech, informace o vhodné nemovitosti, informace o výši požadovaného úvěru). Jak svědkyně [příjmení] vypověděla, pro poskytnutí úvěru společností byla klíčová dvě zjištění. Prvním byla kvalita nabízené nemovitosti jako zástavy, což si činila úvěrující společnost prostřednictvím jím osloveného znalce sama a to po označení konkrétní nemovitosti, což zajistila žalobkyně. Dále šlo o vyhodnocení majetkových a dalších poměrů žalovaného jako žadatele o úvěr, což činila úvěrující společnost rovněž sama, avšak z podkladů, které jí byly poskytnuty žalobkyní. Pokud všechny tyto předpoklady byly ze strany žalobkyně poskytnuty úvěrující společnosti k tomu, aby si je sama vyhodnotila ve prospěch závěru, že lze žalovanému poskytnout úvěr ve výši 3 650 000 Kč, tak lze uzavřít, že žalobkyně jako zprostředkovatel vytvořila příležitost žalovanému k uzavření předmětné úvěrové smlouvy v té podobě, jak se žalovaný a úvěrující společnost následně dohodli. Verze žalovaného o tom, že si sám vyhledal úvěrující společnost, pak zejména výslechem svědkyně [příjmení] prokázána nebyla. Pak to znamená, že žalobkyně svůj závazek ze smlouvy o zprostředkování, tak jak byl vymezen smlouvou, naplnila, když podle požadavků [právnická osoba] obstarala podklady od žalovaného pro účely poskytnutí úvěru, včetně označení nemovitostí sloužících jako budoucí zástava, čímž vytvořila předpoklady pro uzavření smlouvy o úvěru mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Pak jí náleží za tuto činnost provize. Protože v § 2450 o. z. je výslovně zakotveno, že zprostředkovatel nemá právo na provizi a na náhradu nákladů jen v případě, byl-li v rozporu se smlouvou činný také pro druhou stranu zprostředkovatelské smlouvy, pak skutečnost, že ve zprostředkovatelské smlouvě nic takového ujednáno nebylo, nebrání přiznání zprostředkovatelské odměny žalobkyni vůči žalovanému ta skutečnost, že za svoji obchodní činnost, tak jak ji charakterizovala svědkyně [příjmení], úvěrující společnost žalobkyni již provizi poskytla. Pokud tedy ze samotné povahy zprostředkování, které směřuje k vyhledání osob vhodných pro uzavření určité smlouvy, nevyplývá, že by zprostředkovatel nemohl provádět zprostředkovatelskou činnost současně pro zájemce i třetí osobu a případně i získat od každého z nich provizi za provedené zprostředkování, pak nelze vyhodnotit skutečnost, že žalobce již provizi od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. za tutéž činnost získal, jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že výše sjednané provize činila 226 000 Kč, což odpovídá šesti procentům z výše poskytnutého úvěru, pak není taková provize podle odvolacího soudu nepřiměřená a to vzhledem k významu předmětu smlouvy pro žalovaného, tedy smlouvy o úvěru ve výši 3 650 000Kč, čímž dosáhl žalovaný uhrazení zbytku předchozího úvěru u jiné společnosti a vyplacení části peněz v hotovosti na účet.

25. Odvolací soud proto po takto doplněném dokazování dospěl k tomu závěru, že smlouva o zprostředkování není neplatným právním úkonem, jak již bylo rozebráno shora a tato smlouva byla naplněna, neboť žalobkyně prokázala, že vlastní aktivní činností spočívající v obstarávání podkladů pro úvěrující společnost, vytvořila předpoklady pro to, aby smlouva mezi žalovaným a úvěrující společností o poskytnutí úvěru byla uzavřena. Tím v řízení prokázala, že jí vznikl nárok na provizi sjednanou ve smlouvě, kterou žalovaný v jím stanovené lhůtě nezaplatil.

26. Za této situace odvolací soud uzavřel, že se žalovanému nezdařilo zpochybnit věcnou správnost napadeného rozhodnutí, když ani jeho výtka spočívající v nepřezkoumatelnosti nebyla shledána důvodnou. Proto byl napadený rozsudek ve výrocích I. a III., tedy včetně výroku o nákladech řízení mezi účastníky podle § 219 o. s. ř. potvrzen. Jediným deficitem napadeného rozhodnutí je nedostatečná specifikace přiznaných nákladů řízení, nikoliv co do výše, ale co do struktury. Výrok III. je v tomto směru věcně správný, neboť podle obsahu spisu žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady, které jsou tvořeny soudními poplatky z žaloby a z návrhu na předběžné opatření ve výši 10 040 Kč, dále náhradou za právní zastoupení. Celkem se jednalo o 5 úkonů právní pomoci vždy ve výši 9 220 Kč v souladu s § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, podání žaloby, reakci na vyjádření žalovaného k žalobě, účast u jednání soudu dne 8. 2. a dne 24. 3. 2022). Vedle toho vznikl nárok žalobkyni na 2 úkony právní pomoci v poloviční sazbě podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu, a to za předžalobní výzvu a návrh na vydání předběžného opatření. Takto celkem spolu se sedmi paušálními náhradami po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu vznikly žalobkyni účelně náklady ve výši právě 79 518,20 Kč, když náhradu nákladů za právní zastoupení bylo třeba zvýšit o DPH, neboť zástupce žalobkyně je jejím plátcem. Soud prvního stupně pak nepochybil, pokud lhůtu k plnění stanovil v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, s místem plnění § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. Výrok o nákladech odvolacího řízení, pak vychází z plné procesní úspěšnosti žalobkyně v odvolacím řízení, když za ni byly vykonány 4 úkony právní pomoci vždy po 9 220 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem dne 6. 10., podání na výzvu soudu s označením důkazů a účast u jednání dne 1. 12. 2022). Spolu s 4 paušálními náhradami po 300 Kč a daní z přidané hodnoty, pak tyto odvolací náklady žalobkyně činí celkem částku 46 077 Kč Odvolací soud proto uložil žalovanému, aby tyto náklady uhradil žalobkyni k rukám jejího právního zástupce v souladu s § 149 odst. 1 ve lhůtě dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

28. Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak shora uvedeno.