Rozhodnutí 19 CO 189/2022-100

1. Usnesením Okresního soudu v Benešově č. j. 6 EXE 992/2012-11 ze dne 7. 8. 2012 byla nařízena exekuce na majetek povinných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podle vykonatelného elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Benešově č. j. 304 EC 33/2012-28 ze dne 19. 3. 2012 k vymožení pohledávky oprávněné ve výši [částka] s úrokem ve výši 4,80 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, pro náklady předchozího řízení ve výši [částka] a pro náklady exekuce a náklady oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny. Provedením exekuce soud pověřil soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha, se sídlem [adresa]. Usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci dne [datum].

2. V průběhu exekučního řízení, podáním ze dne [datum], navrhla první povinná [jméno] [příjmení] zastavení exekuce jednak proto, že v rámci vypořádání SJM přisoudil Krajský soud v Praze rozsudkem č. j. 22 Co 390/2015-862 ze dne 5. 4. 2016 všechny hypotéky, úvěry a půjčky druhému povinnému [jméno] [příjmení], který následně zažádal o insolvenci a dluhy splácí. Je přesvědčena, že tímto soudním rozhodnutím byla od placení dluhů osvobozena. Dále namítala nemajetnost, tedy důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. s tím, že je [anonymizováno], je v invalidním důchodu, kdy pracovní schopnost jí byla snížená o 45 %. Nevlastní žádný majetek, nepracuje a má pouze nepostižitelný příjem z invalidního důchodu. Exekuce je v jejím případě nevymahatelná, a proto navrhla její zastavení.

3. Oprávněná se zastavením exekuce nesouhlasila, když uvedla, že neshledává žádné zákonné ani logické důvody pro zastavení exekuce vzhledem k tomu, že povinní jsou v souladu se smlouvou o úvěru a exekučním titulem povinni plnit dluh věřitele společně a nerozdílně a práva věřitele nemohou být dohodou či rozhodnutím soudu o vypořádání SJM dotčena. Na provedení exekuce proto oprávněná nadále trvá.

4. S ohledem na nesouhlas oprávněné předložil soudní exekutor věc k rozhodnutí exekučnímu soudu, ve svém vyjádření předložil přehled příchozích plateb od povinných s tím, že dosud bylo vymoženo a rozúčtováno [částka]. Současně předložil přehled plateb od povinných za dobu od [datum] do [datum], z něhož vyplývá, že v posledním období bylo na dlužnou pohledávku plněno částkami od první povinné [jméno] [příjmení] Poslední platba dne [datum] pak činila částku [částka].

5. Okresní soud v Benešově usnesením č. j. 6 EXE 992/2012-42 ze dne 19. 5. 2022 návrh povinné [jméno] [příjmení] na zastavení exekuce zamítl. Toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že exekuční titul v dané věci je pravomocný a vykonatelný a zavazuje oba povinné společně a nerozdílně. Jakákoliv dohoda ani rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů nemá na tuto skutečnost vliv a je důsledkem pouze oprávnění toho z bývalých manželů, kterému dluh nebyl přikázán a plnil jej, vymáhat náhradu takového plnění po bývalém manželovi, kterému takový dluh byl přikázán. Soud poukázal na ustanovení § 150 odst. 2 obč. zák. účinného do 31. 12. 2013 (zákon č. 40/1964 Sb.), podle kterého práva věřitelů nesmí být dohodou manželů o vypořádání společného jmění dotčena. Není tedy správný názor první povinné, pokud se domnívá, že rozhodnutím o vypořádání SJM je od dluhu vymáhaného v této exekuci tzv. osvobozena. Tento tvrzený důvod povinnou k zastavení exekuce vést nemůže. Pokud pak povinná namítá svoji nemajetnost, soud poukázal na to, že úkolem soudního exekutora je majetkové možnosti povinné zkoumat a vyhodnocovat a teprve na základě jeho vyjádření lze o zastavení exekuce pro nemajetnost povinného uvažovat. Nelze tak vycházet z pouhého sdělení povinné. V dané věci nebylo prokázáno, že by povinná [jméno] [příjmení] byla dlouhodobě nemajetná a je na soudním exekutorovi, aby se věcí náležitě zabýval a učinil všechny dostupné úkony ke zjištění majetku povinné. Protože soud neshledal ani důvod pro zastavení exekuce uvedený v § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., návrh povinné ze dne [datum] na zastavení exekuce zamítl.

6. Proti tomuto usnesení si povinná podala včas odvolání, které odůvodnila tím, že důvodem jejího návrhu je marnost a nevymahatelnost dlužné pohledávky. Je nemajetná, žije v podnájmu a opakovaně se nachází v dlouhodobých pracovních neschopnostech pro vážnou psychickou poruchu. Nyní se její [anonymizováno] stav ještě zhoršil a trpí úzkostí. Jakýkoliv stres, tlak a nátlak tuto [anonymizováno] a prožívání velmi zhoršují. V pracovní neschopnosti je od [datum], nepracuje a byl jí přiznán invalidní důchod, kdy její pracovní schopnost byla snížena o 45 %. Exekuce je vedena déle než 10 let a dosud nebyla vymožena částka, která by pokryla třeba náklady exekuce. Na zastavení exekuce pro svoji nemajetnost proto trvá, přičemž znovu zopakovala, že rozsudkem Krajského soudu v Praze bylo vypořádáno společné jmění manželů povinných a na základě tohoto rozhodnutí byly veškeré dluhy přikázány k úhradě druhému povinnému [jméno] [příjmení]. Ten požádal o insolvenci a je předpoklad, že úvěr splácí a tento již byl splacen. Na svém návrhu na zastavení exekuce proto nadále trvá. K odvolání připojila i posudek o invaliditě ze dne [datum].

7. Oprávněná ve svém vyjádření k podanému odvolání navrhla usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdit. Nadále se zastavením exekuce nesouhlasí, když uvedla, že zastavení exekučního řízení pro nemajetnost povinného je možné pouze na základě zjištění pověřeného soudního exekutora, nikoliv na základě sdělení povinného. Tvrzení povinného nelze považovat za relevantní zdroj pro posouzení, zda je či není naplněn důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. V této souvislosti oprávněná poukázala na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 20 Cdo 3118/2010 ze dne 31. 5. 2012. Poukázala i na další rozhodnutí, podle kterých se ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. vztahuje především na provádění exekuce prodejem movitých věcí, případně i nemovitostí. Ostatní způsoby provádění exekuce na peněžité plnění obsahují speciální ustanovení. Při rozhodování o zastavení exekuce nelze podle oprávněné přehlížet to, že exekuce je krajní a poslední prostředek oprávněného k vymožení pohledávky, kdy oprávněný navíc často vyvine nemalé úsilí, čas a prostředky k vymožení své pohledávky, včetně opatření exekučního titulu. Měly by být tedy učiněny veškeré úkony k uspokojení jeho pohledávky v rámci probíhající exekuce. Oprávněná poukázala i na to, že povinná je stále v produktivním věku a lze očekávat, že její finanční situace se časem zlepší. Oprávněná se pak ztotožňuje s právním názorem soudu prvního stupně ohledně vypořádání společného jmění manželů povinných a jeho vliv na probíhající exekuční řízení v návaznosti na ustanovení § 150 odst. 2 obč. zák. účinného do 31. 12. 2013. Poukázala i na to, že povinná nebyla účastníkem insolvenčního řízení, nesplnila oddlužení a nemohla být tedy ve smyslu § 414 insolvenčního zákona osvobozena od placení dané pohledávky. Navrhla proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdit.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (o. s. ř.) za použití § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 254 odst. 8 o. s. ř. za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Z předloženého exekučního spisu sp. zn. 6 EXE 992/2012 a exekutorského spisu sp. zn. 081 EX 21751/12 odvolací soud zjistil, že soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha byl pověřen vedením exekuce usnesením Okresního soudu v Benešově č. j. 6 EXE 992/2012-11 ze dne 7. 8. 2012 pro pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím. Exekuce je vedena proti povinným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Exekučním titulem v dané věci je elektronický platební rozkaz Okresního soudu v Benešově č. j. 304 EC 33/2012-28 ze dne 19. 3. 2012, kterým tehdy žalovaným (nyní povinným) byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni (nyní oprávněné) společně a nerozdílně částku [částka] s 4,8 % ročním úrokem z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 7,75 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a na náhradu nákladů řízení částku [částka]. Z obsahu spisů pak bylo zjištěno, že rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 390/2015-862 ze dne 5. 4. 2016 bylo rozhodnuto v rámci vypořádání společného jmění manželů povinných, že dluh vůči ČSOB, [právnická osoba], [IČO], byl přikázán povinnému [jméno] [příjmení]. Tato okolnost však neznamená, že by v rámci probíhajícího exekučního řízení dlužná pohledávka nemohla být vymáhána po povinné [jméno] [příjmení]. V tomto směru lze odkázat na odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, který se s námitkou povinné ohledně přikázání dluhu druhému povinnému řádným způsobem vypořádal, včetně správného právního posouzení. V tomto směru lze odkázat na odst. 6 odůvodnění usnesení soudu prvního stupně. Přikázání pohledávky (dluhu) povinnému [jméno] [příjmení] neodůvodňuje zastavení exekuce vedené proti povinné [jméno] [příjmení]. Dále z obsahu spisů vyplynulo, že Krajským soudem v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] bylo zahájeno insolvenční řízení proti povinnému [jméno] [příjmení]. V jeho případě tak byla exekuce přerušena ze zákona a v exekuci může být pokračováno s první povinnou [jméno] [příjmení], které se insolvenční řízení vedené s [jméno] [příjmení] netýká. Vůči povinné [jméno] [příjmení] tak exekuční řízení přerušeno nebylo a soudní exekutor správně pokračuje v exekuci s povinnou [jméno] [příjmení] Odvolací soud ověřil, že ve vztahu k povinné [jméno] [příjmení] insolvenční řízení vedeno není. Důvod pro zastavení exekuce uplatněný povinnou [jméno] [příjmení] v návaznosti na insolvenční řízení zahájené vůči [jméno] [příjmení] tak dán není. I v tomto smyslu lze odkázat na odůvodnění usnesení soudu prvního stupně.

10. Odvolací soud tak přezkoumával, zda je dán důvod pro zastavení exekuce uplatněný povinnou v návaznosti na ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., tedy pro její nemajetnost. Odvolatelka do spisu založila posudek o invaliditě ze dne [datum], z něhož odvolací soud zjistil, že povinná trpí periodickou depresivní poruchou, která je kvalifikována jako chronifikovaná středně těžká depresivní fáze. Dále trpí obesitas alimentaria III. stupně po bandáži žaludku v roce 2005, hepatomegalií a hypercholesterolemií. Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, v důsledku kterého je [jméno] [příjmení] invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. a jde o invaliditu prvního stupně. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého [anonymizováno] stavu poklesla její pracovní schopnost o 45 %. Den vzniku invalidity je [datum], přičemž posuzovaná je schopna po vzniku invalidity prvního stupně vykonávat výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Z posudkového zhodnocení vyplývá, že zdravotní stav je chronický, zdravotní postižení trvale výrazně omezuje zejména psychické, ale i fyzické schopnosti a má značný vliv na pracovní schopnost. Odvolací soud učinil dotaz na soudního exekutora ohledně prováděných úkonů, který doložil, jakým způsobem je pohledávka vymáhána, přičemž v průběhu exekuce postihl účet povinné u [právnická osoba] (exekuční příkaz ze dne [datum]), příjem povinné u [právnická osoba] (exekuční příkaz ze dne [datum]), důchod povinné (exekuční příkaz ze dne [datum]) a pohledávku povinné u Exekutorského úřadu Přerov soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] (exekuční příkaz z roku 2013). Uvedenými způsoby nebyla pohledávka vymožena, neboť [ulice] správa sociálního zabezpečení soudnímu exekutorovi sdělila, že exekuční příkaz postižením důchodu povinné je neproveditelný pro nízkou výši tohoto důvodu, od zaměstnavatele [právnická osoba] dosud soudní exekutor neobdržel žádné sdělení a účet povinné u [právnická osoba] je postižen jinými exekucemi. Soudní exekutor odvolacímu soudu sdělil, že přestože se mu dosud nepodařilo zjistit postižitelný majetek povinné, pokračuje i nadále v pátrání po majetku povinné, když zejména opakovaně žádá příslušné osoby, orgány a instituce o poskytnutí součinnosti a využívá další jemu dostupné prostředky a nástroje k zajištění majetku. Se zastavením exekuce nesouhlasí, neboť opak by znamenal značné zvýhodnění povinné na úkor oprávněné. Dále soudní exekutor uvedl, že v průběhu exekučního řízení bylo uhrazeno od povinné [částka], což je prokazováno i přehledem plateb na č. l. 36 spisu. Je tedy zřejmé, že dosud povinná pohledávku oprávněné částečně uspokojila. Na základě těchto zjištění pak odvolací soud o podaném odvolání rozhodoval.

11. Odvolací soud při svém rozhodování vzal v úvahu stanovisko soudního exekutora, který se zastavením exekuce nesouhlasil, přičemž z jeho vyjádření vyplývá, že veškeré šetření dosud nebylo uzavřeno a do současné doby (i v průběhu roku 2022) byla pohledávka oprávněné ze strany povinné uspokojována, byť nižšími částkami. Odvolací soud vzal v úvahu i skutečnost, že přes přiznání invalidního důchodu prvního stupně povinné se tato může ještě zapojit do pracovního procesu, když došlo k poklesu její pracovní schopnosti v rozsahu 45 %. Podle odvolacího soudu je tedy povinná schopna si najít zaměstnání přiměřené jejímu [anonymizováno] stavu (např. i vhodnou práci vykonávanou z domova). Za této situace nelze mít za jednoznačně prokázané, že majetkové poměry povinné [jméno] [příjmení], zjištěné v současné době, umožňují přijmout závěr o trvalé nemajetnosti povinné a dovodit, že pohledávka oprávněné je nedobytná. Dosud byla pohledávka oprávněné uspokojována, byť nižšími částkami, a existuje možnost, že si povinná najde zaměstnání s ohledem na závěry posudku o invaliditě. Za této situace lze přijmout závěr soudu prvního stupně, že návrh povinné na zastavení exekuce pro nemajetnost není důvodný. Je potřeba zdůraznit, že zásadní roli při posuzování zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti povinného (podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.), má stanovisko soudního exekutora. Je to právě soudní exekutor, který má v průběhu exekučního řízení zvažovat majetkové poměry povinné a v návaznosti na svá zjištění sám eventuálně zvážit důvod zastavení nařízené exekuce pro nemajetnost povinné. Tento závěr vyplývá z již ustálené judikatury, kdy lze poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1062/2005. Je totiž na soudním exekutorovi, aby učinil všechny dostupné úkony ke zjištění, zda povinná disponuje majetkem, z kterého by exekuce mohla být uspokojena. Je povinností soudního exekutora se věcí náležitě zabývat, a pokud se zákonem stanovenými způsoby pohledávku oprávněné nepodaří uspokojit v přiměřené lhůtě a v návaznosti na provedené úkony, pak posoudit solventnost povinné a reálnost vymožení pohledávky v této přiměřené lhůtě. Pokud tedy soudní exekutor v dané věci dosud se zastavením exekuce nesouhlasí, nelze tento jeho závěr bez dalšího pominout. Závěrem je potřeba zdůraznit, že pokud na základě zdravotního posouzení byl povinné přiznán invalidní důchod I. stupně s ohledem na pokles její pracovní schopnosti o 45 %, jedná se o méně než poloviční pokles pracovní schopnosti a lze tak uvažovat o vhodném přivýdělku k tomuto důchodu. V současné době invalidní důchod nedosahuje zabavitelné částky, a proto z něho nemohou být prováděny srážky. Je však legitimní očekávání oprávněné, že si povinná bude další prostředky zajišťovat pracovní činností a pohledávku oprávněné nadále uspokojovat, byť nižším částkami. V průběhu řízení povinná neprokázala, že by se jakýmkoliv způsobem snažila zajistit si zaměstnání za ulehčených podmínek a neprokázala, že by pracovní činnosti nebyla vůbec schopna. Teprve v případě, že by snad povinné byl přiznán plný invalidní důchod (III. stupně), ve výši, z níž by srážky provádět nešlo, bylo by to zjevně důvodem pro zastavení exekuce, pokud povinná nemá jiný exekucí postižitelný majetek. V současné době však důvody pro zastavení exekuce pro nemajetnost povinné odvolacím soudem shledány nebyly.

12. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že v dané věci dosud nebyly splněny zákonné podmínky § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. pro zastavení nařízené exekuce pro nemajetnost povinné a v dané věci nebyl shledán ani jiný důvod pro zastavení nařízené exekuce uvedený v § 268 odst. 1 o. s. ř. Rozhodnutí soudu prvního stupně tak odvolací soud považuje za věcně správné.

13. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu, odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. V dané věci nejsou splněny zákonné podmínky § 55 odst. 4, 5 exekučního řádu, kdy podle některého z důvodů uvedených v § 268 odst. 1 o. s. ř. by bylo možno nařízenou exekuci vůči první povinné [jméno] [příjmení] zastavit.

14. Pokud jde o náklady tohoto odvolacího řízení, o těch přísluší rozhodnout soudnímu exekutorovi v rámci prováděné exekuce. Odvolací soud proto o těchto nákladech odvolacího řízení samostatně nerozhodoval (§ 87 a násl. exekučního řádu).