o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 10. ledna 2020, č. j. 103 C 10/2017-231,

1. Okresní soud v Berouně (dále jen„ soud prvého stupně“) shora označeným rozsudkem vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení jdoucím od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále mu uložil povinnost zaplatit na nákladech řízení [částka] k rukám jeho právního zástupce. Soud vyšel z žalobních tvrzení, podle nichž žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši [částka] dne [datum], a to tak, že částku poukázal na bankovní účet žalovaného. Účastníci se nedomluvili na tom, kdy má žalovaný zápůjčku vrátit, proto dne [datum] zaslal žalobce žalovanému dopis, v němž jej vyzval k vrácení zápůjčky do tří dnů od doručení výzvy. Dopis byl žalovanému doručen [datum]. Splatnost žalobce dovozoval z uplynutí tří dnů a šesti týdnů od doručení výzvy k zaplacení. Výzvu k vrácení pak pokládal za výpověď smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se bránil žalobě tím, že částku [částka] převedenou na jeho účet mu žalobce neposkytl jako zápůjčku, ale jako plnění na základě dohod účastníků a dalších dvou zúčastněných, a to Mgr. [příjmení] a Ing. [anonymizováno]. Prostředky se týkaly nákupu a následně zasíťování pozemků v katastrálním území Trubín a [obec]. Jednalo se o společný projekt zúčastněných, v rámci kterého byla vytvořena tzv.„ pokladna“, kterou spravoval žalovaný. Finanční prostředky pak sloužily jako jistina placená třetím osobám, které prováděly činnosti pro účely společného projektu. Současně však namítal, že i kdyby bylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce, pak tato zápůjčka nebyla dosud vypovězena, neboť výpovědí ze smlouvy o zápůjčce není listina z [datum], kterou mu žalobce zaslal. Soud k okolnostem poskytnutí tvrzené zápůjčky provedl jak listinné důkazy označené účastníky, tak důkazy, které byly prováděny v jiných řízeních mezi týmiž účastníky před Obvodním soudem pro Prahu 4. K věci vyslechl svědka [příjmení]. Na základě provedeného dokazování učinil ten závěr o skutkovém stavu, podle něhož účastníci spolupracovali jako fyzické osoby na developerském projektu a v souvislosti s touto spoluprací také mezi nimi fungovaly finanční toky. V období od listopadu 2010 do července 2014 takto poukázal žalobce žalovanému různé platby v celkové výši [částka]. Soud částku [částka] poukázanou dne [datum] na účet žalovaného však nevyhodnotil jako plnění poskytnuté v souvislosti s realizací developerského projektu, ale jako zápůjčku na základě ústní dohody účastníků. Pro tento závěr podle soudu svědčí jednak označení platby na výpisu z účtu žalobce křestním jména žalovaného a dále s tímto zjištěním korespondují i výslechy svědků [příjmení] a [příjmení] v jiných řízeních. Oba shodně vypověděli, že žalobce půjčoval opakovaně žalovanému a dalším osobám finanční prostředky. Tyto půjčky či zápůjčky byly poskytovány na základě ústně uzavřených dohod, v jejichž v rámci nebyla sjednána lhůta splatnosti. Ke splácení půjček docházelo na základě ústních výzev žalobce. Soud obraně žalovaného o tom, že částka [částka] představovala platbu do společné pokladny, neuvěřil i proto, že existence takové pokladny nevyplývá ani z dohod uzavřených účastníky ani z jiných předložených důkazů. Vztahy mezi účastníky posoudil podle ustanovení § [číslo], § 2393 a § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Soud proto uzavřel, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ústní formou, plnění se uskutečnilo bezhotovostním převodem dne [datum] na účet žalovaného. Splatnost půjčky nebyla ujednána. Dopis žalobce z [datum] adresovaný žalovanému pak soud po obsahové stránce vyhodnotil jako vypovězení poskytnuté půjčky, když zákon na výpověď zápůjčky neklade žádné speciální formální nároky. Proto podle § 555 odst. 1 je třeba právní jednání posoudit podle obsahu. Z listiny ze dne [datum] tak jednoznačně vyplývá výzva žalobce směřující žalovanému k vrácení poskytnuté zápůjčky ve stanovené lhůtě tří dnů. Byť tato lhůta neodpovídá zákonné úpravě, obsah tohoto úkonu je dostatečně určitý ve vztahu k vydlužiteli a odpovídá tak parametrům požadovaným v ustanovení § [číslo] odst. 1. Opačný výklad, který by na výzvu z [datum] nenahlížel jako na výpověď zápůjčky, by byl nepřiměřeným formalismem. Pokud jde o třídenní lhůtu uvedenou ve výpovědi, ta je podle soudu zcela irelevantní, neboť splatnost zápůjčky nastává až uplynutím zákonem šestitýdenní lhůty. S ohledem na tuto zákonnou lhůtu pak splatnost zápůjčky nastala až dnem [datum] a žalovaný se tak dostal do prodlení od [datum]. Za této situace nároku na zaplacení zápůjčky včetně úroku z prodlení od [datum] vyhověl v plném rozsahu. Lhůtu k plnění stanovil v délce dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle režimu § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatňování práva. Tyto ve svém rozhodnutí náležitě upřesnil a dostatečně odůvodnil.

2. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, který s rozhodnutím soudu zásadně nesouhlasil. Namítal, že soud své rozhodnutí založil na nesprávných skutkových zjištěních, když bylo pouze prokázáno, že žalobce zaslal žalovanému na jím uvedený účet žalovanou částku. Nebylo však prokázáno, že si účastníci ústně ujednali uzavření smlouvy o zápůjčce. Z pouhého označení platby na výpise jménem„ Ales“ a ani z výpovědi svědků, kteří nebyli přítomni žádnému jednání, nelze přijmout závěr, že mezi účastníky byla smlouva o zápůjčce uzavřena. Naopak je přesvědčen, že z listinných důkazů žalovaného plyne, že částka [částka] tvořila součást řady plateb, které se uskutečnily na základě předchozích dohod o vzájemné spolupráci účastníků za účelem financování společných projektů. Poukazoval na e-mailovou komunikaci ze [datum] i na výpověď svědka [příjmení]. Nesouhlasil pak ani s právním závěrem soudu v tom směru, že i pokud by účastníci smlouvu o zápůjčce skutečně uzavřeli, že tato byla zákonným způsobem vypovězena. Výzva z [datum] není výpovědí smlouvy o zápůjčce. V této souvislosti poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3037/2019 o nároku na vrácení zápůjčky až uplynutím výpovědní lhůty, rovněž poukazoval na obdobná rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 25 Co 98/2018. Soudu v tomto směru vytýkal, že vlastním výkladem nedostatek výzvy z [datum] nahradil v rozporu s jeho obsahem. Navrhl proto, aby rozsudek byl změněn a žaloba byla zcela zamítnuta.

3. Žalobce se předem k podanému odvolání nevyjádřil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací při svém prvním projednání odvolání přezkoumal napadené rozhodnutí ve smyslu § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a po opakování důkazu obsahem výzvy k plnění z [datum] a listinou zástupce žalobce, která byla reakcí na obranu žalovaného, dospěl k tomu závěru, že odvolání žalovaného nelze upřít důvodnost.

5. Soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvého stupně v tom, že žalobce v řízení prokázal, že mezi účastníky byla ústně uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy převodem na účet žalovaného dne [datum] žalobce poskytl částku [částka]. Tento skutkový závěr je podpořen především výpovědí svědka [příjmení] a svědka [příjmení], kteří byli opakovaně vyslechnuti i v řízení sp. zn. 40 C 97/2016 vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4. Oba potvrdili, že opakovaně žalobce poskytoval půjčky žalovanému, respektive že účastníci si půjčovali peníze navzájem a že o tom nebyly sepisovány žádné smlouvy. Svědek [příjmení] pak dokonce objasnil, že při poskytování půjček převodem bylo nejprve uváděno u převodů označení„ půjčka“, v pozdějším období pak účel platby byl vždy označen jménem osoby, které se peníze jako půjčka převáděly. Ostatně důvod, proč plnění ve výši [částka] bylo označeno křestním jménem žalovaného, ačkoliv se podle jeho verze mělo jednat o plnění na společný developerský projekt do společné pokladny, pak žalovaný žádným způsobem nedokázal vysvětlit. Oproti soudu prvého stupně však soud dospěl k tomu závěru, že obsah výzvy z [datum] nelze vyložit podle svého obsahu jako výpověď zápůjčky, zvláště když tato listina měla vyvolat splatnost jak půjček poskytnutých žalovanému již v letech 2010 až 2013 a současně i splatnost zápůjčky poskytnuté v roce 2014. Podle odvolacího soudu posoudit současně tuto listinu jako výzvu podřaditelnou pod ustanovení § 563 zákona č. 40/1964 Sb. a současně jako výpověď ze smlouvy o zápůjčce dle § 2393 zákona č. 89/2012 Sb. nelze. Uzavřel proto, že listina z [datum] nebyla výpovědí zápůjčky, a proto nemohla vyvolat zamýšlené následky, tedy nemohla přivodit zesplatnění závazku uplynutím výpovědní doby. Za této situace nárok žalobce vyhodnotil jako předčasný, rozsudek soudu prvého stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl. Žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. K včas podanému dovolání žalobcem Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 27. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 652/2021-290 zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud shledal dovolání žalobce důvodným a přípustným, neboť odvolací soud se při řešení stěžejní právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to při výkladu § 555 odst. 1 a § 556 odst. 1 o. z. Dovolací soud zdůraznil, že při výkladu právního jednání bylo třeba nejprve zjistit obsah listiny - dopisu z [datum], která obsahovala výzvu k vrácení poskytnutých půjček a mimo jiné i částky [částka]. Podle dovolacího soudu je nezbytné izolovat text listiny pouze na zápůjčku ve výši [částka] poskytnutou dne [datum], to znamená pracovat s textem, jako kdyby jejím obsahem byla pouze„ výzva“ k vrácení částky [částka]. K otázce, zda požadavek na splacení lze považovat za výpověď smlouvy o zápůjčce Nejvyšší soud zdůraznil, že uvedený dopis nelze vyložit jinak, než že jím věřitel jako zapůjčitel hodlá ukončit smluvní vztah s žalovaným – vydlužitelem. Žádá-li žalobce vrácení poskytnutých peněz, nelze než dospět k závěru, že smluvní vztah uzavřený na dobu neurčitou bez doby určení vypovídá. Takový výklad jednostranného právního jednání je v souladu se zněním ustanovení § 555 odst. 1 a § 556 odst. 1 o. z., neboť podle okolností případu má požadavek na vrácení zápůjčky implicitně za následek výpověď takové smlouvy, jako předpokladu splatnosti zápůjčky sjednané bez okamžiku určení, kdy má být zápůjčka vrácena. Vzhledem k tomuto právnímu názoru dovolací soud uzavřel, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení byl uplatněn po právu. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek zrušil, přičemž právní názor dovolacího soudu pro odvolací soud je v dané věci ve smyslu § 243g odst. 1 věta prvá o. s. ř. závazný.

7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

9. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

10. Odvolací soud při novém projednání odvolání předně neshledal důvody pro přerušení řízení z důvodů podané ústavní stížnosti žalovaného, který se s právním názorem dovolacího soudu neztotožnil, což zřetelně dal najevo i v podání ze dne [datum]. Soud proto vycházel ze stejných skutkových zjištění soudu prvého stupně, které převzal jako správná a shodně jako soud prvního stupně uzavřel, že v řízení se žalobci podařilo prokázat, že poskytl částku [částka] převodem na účet žalovaného dne [datum] jako zápůjčku, když v tomto smyslu shodně vypovídali i svědci [příjmení] a [příjmení] v jiných řízeních a slyšený svědek [příjmení] i v řízení před soudem prvého stupně, kteří o ústně sjednaných půjčkách žalobce žalovanému věděli. I když žalovaný poukazoval na jiný důvod plnění a to společně financovaný projekt účastníků a k tomu předkládal důkazy (zejména emailovou komunikaci), pak žádným způsobem se mu nepodařilo vyvrátit svědectví [anonymizováno] i [příjmení], kteří o půjčkách žalovanému věděli. Navíc samo prokázání existence společného projektu nemohlo a ani nevylučovalo tvrzenou a v řízení prokázanou existenci zápůjčky žalobce žalovanému dne [datum].

11. Vázán právním názorem dovolacího soudu pak odvolací soud vyhodnotil výzvu k vrácení částky [částka] dopisem z [datum] jako výpověď ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2293 o. z., tak jak to již správně učinil soud prvého stupně. Podrobný výklad jednostranného právního jednání s ohledem na obsah této listiny učinil však dovolací soud a soud odvolací v plném rozsahu na tyto právní závěry, kterými je vázán, odkazuje. Pokud bylo třeba nahlížet na listinu z [datum] jako na výpověď ze zápůjčky, pak zcela správně se žalobce domáhal vrácení předmětné částky a to po uplynutí lhůty k plnění, která v souvislosti se zákonem byla stanovena na 6 týdnů od doručení výpovědi a prodloužena v souvislosti s listinou o další tři dny. Pak to znamená, že se žalovaný ocitl v prodlení splněním až dnem [datum], jak zcela správně i ve svém rozhodnutí soud prvého stupně konstatoval. Za této situace pak žalobci vzniklo právo na zaplacení částky [částka] po lhůtě splatnosti, a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně jdoucí od [datum] do zaplacení. V tomto směru proto odvolací soud uzavřel, že se žalovanému nezdařilo zpochybnit věcnou správnost výroku I. napadeného rozsudku soudu prvého stupně.

12. Odvolací soud však v souvislosti s projednáním odvolání přezkoumal i závislý výrok II. o nákladech řízení a zde dospěl k tomu závěru, že soud prvého stupně nesprávně rozhodl o účelně vynaložených nákladech, které před soudem prvého stupně žalobci vznikly. Při správně stanovené tarifní hodnotě [částka] a mimosmluvní odměně [částka] podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., pak za žalobce byly vykonány tyto následující úkony: předžalobní výzva, převzetí a příprava prvního zastoupení, podání žaloby, podání na výzvu soudu ve věci samé, návrh na vydání předběžného opatření, účast u jednání soudu prvého stupně ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], přičemž dvě jednání trvaly přes 2 hodiny. Celkem takto bylo za žalobce vykonáno účelně 12 úkonů, přičemž za neúčelně vynaložený soud posoudil převzetí a příprava zastoupení novým zástupcem v průběhu řízení, když důvod pro ukončení zastoupení předchozího zástupce nebyl objasněn a nebyl objektivně dán, neboť šlo pouze o rozhodnutí samotného žalobce. Za neúčelně pak byl pokládán i úkon – závěrečný návrh ve věci samé, který zástupce žalobce při posledním jednání přednesl. Z těchto 12 úkonů ve věci samé, za něž náleží paušální náhrada [částka], pak 2 úkony byly vykonány pouze v poloviční sazbě (předžalobní výzva, která nebyla kvalifikovanou výzvou a podání návrhu na vydání předběžného opatření). Pak to znamená, že celkem žalobci za těchto 12 úkonů náleží mimosmluvní odměna [částka], což spolu s paušální náhradou ve výši [částka] činí celkem náklady [částka], které jsou zvyšovány daní z přidané hodnoty ve výši [částka]. Takto celkem za zastoupení vznikly žalobci náklady [částka], což spolu se zaplaceným soudním poplatkem z žaloby a z návrhu na vydání předběžného opatření ve výši [částka] činí celkové náklady před soudem prvého stupně ve výši [částka] O těchto nákladech soud rozhodl v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.

13. Ze všech těchto důvodů proto odvolací soud částečně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok II. o nákladech řízení co do jejich výše, jinak rozsudek v tomto výroku a ve výroku I jako správný potvrdil (§219 o. s. ř.).

14. O nákladech odvolacího řízení, jehož součástí byly i náklady dovolacího řízení, bylo rozhodnuto rovněž s přihlédnutím kostelní § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci před odvolacím soudem vznikly náklady za právní zastoupení, a to za 3 úkony právní pomoci po [částka] (účast u jednání dne [datum], podání dovolání k Nejvyššímu soudu a účast u jednání dne [datum]). Vedle toho vznikl žalobci nárok na paušální náhradu 3 × [částka] podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši [částka], když žalobce prokázal, že je plátcem této daně. Takto celkem za právní zastoupení vznikly žalobci náklady [částka], které byly ještě zvýšeny o soudní poplatek z dovolání ve výši [částka] Odvolací soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení [částka] v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

15. Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto jak shora uvedeno.