Rozhodnutí 19 CO 182/2022-80

1. V dané věci se žalobci domáhají po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu uplatněných vad koupené nemovitosti na základě uzavřené kupní smlouvy ze dne [datum].

2. V průběhu řízení Okresní soud v Kladně usnesením č. j. 124 C 42/2022-26 ze dne 30. 3. 2022 vyzval žalované v souladu s ustanovením § 114b odst. 1 o. s. ř. k písemnému vyjádření ve věci samé k žalobě, přičemž žalovanou poučil, že v případě, že žalovaná uplatněný nárok v žalobě zcela neuznává, je povinna ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně soud žalovanou poučil, že pokud se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení této výzvy ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a ve věci rozhodne rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. Toto usnesení s výzvou k vyjádření bylo doručeno do datové schránky žalované dne [datum]. Žalovaná reagovala až podáním ze dne [datum], kdy soudu sdělila, že nároky uplatněné v žalobě neuznává a bude žádat o prominutí zmeškání lhůty k vyjádření podle § 58 odst. 1 o. s. ř. Následně podáním ze dne [datum] požádala žalovaná o prominutí zmeškání lhůty podle § 58 odst. 1 o. s. ř. s tím, že usnesení soudu prvního stupně k vyjádření se k žalobě bylo dodáno do datové schránky žalované dne [datum] a dne [datum] nastala fikce doručení. Lhůta pro vyjádření tak žalované uplynula dnem [datum]. Žalovaná se do datové schránky přihlásila až dne [datum] a nemohla tak včas reagovat na výzvu. Důvodem, proč se žalovaná včas nevyjádřila, bylo závažné onemocnění jednatelky žalované, přičemž o průběhu tohoto [anonymizováno] přiložila [anonymizováno] zprávu. [anonymizováno] si vyžádalo každodenní náročné léčení v nemocnici a z tohoto důvodu jednatelka žalované se nemohla přihlásit do datové schránky dříve než [datum]. Poté se k žalobě vyjádřila a současně požádala o prominutí zmeškání lhůty podle § 58 odst. 1 o. s. ř.

3. Okresní soud v Kladně usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 8. 6. 2022 návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty určené v usnesení o výzvě k vyjádření ze dne [datum] zamítl. Toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že v dané věci byly splněny podmínky pro vydání výzvy podle § 114b o. s. ř., a to vzhledem k okolnostem případu i povaze věci. Žaloba měla veškeré zákonné náležitosti podle § 79 odst. 1 o. s. ř., je určitá a projednatelná. Soud proto vyzval žalovanou k vyjádření se v souladu s ustanovením § 114b odst. 1 o. s. ř. Pokud se žalovaná včas nevyjádřila na tuto výzvu a následně požádala o prominutí zmeškání lhůty podle § 58 odst. 1 o. s. ř., soud poukázal na to, že lhůta k podání vyjádření podle § 114b o. s. ř., je lhůta soudcovská, kterou nelze prominout postupem podle § 58 odst. 1 o. s. ř. Tento právní závěr vychází z již publikované judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Protože žalovaná jednoznačně uvedla, že žádá o prominutí zmeškání lhůty podle § 58 odst. 1 o. s. ř., kdy podle tohoto zákonného ustanovení lze prominout zákonnou lhůtu, nikoliv však lhůtu soudcovskou, soud návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty zamítl.

4. Proti tomuto usnesení si žalovaná podala včas odvolání, které odůvodnila tím, že žalovaná svým prvním úkonem vůči soudu projevila nesouhlas s žalobou s tím, že se chce zúčastnit projednání věci. Z konkrétních okolností zmeškání lhůty pro vyjádření je zřejmé, že žalovaná řízení nijak neztěžovala, nezdržovala ani neoddalovala postup soudu. Podle jejího názoru ke zmeškání lhůty došlo z důvodu nutného, závažného a neočekávaného [anonymizováno] zákroku spojeného s nuceným přerušením těhotenství, které ohrožovalo závažným způsobem zdraví jednatelky. Za této situace nelze uvažovat o tom, že došlo k uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. Je potřeba si uvědomit, že i ve světle judikatury Ústavního soudu k fikci uznání je nutno přistupovat jako k nástroji výjimečnému, jehož použití je ospravedlněno jen v případech skutečně nesporných. Pokud by soud v daném případě ve věci rozhodl rozsudkem pro uznán, zasáhl by do [anonymizováno] práva žalované na spravedlivý proces. Žalovaná poukázala i na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. jeho rozhodnutí pod sp. zn. 22 Cdo 4272/2007, podle kterého sice postupem podle § 58 odst. 1 o. s. ř. nelze prominout zmeškání soudcovské lhůty, ovšem pokud zákon připouští stanovení soudcovských lhůt, jejich nedodržení by pro účastníka mohlo mít za následek bez dalšího ztrátu sporu, nelze opomenout skutečnost, že účastník zmeškal lhůtu z omluvitelných důvodů. Taktomu bylo i v dané věci. Žalovaná je proto přesvědčena, že pokud požádala o prominutí zmeškání lhůty podle § 58 odst. 1 o. s. ř., z obsahu jejího podání bylo zřejmé, že žádá o prodloužení soudcovské lhůty podle § 55 o. s. ř., případně, aby se v daném případě k tomu, že úkon byl učiněn po uplynutí soudcovské lhůty, nepřihlíželo. Je přesvědčena, že z uvedené judikatury lze dovodit, že jestliže účastník nepodal ve lhůtě stanovené soudem vyjádření podle § 153 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř., proto že mu v tom bránily závažné omluvitelné důvody, nelze vyjít z fikce uznání nároku. Žádá, aby její věc byla soudem řádně projednána, neboť žalovaný nárok neuznává. Z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. V dané věci je potřeba zdůraznit, že občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014), rozlišuje zákonné lhůty stanovené v tomto zákoně a dále tzv. soudcovské lhůty, které určuje předseda senátu. To je zřejmé z ustanovení § 55 a § 58 o. s. ř. Pokud jde o lhůtu soudcovskou podle § 55 o. s. ř., nestanoví-li tento zákon lhůtu k provedení úkonů, určí ji, jestliže je to třeba, předseda senátu. Lhůtu, kterou určil, může předseda senátu též prodloužit. Mezi takovouto tzv. soudcovskou lhůtu patří i lhůta k vyjádření ve smyslu § 114b odst. 2 o. s. ř., podle něhož v podání vyjádření podle odst. 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Nepochybně se tak jedná o soudcovskou lhůtu, která byla žalované stanovena i v tomto projednávaném případě.

7. Pokud jde o zákonné lhůty, tedy lhůty stanovené k provedení úkonů zákonem, jejich prominutí je upraveno v § 58 o. s. ř. Podle § 58 odst. 1 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do 15 dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit zmeškaný úkon.

8. V dané věci se žalovaná domáhala prominutí zmeškání lhůty podle § 58 odst. 1 o. s. ř., tedy tzv. zákonné lhůty a soud prvního stupně o této její žádosti rozhodoval odvoláním napadeným usnesením. Vycházel přitom správně z publikované judikatury k rozhodování podle § 58 odst. 1 o. s. ř., kdy postupem podle tohoto zákonného ustanovení nelze prominout zmeškání soudcovské lhůty. Soud prvního stupně proto správně návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty podle § 58 odst. 1 o. s. ř. zamítl.

9. K uvedenému lze ještě uvést, že ustanovení § 114 odst. 5 o. s. ř. stanoví jako podmínku pro následek fikce uznání nároku, že žalovaný se bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání. Co do existence tzv.„ vážného důvodu“ lze opět odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, kdy z usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 91/06 ze dne [datum] vyplývá, že vážný důvod, který žalovanému bránil, aby se ve věci písemně vyjádřil má ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. význam jen tehdy, jestliže důvod žalovaný sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže u něj šlo o tak vážný důvod, který mu neumožnil, aby soudu, byť jen sdělil, že nastal a že mu brání podat písemné vyjádření včas. Shodný závěr lze dovodit i z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4272/2007 ze dne 26. 3. 2009. I z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že rozhodování o prominutí zmeškání soudcovské lhůty podle § 58 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v úvahu, a to mimo jiné proto, že tyto lhůty jsou plně k dispozici soudu a předseda senátu, pokud to uzná za vhodné, je může prodloužit a není ani vyloučeno, aby úkon byl proveden později, aniž by soud vyvodil za zpoždění jakékoliv následky. Každý úkon pak musí soud posuzovat podle obsahu, a proto požádá-li účastníka prominutí zmeškání soudcovské lhůty, posoudí soud tento úkon jako žádost o prodloužení soudcovské lhůty podle § 55 o. s. ř. Soud přitom zjišťuje, zda ke zmeškání došlo z omluvitelného důvodu, zejména, zda tu nebyly takové okolnosti, které bránily účastníkovi v podání vyjádření. Pokud soud zjistí, že ve vyjádření účastníkovi bránily závažné omluvitelné důvody, nelze vyjít z fikce uznání nároku.

10. Pokud jde o možnost zmeškání soudcovské lhůty pro vyjádření a její prominutí podle § 58 odst. 1 o. s. ř., rozsáhlá judikatura k této záležitosti nepřipouští možnost tuto soudcovskou lhůtu prominout podle § 58 odst. 1 o. s. ř., jak v dané věci požadovala žalovaná. Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 15. 6. 2015 lze dovodit, že i když postupem podle § 58 odst. 1 o. s. ř. nelze prominout zmeškání soudcovské lhůty, jestliže však zákon připouští stanovení takových soudcovských lhůt, jejíž nedodržení by pro účastníka mohlo mít za následek bez dalšího ztrátu sporu, nelze opomenout skutečnost, že účastník zmeškal lhůtu z omluvitelných důvodů. Není dán žádný rozumný důvod, aby účastníkovi byla odepřena ochrana v případě, že z omluvitelných důvodů zmeškal takovou procesní (soudcovskou) lhůtu, jejíž nedodržení má za následek bez dalšího neúspěch ve sporu. Pokud účastník požádá o prominutí zmeškání soudcovské lhůty (bez ohledu na zákonné ustanoven), je nutno posoudit tento úkon jako žádost o prodloužení soudcovské lhůty podle § 55 o. s. ř., případně jako žádost, aby se v daném případě k tomu, že úkon byl učiněn po uplynutí soudcovské lhůty, nepřihlíželo.

11. S ohledem na shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, pokud jde o odvoláním napadené usnesení Okresního soudu v Kladně č. j. [číslo jednací] ze dne 8. 6. 2022, že pokud soud posuzoval návrh žalované na prominutí zmeškání soudcovské lhůty podle § 58 odst. 1 o. s. ř., je jeho rozhodnutí nutno považovat jako věcně správné. Je zřejmé, že zmeškání soudcovské lhůty pro vyjádření podle § 114b odst. 1 o. s. ř. nelze prominout a z tohoto důvodu je na místě usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdit. K tomu je však nutno poznamenat, že v návaznosti na shora citovanou judikaturu vyšších soudů lze návrh žalovaného podle obsahu posoudit jako návrh na prodloužení soudcovské lhůty ve smyslu § 55 o. s. ř. Touto okolností se dosud soud prvního stupně nezabýval a je potřeba, aby při dalším rozhodování vzal takovéto posuzování do úvahy a zabýval se otázkou zmeškání lhůty pro vyjádření z tvrzeného a dokládaného vážného, omluvitelného důvodu. To však bude předmětem dalšího posouzení, kdy soud prvního stupně bude ve věci meritorně rozhodovat.

12. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, když dospěl k závěru, že postupem podle § 58 odst. 1 o. s. ř. nelze prominout zmeškání soudcovské lhůty.

13. O případném prodloužení soudcovské lhůty podle § 55 o. s. ř., pak rozhodne soud v průběhu dalšího řízení, přičemž musí vzít v úvahu stávající judikaturu, a to i právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 26. 3. 2009.

14. O nákladech tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).