Rozhodnutí 19 CO 181/2022-87

1. Okresní soud Praha-západ (dále jen„ soud prvého stupně“) shora označeným usnesením přerušil řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 19 Nc 1102/2020, když dospěl k tomu závěru, že je dán důvod podle § 109 odst. 1, písm. b/ o. s. ř. neboť jde o řízení ve věci omezené svéprávnosti [jméno] [příjmení], tedy osoby, kterou žalobce navrhl jako dalšího účastníka na straně žalobce pro vstup do řízení. Protože je třeba zjistit stanovisko této navrhované osoby ve smyslu § 92 odst. 1 o. s. ř., když přistoupení je možné jen s jejím souhlasem, pak je podle soudu třeba vyčkat výsledku řízení o omezení svéprávnosti [jméno] [příjmení], neboť tuto otázku si nemůže soud v rámci tohoto řízení o vlastnictví řešit sám a ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. tak bude vázán rozhodnutím příslušného orgánu. Jen tak může posoudit, zda je navrhovaný účastník schopen vyjádřit se ke svému přistoupení do řízení. Proto až do pravomocného skončení řízení o omezení svéprávnosti [jméno] [příjmení] předmětné řízení přerušil.

2. Proti usnesení soudu prvého stupně podal žalovaný odvoláním, v němž s postupem soudu nesouhlasil. Je přesvědčen, že za situace, kdy žalobce nemá aktivní legitimaci k vedení sporu, měl bez dalšího soud přistoupit k zamítnutí žaloby jako celku. Na podporu svého tvrzení o nedostatku aktivní legitimace žalobce odkázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu např. sp. zn. 30 Cdo 6002/2017, sp. zn. 24 Cdo 1169/2020, z nichž citoval právní závěry dovolacího soudu. Setrval proto na odvolacím návrhu, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil zpět soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

3. Na podané odvolání reagoval žalobce vyjádřením, v němž se ztotožnil s procesním postupem soudu prvého stupně. Žalobce je přesvědčen, že je osobou aktivně věcně legitimovanou v posuzované věci, neboť má naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř. na určení vlastnického práva svého otce [jméno] [příjmení] k předmětným nemovitostem. Tento krok učinil k ochraně svých práv, jinak by vážně ohrozil, respektive ztratil fakticky postavení budoucího dědice, když převod dotčených nemovitostí na žalovaného zjevně dobrovolně [jméno] [příjmení] nezamýšlel provést. Je přesvědčen, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva má nejen přímý účastník právního jednání, ale i ten, jehož právní sféry se sporný vztah nebo sporné právo týká. Dále zdůraznil, že pokud učinil v řízení návrh podle § 92 odst. 1 o. s. ř., aby vedle něj jako další žalobce do řízení vstoupil též jeho otec [jméno] [příjmení] jako přímý účastník právního jednání, pak existence jeho aktivní legitimace na straně žalobce již nebude pro další postup významná. Pak přerušení řízení až do pravomocného skončení řízení, v němž je řešena otázka svéprávnosti pana [jméno] [příjmení], je naprosto logickým krokem. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil jako věcně správné.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které mu předcházelo v souladu s ustanovením § 212, § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“).

5. Odvolání žalovaného nelze upřít důvodnost.

6. V posuzované věci uplatňuje žalobce určovací žalobou podle § 80 o. s. ř. nárok na určení, že [jméno] [příjmení] (otec žalobce) je výlučným vlastníkem ideální poloviny přesně specifikovaných nemovitostí s tím odůvodněním, že smlouva uzavřená mezi jeho otcem [jméno] [příjmení] a žalovaným dne [datum] je absolutně neplatným právním úkonem z důvodů duševní poruchy dárce [jméno] [příjmení]. Svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak žalobce odůvodňoval svým postavením budoucího dědice majetku po svém vážně nemocném otci, které by vážně ohrozil, respektive ztratil, pokud by nevyvolal předmětné řízení. Podle odvolacího soudu je právě otázka aktivní věcné legitimace žalobce na požadovaném určení rozhodujícím a určujícím kritériem pro odpovídající procesní postup soudu ve věci.

7. Je výrazem dlouhodobé konstantní judikatury a rozhodovací praxe soudů, že ve věci určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je třeba rozlišovat mezi naléhavým právním zájmem na požadovaném určení a věcnou legitimací k takovému určení. Věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Dovolací soud se opakovaně vyjadřoval k otázce naléhavého právního zájmu a aktivní věcné legitimace potencionálního dědice, a to např. ve svých rozhodnutích sp. zn. 24 Cdo 1169/2020, 30 Cdo 6002/2017 nebo 30 Cdo 2973/2014. V nich shodně Nejvyšší soud dospěl k tomu závěru, že z okolnosti potencionálního dědictví, respektive potencionálního právního nástupnictví, které dosud nenastalo a ani není jisto, zda v budoucnu vůbec nastane, nelze u žalobce naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. dovozovat. Tedy, jestliže by se právní postavení žalobce za existence žalobou prosazované deklarace věcně právního vztahu nijak nezměnilo, pak je zřejmé, že žalobce na určovací žalobě nemá naléhavý právní zájem. Tedy pokud v posuzované věci žalobce není dědicem [jméno] [příjmení], neboť ten nezemřel a dědické právo vzniká až smrtí zůstavitele, pak jen to, že žalobce je možným dědicem předmětného majetku, nezakládá jeho naléhavý právní zájem a ani aktivní věcnou legitimaci k podané žalobě na určení vlastnického práva.

8. Podle § 92 odst. 1 o. s. ř., na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.

9. Dovolací soud se otázkou přípustnosti přistoupení dalšího účastníka do řízení zabýval i v souvislosti s otázkou nedostatku věcné legitimace žalobce a dospěl k tomu závěru, že je-li již při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce nebo žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu. [příjmení] v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníků ve smyslu ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. V rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 2146/2019 dovolací soud vyslovil, že„ je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé, respektive nepochybné, že dosavadní žalobce již v době zahájení řízení nebyl ve sporu aktivně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř. Nedostatek věcné legitimace dosavadního účastníka řízení (žalobce) přitom musí být (v době rozhodování o návrhu na přistoupení) zjevný nepochybný“. K obdobným závěrům dospěl i v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2412/2013, 21 Cdo 1421/2005 a dalších.

10. Za situace respektu právního názoru dovolacího soudu o nedostatku věcné legitimace žalobce na určení vlastnického práva třetí osoby – otce žalobce, když zde odvolací soud neshledává žádného důvodu pro odklon od tohoto právního názoru, pak je třeba dospět rovněž i v této věci k tomu, že zde předpoklady vyhovění postupu podle § 92 odst. 1 o. s. ř. naplněny nejsou a není třeba vyčkávat výsledku řízení o svéprávnosti [jméno] [příjmení] a jeho souhlasu jako potencionálního účastníka se vstupem do řízení na straně žalobce, neboť ani tento souhlas by nemohl vést ke kladnému rozhodnutí o tomto procesním návrhu žalobce.

11. Za této situace odvolací soud shledal odvolání žalovaného důvodné a jeho argumentaci zcela přiléhavou, kterou žalovaný věcnou správnost napadeného usnesení zpochybnil. Odvolací soud proto ve smyslu § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadené usnesení změnil tak, že se řízení nepřerušuje.

12. Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak shora uvedeno.