o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi, č. j. 15 C 379/2021-114 ze dne 14. dubna 2022,

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi („ dále jen soud prvního stupně“) rozsudkem č. j. 15 C 379/2021-114 ze dne 14. 4. 2022 zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované platit na výživu žalobce částku [částka] měsíčně s účinností od [datum] (výrok I.). Současně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Žalobce se v dané věci domáhal určení výživného pro zletilého syna s tím, že manželství jeho rodičů bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 22 C 28/2020 ze dne 6. 4. 2021 a s ohledem na skutečnost, že žalobce je již zletilý, nebylo v opatrovnické věci rozhodováno o výživném. Žalobce byl uznán invalidním, přičemž se jedná o invaliditu třetího stupně s trvalou platností posouzení pracovního omezení 75 %. Z tohoto důvodu nemůže pracovat, má dluhy a těžce zvládá sociální situace. Jeho příjem je pouze z invalidního důchodu, který od ledna 2020 byl stanoven částkou [částka]. Žalovaná od poloviny února 2020 nežije v rodinné domácnosti a v opatrovnické věci nezletilé sestry [jméno], která byla pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřena do výchovy otce, bylo zjištěno, že matka dosahuje příjmu cca [částka] čistého měsíčně. Na nezletilou [jméno] bylo žalované jako matce stanoveno výživné ve výši [částka] měsíčně. Otec se na jeho výživě podílí částkou cca [částka] měsíčně a zajišťuje i péči o něho. Žalobce žije v bytě, který patří do společného jmění manželů jeho rodičů. Žalovaná se o žalobce nezajímá, nepřispívá mu a zcela ignoruje jeho [anonymizováno] potíže. Z těchto důvodů žádá o stanovení výživného ve výši [částka] měsíčně od března 2020, tedy od doby, kdy rodiče přestali vést společnou rodinnou domácnost.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a poukázala na to, že s žalobcem jednala o výživném mimosoudně. K dohodě nedošlo pro chování žalobce, který je vůči ní od února 2020 hrubý a agresivní. Žalovaná poukázala na to, že žalobce užíval a užívá bezúplatně byt v domě [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec], který je ve vlastnictví jeho rodičů. Matka se tak minimálně podílí na zajištění potřeb žalobce zajištěním bydlení. Navrhla proto zamítnutí žaloby.

4. Soud prvního stupně v dané věci provedl listinné důkazy předložené účastníky, vyslechl žalovanou, svědka [jméno] [příjmení] (otce žalobce) a při svém rozhodování vycházel z prokázaných majetkových a výdělkových poměrů účastníků a zabýval se i potřebami oprávněného a vztahy mezi účastníky. K osobě žalované soud zjistil, že pracuje ve [anonymizována dvě slova] jako koordinátor v oddělení controllingu pro zahraniční projekty a její měsíční příjem činí [částka], k čemuž pobírá i bonusy. Průměrný měsíční příjem žalované za posledních 6 měsíců tak činí částku [částka]. Soud zjišťoval i obvyklé výdaje žalované, ke kterým se vyjádřila ve své výpovědi a zjistil, že bydlí sama v pronajatém bytě, přičemž za nájem platí [částka] měsíčně. Další výdaje v souvislosti s bydlením jsou ve výši [částka] za elektřinu, [částka] za plyn, [částka] stojí voda a platí i životní pojištění [částka]. Výživné pro nezletilou dceru [jméno] bylo stanoveno částkou [částka] měsíčně. Z její výpovědi soud dále zjistil, že v minulosti se žalobce k ní choval hezky, byl hodný a přátelský, tento postoj se však změnil a v současné době se vůči žalované chová vulgárně. Z její výpovědi bylo dále zjištěno, že s bývalým manželem je spoluvlastníkem bytového domu, kde je šest bytových jednotek, přičemž dům je ve společném jmění manželů, dosud nevypořádaném. Jeden byt užívá bývalý manžel s dcerou, jeden byt užívá žalobce a další čtyři byty se pronajímají. To bylo potvrzeno výslechem svědka [jméno] [příjmení], který uvedl, že ze čtyř pronajímaných bytů dosahuje příjmu [částka] měsíčně. V současné době žije z pronájmu těchto bytů, poslední zaměstnání měl v roce 2015. Splácí hypotéku, má náklady na zdravotní a sociální pojištění, platí pojištění domu. Inkaso hradí částkou [částka] měsíčně. O žalobce se stará, vozí jej na terapie jedenkrát za 3 týdny. Jinak žalobce žije ve svém bytě samostatně, umí se o sebe sám postarat. Soud měl k dispozici i posudek o invaliditě ze dne [datum], z něhož má za prokázané, že žalobce trpí neorganickou psychotickou poruchou rozvíjející se se silnými paranoidními stavy od roku 2013. Jde o těžkou introverzi, pocity derealizace, manipulace s smyšlenkami, vysoká medikace s útlumem, což vyžaduje dohled nad jeho léčbou. Žalobce je svéprávný. Podle posudku o invaliditě je míra poklesu pracovní schopnosti 75 %. Nejvýše je možné resocializačně zařízení v chráněné dílně, a to za skutečně mimořádných podmínek. Jeho invalidní důchod činí od roku [částka]. Žalovaná dokládala možnosti nabídek práce z domova zjištěné na internetu, a to pro lidi s různou formou handicapů. Soud měl k dispozici [anonymizováno] zprávy ohledně [anonymizováno] stavu žalobce. Soud provedl důkaz i spisem Policie ČR a z něho usnesením ze dne [datum], z něhož bylo zjištěno, že bylo odloženo podezření ze spáchání [anonymizována dvě slova] osoby žijící ve společném obydlí, přičemž z uvedeného spisu je zřejmé, že v roce 2020 byly vztahy v rodině účastníků vyhrocené, docházelo ke slovním útokům a žalobce se s žalovanou nechce stýkat. Soud při svém rozhodování vzal v úvahu i znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vypracovaný v opatrovnickém spisu nezletilé [jméno] pod sp. zn. 26 Nc 81/2020. Ze znaleckého posudku vyplývá, že vzájemné vztahy mezi rodiči jsou výrazně negativní, nekompromisní, tito spolu nekomunikují a nejsou schopni potřebné vzájemné rodičovské spolupráce. U obou je zřejmá neochota respektovat druhého rodiče. Na základě provedeného dokazování pak soud prvního stupně skutkový stav posoudil v návaznosti na ustanovení § 910 odst. 1, § 911, § 913 a § 915 o. z.

5. Soud se zabýval otázkou, zda s ohledem na zjištěné skutečnosti je žalobce schopen sám se živit a zda trvá vyživovací povinnost rodičů i po dosažení zletilosti. Vycházel ze zjištění, že žalobce je osobou, které byl pro vážné [anonymizována dvě slova] přiznán invalidní důchod třetího stupně. Za této situace tak není přiznání výživného vyloučeno. Soud proto zvažoval výdělkové schopnosti a možnosti obou účastníků a zabýval se i oprávněnými potřebami oprávněného. V této souvislosti vycházel ze zjištění, že příjmy žalobce činí [částka] měsíčně z titulu invalidního důchodu a že možnost pracovat je u něho sice snížena, nikoliv však vyloučena. Soud poukázal i na to, že žalobce bydlí v bytě ve vlastnictví rodičů a v této souvislosti nemá zvýšené výdaje. Zvýšené výdaje nemá ani v souvislosti se svým [anonymizováno] stavem, neboť v současné době žádné terapie nenavštěvuje. Veškeré příjmy z invalidního důchodu tak má žalobce pro vlastní potřebu, přičemž žádné výjimečné výdaje nemá. Za této situace nejsou podle soudu splněny podmínky pro přiznání výživného. Soud poukázal i na to, že v průběhu řízení bylo zjištěno, že žalobce se vůči žalované chová nevhodně a agresivně. Ze všech těchto důvodů soud prvního stupně žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšná žalovaná náklady řízení nepožadovala.

6. Proti tomuto rozsudku si žalobce podal včas odvolání s tím, že nesprávnost napadeného rozhodnutí spatřuje v nesprávném právním posouzení věci. Nijak pak nebrojil proti zjištěnému skutkovému stavu, z kterého soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel. Žalobce nesouhlasí s tím, že by mohl s ohledem na svůj zdravotní stav si nějakým způsobem přivydělat, i když míra poklesu jeho pracovní schopnosti činí 75 %. Soud přijal tvrzení žalované, že práce z domova je pro žalobce vhodnou prací, přestože v průběhu dokazování bylo zjištěno, že pracovní zařazení žalobce je i v rámci resocializačního zařazení v chráněné dílně více než problematické. Je proto přesvědčen, že nelze vycházet z teze, že by si k invalidnímu důchodu mohl přivydělat. Jeho postižení je takového charakteru, že je srovnatelné s velmi těžkými fyzickými typy zdravotního postižení. V minulosti se pokoušel pracovat, devět měsíců docházel jednou až dvakrát měsíčně do organizace [anonymizováno], ovšem nabízená pracovní místa byla nad síly žalobce. Soud proto učinil nesprávný právní závěr, že by si žalobce mohl takovou prací přivydělat. Z opatrovnického spisu pak soud vzal za prokázané negativní vztahy členů rodiny k matce (žalované), přičemž není zřejmé, jakým odborným posouzením žalobce dospěly znalkyně zpracovávající znalecký posudek k tomuto závěru. Sám přitom nebyl nikdy předmětem znaleckého zkoumání znalkyň a nesouhlasí proto se závěrem, že jeho chování vůči matce bylo nevhodné, agresivní a vulgární. Je přesvědčen, že vztahy v rodině nemohou být špatné pouze na základě jeho chování. Pobíraný invalidní důchod mu postačí pouze ke krytí jeho základních potřeb, jako jsou potraviny, drogerie, ošacení, lékařské ošetření, léky, případné terapie. Je si vědom, že bydlí v domě vlastněném jeho rodiči, přičemž tento majetek nebyl dosud vypořádán a budoucí osud tohoto majetku tak není znám. Žalovaná má výrazně vyšší příjem a výrazně vyšší životní úroveň, přičemž osobní péči o žalobce zajišťuje pouze otec. Za této situace je přesvědčen, že rozhodnutím soudu je žalobci upřen jeho podíl na životní úrovni matky, když vyživovací povinnost matky vůči němu i nadále trvá. Navrhl proto změnit rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno.

7. Žalovaná ve svém vyjádření s odvoláním nesouhlasí s tím, že toto odvolání je opakování polemiky z řízení před soudem prvního stupně, přičemž uvedenými argumenty se soud prvního stupně zabýval a vypořádal se se všemi námitkami žalobce. V průběhu řízení žalobce neprokázal zvýšené výdaje a je tak schopen uspokojit své potřeby z vypláceného invalidního důchodu. Žalovaná proto navrhla rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda řízení, které předcházelo vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, bylo provedeno řádně a v souladu s příslušnými procesními ustanoveními. V tomto směru odvolací soud pochyby neshledal a řízení před soudem prvního stupně netrpí žádnou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a k níž je jinak odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

10. Odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně provedl řádně dokazování a náležitým způsobem zjistil skutkový stav. Tento zjištěný skutkový stav nebyl ani podaným odvoláním napaden, když žalobce nesouhlasí s právním posouzením věci. Odvolací soud proto skutková zjištění soudu prvního stupně převzal a dokazování pouze doplnil aktuálními zjištěními o majetkových a výdělkových poměrech obou účastníků. Na straně žalobce k žádným podstatným změnám nedošlo, tento nadále bydlí v bytě svých rodičů a nic se nezměnilo ani ve vztahu k otci a žalované. K jeho výdělkovým poměrům bylo zjištěno, že od září 2022 došlo ke zvýšení jeho invalidního důchodu, který dle oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] činí v době rozhodování odvolacího soudu částku [částka] měsíčně. Na straně žalované pak k žádným podstatným změnám oproti době rozhodování soudu prvního stupně v majetkových poměrech nedošlo, bylo pouze zvýšeno výživné pro nezletilou dceru [jméno]. Současně se zvýšil i nájem, který žalovaná platí v pronajatém bytě. Odvolací soud za účelem ověření těchto tvrzení žalované provedl důkaz připojeným rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 101 Co 179/2022-507 ze dne 24. 8. 2022, z jehož odůvodnění zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalované za období březen 2021 až únor 2022 činil [částka] a žalovaná je spoluvlastnicí s otcem žalobce domu na adrese [adresa], přičemž k vypořádání SJM zatím nedošlo. V domě je šest bytových jednotek, z nichž čtyři jsou pronajímány otcem žalobce, z tohoto pronájmu však žalovaná nemá žádné příjmy, neboť si finanční prostředky ponechává otec žalobce. Příjem otce žalobce z pronájmu je [částka] měsíčně, z kterého žije. V jednom z neprojímaných bytů bydlí žalobce a využívá tak bezplatné bydlení, které mu poskytují jeho rodiče. V souvislosti s tímto bydlením tak nemá další výdaje. Žalované bylo stanoveno výživné na nezletilou dceru [jméno] ve výši [částka] měsíčně. Odvolací soud ještě zjistil ze zprávy Magistrátu města Mladá Boleslav, že na území města působí organizace [anonymizováno] [obec], která umožňuje pracovní využití [anonymizováno] postižených osob s pracovním omezením 75 %, ale ne práci z domova. Provedené důkazy v průběhu odvolacího řízení pak odvolací soud hodnotil v návaznosti na provedené dokazování před soudem prvního stupně, hodnotil veškeré důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti ve smyslu § 132 o. s. ř.

11. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že žalobci se nepodařilo zpochybnit věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, kdy soud jeho žalobu na určení výživného pro zletilého syna zamítl. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. K tomu je potřeba doplnit, že odvolací soud se v průběhu odvolacího řízení pokusil v zájmu možného urovnání vztahů v rodině o smírné vyřešení věci. Tento pokus o smír však byl neúspěšný, a to s ohledem na vyhrocené vztahy účastníků. Protože pokus soudu o uzavření smíru byl neúspěšný, rozhodoval odvolací soud v návaznosti na zjištěný skutkový stav. Vycházel přitom ze zjištění, že oproti době rozhodování soudem prvního stupně došlo ke zvýšení příjmů obou účastníků, když žalobci se zvýšila výše vypláceného invalidního důchodu na částku [částka] měsíčně, ovšem z opatrovnického spisu nezletilé [jméno] [příjmení] byl zjištěn i vyšší příjem žalované. Odvolací soud při svém posouzení vycházel z toho, že příjem z invalidního důchodu ve výši [částka] je dostatečný pro zajištění běžných obvyklých potřeb žalobce za situace, kdy je mu poskytováno bezplatné bydlení v bytě ve spoluvlastnictví rodičů. Je tak nutno dospět k závěru, že i matka se podílí na hrazení nákladů žalobce v souvislosti s bydlením. Žalobce nemá zvýšené výdaje a příjem z invalidního důchodu je podle odvolacího soudu zcela postačující pro zajištění jeho běžných potřeb, a to i za situace, kdy odvolací soud dovozuje, že není schopen si přivydělat k vyplácenému invalidních důchodů. Možnost přivydělat si nebyla zjištěna v organizaci [anonymizováno] [obec], která neumožňuje práci z domova, přičemž s ohledem na zdravotní omezení žalobce nelze předpokládat, že by byl schopen i do chráněných dílen docházet a pracovat tam. Jiná možnost výdělku pro žalobce v průběhu řízení zjištěna nebyla. I přes toto zjištění odvolací soud nezjistil důvod pro stanovení výživného žalované, přičemž žalobci nelze s ohledem na zdravotní stav klást ani za vinu, že došlo ke zhoršení vzájemných vztahů s žalovanou (matkou). Za situace, kdy se matka podílí na hrazení potřeb žalobce poskytnutím bydlení (stejně jako otec) lze dospět k závěru, že vyplácený invalidní důchod je dostatečný pro zajištění běžných potřeb žalobce. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 910 odst. 1, § 911 a § 913 o. z.

12. Výživné pro zletilého syna lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit, jak předpokládá ustanovení § 911 o. z. V dané věci s ohledem na skutečnost, že i matka zajišťuje potřeby žalobce poskytnutím bezplatného bydlení, je zřejmé, že vyplácený invalidní důchod je dostatečný k tomu, aby byl žalobce schopen sám se živit. Odůvodněné potřeby oprávněného, jak předpokládá ustanovení § 913 o. z., odpovídají vyplácenému příjmu z invalidního důchodu v částce [částka] měsíčně za situace, kdy nebyly prokázány zvýšené výdaje žalobce, ať už v souvislosti s jeho zdravotním stavem nebo dalšími potřebami. Rozhodnutí soudu prvního stupně tak odvolací soud považuje za věcně správné a ztotožňuje se s ním.

13. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Pochybení pak nebylo shledáno ani v závislém výroku II. o nákladech řízení, když úspěšná žalovaná se náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně výslovně vzdala.

14. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, postupoval odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. I v odvolacím řízení by nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení měla úspěšná žalovaná, která se však i těchto nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala. Bylo proto současně rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.