Rozhodnutí 19 CO 157/2022-71
JUDr. Jana Hráchová · Rozhodnutí ze dne 9. 6. 2022
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Hráchové a soudců JUDr. Jiřího Škopka a Mgr. Miroslava Nováka v exekuční věci
oprávněné: [osobní údaje oprávněné]
sídlem [adresa]
zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
proti
povinnému: [osobní údaje povinného]
bytem [adresa]
pro pohledávku [částka] s příslušenstvím, o návrhu povinného na zastavení exekuce, o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Mělníku, č. j. 16 EXE 4281/2010-54 ze dne 3. ledna 2022,
Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
1. Usnesením Okresního soudu v Mělníku č. j. 16 EXE 4281/2010-11 ze dne 17. 8. 2010 byla nařízena exekuce na majetek povinného podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 13 C 394/2009 ze dne 24. 2. 2010 k vymožení pohledávky původní oprávněné [právnická osoba], se sídlem [adresa], Irsko, podnikající na území České republiky prostřednictvím [právnická osoba], organizační složka, [IČO], se sídlem [ulice a číslo], [obec a číslo] ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 26,40 % ročně od [datum] do zaplacení, pro náhradu nákladů předcházejícího řízení ve výši [částka] a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Provedením exekuce soud pověřil soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 6, se sídlem [adresa]. Usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci dne [datum].
2. V průběhu exekučního řízení převzala vedení exekuce nástupkyně soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], a to soudní exekutorka Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 6. K převzetí vedení exekuce soudní exekutorkou Mgr. [jméno] [příjmení] došlo na základě rozhodnutí ministra spravedlnosti č. j. 180 [číslo] O/3 ze dne 24. 4. 2013, kdy bylo rozhodnuto o přeložení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 6, do uvolněného Exekutorského úřadu Sokolov, přičemž dosavadní soudní exekutorka Exekutorského úřadu Sokolov Mgr. [jméno] [příjmení] byla přeložena do uvolněného Exekutorského úřadu Praha 6, a to s účinností od [datum]. V souladu s ustanovením § 15 odst. 5 exekučního řádu převzala soudní exekutorka Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 6 všechna dosud zahájena exekuční řízení, ve kterých byl provedením exekuce u Exekutorského úřadu Praha 6 pověřen soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení]. V dalším průběhu exekučního řízení usnesením soudní exekutorky Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 6, se sídlem [adresa], [ulice a číslo], [IČO] O tomto procesním nástupnictví podle § 107a odst. 2 o. s. ř. rozhodla soudní exekutorka usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 3. 2017. Následně oprávněná [právnická osoba] navrhla, aby na její místo oprávněné vstoupila do řízení společnost [právnická osoba], se sídlem na [jméno] [číslo], [obec a číslo] - [část obce], [IČO], a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] [právnická osoba] se svým vstupem do tohoto exekučního řízení na straně oprávněné vyslovila souhlas a soudní exekutorka Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 6 proto rozhodla usnesením č. j. 180 EX 9550/10-35 ze dne 23. 1. 2018 o vstupu společnosti [právnická osoba] do řízení na straně oprávněné s ohledem na ustanovení § 107a odst. 2 o. s. ř. Od té doby, tedy v řízení vystupuje na místo původní oprávněné [právnická osoba] společnost [osobní údaje oprávněné].
3. V dalším průběhu řízení, podáním ze dne [datum], navrhl povinný zastavení exekuce pro nemajetnost. Uvedl, že v současné době je na pohledávku oprávněné [právnická osoba] pod spisovou značkou soudní exekutorky 185 EX 9550/10 vymáhána částka [částka], přičemž je proti němu vedena i další exekuce, kdy je vymáhána částka přesahující [částka]. Je tedy zřejmé, že výtěžek exekuce nepostačí ani k pokrytí nákladů exekuce, když povinný je nemajetný, v současné době osobou bez přístřeší a žije pouze z potravinové pomoci. Trpí [anonymizováno] potížemi, které mu znemožní vydělat peníze v rámci pracovního procesu. V současné době pak požádal o přiznání invalidity. O veškerý svůj majetek pak přišel v rámci konkurzu v insolvenčním řízení, které bylo vedeno Krajským soudem v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Tento konkurz byl ke dni [datum] zrušen, neboť majetek dlužníka byl pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. Je tak prokazována jeho nemajetnost a povinný se domáhá zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Navíc poukázal i na to, že podle jeho názoru je exekuce vedena neoprávněně, neboť oprávněná byla odmítnuta insolvenčním správcem pro neoprávněnost pohledávky. Za této situace navrhuje úplné zastavení exekuce.
4. Oprávněná se zastavením exekuce nesouhlasila, když uvedla, že nemá přístup k různým evidencím, aby mohla posoudit nemajetnost povinného či jeho [anonymizováno] stav. Tyto skutečnosti posuzuje soudní exekutor provádějící exekuci, přičemž v případě prokázání nemajetnosti sám podává návrh na zastavení exekučního řízení. To se v dané věci nestalo, přičemž povinný svá tvrzení nijak nedoložil. Oprávněná poukázala i na to, že pohledávka byla řádně přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], přičemž při přezkumném jednání byla uznána insolvenčním správcem a nebyla popřena úpadcem. Bylo tak vycházeno z toho, že pohledávka byla řádně zjištěna a vymáhána v insolvenci.
5. S ohledem na nesouhlasu oprávněné předložila soudní exekutorka věc k rozhodnutí exekučnímu soudu, přičemž ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že v současné době nemá sice znalost o žádném exekučně postižitelném majetku povinného s výjimkou majetku, jehož postižení je patrno z exekučního spisu, ovšem se zastavením exekuce nesouhlasí. Povinný by měl disponovat movitým majetkem, a to vozidly, které se soudní exekutorce zatím nepodařilo dohledat. Navíc povinný si vyřizuje invalidní důchod a lze tedy uvažovat o možné srážce z tohoto invalidního důchodu na úhradu pohledávky. Z insolvenčního rejstříku soudní exekutorka zjistila, že pohledávka oprávněné nebyla v insolvenčním řízení odmítnuta a soudní exekutorka bude posuzovat majetkové poměry povinného v současné době, přičemž musí vzít v úvahu i jistý výhled do budoucnosti. Případnou nemajetnost povinného sama prohlásí a podá návrh na zastavení exekuce v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1062/2005. V současné době proto navrhla návrh povinného na zastavení exekuce zamítnout.
6. Okresní soud v Mělníku usnesením č. j. 16 EXE 4281/2010-54 ze dne 3. 1. 2022 návrh povinného na zastavení exekuce zamítl a toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že povinný nikterak neprokázal svoji nemajetnost, nedoložil charakter svých [anonymizováno] potíží a neuvedl ani svoji rodinou či sociální situaci. Soud prvního stupně poukázal na vyjádření soudní exekutorky, která v současné době se zastavením exekuce nesouhlasí. I když nemá povědomost o nějakém postižitelném majetku povinného, z exekutorského spisu vyplývá, že tento disponuje movitým majetkem, a to vozidly, které se dosud nepodařilo soudní exekutorce dohledat. Nesouhlasí s vyjádřením povinného, že pohledávka oprávněné byla v rámci insolvenčního řízení popřena, přičemž poukázala na usnesení Krajského soudu v Praze č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum], kterým byl zjištěn úpadek dlužníka (povinného) a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, který byl projednáván jako konkurs nepatrný. V rámci insolvence nebyl zjištěn majetek dlužníka, který by postačoval k uspokojení věřitelů, a proto usnesením Krajského soudu v Praze č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] ze dne [datum] byl konkurs zrušen. V rámci tohoto insolvenčního řízení byla pohledávka oprávněné vedena. Soud poukázal i na obsah exekutorského spisu sp. zn. 180 EX 9550/10, z něhož bylo zjištěno, že v průběhu exekuce byly vydány 3 exekuční příkazy, které však dosud nebyly realizovány. Soud prvního stupně poukázal i na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1062/2005, podle kterého významnou roli při zastavení exekuce má stanovisko soudní exekutorky. Návrh povinného na zastavení exekuce pak soud posuzoval podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., přičemž nezjistil zákonné důvody pro zastavení exekuce pro nemajetnost povinného. Současně nezjistil ani žádné jiné důvody pro zastavení exekuce taxativně uvedené v § 268 odst. 1 písm. a) až h) o. s. ř. Soud uzavřel, že povinný nikterak neprokázal svoji nemajetnost, a přestože pohledávka vznikla již v roce 2006 a dosud nebyla uspokojena, dospěl k závěru, že důvody pro zastavení exekuce dány nejsou. Současně soud poukázal na sdělení povinného, který požádal o přiznání invalidního důchodu. Dospěl tak k závěru, že poměry na straně povinného se v budoucnu mohou zlepšit a budou dány podmínky pro vymáhání předmětné pohledávky. Ze všech těchto důvodů návrh povinného na zastavení exekuce zamítl.
7. Proti tomuto usnesení si povinný podal včas odvolání, které odůvodnil tím, že veškeré doklady týkající se vymáhané pohledávky podepisoval jako společnost [právnická osoba], přičemž nemovitý majetek nabyl dávno před svým podnikáním. Byl však postižen ne jako firma, ale jako občan. Je přesvědčen, že došlo k podvodu, což měla šetřit policie. V rámci insolvenčního řízení mu bylo řečeno, že je oddlužen a bude mít klid, ale ten nemá ani po 13 letech. Má zdravotní problémy a předpokládá, že mu bude přiznán invalidní důchod. V současné době schopen pracovat není a je přesvědčen, že výše důchodu nedosáhne ani minimální mzdy. Nelze předpokládat, že by nějaký majetek zdědil. Nevlastní auto, motorku ani kolo a žije pouze z daru potravinové pomoci. Na zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti proto trvá, přičemž uvedl i další okolnosti, pro posouzení věci právně nevýznamné.
8. Oprávněná ve svém vyjádření k podanému odvolání odkázala na své vyjádření k návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne [datum], kdy se zastavením exekuce nesouhlasila. Uvedla, že se ztotožňuje s odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně a navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (o. s. ř.), za použití § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 254 odst. 8 o. s. ř. za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
10. Z předloženého exekučního spisu sp. zn. 16 EXE 4281/2010 odvolací soud zjistil, že exekuce v dané věci byla nařízena usnesením Okresního soudu v Mělníku č. j. 16 EXE 4281/2010-11 ze dne 17. 8. 2010, které nabylo právní moci dne [datum]. Exekuce je vedena pro pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím, a to na základě exekučního titulu, kterým je rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 13 C 394/2009 ze dne 24. 2. 2010, který nabyl právní moci dne [datum] a dne [datum] se stal vykonatelným. Z těchto zjištění je zřejmé, že exekuce je vedena na základě pravomocného vykonatelného exekučního titulu, který nebyl povinným nijak zpochybněn a odvolacímu soudu v exekučním řízení nepřísluší zkoumat správnost tohoto exekučního titulu. V rámci exekučního řízení již nelze správnost exekučního titulu, který byl vydán v rámci nalézacího řízení přezkoumávat. Povinnému se ani nepodařilo tento exekuční titul zpochybnit tvrzením, že oprávněná byla v rámci insolvenčního řízení odmítnuta insolvenčním správcem pro neoprávněnost pohledávky. Naopak, jak vyplývá z připojených usnesení Krajského soudu v Praze č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum], byl zjištěn úpadek dlužníka [jméno] [příjmení] (povinného) a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, který byl projednáván jako konkurs nepatrný. V rámci tohoto insolvenčního řízení se se svou pohledávkou přihlásila i oprávněná a tato pohledávka byla řešena pod přihláškou P11.Při přezkumném jednání byla uznána insolvenčním správcem a úpadcem popřena nebyla. K uspokojení pohledávky však v rámci konkursního řízení nedošlo, neboť usnesením Krajského soudu v Praze č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] ze dne [datum] byl konkurs prohlášený na majetek povinného zrušen, neboť majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. Pohledávku oprávněné lze tak vymáhat v rámci exekučního řízení vedeného v současné době soudní exekutorkou Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 6 pod sp. zn. 180 EX 9550/10 Soudní exekutorka Mgr. [jméno] [příjmení] je nástupkyni původně pověřeného soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 6, a to na základě rozhodnutí ministra spravedlnosti ČR č. j. 180 [číslo] O/3 ze dne 24. 4. 2013. K věci je potřeba ještě uvést, že původní oprávněná z exekučního titulu [právnická osoba], se sídlem [adresa], Irsko, převedla vymáhanou pohledávku smlouvou o prodeji a koupi části závodu ze dne [datum] na společnost [právnická osoba], [IČO], přičemž o právním nástupnictví bylo rozhodnuto usnesením soudní exekutorky Mgr. [jméno] [příjmení], č. j. 180 EX 9550/10-28 ze dne 27. 3. 2017 [právnická osoba] následně převedla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] vymáhanou pohledávku na společnost [právnická osoba] a o procesním nástupnictví bylo rozhodnuto usnesením soudní exekutorky
Mgr. [jméno] [příjmení], č. j. 180 EX 9550/10-35 ze dne 23. 1. 2018, na základě kterého na místo oprávněné v současné době vystupuje společnost [osobní údaje oprávněné] Odvolací soud tak nezjistil v rámci rozhodování o návrhu povinného na zastavení exekuce jakékoliv procesní pochybení.
11. Pokud jde o posouzení tvrzeného důvodu pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., odvolací soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění usnesení soudu prvního stupně. Je možno pouze doplnit, že byť je exekuce vedena delší dobu (od [datum]), nelze tuto dobu přičítat k zavinění oprávněné. Je potřeba zdůraznit, že o předmětné pohledávce bylo vedeno insolvenční řízení, a to v době od [datum] do [datum]. Po tuto dobu nemohla soudní exekutorka dlužnou pohledávku jakýmkoliv způsobem vymoci. Teprve od března 2021 je schopna činit další úkony ke zjištění, zda pohledávka oprávněné může být uspokojena v rámci tohoto exekučního řízení. Povinný tvrdí svoji nemajetnost a soudní exekutorka dosud nezjistila žádný postižitelný majetek, ale je potřeba jí dát časový prostor, aby učinila veškeré dostupné úkony ke zjištění, zda pohledávka oprávněné může být, byť částečně, uspokojena. [jméno] soudní exekutorka dosud se zastavením exekuce nesouhlasí a poukázala na případnou možnost vymáhání pohledávky v rámci exekučního řízení po přiznání invalidního důchodu povinnému. Lze tak v dohledné době posoudit, zda pohledávka oprávněné může být hrazena, případně v jakých splátkách. [jméno] soudní exekutorka pak poukázala na dosud vydané exekuční příkazy, které nebyly realizovány. Je potřeba konstatovat, že při rozhodování o zastavení exekuce nelze vycházet pouze ze samotného tvrzení povinného, že nevlastní žádný majetek a není pracovně zařaditelný, ale tuto skutečnost by měl zjistit sám soudní exekutor po vyčerpání veškerých dostupných možností a sám eventuálně podat soudu podnět k zastavení exekuce pro nemajetnost povinného. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR a jeho rozhodnutí pod sp. zn. 20 Cdo 1062/2005 nebo 20 Cdo 3118/2010. Protože insolvenční řízení ohledně pohledávky oprávněné bylo skončeno teprve před rokem, je potřeba dát časový prostor soudní exekutorce ke zjištění faktické majetkové situace povinného a ověření výše možného příjmu z přiznaného invalidního důchodu. Pokud je na povinného vedeno více exekucí, nelze pominout ani fakt, že v případě zastavení exekuce by oprávněná mohla být znevýhodněna ve vztahu k ostatním věřitelům. Zastavení exekuce v dané věci je tak v současné době nutno považovat za nedůvodné, zvláště za situace, že sama oprávněná na dalším vedení exekuce trvá, i když si musí být vědoma sociálního postavení povinného. Ke [anonymizováno] stavu povinného je potřeba uvést, že pokud má subjektivně za to, že není schopen pracovní činnosti vůbec, je potřeba, aby upřel svoji snahu k přiznání invalidního důchodu a teprve v případě, že by mu byl přiznán invalidní důchod ve výši, z níž by srážky provádět nešlo, bylo by to zjevně důvodem pro zastavení exekuce, pokud soudní exekutor nezjistí jiný exekucí postižitelný majetek povinného. [příjmení] tedy na soudní exekutorce, aby v přiměřené lhůtě prověřila možnosti zákonem stanovenými způsoby pohledávku oprávněné uspokojit. V návaznosti na provedené úkony pak bude na ní posoudit solventnost povinného a reálnost vymožení pohledávky v této přiměřené lhůtě.
12. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že v dané věci dosud nebyly splněny zákonné podmínky § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. pro zastavení nařízené exekuce a odvolací soud se s rozhodnutím soudu prvního stupně zcela ztotožňuje. V dané věci pak nebyl shledán ani jiný důvod pro zastavení exekuce uvedený v § 268 odst. 1 o. s. ř. Rozhodnutí soudu prvního stupně proto odvolací soud považuje za věcně správné.
13. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. použití § 52 odst. 1 exekučního řádu, odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. V dané věci nejsou splněny zákonné podmínky § 55 odst. 4, 5 exekučního řádu, kdy podle některého z důvodů uvedených v § 268 odst. 1 o. s. ř. by bylo možno nařízenou exekuci zastavit.
14. Pokud jde o náklady tohoto odvolacího řízení, o těch přísluší rozhodnout soudnímu exekutorovi v rámci prováděné exekuce. Odvolací soud proto o těchto nákladech odvolacího řízení samostatně nerozhodoval (§ 87 a násl. exekučního řádu). Nad rámec shora uvedeného odvolací soud uvádí, že je mu známo z jeho vlastní rozhodovací činnosti, že soudní exekutorka Mgr. [příjmení] (dříve [příjmení]) vede mezi týmiž účastníky dvě exekuce téhož exekučního titulu (sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]). Vzhledem k tomu, že zákonné spojení více exekucí podle § 37 ex. zákona je možné až od [datum], pak ke spojení obou věcí by mohlo dojít jen podle § 1120 o. s. ř. z iniciativy exekutora nebo některého z účastníků. Pokud k takovému spojení nedojde, je možné ukládat povinnost k náhradě nákladů exekuce podle § 84 ex. řádu samostatně. Tím však dojde k zásahu do majetkové sféry povinného, a to nepřípustným způsobem (k tomu srovnej rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 3628/2017).
Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.