o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku, č. j. 12 C 325/2021-54 ze dne 8. března 2022,

1. Okresní soud v Mělníku (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem č. j. 12 C 325/2021-54 ze dne 8. 3. 2022 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně zamítl žalobu co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Soud prvního stupně v dané věci projednával žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut neúčelový úvěr ve výši [částka], přičemž částka ve výši [částka] byla poukázána na účet žalované a částka [částka] byla vyplacena zprostředkovateli jako provize. Podle smlouvy měla žalovaná žalobkyni vrátit celkem [částka] ve 25 měsíčních splátkách po [částka], a to od [datum]. Žalovaná však uhradila pouze [částka] a žalobkyně proto [datum] zesplatnila poskytnutý úvěr. Následně žalovaná ještě zaplatila dne [datum] částku [částka] Celkem tak na poskytnutý úvěr do dne podání žaloby žalovaná uhradila částku [částka]. Žalobkyně požaduje zaplatit z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru částku [částka], což představuje dlužný úvěr [částka], poplatek za upomínky [částka], dlužnou splátku [částka] a smluvní pokutu [částka]. Dále se domáhá zaplacení další smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně od zesplatnění, kdy tato částka byla v žalobě kapitalizována ve výši [částka].

3. Soud prvního stupně vycházel při svém rozhodování z předložených listinných důkazů, když žalovaná k podané žalobě pouze uvedla, že s žalobkyní již od února 2021 jedná o mimosoudním řešení sporu a k jednání u soudu prvního stupně dne [datum] se nedostavila bez řádné omluvy. Soud v dané věci proto jednal bez přítomnosti účastníků, neboť i žalobkyně se omluvila a bylo tak postupováno podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Na základě předložených listinných důkazů a jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná s žalobkyní dne [datum] podepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 21,55 % ročně a zaplatit žalobkyni celkem částku [částka] jako celkovou cenu úvěru ve 25 měsíčních splátkách ve výši [částka] počínaje dnem [datum]. Z dohodnuté výše úvěru [částka] byla částka [částka] vyplacena na účet žalované a částka [částka] byla převedena na účet zprostředkovatele. Žalovaná pak uhradila dle předložených listinných důkazů na poskytnutý úvěr částku [částka]. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. soud prvního stupně především posuzoval, zda žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru dostála, neunesla. Soud tak uzavřel, že žalobkyně před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované důkladně nezkoumala. V této souvislosti soud poukázal na ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a v návaznosti na zjištěné skutečnosti pak i na ustanovení § 588 o. z. a související judikaturu. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalované, soud poukázal na to, že žalobkyně nijak neověřila deklarovaný příjem domácnosti žalované, a pokud jde o její výdaje, vycházela pouze z čestného prohlášení. Nesplnila tak povinnost, kterou poskytovateli úvěru ukládá § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a uzavřenou smlouvu o úvěru mezi účastníky posoudil jako absolutně neplatnou, přičemž k této absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti s ohledem na vývoj související judikatury. Protože soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Na základě tohoto právního posouzení zjištěného skutkového stavu, pak ve věci rozhodl.

5. Protože žalované byla na základě uzavřené smlouvy poskytnuta žalobkyni částka [částka], z níž bylo žalovanou žalobkyni vráceno [částka], soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně má nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k plnění dopisem ze dne [datum] a žalobkyně tak má nárok kromě vrácení poskytnutého plnění též na zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ode dne [datum] v zákonné výši. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části žaloby, tedy pokud jde o částku [částka] s příslušenstvím a dohodnutým úrokem ve smlouvě ve výši 21,50 % ročně byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a úspěšnější žalobkyni byly přiznány náklady řízení podle úspěchu ve věci. V odst. 27 odůvodnění rozsudku soud tyto náklady řízení specifikoval a zjistil, že žalobkyně má nárok na poměrnou část nákladů řízení v rozsahu 34 %. Žalobkyně v souvislosti s projednáním věci před soudem prvního stupně vznikly účelně vynaložené náklady ve výši [částka] a 34 % takto vypočtených nákladů řízení představuje částku [částka]. Soud proto uložil současně žalované povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení v této výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

6. Proti tomuto rozsudku si včas podala odvolání žalovaná, která nesouhlasí s povinností platit žalobkyni přiznanou částku. V odvolání poukázala na to, že rozsudek byl vydán v době její nepřítomnosti na nařízeném jednání, když údajně se soudu telefonicky omlouvala. Je přesvědčena, že smlouva, kterou doložila žalobkyně, nebyla uzavřena v řádném postupu a chtěla by se k celé věci vyjádřit. Následně své odvolání doplnila, když uvedla, že veškeré pohledávky žalobkyní byly řešeny telefonicky a není si vědoma žádné nezaplacené pohledávky. Její vymáhání proto považuje za neoprávněné. Z obsahu odvolání žalované je zřejmé, že nesouhlasí s výrokem I. rozsudku, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření k podanému odvolání uvedla, že toto považuje za zcela nedůvodné a poukázala na to, že žalovaná svoje tvrzení o neexistenci pohledávky nijak neprokázala a poskytnuté finanční prostředky dosud nebyly žalobkyni zcela vráceny. Žalobkyně proto navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1, 3, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 (o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Protože rozsudek soudu prvního stupně byl napaden pouze ve výroku I., tedy ve výroku, kdy žalobě bylo částečně vyhověno, pouze v tomto rozsahu byl rozsudek odvolacím soudem přezkoumáván, včetně závislého výroku o nákladech řízení. Pokud jde o výrok II., kterým byla žaloba částečně zamítnuta, tento výrok odvoláním napaden nebyl a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

10. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda řízení, které předcházelo vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, bylo provedeno řádně a v souladu s příslušnými procesními ustanoveními. V tomto směru odvolací soud žádná pochybení neshledal a řízení před soudem prvního stupně netrpí žádnou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a k níž je jinak odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

11. K podanému odvolání žalované je potřeba uvést, že z obsahu předloženého spisu soudu prvního stupně nebylo zjištěno, že by se žalovaná z jednání nařízeného na den [datum] jakkoliv omlouvala a tuto skutečnost žalovaná nijak nedoložila. Předvolání k jednání jí bylo doručeno dne [datum] (viz č. l. 47 spisu) a z jednání se omluvila pouze žalobkyně. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. dne [datum] věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Při svém rozhodování tak vycházel z předložených listinných důkazů, které nebyly žádným způsobem zpochybněny. Uzavřenou smlouvu o úvěru posuzoval v návaznosti na ustanovení § 2395 o. z., a jelikož se jednalo o z tzv. spotřebitelský úvěr, prvotně se zabýval především otázkou platnosti uzavření smlouvy o úvěru v návaznosti na příslušné ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud prvého stupně uzavřel, že smlouva je neplatná pro neprověření úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně, tak jak požaduje předmětný zákon. Z tohoto důvodu byla žaloba částečně zamítnuta, přičemž v této části žalobkyní odvolání podáno nebylo.

12. V návaznosti na shora uvedené se odvolací soud zabýval otázkou správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I., kterým bylo žalobě vyhověno co do částky [částka] s příslušenstvím. Žalovaná v průběhu řízení ani podaným odvoláním nijak nezpochybnila, že by smlouvu o úvěru dne [datum] uzavírala a že by jí byla vyplacena na její účet částka [částka]. Žalovaná byla řádně předvolána k odvolacímu jednání na den [datum], přičemž předvolání bylo doručeno vhozením do schránky v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 o. s. ř. Jednání před odvolacím soudem se pak žalovaná nedostavila a bylo proto jednáno v její nepřítomnosti. Odvolací soud pak ve věci rozhodoval v návaznosti na obsah spisu, přičemž nezjistil důvod pro opakování nebo doplnění dokazování. Soud tak vycházel ze zjištění, že žalovaná na poskytnutý úvěr zaplatila pouze částku [částka], přičemž žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by na poskytnuté finanční prostředky uhradila vyšší částku. Je tak zřejmé, že z poskytnuté finanční hotovosti [částka] dosud žalovaná nevrátila částku [částka] a o tomto nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2391 o. z. správně rozhodl soud prvního stupně výrokem I. rozsudku. Protože v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by na poskytnutý úvěr byla ze strany žalované uhrazena jiná částka, odvolací soud dospěl k závěru, že se žalované správnost rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybnit nepodařilo. Za věcně správné pak odvolací soud považuje i posouzení nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, který vychází z ustanovení § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/1993 Sb. v platném znění.

13. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. v odvoláním napadeném výroku I. rozsudku jako věcně správný potvrdil. Jako věcně správný byl potvrzen i závislý výrok III. rozsudku o nákladech řízení, když náklady řízení byly soudem prvního stupně správně posouzeny ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. v návaznosti na míru úspěchu účastníků ve věci.

14. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Právní zástupce žalobkyně má nárok na odměnu za 1 úkon právní služby, a to vyjádření k podanému odvolání. Odměna za 1 úkon právní služby činí v návaznosti na výši tarifní hodnoty [částka] podle § 7 bod 5 advokátního tarifu částku [částka]. Kromě této částky má právní zástupce žalobkyně nárok i na paušální náhradu hotových výdajů za tento úkon právní služby ve výši [částka] podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu. Právní zástupce žalobkyně do spisu založil i osvědčení o registraci plátce DPH a má tak podle § 137 odst. 1 o. s. ř. nárok i na 21% DPH z uvedených částek, což představuje DPH ve výši [částka]. Úspěšné žalobkyni v odvolacím řízení tak vznikly náklady v celkové výši [částka] ([částka] + [částka] + [částka]). Bylo proto současně rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení tuto částku [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).