o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 4. února 2022, č. j. 8 C 129/2021-56,

1. Okresní soud v Rakovníku (dále jen„ soud prvého stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucí od [datum] do zaplacení, do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení žalobu zamítl. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud vyšel z obsahu žalobních tvrzení, podle nichž žalovaná užívá pozemky žalobkyně bez právního důvodu, a to konkrétně parcely stavební [číslo] stavební [číslo] stavební [číslo] stavební [číslo] stavební [číslo] dále část pozemku parc. [číslo] vše v obci a k. ú. [obec] u Rakovníka. Tyto pozemky žalovaná užívá tím, že na stavebních pozemcích má umístěny své stavby bez čísla popisného či čísla evidenčního a takto užívá pozemky v celkové rozsahu zastavěnosti [anonymizována dvě slova] m. Vedle toho užívá také pozemek parc. [číslo] to ve výměře celkem [anonymizována dvě slova] m², aniž by za toto užívání platila. Vzhledem k tomu, že nájem zastavěných pozemků podle metodických pokynů žalobkyně činí [částka] za m² a rok a u ostatních pozemků [částka] za m² a rok pak za žalované období od [datum] do [datum] takto náleží žalobkyni právě částka [částka]. Žalovaná se bránila žalobě tvrzením, že předmětné pozemky neužívá, protože celý objekt pronajala obecně prospěšné společnosti. Toto tvrzení soudu nedoložila, k žádnému jednání nařízeném na [datum] a na [datum] se nedostavila. Soud vyšel z výpisu z katastru nemovitostí, z něhož zjistil, že žalobkyně je skutečně vlastnicí uvedených stavebních pozemků o jí tvrzených výměrách. Na těchto pozemcích se pak nacházejí stavby ve vlastnictví žalované. Dále zjistila z výzvy k zaplacení úhrady z [datum], včetně dokladu o doručení, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě žalované částky do [datum], tuto výzvu žalovaná převzala osobně dne [datum]. Výši bezdůvodného obohacení pak žalobkyně doložila výňatkem z metodického pokynu z [datum]. Soud návrh posoudil podle § 2991 a § 2999 zákona č. 89/2012 Sb. a na základě jím provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobkyně v řízení prokázala, že je vlastníkem předmětných pozemků, žalovaná nerozporovala, že je vlastníkem staveb umístěných na pozemcích žalobkyně, aniž za toto užívání žalobkyni cokoliv hradí. Tím na straně žalované vzniká bezdůvodné obohacení v podobě bezplatného užívání zmíněných pozemků. Výši peněžité náhrady pak soud měl za přiměřenou požadavkům žalobkyně, když určená náhrada je zjevně minimální. Za této situace soud vyhověl žalobě, včetně požadovaných úroků z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, když žalobkyně prokázala, že vyzvala žalovanou k zaplacení částky a ta se ocitla v prodlení. Soud zamítl žalobu do částky [částka] s uvedeným příslušenstvím z této částky, neboť oprávněnost žaloby podle požadavků uvedených v žalobě shledal pouze do částky [částka] s příslušenstvím. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 3 tak, že úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť její neúspěch byl v zanedbatelné výši. Náklady pak představovaly náhradu za 7 úkonů vykonaných v souvislosti s tímto řízením po [částka] v souladu s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud nepřiznal žalobkyni požadované cestovní výdaje ve výši [částka], neboť tento nárok nezastoupenému účastníkovi lze přiznat jen tehdy, pokud jeho výši řádně doloží. Lhůta k plnění žalované byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti rozsudku soudu prvého stupně podala v otevřené lhůtě žalovaná odvolání, kterým napadla výroky I. a III. Soudu vytýkala, že věc byla projednána bez její účasti, i když se elektronickou poštou omluvila a žádala o odročení jednání z důvodu pozitivního testu na Covid-19. Přesto soud dne [datum] rozhodl z formálních důvodů v její neprospěch a nezabýval se skutečností, že uvedené pozemky s výjimkou pozemků pod stavbami, neužívala, a tudíž nemá povinnost cokoliv hradit. Tím zkrátil žalovanou na jejich ústavních právech. Navrhla proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil a žalobu zcela zamítl.

3. Na podané odvolání reagovala žalobkyně vyjádřením, v němž navrhla rozsudek jako věcně správný potvrdit. Zdůraznila, že žalobkyně žalovanou ještě před podáním žaloby opakovaně vyzvala k uzavření nájemní smlouvy, poté ji vyzvala k zaplacení dlužné částky. Na výzvy žalovaná nereagovala. Poukázala na to, že žalovaná se k žádnému jednání nedostavila, neomluvila se, a proto soud jednal v její nepřítomnosti. Navrhla, aby byl rozsudek jako věcně správný potvrzen.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo v souladu s ustanovením § 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“).

5. Odvolání žalované nelze částečně upřít důvodnost.

6. V posuzované věci uplatnila Česká republika nárok na plnění z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout v rozhodném období od [datum] do [datum] na straně žalované tím, že žalovaná užívala pozemky v celkové výměře 3 455 m² jako zastavěnou plochu pod svými stavbami stojících na pozemcích žalobkyně, a to konkrétně na pozemcích parc. [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]. Toto tvrzení pak žalobkyně prokázala a to výpisem z katastru nemovitostí pro k. ú. a obec Všetaty u Rakovníka (LV [číslo]). Pokud jde o tento nárok, podřaditelný pod § 2991 obč. zák., pak žalovaná ani nepopírala, že její nemovitosti označené jako zemědělské stavby bez čísel popisných či evidenčních se na pozemcích žalobkyně nacházejí. Protože k obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází již ze samotného titulu jeho vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje (k tomu srovnej nadále použitelné závěry v rozhodnutí n NS sp. zn. 28 Cdo 2613/2012 nebo sp. zn. 28 Cdo 2155/2012), pak žalobkyně své tvrzení o vztahu z bezdůvodného obohacení v tomto směru prokázala. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, která spočívá v majetkovém prospěchu, o který se žalovaná jako vlastní staveb na cizích pozemcích obohatila tím, že se její majetek nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností (např. při uzavření nájemní smlouvy) stalo, byla v řízení rovněž dostatečně prokázána doloženou listinou. V tomto rozsahu tedy nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání zastavěných pozemků cizími stavbami o celkové výměře [číslo] m² a ve výši [částka] ročně (tedy [částka] za 1 m²) prokázala. Za žalované období od [datum] do [datum] do činí celkem částku [částka] (2 x [částka] a [částka] od [datum] do [datum]). [příjmení] žalované v tomto směru, že stavby pronajala třetí osobě, byla irelevantní, a nemohla na závěru o oprávněnosti požadavku na vydání bezdůvodného obohacení nic změnit (viz shora citované právní závěry dovolacího soudu).

7. Pokud jde o další žalobou uplatněný nárok za užívání pozemku parc. [číslo] v rozsahu [anonymizována dvě slova] m² z celkové výměry [anonymizována dvě slova] m², pak v tomto směru oproti soudu prvého stupně dospěl odvolací soud k tomu závěru, že žalobkyně vznik bezdůvodného obohacení neprokázala. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je dán jen tam, kde žalobce prokáže, kdo se na jeho úkor obohatil a v jakém rozsahu. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní proto leží výlučně na straně žalobce. Žalobkyně své tvrzení o tom, že žalovaná užívala v rozhodné době také její pozemek par. [číslo] žádným důkazem nepodpořila. Proto správně soud prvního stupně vyzval žalobkyni, aby k tomuto tvrzení označila a předložila důkazy. Na tuto výzvu soudu reagovala pouze tím, že soudu předložila fotografie, které měly být patrně pořízeny v rámci místního šetření pracovníky žalobkyně dne [datum], a jimiž prokazovala, že pozemek včetně staveb žalované tvoří oplocený areál. Tyto důkazy jsou naprosto nepostačující pro závěr o oprávněnosti tvrzení, že v době od [datum] do [datum] žalovaná užívala také pozemek parc. [číslo]. Jednak fotografiemi nebylo prokázáno, že se skutečně na nich nachází předmětný pozemek, respektive areál, o který se v řízení jedná. Navíc pořízení těchto fotografií až v lednu 2022, tedy po uplynutí téměř jednoho roku od skončení doby, po kterou je bezdůvodné obohacení žádáno, nemůže být relevantním důkazem na podporu tohoto tvrzení. Ačkoliv v podání ze dne [datum], který je reakcí žalobkyně na poučení ze strany soudu o označení relevantních důkazů na podporu svého návrhu ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. se uvádí, že dále žalobkyně měla informace od starosty obce Všetaty o využívání areálu dlouhodobě, pak tato informace nebyla žalobkyní podložená žádným relevantním důkazem (např. návrhem na výslech tohoto svědka či jeho čestným prohlášením). Oproti té situaci, kdy bezdůvodné obohacení vzniká již tím, že je na pozemku umístěna cizí stavba, pak bezdůvodné obohacení užíváním cizího pozemku bez nájemní smlouvy či jiného právního důvodu vzniká jen tomu, kdo fakticky realizuje svá uživatelská oprávnění, aniž by za to platil úhradu a tedy aniž by se jeho majetkový stav zmenšil, tedy kdo skutečně cizí pozemek užívá a v jakém rozsahu.

8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl plnit po právu sám.

10. Za této situace soud odvolací dospěl k závěru, že přes poučení ze strany soudu prvého stupně žalobkyně nárok na náhradu za užívání také pozemku parc. [číslo] v rozhodné době žalovanou žádným relevantním důkazem neprokázala a za této situace se závěr o neunesení důkazního břemene musí projevit v zamítnutí části nároku.

11. Protože žalobkyně své tvrzení o tom, že žalovaná v rozhodné době užívala také její pozemek parc. [číslo] žádným způsobilým důkazem neprokázala, ač o tomto břemenu důkazním byla poučena již soudem prvního stupně, nemohl odvolací soud dospět k tomu závěru, že nárok žalobkyně je i v tomto směru důvodný. Důkazy, které soud prvního stupně měl za postačující, její tvrzení totiž nijak neprokazují. Za této důkazní situace proto odvolací soud na rozdíl od soudu prvého stupně dospěl k tomu závěru, že žalobkyně svůj nárok v části užívání pozemku parc. [číslo], a proto jí nemůže být zcela vyhověno.

12. Odvolací soud proto změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený rozsudek tak, že žalobu v rozsahu částky [částka] připadající na nárok za užívání pozemku parc. [číslo] včetně příslušenství jako nedůvodnou zamítl; ve zbytku, tedy v rozsahu částky [částka] představující obvyklou úhradu za užívání stavebních pozemků pod stavbami žalované, rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil a to včetně správného výroku o úrocích z prodlení, když žalobkyně doložila, že vyzvala žalovanou ještě před podáním žaloby k plnění a stanovila jí lhůtu do [datum].

13. Tím, že žalovaná byla ve věci převážně úspěšná (jedná se o rozsah úspěchu 24%), pak jí vznikl nárok podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. na poměrnou náhradu nákladů, které jí vznikly před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím. Pokud jde o náklady před soudem prvého stupně, žalovaná podala jako nezastoupený účastník 1 podání – vyjádření ve věci samé, a proto jí podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za toto podání v hodnotě [částka] náleží 24 % z této odměny, tedy právě [částka] Odvolací soud proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. uložil žalobkyni, aby tuto náhradu žalované za řízení před soudem prvého stupně zaplatila ve lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

14. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází rovněž z převážné úspěšnosti žalované, které podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží právo na poměrnou část vynaložených nákladů rovněž ve výši 24 %, když tyto náklady se sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši [částka] a z náhrady za podané odvolání ve výši [částka] Celkem z částky [částka] náleží žalovaná část ve výši 24 %, tedy celkem [částka]. Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak shora uvedeno.

15. Nad rámec řečeného pak odvolací soud poznamenává, že není pravdivé a správné tvrzení žalované, že soud prvého stupně jí odejmul možnost jednat před soudem, pokud dne [datum] nepřihlédl k její omluvě a jednal bez její účasti. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná se omluvila k jednání a žádala o odročení z důvodu karantény, avšak tuto omluvu s potvrzením o pozitivním antigenním testu soudu zaslala e-mailem až dne [datum] (samotné potvrzení o testu vystaveno až [datum]). Znamená to, že pokud jednání proběhlo dne [datum] bez její účasti, správně vyšel soud k toho předpokladu, že se žalovaná nedostavila k soudu bez omluvy; pak soud neměl žádného důvodu jednání odročit a nařídit jednání nové.

16. Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak shora uvedeno.