o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 21. září 2021, č. j. 17 C 127/2021-68,

1. Výrokem I. v záhlaví označeného rozsudku zamítl Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že pachtovní vztah, který měl být založen mezi žalovanými pachtovní smlouvou ze dne 1. 11. 2018, č. [spisová značka], od počátku neexistuje. Výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému [číslo] na náhradu nákladů řízení [částka] k rukám jeho právního zástupce, do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. dále uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému [číslo] na náhradu nákladů řízení [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobce žalobou podanou k soudu prvního stupně dne [datum] domáhal vydání rozsudku, kterým soud určí, že pachtovní vztah, který měl být založen mezi žalovanými pachtovní smlouvou ze dne 1. 11. 2018, č. [spisová značka], od počátku neexistuje. Podanou žalobu odůvodnil tím, že žalobce a žalovaný [číslo] jsou zemědělští podnikatelé a žalobce od srpna 2018 v dobré víře zemědělsky hospodaří mimo jiné na pozemcích parc. [číslo] druh pozemku orná půda, o celkové výměře 3,74 ha, vše v katastrálním území Oleška (dále také jen„ pozemky“). Uvedené pozemky jsou součástí dílu půdního bloku [číslo] tento půdní blok byl žalobci žalovaným [číslo] fyzicky předán v srpnu 2018 jako náhrada za pozemky ve vlastnictví žalobce, které měl žalovaný [číslo] do roku 2018 propachtovány. Uvedl dále, že své právo hospodařit na pozemcích odvozuje z dohody o užívání pozemků, kterou uzavřel s žalovaným [číslo] dne [datum]. Tvrdil dále, že žalovaný [číslo] byť věděl, že pozemky užívá žalobce, uzavřel s žalovaným [číslo] dne 1. 11. 2018 pachtovní smlouvu č. [spisová značka], jejímž předmětem byly pozemky parc. [číslo] v katastrálním území Oleška a na jejím základě čerpá na uvedené pozemky dotace. Uzavření takové pachtovní smlouvy je neplatné pro rozpor s dobrými mravy a dále pro omyl žalované [číslo] při jejím uzavření, neboť ta byla žalovaným [číslo] uvedena v omyl. Uvedl dále, že na základě dohody ze dne [datum] byl ke dni [datum] žalobce zapsán Státním zemědělským intervenčním fondem do geografického informačního systému LPIS sloužícího jako veřejný registr půdy pro účely ověřování údajů v žádostech o dotace vázané na zemědělskou půdu a proti tomuto zápisu žalovaný [číslo] neprotestoval. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení odůvodnil tím, že prostřednictvím určovací žaloby bude postaveno na jisto jeho řádné užívání pozemků v souladu s dohodou ze dne [datum], a to za stavu, kdy žalobce má pozemky osázeny hospodářskými plodinami v hodnotě stovek tisíců korun.

3. Žalovaný [číslo] s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. V argumentaci uvedl, že jako pachtýř uzavřel s Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem jako propachtovatelem dne 1. 11. 2018 pachtovní smlouvu č. [spisová značka], jejímž předmětem bylo krom jiného přenechání do užívání pozemků parc. [číslo] v katastrálním území Oleška a nejsou dány žádné důvody neplatnosti takové smlouvy. Tvrdil dále, že si od rodiny [příjmení] v minulosti pronajal 22 pozemků v katastrálním území Oleška a na základě dohody mezi uživatelskými subjekty byly tyto pozemky soustředěny do půdního bloku [číslo] spolu s pronajatými pozemky v tomto půdním bloku užíval též pozemky ve vlastnictví České republiky parc. č.. [číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno] v katastrálním území Oleška. Žalovanou [číslo] byl vyzván k zaplacení pachtovného za užívání uvedených pozemků za období od [datum] do [datum], což učinil a žalovaná [číslo] mu nabídla uzavření pachtovní smlouvy, jejímž předmětem by byly uvedené pozemky a tuto pachtovní smlouvu [datum] uzavřel. Doplnil dále, že žalobce začal na uvedeném půdním bloku hospodařit od měsíce srpna 2018, kdy nabyl vlastnictví k 22 pozemkům v katastrálním území Oleška kupní smlouvou uzavřenou s rodinou [příjmení], začal tak hospodařit i na předmětných pozemcích ve vlastnictví žalované [číslo] žalovanému [číslo] užívání těchto pozemků znemožňuje. Uvedl dále, že dohoda o užívání pozemků uzavřená mezi žalobcem a žalovaným [číslo] dne [datum] byla opakovaně podrobena přezkumu Ministerstvem zemědělství ČR v řízení o námitkách podaných žalobcem proti oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu o provedení aktualizace evidence půdy a byla shledána absolutně neplatnou pro její neurčitost. Ve prospěch žalobce proto z této dohody nelze ničeho dovozovat. Žalovaná [číslo] s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Uvedla, že jí svědčí právo hospodaření s pozemky v katastrálním území Oleška, jež jsou ve vlastnictví České republiky, a to parc. [číslo] tyto pozemky žalobce užívá bez právního důvodu, žalovaný [číslo] nemohl fyzicky žalobci tyto pozemky předat, neboť není jejich vlastníkem a dohoda, které se žalobce dovolává, je neplatná, jak vyplývá z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 6. 6. 2019, č. j. [spisová značka]. Uvedla dále, že předmětné pozemky propachtovala pachtovní smlouvou ze dne 1. 11. 2018 [číslo] [spisová značka] žalovanému [číslo] tuto smlouvu považuje za platnou, žalovaný [číslo] platí řádně pachtovné a dotace čerpá oprávněně. Uvedla dále, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

4. S ohledem na to, že žalobce uplatnil práva v řízení určovací žalobou, zabýval se soud prvního stupně primárně po skutkové a následně i právní stránce tím, zda žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem a k podání žaloby není věcně legitimován.

5. Na základě provedených důkazů považoval soud prvního stupně za prokázané, že vlastníkem pozemků parc. [číslo] zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Kolín na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Oleška, je Česká republika a příslušnost hospodařit s tímto majetkem státu má Státní pozemkový úřad. Zjistil dále, že Česká republika – Státní pozemkový úřad jako propachtovatel a žalovaný [číslo] jako pachtýř uzavřeli dne 1. 11. 2018 pachtovní smlouvu [číslo] [spisová značka], na základě níž propachtovatel přenechal pachtýři do užívání krom jiných pozemky parc. [číslo] o výměře 375 m², [číslo] o výměře 23 157 m² a [číslo] o výměře 13 908 m2 v katastrálním území Oleška, za účelem provozování zemědělské činnosti na základě výpisu půdních bloků uživatele z veřejného registru LPIS. Na základě uvedené smlouvy vznikl pachtovní vztah od [datum] na dobu neurčitou. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobce a žalovaný [číslo] podepsali dne [datum] písemnou dohodu o užívání pozemků, v jejímž obsahu potvrdili, že se dohoda týká pozemků, které měl žalovaný [číslo] pronajaté od paní [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení], tyto pozemky byly prodány Ing. [jméno] [jméno], který zaslal žalovanému [číslo] dne [datum] výpověď z nájmu pozemků. V obsahu dohody její účastníci dále prohlásili, že skutečným uživatelem pozemků označených kódem bloku půdy [číslo] o výměře 13,04 ha je žalobce. Soud prvního stupně dále považoval za prokázané, že ministerstvo zemědělství, odbor zemědělských registrů rozhodlo rozhodnutím ze dne 12. 7. 2019, [číslo jednací] ve věci námitek podaných žalobcem proti oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu o provedení aktualizace půdy č. j. [spisová značka] ze dne 22. 5. 2019 tak, že se námitka zamítá a oznámení o provedení aktualizace evidence půdy se potvrzuje. V průběhu uvedeného řízení žalovaný [číslo] uváděl jako právní důvod užívání pozemků dotčených aktualizací evidence půdy pachtovní smlouvu ze dne [datum], kterou uzavřel s Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem a žalobce své námitky založil na dohodě o užívání pozemků ze dne [datum], uzavřenou mezi jím a žalovaným [číslo] Ministerstvo zemědělství v rámci svého rozhodování posuzovalo žalobcem předloženou dohodu o užívání pozemků ze dne [datum] a uzavřelo, že v dohodě o užívání není žádný pozemek řádně identifikován číslem parcelním, přičemž pod uvedeným číslem dílu půdního bloku [číslo] o výměře 13,04 ha se nachází více pozemků a není zřejmé, který pozemek je myšlen. Dohoda o užívání tedy nemůže jako právní důvod užívání zemědělské půdy obstát, neboť chybí projev vůle přenechat dotčené pozemky do užívání žalobce. Ministerstvo zemědělství proto uzavřelo, že dohoda ze dne [datum] je neplatná pro neurčitost a nesrozumitelnost. Soud prvního stupně dále zjistil, že Ministerstvo zemědělství rozhodnutím ze dne 21. 6. 2021, [číslo jednací] rozhodlo o námitkách podaných žalobcem proti oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu o neprovedení aktualizace evidence půdy ze dne [datum] tak, že se námitka zamítá a oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu o neprovedení aktualizace evidence půdy se potvrzuje. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí se podává, že Ministerstvo zemědělství setrvalo na svých závěrech vyjádřených již v předchozím rozhodnutí ze dne [datum], ve vztahu k dohodě o užívání pozemků uzavřené mezi žalobcem a žalovaným [číslo] dne [datum].

6. Zjištěný skutkový stav věci podřadil soud prvního stupně pod ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění a dospěl k závěru, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení. Poznamenal, že určovací žaloba má preventivní povahu, má umožnit ochranu dříve, než bude právní postavení žalobce porušeno. Pokud již k porušení došlo, má následovat žaloba na plnění. Uvedené úvahy promítl v posuzované věci do závěru, že žalobci nehrozí v tuto chvíli žádné zhoršení jeho právního postavení, není třeba preventivně bránit zásahu do práva žalobce, a pokud by do takového práva bylo zasaženo, může žalobce uplatnit svá práva žalobou na vydání (vyklizení), žalobou zdržovací či žalobou na vydání výnosů z pěstování. Poznamenal dále, že soudu nepřísluší přezkoumávat postup správního orgánu, včetně rozhodnutí Ministerstva zemědělství, neboť k takovému přezkumu slouží správní soudnictví. S těmito závěry podanou žalobu zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení. O nákladech řízení účastníků rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. výroky II. a III. rozsudku.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání, kterým podle jeho obsahu uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. (neúplně zjištěný skutkový stav věci a písm. g) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci) a navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. V důvodech podaného odvolání poukázal na to, že soud prvního stupně po skutkové stránce věc neobjasnil dostatečně a úplně, neboť neprovedl důkaz výslechem prvního žalovaného jako účastníka řízení a dále výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], odborného rady Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Praha, jimiž mělo být prokázáno, že oba žalovaní v době uzavření pachtovní smlouvy velmi dobře věděli o předání předmětných pozemků žalobci a o tom, že za takového stavu měl Státní pozemkový úřad uzavřít pachtovní smlouvu s žalobcem a nikoliv s žalovaný [číslo]. V argumentaci dále uvedl, že soud prvního stupně dospěl k chybnému právnímu závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na straně žalobce na požadovaném určení. Takový naléhavý právní zájem je dán, neboť prostřednictvím určovací žaloby žalobce zamýšlel legitimizovat a legalizovat jeho hospodaření na předmětných pozemcích a vyhovující rozsudek dále zamezí tomu, aby žalovaný [číslo] přejížděl na předmětné propachtované pozemky těžkou technikou přes pozemky obhospodařované žalobcem a způsoboval mu tak na jeho plodinách škodu.

8. V písemném vyjádření k odvolání žalobce žalovaný [číslo] navrhl rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdit. Uvedl, že soud prvního stupně učinil na základě provedených důkazů správná a úplná skutková zjištění a vyvodil z nich i správné právní závěry o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení, neboť ten se svou žalobou fakticky domáhá přezkumu a změny správních rozhodnutí, proti nimž však měl brojit žalobou podanou ke správnímu soudu.

9. V písemném vyjádření k odvolání žalobce žalovaný [číslo] navrhl rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdit. Poukázal na to, že soud prvního stupně dospěl ke správnému právnímu závěru, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem a doplnil, že i pokud by žalobě bylo vyhověno, nezměnilo by to nic na právním postavení žalobce, neboť vyhovění žalobě by žalobci nezakládalo či neumožňovalo s poukazem na požadovanou deklaraci uplatnit vlastní práva s předmětem nájemní smlouvy související. V této argumentaci odkázal na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1690/97. Doplnil dále, že pachtovní smlouva byla mezi Státním pozemkovým úřadem a žalovaným [číslo] uzavřena v souladu s vnitřními postupy Státního pozemkového úřadu a i kdyby tomu tak nebylo, nezakládal by případný rozpor takového postupu s vnitřními předpisy neplatnost, natož pak žalobcem tvrzenou zdánlivosti uzavřené pachtovní smlouvy.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal včas podaným odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a shledal důvody jen k částečné změně nákladového výroku III. rozsudku; jinak neshledal odvolání důvodné.

11. Odvolací soud se nejprve zabýval argumentací odvolatele o neúplně zjištěném skutkovém stavu věci ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. a tuto neshledal opodstatněnou. Protože předpokladem úspěchu žalobce v řízení je podle § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na požadovaném určení, zabýval se soud prvního stupně zcela správně po skutkové a právní stránce primárně tím, zda žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem má či nikoliv. Ve vztahu k posouzení této otázky učinil úplná skutková zjištění, jež mají oporu v provedeném dokazování a jsou výsledkem hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. V podané žalobě navržený výslech žalobce jako účastníka řízení a svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], odborného rady Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Praha, nebyly navrženy k prokázání tvrzení žalobce o naléhavém právním zájmu na požadovaném určení a soud prvního stupně proto nepochybil, pokud tyto navržené důkazy neprovedl, a to za procesní situace, kdy na základě zjištěného skutkového stavu věci uzavřel, že žalobce nemá ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Odvolací soud dále posuzoval, zda soud prvního stupně ze zjištěného skutkového stavu věci vyvodil správné právní závěry.

12. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, jsou po procesní stránce skutečnosti, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o nějž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat o splnění povinnosti. Určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu a nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96 a ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 224/2001). Zamítá-li soud žalobu na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné.

14. V posuzované věci žalobce odůvodnil naléhavý právní zájem na požadovaném určení tím, že jeho prostřednictvím bude legalizováno hospodaření žalobce na pozemcích parc. [číslo] v katastrálním území Oleška, ve vlastnictví státu a určovací rozhodnutí splní preventivní povahu tím, že zabrání vzniku škody na jeho plodinách v důsledku možného přejíždění předmětných pozemků těžkou technikou žalovaného [číslo]. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uzavírá, že žalobce na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř. a soud prvního stupně proto nepochybil, pokud podanou žalobu zamítl. Pokud by podané žalobě bylo vyhověno, pak by výsledek řízení nepředstavoval pro žalobce právní titul užívání předmětných pozemků ve vlastnictví státu, do právního postavení žalobce by takové rozhodnutí nemělo žádný příznivý dopad a ani by žalobci nezakládalo či umožňovalo s poukazem na určovací rozhodnutí uplatnit vlastní vynutitelná práva s předmětem neplatné či nicotné smlouvy související. Nikterak by se nepromítlo ani do evidence využití půdy podle uživatelských vztahů vedené Státním zemědělským intervenčním fondem podle § 3a a násl. zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, neboť případné námitky proti oznámení o provedení aktualizace evidence půdy Státním zemědělským intervenčním fondem se projednávají ve správním řízení a proti jeho pravomocnému výsledku lze brojit výlučně prostřednictvím žaloby podané v režimu správního soudnictví. Žalobcem navržené určovací rozhodnutí vztahující se pouze k označené pachtovní smlouvě nepředstavuje nástroj, prostřednictvím něhož by mohlo být bráněno možné škodě na porostech žalobce či v průjezdu přes jím užívané pozemky zemědělskou technikou a žalobce ani netvrdil, že by zde takové nebezpečí vzniku škody bylo. Pokud by na majetku žalobce vznikla škoda, má možnost domáhat se svých práv prostřednictvím žaloby na plnění, případně žaloby ukládající povinnost zdržet se určitého jednání. Lze tak shrnout, že se žalobci v odvolacím řízení správnost právního závěru soudu prvního stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení nepodařilo zpochybnit. Pro úplnost zbývá doplnit, že s ohledem na výše uvedené závěry odvolací soud shledává na straně žalobce nedostatek věcné legitimace na požadovaném určení, jež je dalším procesním předpokladem úspěšnosti žaloby o určení. Nejvyšší soud ČR dospěl v rozhodnutí z 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1690/97 k závěru, že žalobce je k podání žaloby o určení aktivně legitimován pouze v případě, jestliže by vyhovění žalobě mohlo mít příznivý dopad na jeho právní postavení. Toto příznivé ovlivnění by mělo spočívat v tom, že by mu zakládalo či umožňovalo s poukazem na tuto deklaraci uplatnit vlastní (vynutitelná) práva s předmětem neplatné smlouvy související. Uvedené závěry shledává odvolací soud přiléhavé na posuzovanou věc, neboť pokud by žalobě o určení bylo v posuzované věci vyhověno, nikterak by se to nepromítlo do právního postavení žalobce a nezakládalo či neumožňovalo s poukazem na takové určení uplatnit vlastní vynutitelná práva s předmětem žalovanými uzavřené pachtovní smlouvy související. Lze tak shrnout, že soud prvního stupně nepochybil, pokud výrokem I. podanou žalobu zamítl.

15. Odvolací soud dále posuzoval věcnou správnost nákladových výroků II. a III. napadeného rozsudku. Soud prvního stupně nepochybil, pokud uvedenými výroky rozhodl o nákladech řízení účastníků podle § 142 odst. 1 o. s. ř, neboť žalovaní byli v řízení účastníky úspěšnými a náleží jim proti žalobci právo na náhradu nákladů prvoinstančního řízení. Výši těchto nákladů vzniklých žalovanému [číslo] stanovil soud prvního stupně ve správné výši, při stanovení výše těchto nákladů náležejících žalovanému [číslo] však pochybil. Žalovanému [číslo] vznikly v řízení před soudem prvního stupně náklady v celkové výši [částka] Tyto náklady sestávají z paušální náhrady za 3 úkony po [částka] podle § 2 odst. 3 vyhlášky [číslo] o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za sepis písemného vyjádření k podané žalobě, za přípravu na jednání před soudem prvního stupně a za účast při jednání soudu prvního stupně dne [datum] Náklady žalovaného [číslo] dále sestávají z nákladů cestovného ve výši [částka] za cestu vykonanou dne [datum] z [obec] k Okresnímu soudu v Kolíně a zpět osobním automobilem Škoda Octavia [registrační značka] průměrné spotřeby 5,4 litru benzinu Natural na 100 km. Při ujetí celkem 139,4 km sestávají náklady cestovného podle vyhlášky č. 589/2020 Sb., z paušální náhrady ve výši [částka] ([částka] za 1 km jízdy) a z ceny spotřebovaných pohonných hmot ve výši [částka] (při vyhláškové ceně paliva B95 [částka] za 1 l).

16. Z uvedených důvodů změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. ve výši náhrady nákladů řízení tak, že jejich výše činí [částka]; jinak v tomto výroku a ve výrocích I. a II. rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaní byli v odvolacím řízení účastníky plně úspěšnými a náleží jim proti žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovanému [číslo] vznikly v odvolacím řízení náklady za jeho právní zastoupení ve výši [částka] Tyto náklady sestávají z odměny právního zástupce žalovaného ve výši [částka] za 1 úkon právní služby, a to za zastoupení žalovaného při jednání před odvolacím soudem podle § 11 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dále z náhrady režijního paušálu ve výši [částka] za uvedený úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, z náhrady ztráty času v rozsahu šesti půlhodin jízdy právního zástupce žalovaného [číslo] ze sídla k jednání odvolacího soudu a zpět po [částka] podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, celkem ve výši [částka], dále z nákladů cestovného ve výši [částka] za cestu vykonanou právním zástupcem žalovaného [číslo] dne [datum] ze sídla v [obec] k jednání odvolacího soudu a zpět automobilem Mercedes Benz [registrační značka] průměrné spotřeby 6,7 litru motorové nafty na 100 km. Při ujetí celkem 150 km činí náklady cestovného podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. [částka] a sestávají z paušální náhrady ve výši [částka] ([částka] za 1 km jízdy) a z ceny spotřebovaných pohonných hmot ve výši [částka] při vyhláškové ceně motorové nafty [částka] za 1 l. Náklady řízení žalovaného [číslo] dále sestávají z 21% DPH ve výši [částka] Odvolací soud nepřiznal žalovanému [číslo] v rámci nákladů odvolacího řízení odměnu právního zástupce za sepis písemného vyjádření k odvolání žalobce. Náklady s tímto sepisem spojené nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť uvedené písemné vyjádření bylo odvolacímu soudu doručeno až [datum], to je den před nařízeným jednáním, nemohlo být proto účastníkům řízení s dostatečným časovým předstihem doručeno a žalovanému [číslo] nic nebránilo stručné vyjádření k odvolání žalobce přednést při jednání odvolacího soudu konaném dne [datum].

18. Žalovanému [číslo] vznikly v odvolacím řízení náklady v celkové výši [částka] za 3 úkony po [částka] podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za sepis písemného vyjádření k odvolání žalobce, za přípravu účasti na jednání odvolacího soudu a za účast na jednání před odvolacím soudem.

19. Z uvedených důvodů uložil odvolací soud výrokem II. rozsudku žalobci povinnost zaplatit prvnímu žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka], k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem III. Uložil žalobci povinnost zaplatit druhému žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku.