Rozhodnutí 17 CO 68/2022-36

1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku (dále jen soud prvního stupně) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 C 111/2021-23 byl uznán v plném rozsahu a považuje se za vykonatelný rozsudek Okresného súdu Topoľčany ze dne [datum rozhodnutí], č. k. [číslo jednací], kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 177 413,50 Sk (5 889,04 EUR) spolu s úrokem z prodlení ve výši 19% p. a. z této částky do zaplacení a náhradu nákladů řízení v částce 8 870 Sk (294,43 EUR) a dále náhradu nákladů právního zastoupení v částce 6 540 Sk (217,09 EUR) a dále bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 6 356 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

2. Soud prvního stupně po právním posouzení věci dospěl k závěru, že jeho pravomoc i příslušnost je dána a návrhu na uznání cizího rozhodnutí lze vyhovět, když doloženými důkazy bylo prokázáno, že byla žalovanému rozhodnutím cizího orgánu uložena povinnost k plnění. Dále je zřejmé, že zdejší soud je místně příslušný, když se v jeho obvodu nachází bydliště žalovaného. V tomto řízení se žalobce domáhá uznání cizozemského rozhodnutí v majetkové věci. Tato rozhodnutí se dle § 16 odst. 1 věta prvá a druhá zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“) neuznávají samostatným rozhodnutím, lze tak ovšem učinit dle § 16 odst. 2 věta druhá ZMPS, v případě, že ten kdo uznání rozhodnutí požaduje, se nechce dále vydat cestou výkonu rozhodnutí, ale cestou exekuce (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]), což z návrhu na uznání rozhodnutí a prohlášení vykonatelnosti jednoznačně vyplývá. Po právní stránce soud prvního stupně danou věc hodnotil podle § 16 ZMPS. Soud prvního stupně proto v souladu s uvedenými zákonnými ustanoveními rozhodl o uznání ve výroku specifikovaného rozhodnutí.

3. Žalovaný podal proti rozsudku odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a návrh žalobce na uznání rozsudku a prohlášení jeho vykonatelnosti byl zamítnut. Rozsudek Okresného súdu v Topoľčanoch nikdy neobdržel, neměl možnost se seznámit s jeho obsahem, a tedy nemohl ani učinit jakékoliv procesní kroky ke své obraně. Rozsudek Okresného súdu v Topoľčanoch byl vydán dne [datum] a v té době povinný trvale pobýval ve Slovenské republice, navzdory tomu mu tento rozsudek nebyl řádně doručen. Žalovaný trvale pobýval ve Slovenské republice až do roku 2007, v tomto roce se přestěhoval do České republiky. Během doby od vydání výše uvedeného rozsudku Okresného súdu v Topoľčanoch až do doby přestěhování do České republiky nedošlo k jakémukoliv postižení majetku žalovaného. Exekuční řízení, které bylo vedeno na Slovensku pod spisovou značkou EX [číslo], bylo skončeno, neboť za celou dobu nebylo vymoženo ničeho. Nyní probíhá na Slovensku nové exekuční řízení zahájené ke dni [datum], kdy mu písemnosti opět nejsou řádně doručovány. Žalovaný dále uvedl, že navzdory tomu, že žije trvale v České republice od roku 2007, se žalobce domáhal vykonatelnosti v České republice až od roku 2019, tedy 18 let od vydání předmětného rozsudku a 12 let poté, co se žalovaný přestěhoval. Žalovaný se proto domnívá, že žalobce postupuje zcela účelově a vykonatelnosti se domáhá až v době, kdy má žalovaný vybudované pevné zázemí.

4. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že okolnost, že je vedeno exekuční řízení ve Slovenské republice nemá žádnou souvislost s tímto řízením o uznání rozhodnutí za vykonatelné. Dále zdůraznil, že žalovaný se do České republiky přestěhoval za účelem vyhnutí se hrazení závazků. Tvrzení žalovaného, že o rozsudku nevěděl, je pouze účelové, po vydání rozsudku žalovaný žalobce kontaktoval, dohadoval se s ním na splátkovém kalendáři apod.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) nenařizoval podle § 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř. ve věci jednání a po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas, subjektem tomu oprávněným a obsahuje zákonné odvolací důvody (§ 201, § 202, § 204, § 205 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 věta první a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům.

6. Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že návrhem doručeným Okresnímu soudu v Mělníku dne [datum] se žalobce domáhal uznání rozsudku Okresného súdu v Topoľčanoch ze dne [datum rozhodnutí], č. k. [číslo jednací], kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 177 413,50 Sk s úrokem z prodlení ve výši 19% ročně z částky 177 413,50 Sk od [datum] do zaplacení a dále zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 8 870 Sk společně s náhradou nákladů právního zastoupení ve výši 6 540 Sk a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] a vykonatelnosti dne [datum], což potvrzuje doložka ze dne [datum] na vyhotovení stejnopisu rozsudku, který byl k žalobě připojen. V žalobě žalobce dále uvedl, že žalovaný povinnost, uloženou mu tímto rozsudkem, nesplnil, a proto žalobce podal ve Slovenské republice dne [datum] návrh na výkon exekuce, která byla následně z důvodu uplynutí rozhodné doby pěti let od doručení prvotního pověření, zastavena ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 233/2019 Z. z. Dne [datum] podal žalobce na Slovensku znovu návrh na zahájení exekuce a dne [datum] bylo jeho návrhu vyhověno, přičemž předmětná pohledávka k tomuto dni činila 5 889,05 € a její příslušenství 23 372,37 € s tím, že jsou dále vymáhány i úroky z prodlení ve výši 19% ročně z částky 5 889,05 € od [datum] do zaplacení. Žalobce zjistil, že má žalovaný na území České republiky další majetek, který by bylo možné exekučně postihnout a požádal tak o uznání uvedeného rozsudku a vyslovení vykonatelnosti za účelem podání exekučního návrhu. Skutečnosti uvedené v žalobě měl pak soud prvního stupně za prokázané z listin připojených k žalobě a tato skutková zjištění nebyla odvoláním zpochybněna s výjimkou tvrzení, že předmětný rozsudek není vykonatelný, neboť žalovanému nebyl řádně doručen.

7. Odvolací soud pak z textu rozsudku Okresného súdu v Topoľčanoch ze dne [datum rozhodnutí], č. k. [číslo jednací] zjistil, že žalovaný je v záhlaví označen jako„ [jméno] [příjmení] – [příjmení] – [anonymizována tři slova], toho času na neznámom mieste, zast. opatrovníčkou [jméno] [příjmení], vedúcou obchodného oddelenia Okresného súdu v Topoľčanoch“. V odůvodnění rozsudku je pak uvedeno, že„ Žalovaný sa nezdržuje v sídle spoločnosti, je na neznámom mieste a preto mu bol ustanovený opatrovník.“.

8. Podle ustanovení § 16 ZMPS

(1) Uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech se nevyslovuje zvláštním výrokem. Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že český orgán veřejné moci k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu veřejné moci. Je-li proti tomu namítána výhrada veřejného pořádku nebo i jiný důvod pro odepření uznání, ke kterým nemohlo být bez dalšího přihlédnuto, přeruší se řízení a je určena lhůta k zahájení zvláštního řízení podle odstavce 4. Po jeho pravomocném ukončení nebo po marném uplynutí uvedené lhůty se v přerušeném řízení pokračuje.

(2) Cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají ve zvláštním řízení podle odstavce 4, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení.

(3) Cizí rozhodnutí lze na návrh uznat ve zvláštním řízení podle odstavce 4 i v případě, kdy se toto rozhodnutí uznává bez dalšího řízení.

(4) Ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.

(5) Na základě cizího rozhodnutí o majetkových věcech, které splňuje podmínky pro uznání podle tohoto zákona, lze nařídit výkon tohoto rozhodnutí rozhodnutím českého soudu, které je třeba odůvodnit.

9. V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně uvedl, že po právní stránce danou věc hodnotil výlučně a pouze podle § 16 ZMPS. Ze shora uvedené citace daného ustanovení je však zřejmé, že se jedná o procesní úpravu postupu soudu při uznání rozhodnutí za vykonatelné na území České republiky a v tomto ustanovení nejsou uvedeny z hlediska hmotného práva žádné věcné předpoklady, za kterých může být rozhodnutí uznáno. Dlužno však dodat, že na základě ustanovení § 16 ZMPS a správně citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016 sp. zn. 20 Cdo 1349/2016 soud prvního stupně postupoval procesně správně, když o„ samostatném“ návrhu (žalobě) na uznání rozhodl rozsudkem v „ samostatném“ řízení, neboť takové rozhodnutí podle právní úpravy v exekučním řádu platné do [datum] bylo jediným možným procesním prostředkem, jak následně zahájit exekuci uznaného exekučního titulu.

10. Odvolací soud je tak nucen konstatovat, že soud prvního stupně se věcnými předpoklady uznání cizozemského rozhodnutí vůbec nezabýval a neprovedl potřebná rozhodná zjištění. Po právní stránce hodnotil věc zcela chybně (podle procesního ustanovení) a vůbec neidentifikoval příslušná hmotněprávní ustanovení, kterými by měl podanou žalobu a uplatněný nárok na uznání rozhodnutí slovenského soudu poměřovat.

11. Účastníkům řízení je známo a soud prvního stupně to lehce mohl zjistit z evidenčních pomůcek, že odvolací soud již ve sporu účastníků řízení rozhodoval, a to jednak usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 Co 29/2020-31, kterým byl v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 4 EXE 5001/2019 zamítnut návrh oprávněného, aby rozsudek vydaný Okresným súdom v Topoľčanoch dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl prohlášen za vykonatelný na území České republiky a dále odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zastavil exekuci vedenou podle shodného exekučního titulu vedenou u soudu prvního stupně pod sp. zn. 4 EXE 224/2020. Těmito rozhodnutími odvolací soud vysvětlil, že v projednávané věci nelze (s ohledem na dobu původního nalézacího řízení, ve kterém byl vydán vykonávaný rozsudek) postupovat podle práva Evropské unie (příslušných nařízení), ale je třeba při uznání rozhodnutí za vykonatelné na území České republiky postupovat podle dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech [číslo] Sb., podepsané dne [datum] (dále jen„ Smlouva“). Smlouva pak v čl. 22 až 24 obsahuje předpoklady (podmínky), za kterých se uznávají na území České republiky slovenské exekuční tituly a obsahuje i základní procesní úpravu, která je pak doplněna postupem podle § 16 ZMPS.

12. Podle čl. 22 Smlouvy - Uznání a výkon rozhodnutí v majetkových věcech

Smluvní strany, s výjimkou rozhodnutí uvedených v článku 25 této smlouvy, uznávají a vykonávají na svém území za podmínek stanovených v této smlouvě tato rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní strany:

a) rozhodnutí soudů majetkové povahy v občanských věcech, jakož i soudem schválené smíry v těchto věcech,

b) rozhodnutí soudů v trestních věcech týkající se náhrady škody,

c) rozhodčí nálezy vydané v rozhodčím řízení.

13. Podle čl. 23 Smlouvy - Podmínky uznání a výkonu rozhodnutí

Rozhodnutí uvedená v článku 22 této smlouvy se budou uznávat a vykonávat, jestliže:

a) rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné podle potvrzení orgánu, který rozhodnutí vydal; předběžně vykonatelná rozhodnutí a vykonatelná předběžná opatření je možno na území dožádané smluvní strany uznat a vykonat, i když je lze napadnout řádným opravným prostředkem,

b) justiční orgány druhé smluvní strany nevydaly dříve pravomocné rozhodnutí nebo neuznaly a nevykonaly rozhodnutí třetího státu v téže věci a mezi týmiž účastníky,

c) účastníku byla dána možnost řádně se zúčastnit řízení, zejména byl podle právního řádu smluvní strany, kde se řízení uskutečnilo, řádně a včas předvolán k jednání a rozhodnutí spolu s poučením o možnosti podat proti němu opravný prostředek mu bylo řádně doručeno, a v případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen,

d) k řízení nebyla dána výlučná pravomoc orgánů smluvní strany, na jejímž území se o uznání žádá,

e) smluvní strana, na jejímž území se o uznání nebo výkon žádá, se domnívá, že uznání nebo výkon neohrozí její svrchovanost nebo bezpečnost anebo nebude v rozporu s jejím veřejným pořádkem.

14. Podle čl. 24 Smlouvy - Způsob uznání a výkonu rozhodnutí

(1) Návrh na uznání a výkon rozhodnutí se podává přímo příslušnému soudu smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat a vykonat.

(2) Výkon rozhodnutí, včetně náležitostí návrhu na výkon rozhodnutí a dokladů, které je potřebné k návrhu připojit, jakož i možnosti povinného podat proti výkonu rozhodnutí námitky, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí vykonat.

(3) Soud, který rozhoduje o uznání a nařízení výkonu rozhodnutí, se omezí na zjištění, zda byly splněny podmínky uvedené v článcích 22 a 23, a jestliže zjistí, že tyto podmínky jsou splněny, rozhodnutí uzná nebo nařídí jeho výkon.

15. Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně se vůbec nezabýval rozhodnými podmínkami uznání, které jsou definovány zejména v čl. 23 Smlouvy, když je třeba, aby byly vždy posouzeny všechny podmínky uvedené pod písm. a) až e) samostatně, a to bez iniciativy účastníků řízení (z úřední povinnosti). Z textu samotného rozsudku je zřejmé, že žalovaný se řízení neúčastnil, protože mu byl z důvodu neznámého pobytu ustanoven opatrovník. V takovém případě je třeba při uznání rozhodnutí se a priori zabývat otázkou, zda nebyla žalovanému odňata možnost účastnit se řízení. Navíc, kdyby soud prvního stupně nastudoval příslušné spisy, týkající se předcházejících sporů mezi účastníky řízení, zjistil by, že žalovaný dlouhodobě zpochybňuje, že mu předmětný rozsudek byl řádně doručen, a proto se měl zaměřit na to, zda jsou splněny podmínky čl. 23 písm. c) Smlouvy. Soud prvního stupně byl povinen k těmto skutečnostem sám vyžádat příslušné důkazy u slovenského soudu. Žalovaný též opakovaně brojí proti tomu, že se uznání týká rozsudku vydaného před 20 lety a tato námitka by pak měla být poměřována v souladu s čl. 23 písm. e) Smlouvy z hlediska případného rozporu s veřejným pořádkem České republiky, tedy zda uznání neodporuje základním zásadám českého právního řádu.

16. Za dané situace odvolacímu soudu nezbylo, než usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, neboť rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

17. V dalším řízení pak soud prvního stupně za pomoci mezinárodního dožádání od Okresného súdu v Topoľčanoch vyžádá kopie listin prokazujících postup soudu při zjišťování pobytu žalovaného a postup při ustanovení opatrovnice žalovanému a rovněž zjistí, zda ustanovená opatrovnice učinila v řízení nějaké procesní úkony k obraně žalovaného. Vyzve též žalovaného, aby označil důkazy ke svým tvrzením týkajícím se jeho pobytu v době probíhajícího nalézacího řízení i v době následující, kdy probíhala exekuce rozsudku ve Slovenské republice. K otázce pobytu žalovaného ve Slovenské republice i České republice zajistí soud výpisy z evidencí o pobytu osob obou států s údaji za rozhodné období. Soud prvního stupně též zjistí znění slovenské právní úpravy postupu při ustanovení opatrovníka účastníku řízení neznámého pobytu platné v době řízení a rovněž slovenskou právní úpravu exekučního řízení, která se vztahovala a vztahuje na exekuční řízení, která vede žalobce ve Slovenské republice. Žalobce pak vyzve, aby navrhl důkazy k prokázání tvrzení, že žalovaný o vydání rozsudku věděl a komunikoval s žalobcem o plnění ve splátkách a také důkazy, jaké procesní kroky učinil žalobce k výkonu rozsudku a jak probíhala dosavadní exekuční řízení ve Slovenské republice. Připojí též spisy svého soudu (označené v bodě 11. tohoto usnesení) a posoudí postup žalobce při vymáhání rozsudku na území České republiky. Na základě důkazů (provedených na jednání) pak zhodnotí, zda byla žalovanému dána možnost řádně se zúčastnit řízení a zda mu nebyla upřena možnost podat proti rozsudku opravný prostředek dle čl. 23 písm. c) Smlouvy. V odůvodnění rozhodnutí se pak vypořádá i s dalšími podmínkami uznání stanovenými v čl. 23 Smlouvy, zejména případným rozporem s veřejným pořádkem, a to nejenom s ohledem na namítaný„ zdlouhavý“ postup žalobce při vymáhání rozsudku, když při tom posoudí i důsledky slovenské právní úpravy zastavení déle trvajících exekucí a podmínky další exekuce rozsudku na Slovensku. Zvláště se pak z hlediska veřejného pořádku (a ochrany základních práv žalovaného) bude s ohledem na nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 559/2000 a ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 629/04 a další) zabývat okolností, že žalovanému byla jako opatrovnice ustanovena pracovnice soudu, který rozsudek vydal a zhodnotí i aktivitu této opatrovnice v řízení. Soud prvního stupně pak v souladu s § 224 odst. 3 o.s.ř. rozhodne v novém rozhodnutí o věci i o náhradě nákladů řízení.