o určení neúčinnosti právního jednání

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že darovací smlouva uzavřená dne 11. 10. 2022 mezi [jméno FO], narozeným dne [datum], zemřelým dne [datum], posledně bytem [adresa], jako dárcem a žalovanou jako obdarovanou, kterou daroval dárce žalované pozemek p. č. [Anonymizováno] pozemek p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], obojí v katastrálním území [adresa], je vůči žalobci neúčinná (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 22 384 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky.

2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce. V odůvodnění odvolání namítá, že úprava obsažená v ustanovení § 1588 o. z. je ve vztahu k obecné úpravě týkající se relativní neúčinnosti právních jednání úpravou speciální. Ze samotného znění daného právního ustanovení i dostupné komentářové literatury se podává, že zůstavitel má za života možnost absolutně volně nakládat se svým majetkem s tím, že tento může průběžně nabývat a zcizovat. Ustanovení pak dává smluvnímu dědici možnost dle stavu ke dni úmrtí zůstavitele, tj. ke dni vzniku jeho pohledávky (tato dříve nevzniká) a znalosti konečného výsledku jednání proběhlých za života zůstavitele, dovolat se případné neúčinnosti jednání, která jsou s dědickou smlouvou neslučitelná (i zde se jedná o speciálně formulovanou podmínku). Z citované právní úpravy navíc vyplývá, že smluvní dědic nemůže mít možnost se o podstatné části (takto odporovatelných) právních jednání objektivně před smrtí zůstavitele dozvědět. Z těchto důvodů má žalobce za to, že stejně jako samotná jeho pohledávka vzniká až smrtí zůstavitele, platí dle obsahu citované právní úpravy, že samotnou odporovatelnost právního jednání zůstavitele lze hodnotit až v okamžiku úmrtí zůstavitele, s čímž souvisí i běh všech lhůt. Soud prvního stupně tak otázku počátku běhu lhůty pro dovolání se neúčinnosti nesprávně hodnotil. I kdyby soud prvního stupně měl pravdu v tom, že se uplatní obecné lhůty pro namítání neúčinnosti právních jednání obsažené v ustanovení § 590 a násl. o. z., a že tyto lhůty běží od dokončení odporovatelných právních jednání, nesprávně vyhodnotil, jakou dobu, dle jakého ustanovení je namístě v tomto případě aplikovat. Soud prvního stupně zcela mechanicky uzavřel, že darovací smlouva je bezúplatným právním jednáním a že tedy paušálně a vždy se uplatní doba uvedená v § 591 o. z., tedy doba dvouletá. Pominul však, že citované ustanovení toliko rozšiřuje možnost dovolat se neúčinnosti bezúplatných právních jednání, bez prokazování předpokladů odporovatelnosti obsažených v předchozích ustanoveních. Jinak řečeno, ustanovení § 590 o. z. stanoví podmínky pro možnost namítání neúčinnosti jakéhokoliv typu právního jednání, pokud jsou tam uvedené podmínky splněny. Žalovaná v řízení opakovaně uváděla, že následně (po uzavření dědické smlouvy) společně se zůstavitelem vymýšleli, jak se vyhnout závazku z dědické smlouvy, jak nemovitosti vyvést. Odporovaná darovací smlouva tak byla uzavřena v úmyslu zkrátit smluvního dědice, což bylo žalované známo. Dle ustanovení § 590 odst. 1 písm. a) o. z. se uplatní v projednávané věci doba pětiletá a nárok žalobce tak byl uplatněn včas. Žalobce tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila s tím, že darovací smlouva byla uzavřena dne 11. 10. 2022, přičemž vklad práva byl povolen k datu 13. 10. 2022. Datum na žalobě žalobce i na výzvě žalobce je ze dne 26. 11. 2024, tedy po uplynutí lhůty dvou let. Není podstatné, kdy se žalobce o daru dozvěděl ale kdy k tomuto jednání došlo. Prekluzivní lhůta dle § 591 o. z. se počítá od dokončení odporovatelného jednání, nikoliv od smrti zůstavitele. Běh promlčecí doby nastal již následujícím dnem po účincích vkladu vlastnického práva, tj. k 14. 10. 2022. Tvrzení žalobce, že v tomto případě lze postupovat podle § 590 o. z. nemůže obstát. Námitku relativní neúčinnosti lze uplatnit výlučně formou odpůrčí žaloby, lhůta k jejímu podání je u bezúplatných právních jednání dvouletá prekluzivní. Žalovaná tak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř., dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobou podanou k soudu dne 28. 11. 2024, se žalobce domáhá, aby soud určil, že darovací smlouva uzavřená dne 11. 10. 2022 mezi [jméno FO], narozeným dne [datum], posledně bytem [adresa], jako dárcem a žalovanou, kterou daroval dárce žalované pozemek p. č. [Anonymizováno] a pozemek p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], obojí ležící v k. ú. [adresa], je vůči žalobci neúčinná. Žalobu odůvodnil tím, že jako povolávaný dědic uzavřel dne 30. 9. 2021 s [jméno FO], dědickou smlouvu, jejímž předmětem bylo povolání žalobce jako dědice k uvedeným nemovitostem v katastrálním území [adresa]. Tato smlouva byla uzavřena ve formě notářského zápisu. Dne 19. 11. 2024 [jméno FO] zemřel, před svou smrtí jako dárce uzavřel dne 11. 10. 2022 se žalovanou jako obdarovanou darovací smlouvu, kterou převedl dotčené nemovitosti bezúplatně do vlastnictví žalované. S poukazem na ustanovení § 1588 odst. 2 o. z. je takové jednání [jméno FO] jako zůstavitele neslučitelné s uzavřenou dědickou smlouvou a žalobce se tak domáhá, že právní jednání, spočívající v uzavření darovací smlouvy, je vůči němu neúčinné.

6. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že žalobce je jejím bývalým manželem, když manželství s ním bylo rozvedeno v roce 2019. Žalobce je přitom vnukem [jméno FO], který se žalovanou jako obdarovanou uzavřel dne 11. 10. 2022 darovací smlouvu na předmětné nemovitosti v katastrálním území [adresa]. To, že žalobce uzavřel dědickou smlouvu, se [jméno FO] dozvěděl až později, kdy si přečetl všechny papíry, po projednání dědictví po své manželce, zemřelé v listopadu 2020. [jméno FO] a žalobcem vznikl v prosinci 2021 konflikt, po tomto incidentu žalobce již dědečka nikdy nenavštívil a nepostaral se o něj ani když byl nemocen. Za této situace byla v říjnu uzavřena předmětná darovací smlouva, téhož dne pak ještě [jméno FO] sepsal závěť a prohlášení o vydědění žalobce. Veškerou péči o [jméno FO] až do jeho smrti zajišťovala žalovaná. [jméno FO] neměl v úmyslu dědickou smlouvu sepsat, přičemž nedisponoval žádným dalším majetkem, tvořícím podíl ve výši jedné čtvrtiny pozůstalosti, nemovitost má hodnotu několika milionů korun. Z těchto důvodů je dědická smlouva absolutně neplatná. Současně žalovaná vznesla námitku promlčení nároku uplatněného žalobcem, když v dané věci uplynula dvouletá promlčecí doba, kdy lze odporovat právnímu jednání.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že dne 30. 9. 2021 byla formou notářského zápisu, sepsaného jménem [tituly před jménem] [jméno FO], notářky v Českém [jméno FO], jejím zástupcem [tituly před jménem] [jméno FO], uzavřena dědická smlouva, představující pořízení pro případ smrti, tedy vyjádření poslední vůle, a to mezi [jméno FO], narozeným dne [datum] a žalobcem. [jméno FO] v této dědické smlouvě povolal za dědice pozemku evidovaného jako stavební parcela parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova s č. p. [Anonymizováno], objekt k bydlení v [Anonymizováno] a pozemku evidovaného jako pozemková parcela parc. č. [Anonymizováno], zahrada, vše v katastrálním území [adresa] a obci [adresa] a dále k ideální jedné třetině pozemku evidovaného jako pozemková parcela parc. č. [Anonymizováno], ostatní plocha, v katastrálním území [adresa], v obci [adresa], svého vnuka, [Jméno žalobce] (žalobce). Současně vzali účastníci v dědické smlouvě na vědomí, že dědickou smlouvu nelze pořídit o celé pozůstalosti ale pouze o jejích třech čtvrtinách a současně konstatovali, že toto pravidlo je splněno.

8. Z darovací smlouvy, dohody o zřízení věcného břemene a dohody o zákazu zcizení a zatížení, sepsaných formou notářského zápisu [tituly před jménem] [jméno FO], notářkou v Poděbradech, soud prvního stupně zjistil, že tyto byly uzavřeny mezi [jméno FO] jako dárcem a oprávněným z věcného břemene a zákazu zcizení a zatížení a žalovanou jako obdarovanou a povinnou z věcného břemene a zákazu zcizení a zatížení. Předmětem darování je pozemek parc. č. 101/3, zahrada, pozemek parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] [adresa], vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa]. Vklad vlastnického práva žalované dle této uzavřené smlouvy byl v katastru nemovitostí proveden dne 4. 11. 2022, a to s právním účinky k 13. 10. 2022, jak vyplývá z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí.

9. Ze závěti a prohlášení o vydědění, učiněných formou notářského zápisu dne 11. 10. 2022 [tituly před jménem] [jméno FO], notářkou se sídlem v Poděbradech, soud prvního stupně zjistil, že [jméno FO] povolal za dědice veškeré své pozůstalosti svého pravnuka [jméno FO] narozeného dne 22. 10. 2015 a jako náhradního dědice jeho matku [jméno FO] (žalovanou). Současně vydědil svého vnuka [Jméno žalobce] (žalobce) s tím, že důsledky vydědění se nevztahují na pravnuka.

10. Z úmrtního listu vydaného Městským úřadem [adresa] soud prvního stupně zjistil, že [jméno FO], narozený [rodné přijmení] [datum], dne [datum] zemřel.

11. Z dopisu ze dne 26. 11. 2024 adresovaného advokátem žalobce žalované soud prvního stupně zjistil, že tímto dopisem se žalobce vůči žalované dovolává neúčinnosti darovací smlouvy uzavřené dne 11. 10. 2022 mezi [jméno FO] jako dárcem a žalovanou jako obdarovanou, kterou dárce převedl na žalovanou vlastnické právo k dotčeným nemovitostem, ležícím v katastrálním území [adresa].

12. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně věc posoudil dle ustanovení § 1582 a násl. o. z., uzavřel, že mezi účastníky byla platně uzavřena dědická smlouva, přičemž následně dospěl k závěru, poté co aplikoval ustanovení § 591 o. z., že nárok žalobce je prekludován, když darovací smlouva byla uzavřena dne 11. 10. 2022 a dvouletá prekluzivní lhůta skončila dnem 11. 10. 2024. Pokud se žalobce dovolal neúčinnosti dopisem ze dne 26. 11. 2024, stalo se tak až po uplynutí prekluzivní lhůty. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl a v řízení před soudem prvního stupně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 22 384 Kč, splatnou do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalované.

13. Jestliže soud prvního stupně žalobu zamítl, rozhodl správně.

14. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, který ostatně nebyl v této fázi řízení ani odvoláním žalobce napadán, tak zde odvolací soud plně odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, popsané v odůvodnění napadeného rozsudku, které jsou pro rozhodnutí ve věci dostačující. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci, byť otázka právního posouzení věci, nemající vliv na rozhodnutí ve věci samé, vyžaduje i další dílčí skutkové závěry níže uvedené.

15. I odvolací soud má tak za prokázané, že dne 30. 9. 2021 byla mezi [jméno FO], narozeným dne [datum] a [Jméno žalobce] (žalobcem) uzavřená dědická smlouva, a to formou notářského zápisu, sepsaného jménem [tituly před jménem] [jméno FO], notářky se sídlem v [Anonymizováno] [jméno FO], jejím zástupcem [tituly před jménem] [jméno FO]. V této dědické smlouvě představující pořízení pro případ smrti, tedy vyjádření poslední vůle, [jméno FO] povolal za dědice i pozemku parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova s č. p. [Anonymizováno], objekt k bydlení v Liblicích a pozemku evidovaného jako pozemková parcela parc. č. [Anonymizováno], zahrada, vše v katastrálním území [adresa] a obci [adresa] (dále „předmětné nemovitosti“) svého vnuka [Jméno žalobce], který povolání za dědice přijal.

16. Současně má odvolací soud za zjištěné, že dne 11. 10. 2022 byla mezi [jméno FO] jako dárcem a oprávněným z věcného břemene a zákazu zcizení a zatížení a [jméno FO] (žalovanou) jako obdarovanou a povinnou z věcného břemene a zákazu zcizení a zatížení, formou notářského zápisu sepsaného [tituly před jménem] [jméno FO], notářkou v Poděbradech, uzavřena darovací smlouva a dohoda o zřízení věcného břemene a dohoda o zákazu zcizení a zatížení, kterou byly předmětné nemovitosti darovány žalované a uzavřeny navazující dohody. Obdarovaná dar přijala. Jak má odvolací soud zjištěno z vyrozumění Katastrálního pracoviště [adresa] o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. V – [Anonymizováno], vklad vlastnického práva žalované dle uzavřené darovací smlouvy byl proveden dne 4. 11. 2022, a to s právními účinky k 13. 10. 2022.

17. Z úmrtního listu [jméno FO] má odvolací soud za prokázané, že ten dne [datum] zemřel.

18. Z obsahu spisu a ze sdělení žalované učiněného v průběhu odvolacího řízení má odvolací soud za prokázané, že pozůstalost po [jméno FO] [Anonymizováno], narozeném dne [datum], zemřelém dne [datum], je projednávána [tituly před jménem] [jméno FO], notářkou v [Anonymizováno] [jméno FO], jako komisařkou pověřenou Okresním soudem v Kolíně, přičemž řízení o pozůstalosti doposud nebylo skončeno.

19. S ohledem na níže popsané právní posouzení věci jsou toto zásadní důkazy, na základě kterých je možné věc po právní stránce posoudit a ve věci meritorně rozhodnout.

20. Dle ustanovení § 1582 odst. 1 o. z. dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá.

21. Dle ustanovení § 1582 odst. 2 o. z. dědická smlouva vyžaduje formu veřejné listiny.

22. Dle ustanovení § 1588 odst. 1 o. z. dědická smlouva zůstaviteli nebrání, aby se svým majetkem nakládal za svého života podle libosti. Není-li ujednáno něco jiného, nemůže strana povolaná za dědice převést své právo na jinou osobu.

23. Dle ustanovení § 1588 odst. 2 o. z. pořídí-li však zůstavitel pro případ smrti nebo uzavře-li darovací smlouvu tak, že to s dědickou smlouvou není slučitelné, může se smluvní dědic dovolat neúčinnosti těchto právních jednání.

24. Dle ustanovení § 589 odst. 1 o. z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.

25. Dle ustanovení § 589 odst. 2 o. z. neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

26. Dle ustanovení § 591 věty prvé o. z. neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech.

27. Dle ustanovení § 593 o. z. vyhradí-li si věřitel dříve, než se jeho pohledávka stane vykonatelnou, právo dovolat se neúčinnosti právního jednání tím, že výhradu prostřednictvím notáře, exekutora nebo soudu oznámí tomu, vůči komu se neúčinnosti právního jednání může dovolat, pak věřiteli lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání neběží, dokud se pohledávka vykonatelnou nestane.

28. Dle ustanovení § 654 odst. 1 o. z. nebylo-li právo vykonáno ve stanovené lhůtě, zanikne jen v případech stanovených zákonem výslovně. K zániku práva soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne.

29. Dle ustanovení § 605 odst. 2 věty prvé o. z. konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá.

30. Dle ustanovení § 607 o. z. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

31. Dle ustanovení § 1105 o. z. převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

32. Dle ustanovení § 6 věty prvé a druhé zákona č. 256/2013 Sb., v platném znění, o katastru nemovitostí (katastrální zákon) zápisy týkající se práv se do katastru provádějí vkladem, záznamem nebo poznámkou. Vklad je zápis do katastru, kterým se zapisují věcná práva, práva ujednaná jako věcná práva, nájem a pacht.

33. Dle ustanovení § 10 katastrálního zákona právní účinky zápisu nastávají k okamžiku, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu.

34. Dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona vkladem se do katastru zapisuje vznik, změna, zánik, promlčení a uznání existence nebo neexistence vlastnického práva.

35. Dle ustanovení § 12 katastrálního zákona vklad lze provést na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o jeho povolení.

36. Při právním posouzení věci odvolací soud vychází z existence dědické smlouvy sepsané dne 30. 9. 2021 mezi [jméno FO], narozeným dne [datum] a žalobcem, kterou byl žalobce povolán za dědice i předmětných nemovitostí s tím, že tato dědická smlouva nevykazuje žádný ze znaků absolutní neplatnosti a bez bližšího zkoumání tak lze na ní pohlížet jako na platné právní jednání.

37. Výše citované ustanovení § 1588 odst. 2 o. z. poskytuje smluvnímu dědici, kterým měl být v tomto případě dle uzavřené dědické smlouvy žalobce, možnost obrany, pokud zůstavitel, tj. [jméno FO], jako další účastník dědické smlouvy, který zemřel dne 19. 11. 2024, následně po uzavření dědické smlouvy jednal ve vztahu k předmětným nemovitostem tak, že uzavřel se žalovanou darovací smlouvu, která je s uzavřenou dědickou smlouvou neslučitelná. Zákon přitom výslovně umožňuje smluvnímu dědici (žalobci) dovolat se relativní neúčinnosti právního jednání zůstavitele, který se fakticky nachází v postavení dlužníka.

38. S ohledem na úpravu neúčinnosti právních jednání, zakotvenou v ustanovení § 589 a násl. o. z., je nepochybně namístě, pokud jde o doby, ve kterých musí ten, který se cítí jednáním dlužníka zkrácen, dovolat se relativní neúčinnosti těchto odporovatelných úkonů, použít tato obecná ustanovení.

39. Žalobce je přitom k podání odpůrčí žaloby dle ustanovení § 589 o. z. nepochybně aktivně legitimován, a to za situace, kdy na základě uzavřené dědické smlouvy má ke dni smrti zůstavitele [jméno FO] vůči němu fakticky vykonatelnou pohledávku, přičemž v řízení o pozůstalosti doposud nebylo rozhodnuto o dědickém právu, a tedy o tom, že by dědicem nebyl. Uzavřením dědické smlouvy se žalobce jako povolaný dědic stal věřitelem zůstavitele, přičemž dědická smlouva se stala účinnou a pohledávka žalobce vůči zůstaviteli splatnou a vykonatelnou dnem úmrtí zůstavitele.

40. Otázka, kdy musí být věřitelova pohledávka vykonatelná, již byla judikaturně řešena, přičemž zde odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3914/2016, 24 Cdo 1413/2020 nebo rozsudek sp. zn. 29 Cdo 1772/2023. V těchto rozhodnutích bylo uzavřeno, že neúčinnosti právního jednání se lze za podmínek uvedených v ustanoveních § 590 a 591 dovolávat nejen tehdy, jestliže pohledávka věřitele byla vykonatelnou již v době, kdy bylo učiněno napadené právní jednání ale i v případě, že bylo učiněno dříve, než se pohledávka věřitele za dlužníkem stala vykonatelnou. Odpůrčí žalobě lze vyhovět tehdy, jestliže pohledávka žalujícího věřitele byla vykonatelnou v době rozhodnutí soudu.

41. V návaznosti na toto právní posouzení se odvolací soud, s ohledem na vznesenou námitku žalobce, zabýval okamžikem počátku běhu prekluzivní lhůty a dovodil, že pokud se neúčinnosti právního jednání lze dovolávat i tehdy, jestliže napadené právní jednání bylo učiněno dříve, než se pohledávka věřitele za dlužníkem stala vykonatelnou (tj. před smrtí zůstavitele [Jméno žalobce]), je třeba počítat běh zákonem stanovené hmotněprávní prekluzivní lhůty, ve které musí být žaloba podána u soudu (tj. nestačí jen dovolání se relativní neúčinnosti ve vztahu k tomu, kdo odporovatelný úkon učinil), od dokončeného odporovatelného právního jednání (shodně JUDr. Ing. Muzikář M., Ad Notam 1/2023, Dědická smlouva a její praktické využití).

42. Odvolací soud nevidí žádný důvod, pro který by s ohledem na obecnou úpravu uvedenou v ustanovení § 589 a násl. o. z., neměly v ustanoveních § 590 či 591 o. z. zakotvené hmotněprávní prekluzivní lhůty neplynout vůbec, či jejich běh by měl započít až okamžikem úmrtí zůstavitele.

43. Námitka žalovaného, že až smrtí zůstavitele se smluvní dědic dozví, že ke zkracujícímu právnímu jednání došlo, není právně relevantní, zákonodárce v ustanoveních § 590 a 591 o. z. nevyžaduje vědomost toho, kdo byl odporovatelným právním jednáním zkrácen o uskutečnění tohoto právního jednání, doby jsou stanoveny objektivně, od okamžiku, kdy k odporovatelným jednáním fakticky došlo.

44. Dochází-li k převodu vlastnického práva k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu. Prekluzivní lhůty pro uplatnění práva dovolat se relativní neúčinnosti počínají v těchto případech běžet s ohledem na ustanovení § 605 odst. 2 o. z. dnem, ke kterému vznikly účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, přičemž konec lhůty, která je v tomto případě určena dle let, připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 619/2000).

45. V poměrech projednávané věci to znamená, že počátek běhu hmotněprávní prekluzivní doby započal dnem, kdy nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva žalované k předmětným nemovitostem, což jak vyplývá z provedeného dokazování, byl den 13. 10. 2022.

46. Pokud pak jde o délku prekluzivní doby, tak zde odvolací soud, s ohledem na skutečnost, že se žalobce domáhá neúčinnosti bezúplatného právního jednání, v tomto případě konkrétně neúčinnosti uzavřené darovací smlouvy, je namístě v tomto případě vyjít z ustanovení § 591 o. z., které zakotvuje prekluzivní lhůtu dvouletou. Ustanovení § 591 o. z. je ve vztahu k ustanovení § 590 o. z. ve vztahu speciality a pokud vyjdeme z výkladového pravidla, že zvláštní právní úprava vylučuje použití právní úpravy obecné, nelze ustanovení § 590 o. z. aplikovat na bezúplatná právní jednání. Zde odvolací soud odkazuje na závěry přijaté v rozsudcích Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 955/2018 a sp. zn. 29 Cdo 2329/2023.

47. Nezbývá než uzavřít, že pokud běh hmotněprávní prekluzivní lhůty v poměrech projednávané věci započal od dokončení odporovatelného právního jednání, tedy okamžikem právních účinků vkladu vlastnického práva žalované k předmětným nemovitostem dne 13. 10. 2022 a žaloba v této věci byla podána dne 28. 11. 2024, stalo se tak po uplynutí dvouleté hmotněprávní prekluzivní lhůty (pondělí dne 14. 10. 2024), ve které se lze relativní neúčinnosti domáhat a proto již z těchto důvodů je namístě žalobu žalobce zamítnout, aniž by odvolací soud byl nucen posuzovat další otázky, včetně možných dopadů řízení o pozůstalosti do tohoto řízení, např. při vydědění žalobce zůstavitelem.

48. Ze všech těchto důvodů, pokud odvolací soud dospěl ke stejnému závěru, jako soud prvního stupně, že nárok žalobce uplatněný v tomto řízení je prekludován (byť jak počátek běhu prekluzivní lhůty, tak její konec posoudil odlišně), tak rozsudek soudu prvního stupně ve věcně správném výroku I. ve věci samé potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

49. Ke změně rozsudku přistoupil odvolací soud v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. (o náhradě nákladů řízení rozhoduje soud z úřední povinnosti a zákaz reformatio in peius se tak v odvolacím řízení neuplatní), při respektování ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěchu žalované v řízení před soudem prvního stupně, když tento soud nesprávně určil výši odměny advokáta za jeden úkon právní služby.

50. Žalované přiznaná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně představuje náklady jejího právního zastoupení, sestávající z odměny za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření, dvakrát účast na jednání před soudem prvního stupně) po 5 620 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, čtyř režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky, šesti náhrad za promeškaný čas po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky a cestovného ve výši 999 Kč, jak předpokládá § 13 odst. 5 vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu, a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění). Žalované celkem přiznanou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v částce 31 677 Kč uložil odvolací soud žalobci zaplatit v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokátky žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

51. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení v této fázi řízení jí vzniklých.

52. Žalované přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje náklady jejího právního zastoupení, sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání u odvolacího soudu) po 5620 Kč dle § 11 odst. 1 písm. k) a g), § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a dvou režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky, přičemž součástí žalované přiznané náhrady nákladů odvolacího řízení je i v tomto případě náhrada za daň z přidané hodnoty, jak uvedeno výše. Žalované celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 14 690 Kč uložil odvolací soud žalobci zaplatit opět v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokátky žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).