o zaplacení 197 000 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 197 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 167 000 Kč od 30. 12. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 3. 2. 2021 do zaplacení (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované k rukám právního zástupce žalované náklady řízení ve výši 95 989 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. V odůvodnění odvolání namítá, že obsah napadeného rozsudku považuje za nesprávný a vnitřně rozporný. Soud prvního stupně si je vědom, že žalovaná žádnou poradenskou a zprostředkovatelskou činnost žalobkyni neposkytla, když ve vztahu k poradenské činnosti hovoří o společnosti [právnická osoba] a nikoliv o [Jméno žalované] coby žalované. I kdyby byl soud prvního stupně názoru, že žalobkyni byla poskytnuta poradenská činnost touto společností, pak neexistuje důvod, proč přenášet takto případný nárok společnosti [právnická osoba] na žalovanou. Žalobkyně však rozporuje i poskytnutí poradenské činnosti touto společností, dle mínění žalobkyně nebylo v řízení dostatečně prokázáno, že jí bylo skutečně nějaké plnění zakládající nárok na úhradu provize poskytnuto a že nárok na poskytnuté plnění měla žalovaná. Jestliže tedy bylo žalované poskytnuto plnění bez právního důvodu, pak žalobkyni vznikl nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] před soudem vyplynulo, že žalovaná žádnou poradenskou a zprostředkovatelskou činnost žalobkyni neposkytla. V řízení bylo prokázáno, že majitelem bankovního účtu, na který byla poukázána žalovaná částka, je [Jméno žalované]. Ta ostatně přijetí peněz ani nepopírala, avšak netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni poskytla nějaké plnění, na jejímž základě by žalované vůči ní vznikl nárok na peněžité plnění. Žalobkyně se neztotožňuje s názorem soudu, že výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO] jsou ve všech podstatných bodech shodné, svědek [jméno FO] hovořil o tom, že žalovaná poradenskou činnost žalobkyni neposkytla, zatímco svědek [jméno FO] se snažil vyvolat dojem, že žalovaná se na poradenské činnosti podílela. Ačkoliv společnost [právnická osoba] není účastníkem předmětného soudního sporu, žalobkyně považuje za nezbytné se k postavení této společnosti v kontextu daného řízení vyjádřit, neboť v předmětném soudním řízení byl vytvořen žalovanou a svědky dojem, že právě tato společnost poskytla žalobkyni poradenskou a zprostředkovatelskou činnost. Žalobkyně poskytnutí takové služby touto společností její osobě rozporuje. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobkyni nebyl ani žalovanou ani společností [právnická osoba] žádný hypotéční úvěr zajištěn a je tak nanejvýš zřejmé, že poradenská činnost nebyla jak žalovanou, tak ani touto společností žalobkyni poskytnuta. Soud prvního stupně zcela rezignoval na skutečnost, že bylo nutné, aby byly prokázány základní parametry zprostředkovatelské smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, pokud měl dospět k závěru, že se jedná o zprostředkovatelskou provizi. Pokud vznik takové smlouvy prokázán nebyl a nebyly spolehlivě zjištěny všechny její náležitosti a určitost jejich ujednání, pak nelze dospět k jinému závěru, než že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat. Byla-li jakákoliv platba ze strany žalobkyně poskytnuta, mohlo se toliko jednat o platbu zálohovou, která nebyla zúčtována, neboť žalobkyni nebyla požadovaná služba (zajištění hypotéčního úvěru) poskytnuta. Nadto byla tato zálohová platba poskytnuta osobě neoprávněné, která nedisponuje právním titulem pro přijetí plnění. Žalobkyně byla v daném vztahu slabší smluvní stranou, bylo s ní manipulováno, byla opakovaně uváděna v omyl za účelem získání co největšího prospěchu ze strany osob podílejících se na obchodu se žalobkyní. Společnost [právnická osoba] platby po žalobkyni žádala předem, ještě před zajištěním hypotéčního úvěru, tedy před splněním dohodnuté služby. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně byla v postavení spotřebitele, tak s tímto zjištěním ve vztahu k předmětnému nároku se nesprávně vypořádal. Žalobkyně tak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví.

3. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila s tím, že z výpovědi svědka [jméno FO] vyplývá, že mu žalovaná s poradenskou činností pomáhala, respektive že se na poskytování poradenské činnosti aktivně podílela. Svědek výslovně popsal, jakým způsobem se žalovanou spolupracoval. Ani výpověď svědka [jméno FO] nepodporuje závěr žalobkyně, z výpovědi tohoto svědka není možné uzavřít, že žalovaná žádnou činnost nevykonávala. Žalovaná se proto zcela shoduje s názorem soudu prvního stupně, který v souladu s listinnými důkazy a svědeckými výpověďmi dovozuje existenci zprostředkovatelské a poradenské činnosti. Z provedených důkazů je zcela zřejmé, že k bezdůvodnému obohacení ze strany žalované nedošlo, když žalovaná dostatečně prokázala, na základě jakých skutečností a konkrétních okolností jí bylo plněno. Bylo prokázáno, že žalobkyně požádala o možnost uhrazení odměny bez DPH, právě z těchto důvodů byla faktura vystavena žalovanou jako projev dobré vůle ze strany společnosti [právnická osoba] Žalovaná nesouhlasí s názorem, že by žalobkyně byla v postavení slabší smluvní strany, tedy spotřebitele, neboť veškerou činnost, kterou prováděla, prováděla jako fyzická osoba podnikající. Z dokazování jasně vyplynulo, že společnost [právnická osoba] poskytla žalobkyni poradenské a zprostředkovatelské služby výhradně v souvislosti se zajištěním financování pro její podnikatelskou činnost, konkrétně zajištění úvěru ke koupi dvou bytů v developerském projektu. Tento úvěr byl poskytnut jako úvěr účelový, nikoli spotřebitelský, jak vyplývá ze smlouvy o úvěru. Tento účel úvěru zcela vylučuje skutečnost, že by na žalobkyni mělo být hleděno jako na spotřebitele. Sama žalobkyně se dlouhodobě zabývala finančním poradenstvím v rámci své podnikatelské činnosti. Ze strany svědků [jméno FO] a [jméno FO] byla vnímána jako profesionál a odborník na tuto oblast. Z tohoto důvodu na žalobkyni nelze hledět jako na slabší smluvní stranu. Žalovaná tak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobkyně se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne 5. 12. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 197 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 167 000 Kč od 30. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 30 000 Kč od 3. 2. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že kontrolou odchozích plateb ze svého bankovního účtu zjistila, že na bankovní účet žalované poukázala dne 28. 12. 2020 částku 167 000 Kč a dne 1. 2. 2021 částku 30 000 Kč. Ze živnostenského rejstříku se podává, že žalované ke dni 30. 9. 2020 vzniklo oprávnění i pro obory činnosti Zprostředkování obchodu a služeb a [právnická osoba] činnost, zpracování odborných studií a posudků. Žalobkyně od žalované nikdy poradenskou činnost nepřijala, žalovaná žalobkyni nikdy žádné poradenské služby, natož ve výši 197 000 Kč, neposkytla. Obdržením plateb vzniklo žalované bezdůvodné obohacení, jedná se o plnění bez právního důvodu. Přestože žalobkyně žalovanou opakovaně k vrácení částky 197 000 Kč vyzvala, žalovaná jí tuto částku nevrátila a žalobkyni tak nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou.

6. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že žalovaná navázala obchodní spolupráci se společností [právnická osoba] a [jméno FO], který s touto společností již v roce 2020 dlouhodobě spolupracoval. Žalobkyně se v minulosti v rámci své podnikatelské činnosti dostala do kontaktu se [jméno FO], na kterého se obrátila i na počátku listopadu 2020 s žádostí o pomoc s profinancováním nákupu dvou bytů pro její osobní potřebu v rámci developerského projektu v Horoměřicích. Žalobkyně byla již na počátku řešení jejího požadavku informována [jméno FO], že celý proces bude zajišťován a zastřešován společností [právnická osoba] a jejími externími spolupracovníky, s čímž žalobkyně souhlasila. Žalovaná na základě delegace části agendy v rámci tohoto obchodního případu ze strany společnosti [právnická osoba] provedla řadu činností. Po realizaci obchodního případu na konci prosince 2020 se žalobkyně obrátila na společnost [právnická osoba] ve věci úhrady odměny za poskytnutou zprostředkovatelskou a poradenskou činnost a vzhledem k tomu, že tato společnost byla plátcem DPH, přišla žalobkyně s požadavkem, zdali by fakturaci odměny mohl provést subjekt, který plátcem DPH není. Vzhledem k tomu, že se žalovaná na realizaci obchodního případu rovněž podílela, dohodla se společnost [právnická osoba] se žalobkyní a žalovanou, že fakturaci odměny provede žalovaná. V návaznosti na tuto dohodu žalovaná vystavila žalobkyni dvě faktury, které byly uhrazeny. Úhradou částky 197 000 Kč žalobkyně splnila závazek k úhradě odměny za poskytnutou zprostředkovatelskou a poradenskou činnost, kterou žalobkyně poptala v listopadu 2020 a obdržela v prosinci 2020 v souvislosti s profinancováním koupě dvou bytů v rámci developerského projektu v Horoměřicích. Nejedná se tedy o plnění bez právního důvodu.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně vedeného [právnická osoba]., byla dne 28. 12. 2020 poukázána na účet žalované částka 167 000 Kč a z účtu žalobkyně vedeného Raiffeisenbank dne 1. 2. 2021 na účet žalované částka 30 000 Kč s tím, že u těchto plateb je uvedeno poradenská činnost. Dále bylo v řízení před soudem prvního stupně zjištěno, že žalovaná podnikající jako fyzická osoba od 16. 10. 2012, v roce 2020 podnikala v oborech Zprostředkování obchodu a služeb a [právnická osoba] činnost, zpracování odborných studií a posudků. Tuto činnost zahájila ke dni 30. 9. 2020 na dobu neurčitou. Současně soud prvního stupně zjistil, že dne 18. 12. 2020 uzavřela žalobkyně dvě kupní smlouvy, na základě kterých získala dvě bytové jednotky a dvě garážová stání za celkovou kupní cenu 8 231 550 Kč. Téhož dne pak jako prodávající uzavřela se společností BSpb finance s. r. o. kupní smlouvu na předmětné byty a garážová stání za kupní cenu celkem 6 775 000 Kč, přičemž tato společnost za ní převzala dluh z úvěru, který žalobkyně měla na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 18. 12. 2020 s věřitelem [jméno FO] na částku 6 775 000 Kč, právě na financování nákupu obou bytů. Téhož dne 18. 12. 2020 uzavřela žalobkyně jako dlužník též zástavní smlouvu k zajištění pohledávky zástavního věřitele [jméno FO] z úvěrové smlouvy, kdy jako zástava sloužily předmětné byty a garážová stání. Dne 18. 12. 2020 byla též uzavřena smlouva o budoucí smlouvě kupní, dle které do 7 měsíců mělo dojít k uzavření kupní smlouvy na předmětné byty a garážová stání za celkovou kupní cenu ve výši 7 427 000 Kč tak, že by oba byty nabyla žalobkyně. Téhož dne pak byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnájemcem a společností [právnická osoba] smlouva o podnájmu na předmětné byty a garážová stání. K uzavření následné kupní smlouvy na odkup předmětných bytů a garážových stání ze strany žalobkyně již nedošlo. Svědek [jméno FO] vypověděl, že veškerou činnost pro žalobkyni zajišťovala společnost [právnická osoba], přičemž celý obchodní případ žalobkyně rozhodně nebyl jednoduchý, celá konstrukce byla velmi složitá a vyžadovala značné množství jednání. To, že faktury za poradenskou a zprostředkovatelskou činnost byly vystaveny žalovanou, bylo na výslovnou žádost žalobkyně, která chtěla ušetřit na placení DPH. Každopádně žalovaná se na poradenské činnosti pro žalobkyni rovněž podílela, byť nebyla tou hlavní osobou. Ze strany žalobkyně následně nedošlo k naplnění budoucí kupní smlouvy, což společnost BSpb finance s. r. o. stojí nemalé peníze. Slyšený svědek [jméno FO] vypověděl, že žalobkyně potřebovala úvěr na byty, a proto jej sama oslovila, svědek následně spolupracoval se svým kolegou [jméno FO], zprostředkovatelská odměna byla domluvená, přičemž žalobkyně přišla sama s tím, že nechce platit platby DPH, a proto faktury vystavila žalovaná, která plátcem DPH nebyla. Současně soud prvního stupně zjistil, že s těmito výpověďmi svědků koresponduje i ve spise založená e-mailová komunikace ohledně zajištění zprostředkování předmětného úvěru.

8. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně uzavřel, že mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní existoval smluvní vztah, žalobkyni byly touto společností poskytnuty požadované služby, přičemž žalovaná, která pro společnost [právnická osoba] rovněž pracovala, následně na základě dohody se žalobkyní a společností [právnická osoba] vystavila žalobkyni faktury, aby žalobkyně ušetřila na platbě DPH, které následně žalobkyně skutečně uhradila. Vzhledem k tomu, že to byla i žalovaná, která zprostředkovatelské služby žalobkyni poskytla, nemohlo na její straně dojít k bezdůvodnému obohacení tak, jak upravuje ustanovení § 2291 o. z. a z těchto důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl, přičemž v řízení před soudem prvního stupně úspěšné žalované přiznal též náhradu nákladů řízení.

9. Jestliže soud prvního stupně žalobu zamítl, rozhodl správně. Pokud jde o skutkový stav, tak odvolací soud odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, částečně popsané v odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž ke skutkovému stavu věci dodává následující.

10. Z faktury č. [hodnota] ze dne 21. 12. 2020 má odvolací soud za zjištěné, že ta byla vystavena žalovanou, označenou jako dodavatel, pro žalobkyni, označenou jako odběratel, faktura zní na částku 167 000 Kč se splatností dne 28. 12. 2020. Ve faktuře u názvu produktu je uvedeno „Poradenská činnost“ s tím, že vystavitel není plátcem DPH.

11. Z faktury č. [hodnota] má odvolací soud za zjištěné, že ta byla vystavena žalovanou, označenou jako dodavatel, pro žalobkyni, označenou jako odběratel dne 19. 1. 2021, faktura zní na částku 30 000 Kč se splatností dne 31. 1. 2021. Ve faktuře je název produktu popsán jako „Poradenská činnost“ s tím, že vystavitel není plátcem DPH.

12. Z výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalobkyně u [právnická osoba]., odvolací soud zjistil, že dne 28. 12. 2020 byla na účet [č. účtu] zaplacena částka 167 000 Kč. Jako protiúčet je zde uvedeno 11 solution PB, variabilní symbol je pak uveden 2020004.

13. Z výpisu z běžného účtu u Raiffeisenbank vedeného na jméno žalobkyně odvolací soud zjistil, že dne 1. 2. 2021 byla poukázána na účet č. [č. účtu] částka 30 000 Kč, v poznámce transakce je uvedeno, že se jedná o odchozí okamžitou úhradu, variabilní symbol [var. symbol], 11 Solution – poradenská činnost.

14. Ze dvou kupních smluv uzavřených dne 18. 12. 2020 odvolací soud zjistil, že ty byly uzavřeny mezi společností Shikun & Binui [adresa] s. r. o. jako prodávající a žalobkyní jako kupující, jejich předmětem je prodej dvou bytových jednotek č. 1101/851 a 1101/852 v Horoměřicích, a to včetně podílu na společných částech budovy a podílu na garáži, za kupní cenu 4 565 080 Kč a 3 666 470 Kč. V obou kupních smlouvách je uvedeno, že část kupní ceny bude hrazena prostřednictvím úvěru poskytnutého [jméno FO], narozeným 26. 9. 1976.

15. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 18. 12. 2020 mezi žalobkyní, jako dlužníkem, a [jméno FO], narozeným 26. 9. 1976, jako věřitelem, odvolací soud zjistil, že věřitel se zavazuje na základě této smlouvy poskytnout dlužníkovi na jeho požádání peněžní prostředky až do celkové výše 6 775 000 Kč. Úvěr bude poskytnut výlučně za tím účelem, aby jej dlužník použil výhradně pro financování své podnikatelské činnosti, a to na úhradu kupních cen za nákup popsaných bytových jednotek v Horoměřicích. Úrok byl sjednán jako úročený, se smluvními úroky 12 % p. a. a se splatností do jednoho měsíce od podpisu smlouvy.

16. Ze zástavní smlouvy odvolací soud zjistil, že ta byla uzavřena dne 18. 12. 2020 mezi zástavním věřitelem [jméno FO], narozeným 26. 9. 1976, zástavcem společností Shikun & Binui [adresa] s. r. o., za účasti dlužní dlužníka - žalované, kdy zástavu tvoří popsané bytové jednotky v Horoměřicích, přičemž právním důvodem vzniku zástavy je dne 18. 12. 2020 uzavřená smlouva o úvěru, na základě které se zástavní věřitel zavázal poskytnout ve prospěch dlužníka peněžní prostředky ve výši 6 775 000 Kč.

17. Z kupní smlouvy uzavřené dne 18. 12. 2020 odvolací soud zjistil, že ta byla uzavřena mezi prodávající žalovanou a kupující společností BSpb finance, s. r. o., kdy předmětem koupě jsou bytové jednotky č. 1101/851 a č. 1101/852 s podílem na společných částech domu a garáže. Touto kupní smlouvou převedla žalobkyně obě bytové jednotky na kupující společnost za celkovou kupní cenu 6 775 000 Kč.

18. Ze smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené dne 18. 12. 2020 odvolací soud zjistil, že budoucí prodávající, společnost [Anonymizováno]., se zavázala s budoucí kupující - žalovanou uzavřít kupní smlouvu na předmětné bytové jednotky v Horoměřicích za ve smlouvě dohodnutých podmínek.

19. Ze smlouvy o podnájmu odvolací soud zjistil, že ta byla uzavřena dne 18. 12. 2020 mezi nájemcem společností [Anonymizováno]. jako nájemcem a žalobkyní jako podnájemcem. Předmětem této smlouvy o podnájmu jsou bytové jednotky č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno], včetně spoluvlastnických podílů na garážích v [Anonymizováno].

20. Z e-mailové komunikace založené na č. l. 81 – 82 spisu odvolací soud zjistil, že předmětem této e-mailové komunikace byla řešena koupě předmětných bytových jednotek v Horoměřicích žalobkyní, získání kupní ceny včetně poskytnutí úvěru. E-maily ze dne 26. 11. 2020, 27. 11. 2020, 3. 12. 2020 a 4. 12. 2020 byly vždy zasílány v kopii na e-mailovou adresu žalobkyně. V těchto e-mailech je zachycena v názvu e-mailové adresy též společnost [právnická osoba] V e-mailu ze dne 27. 11. 2020 [právnická osoba] z e-mailové adresy [e-mail] píše „Posílám návrh konstrukce způsobu úhrady kupních cen za předmětné byty, které jsme připraveni profinancovat paní [Jméno žalobkyně].“. V e-mailu ze dne 3. 12. 2020 psaného z e-mailové adresy [e-mail] je uvedeno: „Tak jak jsme avizovali, poskytujeme paní [jméno FO] z naší strany úvěr.“. Dále je zde uvedeno: „Z naší strany máme finanční zdroje připraveny a jsme schopni obchod realizovat v co nejkratší době.“. Na to navazuje e-mail z 4. 12. 2020 poslaný z e-mailové adresy [e-mail] psaný [jméno FO], který se označuje jako jednatel, kdy v tomto e-mailu je uvedeno: „Dovoluji si vás požádat o sdělení termínu, kdy od vás smlouvy obdržíme, abychom mohli z naší strany na to navázat smluvní dokumentací ve vztahu mezi naší společností a paní [jméno FO].“

21. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] odvolací soud zjistil, že jako jednatel této společnosti je uveden [jméno FO], den vzniku funkce 19. 12. 2017 a [jméno FO], den vzniku funkce 3. 5. 2023.

22. Vyslechnutý svědek [právnická osoba] mimo jiné vypověděl, že žalovaná je jeho manželkou a že v minulosti se žalobkyně jako klient obrátila na pana [jméno FO], se kterým historicky spolupracovala, s požadavkem na variantu možností získání financování na koupi nemovitostí, a to dvou bytů v Horoměřicích. V té době [jméno FO] ještě nebyl společníkem svědka v rámci společnosti [právnická osoba] ale oba dva spolu již dlouho spolupracovali, vlastnili jinou společnost. Společnost [právnická osoba] je ta, která posuzuje vhodnost investice a oslovuje investiční partnery. Společnost [právnická osoba] zajistila nabídku, vždy se to chovalo tak, že nabídku předkládá tato společnost, která využívá své externí partnery včetně žalované, která se svědkem a společností kooperovala. Faktury vystavovala manželka svědka z toho důvodu, že žalobkyně neměla aktuální cashflow a proto chtěla rozdělit platbu do dvou úhrad, jedna šla na konci roku a jedna šla v lednu. Žalobkyně vznesla požadavek, vzhledem k tomu, že společnost [právnická osoba] je plátcem DPH, zda by nemohly být faktury vystaveny na někoho, kdo plátcem DPH není, aby ušetřila 21 % DPH. Proto faktury vystavila žalovaná, takto to bylo odsouhlaseno mezi žalovanou a společností [právnická osoba]

23. Svědek [jméno FO] vypověděl, že společnost [právnická osoba] je servisní společnost, která zprostředkovává a platí různé náklady, a to ať už to jsou advokátní služby, či ostatní náklady. Se žalovanou jednal jak svědek, tak [právnická osoba], stejně jako pan [jméno FO], kde si připomínkovali smlouvy, bylo to i e-mailovou formou, společnosti to byly [Anonymizováno] a [právnická osoba] Zprostředkovatelská odměna se navyšovala, požadavek žalobkyně byl takový, aby se neplatila DPH, proto byly faktury vystaveny žalovanou, zprostředkovatelská odměna byla ze strany žalobkyně odsouhlasena. Společnost [právnická osoba] vše hradila, veškeré advokátní výlohy, veškeré náklady spojené se zápisem do katastru nemovitostí a další. Dále svědek vypověděl, že žádné další následné financování si žalobkyně neobjednala, objednala si profinancování bytů, aby získala prostor, aby je mohla koupit, nikoliv zajištění toho, že bude zajištěn úvěr na odkoupení bytů následně.

24. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Dle ustanovení § 2445 odst. 1 o. z. smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.

27. Dle ustanovení § 1954 o. z. k řádnému splnění se vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném místě. Nelze-li místo plnění zjistit ze smlouvy, povahy závazku nebo z účelu plnění, plní se v místě stanoveném zákonem.

28. Judikatura Nejvyššího soudu se ustálila v názoru, že bezdůvodné obohacení představuje (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává. Aktivní legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení svědčí subjektu, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno a v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot. Pasivně legitimovaným subjektem k vydání bezdůvodného obohacení je ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, je jím tedy ten, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, popřípadě u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat. Jinými slovy řečeno, o obohacení jde tehdy, jestliže se plněním dostalo majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno tak, že v jeho majetku se to projevilo buď zvýšením jeho aktiv nebo snížením jeho pasiv (rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4514/2007, sp. zn. 30 Cdo 2262/2009, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1530/2019).

29. Případný nedostatek pasivní věcné legitimace znamená, že podle hmotněprávních ustanovení není žalovaný subjektem tvrzené povinnost a žaloba proti němu nemůže být úspěšná. Stejně tak nemůže být v řízení úspěšný ani žalobce, není-li coby osoba věcně aktivně legitimovaná, subjektem uplatňovaného práva (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2715/2000, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 794/2015, sp. zn. 28 Cdo 154/2020).

30. Přitom platí, že plnění poskytnuté na základě určitého (byť třeba později odpadnuvšího) či toliko domnělého právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby vymezený coby platební místo, nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající. Zaplacení určité částky na účet třetí osoby u peněžního ústavu představující sjednané platební místo, s úmyslem dostát smluvenému, případně též domnělému závazku, je totiž třeba pokládat za plnění druhé smluvní straně a nikoliv majiteli účtu. Takováto platba směřuje ke splnění závazku jedné smluvní strany vůči druhé, nezakládá právní vztah mezi osobou zasílající peníze a majitelem účtu a v důsledku její realizace v podstatě nabývá plnění osoba odlišná od subjektu, pro nějž byl zřízen bankovní účet (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2505/2019, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4279/2016, sp. zn. 28 Cdo 3427/2020, sp. zn. 28 Cdo 2591/2021, sp. zn. 28 Cdo 3712/2023).

31. V poměrech projednávané věci se tak odvolací soud v prvé řadě zabýval tím, zda realizace poměrně složitého obchodního případu, na základě kterého žalobkyně měla nabýt dvě výše uvedené bytové jednotky s podílem na společných částech budov a společných částech garáže v Horoměřicích, když sama nedisponovala dostatkem finančních prostředků na zaplacení kupní ceny, měla svůj smluvní podklad a kdo byl případě druhou smluvní stranou.

32. Na základě provedených důkazů musí odvolací soud jednoznačně uzavřít, že v průběhu měsíce listopadu 2020 byla nepochybně mezi žalobkyní jako zájemcem a společností [právnická osoba] jako zprostředkovatelem uzavřena smlouva o zprostředkování, jejímž obsahem nepochybně bylo zajištění financování koupě dvou bytových jednotek v [Anonymizováno] tak, aby ty mohla následně žalobkyně nabýt do svého vlastnictví, a to včetně podílu na společných částech budovy a společných částech garáže. To, že žalobkyně uzavřela zprostředkovatelskou smlouvu právě se společností [právnická osoba], prokazuje popsaná e-mailová komunikace, výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO], stejně jako údaje na výpisech z účtu žalobkyně u [právnická osoba]. a Raiffeisenbank, dokládající zaplacení částek žalobkyní na účet žalované.

33. Slyšení svědci [jméno FO] a [právnická osoba] vypověděli, že celý složitý obchodní případ zajišťovala právě společnost [právnická osoba], o čemž musela mít žalobkyně vědomost. Vědomost o tom, že byla uzavřena zprostředkovatelská smlouva, kde jako zprostředkovatel vystupuje společnost [právnická osoba] pak vyplývá též z e-mailové komunikace předcházející uzavření jednotlivých smluv dne 18. 12. 2020, neboť tyto e-maily byly v převážné většině zasílány též v kopii žalobkyni. V těchto e-mailech figuruje [právnická osoba] jako jednatel společnosti [právnická osoba], případně zde figurují jiné osoby z této společnosti ([jméno FO], asistentka). Pokud jde o konstrukci celého obchodního případu, tak z ní lze jednoznačně dovodit, že vše zajišťuje právě společnost [právnická osoba]

34. Výpisy z účtů žalobkyně u peněžních ústavů [právnická osoba]. a Raiffeisenbank prokazují, že byla provedena dne 28. 12. 2020 ve prospěch účtu žalované platba částky 167 000 Kč a dne 1. 2. 2021 platba částky 30 000 Kč. V prvém případě u označení protiúčtu je obsažen text „[Anonymizováno]“ a druhém případě „11 Solution – poradenská činnost“ a to přesto, že na fakturách vystavených dne 21. 12. 2020 a dne 19. 1. 2021 žalovanou pro žalobkyni se jméno společnosti [právnická osoba] vůbec nevyskytuje.

35. Pokud tedy žalobkyně při úhradě částek 167 000 Kč a 30 000 Kč výslovně uvedla, že tyto částky platí společnosti [právnická osoba] (byť ne zcela přesně označené), učinila tak nepochybně na základě předchozí, trojstranné uzavřené dohody mezi ní, touto společností a žalovanou a tedy věděla, že na základě této dohody platí svůj dluh z uzavřené zprostředkovatelské smlouvy na účet třetí osoby. Považovala-li by žalobkyně platbu částek 167 000 Kč a 30 000 Kč na účet žalované za platbu, která by se společností [právnická osoba] a s jejím obchodním případem neměla nic společného, nepochybně by tam údaj o této společnosti na výpisech z běžného účtu nefiguroval, žalobkyně by jej do příkazu k úhradě neuvedla.

36. Nezbývá tak než uzavřít, že mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] existoval smluvní vztah, mezi těmito subjekty byla uzavřena smlouva o zprostředkování dle ustanovení § 2445 a násl. o. z., přičemž není vůbec podstatné, zda v tomto smluvím vztahu vystupovala žalobkyně v postavení spotřebitele či nikoliv ani to, zda došlo ke splnění všech povinností z této smlouvy ze strany společnosti [právnická osoba]

37. Na tomto závěru pak nemůže změnit nic ani skutečnost, že faktury, na základě kterých provedla žalobkyně úhrady částek 167 000 Kč a 30 000 Kč, byly vystaveny žalovanou. Samotná faktura je totiž pouhou výzvou k plnění, účetním dokladem, faktura nezakládá žádný nárok na zaplacení ani tento nárok neruší (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1194/2017, sp. zn. 20 Cdo 1973/2020). Faktura svědčí pouze o tom, že byl vznesen požadavek na úhradu určité částky (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1882/2021).

38. Jestliže tedy účet žalované, na který žalobkyně poukázala finanční prostředky v celkové výši 197 000 Kč, byl na základě dohody účastníků tohoto řízení a společnosti [právnická osoba] pouze platebním místem (z prokázaného důvodu, aby žalobkyně ušetřila na platbě DPH), nesvědčí žalované v této věci pasivní legitimace a již z tohoto důvodu je namístě žalobu zamítnout.

39. Odvolací soud přitom při svém rozhodnutí vychází i ze žalobkyní tvrzené a prokázané skutečnosti, že mezi ní a žalovanou žádný smluvní vztah naplňující zprostředkovatelskou smlouvu neexistoval (nikdy se ani neviděli).

40. Za situace, kdy soud prvního stupně výrokem ve věci samé žalobu zcela zamítl, a přitom nepochybil ani ve výroku o náhradě nákladů řízení (zde odvolací soud odkazuje na vyčerpávající odůvodnění tohoto výroku v napadeném rozsudku), odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správných výrocích potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

41. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla i v odvolacím řízení plný úspěch.

42. Žalované přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje náklady jejího právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání u odvolacího soudu) po 8 980 Kč dle § 11 odst. 1 písm. k) a g) a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, dvou režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky a náhrady za promeškaný čas za čtyři půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu, a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění). Žalované celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 23 547 Kč uložil odvolací soud zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokáta žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).