o 109 562 Kč s příslušenstvím

Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 58 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 58 000 Kč od 22. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 23 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 81 200 Kč od 11. 2. 2024 do 21. 6. 2025 a z částky 23 200 Kč od 22. 6. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 58 000 Kč od 22. 6. 2025 do zaplacení a částku 28 362 Kč. Posledním výrokem (III.) vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku, do výroku I., podal včas odvolání žalovaný. V odvolání namítá, že se zněním výroku I. nesouhlasí, neboť v současné době není v jeho možnostech částku 58 000 Kč zaplatit najednou. V doplnění odvolání uvedl, že nemá žádný majetek, platí na jedno dítě, bydlí po podnájmech a pracuje jako řidič u firmy [Anonymizováno].

Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací na základě podaného odvolání žalovaného, které je dle svého obsahu odvoláním do části výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, do lhůty k plnění, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. právě v části výroku I. ve lhůtě k plnění dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobkyně se návrhem na zahájení řízení podaným k soudu prvního stupně dne 4. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 109 562 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 8. 7. 2023. Soud prvního stupně po provedeném dokazování rozhodl, jak uvedeno výše, žalobě částečně vyhověl, přičemž vyhovujícím výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou jistinu ve výši 58 000 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení v obecné pariční lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

Z tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že v případě splnění povinnost zaplatit peněžité plnění, činí základní pariční lhůta tři dny od právní moci rozsudku. Soud sice může určit lhůtu delší ke splnění povinnosti nebo může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, vždy však musí mít na zřeteli, že se již jedná o výjimku, pro jejíž uplatnění by měly svědčit konkrétní okolnosti případu a racionální důvody, zohledňující zejména povahu projednávané věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků. Soud současně musí, s ohledem na konkrétní okolnosti případu, zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou rovnováhu mezi zájmy sporných stran.

S ohledem na závěry vyslovené v rozsudku soudu prvního stupně, musí odvolací soud konstatovat, že prodlení žalovaného je dlouhodobé, dluh žalobce se stal splatným před pěti měsíci. Současně žalovaný žalobkyni neposkytl ani částečné plnění, a to jak v průběhu řízení před soudem prvního stupně, tak ani poté, co mu byl doručen rozsudek soudu prvního stupně.

Ačkoliv u Krajského soudu v Ostravě v současné době probíhá insolvenční řízení žalovaného, tak žalovaný v odvolání neuvedl žádné konkrétní majetkové a výdělkové poměry, které by umožnily odvolacímu soudu posoudit, zda je namístě určit žalovanému delší lhůtu k plnění přiznané jistiny a úroku z prodlení či stanovit přiměřené splátky. Povinnost tvrzení, stejně jako důkazní povinnost, v tomto směru tíží žalovaného.

S ohledem na dlouhodobé prodlení žalovaného s plněním svého závazku vůči žalobkyni, stejně jako s ohledem na procesní pasivitu žalovaného ve vztahu k tvrzení relevantních skutečností, tak odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. ve lhůtě k plnění potvrdit (§ 219 o. s. ř.).

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni náklady nevznikly.