o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. 5. 2024, č. j. 10 C 133/2024-39

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále „napadený rozsudek“) uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 030 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 2 730 Kč od 11. 6. 2023 do zaplacení, dále částku 4 764 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 4 464 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, a částku 951 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 651 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 764 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 4 464 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, zamítl. Následujícím výrokem (III.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 707,44 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. V něm namítá, že zjištění soudu ohledně provozovatele osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, reg. zn. [SPZ], VIN [VIN kód](dále „předmětné vozidlo“) jsou nesprávná a v rozporu se skutkovým stavem. Dle provedené lustrace města [adresa] ze dne 19. 6. 2024, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (dále „lustrace ze dne 19. 6. 2024“) byla žalovaná provozovatelem vozidla v období od 31. 5. 2017 do 17. 1. 2024. Tyto údaje jsou shodné s údaji na výpisu z registru vozidel, které žalobkyně předložila v řízení před soudem prvního stupně. Žalobkyni nemůže být kladeno za vinu, že stejný úřad a odbor poskytl soudu odlišné informace a údaje. Žalobkyně má za to, že jsou informace zjištěné soudem neúplné a nesprávné, když je z výše uvedené lustrace zcela zřejmé, že byla žalovaná v období od 31. 5. 2017 do 17. 1. 2024 provozovatelem vozidla, měla tudíž povinnost hradit pojištění. Navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. napadeného rozsudku tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 4 764 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z 4 464 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.

3. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci.

4. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) v napadených výrocích II. a III. dle ustanovení § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu prvního stupně dne 14. 1. 2024 domáhala mimo jiné po žalované zaplacení 4 764 Kč s příslušenstvím. Tento žalobní návrh odůvodnila tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění (dále „zákon č. 168/1999 Sb.“). Žalovaná, coby vlastník/provozovatel vozidla reg. zn. [SPZ], VIN [VIN kód], neměla ode dne 21. 1. 2023 do 9. 3. 2023 k tomuto vozidlu sjednané povinné pojištění odpovědnosti, předmětné vozidlo tak nebylo pojištěno 48 dní a žalovaná tímto jednáním porušila svou zákonnou povinnost předmětné vozidlo pojistit. Žalované byla v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. doručena písemná výzva k zaplacení příspěvku dne 12. 5. 2023 a od tohoto data jí začala běžet 60denní lhůta k jeho úhradě. Žalovaná ani po zaslání předžalobní upomínky ničeho neuhradila a žalobkyni tak nezbylo než se se svým nárokem obrátit na soud.

7. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaná byla v období od 21. 1. 2023 do 9. 3. 2023 vlastníkem/provozovatelem předmětného vozidla. V daném období byla totiž dle sdělení [právnická osoba] [adresa] ze dne 2. 4. 2024 jeho vlastníkem/provozovatelem společnost [právnická osoba].

8. Odvolací soud po částečném zopakování a doplnění dokazování však dospěl k závěru, že žalovaná byla v období od 21. 1. 2023 do 9. 3. 2023 provozovatelem předmětného vozidla, přičemž vycházel ze sdělení [právnická osoba] [adresa] ze dne 19. 6. 2024 včetně jeho doplnění ze dne 15. 8. 2024. Z těchto listinných důkazů rovněž vyplynulo, že ve sdělení ze dne 2. 4. 2024, na jehož základě dospěl soud prvního stupně ke skutkovému závěru ohledně provozovatele vozidla v žalovaném období, byl tento údaj chybně uveden.

9. Odvolací soud hodnotil věc po právní stránce podle zákona č. 168/1999 Sb. (viz § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla).

10. Dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

11. Dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno (odst. 1). Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla (odst. 2).

12. Dle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

13. Dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

14. Dle § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

15. Dle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

16. Dle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

17. Dle § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 205/1999 Sb., v platném znění, denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 ve výši 93 Kč.

18. Dle § 2a vyhlášky výše nákladů [právnická osoba] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

19. Z výše citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že povinnost platit příspěvek za nepojištěné vozidlo je uložena vlastníkovi tuzemského vozidla, a to solidárně s jeho provozovatelem. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku zákon vychází z vyvratitelné domněnky správnosti údajů uvedených ve správní evidenci, tedy že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla, osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v tomto registru je jeho provozovatelem. Jedná se přitom o vyvratitelnou domněnku, která je vyvratitelná důkazem opaku, tedy důkazem, že vlastníkem či provozovatelem vozidla, za které je v rozhodné době požadován [právnická osoba] příspěvek za nepojištěné vozidlo, je osoba jiná, než osoba jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel evidovaná. Důkazní břemeno v tomto směru tíží toho, kdo takovouto skutečnost tvrdí.

20. Dle § 205a písm. c) o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně.

21. Dle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

22. Dle § 118b odst. 1 o. s. ř. ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.

23. Hodnocení důkazů soudem je založeno na zásadě volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti a hodnota pravdivosti. Východiskem pro hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti je posouzení věrohodnosti určité zprávy získané provedením konkrétního důkazu, pro něž je významné posouzení věrohodnosti samotného důkazního prostředku (§ 125 o. s. ř.). Věrohodnost použitého důkazního prostředku soud hodnotí jednak izolovaně (z hlediska druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona důkaz provádí), jednak ve srovnání se zprávami získanými provedením ostatních důkazů (z ostatních důkazních prostředků). Zpochybněním věrohodnosti důkazních prostředků se v první řadě rozumí tvrzení a pomocí důkazů prokázání takových skutečností, které vyvrací závěry soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nevěrohodný (a že proto z něj nelze při zjišťování skutkového stavu věci vycházet) nebo že je věrohodný (a že tedy je třeba na něm vybudovat zjištění skutkového stavu), popřípadě které vedou k závěru, že důkazní prostředek měl být správně z hlediska své věrohodnosti hodnocen soudem prvního stupně jinak (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003).

24. Odvolací soud konstatuje, že s ohledem na výše uvedené přihlédl ve smyslu §118b odst. 1 věta třetí o. s. ř. k přípustnému důkazu předloženého žalobkyní po zákonné koncentraci řízení (sdělení [právnická osoba] [adresa] ze dne 19. 6. 2024). Jedná se totiž o případ, kdy byla tato zákonná koncentrace řízení prolomena, neboť tímto důkazem byla zpochybnila věrohodnost jiného důkazu provedeného před soudem prvního stupně (sdělení [právnická osoba] [adresa] ze dne 2. 4. 2024), ze kterého při svém rozhodování soud prvního stupně vycházel. Vzhledem k rozporu těchto uvedených listin doplnil odvolací soud dokazování zprávou [právnická osoba] [adresa] ze dne 15. 8. 2024, na základě které konstatuje, že žalovaná byla v rozhodné době provozovatelem předmětného vozidla. Odvolací soud má zároveň za prokázané, že žalovaná, coby provozovatel, neměla ode dne 21. 1. 2023 do 9. 3. 2023 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv to bylo její povinností. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu rovněž ve vztahu k předmětnému vozidlu a má právo na úhradu příspěvku za uvedené období. Příspěvek 4 764 Kč se skládá ze základu příspěvku 4 464 Kč (násobek denní sazby 93 Kč a počtu dní 48) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva 300 Kč.

25. Vzhledem k prodlení žalované, která dluh nezaplatila řádně a včas, přiznal odvolací soud žalobkyni rovněž úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 12. 7. 2023 do zaplacení.

26. Na základě shora uvedených skutečností odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

27. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně zcela úspěšná.

28. Náklady žalobkyně vzniklé v řízení před soudem prvního stupně představují jednak zaplacený soudní poplatek 800 Kč a dále náklady jejího právního zastoupení sestávající ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis návrhu na vydání EPR) po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) a § 14b odst. 1 písm. c). vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále „advokátní tarif“) a tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Dále 1 660 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu. V souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 5. 2024 náhrada 968,74 Kč za 80 ujetých km v částce 568,74 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 3,9 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 advokátního tarifu a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 advokátního tarifu. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu, a to v aktuální výši 21 % [§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění] z částky 4 128,74 Kč ve výši 867,04 Kč.

29. Žalobkyni celkem přiznanou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v částce 5 795 Kč uložil odvolací soud zaplatit žalované v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., opět dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla zcela úspěšná i v odvolacím řízení.

31. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení vzniklé představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a dále náklady právního zastoupení sestávající ze dvou úkonů právní služby (sepis odvolání, účast na jednání u odvolacího soudu) po 1 000 Kč dle § 11 odst. 1 písm. k) a g) a § 7 bodu 3. advokátního tarifu a dvou režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Součástí žalobkyni přiznané náhrady nákladů odvolacího řízení je i v tomto případě 21 % daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, jak popsáno výše.

32. Žalobkyni celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 4 146 Kč uložil odvolací soud žalované zaplatit opět v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokátky žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).