o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 12. 2. 2024, č. j. 10 C 136/2023-35,

1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne [právnická osoba]. 2024, č. j. [spisová značka] (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, úrokem ve výši 18,82 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, úrokem ve výši 22,62 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.(výrok I.). O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně vzhledem k neúspěchu žalobkyně a absenci prokázaných nákladů žalovaného tak, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok II.). Podle soudu prvního stupně žalobkyně neunesla důkazní břemeno, že mezi účastníky byly platně uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť nebylo prokázáno, že došlo k předání finančních prostředků žalovanému (čerpání úvěrů v tvrzené výši), žalobkyně rovněž nepředložila důkazy k ověření totožnosti žalovaného. K tvrzení o poskytnutí finančních prostředků žalobkyně předložila pouze tabulky umoření, které nejsou žalovaným podepsány a rovněž není zřejmé, jak žalovaný tyto částky plnil.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně, a to v rozsahu o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení a částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalobkyně v odvolání argumentovala tím, že z předmětných smluv o úvěru je patrné, že žalovaný čerpal finanční prostředky v hotovosti při jejich podpisu, což žalobkyně tvrdila již v žalobě. Ze smluvních ujednání vyplývá, že byl sjednán hotovostní režim poskytnutí peněz, kdy žalovaný podpisem na smlouvách stvrdil, že obdržel v hotovosti celou výši úvěru. Způsob čerpání úvěrů tedy jednoznačně vyplývá z předmětných úvěrových smluv. Totožnost žalovaného byla u obou smluv řádně ověřena z občanského průkazu, jak vyplývá ze zákaznických karet. Je tedy nepochybné, že obě smlouvy uzavřel žalovaný. Žalobkyně uznala, že úvěruschopnost žalovaného nebyla dostatečně zkoumána, proto požadovala přiznání nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a shledal odvolání žalobkyně částečně opodstatněným.

[právnická osoba] postupu soudu prvního stupně lze poznamenat, že se odvolací soud v první řadě neztotožnil se skutkovým závěrem, že žalobkyně neprokázala čerpání finančních prostředků žalovaným. Odvolací soud v tomto směru za podmínek § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval listinné důkazy provedené již soudem prvního stupně, zejména dokazování spornými úvěrovými smlouvami. Obě ve skutečnosti žalobkyní popisovanou kvitanci obsahují, kdy na jejich straně č. [hodnota]. je výslovně uvedeno ,,Zákazník, který sjednal rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, shora uvedeným podpisem Smlouvy stvrzuje, že obdržel v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru, případně sníženou o částku odpovídající dluhu Zákazníka z předchozí smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo-li se zákazníkem sjednáno refinancování zápůjčky nebo spotřebitelského úvěru.“ Z obsahu obou smluv je zřejmé, že mezi účastníky byla sjednána rozšířená doplňková služba komfortního a flexibilního splácení, tedy sjednán hotovostní režim poskytnutí peněz a žalovaný podpisem na smlouvách potvrdil, že obdržel v hotovosti celou výši úvěrů (opak netvrdil), totožnost žalovaného byla u obou smluv prověřena dle občanského průkazu č. [tel. číslo] (platného do [datum]), jak vyplývá ze zákaznických karet. O převzetí celkové výše spotřebitelského úvěru pak svědčí i skutečnost zřejmá z tabulek umoření úvěrů a žalobkyní tvrzená, že žalovaný částečně na úvěry hradil, a to ve výši [částka] a ve výši [částka] (vyšší plnění žalovaný netvrdil a částečné plnění nepopíral). To podle názoru odvolacího soudu pro skutkový závěr o předání finančních prostředků postačuje (viz též § 565 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

6. Na základě zopakovaného dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo], podle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal splatit zapůjčenou částku spolu s úrokem ve výši [částka] a dále s úrokovou sazbou ve výši 18,82 % ročně, poplatek za zpracování ve výši [částka] a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]. Splátky byly sjednány na 52 týdnů po [částka] týdně. Dále právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo], podle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal splatit zapůjčenou částku spolu s úrokem ve výši [částka] a dále s úrokovou sazbou ve výši 22,62 % ročně, poplatek za zpracování ve výši [částka] a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]. Splátky byly sjednány na 78 týdnů po [částka] týdně.

7. Žalovaný ve smlouvě vystupoval jako spotřebitel, předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel v daném oboru, šlo tedy o spotřebitelský úvěr, u něhož je třeba se skutkově zabývat i tím, zda a jak poskytovatel zkoumal schopnost spotřebitele úvěr. Žalobkyně předložila k otázce zkoumání úvěruschopnosti zákaznické karty, z nichž vyplývá, že žalovaný má základní vzdělání, je svobodný – v partnerském vztahu, bydlí v nájemním bytě. Pracuje na hlavní pracovní poměr jako operátor výroby. Jeho čistý měsíční příjem se pohyboval v rozmezí [částka] – [částka]. Odhadované měsíční výdaje žalovaného (blíže neurčené – veškeré) pak činní [částka].

8. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek, a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že předmětné pohledávky byly postoupeny z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť jí uvedený dluh uhradí do 10 dní ode dne obdržení dopisu. Dopis byl podle podacího lístku odeslán poštou dne [datum].

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Odvolací soud tak má s ohledem na popsaný skutkový stav věci i s ohledem procesní stanovisko žalobkyně za to, že v daném případě sice k předání peněz došlo, ale nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (resp. její předchůdkyně) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně poskytovatelka nesplnila.

13. V souzené věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně (její předchůdkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru) svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo zjištěno, předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala v zásadě jen informace zachycené v zákaznické kartě. Doklady týkající se reálných příjmů žalovaného a podstatné výdaje žalovaného nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], čj. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře (karty) žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“.

14. Důsledkem popsaného postupu předchůdkyně žalobkyně a nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost postoupeného nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru „v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalovaného). Jde o speciální úpravu vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (srov. též § 2993 o. z.).

15. Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný úvěrový závazek, tak vznikl žalobkyni nárok na vrácení peněžité částky v podobě jistin úvěrů, které žalovanému poskytla a které nebyly dosud žalovaným vráceny, tedy ve výši [částka] ([částka] – [částka]) a [částka] ([částka] – [částka]).

16. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoli pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Ta se uplatní v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Do prodlení se spotřebitel s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dostane jen tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. V případě, že se žalobkyně domáhá nevrácené jistiny v rámci soudního řízení, je nutno dovodit, že je zde spor nejen o to, zda má žalovaný vracet žalovanou částku, ale logicky je zde spor i o tom, kdy a zda se stala splatnou. Pokud se žalobkyně domáhá i úroků z prodlení z nevrácené jistiny, je nezbytné zkoumat i to, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu. Břemeno tvrzení a důkazní o tom, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu hned, nese v plném rozsahu spotřebitel, jelikož nikdo jiný potřebné informace o jeho aktuální situaci („příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá. Pokud je tedy spotřebitel v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, tak logicky takový spotřebitel neunáší břemeno tvrzení (pokud byl řádně poučen dle § 118a o. s. ř., to vše za situace, že se k jednání soudu řádně dostaví). Důsledkem neunesení tohoto břemene je, že spotřebitel byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele.

17. Odvolací soud má za to, že žalovaný neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně skutečnosti, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě žalobkyně. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, nedostavil se k jednání odvolacího soudu a nemohl tak být řádně poučen ve smyslu § 118a o. s. ř. o svém břemeni. Nastává tak stav, který tvrdila žalobkyně, že v možnostech žalovaného bylo dluh vrátit bez zbytečného odkladu po její výzvě. Výzva žalobkyně ze dne [datum], která byla žalovanému odeslána dne [datum], byla žalovanému doručena ve smyslu ustanovení § 573 o. z. nejpozději dnem [datum]. Po marném uplynutí desetidenní lhůty k plnění se žalovaný dostal dnem [datum] do prodlení. Pokud se žalobkyně domáhala úroků z prodlení od [datum] do zaplacení, je tento nárok opodstatněný. Požadovaná sazba úroků ve výši 8,50 % ročně je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

18. Uvedený závěr není v rozporu se závěru rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Dovolací soud řešil skutkově odlišnou situaci, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi spotřebitele, který byl v řízení aktivní a v tomto směru řádně i tvrdil, jistinu vracet.

19. Na základě shora uvedených skutečností odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

20. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Žalovaný byl ve věci úspěšnější, náklady řízení mu však nevznikly. Odvolací soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu před soudem prvního stupně.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř., § 151 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení měla žalobkyně plný procesní úspěch, náleží jí tak náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení vůči žalovanému v plném rozsahu. Ty představují: zaplacený soudní poplatek [částka] (odvolací soud upozorňuje, že došlo k nesprávnému vyměření výše soudního poplatku za odvolání - [částka], když správná výše s ohledem na předmět odvolacího řízení měla být [částka]), odměnu zástupce – advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] (podání odvolání a účast u jednání odvolacího soudu), 2 náhrady hotových výdajů po [částka], 21 % DPH ve výši [částka], to vše dle § 6, § 7 bod 4, § 11 odst. 1 písm. d), g,) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení žalobkyně činí [částka]. Jejich zaplacení odvolací soud uložil žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.