o zaplacení 27 278,88 Kč s příslušenstvím,

1. Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení 27 278,88 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 082,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 526,16 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 22 931,83 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úroku 26,43 % ročně z částky 22 031,83 kč od 30. 4. 2024 do zaplacení (výrok I.). Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], podepsala se žalovanou dne 8. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o spotřebitelském úvěru“). Na jejím základě byla žalované vyplacena částka 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit smluvní úrok ve výši 54 % a také poplatky a náklady do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku, tj. 39 771 Kč, pokud by byla celková výše spotřebitelského úvěru vyčerpána okamžitě a v plné výši, jistina čerpaného spotřebitelského úvěru by byla splacena v pravidelných měsíčních splátkách počínaje první měsíc po dni prvního čerpání. Žalovaná zaplatila žalobkyni na úvěr celkem částku 101 556,95 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní výzvou k zaplacení žalované částky.

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 588, § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ nebo „zákon č. 89/2012 Sb.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud prvního stupně se v první řadě zabýval tím, zda byla splněna povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně této své povinnosti nedostála, a proto smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou s žalovanou posoudil jako absolutně neplatnou. Částku 30 000 Kč poskytnutou žalované posoudil soud prvního stupně jako bezdůvodné obohacení žalované, které by měla vydat žalobkyni. Protože žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na jistinu částku 101 556,95 Kč, svůj dluh splnila. Shledal proto žalobu nedůvodnou.

4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

5. Žalobkyně podala včasné odvolání proti části výroku I., co do částky 11 412,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 150 % ročně od 30. 4. 2024 do zaplacení. Nenapadala posouzení smlouvy jako absolutně neplatné a závěr soudu prvního stupně o tom, že nárok žalobkyně vůči žalované je třeba posoudit v režimu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně brojila pouze proti tomu, že jí nebylo přiznáno bezdůvodné obohacení v částce 11 412,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. V té souvislosti namítala, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaná čerpala na úvěr částku 30 000 Kč, když žalovaná vyčerpala celkem částku 112 967,53 Kč. Zdůraznil, že smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou o revolvingovém úvěru, tedy že žalovaná měla ve smlouvě stanoven celkový limit 30 000 Kč, avšak pokud v průběhu let také hradila, pak mohla čerpat do celkového limitu 30 000 Kč opakovaně. Jelikož žalovaná svůj dluh již uhradila částku 101 554,95 Kč, zbývá zaplatit částku 11 412,58 Kč. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek v napadené části změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 412,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 30. 4. 2024 do zaplacení, a aby žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.

6. Při odvolacím jednání žalobkyně vzala odvolání částečně zpět o úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 412,58 Kč od 30. 4. 2024 do 10. 5. 2024, odvolací soud proto v rozsahu tohoto zpětvzetí odvolací řízení zastavil (§ 207 odst. 2 o. s. ř.).

7. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila, k jednání odvolacího soudu se nedostavila, ač k němu byla řádně předvolána. Odvolací soud proto věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně týkajících se zkoumání úvěruschopnosti žalované, postoupení pohledávky na žalobkyni a pro stručnost na ně odkazuje.

10. Odvolací soud k námitce žalobkyně o nesprávném skutkovém zjištění soudu prvního stupně o platbách žalované zopakoval podle § 213 odst. 2 o. s. ř. důkaz přehledem plateb (denní historií, doklady o čerpání úvěru), z něhož soud prvního stupně učinil nesprávná skutková zjištění, a zjistil, že žalovaná celkem čerpala na úvěr částku 112 967,53 Kč a uhradila celkem 101 554,95 Kč.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větu druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Soud prvního stupně věc posoudil po právní stránce podle správných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. a zákona o spotřebitelském úvěru, odvolací soud souhlasí s jeho závěry o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, a o tom, že v souladu s § 87 odst. 1, věta třetí, zákona o spotřebitelském úvěru je omezen nárok žalobkyně vůči žalované na vrácení pouze zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Jde o speciální úpravu vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (srovnej též § 2993 o. z.). Zde odkazuje odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Ostatně tyto závěry soudu prvního stupně nebyly ani odvoláním zpochybněny.

16. Jestliže žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 112 967,53 Kč, na kterou žalovaná uhradila 101 554,95 Kč, měla být žalobkyni přisouzena částka 11 412,58 Kč. Žalobkyni náleží i zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne 11. 5. 2025. Splatnost nároku na vrácení jistiny podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je odvislá od možností žalované. Žalovaná neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně skutečnosti, že nebylo a není v jejích možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě žalobkyně. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní, nedostavila se k jednání odvolacího soudu a nemohla tak být řádně poučena ve smyslu § 118a o. s. ř. o svém břemeni. Nastává tak stav, který tvrdila žalobkyně, že v možnostech žalované bylo dluh vrátit bez zbytečného odkladu po její výzvě.

17. S ohledem na uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v napadené části výroku I. změnil a přiznal žalobkyni částku 11 412,58 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení jdoucími od 11. 5. 2024 do zaplacení.

18. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1, věty před středníkem, o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Vzhledem k tomu, že podle výsledku řízení více úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, věty před středníkem, o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná. Náklady odvolacího řízení žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku za odvolání 1 000 Kč, odměně za dva úkony právní služby (sepis odvolání, účast při odvolacím jednání) po 1 580 Kč určené podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhradě hotových výdajů podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu za uvedené úkony právní služby 2 x 450 Kč, a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhradě za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 853 Kč. Celkem náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí 5 913 Kč.

20. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., místo plnění bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.